Jak zdigitalizovat video - úprava videa

Vpředminulém čísle PC WORLDu jsme se zabývali problematikou výroby DVD nosiče z
vašich video-nahrávek, pocházejících např. z dovolené či z oslavy. Na omezeném

prostoru dvou stran jsme se nemohli věnovat drobnějším detailům a článek jen

hrubě nastínil, že tato cesta není zavřená ani běžným domácím uživatelům, a

není k ní potřeba ani příliš speciální vybavení. Dnes jsme se rozhodli

přiblížit začínajícím příznivcům digitálního videa jak lze co nejsnáze a

popřípadě i nejlevněji převést obrazová data z kamery či videorekordéru do

počítačové podoby, aby bylo možno je následně zpracovat (sestříhat) a ve

finální podobě i vypálit na nosič DVD (DVD video) či CD (VideoCD, Super

VideoCD, XSVCD, miniDVD nebo DivX), popřípadě i vyexportovat na kazetu miniDV,

Digital8 či Hi8, SVHS nebo VHS kazetu. Cílem našeho článku není vyrobit

příručku či přesný návod jak postupovat krok za krokem, na to je prostor velmi

omezený, ale předsevzali jsme si seznámit čtenáře s problematikou, s

technologiemi a nastínit různé varianty a řešení, jež mohou přicházet v úvahu.

Praxe je v oblasti zpracování počítačového obrazu vždy o něco náročnější a

komplikovanější, než se z manuálů, příruček a teoretických poznatků zdá.





Cesty do počítače



Uživatel, který se rozhodne zpracovávat videomateriál na počítačové stanici, má

hned několik možností jak se tohoto úkolu zhostit. Cest, tak jako v životě, je

totiž vícero. Některé z nich mohou být pro jedny ideální, a pro jiné naopak

zcela nedostačující. Jakou si vyberete, záleží jen na vás, podle toho bude

ovšem i výsledek převodu dat do počítačové podoby vypadat, a bude posléze i

snadné či obtížné dál s těmito daty i pracovat.





Co budete potřebovat



Při rozhodování, kterou z možností digitalizace zvolíte, bude jistě záležet i

na tom, jaké prostředky máte k dispozici nebo kolik budete chtít investovat

financí. U každé možnosti digitalizace proto uvedeme, co vše budete potřebovat.

Kromě toho je jasné, že hlavní pomůckou bude v každém případě i počítač, jeho

výkonnost ale záleží na vás. Obecně platí, že čím výkonnější bude, tím

pohodlněji a rychleji se vám bude pracovat. V dnešní době by však sestava měla

disponovat alespoň procesorem o výkonu 1 000 MHz, pamětí 256 MB a diskovým

prostorem 40 GB. Pokud budete chtít zpracovávat video aktivněji, doporučujeme

spíše počítač s CPU okolo 2 GHz, paměť 512 MB a samostatný volný disk 100 GB či

více.





Využití digitální kamery



První možností, která bude vhodná pro většinu uživatelů, je využití samotné

digitální kamery. V případě, že jsou vaše pořízené nahrávky uloženy přímo na

kazetě tohoto digitálního pomocníka, máte situaci obzvláště snadnou. A to jak

tehdy, pokud jste nahrávku na kazetu pořídili přímo při natáčení, nebo jste ji

stáhli na pásek miniDV či Digital8 z externího zdroje (TV, video, kamera…)

tedy využili jste digitální kameru jako videorekordér. Pozor, tuto funkci

zvládají pouze digitální kamery vybavené AD převodníkem, tedy zdaleka ne

všechny na trhu. Mezi takto vybavené produkty patří např. Canon DM-MV550i, Sony

DCR-TRV355E a řada dalších.



Kazetu se záznamem stačí vložit do digitální kamery, propojit ji pomocí

firewire kabelu s počítačem a přepnout do režimu přehrávání záznamu (Player),

tedy do opačného režimu, než je mod nahrávání. Nároky na počítač jsou v tomto

případě kladeny na operační systém, který by měl být minimálně Windows 98 SE,

ideálně pak Windows 2000 a pokud disponujete „proklatě nadupaným“ PC, můžete

zkusit i XP. My však máme zatím nejlepší zkušenosti s operačním systémem

Windows 2000.



