Jak jsme na tom s mobilním internetem

Již před řádnou dobou si nejedna nenasytná státní pokladna, pochopitelně včetně
té tuzemské, vylepšila bilanci díky prodeji licencí na provozování sítí UMTS,

ale kupci si se spuštěním služeb dávají načas. V průběhu léta jeden z našich

mobilních operátorů spustil světově naprosto exotickou přístupovou službu,

založenou na CDMA. Navíc jiný operátor u nás přispěchal s příslibem, že se co

nevidět objeví služba pomocí technologie EDGE. Máte dojem, že ztrácíte

orientaci v bezdrátovém komunikačním světě? Pak je tento článek určen přesně

pro vás!



Veškeré pojmy, o nichž jsme se v předchozím odstavci zmínili, v zásadě souvisí

s jedním z největších zaklínadel současného mobilního světa. Mobilní internet

je sice pro mnohé uživatele toužebně očekávaná technologická vymoženost,

mobilní operátoři však řeší problém přesně opačný: těchto zarputilých fanoušků,

kteří by byli ochotni nést i odpovídající náklady, se zdá být povážlivě málo na

to, aby se investice vrátila dostatečně rychle, rozumějte ke spokojenosti

akcionářů. Nejen tato okolnost, jež v okolní Evropě doléhá nemilosrdnou silou i

na „jinačí“ hráče, než jsou naši lokální mobilní operátoři, ve výsledku přináší

řadu kompromisů, provizorií a nečekaných objížděk. Následující odstavce

přinesou přehled současného stavu, vývojových souvislostí a také vysvětlení,

jak a proč určité technologie pracují.



Zdánlivě nevýznamný historický exkurz

První sítě mobilních operátorů zahájily svůj komerční provoz v době, kdy

počítače standardu PC existovaly na rýsovacích prknech, operační systém UNIX

byl svěžím mladíkem a firma Cisco se chystala vtrhnout do komerční sféry se

zařízením do té doby veskrze nepotřebným, tedy internetovým směrovačem, jenž se

měl stát v budoucnu stavebním materiálem intersítě. Pro aktuální vývoj v

tuzemsku měla zásadní význam v té době první komerční služba mobilní telefonie,

spuštěná ve Skandinávii pod označením NMT (Nordic Mobile Telephone). Teoretiky

bývá tato fáze běžně označována jako tzv. první generace, tedy 1G. Vyznačovala

se mimo jiné tím, že pracovala pouze s přenosem hlasu. Datový přenos v podobě,

jak jej známe dnes, zcela logicky neexistoval: nikdo jej prakticky

nepotřeboval, neboť veřejný internet byl v podstatě věcí budoucnosti a

bezdrátové technologie také potřebovaly ještě urazit kus cesty k podobnému

cíli. Technologie NMT, která se také vyznačovala analogovým přenosem hlasové

informace, byla o mnoho let později adoptována i v tuzemsku tehdy jediným

operátorem, Eurotelem. Právě tento moment, na první pohled nevýznamný, hraje v

současné době dosti zásadní roli, o čemž ještě dále bude řeč. Prozatím si

řekněme, že právě pro účely této služby obdržel provozovatel licenci na

vysílací pásmo

450 MHz, jež si velkoryse zajistil na dvacetileté užívání s možností

přednostního jednání o prodloužení licence. Jak uvidíte dále, byl to krok

poměrně prozíravý. Pro mnohé z nás, uživatelů současných mobilů, se jedná o

temnou minulost. Služba T!P, provozovaná od počátku 90. let, nám pochopitelně

dnes nic objevného nabídnout nemůže a sám operátor nechává klientelu v podstatě

„odumřít“, což nemilosrdně spěje k vytčenému cíli. V následujících odstavcích

si povíme, kdo nastoupil na její místo a jak příslušné technologie pracují.



Zaklínadlo GSM

Opravdovou vichřici ve světě spotřební mobilní telefonie znamenal na evropském

kontinentu teprve komerční nástup technologie, již běžně označujeme jako GSM.

