Kouzla s pevnými disky

Účetnictví, pracovní materiály, pracně provedená nastavení systému – prostě
vše, co se na vašich pevných discích nashromáždí, se často dá jen těžko

nahradit. Přečtěte si, jak s těmito velmi citlivými počítačovými komponentami

správně zacházet a jak bez pohromy čelit všem problematickým situacím, které se

mohou u pevných disků vyskytnout.



Poškození pevného disku znamená, že vaše data jsou ztracena – a proti takové

katastrofě se nikdo z nás dokonale bránit nedokáže. Vždyť pevný disk je vlastně

jednou z nejcitlivějších počítačových komponent: nárazy, příliš vysoké teploty

nebo nevhodné zacházení se vám za určitých okolností mohou vymstít tím, že

pevný disk vypoví službu. Klidu nepřidá, ani když pevný disk pracuje příliš

hlasitě, není rozpoznána celá jeho kapacita nebo se vytváření diskových oddílů

nevydaří tak, jak jsme si představovali. A právě tady se vám budou naše tipy

snažit nabídnout řešení. Budou mít vskutku široký záběr – počínaje radami, jak

si vybrat správný pevný disk a jaká pravidla dodržovat během každodenního

provozu a konče třeba sadou možností, jak zachránit data v případě havárie.



Instalace

Předpokládejme, že jste si právě koupili úplně nový pevný disk, který jste

následně přidali k ostatním komponentám v počítačové skříni. Bez problémů se

vám podařilo disk nakonfigurovat, upevnit a propojit datovým kabelem se

základní deskou. BIOS nový disk po zapnutí počítače automaticky detekoval a vy

jste ho naformátovali a vytvořili na něm diskové oddíly. Pokud se vám při

instalaci disků některý krok nepovedl podle vašich představ, nezbývá, než se

obrnit trpělivostí, protože někdy je potřeba trochu experimentovat, než uvedete

pevný disk do provozu.



1.Windows a (nebo) BIOS neukazují správnou kapacitu disku

Problém: Podle výrobce má váš nový pevný disk o něco větší kapacitu než ukazuje

BIOS či Windows.

Řešení: Činí rozdíl ve velikostech asi 7,4 procenta? Pak odpověď na náš problém

spočívá v rozdílném výpočtu kapacity u výrobce pevného disku, popřípadě u

výrobce BIOSu a autora softwaru. Pro výrobce disků se v tomto případě 1 KB

rovná 1 000 B (103), 1 MB se rovná 1 000 000 B (106) a konečně 1 GB se rovná

1000000000 B (109). Oproti tomu autoři softwaru interpretují 1 KB jako 1024 B

(210), 1 MB jako 1 048 576 B (220) a 1 GB jako 1 073 741 824 B (230). Windows

tedy skutečně ukazují celou kapacitu vašeho disku, jenom ji počítají jinak.



2.Nelze využívat celou kapacitu disku

Problém: Váš nový disk má podle výrobce kapacitu 180 GB, ale Windows ukazují

velikost pouze v rozmezí 127–137 GB.

Řešení: Windows pro rozpoznání správné kapacity pevného disku potřebují, aby

BIOS spolupracoval s patřičnými ovladači. Nejprve prověřte, zda nehlásí špatnou

velikost disku i samotný BIOS. Pokud tomu tak je, obstarejte si od výrobce vaší

základní desky update BIOSu a ten na základní desku nahrajte.

Pokud ani poté Windows nerozpoznají správnou velikost disku, pak v operačním

systému chybí příslušný ovladač. Řešení problému pak závisí na verzi Windows,

kterou používáte.

Windows 2000/XP: V případě Windows XP je obvykle nutné nainstalovat minimálně

Service Pack 1 nebo novější, v případě Windows 2000 pak minimálně Service Pack

3 nebo vyšší. Oba je možné stáhnout na WWW stránkách Microsoftu.

Pakliže bude tento krok bez odezvy, zkuste spustit Editor registru tím, že z

nabídky Start vyvoláte příkaz Spustit a do dialogového okna Otevřít zapíšete

příkaz regedit. Přesuňte se do klíče

Hkey_Local_MachineSystemCu­rrentControlSetServicesata­piParameters a v něm

vytvořte hodnotu typu DWORD s názvem EnableBigLba a přiřaďte jí hodnotu 1.

Windows 98/ME: Pro tyto verze Windows bohužel Microsoft žádný ovladač

neposkytuje. Pokud však je vaše základní deska uvedena v seznamu na internetové

stránce support.intel.

com/support/chipsets/iaa, pak vyřeší váš problém zdarma dostupná aplikace Intel

Application Accelerator.

Pokud pro vaši základní desku neexistuje žádný vhodný update BIOSu či ovladače,

pak je ještě možné problém vyřešit zakoupením zvláštní karty s IDE řadičem, za

všechny lze uvést třeba kartu Promise Ultra 100 TX2.

Upozornění: Pokud používáte ve Windows možnost uvedení počítače do úsporného

režimu či do režimu spánku, pak byste si v každém případě měli nainstalovat

opravný balíček Microsoftu s označením Q331958, abyste zabránili možné ztrátě

dat.



3.Chybí vám software k pevnému disku

Problém: Koupili jste si nový disk a při jeho vybalení zjišťujete, že k němu

výrobce nedodal žádný software.

Řešení: Prakticky všichni výrobci pevných disků nabízejí na svých internetových

stránkách (většinou pod odkazy Service nebo Support) freewarové programy, které

slouží k testování disků, dále pomáhají při jejich instalaci či vytváření

diskových oddílů, popřípadě umožňují provést nízkoúrovňové formátování. Některé

z nich dokáží rovněž změnit režim Ultra-DMA. Pro běžné použití však takové

utility nejsou většinou vůbec potřeba. Přesto jsme pro zájemce řadu takových

programů shromáždili na našem CD. Jejich seznam je uveden v rámečku s názvem

Zdarma dostupné utility výrobců pevných disků. Pokud na našem CD žádnou vhodnou

utilitu pro svůj disk nenaleznete, můžete vyzkoušet nástroje od jiných výrobců.

