Kde hledat v Čechách Wi-Fi?

Stávají se bezdrátové sítě ekonomickou alternativou pro přístup k webu?
O bezdrátových sítích typu Wi-Fi je dnes slyšet na každém kroku. Setkáme seale

s nimi skutečně tam, kde bychom je potřebovali? Je Wi-Fi alternativou pro

přístup k internetu tam, kde neexistuje jiná ekonomicky únosná možnost? A je u

nás bezdrátových sítí dostatek? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v tomto

článku.

Bezdrátové sítě ve formátu 802.11b/g, zkráceně běžně označované jako Wi-Fi, se

staly dobře známou a běžně využívanou technologií. Můžeme se s nimi setkat na

mnoha místech a pokud máme kompatibilní zařízení a možnost přístupu do některé

z nich, pak můžeme využívat všech jejich výhod. K tomu, abychom mohli začít

Wi-Fi používat, musíme mít kromě příslušného hardwaru a softwaru také představu

o tom, jaké sítě a s jakými politikami jsou v naší oblasti k dispozici.

Identifikace sítě není žádným problémem, umí ji provést každé zařízení vybavené

patřičným bezdrátovým rozhraním. K jejímu využívání ale většinou potřebujeme

povolení provozovatele (existují pochopitelně výjimky). Připojení pomocí Wi-Fi

je ostatně jak tomu tak už bývá obchodem a pro mnoho firem zdrojem výdělku.



Krátce o Wi-Fi

Wireless Fidelity, neboli zařízení fungující na bázi standardu 802.11, jsou de

facto bezdrátovou adaptací koncepce používané u klasických, tedy metalických

počítačových sítí u Ethernetu. Tyto bezdrátové sítě pracují na frekvenci kolem

2,4 GHz, což je pásmo, které v drtivé většině zemí nepodléhá schvalovacímu nebo

licenčnímu řízení, a tak může být, přinejmenším do určitého vysílacího výkonu,

svobodně používáno pro volnou civilní datovou komunikaci. Zařízení pracující ve

standardu Wi-Fi se vzájemně identifikují a mohou vytvářet propojení dvojího

typu. Prvním z nich je stav, kdy počítač nebo jiné koncové zařízení navazuje

spojení s jiným zařízením, které funguje jako přístupový bod do jiného síťového

prostředí. Tedy např. do systému, jenž je dále připojen k internetu a může tak

zprostředkovávat přístup i pro zařízení, které se na něj napojuje. Takovému

přístupu říkáme infrastruktura.

Druhou možností je připojení jednoho zařízení k jinému přímo. Jeden z přístrojů

(access point v případě infrastruktury) se nyní již nechová jako přístupový bod

pro další zařízení ta tak mohou sdílet své prostředky nebo si vyměňovat jiné

informace mezi sebou. Tomuto připojení, které se v metalickém světě ze všeho

nejvíce podobá přímému propojení dvou síťových karet síťovým kabelem, se říká

Ad Hoc.

Wi-Fi bylo původně vymyšleno jako standard, který by člověku s notebookem

připojeným do podnikové sítě umožnil chodit volně po kanceláři. Odpoutal by

tedy tohoto člověka od kabelů, s nimiž musel být jeho notebook, aby se mohl

účastnit provozu na síti, svázán. Postupem času se působnost této technologie

rozšířila tak, že bylo možné do sítí připojovat i zařízení v místech jako jsou

např. hotely, restaurace, úřady či firmy. Ani to však nestačilo.

V současné době se Wi-Fi, především v Evropě, používá jako takřka univerzální

přístupová metoda. Efektivní dosah jednoho přístupového bodu je typicky několik

desítek, maximálně stovek metrů (fyzikálně je možné dosáhnout mnohem více).

Proto se Wi-Fi sítě používají k propojování počítačů na všech představitelných

(i nepředstavitelných) místech.

Běžně se s nimi můžeme setkat ve velkých městech i v menších sídlech. Provozují

je firmy, úřady i soukromé osoby a dá se říci, že ve většině případů svým

majitelům slouží k užitku.



