Kouzlo nechtěných vynálezů aneb Případ horké kávy

Kdo z nás by si rád nevzpomněl na klasickou českou pohádku

Císařův pekař a pekařův císař. Na dvoře císaře Rudolfa II.

pracovalo v těch dávných dobách plno alchymistů hledajících

kámen mudrců a elixír života. Tyto vznešené cíle se jim splnit

nepodařilo, ve zmíněné veselohře se však mohli pyšnit aspoň

vynálezem slivovice.



Ne, ten film ani tak moc nepřeháněl – málokterý vynálezce má od

začátku jasno, čeho chce docílit. Kolikrát jeho vývoj úplně

selže. O těchto prohrách se však nedozvídáme, jsou samozřejmostí

života. Občas se však vynálezci podaří vyvinout něco mnohem

lepšího, než původně chtěl. Takový vynález pak může ovlivnit

další vývoj lidské civilizace. Za příklady řady úspěchů i

zklamání nemusíme chodit daleko – obor, kde se technologie

zásadně mění několikrát za desetiletí, nám jich přináší bezpočet.



Technologie programovacího jazyka a prostředí Java je dnes

nejžhavějším kandidátem na budoucí aplikační sjednocení, a tím i

komerční ovládnutí Sítě sítí. Jedním z předpokladů tohoto

úspěchu jistě je, že její vývoj začal s patřičným předstihem, v

době, kdy byl dnešní význam Internetu jen těžko předvídatelný a

málokdo by vsadil na jeho dnešní rozšíření. Výjimkou nebyl ani

vývojový tým Javy. Tehdy, v dávném roce 1991, vznikl nápad

vyvinout univerzální programovací prostředek určený pro

mikroprocesory spotřební elektroniky. Mezera na trhu byla

zřejmá: spotřební elektronika je obrovským masovým trhem; proto

pokud je schopen některý výrobce kterékoliv komponenty nabídnout

svůj výrobek o dolar, dva levněji, znamená to v konečném součtu

statisíce až miliony dolarů a ekonomickou nezbytnost po takové

volbě sáhnout. Problém nevznikal u krabiček, tlačítek a

mechanických částí; tam byl přechod vždy snadný a rychlý.

Největší problém byl u srdce výrobků – mikroprocesorů. Každý

procesor měl svůj vlastní, proprietární strojový kód a přechod

na jinou platformu tak znamenal nový vývoj aplikace a následné

nákladné a časově zdlouhavé ladění a testování. Kdyby tak byla k

dispozici nějaká univerzální platforma, kterou by uměly

provozovat všechny mikroprocesory! Znamenalo by to nedozírnou

úsporu výrobců masové elektroniky a samozřejmě i velmi dobrou

návratnost firmě, která by s takovou platformu přišla.



Ano, byl to právě trh výrobců masové spotřební elektroniky,

který byl zamýšleným zákazníkem malé vývojové skupiny ve firmě

Sun Microsystems. Když kolem roku 1991 vznikla malá vývojová

skupina s kódovým jménem Oak (dub) pracující pod přísným

utajením, byla vedena jasným obchodním plánem. Prvními zákazníky

měl být Time-Warner, mediální gigant, který by novou platformu

využil pro své set-top boxy, tedy domácí terminály kabelové

televize, jež by divákům umožňovaly sledování pořadů na přání

(Video-on-Demand). Odhadovalo se, že potenciální počet klientů

kabelových televizí se bude velmi blížit celkovému počtu

televizních diváků – těžko si představit masovější trh. Druhou

zamýšlenou oblastí pak byly herní konzole společnosti 3DO. Z

obou projektů nakonec sešlo. Projekty videa na přání nikde

nepřekročily fázi pokusných instalací a pohled na budoucnost

kabelové televize se celosvětově dočkal vystřízlivění. Jak by

také ne – byl to právě široký nástup Internetu, který paradoxně

přibrzdil slibně se rozvíjející rozvoj infrastruktury kabelových

televizí. Nabízí se zde jedna politická paralela: přibrzdění

integrace států Evropské unie také nastalo právě v souvislosti s

nově vzniklou možností jejího rozšíření…



Co dělat dál? Tehdy vyvstala geniální myšlenka, která projekt

Oak zachránila od věčného zapomnění: využít právě té situace,

jež nám překřížila naše plány. To už se psal rok 1993, projekt

byl přejmenován na Javu, prohlášen za univerzální platformu

terminálů Sítě a tím mohla začít jeho strmá cesta na výsluní.



