Mé dva tipy pro odstraňování závad

Ostřílení automobiloví borci tvrdí, že mikroprocesor v autě jim

úplně pokazil radost z jízdy, protože převzal vše od vyladění

motoru až po brzdění. U osobních počítačů je tomu právě naopak.

Ty mají sice mikro procesory coby své jádro , ale přesto můžeme

svůj počítač upravovat a opravovat bez konce. Ať se snažíme

zvětšit výkonnost, volný prostor na disku, nebo odstranit různé

nepříjemnosti, můžeme strávit hodiny i dny výměnou komponent a

nastavováním parametrů.



Někteří z nás nalézají potěšení ve snaze neustále zdokonalovat

své PC, jiným je nepříjemná každá minuta potřebná k přemlouvání

tohoto užitečného zařízení ke správnému chodu. A pak existují

ještě bláznivě odvážní lidé, jako jsem já. Nedávno, protože jsem

měl pouze 30 minut na upgrade jednoho ze svých PC, jsem se

rozhodl vyřešit všechno jednou ranou a přidal jsem současně

čtyři komponenty: RAM, nový procesor, novou grafickou kartu a 3D

akcelerátor. Několik málo minut jsem věřil, že se mi všechno

podařilo. Setup program, řízený BIOSem počítače, se choval jako

by vše bylo docela v pořádku. Automaticky rozpoznal CPU, ohlásil

kontrolu paměti a předal celou záležitost operačnímu systému.

Ale úspěšný postup se zastavil na efektní úvodní obrazovce

Windows 95.

Co špatného se stalo? Snad systém Windows, když uviděl čtyři

komponenty odporující informacím v registrech, sám nalehl na

svůj meč? Zpozorovala snad automatika, zajišťující funkci plug

and play, neznámé komponenty a zvolila nejjednodušší cestu

úniku? Jsou pouzdra DIMM řádně zastrčena? A jak je to s těmi

propojkami na systémové desce, jejichž pozice jsem musel změnit,

abych nastavil správné napětí, násobitel a hodinovou frekvenci

pro nový procesor – nastavil jsem všechny správně? Otevřela se

nekonečná řada možností.



Velký třes a nářek



A tak moje hledání hardwarové poruchy bylo téměř nekonečné.

Zkontroloval jsem propojky a správné zasunutí součástek do

patic. Po provedení řady pokusů jsem byl přesvědčen, že hardware

je v pořádku. Proto jsem se rozhodl nainstalovat znovu operační

systém a začít s původním obsahem registrů. Proč ale instalovat

Win 95, když jsem mohl provést upgrade na Win 98? Nainstaloval

jsem tedy Win 98 z diskety, ale jen proto, aby se zasekla na té

úvodní obrazovce. Několik dalších pokusů a rozhodl jsem se

nainstalovat Win 3.1. Skončila stejnou obrazovkou jako jejich

chytřejší bratři.

Fungoval by DOS 6? Na to můžete vsadit všechny peníze. Pak to

musí být softwarový problém – souhlasíte? A musí existovat

způsob, jak ho obejít.

O několik dní a bezesných nocí později jsem ospale žádal v

testovacím centru PC WORLDu o pomoc. Když jsem vysvětlil situaci

řediteli střediska, Julien Milenbachovi, podíval se do mých krví

podlitých očí a řekl, že metoda ‚vše jednou ranou‘ je při

upgradování nejjistějším receptem na katastrofu. Za daných

okolností jsem se rozhodl nepřít se s ním. Nakonec mi laskavě

poskytli pomoc v osobě pana Roberta Jamese, odborníka na

výkonnost počítačů. Robert znovu nainstaloval Windows 98.

Skončila na úvodní obrazovce. Pak udělal něco, co mě nenapadlo:

využil nastavení BIOSu a vypnul cache paměť. Windows 98 se

nainstalovala a nastartovala – velice pomalinku – jako raněná

krysa, která se snaží plavat v kádi se rtutí.



Zlé znamení



Jestliže byly propojky nastaveny správně, proč CPU pracuje jen

při vypnutých cache pamětech? Naneštěstí bylo už příliš pozdě na

další pátrání: musel jsem jít domů a připravit věci na dlouho

plánovanou dovolenou. Ale i nad ní se začaly stahovat mraky.

Také ona byla vlastně upgrade. K zaplacení jsem totiž použil

zčásti i upgrade-slevy od aerolinek. To bylo zlé znamení.

Všechno na této dovolené může dopadnout špatně, pokud se mi

nepodaří před odjezdem přinutit můj počítač, aby pracoval

normálně.

Zkontroloval jsem propojky na systémové desce jednu po druhé.

Samozřejmě byly na správných místech, tak jak to vyžadoval nový

procesor. Přesto jsem vytáhnul každou z červených plastických

propojek a důkladně ji prohlédl. Ve čtvrté propojce – té, která

řídí napětí pro CPU – chyběla vnitřní měděná vložka, potřebná

pro správnou funkci. Našel jsem jinou propojku a nahradil

porušenou. Pak jsem zapnul PC, aktivovali cache paměť … a stal

se zázrak. Natažení systému proběhlo rychle. Win 98 rozpoznala

každou komponentu, nainstalovala správné ovladače a rozběhla

Microsoft Word a NBA Live 98 svižně a bez potíží.

I když alespoň teoreticky je možné, že by můj upgrade typu ‚vše

jednou ranou‘ byl úspěšný – kdyby spojka nebyla vadná – to že

jsem změnil tolik věcí najednou velice zkomplikovalo nalezení

skutečné závady. Proto vám předkládám dva tipy: provádějte

upgrade postupně, jedno po druhém; a nikdy nevěřte propojce,

nevidíte-li měď uvnitř. Další užitečné rady, jak řešit

obvyklejší problémy s PC, najdete pravidelně v rubrice Jak na to.

Phil Lemmons je dlouholetým šéfem amerického PC WORLDu.