Global System for Mobile Communication je původně evropskou normou, na jejímž

definování pracovala organizace ETSI. Tento institut pro telekomunikační

standardy připravil tak úspěšnou technologii, že jí v současné době používají

zhruba 3 ze 4 uživatelů mobilních telefonů na zeměkouli, a tato technologie

znamenala jeden z největších úspěchů v soutěžení s americkými soupeři. V zásadě

prostřednictvím tohoto řešení dnes telefonujeme v tuzemsku všichni, a ještě

minimálně dva roky nám to bude muset vydržet.

V některých ohledech se poměrně přelomový standard GSM podobá svým předchůdcům,

jiné vlastnosti jsou zcela pozměněny. Vzhledem ke strategii, jaká je využívána

k rozšíření potřebného radiového signálu na pokrytém území, zůstal zachován

princip základnových stanic (BTS), jež jsou rozmístěny v krajině a zajišťují

bezprostřední spojení s klientskými zařízeními, tedy především telefony.

Zásadní novinkou GSM však byla kompletní digitalizace sítě, jež poté sehrála

zásadní roli při dalším vývoji přenosových služeb. V praxi to znamená, že každý

mobilní telefon obsahuje součást, jež převede původní zvukový vstup na „sérii

jedniček a nul“, tedy do formy reprezentované číslicově. Právě tato vrozená

schopnost GSM sítí otevřela dveře dalšímu vývoji, neboť mezi přenosem číslicové

reprezentace hlasu a třeba internetových stránek není v principu významný

rozdíl.

K dalšímu důležitému posunu došlo díky způsobu, jak jsou informace přenášené

mezi základnovou stanicí a uživatelským terminálem (typicky mobilem)

uspořádány. Zde narážíme poprvé na pojem, jenž trochu nahání hrůzu, ale nic

není tak horké, jak se uvaří – takže si princip tzv. multiplexování vyjasníme.

Výše popsaná technologie NMT, či přesněji 1G mobilní sítě (existovaly i jiné

standardy), využívala metodiku označovanou jako FDMA (Frequency Division

Multiple Access). Pokud chtěl operátor nabídnout v rámci dosahu jedné vysílací

základnové stanice službu více uživatelům zároveň, udělal to tak, že každému z

nich přiřadil pro přenos hlasového signálu určité frekvenční pásmo – kanál. Je

to velmi podobné, jako v případě klasických „starých“ telefonních linek: jeden

hovor znamenal blokaci linky, a pokud jsme chtěli telefonovat najednou,

potřebovali jsme více linek, nebo jsme museli počkat, až se „pásmo“ uvolní. Jde

o postup principiálně nejjednodušší a v případě mobilních sítí též poměrně

neefektivní, jenže pro potřeby NMT v zásadě postačoval.

Sítě GSM vnesly do oblasti multiplexování jiný postup, jenž byl již dříve s

úspěchem nasazen po klasických telefonních kabelech. Díky digitální podstatě

přenášených informací je využíván tzv. TDMA, neboli Time Division Multiple

Access. Tato koncepce je postavena na jiné „fintě“: přenosové médium (radiové

frekvenční pásmo) není děleno na oddělená pásma („roury“), ale jediné pásmo je

v průběhu času rozsekáno na pravidelně se opakující části. Klidně si celý

systém představte jako rychle jedoucí nekonečný nákladní vlak, u něhož se

pravidelně opakují zapojené vagóny. Jednotliví uživatelé pásma – telefonující

účastníci -jsou obsluhováni tak, že průběžně sledují jízdu vlaku a v

pravidelných intervalech si ze „svého“ vagónu, jenž právě projíždí kolem,

vyzvednou svůj náklad, tedy části telefonního hovoru v digitalizované podobě.

Ostatní vagóny jiných uživatelů nechávají nepovšimnuty. Díky skutečnosti, že

„vagóny“, jinak nazývané timesloty, se nesmírně často opakují, neboť GSM

vlaková souprava se řítí závratnou rychlostí, nemá uživatel šanci si

povšimnout, že v průběhu jeho hovoru bylo obslouženo obvykle dalších 7

uživatelů, s nimiž se tak o frekvenční pásmo podělil. Běžně používaný systém

GSM by si však pouze s jedinou frekvencí a TDMA nevystačil a všechny žádosti

klientů by nestihl v oblasti jednotlivých buněk obsloužit, proto dochází v

praxi ke kombinaci obou způsobů: využíváno je více frekvenčních pásem (typicky

200) a každé z nich je navíc ještě rozparcelováno pomocí TDMA, což dostupnou

kapacitu významně umocňuje. V další části článku si ukážeme, že TDMA není

poslední vývojovou fází, k níž multiplexování dospělo.

