Jon Postel zemřel, ať žije Internet!

aneb Stručná historie Internetu







V polovině října zemřel ve věku 55 let na srdeční poruchu jeden

ze zakladatelů Internetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu

Arpanetu, z něhož se odvinula současná podoba Internetu, ale byl

také autorem řady specifikací RFC. Věnoval se vědecké činnosti

(měl doktorát počítačových věd) a jeho posledním postem byla

funkce ředitele v Information Sciences Institute (pobočka

kalifornské univerzity). Vzpomeňte v dobrém tohoto velkého muže.



Abychom uctili památku Jona Postela, rozhodli jsme se vám jeho

činnost a dosah práce připomenout stručným shrnutím historie

vzniku současného Internetu, kterou ne každý může znát. I

vzhledem k tomu, že v současné době se rozjíždějí projekty

Internet 2 a americká vláda tvoří další novou velkou síť, šlo

tedy pravděpodobně o celosvětovou revoluci v oblasti

komunikacích. Ale nezdá se, že by si toho u nás doposud někdo

všimnul.



1966



Vědci poprvé použili optická vlákna pro zachycení telefonních

signálů. Donald Davis zavádí termíny „pakety“ a „paketové

přepínání“ (packets, packet switching). Bob Taylor z ARPA

(Advanced Research Projects Agency, oddělení ministerstva

obrany) získává dotaci na vývoj sítě, která by propojila větší

množství univerzit. Bez jakýchkoliv průtahů a ani ne za hodinu

souhlasí Charles Herzfeld s financováním projektu, jenž bude za

tři roky znám jako ARPANET. Není divu, americké vládě jde

především o vývoj systému, který by posílil vybavení armády

proti jiným zemím, v té době především Sovětskému svazu. Navíc by

informace, dejme tomu mezi Dallasem a Tokiem, nikdy nešly jednou

jedinou sítí.



1967



Wes Clark přichází na setkání představitelů ARPA s nápadem využít

dedikovaný hardware pro funkce sítě. Přístroje se mají nazývat

Interface Message Processors (IMP's), tedy Procesory

zpravodajského rozhraní..



Říjen



Lawrence Roberts zveřejňuje první návrh ARPANETu na konferenci

Velké počítačové sítě a komunikace mezi počítači v Gatlinburgu.



1968



V National Research Laboratory (NRL, Národní výzkumné

laboratoři) ve Velké Británii se testuje první síť WAN

s paketovým přepínáním.



Je zveřejněn konečný standard pro ASCII kód. (Dřívější verze,

vytvořená v roce 1961, zahrnovala pouze velká písmena.)



Srpen



Larry Roberts ze společnosti ARPA vyhlašuje konkurz (RFC) na

vybudování sítě 4 IMP, jejichž počet by vzrostl na 19. Mnohé

velké společnosti, např. IBM, se konkurzu neúčastní s tím, že

taková síť není možná.



Prosinec



Mnoho lidí je překvapeno skutečností, že konkurz vyhrává malá

poradenská firma Bolt Beranek a Newman (BBN) z Cambridge.

Společnost, vedená Frankem Heartem, získává jeden milion dolarů

a méně než jeden rok na převedení teorie ve fungující systém.



1969



Březen



Firma Honeywell dodává první prototyp IMP (IMP 0) do BBN.

Jednotka byla přizpůsobenou verzí počítače 516. Naneštěstí

nefungovala správně a Ben Barker strávil několik týdnů neustálým

ručním připojováním do sítě, aby se dosáhlo správné konfigurace.



7. dubna



Steve Crocker vytvořil první dokument RFC, nazvaný Host Software

( RFC1). V něm předepsal vzájemný vztah mezi hosty a přístroji

IMP od společnosti BNN. Každá strana je zodpovědná za vývoj

softwaru, který propojí počítače k IMP sítě ARPANET.