Některé z nich totiž pracují i s disky od jiných firem, přičemž některé funkce

mohou zůstat nedostupné. Typickým příkladem je Drive Fitness Test od firmy

Hitachi, který najdete i na našem CD.



4.Paralelní instalace Windows se nedají jasně identifikovat

Problém: Na pevném disku máte dvě instalace Windows XP – jednu pro obvyklou

práci a jednu pro testování systému. Při spouštění počítače nabízí bootovací

manažer Windows obě varianty pod stejnými jmény. Vy byste chtěli každé z

instalací přiřadit vlastní popis.

Řešení: Modifikujte soubor BOOT.INI. V něm je totiž uvedeno, které varianty

bude bootovací manažer při spouštění počítače nabízet a kde se nacházejí.

Poklepejte proto v Ovládacích panelech na ikonku Systém a přesuňte se na

záložku Upřesnit. V poli Spuštění a zotavení systému klepněte na tlačítko

Nastavení a v poli Spuštění systému stiskněte tlačítko Upravit. V textovém

editoru se vám nyní otevře soubor BOOT.INI. V odstavci [operating systems] pak

v uvozovkách uvidíte jména nainstalovaných operačních systémů. Nyní můžete

jejich název změnit podle svých představ a nakonec soubor uložit.

Tip: Pokud vedle sebe instalujete několik různých operačních systémů,

instalujte ten nejnovější vždy jako poslední. V opačném případě vám starší

verze Windows přepíše bootovací sektor novější verze a tu pak již nespustíte.



Diskové oddíly

Vytváření diskových oddílů je uměním samo o sobě. Samozřejmě, že rozdělit nový

disk na jednotlivé oddíly dokáže snad každý. Problém nastává teprve tehdy, když

je třeba již existující oddíly spojit do jednoho nebo naopak spojit volné místo

na několika discích.



5.Jeden diskový oddíl je malý, jiný zase příliš velký

Problém: Na jednom pevném disku máte dva diskové oddíly. Na jednom z nich již

začíná docházet místo, ale na druhém ještě nějaké místo volné je. Vy nyní

chcete oba oddíly spojit do jednoho, aniž byste ztratili data na kterémkoliv z

nich.

Řešení: Pomocí programů pro práci s diskovými oddíly, jejichž zástupcem je

kupříkladu Partition Magic, se dají dva oddíly spojit do jednoho, ovšem za

předpokladu, že jejich písmenka jdou v abecedě za sebou (kupříkladu C: a D:) a

pokud jsou formátovány stejným systémem souborů – například NTFS. Dále nesmíte

spojit dva oddíly, pokud se na každém nachází nějaký operační systém. V opačném

případě se může stát, že už počítač nespustíte. K sobě nejdou ani dva oddíly

formátované v různých verzích NTFS nebo s různými velikostmi jednotlivých

clusterů. Spojit nemůžete ani komprimované oddíly. Kvůli výše uvedeným omezením

je možná lepším řešením, pokud jeden oddíl na úkor toho druhého zvětšíte. To

jde v případě Partition Magicu bez problémů a bez omezení.



6.Při spoustě diskových oddílů se ztrácí přehled

Problém: Ve svém počítači máte dva disky, každý o kapacitě 20 GB. Na jednom z

nich se nachází systémový oddíl o velikosti 4 GB. Zbylá kapacita, stejně jako

celý druhý disk, je bez oddílů. Obě volné oblasti byste chtěli sloučit do

jednoho diskového oddílu, abyste si udrželi lepší přehled.

Řešení: Ve Windows 2000 a XP Professional existuje pro tento problém řešení,

takzvané dynamické disky. Ty totiž nepoužívají klasické partition tabulky, a

proto umožňují vytvářet oddíly rozprostírající se po několika discích – stejně

tak je možné vytvářet diskové oddíly Raid. Dynamické disky však mají dvě

závažné nevýhody: k datům na nich uloženým se ve Windows 95/98/ME a XP Home

nedostanete. Navíc je nemůžete bez ztráty dat převést zpět na standardní

diskové oddíly.

Ve Windows 2000 a XP Professional vytvoříte dynamické disky takto: v Ovládacích

panelech poklepejte na ikonu Nástroje pro správu a zde na ikonu Správa

počítače. V levé části okna označte položku Správa disků a klepněte pravým

tlačítkem myši na šedé políčko s označením Disk 0 (1). Z kontextového menu

vyberte příkaz Převést na dynamický disk. Během této operace zůstanou všechna

data nedotčena. V následujícím okně vyberte disk, jehož se má přeměna týkat.

Poté klepněte pravým tlačítkem myši na oblast bez diskových oddílů a z

kontextového menu vyberte příkaz Vytvořit svazek. Jako typ svazku zadejte

Rozložený. V dalším kroku pak vyberte oba disky a pod položkou Velikost zadejte

kapacitu, kterou má každý disk na dynamickém disku obsadit. Nakonec přiřaďte

diskům potřebná písmenka a diskové oddíly zformátujte.



Ladění výkonu pevného disku

Pokud pevný disk pracuje příliš pomalu, pak jej doporučujeme nejdříve

defragmentovat. Nic to nestojí a výsledek je znát. Po defragmentaci totiž

nemusí čtecí a zápisová hlavička hledat části nějakého souboru po celém disku,

ale má je uspořádány pěkně za sebou. Program pro defragmentaci se nalézá v

nabídce Start/Programy/Příslušenství/Systémové nástroje a jmenuje se příznačně

Defragmentace disku. Ostatně zvýšení rychlosti po provedení defragmentace si

můžete ověřit některým z benchmarkových programů, kterým je například

Tecchannel Benchmark Suite. Na druhou stranu to ovšem není pouze defragmentace,

která určuje rychlost počítače.



7.Při přehrávání zvukových či video souborů je disk pomalý

Problém: Při práci s audio či video soubory nejste spokojení s rychlostí

pevného disku.

Řešení: Instalace dalšího pevného disku udělá s vaším počítačem přímo divy.