Přestože GSM má mnoho zajímavých vlastností, kterým se zde nemůžeme věnovat,

jednu velmi důležitou ještě zmíníme. Přenosy se dějí na poněkud jiných

vysílacích frekvencích, než tomu bylo u starších NMT sítí, a to typicky v

pásmech 900 a 1800 MHz. Vyšší frekvence znamenají možnost většího přenosu dat

za stejný časový okamžik, ale též třeba kratší dosah základnových stanic a

samozřejmě nutnost všechny buňky od základu vystavět, což u nás před časem

proběhlo s vítězným pokřikem „Pokryto!“. A právě proto, že stavba této sítě

byla velmi nákladná, snaží se operátoři GSM její kapacitu využít na maximum,

jak uvidíme dále.



GPRS aneb proč ne také data v GSM?

Druhá generace neboli 2G přinesla do světa mobilních sítí technologické

standardy, jež byly v zásadě připraveny na zavedení datových přenosů. Pokud

situaci mírně zjednodušíme, v zásadě lze říci, že šlo o to, jak do vymezených

frekvenčních pásem a časových okamžiků (našich „GSM vagónů“) naložit jiná data

než hlas, aby zároveň nedošlo k vážnému omezení telefonujících účastníků a

kapacita stála alespoň trošku za to. Odpovědí je již existující a hojně

využívaná technologie GPRS a v brzké době očekávaná EDGE.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že ani GPRS, ani EDGE nenahrazují GSM.

Právě naopak, jsou to technologie, jež dokáží z GSM sítě „vymáčknout“ dostupné

maximum tím, že zorganizují přenos dat úspornějším způsobem a lépe využijí

dostupné přenosové kapacity. V současné době jsou v tuzemsku standardně

dostupné služby, pracující pomocí GPRS, jsou založeny na principu reorganizace

využívání timeslotů („GSM vagónů“) a frekvenčních pásem – kanálů. Prvním

předpokladem je, že časový úsek (vagón) může nést jako náklad stejně dobře

digitálně zpracovaný hlas i jiná data, jež přicházejí třeba z internetových

končin. A pokud zrovna v dosahu určitých vysílacích stanic – buněk – není

telefonní kapacita plně vytížena a vlaky proudí naprázdno, proč do nich

nenaložit jiné užitečné zboží? Druhou klíčovou myšlenkou tedy je zpřístupnění

více časových úseků či paralelních kanálů jednomu uživateli, pokud zájem

telefonujících právě poklesl a přenosová kapacita zahálí. Třetí význačnou

vlastností je samotná podstata přenosu GPRS dat, jež jsou předem připraveny na

startovní čáře do podoby malých balíčků, označovaných jako pakety. Právě proto,

že každý paket zná svou cestu a umí putovat nezávisle k cíli, kde se opět stane

součástí očekávaného celku, je možno jejich doručování dynamicky zrychlovat či

zpomalovat, což službě GPRS poskytuje její možnosti.

V praxi především záleží na samotné základnové stanici, jak dovolí uživateli

dostupné kanály a časové úseky využít. V praxi se to děje v podstatě oběma

možnými způsoby, jež jsme naznačili. Pokud uživatel pomocí koncového zařízení –

třeba telefonu – požádá o GPRS spojení pro přenos dat z a do internetu, chování

základnové stanice se změní. Je-li v pravidelném cyklu 8 časových úseků, jež

jsou uživatelům střídavě zapůjčovány při telefonování, nevyužitý prostor,

aktivní zájemce o datový přenos dostane k dispozici podle momentální situace

třeba ne jediný, ale dva či více timeslotů v každém cyklu. Tato možnost bývá

označována jako třída GPRS a je definována pomocí číslice, jež poukazuje na

maximální kapacitu při sdružení časových úseků. Běžné jsou varianty jako třída

8 či 10, jejichž čísla naznačují součet dostupných timeslotů pro příchozí i

odchozí datový přenos a navíc prozrazují, kolik úseků najednou může maximálně

určitý uživatel „sloučit“ dohromady, než dá prostor někomu dalšímu. Navíc je

možné nejen spojovat časové úseky, ale i souběžně využít více než 1 kanál,

takže mobilní příjemce může své balíčky dat souběžně lovit v časových úsecích

více vlaků. Teoreticky lze takto sdružit až 8 pásem a v praxi se zvolená

varianta označuje zkratkou CS (typicky CS 1 až CS 4, od slov Coding Schema).