Po propojení kamery s počítačem a přepnutí do režimu „Přehrávač“ už nalezne

operační systém nové zařízení, a v novějších operačních systémech je možné i

vidět v panelu Systém Správce zařízení identifikovanou kameru v seznamu

hardwaru. Od této chvíle je kamera dostupná všem programům, které dokáží

komunikovat standardem DV přes rozhraní firewire, tedy IEEE-1394, někdy i z

roztodivných důvodů zvaném (jedním výrobcem) jako i-link. Ještě dodejme, že

pokud není podpora firewire již na základní desce vašeho počítače, je třeba jej

osadit PCI OHCI řadičem IEEE-1394. Při koupi se nenechte zlákat reklamními

triky prodejců, stačí vám naprosto neznačkový řadič za pár korun a nemusíte

utrácet za předražené krabice s křiklavými nápisy a rádoby kvalitním softwarem.

Při výběru se můžete orientovat pouze na skutečnost, jaký má řadič čipset. My

máme dobrou zkušenost s čipovou sadou od společnosti Texas Instruments.

Nicméně, ani čipy VIA a dalších výrobců by, pokud dodrží kompatibilitu s OHCI

standardem, neměly vykazovat žádné problémy.



Co se týká softwaru, věc je ve vašich rukách. Téměř každý prodejce k firewire

řadiči a dnes již i mnoho prodejců digitálních kamer k výrobkům přikládá levný

střihový program. Platí, že i nejhorší z nich převede obrazová data a zvuk do

počítače naprosto stejně kvalitně jako drahá aplikace. Ostatně, nejde to jinak,

neboť data se pouze digitálně kopírují z pásky do podoby souboru v unifikovaném

DV formátu. Rozdíl mezi levnými a jednoduchými střižnami a profesionálněji

profilovanými produkty je především v nabízené paletě služeb pro zpracování

videa (digitální efekty, možnosti ozvučení, nástroje pro střih, export

videa…), a zejména v komfortu práce s ním. Zatímco např. Ulead VideoStudio 7

nabízí pouze silně okleštěné možnosti pro zpracování, vhodné jen pro naprosté

začátečníky, tak od stejného výrobce pochází i aplikace Ulead MediaStudio Pro

7, jež ukazuje naprosto odlišný přístup ke střihu. Ovládání programu je daleko

svobodnější, efekty plně ovladatelné, nabídka služeb mnohonásobná a celá práce

je ve výsledku daleko efektivnější, samozřejmě pokud se MediaStudio naučíte

dobře ovládat.



My máme dobré zkušenosti s aplikací Adobe Premiere 6.5, na kterou se v průběhu

článku budeme dále odkazovat. Tato střižna nabízí ve své kategorii velmi dobré

služby a i přes drobné neduhy je velmi solidním pomocníkem, vhodným zvláště do

rukou pokročilejšího uživatele.



V každém případě jsou ve všech DV střihacích softwarech volby velmi podobné.

Všude naleznete ovládací pultík k převíjení pásku kamery, přehrávání obsahu

kazety a tlačítko „Record“. Při zvolení nového projektu si dejte pouze pozor na

to, abyste pracovali v režimu PAL a zvolili kvalitu DV tj.: rozlišení 720 x

576, hloubka barev 24 bitů a rychlost 25 snímků/s. Je-li vaše nahrávka ve

formátu 4 : 3, zkontrolujte, zda je rozlišení obrazu ve volbách správné (se

správným poměrem pixelů 1,067) a ne širokoúhlé (16:9). Doporučujeme používat

stereozvuk o 16bitové hloubce a frekvenci 48 kHz a nikoliv pouze 32 kHz a 12

bitů. Prokládání obrazu v systému DV PAL je u digitálních kamer za normálních

okolností nastaveno s dominancí druhého půlsnímku (field low nebo B).



Při převádění digitálního videa na pevný disk je kladen nárok na relativně

rychlý disk a velký datový prostor. Je třeba si uvědomit, že lineární datový

tok DV je 3,61 MB/s, což je přibližně 216 MB za každou minutu. Takovouto

rychlostí musí dokázat disk kontinuálně zapisovat po celou dobu digitalizace.