Jsou i nějaké nevýhody

Je ovšem třeba připomenout, že Wi-Fi má i své nevýhody. Někteří odborníci

namítají, že standard je v současnosti využíván jiným způsobem, než jak byl

navržen. Generický systém zabezpečení nazvaný WEP se ukázal jako velice slabý a

jeho překonání je pro hackera vybaveného poměrně nenáročnou technikou prakticky

otázkou několika desítek minut. Mnoho sítí je také špatně zabezpečeno pokud jde

o konfiguraci. V západní Evropě se vyskytly případy „pirátských“ přístupových

bodů, které ve skutečnosti kradly informace ze zařízení, jež se pokusila jejich

prostřednictvím připojit k internetu. Nový bezpečnostní standard, WPA, který

nahrazuje velmi málo použitelný WEP, zatím nedoznal takového rozšíření, jaké by

bylo vhodné. Faktem je, že chybí jeho podpora ze strany mnoha zařízení. Ve

velkých centrech se značnou koncentrací přístupových bodů na malém území

dochází vcelku pravidelně ke kolizím, kdy jednotlivá zařízení již nejsou

schopna koordinovat svůj provoz. Dochází ke snižování výkonu a k výskytu

rušení, v jehož rámci je nemožné používat některé služby, jež jsou pro Wi-Fi

jinak typické a představují nejzajímavější oblasti nasazení této technologie.

Máme na mysli zejména VoIP přes Wi-Fi, tedy používání hlasových služeb v datové

síti, a podobně. Popsán byl také případ, kdy bylo zavlečením umělé chyby možné

zneužít více přístupových bodů najednou a všechny je vyřadit z provozu.

Pokud vás neodradil předchozí výčet všech možných nedostatků spojených s

použitím Wi-Fi, pak vězte, že tato technologie může rovněž představovat velmi

kvalitní metodu přístupu k síti. S rychlostí pohybující se v řádech megabitů, s

relativním bezpečím (při použití WPA) a s uživatelským komfortem na cestách.



Co budeme potřebovat?

Pro připojení k internetu je vždy (ať již používáme jakoukoliv metodu) nezbytné

mít patřičné zařízení a vybavení. V případě bezdrátové sítě je tímto vybavením

počítač nebo jiný podobný přístroj a bezdrátový adaptér. Karta, jejímž

prostřednictvím je možné se k Wi-Fi síti připojit, dnes není nijak drahou

záležitostí a její cena se pohybuje řádově ve stokorunách. Přitom se jedná o

PCI adaptér s anténkou vyvedenou ven. O něco dražší jsou PCMCIA adaptéry pro

notebooky, nicméně v drtivé většině nových přenosných počítačů je již Wi-Fi

integrováno. A to ať už v rámci univerzálního „komunikujícího“ čipového systému

Intel Centrino, nebo jako samostatný adaptér. Wi-Fi obsahují i některé kapesní

počítače, jako příklad můžeme uvést iPaq 5450 od firmy Hewlett-Packard nebo

PalmOne Tungsten T3 (po doplnění o speciální SD kartu). Jednotlivé adaptéry se

ovšem značně liší svým vysílacím výkonem a dosahem. Pokud například hodláte

používat bezdrátovou kartu v PC, které se nachází uvnitř panelové budovy,

rozhodně doporučujeme využít adaptér, k němuž je možné připojit externí anténku

a tu pak vyvést tak, abychom dosáhli lepšího šíření signálu. Především stěny

totiž signál bezdrátových adaptérů značně pohlcují. V případě přenosných

zařízení je třeba mít na paměti, že zapnutý bezdrátový adaptér spotřebovává

energii z akumulátorů.

Z hlediska softwaru toho potřebujeme velmi málo. Většinou stačí moderní

operační systém (Windows XP/SP2 mají velmi dobrou podporu Wi-Fi). Je

nepravděpodobné, že bychom potřebovali nějaký speciální software, ačkoliv i to

se může stát. Pro korektní připojení je třeba vlastnit kódovací klíče, pokud se

je potřebujeme dozvědět, řekne nám je obvykle náš ISP, tedy majitel sítě, se

kterou chceme pracovat. Některé sítě používají ještě další metody ověřování

uživatele, například prostřednictvím webového rozhraní. Vždy je ale nutné mít

zařízení a software kompatibilní s tím systémem, který provozovatel sítě

používá. To se týká především podpory režimu WPA.



Kdo nás připojí?

V ČR existuje veliké množství bezdrátových sítí. S ohledem na to, že prakticky

každé zařízení je možné konfigurovat jako přístupový bod a sdílet jeho

prostředky, a také s ohledem na skutečnost, že špatně zvládnutá konfigurace je

jednou ze základních příčin bezpečnostních problémů Wi-Fi, můžeme konstatovat,

že v průměrném městě můžeme narazit na desítky různých přístupových bodů. V

podstatě je ale lze rozčlenit do několika základních kategorií:

Náhodné přístupové body

V tomto případě se jedná nejspíše o omyl majitele přístupového zařízení

(nezabezpečená bezdrátová síť). Přístup je nestálý, nestabilní, do internetu se

s největší pravděpodobností nedostanete.

