Mobilní technologie v situaci přírodních katastrof

Činnosti spojené s řešením krizových situací úzce souvisí s využitím

informačních systémů. S prudkým rozvojem telekomunikačních technologií pak

důležitou roli hraje především mobilita, respektive mobilní sítě. Co ale dělat

v případě jejich poškození? A naopak, jak mohou být právě GSM sítě v době krize

nápomocny?



Během přírodní katastrofy, ať už hovoříme o nedávné tragédii, která si vyžádala

přes dvě stě tisíc obětí a miliony lidí bez přístřeší v oblasti jihovýchodní

Asie, nebo o rozsáhlých požárech, zemětřeseních či větrných hurikánech, dochází

logicky i k ohrožení komunikačních systémů a k možnému poškození mobilní sítě.

To všeobecně zpomaluje komunikaci, záchranné práce, které přicházejí na řadu

jako první, a samozřejmě také zvyšuje náklady. V případě GSM sítě, která má při

koordinaci záchranných prací nezastupitelnou roli, jsou pak nejvíc ohroženy

základnové stanice. Většinou jsou totiž kvůli signálu umístěny na dobře

viditelném místě (na kopci), a tím jsou i náchylnější k poškození. Velmi

jednoduše tak může dojít ke kolapsu dodávky elektřiny, zničení vnitřního

vybavení stanice (například zaplavení vodou) a v nejhorším případě i k její

celkové devastaci. Jak v takové situaci postupovat?



GSM sítě v akci

Během živelné pohromy je uplatnění GSM sítí nasnadě, neboť týmy záchranářů,

humanitárních pracovníků a dalších zapojených organizací, které se sjedou na

postižené místo, potřebují nějakým způsobem koordinovat svou činnost a

komunikovat mezi sebou. Výhody GSM sítě se pak projeví právě v okamžiku, kdy

dojde ke zničení pevných telekomunikačních sítí. Jak je již avizováno na

začátku tohoto odstavce, GSM síť umožňuje komunikaci na velké vzdálenosti, je

schopna se propojit s jinými sítěmi a v neposlední řadě pokrývá velké území.

Další výhoda spočívá v koncových zařízeních, tedy terminálech. Mobilní telefony

jsou dnes totiž široce rozšířené, takže se v případě potřeby může do komunikace

zapojit prakticky kdokoliv. Navíc jsou v porovnání s jinými komunikačními

zařízeními (například satelitovými telefony) cenově dostupné, a lze je tedy

distribuovat osobám zapojeným do záchranných prací. Nemalou měrou se na

výhodách GSM sítě podílí také dobrá výdrž terminálů.

Vše má však svá pro a proti, a v případě mobilních GSM sítí je to jejich

obnova. Obnova standardních GSM sítí po poškození totiž vyžaduje revizi

zasažených základnových stanic, opravy či výměnu, což může řádově trvat týdny a

v horších případech i měsíce. V tomto mezidobí je pak samozřejmě možné použít

ke komunikaci vysílačky nebo satelitní telefony, ale důvodů, proč ne, je hned

několik vysílačky mají krátký dosah, nelze s nimi volat ani do zahraničí a v

případě satelitních telefonů je hlavním problémem finanční náročnost (řádově

několik desítek tisíc korun) a nízká rozšířenost.



Kompletní GSM síť v kontejneru

Zajímavý způsob, jak nahradit poškozenou GSM síť v oblastech postižených

přírodní katastrofou, je například systém Ericsson Response. Jde o dlouhodobý

projekt společnosti Ericsson, který vznikl v 90. letech a je zaměřen na rychlé

zajištění dočasné komunikace. Hlavní součástí projektu jsou malé GSM systémy

MiniGSM, které dokážou rychle a prakticky kdekoliv vytvořit samostatnou funkční

mobilní síť nebo část existující (nepoškozené) sítě tamního operátora. Tyto

mobilní kontejnery jsou umístěny na dvou centrálních místech v Turecku a

Latinské Americe, a díky svým rozměrům 2,23 × 1,9 × 2,16 m a hmotnosti zhruba 2

000 kg je lze v případě potřeby jednoduše dopravovat na postižená místa (start

již pár hodin od požadavku). Nutné práce mohou často začít ještě před dodáním

systému na místo Ericsson má své vyškolené specialisty ve 140 zemích světa.

Kapacita této sítě je zhruba pro 5 000 účastníků a jeden systém MiniGSM funguje

až na vzdálenost 35 km. Součástí MiniGSM kontejneru je anténní věž o výšce 6 m,

která může být umístěna také na jeho střeše, a vlastní dieselový generátor

včetně nádrže na naftu. Uvnitř kontejneru pak naleznete kromě napájecí jednotky

základnovou stanici Radio Base Station (RBS) s šesti transceivery (může jich

být až 48), dále radiotelefonní ústřednu Mobile Switching Center (MSC), která

zajišťuje komunikaci a Base Station Controller (BSC), jakousi řídicí

základnovou stanici. Ve vybavení kontejneru samozřejmě nechybí baterie

(bateriová záloha je zhruba jednu hodinu) a klimatizace zajišťující správnou

teplotu, kterou vyžadují zmiňovaná telekomunikační zařízení. Systém MiniGSM

podporuje pásma 900/

/1 800 i 1 900 MHz a nabízí i spojení prostřednictvím linky VSAT, klasických

mikrovln či ISDN.



Další možnosti využití GSM sítě

V opačném případě, kdy mobilní GSM sítě fungují, se jejich uplatnění projevuje

především v rámci včasného varování o možném ohrožení. V této situaci se hojně

využívají textové zprávy, které mohou oslovit všechny účastníky v ohrožených

oblastech, a to bezesporu nejrychlejším a nejjednodušším způsobem. Navíc lze s

jejich pomocí také monitorovat pohyb osob a varovat je v závislosti na jejich

geografické lokalitě. Neméně důležitá je rovněž technologie push-to-talk, která

z mobilních telefonů činí vysílačku, nebo nové aplikace mobilního internetu.

Svou užitečnost při živelných katastrofách a jiných tragédiích prokázal také

internet jako takový, a to především díky elektronické komunikaci, chatu, ICQ

či blogům, které se následně staly dokonalými nástroji například při

vyhledávání přeživších lidí.





Pomoc v podobě programu Ericsson Response se uplatnila například v září 2002 v

Afghánistánu, který byl po válce bez fungující mobilní sítě. Kontejner MiniGSM

byl dále umístěn v USA po útocích na World Trade Center v roce 2001, v

Kolumbii, v Kosovu a dalších zemích světa. Naposledy mobilní GSM systém pomohl

při loňských záplavách v Indonésii, kde základnové stanice mobilní sítě

přestaly zcela existovat a zničena byla i pevná telefonní síť.