Pokud budete tedy chtít převést kazetu miniDV o délce 60 minut na pevný disk,

spotřebujete téměř 13 GB (12,96 GB) diskového prostoru. Zde je vhodné dávat

pozor, protože pokud váš disk obsahuje souborový systém FAT32, není možné

vytvořit soubor větší než 4 GB. Při digitalizaci budete muset dlouhý záznam

rozdělit do více fragmentů. Platí, že některé střižny tuto funkci v sobě již

obsahují a rozdělení udělají v případě potřeby samy. Jestliže využíváte

souborový systém založený na bázi NTFS (zvládají jej např. operační systémy

Windows 2000 nebo XP), nemusíte se o délku videosouborů starat vůbec.



Další diskový prostor, vyjma samotného videa a audia, budete ovšem potřebovat i

na dočasné interní soubory pro softwarovou střižnu (např. pro generování

náhledů, efektů a podobně) a také nakonec i pro výsledný export do DV AVI

souboru či MPEG2 pro DVD mastering. Proto je vhodné (ne povinné) disponovat

volným diskovým prostorem přibližně 2× větším, než je hrubý nesestříhaný

materiál.



Protože jsou nároky na hardware poměrně vyšší, je vhodné mít v počítačové

sestavě nejméně dva fyzické disky. První s operačním systémem a druhý vyčleněný

pouze pro účely digitálního střihu. Pokud patříte mezi skutečné skalní

příznivce maximálního výkonu, můžete uvažovat i o diskovém poli s několika

pevnými disky pracujícími v prokládaném režimu. Tím získá náročný uživatel

teoreticky několikanásobně rychlejší diskový prostor, jehož rychlost by měla

být výkonem nejpomalejšího disku v poli násobeného počtem zapojených (ATA nebo

SCSI) zařízení. V praxi sice takový nárůst nenastane, ale jistého zrychlení se

přeci jen dosáhne, což není sice nutné pro samotnou digitalizaci, kde jeden

rychlý disk plně dostačuje, ale spíše pro práci s více grafickými a

videovrstvami v softwarové střižně.





Digitální kamera jako A/D převodník



Může nastat i případ, že disponujete videonahrávkami, které jste pořídili v

čase, kdy jste digitální kameru ještě nevlastnili, nebo jsou záběry na klasické

VHS kazetě. Například vám je donese známý, který vlastní pouze VHS, Video8, Hi8

nebo SVHS analogovou kameru nebo obyčejný VHS videorekordér. I v těchto

situacích je možné využít digitální kameru pro zpracování analogového signálu.

Jedinou podmínkou je vybavení kamery v podobě integrovaného A/D převodníku, o

kterém jsme se zmínili již v minulé sekci o digitální kameře. Zda je vaše

konkrétní kamera tímto převodníkem vybavena či ne, se dozvíte z návodu,

respektive, pokud naleznete sekci o přepnutí kamery do režimu videorekordéru,

který dokáže nahrávat obraz ze zdroje externího analogového videosignálu, máte

vyhráno.



Propojení externího analogového zařízení s digitální kamerou a počítačem se

může zdát na první pohled složité, ale pochopíte-li jednou princip, zjistíte,

že opak je pravdou a vše se řídí prostou logikou. Analogové zařízení může být

libovolného typu, které dokáže generovat na výstupu kompatibilní signál s

normou PAL. V praxi to bude v českých zemích znamenat, že produkt bude

disponovat konektory cinch (žlutý konektor pro obraz + bílý a červený banánek

pro stereozvuk), scart (euroscart) nebo S-Video (kulatý 4pin), přičemž

nejvýhodnější z hlediska kvality je propojení s pomocí S-Video nebo scart

(pouze v režimu S-Video). Zapojit tedy můžete jak videorekordér, tak některé

typy televizorů, DVD přehrávač, analogovou kameru atd. Zařízení stačí propojit

s AV výstupem digitální kamery, která je vybavena A/D převodníkem, a samotnou

digitální kameru připojíte k PC běžným firewire (IEEE-1394) kabelem a patřičným

řadičem. Zařízení doporučujeme zapojovat za vypnutého stavu, a stejně tak je

vhodné mít všechny přístroje zapojené do jednoho zásuvkového okruhu (nejlépe

pomocí rozbočky z jedné síťové zásuvky), aby nemohlo dojít k nežádoucím

napěťovým rozdílům. Ty by se sice teoreticky neměly ukázat, ale v českých

bytech jeden nikdy neví, na čem je. Dříve než začnete digitalizovat, je ještě

potřeba přepnout digitální kameru do režimu „Player“ a aktivovat D/A převodník.