Přístupové body institucí a firem

Mnoho firem vytváří své vlastní bezdrátové sítě, které používají pro vnitřní

komunikaci. V některých případech umožňují jejich využití i zákazníkům nebo se

o nadbytečnou konektivitu dělí s veřejností. Existují samolepky, podle nichž v

některých městech poznáme místa, pokrytá „veřejným“ internetem tohoto typu.

Semiproprietární přístupové body

Jedná se o access pointy umístěné například v restauracích nebo v hotelích.

Jsou určeny zákazníkům a jen oni dostanou přístupová práva a mohou sítě

využívat. V některých případech je ale možné se do nich dostat bez jakéhokoliv

ověření.

Veřejné nekomerční sítě

Jedná se o sítě, které můžeme používat téměř zadarmo, respektive tehdy, pokud

také sami nějakým způsobem přispějeme k jejich provozu. Jsou rozmístěné

především ve větších městech.

Sítě územních celků

Své Wi-Fi nabízejí některé obce pro své občany. Přístupový bod bývá umístěn na

dobře dostupném místě a každý, kdo v obci žije, jej může zadarmo nebo velmi

lacino používat pro připojení k internetu. Jejich využití je vázáno na

skutečnost, že bydlíme v takto pokryté obci a že nám radnice využití povolí.

Komerční sítě

Zde se jedná o přístupové body, které jsou provozovány komerčně a za účelem

výdělku. Jejich využití je vázáno na zaplacení poplatků provozovateli. Je

potřeba říci, že tyto poplatky jsou na různých místech velmi rozdílné a při de

facto stejné kvalitě služeb se mohou lišit až o tisíce korun v závislosti na

území, na kterém se právě nacházíme. Veřejné komerční hotspoty provozují

například mobilní operátoři nebo i velké místní firmy na mnoha místech v ČR.



A co dál?

V rámečku jsme vyjmenovali pouze několik provozovatelů Wi-Fi hotspotů. Jak již

bylo řečeno, existuje jich velké množství a by bylo velmi obtížné je

kategorizovat. Situace se má tak, že takřka v každém městě můžeme narazit na

několik různých sítí a bývá pravidlem, že některé z těchto sítí je možné běžně

používat (v nejhorším případě také tak, že můžeme parazitovat na nedokonalosti

jejich zabezpečení). Komerční řešení připojení jsou obvykle určena pro

krátkodobé použití; tedy alespoň v režii největších telekomunikačních

operátorů. Přístupové body, které najdeme v restauracích, na benzínových

stanicích a na mnoha dalších veřejných místech nabízejí rychlý a kvalitní

internet řádově za cenu desetikorun za hodinu. To je ale naprosto nedostačující

pro každodenní trvalé použití internetu. V takovém případě se můžeme obrátit na

množství jiných poskytovatelů. Vzhledem ke krátkému dosahu přípojných bodů a

vzhledem k dalším specifikům této technologie není možné vytvořit nic jako

komplexní „mapu“, která by přesně popisovala každičký kousek území České

republiky z hlediska pokrytí signálem některého z přístupových bodů. Avšak

pokud budete hledat, je velmi pravděpodobné, že svůj přístupový bod dříve nebo

později najdete. Pokud ne, můžete si jej sami vytvořit.



Má Wi-Fi perspektivu?

Technologie Wi-Fi byla nedávno označovaná jako „technologie zítřka“. Čím více

se však rozšiřuje, tím více se projevují její nedostatky a skutečnost, že je

využívána poněkud jiným způsobem, než pro jaký byla původně navržena a

koncipována. Proto se již v současné době pracuje na nástupci Wi-Fi, který je

nazýván WiMax. Tento systém by měl sjednotit zatím nekompatibilní mikrovlnné

komunikační technologie, které se používají spíše pro komunikaci mezi dvěma

fixními body než pro vytváření hybridní infrastruktury. Tato technologie by v

budoucnu měla umožnit kooperaci mezi různými zařízeními, aniž by přitom byl

vytvářen standard obdobný tomu, o jaký se pokouší Wi-Fi. Například společnost

Intel plánuje tento standard zahrnout do svého bezdrátového chipsetu Intel

Centrino a další významní výrobci také ohlašují jeho podporu. Wi-Fi však

zůstává, a jistě po nějakou dobu zůstane velmi významným zdrojem bezdrátového

připojení především v Evropě, kde se této technologii již podařilo vydobýt si

své místo na slunci. Nízká cena adaptérů a relativní mobilita některých

zařízení z ní dělá dokonalý prostředek síťové komunikace. Dá se říci, že se

využití této technologie bude pravděpodobně ubírat i v nejbližší budoucnosti

tímto směrem. Celkově ale můžeme (zejména po oficiálním uvedení WiMaxu)

