JAK PRACUJÍ S POČÍTAČEM NEVIDOMÍ A TĚŽCE SLABOZRACÍ - II

Alternativní výstupy z PC



V prvním dílu seriálu jsem vás seznámila s celkovým pohledem na

problematiku práce těžce zrakově postižených uživatelů osobních

počítačů a s historií, jež vedla k současnosti. Víme již, že

těžce zrakově postižení mohou pracovat s počítačem, který je pro

ně speciálně upraven. Slabozrací lidé potřebují k práci zvětšit

obraz, málokdy ale stačí tento problém řešit jen pořízením

většího monitoru. Nevidomí lidé však mohou monitory „odložit“.

Náhradou jim musí být alternativní výstup – hlasový nebo hmatový.



Zatímco nevidomí byli odkázáni před několika lety na práci se

speciálním zařízením Eureka A4 (podrobněji jsem o tomto zařízení

psala v minulém díle), slabozrací a lidé se zbytkem zraku mohli

využívat k práci na standardním osobním počítači zvětšovací

software. Prvním programem, který zvětšil obraz na obrazovce pro

potřeby těžce slabozrakých, byl program prostě nazvaný LUPA .

Jeho autorem byl zrakově postižený programátor. Jednalo se o

produkt český, který uměl zvětšovat 2×, 4× anebo 8×, a to jen

textový režim operačního systému MS-DOS. Přestože tento program

měl svá omezení, ve své době splnil účel – přispěl k rozšíření

osobních počítačů mezi těžce slabozrakými uživateli.



Později k nám začaly být dováženy programy, jež svou kvalitou a

především zpřístupněním grafického prostředí nejen v MS-DOS, ale

především Windows, předčily jednoduchý program LUPA. Jedná se o

německý program LP DOS Visulex a o Magic z USA. Zvětšení obrazu

se projeví tak, že je na obrazovce vidět jen výsek obrazovky

původní, zato ve zvětšené podobě. Tímto výsekem je možné se po

obrazovce pohybovat. Nebo je obrazovka rozdělena na dvě části: v

jedné z nich se objevuje část normální obrazovky, v druhé je

zvětšené okolí ukazatele (kurzor nebo myš) na obrazovce.



Těžce slabozrací tak mohou zcela běžně pracovat s jakýmkoliv

programem. Jejich činnost je však podstatně pomalejší než práce

vidoucího uživatele. Čím větší zobrazení musí slabozraký

uživatel zvolit, tím obtížnější je orientace na obrazovce.

Nejvíce pozornosti musíme z hlediska posouzení vhodnosti a

výběru programů věnovat klientům se zbytky zraku, kteří

potřebují velké zvětšení. Stojí za posouzení, zda hlasový výstup

pro příjem informací nebude přece jen rychlejší. Obvyklým

řešením zde zůstává doporučení na oba výstupy, jak zvětšení

obrazu, tak hlasový výstup. Moje zkušenost však ukazuje na

zajímavý aspekt, že dokud klient může používat zbytek zraku, byť

s obtížemi, dává mu přednost před alternativním výstupem.



Pro těžce zrakově postižené uživatele, ať už slabozraké nebo

nevidomé, však bezesporu platí, že svou zrakovou nedostatečnost

mohou nahradit velmi dobrou znalostí prostředí a znalostí

ovládání programu, aby dokázali reagoval na neobvyklé situace,

které mohou nastat a nemusí být zrakově postiženému zpřístupněny.



Zmíním se zde i o těžké zrakové vadě, jež je považována za tzv.

praktickou slepotu, nicméně umožňuje čtení z obrazovky. Jedná se

o tzv. trubicové vidění . Postižený má značně zúžené zorné pole,

které téměř vylučuje používání zraku při běžné orientaci

v prostoru. Přesto oním zbytkem zraku jsou takto postižení

klienti schopni číst nezvětšené informace z obrazovky. Dokonce

zvětšení není vítáno, ale potřebují vysoký kontrast – tmavý

podklad a světlé písmo (žlutá na tmavě modré, bílá na černé,

atd…). V zorném poli jsou schopni vidět nejbližší okolí

písmene, kde stojí kurzor. Orientace takto postižených je velmi

ztížená. U těžce zrakově postižených je nutné počítat i s

barvoslepostí a s přizpůsobením barevného spektra obrazu a

výběrem rozlišení grafické karty.