Toho dosáhnete pomocí funkce v menu, nebo na dálkovém ovládání kamery. Služba

se jmenuje „AV in“ nebo obdobně, a ta řekne digitální kameře, že je potřeba

zpracovávat externí signál přivedený na analogové konektory videovýstupu/

vstupu. Videosignál by se měl po spuštění analogového zařízení (VHS videa,

analogové kamery) objevit na LCD displeji digitální kamery, a pokud spustíte

softwarovou střižnu, pak i na obrazovce monitoru v náhledovém oknu. Dále je

možné obraz digitalizovat naprosto shodným způsobem, jako byste pracovali s

nahrávkou uloženou přímo v digitální podobě na kazetě miniDV či Digital8. To

samé platí i pro soubory videa ukládané na pevný disk. Jediným omezením je

nutnost řídit připojené analogové zařízení ručně (spustit přehrávání, převíjení

pásku…), neboť digitální komunikace logicky probíhá pouze mezi PC a digitální

kamerou připojenou pomocí firewiru.



Digitální kamerou převedené analogové nahrávky nabízejí v amatérské a

poloprofesionální třídě zřejmě nejvyšší dostupnou kvalitu. Srovnatelný užitek

může sice nabídnout i kvalitní analogová střižna v podobě hardwarové PCI karty

s integrovaným převodníkem, ovšem je na úvaze každého, zda dá přednost

univerzální digitální kameře či relativně jednoúčelové analogové střižně.

Domníváme se však, že pro domácí tvorbu je digitální kamera s A/D převodníkem

jednoznačně vhodnější řešení.





Hardwarová střižna



Pod pojmem hardwarová střižna se v běžném domácím segmentu skrývá klasická PCI

karta, vybavená obvody pro zpracování videosignálu a většinou i audia. Protože

je HW střižen relativně široká škála a jejich vlastnosti se dosti liší,

nebudeme se jimi zabývat stejně podrobně jako tomu bylo u digitálních kamer, a

pouze shrneme co vše mohou a nemusejí nabízet.



Pomineme-li reklamní triky některých výrobců, kteří označují obyčejné firewire

řadiče jako střižny, zůstává nám ve hře několik kategorií.



První skupina obsahuje pouze jednoduchý A/D převodník, který zabezpečí

převedení analogového videosignálu do digitální podoby. D/A převodník pak

umožní export sestříhaného videa zpět do analogové podoby. Zvuk se u

nejlevnějších střižen zpracovává pomocí obyčejné počítačové zvukové karty, což

ovšem často způsobuje problémy se synchronizací obrazu a zvuku. Výhodnější

střižny jsou proto ty, které obsahují převodníky pro zpracování obrazu i zvuku

současně, a to jak pro vstup, tak i pro výstup. Střižna se pak totiž sama stará

o synchronizaci a kvalitu zvuku a obrazu. Pro ukládání obrazu v digitální

podobě je možné použít často libovolný softwarový kodek, který je podporován

systémem Windows. Je tedy možné digitalizovat přímo do standardu DivX, Intel

indeo, Xdiv mpeg a podobně, ovšem za předpokladu, že nainstalujete patřičný

kodek a pokud to podporuje vaše střihová aplikace. Výhodnější je však využít

výrobcem střižny dodaný kodek, který je pro další zpracování videa

nejvhodnější. Levnější verze hardwarových střižen mají tyto kodeky částečně

akcelerované a vyšší karty nabízejí plnou hardwarovou podporu toho vybraného

kodeku (hardwarová komprese a dekomprese). Mezi využívané hardwarové kodeky

patří např. různé typy M-JPEG, upravené verze MPEG2 nebo modifikované DV.

Výhodou plně akcelerovaných kodeků je (většinou) rychlá práce s videosoubory a

plynulý náhled videa na připojeném analogovém monitoru. Nevýhodou je pak jejich

horší kompatibilita, často problematická podpora různých konkurenčních

střihacích programů a špatná přenositelnost souborů mezi počítači, neboť v této

oblasti není zatím zaveden striktní standard, tak jako je tomu u digitálních

kamer, kde popis DV vše jasně určuje.



