Microsoftu pod pokličku – OS budoucnosti: MS Whistler

Ještě jsem se ani nestačil pořádně skamarádit s dvoutisícovkami, a už jsou na
obzoru další. Mají zatím kódové označení Whistler, zřejmě po zakladateli

moderního amerického malířství. Než si budeme moci říct, co o vlastnostech

nových Windows zatím víme, zopakujme si rodokmen operačních systémů Windows.



- „Lehkou“, domácí nebo, chcete-li, spotřebitelskou, větev představují Windows

95, 98, Windows Me (Millenium Edition, update Win 98) a „spotřební“ verze

Windows NT chystaná pod názvem Neptune.



- Plnou, podnikovou, business větev tvoří Windows NT, 2000 a Odyssey (update

Win 2000).



Tento úvod není samoúčelný: Whistler je deklarován jako sjednocený operační

systém, jímž skončí oddělená existence operačních systémů pro domácí a komerční

použití. O splynutí obou větví do jedné se hovoří již nějaký čas, původně se mi

zdálo, že sjednoceným produktem budou Windows 2000. Nyní to má být Whistler

Windows 2001, jak zní, patrně oficiální, název. Práce na Neptune a Odyssey tím

zřejmě skončí. Microsoft si od sjednocení slibuje především snížení nákladů na

vývoj, my ostatní si můžeme držet palečky, aby se něco z těchto úspor promítlo

i do ceny. Prodávat se pak budou minimálně dvě provedení, podobně jako u Office

jedno „Standard“ pro domácí použití, druhé „Professional“ pro nasazení ve

firmách. Dále zřejmě navážou serverové produkty a verze pro Pocket PC. Dalším

faktorem je vznik iniciativy .NET, která nově definuje roli a tím i podobu

operačních systémů blízké budoucnosti. Hlavní starostí operačního systému této

generace bude připojit uživatele k Síti a zpřístupnit mu její zdroje a služby.



Bez kvalitního uživatelského rozhraní se uživatel neobejde. Tady asi bude ještě

dlouho co vynalézat velikost a rozlišení monitorů nelze libovolně zvětšovat. U

Whistlera budeme začínat z úvodní stránky (Start Page), která vychází z již

známého Active Desktop, i když mi více připomíná administrační konzoli

BackOffice Small Business Serveru. Z prvního náhledu se toto řešení jeví

lákavě, uvidíme, jak ochotně se lidé budou loučit s pomůckami jako menu Start

nebo lišta TaskBar. Konzervativnější povahy mohou používat Start Panel, což je

okno, kam se dají vytáhnout nejpoužívanější položky a odkazy dosažitelné přes

dnes už klasickou nabídku Start. Pokud si rádi hrajete se vzhledem svých Oken,

budete si moci nadefinovat celou řadu „vzhledů“ a ty pak podle nálady střídat.

Změní se také Explorer (Průzkumník) a s ním i vzhled všech otevíraných složek.

Bude nadále vypadat jako ve Windows 98 nebo 2000, ale jeho ovládání bude

kontextově senzitivní. Řečeno česky to znamená, že se nabídka menu mění podle

typu souborů a očekávaných operací s nimi. Okno Exploreru se tak může proměnit

v browser, správce souborů nebo třeba jednoduchý manažer pro práci s grafickými

formáty. Zobrazené položky si uživatel bude moci seskupovat nebo asociovat

podle svých potřeb.



S hlubším hodnocením uživatelského rozhraní počkejme, až si budeme moci nějakou

tu alfu nebo betu osahat sami a věnujme se, dle mého soudu, lákavější

vlastnosti. Tou je podpora vzdáleného přístupu. Nejde ovšem o vzdálený přístup

do počítačové sítě prostřednictvím telefonického nebo jiného připojení. Jedná

se o faktický přístup k desktopu, PC, na němž běží Whistler. Kupodivu se ani

nejedná o využití NetMeetingu, jak by se dalo čekat. Ve Whistleru je

implementována technologie MetaFrame koupená od firmy Citrix, mimochodem

použitá ve Windows 2000 Serveru (Terminal Server Edition). Implementován je jak

server, tak i klient, takže se skutečně připojíte rovnou např. z kanceláře k

vašemu desktopu doma, kde jste si předchozího večera zapomněli stáhnout na

disketu důležitý soubor. Věc má jediný háček jestliže ve stejnou dobu na tomtéž

počítači vaše ratolest paří nějakou štěpnou gamesu, máte smůlu. Zda díky

Whistleru dojde k většímu rozkvětu práce doma, si netroufám věštit, tahle

otázka je spíše pro sociologa. V zemi, kde celodenní připojení domácnosti k

Internetu za rozumný peníz bude ještě pár let utopií, se toho bát nemusíme.



Dostáváme se k tomu, co z Whistlera dělá skutečný operační systém nového

tisíciletí, a tím je rozpoznávání hlasu a ručně psaného písma. Obě technologie

mají za sebou mnohaletý výzkum a vývoj, a nyní byly uznány zralými k masovému

využití. K pokroku v rozpoznávání písma pomohl mj. prudký rozvoj kapesních

počítačů. Co je pro mě velkou neznámou, je lokalizace takových produktů. Nechme

se ale překvapit.



Tento článek neaspiruje na to být recenzí. Je jen prvním zvědavým pohledem na

budoucnost vzdálenou několik měsíců. Nebylo by fér posuzovat Whistlera jen na

základě informací, které jsou právě v době vzniku tohoto textu k dispozici.

Rovněž tak nelze W brát jen jako pouhou další verzi Windows. Systémy jako je

tento budou naším oknem do propojeného světa, na jehož prahu stojíme. Nebo jsme

už vešli?