Na mezinárodním veletrhu informačních technologií Invex v Brně

předvádíme simulační program zrakových vad , jenž zájemcům

ukazuje způsob vidění při jednotlivých zrakových vadách. Program

si nedělá nárok na úplnost informací a jednotlivé zrakové vady

jsou zde velmi zjednodušeny, nicméně je živě ilustrují. Např.

rozostření obrazu tak, že můžeme tušit na obrazovce text, který

však již není k přečtení, patří k nejpůsobivější částí simulace.



Pro nevidomé klienty je jedinou šancí alternativní výstup. Již v

minulém díle jsem zhodnotila důležitost hmatového i hlasového

výstupu v závislosti na znalosti bodového slepeckého písma. Zde

na tomto místě považuji za nutné seznámit čtenáře s tím, jaký je

princip slepeckého (Braillova) písma . To je založeno na

vytlačených bodech určité velikosti, které jsou hmatem

rozlišitelné. Proces výuky bodového písma se podobá výuce

prvňáčka v psaní a čtení běžného písma. Jen pravidelné a časté

čtení a zápis bodového písma činí nevidomého schopným používat

níže popsané braillovské displeje.



Body slepeckého písma jsou rozloženy do dvou sloupečků po třech

bodech. Označují se číslicemi dle následujícího obrázku. Písmo

obsahuje řadu prefixů, např. číselný znak, prefix velkého

písmene, prefix řetězce velkých písmen atd. (viz Tabulka znaků)



ZNOVU VYSADIT







1 4



2 5



3 6



Hmatové výstupy, tzv. braillovské řádky nabízejí využití tohoto přirozeného způsobu čtení. Text na aktuálním řádku monitoru je převeden do těchto značek na braillovském displeji. S využitím výpočetní techniky se i u nás zavádí tzv. osmiznakové písmo, pomocí kterého se lépe zapisují znaky používané na počítačích:



ZNOVU VYSADIT







1 4



2 5



3 6



7 8







Body 7 a 8 se používají jako náznak kurzoru nebo v kombinacích pro grafické čI matematické a jiné speciální symboly.



Technická náročnost provedení takového řádku spočívá v tom, že body písmene musí být dostatečně hmatné a jednotlivé body nesmí pod dotykem prstu nevidomého být zatlačeny dříve, než nevidomý písmeno rozpozná, tedy do doby, než dá nevidomý uživatel tlačítkem pokyn k přechodu na další část textu. Přitom mechanické provedení braillovského řádku musí dostatečně rychle reagovat na změnu textu. Technicky náročné provedení pro relativně malou skupinu nevidomých uživatelů se znalostí čtení bodového písma činí takovou pomůcku cenově velmi nákladnou. Technicky a cenově náročné jsou zejména jednotlivé zobrazovače písmenek, a proto 80znakový řádek je dvojnásobně dražší než 40znakový, jehož cena se pohybuje řádově kolem 300 000 korun. Podobná kompenzační pomůcka je braillovská tiskárna , která text zapisuje pomocí slepeckého písma ( pro ruční zápis textu na papír ve slepeckém písmu slouží Pichtův psací stroj. Rozdíl je podobný jako mezi kancelářským mechanickým psacím strojem a tiskárnou u počítače ). Je jasné, že zde nejde ani tak o grafickou úpravu textu zapsaného ve slepeckém písmu, jako spíš o automatický převod digitální podoby znaků textu do bodové podoby slepeckého písma. I zde se jedná o cenově velmi nákladné dovozové pomůcky.



Zatímco v sousedním Německu se v případě hmatových výstupů jedná

o běžně dostupné pomůcky nevidomých, u nás se většina z nich

musí spolehnout na hlasové výstupy. V prostředí MS-DOS u nás

existují dva hlasové výstupy , které pracují jen v textovém

režimu. Jeden se jmenuje KUK a jeho autorem je nevidomý

programátor, druhý má název PC Vox Beta. Hlasovému projevu

těchto programů bez zrakové kontroly nemusí náhodný posluchač

napoprvé rozumět, ale lze si na něj zvyknout a nevidomí po čase

umí pomocí něj zaznamenat i překlep v textu. Tyto výstupy jsou

založeny na principu tzv. screenreaderu (čtečky obrazovky).