Velkou výhodou návrhu GPRS je průběžná možnost přizpůsobení požadavkům

uživatelů na přenosovou kapacitu, tedy především s ohledem na potřebu

telefonovat. Pokud se v dané buňce vyskytne tolik zájemců o telefonování, že na

datové přenosy nezbývají časové úseky ani volné kanály, je GPRS zkrátka díky

vyšší prioritě hlasu dočasně pozastaveno, ale jakmile se objeví nejbližší

„skulinka“, opět jsou data namačkána do rychle uhánějícího vlaku tak, aby

vagóny nejezdily naprázdno. Protože datové pakety na rozdíl od hlasových

informací nijak neutrpí prudkým zrychlováním či pozastavováním přenosu, je

výsledná funkcionalita dostatečná a použitelná.

Služby založené na GPRS jsou standardní součástí nabídky našich mobilních

operátorů a tedy se běžně využívají. Přesto nepředstavují maximum, jež lze z

GSM sítě získat.

Podrobnější informace o praktickém připojení pomocí GPRS získáte v dalším

článku na jiném místě tohoto čísla PC WORLDu.



EDGE aneb jak dostat z GSM maximum

Nejen v oblasti spekulací, ale též v seriózních prohlášeních tuzemských

operátorů se v poslední době objevilo další zaklínadlo spojené s mobilními

datovými přenosy, kterým je technologie EDGE. Pokud čekáte, že již za touto

zkratkou se ukrývají ony vysněné sítě nové generace, nepodléhejte klamné

naději: jedná se opět o převtělení GSM, přestože všichni slibují UMTS.

Proč tedy operátoři raději nenasadí novou generaci, za jejíž licenci tak

citelně zaplatili, a „ždímají“ GSM síť jak to jen jde, na hranici fyzikálních

možností? Důvod je prostý: stávající síť základnových stanic ještě dokáže dobře

posloužit, je tedy nutné ji maximálně využít.

Technologie EDGE je dalším převtělením nám již dobře známých časových úseků a

frekvenčních pásem – kanálů. Oproti GPRS je možné dosáhnout teoreticky až

2,5násobného zrychlení, avšak za ideálních podmínek, kdy uživatel bude v

oblasti nejsilnějšího signálu a navíc mu bude kanál s časovými úseky k

dispozici. Překvapivého zrychlení je dosahováno dosti komplikovaným způsobem,

přestože princip sdružování časových úseků zůstává: pro zjednodušení lze říci,

že technologie EDGE dokáže datové balíčky ještě účinněji namačkat do dopravních

vagónů, takže jízda GSM vlaků se nemění, ale jejich náklad zaplní opravdu

každou škvírku v nákladovém prostoru. Matematická podstata celé věci je dosti

komplikovaná, avšak pro praxi je spíše důležitý fakt, že se dostáváme skutečně

na hranici možností GSM sítí.

Operátoři po této variantě natahují ruce z důvodů, které jsme již naznačili.

Stávající infrastrukturu základnových stanic je možné relativně schůdně

transformovat do nové podoby tak, aby EDGE dokázaly poskytovat, což je

nesrovnatelně levnější, než budovat síť novou. Dalším aspektem je uchlácholení

uživatelů, neboť nárůst kapacity je dostatečně zajímavý na to, aby na zuboženém

tuzemském trhu s širokopásmovým připojením zaznamenal jistý úspěch. Dojde tak

ke snesitelnému vyplnění času, jenž operátoři využijí k přípravě nástupu

opravdové třetí generace neboli UMTS.