Pokud tento disk nainstalujete jako zdvojený k prvnímu disku a zřídíte na něm

(nebo na jeho části) systém Raid 0, bude zvýšení rychlosti čtení a zápisu

velkých souborů se zvukem a videem velmi přesvědčivé. Je však důležité

upozornit na to, že všechny soubory s videem a se zvukem, všechen software a

odkládací soubor musí být umístěny na disku se systémem Raid 0. Pouze odtud se

totiž mohou načítat rychleji.



8.Druhý disk je v počítači málo využitý a zbytečně spotřebovává elektřinu

Problém: Chtěli byste druhý pevný disk, který máte v počítači, tu a tam

vypnout, abyste šetřili elektřinu. Zároveň se tím sníží i hlučnost počítače a

stejně tak se i teplota bude držet na minimální hodnotě.

Řešení: Víte, co je u externích disků připojených přes rozhraní USB či Firewire

samozřejmostí, ale co diskům v počítači chybí? Ano, je to vypínač.

Nejjednodušší řešením je proto přeměna interního disku na externí. K tomu

potřebujete pouze externí krabici s vypínačem. Na trhu se dají sehnat například

skříně s rozhraním USB 2.0.

Nechcete žádné externí zařízení? Pak máte dvě možnosti:

1. Udělejte kompromis a vsaďte na režimy úspory energie, jimiž disponují

samotná Windows. Tak můžete Windows donutit k tomu, aby disky vypnula, pokud

nebudou po nějakou pevně stanovenou dobu používány. Zmíněnou dobu můžete

například ve Windows XP nastavit v Ovládacích panelech poklepáním na ikonu

Možnosti napájení, a to na záložce Schémata nastavení napájení pod položkou

Vypnout pevné disky. Nevýhodou je, že toto nastavení se vztahuje na všechny

disky v počítači, takže ho nelze použít pouze pro váš druhý disk. Jako zlatou

střední cestu doporučujeme nastavit údaj Po 20 minutách.

2. Udělejte si vypínač sami. Tuto činnost by však měli provádět pouze zkušení

uživatelé. Vypínač namontujte na napájecí kabel, nikoliv na datový. Kromě toho

byste se měli ujistit o tom, že je na datovém kabelu připojen pouze pevný disk

- elektronika u vypnutého pevného disku může negativně ovlivňovat datový signál

a tím rušit komunikaci jiného disku.



9.Nepřeslechnutelný pevný disk: hluk vás znervózňuje

Problém: Už nemůžete hluk vydávaný vašim diskem nadále snést, protože se při

něm špatně soustředíte na práci. Také chcete umístit počítač do obýváku, kde by

hluk byl skutečně na obtíž.

Řešení: Snížení hlučnosti disku už dnes nepředstavuje nepřekonatelný problém.

Od konce roku 2000 jsou prakticky všechny pevné disky vybaveny funkcí AAM

(Automatic Acoustic Management), která vás staví před otázku – má být váš disk

především rychlý, nebo má raději pracovat potichu? V tichém režimu se hlavička

disku pro čtení a zápis pohybuje daleko pomaleji. Důsledkem je skutečnost, že

přístup k datům je o 20–50 procent pomalejší.

Pro aktivaci funkce AAM potřebujete zdarma dostupný software Silent Drive,

který naleznete na našem CD. Je určen pro Windows 2000 a XP. Ovládání programu

je velmi intuitivní.

Alternativou ke zmíněné utilitě je rovněž zdarma šířená aplikace Hitachi

Feature Tool, kterou také naleznete na našem CD. Oficiálně je určena pouze pro

disky Hitachi nebo IBM, ale podle našich zkušeností funguje i u pevných disků

jiných výrobců. Program obvykle vytvoří bootovací disketu, pomocí níž spustíte

počítač. Po automatickém rozpoznání disku se přesuňte do menu Features/Change

Acoustic Level a zde vyberte pod položkou Enable (User defined value) hodnotu

mezi 128 a 254. Hodnota 128 odpovídá nejtiššímu režimu a 254 režimu

nejhlučnějšímu. Akustický rozdíl mezi těmito krajními hodnotami si můžete

vyzkoušet. Provedené nastavení pak zůstane aktivní i po restartu počítače. Při

použití položky Disable funkci AAM deaktivujete. Pak bude disk běžet opět v

nejrychlejším režimu.



Zabezpečení dat

Kdybyste tak dokázali s dostatečným předstihem rozpoznat, že má váš pevný disk

na kahánku, pak by byly všechny starosti o data zbytečné. Ale tak jednoduché to

u žádného pevného disku (naneštěstí pro nás uživatele) není. Všechny novější

typy disků sice podporují technologii SMART (Self Monitoring Analysis and

Reporting Technology), jež vás dokáže při prvních známkách poškození pevného

disku včas varovat. Ovšem aby se k vám taková zpráva dostala, je třeba

nainstalovat speciální utilitu využívající právě technologii SMART. Ale ani

poté není riziko ztráty dat stoprocentně vyloučeno. Proto je nutné včas učinit

potřebná opatření.



10.Změna konfigurace: péče o stabilní systém

Problém: Nainstalovali jste si Windows XP a nakonfigurovali je podle svých

požadavků. Vše funguje bez potíží. Chtěli byste mít proto možnost se vždy k

takové stabilní konfiguraci vrátit.

Řešení: Zálohujte si tuto instalaci vytvořením obrazu (image). Velmi pohodlně

to jde prostřednictvím aplikací jako jsou True Image 7, Drive Image 7 nebo

Norton Ghost 2003. Pokud se váš počítač stane nestabilním, nebo pokud se budete

chtít z nějakých jiných důvodů vrátit ke stabilní výchozí konfiguraci, stačí

pouze tento obraz nahrát. To provedete prostřednictvím bootovací diskety nebo

CD, a to i tehdy, pokud Windows nejdou už ani spustit. Image stabilní

konfigurace se dá uložit i na jiný disk nebo na DVD.

Způsob vytvoření obrazu závisí na použité aplikaci. Většinou stačí zadat

písmeno disku, od něhož chceme obraz vytvořit, dále písmeno disku, na nějž

budeme obraz ukládat a konečně název souboru, který bude obraz obsahovat. Obraz

byste však neměli vytvářet pouze jednou, nýbrž v pravidelných intervalech.