Řádkový režim operačního systému MS-DOS si nevidomí uživatelé

velmi oblíbili. PC Vox Beta je hlasový program využívající

speciálně konstruovanou zvukovou kartu, která poskytuje poněkud

kvalitnější hlasový výstup. Program KUK pracuje s běžnými typy

Sound Blasterů. Z našich záznamů doporučování vhodných pomůcek

je patrné, že program KUK používá asi trojnásobný počet

uživatelů, než je tomu u PC Vox Beta. Je to podle mého názoru

způsobeno daleko větší přizpůsobivostí programu KUK. Pro

jednotlivé aplikační programy, které nabízejí nejrůznější

informace na celé ploše obrazovky, dnes existují tzv.

konfigurační soubory, jež na rozdíl od řádkového režimu

prostředí MS-DOSu umožňují efektivní práci v těchto programech.

Čtou to, co je důležité, na co ukazuje softwarový kurzor, co je

aktuální – písmeno, slovo nebo řádek textu, položku menu,

dialogové okno nebo jeho položku. S takto přizpůsobeným hlasovým

výstupem a s dobrou znalostí prostředí programu se stává

nevidomý uživatel téměř rovnocenným partnerem běžnému vidoucímu

uživateli osobních počítačů.



Prostředí Windows je dnes nevidomým také zpřístupněno, a to

programem WinTalker. Je zpřístupněno prostředí Windows 3.11, ale

především Windows 95 nejnovější verzí programu 3.0. Jedná se o

velmi zdařilý a stabilní program, který si zaslouží naši

pozornost. Má nejen vlastnost číst nevidomému aktuální stav

obrazovky, ale nepostrádá ani screenreader v podobě virtuálního

okna, aby nevidomý dokázal pohodlně číst celý obsah okna s

možností posunu textu v něm. Program WinTalker dokáže simulovat

práci s myší, pracovat s hypertextovými odkazy, ozvučovat

položky formulářů atd. Jeho vlastnosti ocení především nevidomí

studenti a uživatelé, kteří osobní počítač využívají plně, nejen

jako kompenzační pomůcku na zpřístupnění tištěných textů. Je

tedy podle mého názoru určen klientům náročnějším, jimž nečiní

problémy pochopit princip práce se systémem, s jakoukoliv

aplikací.



Pro klienty, kteří počítač používají jen jako kompenzační

pomůcku, existuje jednodušší varianta – systém OKO, jenž využívá

k ozvučení programu CS-Voice a který klientům nabízí efektivně a

jednoduše menu Asistent. Uživatelé zde najdou funkce pro práci

se skenerem a funkce s rozpoznáním textu ze skeneru (OCR) ,

funkce pro práci s textem v jednoduchém speciálním textovém

editoru, ozvučený Word verzi 6.0 pro psaní textů, určených k

tisku a další řadu speciálně připravených programů pro

zpracování každodenních informací (hodiny, kalendář, diář,

telefonní seznam, kalkulačka atd.). Jedná se o novinku a

uvidíme, jestli se nadstandardní funkce systému OKO, tzv.

Winmonitoring, který má umožnit uživatelům běžnou práci s

prostředím Windows 95, vyrovná WinTalkeru.



RNDr. Hana Bubeníčková



vedoucí Metodického centra

informatiky SONS ČR



e-mail :

bubenickova@braillnet.cz



***Popisky k fotografiím:***



Autor fotografií : Lukáš Tyl –

pořízeno na Invexu 97 v Brně



Ukázka podoby znaků abecedy ve

slepeckém písmu (abc.tif)



Žák základní školy pro nevidomé v Brně u počítače PC s hlasovým výstupem a zvětšeným tiskem (systém OKO s menu Asistent a s hlas. výstupem CS Voice) –

sonsin1.jpg



Klasická sestava pro nevidomého: PC, monitor, klávesnice, skener, sound blaster s reproduktory, pod levým reproduktorem externí modem, obrazovka a myš se dodávají standardně –

sonsin2.jpg



Sestava pro pokročilého nevidomého uživatele, např. studenta, právníka, překladatele: přenosný počítač s přenosným braillovským zobrazovačem – sonsin3.jpg





Pohled na pracovní stanice – práce s Internetem – sonsin4.jpg



Pohled na pracovní stanice – ukázky kompenzačních pomůcek –

sonsin5.jpg