CDMA 450 aneb cimrmanovský úkrok stranou

Jednou z nejvděčnějších telekomunikačních mediálních událostí na česko-

moravsko-slezských polích bylo v průběhu letošního léta spuštění služby Eurotel

Data Expres, jež představuje novou alternativu v bezdrátovém přístupu k

internetu. Na cestě od mobilních sítí 2G k technologiím generace třetí se jedná

o dosti specifickou událost a my se podíváme blíže především na technologickou

podstatu řešení.

Pokud bychom si chtěli hrát se slovy, tak CDMA 450 vlastně mobilní internet je

i není. V první řadě nemá nic společného s dnes typickou GSM sítí v podobě, jíž

jsme popisovali u GPRS či EDGE. Síť CDMA 450 u nás totiž komunikuje pomocí

starších základnových stanic z časů NMT (pamatujete na úplný úvod článku?),

tedy úplně mimo GSM struktury, a využívá přidělené licenční pásmo kolem 450

MHz, jež se Eurotel rozhodl podruhé důkladně zhodnotit. Využito při tom bylo

všech stávajících výhod, tedy třeba možnosti instalovat nová zařízení na

aktivně využívané a udržované základnové stanice nebo vysílat signál v již

přiděleném a zaplaceném pásmu, a přidaly se zásadní inovace, jež jsou právě

ukryty za zkratkou CDMA. Pozornější z vás již určitě tuší, že se vrátíme k

technologii multiplexování.

Po FDMA, kdy jsme dělili široké frekvenční pásmo na dílčí části – kanály a

TDMA, jež v opakujícím se rytmu přidělovalo střídavě uživatelským terminálům

časové úseky, tak přichází do tuzemského prostředí první velká implementace

mobilních sítí s třetí variantou, sdílením pomocí Code Division Multiple

Access. Ačkoliv realizace je nesmírně komplikovaná, princip si lze v hrubých

rysech představit opět pomocí analogie. Všichni uživatelé sítě v okolí

základnové stanice využívají stejné frekvenční pásmo, které je poměrně široké a

„vejde“ se tedy do něj hodně. Uživatel tedy přijímá stejné vysílání jako jeho

bezprostřední sousedi a na první pohled dostane z éteru totéž, co ostatní. Své

vlastní informace si teprve poté „vyloví“ díky tomu, že si se základnovou

stanicí domluvil kód, po jehož použití z jinak neužitečného koktejlu „vyplavou“

právě očekávané informace. Jako byste přidali do hrnce kouzelnou ingredienci a

dosud nejasný roztok vykrystalizoval do vám důvěrně známé formy. Zásadní

vlastností je pak právě to, že váš soused o dům vedle do identického roztoku

přidá svou ingredienci a přenosová směs vydá zcela jiný výsledek. Velkou

výhodou je mnohem úspornější využití přenosového pásma, neboť mícháním

„datových koktejlů“ se přenosová kapacita využívá podstatně lépe, než třeba při

definování časových úseků u GSM. Ačkoliv princip CDMA může vypadat jako ryzí

sci-fi, spolehlivě to funguje a tato technologie má zářnou budoucnost, jak si

dále naznačíme.

Praktická implementace v podání Eurotelu je po stránce normování označována

jako CDMA 1× EV-DO. Jedná se o jednu z vývojových fází tohoto standardu a

důležité je pro ni především skutečnost, naznačená pomocí „1ד, totiž že pro

přenos dat je poskytován jediný kanál. Ačkoliv je tedy CDMA původně navržena

pro současné přenášení hlasu i dat a jako taková je i vedle GSM ve zbytku světa

využívána (jako druhá nejpopulárnější forma), tuzemský operátor sáhl po

exotické variantě, zaměřené výhradně na datové přenosy. Ve spojení s pásmem 450

MHz tak vznikla síť, jež na světě nemá obdoby a je do jisté míry raritou. Pro

pořádek dodejme, že CDMA 1× EV-DO ve skutečnosti využívá zároveň CDMA i TDMA,

takže i zde je paralela s GSM, kde také neexistuje „čistý“ časový multiplex.

