Komunikace v roce 1997 a v letech dalších

Ještě nám asi zní v uších hluk letošního veletrhu Invex. Člověk

je vždy zaskočen vším tím zmatkem, hemžením, opakováním jedné

myšlenky na mnoha různých místech (byť vždy v trochu jiné

podobě) a vůbec atmosférou, která ze všeho nejvíc připomíná

všeobecný chaos. Jak rádi bychom na veletrhu našli nějakou

stříbrnou nit, vodítko, které by nám ukázalo cestu k tomu, co je

pro nás podstatné, a zajistilo nám, že věcem nepodstatným

dokážeme nevěnovat svoji pozornost. Vždyť za těch pár hodin,

které jsme si na výstavu vyhradili, zdaleka nestačíme projít ani

polovinu expozice. Pokud to nešlo na Invexu, nezoufejte. Máme

zde pro vás naši tradiční rubriku.

V jistém smyslu je každý pořádný veletrh odrazem našeho běžného

života. Je tolik různých cest, kterými se můžeme vydat, tolik

možností, jak něco dokázat a tolik oborů, v nichž se můžeme

realizovat. Kdo nám poradí ten správný? Naštěstí v sobě máme

zabudovaný důležitý obranný mechanismus. Funguje velmi jednoduše

- v jedné chvíli zkrátka nedokážeme dělat víc než jednu činnost.

V každém okamžiku života se tedy na něco soustředíme. A tak i v

případě Invexu je naším cílem například koupit co nejlevněji

slušné PC, doplnit si knihovnu multimediálních titulů, koupit

dítěti k vánocům nějakou pěknou hru, nebo si prostě u sklenky

dobrého vína popovídat s dodavatelem našeho podnikového

výpočetního systému. Trochu horší situaci má student, pokud si

stanoví jako prioritu ono „trochu se porozhlédnout, co se děje v

oboru“. Takový člověk je krutě potrestán za svoji naivitu. A čím

více času má na návštěvu veletrhu, tím hůře pro něj. První den

si tak ještě dokáže rozvrhnout, do kterých stánků zajde v úterý,

ve středu a ve čtvrtek, a že pátek si raději nechá volný na to,

co ho zaujalo nejvíce. Ve středu večer zjistí, že si ještě

neprohlédnul ani zlomek toho, co měl plánováno na úterý, ve

čtvrtek ho z toho všeho přepadne deprese a celý pátek se už

pouze vozí akumulátorovým autobusem po výstavišti, neschopen

vstřebat žádné další informace.

Vzhledem k povaze této rubriky se tedy pokusíme poskytnout jednu

z možných odpovědí na otázku: „Kam spěje vývoj oboru

informačních technologií?“. Již z úvodu ovšem vyplývá, že

budou-li na takovou otázku odpovídat dva různí lidé, budou

jejich názory diametrálně odlišné. Moje chápání situace je

skryto v nadpisu článku.



Motor informační společnosti



Když začal před dvaceti lety uveřejňovat americký list Fortune

žebříček nejbohatších lidí USA, na prvních místech suverénně

kralovali ropní magnáti. V letošním vydání žebříčku je pět z

prvních šesti míst zaplněno vlastníky počítačových a

softwarových firem. Na prvním místě posílil Bill Gates s 39,8

miliardami dolarů, tedy dvojnásobkem majetku loňského roku. Čím

to je, že si dnešní doba tak cení informační technologie?

S určitým zjednodušením by se dalo říci, že motorem průmyslové

společnosti byla nafta; ta umožňovala pohánět motory aut a

letadel, vyrábět elektřinu, a zejména v nevídané míře zrychlit

pohyb lidí i zboží a tím i obchod. Motorem dnešní společnosti

jsou informace. Soudě podle žebříčku nejbohatších podnikatelů si

lidé dnes nejvíce cení technologií, které jim umožňují pracovat

s informacemi, a samozřejmě získat informace o okamžik dříve,

než je získá konkurent. Pokud byl v dobách industriální revoluce

oním převratným vynálezem ve výrobě a obchodu motor, a ten

potřeboval naftu, dnes je oním hnacím motorem tok informací,

který potřebuje informační technologie.