11.Chcete pravidelně provádět zálohy, ovšem často na to zapomenete



Problém: Soubory na pevném disku jsou pro vás bezpochyby velmi důležité. Přesto

stále zapomínáte na to, abyste svoje data zálohovali.

Řešení: Pomocí dalšího disku a systému Raid 1 budou všechny potíže se

zálohováním jednou provždy patřit minulosti. V režimu Raid 1 pracuje řadič se

dvěma pevnými disky tak, že vidíte pouze jednu logickou jednotku a zároveň je

postaráno o to, aby se všechna data zapisovala na oba disky současně. Pokud by

se jeden z disků poškodil, stále ještě existuje jeho přesná kopie.

Tip PRO PROFESIONÁLY: Windows 2000 Server poskytuje zdarma dostupnou podporu

pro Raid 1, která je prakticky totožná s řešením hardwarovým. Tuto funkci

můžete zpřístupnit i ve Windows 2000 a XP Professional. Jenom musíte celý

systém přesvědčit, že na něm vlastně běží Windows 2000 Server. Podrobný návod,

jak to zajistit, naleznete v článku PC ve svižném tempu, který byl uveřejněn v

PC WORLDu v čísle 2/2004. Úpravy v systémových souborech, které jsou v něm

popisovány, patří mezi ty velmi nebezpečné. Proto by je měli provádět pouze ti,

kteří přesně vědí, co dělají.



12.Problémy s teplotou: postarejte se o všechny disky

Problém: Před nedávnem jste do počítače přidali nový pevný disk a kvůli

nedostatku místa jste jej umístili přímo nad váš starý disk. Teď se obáváte,

aby se disky nepřehřály a nepoškodily se.

Řešení: Každý disk vydává teplo, a proto by měl být ve skříni umístěn tak, aby

okolo něj proudil vzduch a tím jej ochlazoval. Pokud to typ vaší skříně

neumožňuje, pak byste určitě měli pečlivě sledovat teplotu všech disků. Většina

pevných disků má na své vnitřní straně teplotní čidlo (informujte se u výrobce

disku). Naměřené hodnoty pak můžete načítat přes některou z utilit podporující

technologii SMART (viz rámeček SMART: včasné rozpoznání chyb na pevném disku).

Zobrazená teplota by nikdy neměla přesáhnout 55 ?C.

Pakliže váš disk žádným teplotním čidlem nedisponuje, je třeba na disk občas

sáhnout rukou a přesvědčit se, že se nepřehřívá. Také můžete koupit speciální

chladič určený pro chlazení pevných disků.



Prevence

Úspěšně jste zdolali všechny nástrahy instalace disku do systému. Pevný disk

nyní běží. Ale aby tomu tak bylo ještě hodně dlouho, měli byste se postarat o

to, aby měl pro svoji činnost optimální podmínky (viz rámeček s názvem

Optimální péče: 5 pravidel.



13. Disk je hlučnější, zatuhnutí systému častější

Problém: Už nějakou dobu pracuje pevný disk hlučněji. Také zatuhnutí systému

jsou čím dál častější.

Řešení: Pevný disk je pravděpodobně poškozený. Svoje data byste měli co

nejrychleji zálohovat (viz tip č. 10). Hlasité, jakoby skřípavé zvuky ukazují

na poničenou hlavičku disku. Hlavička disku, která zajišťuje zápis a čtení dat,

se například důsledkem nárazu poškodila, možná vyrazila částečku z povrchu

disku, což může mít časem katastrofální následky. Částečka dokáže poškrábat

povrch disku a tím disk natrvalo zničit. Testovací programy jako například ve

Windows obsažený Scandisk pak hlásí poškozená data. Podrobnější analýzu chyb

dokáže kromě Scandisku provést i řada utilit dodávaných přímo výrobci pevných

disků (viz tip č. 3).



14.Jsou vaše data na starém disku ještě v bezpečí?

Problém: Pevný disk vám už dlouhou dobu dobře slouží a je doposud naprosto

bezproblémový. Ovšem nikdy nevíte, zda ještě můžete jeho starým součástem

důvěřovat. Chtěli byste proto zjistit, zda je disk ještě pořád v bezvadném

stavu.

Řešení: Většina současných pevných disků vám o svém stavu ochotně poskytne

informace, a to díky technologii SMART (viz rámeček SMART: včasné rozpoznání

chyb na pevném disku). Proto co možná nejdříve nainstalujte program

spolupracující s technologií SMART. K mnoha diskům se takový software často

přikládá. Pokud výrobce vašeho disku žádný takový program neposkytuje, můžete

zkusit některý z freewarových nebo sharewarových programů. Pro tento případ se

hodí například zdarma dostupná utilita HDD Health, popřípadě sharewarový

nástroj Active Smart. Tyto programy načtou výsledky automatické diagnostiky z

firmwaru disku a budou vás varovat, pokud bude stav disku kritický.



15.SMART utilita bije na poplach a zjištěné hodnoty takovému stavu neodpovídají

Problém: Utilita spolupracující s diskem přes technologii SMART vám ohlašuje

problém, ale hodnoty zjištěné z firmwaru tomuto stavu neodpovídají.

Řešení: Informace získané pomocí technologie SMART nepředstavují reálné

hodnoty, jako je například počet označených, popřípadě vyřazených sektorů.

Jedná se o přepočtené hodnoty, přičemž záleží více méně na výrobci disku, jak

se zjištěné hodnoty budou přepočítávat. Přesto jsou tyto údaje dobrým výchozím

bodem. Čím nižší hodnota, tím hůře na tom váš disk je – v nejhorším případě

může dojít k překročení kritické hodnoty – tu můžete zjistit v parametru

Threshold.

Chcete znát skutečná fakta? Pak je nejlepší možností použít utilitu Active

Smart, v níž si můžete přes menu View/View SMART Raw data zobrazit konkrétní

hodnoty.