20. července



Apollo 11 přistává na Měsíci. Neil Armstrong se stává prvním

člověkem, který se dotkl povrchu Měsíce, Buzz



Aldrin druhým. Na měsíčním povrchu strávili 21,5 hodiny, včetně

2,5 hodin mimo jejich lunární modul, což mohly sledovat miliony

diváků ze Země.



2. září



Vývojáři z BNN, pracující na IMP, konečně instalují první IMP

uzel ARPANETu v UCLA, kde je bez problémů připojen ke školnímu

počítači Sigma-7.



1. října



Druhý uzel ARPANETu je nastaven ve Stanfordském výzkumném

institutu (SRI), kde je připojen k jejich SDS 940. Po prvotním

výpadku bylo nakonec navázáno první spojení mezi zařízeními UCLA

a SRI okruhem o rychlosti 50 Kb/s.



1. listopadu



Uzel číslo 3 je instalován na Univerzitě Kalifornie v Santa

Barbaře.



Prosinec



Čtvrtý uzel je instalován na utažské univerzitě.



1975



Americká kancelář ministerstva obrany získává administrativní

dohled nad ARPANETem a ministerstvo obrany pak veškeré přednosti

při komunikaci po této síti. Provoz rapidně vzrůstá, protože síť

mohou nadále využívat i běžní uživatelé, vývojáři, univerzity.

ARPANET se proto rozděluje do dvou větví: samotný ARPANET nadále

zůstává pro akademické využití, MILNET zabezpečuje potřeby

armády, a to za současného sdílení informací mezi oběma sítěmi.

Propojovací síť je známá jako DARPA Internet (Defense Advanced

Research Projects Agency), zkráceně Internet.



Počátek 80. let



Vznikají další sítě, např. BITNET (Because It's Time Network,

Protože Je Čas Sítí) a CSNET (Computer Science Network,

Počítačová vědecká síť), propojující akademické a výzkumné

organizace. Tyto se nestaly původně součástí Internetu, postupem

času však ano, a to kvůli sdílení informací.



1986



Národní vědecká nadace, National Science Foundation (NSF)

významně přispěla k rozvoji Internetu vytvořením sítě, která

propojila výzkumné ústavy celé země přes několik center se

supervýkonnými počítači. Tato vysokorychlostní síť dostala název

NSFNET. Přenosové linky obsahují jak telefonní kabely, optická a

mikrovlnná vlákna, tak satelitní spojení. Původní rychlost je 56

Kb/s.



1989



Síť NSFNET je upgradována na tzv. T1 linky, jejichž přenosová

rychlost je 1,5 Mb/s.



1992



Současný upgrade na T3 linky zaručuje přenos rychlostí 45 Mb/s.

Jednoduše řečeno – 10 kopií Tolstého románu Vojna a mír byste

přenesli z jednoho místa na druhé za jednu sekundu.



Ve stejném roce se Internet objevuje poprvé i

v Československu, kde propojuje školy a vědecká a výzkumná

pracoviště. Postupně se připojí i státní správa.



1998



Síť NSFNET se nadále rozšiřuje – dnes má propojení do 80 zemí

světa a přes milion uživatelů. Podobná síť v Kanadě (CA*net) je

druhá největší na světě. Mezi další země s vysokým rozvojem sítí

patří Francie, Německo, Velká Británie, Austrálie a Japonsko.

Každá z nich má více jak 1 000 síťových stanic, připojených

k Internetu a NSFNETu.



Síť, nazvaná Internet 2, a vycházející z propojení

jednotlivých železničních stanic v USA optickým vláknem, se

začíná budovat v Evropě.



V České republice klesá počet připojených uzlů do

Internetu, díky ohlášenému zvýšení telefonních poplatků ze

strany SPT Telecomu dochází k akci Bojkot proti Telecomu, a stále

platí zákon o telekomunikacích z roku 1964, jenž je v rozporu

s ustanoveními Evropské unie.