Praktické důsledky zvoleného řešení jsou různorodé. Použitá frekvence zajišťuje

provozovateli výhodu v lepším šíření signálu, takže základnových stanic může

být výrazně méně. Protože o pásmo se nehlásí telefonující účastníci (NMT

telefonisté jsou ohrožený druh na vymření), lze vše využít pro data, a tomu

odpovídá kapacita sítě, nabízející prakticky rychlosti velmi hrubě srovnatelné

např. s ADSL, což v „mobilních“ sítích u nás nemá obdobu. Na druhou stranu,

exotické technologické řešení přináší potíže s koncovými terminály: klasické

telefony nic takového neumějí a asi ani umět nebudou, neboť není důvod je

vyrábět, a modemů je jen velmi málo typů. Přesněji řečeno, Eurotel nabízí modem

jediný, a to podle dosavadních zkušeností uživatelů nepříliš spolehlivý a navíc

připojený pomocí rozhraní USB. Závěr je asi tento: české CDMA 1× EV-DO je

taková mobilní/nemobilní síť. Modem si můžete vzít třeba s notebookem s sebou

na cesty, ale pokryta jsou spíše jen větší města, síť buněk nelze s GSM

pokrytím srovnávat ani náhodou a mobil je vám zde k ničemu – protože síť umí

jen data a ne hlas. A v zahraničí jste úplně vyřízení, protože takovou exotiku

jen tak někdo nezavede, takže s roamingem nelze příliš počítat.

Eurotel se vlastně opět stal tuzemským internetovým providerem se slušnou

bezdrátovou konektivitou za zajímavé ceny. Fakt, že po prvních měsících se

počet uživatelů bude moci počítat na desítky tisíc, je pak bezesporu dán mimo

jiné zoufalou situací na českém trhu s širokopásmovým internetovým připojením.

Téměř jisté také je, že na tuto ofenzívu nebude reagovat konkurence stejnou

zbraní, neboť jí v tom brání hlavní důvod: využitelné frekvenční pásmo. Jinými

slovy, jen Eurotel si mohl dovolit recyklovat „starou surovinu“ v podobě kanálu

450 MHz, neboť nikdo jiný ekvivalentní prostředek v rukou nemá.



UMTS aneb pravá 3G v nedohlednu

V předchozím odstavci jsme zhruba naznačili, proč české provedení CDMA nemůže

být ani náhodou zaměňováno za toužebně očekávané technologie, zařazované do

třetí generace mobilních sítí, tedy 3G. V první řadě zde chybí nejpodstatnější

prvek, na nějž provozovatel cíleně rezignoval, a to je integrace hlasových a

datových přenosů, jako tomu je třeba u GSM sítí s GPRS v generaci druhé. Nově

chystané technologie tedy musí zahrnovat jak kanály pro přenos hlasových

služeb, tak kapacitně dostačující datové „linky“. Právě tyto možnosti mají

přinést nové standardy, jež si ovšem vyžádají citelné zásahy do stávající

infrastruktury. Především dojde k využití nových frekvenčních pásem v oblasti

kolem 2 000 MHz a také způsob propojení základnových stanic do ostatních sítí

bude poněkud odlišný.

Právě proto, že pro sítě 3G bude plánovaně využit nový kmitočtový rozsah, došlo

v minulých letech k proslulé cenové válce o licence. Státní instituce správně

vytušily, že operátoři si s předstihem budou chtít obsadit komunikační tepny

budoucnosti, a nestyděly se nasadit ceny patřičně vysoko. V celé Evropě tak

došlo k poměrně paradoxní situaci: provozovatelé mobilních služeb vydali hříšné

peníze za komunikační dálnice, aniž v té době pořádně tušili, kolik zájemců po

nich bude chtít jezdit a jak vysoké mýtné budou ochotni akceptovat. Protože

tyto nákupy licencí znamenaly strašlivé výdaje, několik následujících let, jež

právě prožíváme, se operátoři vzpamatovávají a střádají prostředky na skutečnou

technickou realizaci projektů, za jejichž „hrací plochu“ zaplatili. Převedeno

do tuzemských reálií to znamená, že oba dva držitelé licencí se dohodli se

státními institucemi na odkladu data povinného spuštění sítí třetí generace na

počátek roku 2006. Právě i toto je dobrý důvod, proč nabídnout „mezistupně“ v

podobě EDGE či CDMA 1× EV-DO, jež jsou někdy označovány jako 2,5 nebo 2,75

generace.