Podle názoru odborníků byl rok 1997 rokem komunikace. Tento

vývoj se dokazuje růstem ve třech základních rovinách: v počtu

připojených uživatelů Internetu, v růstu objemu dat přenášených

Internetem, intranetem a extranetem a ve vzrůstající důležitosti

těchto dat, kdy firmy neváhají svěřit elektronické komunikaci

životně důležité údaje a podnikové procesy. Tím zároveň roste

jejich závislost na oboru informačních technologií. Uživatelé si

tento fakt mohli během letošního roku ověřit na vlastní kůži

hned několikrát, kdy krátkodobě vypadly služby několika

významných internetových providerů. Celosvětového ohlas těchto

závad je jen dalším důkazem, že Internet dnes neleží na

periferii zájmu.



Technologie dneška



Jako už kolikrát ve vývoji, předstihuje i nyní technologie

komerční využití. Internet je zde již desítky let (ve své

nejstarší podobě tu byl již před 35 lety), ale skutečného

komerčního významu se dočkává až nyní. Vizitka bez internetové

adresy je již dnes v některých oblastech světa chápána jako

neúplná – podobně jako vizitka bez faxového čísla.

Největší překážkou ještě většího komerčního rozšíření Internetu

je dnes zajištění bezpečnosti přenosu. Vyřešení tohoto problému

by Síti otevřelo obrovský trh elektronického obchodování a

přeneslo by tak konečně Internet z fáze „napjatého

předkomerčního očekávání“, kdy potenciál nového média a

očekávání v něj vkládaná přece jen značně převyšují zatím

dosahované výnosy, do plného komerčního nasazení, kdy by se

elektronickou formou mohla uskutečňovat většina celosvětového

obchodu. Není nic výnosnějšího v lidské činnosti, než právě

obchod; tento přívlastek výnosnosti by se tak automaticky

nalepil na Internet.

Současný stav je takový, že si již dnes můžeme elektronickou

cestou objednat knížku, kterou si vybereme z milionu titulů,

tato kniha nám však přijde klasickou poštou řekněme za měsíc,

pokud se jí ovšem podaří překonat nejrůznější celní bariéry.

Toto řešení tak zůstává na půli cesty; jako kdybychom se svým

přítelem v Americe sice již komunikovali faxem, on by nám však

nadále odpovídal tradiční poštou. Tento příklad nám ale nejlépe

znázorňuje, ve které fázi komerčního využití komunikací dnes

skutečně jsme.

V (doufejme nedalekém) budoucnu se pochopitelně celá platební

transakce uskuteční on-line (to předpokládá dořešení a rutinní

nasazení elektronických plateb) a požadovanou knihu dostaneme

obratem na svůj počítač, nebo, podle naší volby, například do

knihkupectví na rohu naší ulice, kde nám ji do čtvrt hodiny

vytisknou, sváží a připraví k osobnímu odběru (k tomu ovšem

musíme navíc předpokládat masové rozšíření a pokles cen

malonákladového tisku, doufám, že je to dobrý námět pro článek

kolegy Zapletala). V poněkud vzdálenější budoucnosti (vzdálenost

je i v tomto případě dána spíše osobními zvyklostmi než nutností

dalšího pokroku technologie) se už knihy vůbec nebudou tisknout;

místo toho bude na trhu široký výběr přenosných prohlížecích

zařízení s pohodlným velkým displejem, z nichž některá budou

zcela určitě knihy věrně připomínat, včetně klasické kožené

vazby. Málo platné, člověku vždy zůstane příjemný pocit při

doteku s ušlechtilým přírodním materiálem (proč by se jinak

těšily takové popularitě dřevěné telefony GSM?).