Někteří výrobci se z výše uvedených důvodů začínají orientovat na podporu

digitálního standardu DV a integrují na hardwarové střihací karty s analogovými

vstupy a výstupy i firewire řadiče. Mezi tyto produkty patří např. Matrox

RT2000/2500 nebo Dazzle Fast DV now. Některým vývojářům se podařilo podporu

analogového a digitálního videa spojit méně úspěšně a jiným zas velmi dobře.

Výhodou je, pokud střižna podporuje hardwarově DV kodek a je vybavena i

procesorem pro efekty v reálném čase. Pak je možné pracovat v plném rozlišení s

několika videovrstvami a například i grafickou vrstvou (titulky, TGA

sekvence…). Střižnou podporované prolínačky a speciální efekty pak uvidíte

bez zdlouhavého softwarového přepočítávání a bez škubání v reálném čase.



Poměrně značnou nevýhodou těchto „silnějších“ střižen je pořizovací cena, která

se i u těch lacinějších velmi blíží nebo shoduje s cenou digitální kamery s

otevřenými DV a analogovými vstupy.



Celkově se hardwarová střižna uplatní ve vyšší verzi s dobrou realtimovou

podporou, a rozhodně více v rukách odborníků než domácích uživatelů. V

domácnosti se spíše uplatní digitální kamera, která sice s plně softwarovým

řešením nenabízí realtime efekty, ale je cenově dostupnější a dobrého výsledku

se také doberete.





Grafická karta s TV-Out



Co je grafická karta není zřejmě nutné čtenářům PC WORLDu vysvětlovat, ovšem ne

každý musí vědět, co znamená označení TV-Out. Proto teď poněkud odbočíme od

tématu vstupů do počítače a vysvětlíme i tuto záležitost.



Některé grafické karty umožňují připojit na výstup nejen běžný VGA monitor, ale

obsahují i televizní výstup neboli jednoduchý D/A převodník signálu s konverzí

do standardu PAL (většinou i volitelně do NTSC či Secam). Karty pak nesou

označení TV-Out a jsou vybaveny konektorem cinch a S-Video, nebo ještě častěji

speciálním kulatým konektorem s připojitelnou redukcí do konektorů S-Video a

cinch.



Již jen podle výrobce tyto karty nabízejí rozličné služby. S technologiemi

HydraVison, DualHead či nView můžete TV výstup používat jako sekundární

monitor. Existuje také možnost přesměrovat primární výstup z monitoru na

televizor. Připojit samozřejmě můžete i běžný videorekordér, a výstup obrazu z

počítače lze takto v poměrně slušné kvalitě uložit na kazetu VHS. Takto lze

úspěšně kopírovat libovolné video, které přehrajete plynule v systému Windows

na plné ploše obrazovky. Kopírovat je možné i DVD nosiče, které budete

přehrávat na počítači v celoobrazovkovém režimu, nicméně na některých

grafických kartách je možné, že budete mít problém s ochranou technologií

Macrovision. My jsme však při zkoušení naší grafické karty s čipem GeForce4 na

žádný problém nepřišli, ať u titulu DVD, DivX, AVI a podobně. Uložit na kazetu

VHS je tedy možné cokoliv, co dostanete na pracovní plochu Windows. S úspěchem

můžete zkopírovat sestřih vašeho pořadu ve formátu DV. Jistě to ocení ti

uživatelé, kteří vlastní digitální kameru pouze s DV Out, tedy s digitálním

výstupem a ne vstupem. Ti mohou zkopírovat nahrávku do počítače po firewiru,

ale sestříhaný pořad již zpět do kamery nepřevedou. Zvukovou složku musíte

ovšem propojit s videorekordérem pomocí zvukové karty, abyste neměli nahrávku

němou. Grafická karta totiž celkem logicky zvukové obvody neobsahuje.