Co můžeme očekávat od chystaných 3G sítí, jež u nás budou realizovány pomocí

technologických standardů UMTS? V první řadě půjde o opravdu mobilní služby, a

to se vším všudy, neboť zařízení, jakými jsou dnešní „chytré“ telefony, budou

integrovat všechny dostupné prostředky, tedy hlas a data. Protože je na celém

světě nemálo míst, kde již UMTS ve velkém funguje, přístroje se dnes vyrábí v

podstatě masově. Než vše dorazí v plné síle k nám, bude nabídka dostatečná.

Mimochodem, UMTS Forum uvádí, že 22. září 2004 překročil počet uživatelů v

celosvětovém měřítku hranici 10 milionů: není to zas tolik (jen u nás je zhruba

stejný počet uživatelů GSM), ale už to také není žádný „experimentální“ provoz

s nejistým koncem, jak to v období váhavého rozjezdu vypadalo.

Právě integrace datových i hlasových přenosů do nových zařízení a zcela nové

budování síťové infrastruktury přinese opravdovou mobilitu i v pravém slova

smyslu: uživatel si „svou síť“ nejen kamkoliv vezme s sebou (podle míry

pokrytí), ale ta mu bude s dostatečně vysokou kapacitou dostupná i při fyzickém

pohybu v automobilu, vlaku apod. Základnové stanice by si měly poradit s tzv.

hand overem, tedy předáním uživatele při přejezdu z jedné buňky do jiné, a to

beze ztráty konektivity a běžících služeb. Klíčový význam pak v průběhu času

bude mít jistě i rozšíření UMTS v dalších zemích, takže se stane samozřejmostí

roaming do sítí jiných provozovatelů tak, jak jej známe v současné GSM podobě.

Přenosová rychlost u datových služeb by měla překročit možnosti EDGE či CDMA

450 zhruba 4–5násobně.



Optimismus na závěr?

Pevně věříme, že výše naznačený přehled a některé technické podrobnosti vám

objasnily současnou situaci na tuzemském trhu s „mobilním internetem“. Vzhledem

k tomu, že jsou zhruba známy časové výhledy implementace nových a chystaných

technologií, měla by vám tato výchozí informace stačit i k základnímu

rozhodnutí, jakým směrem se ubírat, pokud toužíte po opravdu mobilním

připojení. Přestože situace u nás nepatří v celosvětovém měřítku k

nejprogresivnějším, není ani zdaleka nejhorší a za cenu jistých kompromisů lze

nalézt vhodnou cestu. Doporučujeme sledovat nejbližší vývoj, neboť obzvláště

zavedení technologie EDGE v GSM sítích by mohlo být zajímavým impulsem.

Přestože na opravdu širokopásmovou bezdrátovou službu si ještě budeme muset

chvíli počkat, do jejího uvedení by měly přijít mezistupně, jež budou znamenat

citelné zlepšení. Takže než pořídíte nový mobilní telefon, dobře zvažte, jakou

technologii by měl podporovat.

PS: Aktuální vývoj na „politické scéně“ mezi mobilními operátory v tuzemsku

naznačoval v době vzniku tohoto článku, že T-Mobile se nehodlá smířit s

exkluzivitou Eurotelu na frekvenční pásmo 450 MHz, jež je využíváno pro novou

službu datových přenosů, a dožaduje se u příslušných regulačních orgánů

vyjádření či zvrácení situace. Bezprostřední vývoj možná přinese nějaká

překvapení, momentálně se očekává stanovisko Evropské komise.



Zajímavé odkazy



• http.//www.cdma.cz – Informace o nové službě CDMA 450, resp. CDMA 1× EC-DO od

Eurotelu.

• http://www.etsi.org – Evropská standardizační organizace.

• http://www.umts-forum.org – Fórum zaměřené na vývoj UMTS technologií.

• http://www.3g.co.uk – Vše možné o 3G.

• http://www.earchiv.cz/b01/b1100010­.php3 – Starší, ale zajímavý článek o

mobilních datových přenosech.

• http://mobil.idnes.cz/mobil­ni_technologie/ – Tradiční web s řadou výborných

článků.

• http://www.marigold.cz/ – Weblog Patricka Zandla s kvalitními informacemi.

• http.//www.isdn.cz/ – Stránky s aktualitami z oblasti komunikačních

technologií i „politiky“.