Jakmile vás utilita poprvé varuje, že něco není v pořádku, je nutné okamžitě

udělat zálohu – koneckonců jistota je jistota. Samozřejmě, že existují

parametry – výrobci jim říkají spíše atributy, jež jsou méně znepokojující než

ostatní. Je-li například hodnota parametru Current Pending Sector Count

kritická nebo se značně odlišuje od jiných, je to jen omezené vysvětlení

blížícího se konce disku. Neboť v tomto atributu jsou započteny všechny sektory

označené jako podezřelé – takže vedle fyzicky poškozených sektorů zahrnuje i

sektory, které jsou díky přerušenému zápisu nečitelné pouze dočasně. Při

nejbližší vhodné příležitosti disk zkusí do těchto sektorů zapsat nějaká data a

ve většině případů úspěšně.

Pouze pokud i další pokus o zapsání dat do takového sektoru selže, je takový

sektor poškozený a je pak z disku s konečnou platností vyřazen, tedy už nebude

používán. Při běžné práci si těchto událostí ani nevšimnete.

Počet poškozených sektorů vychází z atributu Reallocated Sector Count – to je

rozhodující parametr. Sektory označené jako vyřazené se totiž nedají opravit. A

když se tyto s konečnou platností označené sektory hromadí, je to první důvod,

proč si dělat starosti. Konečně fyzické poškození disku, vyvolané například

nějakou malou částečkou, může spustit lavinovité šíření vyřazených sektorů.



16.Externí disk: Windows nejdou nainstalovat

Problém: Chcete si nainstalovat Windows na externí USB pevný disk, abyste měli

svůj systém neustále připravený a abyste jej měli k dispozici na různých

počítačích. Instalace se však vždy předčasně přeruší.

Řešení: Myšlenka zní velice lákavě, ale ani nám se nepodařilo nainstalovat

Windows na USB pevný disk. BIOS mnoha základních desek sice dokáže

interpretovat USB pevné disky tak, aby si aplikace nevšimly rozdílu mezi EIDE

disky a USB disky. To však funguje pouze tehdy, když aplikace přistupuje na

disk přes funkci int 13h. Takže i instalace Windows zpočátku probíhá velmi

dobře – dočasné soubory se nakopírují, detekují se všechny dostupné jednotky

atd. Ale jakmile chce instalační program použít vlastní ovladače, je konec.

Pomoci by mohl teoreticky ovladač pro USB pevné disky, který by se nahrál během

instalace podobně jako SCSI ovladač. V době psaní tohoto článku však žádný

takový ovladač k dispozici dosud nebyl.



17.Poškozená tabulka souborů

Problém: Při každém spouštění počítače prověřuje Scandisk pevný disk a kontrolu

končí hlášením, že je poškozena tabulka souborů. Windows se nespustí.

Řešení: Tabulka souborů nebo přesněji Master File Table (MFT) obsahuje odkaz na

každý soubor na diskovém oddílu. Při poškození MFT se Windows automaticky

obracejí na její kopii. Je-li i tato poškozená, obdržíte výše zmiňované chybové

hlášení vydané Scandiskem.

Tato chyba ukazuje na fyzické poškození disku, při němž se zpravidla nedá už

nic dělat (viz tip č. 22).

Přesto byste alespoň měli zkusit pomocí prostředků Windows disk naformátovat.

Možná není poškozen a bude jej možné i nadále používat. Ovšem data uložená na

disku budou nenávratně pryč. Můžete ale jako poslední možnost zkusit soubory

obnovit, a to prostřednictvím nějaké utility, která se na obnovování souborů

zaměřuje (viz tip č. 19).



18.Po zatuhnutí systému se Windows odmítají spustit

Problém: Systém zatuhnul. Po restartování počítače se objeví pouze obrazovka s

výpisem z BIOSu. Potom zůstává obrazovka černá.

Řešení: Možná se poškodil Master Boot Record (MBR). V něm jsou uloženy

programy, které potřebuje operační systém ke svému spuštění. BIOS potom nemůže

nalézt žádný operační systém a Windows se potom nemohou spustit. MBR ale lze

velmi snadno opravit. Způsob opravy závisí na verzi Windows.

Windows 2000/XP: spusťte počítač pomocí instalačního CD Windows. K tomu účelu

musíte BIOS nastavit tak, aby v něm byla CD mechanika nastavena v pořadí

bootování jako první. Návod naleznete v článku BIOS od A do Z, který byl

publikován v čísle 7+8/2004 na str. 32 v odstavci Bootování. Pokud máte vše

správně nastaveno, objeví se vám po spuštění počítače hlášení Stiskem libovolné

klávesy spustíte systém z CD… Jakmile se objeví uvítací obrazovka instalace

Windows, stiskněte klávesu <r>, čímž spustíte opravu systému v Konzoli pro

zotavení a přihlašte se k té instalaci Windows, kterou chcete opravit. Nyní

zadejte příkaz fixmbr, aby se mohl zapsat nový záznam MBR. Pak by se měla

Windows bez problémů zase spustit a vaše data by potom měla být zase plně

přístupná.

Windows 95/98/ME: Spusťte počítač v režimu MS-DOS. K tomu použijte spouštěcí

disketu nebo instalační CD Windows. Nezapomeňte v BIOSu nastavit správné pořadí

zařízení, z nichž se má pokoušet bootovat. Postup byl popsán výše. Potom z

diskety nebo z CD spusťte příkaz fdisk /mbr.

Pokud nebylo příčinou vašich potíží poškození MBR, musíte zkusit data obnovit

pomocí některé z utilit pro obnovu dat (viz tip č. 19).



19.Nelze otevřít soubor

Problém: Windows se při otevírání souboru zaseknou, popřípadě aplikace, v níž

soubor otevíráte, hlásí chybu při načítání souboru.