především v oblasti fixního připojení očekávat pozvolné nahrazování stávajících

Wi-Fi technologií tímto standardem a jejich postupné vytlačení ze spektra

služeb používaných pro trvalé připojení domácností. To je však realita, která

je od současnosti vzdálená ještě minimálně několik let, protože již nyní, ještě

před oficiálním spuštěním projektu WiMax, se okolo něj začínají objevovat první

pochybnosti a problémy s kompatibilitou vytvářených zařízení. Kam vše povede,

nejsme schopni v době psaní tohoto příspěvku ještě schopni říci.



Co znamená Wi-Fi?

Univerzální bezdrátové rozhraní, které vychází z logiky klasických počítačových

sítí.

Pracuje ve frekvenčním pásmu kolem 2,4 GHz (bezlicenčním).

Rychlost komunikace se pohybuje v megabitech za sekundu.

Dosah se pohybuje reálně ve stovkách metrů, teoreticky více, prakticky (v

budovách) mnohem méně.

Dosah je závislý na výkonu používaných zařízení a jejich možnostech, překážkách

apod.

Existují dva typy připojení:

z bodu do přístupového bodu (Point to Multipoint),

mezi dvěma zařízeními (Ad Hoc).

Používají se dva typy zabezpečení:

WEP původní, dnes není moc bezpečný, ale převažuje,

WPA moderní, nepodporují jej zatím všechna zařízení.



Co potřebujeme mít a vědět

Hardware

Počítač nebo PDA.

Bezdrátový adaptér:

pro PC existuje nejčastěji jako PCI karta s externí anténou,

v noteboocích bývá standardně integrován (Intel Centrino), nebo jej lze doplnit

díky PCMCIA kartě,

v PDA je buď integrován, nebo je umístěn na CF nebo SD kartě.



Software

Windows XP/SP2 podporují Wi-Fi velmi dobře.

Moderní distribuce Linuxu také.

Pocket PC 2003 obsahuje nativní podporu, pro starší systém jsou potřeba

ovladače.

Palm OS 5.x potřebuje ovladače, OS 6 zatím není k dispozici.



Autentizace do sítě

Zařízení se autentizují buď pomocí své síťové adresy, nebo jinak.

Někdy je využívána kombinace jména a hesla (klasické přihlášení).

Někdy se používá též autentizace předmětem (předplacené kupóny).



Slovníček

HotSpot access point přístupový bod do sítě

Ad Hoc přímé propojení mezi počítači

Wired Equivalent Privacy zabezpečení WEP

Wireless Protected Access zabezpečení WPA



Zajímavé adresy

http://wifi.lupa.cz/katalog/site katalog poskytovatelů

http://www.czfree.net projekt nevýdělečných hotspotů

http://www.eurotel.cz služba Eurotel Wi-Fi Jet

http://www.t-mobile.cz služba HotSpot

http://www.802.cz komerční připojení

http://www.telecom.cz/wifi služba Wi-Fi Hot Spots

http://www.internetzababku.cz neomezený přístup



Tipy pro Wi-Fi

Používejte zařízení s oddělitelnou, externí anténou.

Kupujte přístroje podporující WPA, protože jinak možná nebudete schopni služeb

mnoha hotspotů vůbec využít.

Pokud váš operační systém nevidí v okolí žádný přístupový bod, poohlédněte se

po diagnostickém softwaru a zkuste to s ním.

Vytváříte-li vlastní hotspot, věnujte náležitou pozornost jeho zabezpečení a

konfiguraci šifrování. Používejte WPA a snažte se bezdrátově sdílet co nejméně

prostředků počítačů.

Pokud Wi-Fi právě nepotřebujete, vypněte adaptér. U mobilních zařízení tím

ušetříte cennou energii akumulátorů. U pevných zabráníte zbytečnému vyzařování

systému. Negativní účinky energie v pásmu 2,4 GHz sice nebyly potvrzeny, ale

ani spolehlivě vyvráceny.

Příjem signálu se podstatně zlepší, když použijete směrovou anténu nasměrovanou

přímo na hotspot. To platí zejména v případě, že jste od něj dále nebo že vás

něco ruší.