Televizní výstup je u grafických karet povětšinou na slušné úrovni, proto je

možné jej v domácím prostředí využívat jako primitivní D/A převodník. Tuto

funkci podporují částečně i některé střihací aplikace, např. v Adobe Premiere

naleznete proto službu „Print to Video“, která přehraje sestříhaný pořad v

celoobrazovkovém režimu, tak aby byl ideální nejen pro hardwarové kodeky, ale i

pro TV-Out. Nevýhodou TV-Out je bezesporu nepříliš šťastná práce s prokládáním

půlsnímků, takže se s kvalitou firewire výstupu nemůže srovnávat, nicméně pro

kopie VHS je spolehlivě dostačující.





Grafická karta s VIVO



Příznivci grafických karet, kteří za relativně příjemné peníze chtějí ještě

něco více, než dokáže nabídnout TV-Out se mohou zaměřit na grafické karty s

označením VIVO. Nápis je jednoduchou zkratkou nápisu Video In Video Out.

Znamená to, že grafická karta podporuje nejen televizní výstup TV-Out, ale

navíc je osazena i A/D převodníkem. Takováto grafická karta je na rozdíl od

hardwarových střižen levnější. Respektive její cena je spíše udávána konkrétním

čipem a výkonem grafického akcelerátoru, než službami VIVO, které výrobek nijak

zvlášť extrémně neprodražují.



Služby televizního výstupu jsou u karet VIVO naprosto shodné s funkcí TV-Out a

platí pro ně to samé, co jsme uvedli v příslušné sekci o TV-Out. Služba Video

In se však řídí poněkud jinými skutečnostmi. Pro digitalizaci plynulého obrazu

je totiž potřebný vysoký datový tok, a protože jsou grafické karty navrženy

především pro opačný směr dat, tedy pro výstup obrazu, není to s kvalitou

vstupu obrazu většinou nijak zvlášť dobré. Vždy však záleží na konkrétním

výrobci grafické karty, jak si s podporou videovstupu poradí. Pokud budete

chtít pouze sledovat externí signál na obrazovce, jde to v režimu Overlay

celkem bez problému. Stačí nainstalovat podporu vstupu, která buď může být

zahrnuta již ovladačích (např. některé karty ATI), nebo je potřeba doinstalovat

ke standardním ovladačům doplněk pro digitalizaci (např. karty GeForce). V

každém případě se karta bude tvářit i jako zařízení pro digitalizaci obrazu. Od

té chvíle je obrazový signál dostupný všem střihovým programům, které tento

standard podporují. My jsme se zabývali střižnou Adobe Premiere 6.5, a k užitku

nám přišel i program VirtualDub, který nabízí mnoho užitečných voleb a

zobrazuje velké množství cenných informací o vlastní digitalizaci.



Samotná digitalizace obrazu je poměrně jednoduchá záležitost, obraz je převáděn

pomocí grafické karty s kompatibilním digitalizačním ovladačem, pro zvuk je

nutné využít počítačovou zvukovou kartu.



V střihacím softwaru stačí zvolit příslušný zdroj signálu (Video Source) a je

možné i nastavit vlastnosti jako jsou sytost, jas a podobně. Na výrobci pak

záleží, v jaké podobě bude obrazový formát. Někdy je možné digitalizovat v

16bitové hloubce a někdy v 24bitové, některé karty dodávají data ve složkách

RGB nebo v kódování YUV. V případě, že je možné si formát dat v ovladači

vybrat, je potřeba experimentovat a zvolit takový formát, který nejlépe

vyhovuje celkovému výkonu počítače. Zde nemyslíme ani tak přímo výkon

procesoru, jako spíše celkovou propustnost dat, počínaje A/D převodníkem

grafické karty přes praktickou propustnost sběrnice až po rychlost procesoru a

pevného disku. V každém ohledu je jasné, že celková propustnost je řízena

nejpomalejším článkem v tomto řetězci, který data zpracovává a přenáší až do

podoby finálního kodeku na pevném disku. My jsme zkoušeli digitalizovat obraz

ze signálu kompozitního videa (cinch) v režimu 16bitových barev s maximálním

rozlišením, které naše testovaná karta zvládala (720 x x 480, poměr pixelů 0,9)

a dosáhli jsme průměrného výkonu 12,5 snímku za vteřinu. Při testování nižších

rozlišení se výkon příliš nezvýšil, pouze se minimalizoval problém s

prokládáním půlsnímků. Z tohoto důvodu se nám pro digitalizaci zdál

nejvhodnější režim 352 x x 288 bodů, což je přesně poloviční rozlišení režimu

PAL jak ve směru horizontálním, tak i vertikálním. Ostatně takovéto rozlišení

se používá i pro standard VideoCD. Jen je trochu problematický framerate (počet

snímků za sekundu), který by měl být 25 snímků/s. Nicméně, je možné, že pokud

si dáte dostatek práce s volbami a budete mít i grafickou kartu s rychlým video

in A/D převodníkem a výkonným počítačem, získáte i vyšší framerate, vhodnější

pro další zpracování videa.