Řešení: Soubor ještě není definitivně ztracen. Možná je poškozen pouze jeden

sektor, tedy jenom jedna malá část souboru. Budete-li mít trochu štěstí, může

se vám podařit pomocí programu pro obnovu dat nepoškozené části souboru

zachránit. V případě produktu firmy Kroll Ontrack dostanete současně utilitu

pro obnovu a opravu souborů současně. Nabízí totiž utilitu Easy Recovery Lite,

kterou najdete i na našem CD. V ní jsou k dispozici moduly pro opravu souborů

vytvořených ve Wordu a pro opravu ZIP archivů. Verze Professional pak zvládá

obnovu typů souborů vytvářených většinou kancelářských aplikací.

Často objevující se poškození sektorů mohou signalizovat brzký konec disku,

proto byste měli co nejrychleji provést zálohu obsahu celého disku a zároveň se

pokusit získat data o stavu disku, pakliže tento disk podporuje technologii

SMART.



20.Osudné formátování: všechna data v nenávratnu!

Problém: Omylem jste ve Windows spustili na svém disku formátování diskového

oddílu, čímž jste smazali data, která nyní potřebujete.

Řešení: Pokud jste prováděli nízkoúrovňové formátování pomocí speciální

utility, pak se zpravidla nedá dělat vůbec nic. Při tomto způsobu formátování

jsou totiž přepisovány jednotlivé sektory. Jinak je tomu u formátování

prostředky Windows. V takovém případě se jedná o smazání obsahu disku. Operační

systém už sice data najít nedokáže, fyzicky tam však přítomna jsou. V tomto

případě můžete svá data s trochou štěstí a při použití speciálních utilit

zachránit. Na našem CD vám nabízíme tu nejvýkonnější – Easy Recovery

DataRecovery Trial. Další variantou je program Get Data Back od firmy Runtime.

Dejte disk, z něhož budete data zachraňovat, pokud možno do úplně jiného

počítače, nainstalujte program pro obnovu souborů a spusťte jej. Program zkusí

obnovit všechna data, která dosud ještě nebyla přepsána, a to s větším či

menším úspěchem. Když se rozhodnete nějaký program pro obnovu dat koupit,

přesvědčte se předtím, kolik souborů se dá obnovit pomocí demoverze. Většina

demoverzí totiž sice nenabízí možnost obnovit všechny soubory, ale poskytne

alespoň seznam všech obnovitelných souborů a v některých případech (třeba u

textových souborů či obrázků) poskytne i jejich náhled.



21.Vytváření oddílů se přerušilo a data jsou nedostupná

Problém: Chtěli jste změnit rozložení diskových oddílů na vašem pevném disku,

ale Partition Magic během tohoto procesu zatuhnul. Po restartování počítače se

už operační systém nespustil.

Řešení: Šance, že byste mohli data zachránit, není příliš velká. Přesto byste

to měli zkusit pomocí utilit pro obnovu souborů (viz tip č. 19). Prověřte si

některou z demoverzí, která data na disku jsou ještě obnovitelná. Pokud se vám

nepodaří nic zachránit pomocí utilit pro obnovu souborů, je načase obrátit se

na specializované firmy.



22.Po otřesu už počítač nefunguje

Problém: Máte spuštěný počítač a náhle do něj omylem strčíte. Po tomto nárazu

se ale už počítač nepodaří spustit – pevný disk nefunguje. Data, která se na

něm nacházejí, jsou ale pro vás opravdu nenahraditelná. Jinými slovy, musíte je

za každou cenu nějak obnovit.

Řešení: Nejprve důkladně prověřte kabely, jimiž je disk připojen k základní

desce a k napájení. Možná se jen některý z kabelů uvolnil nebo poškodil. Pokud

je zde všechno v pořádku, pak pozor: nespouštějte počítač a v žádném případě

nezkoušejte data obnovit pomocí programu pro obnovu dat, ani na disk nechoďte

se šroubovákem. Vše, co provedete, by mohlo již poškozenému disku ještě více

ublížit. Obraťte se na profesionální firmu, která disk rozebere a opraví ve

speciálních bezprašných laboratořích.

Některé firmy vám nabídnou analýzu poškození vašeho pevného disku zdarma,

včetně informací, která data by se dala zachránit a kolik vás to bude stát.

Jiné si nechávají zaplatit i za analýzu. Obecně platí, že cena obnovení se

pohybuje řádově v tisících až desetitisících korun.





Poradce při nákupu: jak najít ten správný pevný disk

Ten, kdo nahrává hudbu nebo natáčí filmy, zakrátko zaplní prakticky libovolně

velký pevný disk. Pak bude tedy muset koupit disk nový. Ale jaký? Při koupi

nového pevného disku je dobré mít k dispozici několik drobných rad, jimiž se

vyplatí řídit.



Příslušenství: pro zkušeného kutila zbytečné

V obchodech s výpočetní technikou se často prodávají pevné disky pouze v tzv.

bulk verzi – tedy bez kabelu, šroubků, příručky a softwaru. Zkušenému uživateli

to úplně stačí, protože má drobnější součástky většinou do zásoby doma. K

samotné instalaci mu pak stačí pouze znát informaci o rozmístění jumperů – ta

je vytištěna přímo na disku. Začátečníkovi se naopak jistě bude hodit o něco

dražší tzv. Retail Kit. Jedná se o kompletní balíček se vším, co je k instalaci

do počítače a k zprovoznění disku potřeba.



Rychlost: jak rychle se disk otáčí

Většina pevných disků pro stolní počítače pracuje při 5 400 nebo 7 200 otáčkách

za minutu. Zásadním pravidlem, které zde platí, je následující: čím rychleji se

disk otáčí, tím kratší je jeho přístupová doba – tím rychleji se tedy nahrávají

data, jež jsou většinou roztroušena po celém disku. Na druhou stranu jsou disky

otáčející se při 7 200 otáčkách za minutu o něco hlučnější a také se v

porovnání se svými kolegy s 5 400 otáčkami za minutu více zahřívají.