Poskytovatelé Wi-Fi připojení a ceny

Pokud chceme začít Wi-Fi využívat, měli bychom především investovat do

patřičného adaptéru. Cena několika stokorun za kartu pro PC není nijak

přemrštěná a může si ji dovolit prakticky každý. Pokud v místě, kde se náš

počítač nachází, „neuvidíme“ na první pokus žádnou síť, není třeba si zoufat.

Většinou totiž stačí pouze vylepšit anténu. Tedy vyvést ji z budovy nebo se

pokusit najít ideální místo příjmu. Máme-li přístup k mobilnímu zařízení, pak

se rozhodně vyplatí projít okolí a podívat se, jaké sítě jsou zde k dispozici a

jaká je přibližně intenzita jejich signálu. To platí pochopitelně i v případě,

kdy chceme Wi-Fi používat pro trvalé připojení k internetu. Pokud chceme s

Wi-Fi cestovat, pak nemůžeme přesně odhadnout, kterého poskytovatele v cíli

naší cesty najdeme, proto doporučujeme podívat se do katalogu odkaz na něj

najdete v tomto článku.

T-Mobile

Některé sítě jsou provozovány etablovanými telekomunikačními operátory. Tito

operátoři chápou Wi-Fi většinou tak, že se jedná o prostředek krátkodobého

přístupu k internetu. V případě mobilních operátorů budeme muset za přístup

zaplatit. Obvykle k tomu využijeme klasický kupon, používaný u předplacených

služeb, jehož číslo zadáme do formuláře, jenž se zobrazí formou webové stránky

po připojení k požadovanému hotspotu mobilního operátora. Za přístup platíme v

rozsahu, který je měřený časem. Tak například u T-Mobilu se pohybuje okolo 150

Kč za hodinu.

Eurotel

V případě konkurenčního Eurotelu zaplatíme za jednu hodinu pomocí předplaceného

kuponu asi čtyřicet korun. Důležité ovšem je, že se nabízí možnost paušálního

připojení (Wi-Fi Jet Nonstop), která stojí cca 1 400 Kč s DPH a není prakticky

vzato nijak omezena. Podmínkou pochopitelně je, abychom se nacházeli v oblasti,

která je pokryta nachází se v blízkosti přístupového bodu. Jejich seznam

najdeme na webech obou operátorů.

Služba 802.cz

Se službou 802.cz Wi-Fi zaplatíme za jeden den negarantovaného připojení v

dosahu bodu padesát korun, cena za měsíční paušál je potom velmi podobná ceně

Eurotelu. Pokud jde o přístupové body, není jich málo, ale nejsou všude.

Český Telecom

Dalším „celorepublikovým“ poskytovatelem připojení prostřednictvím Wi-Fi je

také dominantní telekomunikační operátor Český Telecom. Přístup k jeho síti byl

dlouhou dobu k dispozici zdarma, nyní je však již placený. Placení se provádí

podobně jako v případě mobilních operátorů prostřednictvím prodávaných

předplacených karet. Cena použití bezdrátové sítě v režii Telecomu je stanovena

na dvě koruny za každé započaté tři minuty. To znamená, že hodinová sazba za

použití Wi-Fi je asi 40 Kč. Tato cena opět předpokládá spíše mobilní využití

sítě na cestách a v případě, že potřebujete krátkodobé připojení k internetu z

jasně stanovených míst. Těchto přístupových míst není mnoho, musíme k nim však

připočíst hotspoty patřící Eurotelu, který Telecom vlastní.

Internet za Babku

Zajímavá je z také nabídka projektu Internet za Babku. Ten nabízí možnost

poměrně rychlého připojení bez omezení za zhruba třináct set korun měsíčně.

Přístupové body najdeme v Praze, v Liberci, v Brně a v několika dalších,

menších městech.

WideNet

Dalším větším poskytovatelem připojení je společnost WideNet. V rámci

paušálního programu je možné využívat připojení k hotspotu za cenu kolem

patnácti set korun, ovšem pouze v Praze. Zde by pokrytí mělo být ale na velmi

dobré úrovni. Kromě toho přístupové body společnosti existují ještě v několika

dalších městech, avšak zde je pokrytí signálem poměrně sporadické.

CzFree.net

Určitou alternativou k těmto komerčním produktům je systém CzFree.net. Připojit

se do něho může vlastně kdokoliv, kdo současně vytvoří „svou“ část síťové

infrastruktury a umožní ostatním uživatelům sítě přes tuto vlastní část

tranzit. Pro

připojení k internetu se pak používají speciální brány (gatewaye), které si

každý uživatel může v rámci sítě volit.