Vzrůstající důležitost internetovských služeb je ale už nyní

magnetem pro nové investory; tento segment služeb je atraktivní

zejména pro tradiční telekomunikační společnosti. Příkladem může

být prodej společnosti Compuserve, jejíž zákazníky převzala AOL

a významný podíl v obou těchto firmách byl zakoupen

telekomunikačním gigantem Worldcom. Složitost této transakce

ukazuje, že internetový trh se již stal pevnou součástí zájmu

finančních kruhů.



Vize budoucnosti



V souvislosti s masovým nástupem síťových technologií se velmi

často hovoří o vývoji v kruhu. Vždyť počítače obklopené

terminály, tedy jakýmisi síťovými počítači, zde byly již v

padesátých letech. Éra osobních počítačů v letech osmdesátých

naznačovala, že sálové počítače patří do starého železa – člověk

si přece v pohodě vystačí s tím, co má na svém stole. Pak se

začaly počítače PC nenápadně opět propojovat do sítí – údajně

kvůli sdílení drahých periferií, pak však už bez ostychu opět

kvůli přenosu dat. Správci podnikových informačních systémů si

však s hrůzou uvědomili, že místo o jedno, byť komplikované

zařízení, se nyní musejí starat o stovky a tisíce malých

počítačů rozesetých po celé firmě, které je nutno konfigurovat

individuálně. Hardwaroví i softwaroví výrobci z řad firem,

jejichž úspěch byl a je na úspěchu PC závislý, se proto nejprve

s větším či menším úspěchem snažili nabídnout aspoň jakousi

možnost centralizované správy. Ale pořád to nějak nebylo ono.

Příchod myšlenky NC (které se dnes některé firmy snaží rozumět

jako NetPC) byl tedy pouze věcí času. Na dřívější názory o

zastaralosti mainframů se nezapomnělo; sálové počítače byly

proto přejmenovány na „superservery“ nebo „departmental

servery“, osobní počítače zbaveny možnosti (a nutnosti)

individuální konfigurace a terminál, který z nich zůstal, nebyl

nazván terminálem (ač je přímo závislý na napojení na některý

server), ale Network Computerem. Celý tento přístup pak byl dán

za příklad architektury klient/server.

Tímto krátkým přehledem jsme vyčerpali veškeré nejnovější módní

technické termíny. Neexistuje snad jasnější příklad vývoje v

kruhu?

Ne tak docela. Jsou zde přece jenom některé základní rozdíly,

které bychom neměli přehlédnout. Tím nejdůležitějším je masové

nasazení počítačů a z něj vyplývající masový trh pro nová NC (i

pro NetPC). Vlna osobních počítačů totiž skutečně přinesla

počítač na každý stůl a dokonce i do mnoha domácností a dokázala

tím prolomit bariéru nepřátelství mezi člověkem a onou kdysi

záhadnou technikou. Tento směr se již nedá opustit. Cokoliv

přijde po éře osobních počítačů, bude zákonitě ještě osobnější a

ještě uživatelsky přívětivější než PC. Zcela přirozeně se tak

počítače (samozřejmě pouze na klientské straně) přesouvají do

oblasti spotřební elektroniky (počítače na straně serverů se

oproti tomu začínají přesouvat do oblasti telekomunikací).

Fenomén konvergence počítačů, telekomunikací, spotřební

elektroniky a médií, který se v době své formulace před třemi

lety mohl zdát bláznivou myšlenkou, se dnes stává všední

realitou.

Masovost nasazení nových terminálů s sebou přináší ruku v ruce

možnost jejich specializace. Připomeňme si, že terminály

padesátých let byly studenými, vcelku nepřátelskými přístroji s

nazelenale blikající obrazovkou a spoustou složitě vypadajících

tlačítek. Jakékoliv jejich použití vyžadovalo nejprve podrobné

proškolení. Díky tomu, že bylo terminálů málo a měly

proprietární architekturu, byly také velmi nákladné; musely

proto být dostatečně univerzální, aby se jejich výroba vůbec

vyplatila. Na jednotném terminálu tak bylo možno zadávat účetní

data stejně dobře (nebo špatně), jako vkládat programy ve

Fortranu, nebo třeba provozovat rezervační program aerolinií.