Kapacita: lepší je jeden velký disk

Otázka velikosti disku, který byste si měli pořídit, abyste po nějakou dobu

nemuseli řešit problémy s místem, závisí na aplikacích, které používáte. Když

se rozhodnete, že budete potřebovat kapacitu 160 GB, je pro vás určitě

výhodnější, pokud si pořídíte jeden disk o velikosti 160 GB než dva disky o

kapacitě 80 GB. Dva stejně velké disky budete potřebovat tehdy, když si budete

chtít zřídit systém Raid, například kvůli zvýšení přenosové rychlosti (viz tip

č. 7 a rámeček Efektivní rozdělení práce: zvýšení výkonu zdarma se systémem

Raid 0). Nevýhodou je, že si obsadíte další IDE kanál na řadiči. Zpravidla je

úroveň hluku a zahřívání systému při dvou pevných discích vyšší. Upřednostníte

tedy jeden disk s kapacitou 160 GB? Pak se nezapomeňte před jeho nákupem

ujistit, zda váš systém tak velký disk vůbec podporuje (viz rámeček Omezení

kapacity disků: od těchto velikostí začínají problémy) .



Notebook: míry jsou důležité

Při koupi pevného disku do notebooku byste si měli dát především pozor na to,

aby jeho rozměry byly naprosto identické s rozměry starého disku – většinou se

jedná o 2,5" disky s výškou 9,5 mm (neboli 0,37"). Instalaci disku do notebooku

provádějte pouze tehdy, pokud celá akce znamená pouze povolit šroubky nebo

vyndat baterii. Obtížnější instalace, kdy je třeba vyndat klávesnici nebo jiné

komponenty, byste měli nechat na odbornících z firmy, kde jste notebook

koupili. Tam mají speciální nástroje, jimiž lze snadno výměnu komponent

provést. Alternativou jsou externí disky, jež se dají připojit do USB či do

Firewire zásuvky, aniž byste museli notebook rozebírat. Jejich nevýhodou je, že

jsou pomalejší než disky interní.



Omezení kapacity disků: od těchto velikostí začínají problémy

Nové disky ve starém počítači – to je často jedna z překážek, která brání

rozpoznání veškeré kapacity disku (viz tip č. 2). V našem článku se při udávání

jejich kapacity budeme řídit stejnými parametry jako výrobci softwaru (viz tip

č. 1).

• BIOS hlásí špatnou kapacitu, pokud je disk větší než 504 MB: v tomto případě

je nutné provést update BIOSu, dále potřebujete diskový manažer, například

Diskmanager 5.06 od firmy Ontrack nebo Disk Manager 10.42 od firmy Samsung,

popřípadě speciální kartu s IDE řadičem (viz tip č. 2).

• BIOS u počítačů s diskem o kapacitě větší jak 2 GB při bootování zatuhne: v

tomto případě potřebujete update BIOSu, diskový manažer nebo kartu s IDE

řadičem.

• Maximální velikost diskového oddílu ve formátu FAT16 je 2 GB: pakliže

pracujete ve Windows 95 ve verzi A, nelze hranici 2 GB pro jednotlivé diskové

oddíly překročit. Proto se doporučuje upgrade systému. Všechny verze Windows od

Windows 95 B podporují rovněž souborové systémy FAT32, Windows NT4, 2000 a XP

navíc i NTFS – v současnosti nemají zmíněné systémy žádná omezení týkající se

maximální velikosti – jedinou výjimkou je hranice 32 GB.

• Maximální velikost jednoho souboru na diskovém oddílu se systémem FAT32 činí

4 GB: přejděte na souborový systém NTFS, který podporují Windows NT4, 2000 i XP.

• BIOS nedokáže rozpoznat disky s kapacitou větší než 7,9 GB, popřípadě při

bootování zatuhne: nahrajte do počítače nejnovější update BIOSu, použijte

diskový manažer nebo kartu s IDE řadičem.

• BIOS při bootování v systémech s diskem větším než 31,5 GB zatuhne: i zde

pomůže update BIOSu nebo karty s IDE řadičem. Použití diskového manažeru pomoci

nemusí. Pokud výrobce vaší základní desky nenabízí žádný update, můžete si na

internetu vyhledat nějakou modifikovanou verzi BIOSu na některé z neoficiálních

stránek například na adrese – http://wims.rainbow-software.org.

• Windows 95 ukládají data na disky o kapacitě větší než 32 GB s chybami: v

tomto případě musíte přejít na Windows 98 nebo vyšší.

• Scandisk obsažený ve Windows 98 ukazuje u disků větších než 32 GB chyby:

nainstalujte si pro program Scandisk opravný patch od Microsoftu.

• Windows 2000 a XP nedokáží vytvořit diskový oddíl ve formátu souborů FAT32

větší než 32 GB: použijte systém souborů NTFS, nebo vytvořte oddíl v jiné verzi

Windows, například ve Windows ME, popřípadě použijte utilitu dodanou výrobcem

disku.

• Fdisk ve Windows 98 ukazuje u disků větších než 64 GB špatnou velikost:

zadejte požadovanou velikost diskového oddílu v procentech velikosti jednotky.

Další možností je instalace opravného patche pro Fdisk od Microsoftu.

• Příkaz Format ve Windows 98/ME ukazuje u disků větších než 64 GB špatnou

velikost: chyba je pouze kosmetického charakteru, disk bude naformátován

správně.



Efektivní rozdělení práce: zvýšení výkonu zdarma se systémem Raid 0

Další pevný disk znamená více místa, to je jasné. Představuje rovněž docela

slušný nárůst výkonu počítače, pokud si navíc zřídíte systém Raid 0. Jedná se o

spojení dvou či více disků, které se pak v systému jeví jako jeden. Uvnitř se

však o práci spravedlivě dělí.



Princip: jak Raid 0 funguje?

Když svému příteli pomůžete například při tapetování, jde vám to bezpochyby

rychleji. Stejně tak je tomu i u pevných disků: pro otevření jednoho souboru se

musí najít všechny části otevíraného souboru roztroušené po celém disku. V

systému Raid 0 jsou naproti tomu všechny části souboru rovnoměrně roztroušeny

po obou (či více) discích a hlavičky pro zápis nebo čtení dat pracují

paralelně. Z toho vyplývá, že najdou jednotlivé části souboru daleko rychleji.

Spojení nalezených částí souboru je však pouze tak rychlé, jak to dovolí

nejpomalejší z disků. Nezapojujte proto do systému Raid žádné vysloužilé a

zastaralé disky!