Je tento přechod tak překvapivý? Dovoluji si tvrdit, že ne.

Postačí, odpovíme-li si na několik základních otázek. První

otázka: je trh terminálů Internetu masový? Určitě ano, již kolem

roku 1993 byl jeho potenciál zcela zřejmý a dnes činí 80 milionů

uživatelů s obrovským meziročním nárůstem. Druhá otázka: je trh

terminálů heterogenní? Také odpověď na tuto otázku je nasnadě.

Internetu vždy kraloval operační systém UNIX; ten byl skutečně

síťový, navíc dokonale propracovaný, výkonný a stabilní, chybělo

mu ovšem masové rozšíření. To naopak nabízely systémy Windows,

Mac OS a do jisté míry i OS/2. Tímto výčtem ovšem heterogennost

Internetu nekončí: se vzrůstající měrou využití Sítě se dá

předpokládat ještě další nárůst heterogenity, díky vzniku

nepřeberného bohatství nových specializovaných terminálů. Už

někdy kolem roku 1993 se jasně hovořilo o takzvané konvergenci,

kdy splyne spotřební elektronika s odvětvím počítačů a

komunikací, a už tehdy byly na trhu první plody tohoto trendu –

např. „počítačo-televizory“ (náš jazyk si bude muset

odpovídající termíny teprve vytvořit) firmy Apple. Mimochodem,

právě zde je vidět paralela, či – chceme-li – vývoj v kruhu.

Vždyť původně bylo zamýšleno využívat produkt Oak v set-top

boxech, tedy skříňkách napojujících televizi na jakousi síť.

Nová myšlenka s tímto využitím není v rozporu, a navíc je mnohem

širší. U „počítačo-televizorů“ (navrhuji termín domácí systém)

se vývoj ale zdaleka nezastaví. Vzpomeňme jen nejrůznější osobní

komunikátory ve tvaru mobilních telefonů či klasického diáře,

nebo špičkové multimediální domácí počítače připojitelné na Síť

a vybavené klasickým dálkovým ovládáním, zcela stejným, jakým

bylo ovládání klasické televize.



Právě díky svému bohatství tak získává Síť potřebu určitého

sjednocujícího prvku. Uživatel má zákonitou potřebu, aby bez

ohledu na to, odkud a jak se na Síť právě napojil, měl přístup

ke svým datům, a pokud možno i ke svým aplikacím. Aby pracoval v

prostředí, které zná, a způsobem, na který je zvyklý. Oba

základní postuláty projektu Oak – masovost využití i

různorodost používaného hardwaru – tak byly do puntíku splněny.



Světové softwarové firmy se dnes předhánějí ve vývoji javovských

aplikací. Ta největší z nich se dokonce snaží protlačit svůj

konkurenční VisualBasic Script. Tím však pouze ukazuje, že

platforma Javy je skutečně vážným konkurentem dnešního status

quo v oblasti klientských operačních systémů a žhavým kandidátem

vytvoření standardu budoucího.



Java je skutečně horkým kandidátem na jednotné prostředí Sítě.

Jedním z důvodů, proč se tak stalo, je právě perfektní

načasování. Jak už jsme zmínili, není to zásluhou vizionářství

jejích tvůrců. Koho tedy? To jen Síťový bůh tomu tak chtěl.

Potřebuje totiž univerzální klientské prostředí, aby nám mohl

odhalit další kroky svého plánu.