V každém případě není kvalita obrazu vhodná pro náročnější uživatele. My jsme

dosáhli výsledků srovnatelných s lepší USB kamerou nebo se škubanou kopií

kazety VHS. To postačuje pro projekci v počítačových prezentacích, na internetu

nebo pro uložení snímku z videozáznamu. Vzhledem k porušení prokládání

půlsnímků v obrazu se převodník grafické karty VIVO pro kvalitní sestřih videa

určitě nehodí, a to ani v případě, že by se vám podařilo s rychlým A/D

převodníkem dosáhnout rychlosti 25 snímků za vteřinu. Video in vstup, alespoň v

podobě, s jakou jsme se seznámili, se nejvíce uplatní jako přímý zástupce USB

kamerky. Zvládne totiž přesně ty samé funkce, a navíc nabízí i možnost připojit

kvalitnější analogovou kameru, videorekordér a podobně. V případě, že budete

vlastnit grafickou kartu s rychlejším A/D převodníkem, je možné ji využívat pro

digitalizaci v cca kvalitě VHS a úspěšně pak zpracovávat materiál do podoby

titulů DivX a VideoCD. Pro tvorbu sestřihu určeného pro nosič Super VideoCD

nebo dokonce DVD se VIVO příliš nehodí.





TV Tuner



Televizní tuner je další alternativou, jak převést analogová data levným

způsobem do útrob počítače. Tuner se vyrábí v několika modifikacích. Na trhu

lze zakoupit jak USB externí tunery, tak zařízení pro PCMCIA nebo PCI. Z nich

nejvhodnější pro digitalizaci obrazu je jednoznačně PCI verze. Zařízení je

navrženo jako klasická PCI karta se vstupem na externí anténu TV, dále na

anténu FM rádia a rovněž i s konektorem pro vstup externího videosignálu.

Konstrukce je většinou řešena velmi obdobně jako v případě grafických karet

VIVO. Tedy s pomocí redukce na S-Video a cinch.



S pomocí televizního tuneru je možné celkem pohodlně sledovat jak televizní

vysílání, tak i signál z externího zdroje (videorekordér, analogový výstup

kamery, atd…). Pokud budete chtít využívat služeb TV tuneru pro digitalizaci

obrazu, budete využívat stejně konstruovaného ovladače, který zpřístupní

digitalizační zařízení všem programům v operačním systému Windows. Stejně jako

u karet VIVO si budete moci rozhodnout v jakém režimu se bude digitalizace

provádět, tedy zvolit v jakém rozlišení a s jakou hloubkou barev a typu

kódování barev (RGB, YUV…). Z toho vyplývá, že i zde velmi záleží na

konkrétním nastavení počítače. Při testování TV tuneru se nám podařilo

digitalizovat obraz rychlostí 25 snímků za vteřinu při rozlišení 352 × 288

bodů. I dlouhý záznam se obešel bez výpadků snímků, vyjma velmi řídkých

výjimek. TV tuner lze při dobrém vyladění celkem úspěšně používat k převodu

analogového signálu do počítače, nicméně od kvality si neslibujte nic

výrazného. Bude na obdobné úrovni jako v případě grafické karty s VIVO.

Ostatně, záznam budete muset pro zvýšení kvality „deinterlaceovat“ (zrušit

půlsnímky) nebo přímo digitalizovat bez prokládání. Takto získaný materiál je

možné za pomoci softwarového kodeku Windows (vhodné je např. sehnat si některý

z MJPEG kodeků) a softwaru střižny zpracovat do podoby VideoCD či titulu DivX.

Kvalita obrazu bude obdobná jako u karet s VIVO, tedy na úrovni slušné VHS.