Dnešní doba přináší jiné požadavky. Jak už jsme naznačili, tím

hlavním obchodním požadavkem není nic jiného, než masovost trhu

a z toho vyplývající nutnost velmi, velmi jednoduché obsluhy.

(Mimochodem, tento základní postulát si Bill Gates uvědomil

ještě dávno předtím, než se dostal do čela již zmíněného

žebříčku…) Pokud je hlavním účelem domácího terminálu

kupříkladu reprodukce audia a videa, musí k jeho obsluze zcela

postačit tradiční dálkové ovládání, na které jsou spotřebitelé

zvyklí. Pokud bude hlavní aplikací terminálu plánování času a

osobní diář, proč by takový síťový počítač neměl vypadat a

ovládat se jako obyčejné hodinky? Pokud bude hlavním cílem

terminálu mobilní komunikace, nejlépe ji splní v osvědčené

podobě mobilního telefonu.

Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Terminály nové generace budou

standardizovány na úrovni síťové konektivity a aplikační

kompatibility (zde se projevuje síla aplikačního prostředí

Javy). Budou proto moci sdílet data i aplikace bez ohledu na

místo, kde se nacházejí, a na terminál, který mají právě k

dispozici. Pokud si tedy na svém osobním digitálním asistentu

(který má například podobu a funkci peněženky) naplánuji

schůzku, automaticky se mi to zanese do mého centrálního

elektronického diáře, který mě o tom bude informovat pomocí

domácího systému a předem mě ještě upozorní prostřednictvím mých

hodinek.



Vize přechází v realitu



Vraťme se závěrem zpět na letošní Invex. To, co v tomto článku

zaznělo, může stále ještě vypadat jako velmi bláznivá a

nepodložená představa. Připomeňme si tedy aspoň několik

exponátů, které již dnes můžeme vidět na veletrzích, a ve stále

větší míře už nejenom na nich.

První NC a NetPC jsou samozřejmě ještě strohá zařízení, ale už

na Invexu jsme si mohli všimnout i velmi zajímavých oživení této

oblasti. Perlou byl jistě „počítač“ Spartakus od Apple

Computers. Nechybí mu nic, o čem jsme se již zmínili: velmi

jednoduché infračervené dálkové ovládání, špičková reprodukce

zvuku i obrazu (včetně subwooferu), vestavěný televizní a

rozhlasový tuner, procesor Power PC a operační systém Mac OS 8,

který umožňuje přímé spouštění aplikací v Javě.

Velmi zajímavé exponáty jsme mohli vidět i v řadě přenosných

personálních zařízení. Začala to již před více než rokem Nokia

se svým Komunikátorem 9000, což je krásný příklad počítače ve

tvaru a funkci mobilního telefonu GSM; ze strany klasických

počítačových firem se přidal HP se svojí řadou OmniGo. Dnes je

již výběr nejrůznějších přenosných terminálů natolik bohatý, že

bychom někomu ukřivdili, kdybychom se snažili i jen o stručný

výčet.

Na závěr uveďme celou řadu nových zařízení v oblasti tzv. Web

TV. Ať už jsou to přídavná zařízení v podobě terminálů kabelové

televize (tzv. set-top boxy), specializované televizní

přijímače, umožňující přístup na WWW či rostoucí počet

rozhlasových a postupně i televizních stanic vysílajících

prostřednictvím Internetu, trend je zřejmý a již nevratný.



Hlavní vize nejbohatšího muže Ameriky se naplnila. Počítače jsou

již dnes na každém stole a dostávají se také do řady domácností.

Pravda, mikrovlnná trouba či opékač topinek asi nebudou

provozovat Windows, jak jim kdysi předpovídala strategie

Windows-at-work, síť Internet nebyla nahrazena sítí MSN, ale na

čelo žebříčku Fortune to stejně stačilo. Je krásné dožít se

naplnění vlastní vize, a zároveň není nic nebezpečnějšího.

Dnešní vize již pocházejí od jiných tvůrců.

7 0......../JL