Raid 0 není pro každého

Spojení disků v režimu Raid 0 se dá provést dvěma způsoby – buď softwarově

(například v systémech Windows 2000 či XP po patřičných úpravách), nebo

hardwarově pomocí řadiče Raid. Samotná činnost v režimu Raid 0 ubírá systému

nějaké procento výkonu, který urychlením činnosti získal, to ale platí zvláště

pro softwarové řešení.

Pokud se jedná o práci na počítači například v kancelářích, kde se pracuje s

mnoha malými soubory, pak Raid 0 nepřináší vůbec žádné výhody. Jeho výhody se

projeví až při práci s takovými aplikacemi, které manipulují s velkými soubory

- pak je nárůst výkonu skutečně značný.



Stinná stránka: nedostatečná ochrana dat

Nárůst výkonu jste u systému Raid 0 zaplatili nedostatečnou bezpečností dat.

Části souborů jsou totiž, jak již bylo uvedeno výše, rovnoměrně rozdělené po

všech discích, takže soubor lze dát dohromady pouze tehdy, pokud všechny disky

fungují. Výpadek jednoho z nich způsobí, že všechna data na všech discích jsou

nepoužitelná. Nasazení režimu Raid 0 tedy vyžaduje při zálohování dat velkou

porci svědomitosti.



Klasika: hardwarové řešení systému Raid

Většina současných základních desek již z výroby nabízí řadič Raid (viz manuál

k základní desce). Nemá vaše základní deska takový řadič? Pak si jej můžete

snadno zakoupit. Jako příklad můžeme uvést Adaptec Serial ATA Raid 1210SA.

Hardwarové řešení pracuje s celými disky, na rozdíl od řešení softwarového, jež

zase pracuje s diskovými oddíly.



Softwarové řešení pro režim Raid zdarma

Pokud pracujete ve Windows 2000 nebo XP Professional, můžete místo řadiče

použít softwarové řešení režimu Raid 0 obsažené právě v těchto systémech.

Podrobný návod naleznete například na internetové adrese

www.tomshardware.com/howto/20010906/. Nevýhodou však je, že musíte všechny

disky, které budete chtít nasadit, převést na dynamické, a to se všemi

nevýhodami, jež tento systém přináší (viz tip č. 6). Ve srovnání s hardwarovým

řešením přináší softwarové řešení jen nepatrné zvýšení výkonu.



SMART: včasné rozpoznání chyb na pevném disku

Pevný disk většinou nehavaruje náhle, ale svůj konec oznamuje už dlouho předem.

Vezměme si například opotřebení ložisek: ložisko se otáčí stále obtížněji až do

doby, kdy přestane fungovat úplně. Když budeme měřit čas, který motorek

potřebuje, aby roztočil disk na provozní otáčky, můžeme pomocí tohoto údaje

snadno určit rozsah poškození ložiska a také včas zachránit naše data.

Přesně tento princip se skrývá za technologií SMART (Self Monitoring Analysis

and Reporting Technology). Je to vlastně záležitost elektroniky, která je

integrována v discích a která sleduje důležité parametry a protokoluje je. Tak

se rozpozná nejen rozsah poškození ložisek, nýbrž i další znaky, jako například

poškození povrchu disku – tady se jedná třeba o počet chyb při čtení z disku a

o počet vyřazených sektorů (viz tip č. 15).

V současné době patří podpora technologie SMART ke standardní výbavě pevných

disků. To samo ale nestačí. K úplnému využití technologie SMART potřebuje

uživatel také nějaký software, který stav disku zjistí a poskytne patřičné

informace. Při bootování je takovým programem zpravidla BIOS, u spuštěného

počítače musíte použít drobné utilitky. Jednou z velmi dobrých a přehledných je

sharewarový program Active Smart, zdarma je anglický HDD Health, mnohostranný

je Data Advisor, který naleznete i na našem CD v PC WORLDu č. 10/04 zdarma.



Optimální péče: 5 pravidel

Aby vám disk sloužil co možná nejdéle, musíte se o něj patřičně starat. Na

tomto místě uvádíme pět zlatých pravidel, jimiž byste se měli řídit.

Pravidlo první: Disk musí být za všech okolností dobře chlazen. Umístěte jej

proto pokud možno co nejdále ode všech ostatních komponent, aby okolo něj mohl

bez problémů proudit vzduch.

Pravidlo druhé: Vyvarujte se jakýchkoliv nárazů a otřesů. S disky by se v

žádném případě nemělo nenadále hýbat, pokud jsou v provozu. Například naprosto

nevhodné je stěhovat počítač na jiné místo, když je zapnutý.

Pravidlo třetí: Největším nepřítelem pevného disku je prach. Jestliže se mu

podaří proniknout dovnitř, pak můžete pevný disk rovnou odepsat. Proto v žádném

případě nesundavejte kryt disku!

Pravidlo čtvrté: Chraňte disk před vlhkem a před přímým slunečním zářením.

Pravidlo páté: Zabraňte kolísání napětí například instalací záložního zdroje

napájení – UPS.



Záchrana dat

Pevný disk stávkuje, takže se ke svým datům nemůžete dostat a naneštěstí nemáte

vytvořenou ani žádnou zálohu. Teď už se jedná jen o vyčíslení rozsahu škod.

Jaké jsou vaše šance? To závisí na tom, zda předpokládáte, že došlo k fyzickému

poškození dat, anebo zda jste data „jenom“ smazali. Pokud z vašeho disku během

posledních hodin jeho provozu vycházely nějaké neobvyklé zvuky nebo pokud

častěji vynechával, jedná se o fyzické poškození. V tomto případě byste měli

svěřit obnovu dat profesionálům anebo raději data rovnou odepsat (viz tip č.

22). Nebo vám systém před nehodou zatuhnul, došlo k výpadku elektrického

proudu, nebo jste disk formátovali, vytvářeli diskové oddíly či mazali soubory?

Nemohlo se něco pokazit zde? V tomto případě můžeme zkusit logicky uvažovat, co

se asi mohlo stát (viz tip č. 19).



</r>