MP3 v autě - Praktický test nejlevnějších autorádií podporujících přehrávání CD s MP3 soubory

Obliba formátu MP3 navzdory všem pokusům o jeho ostouzení a kriminalizaci ze
strany hudebních koncernů neustále stoupá a před nějakým časem přestoupila

hranice počítačového světa. Skladby v tomto formátu již řada lidí neposlouchá

jen ze sluchátek při práci, ale i doma, při procházkách, nebo i v autě.



I když není PC WORLD časopisem specializovaným na hudbu ani na automobily,

připravili jsme pro vás malý přehled nejlevnějších autopřehrávačů s CD

mechanikou, podporujících média obsahující skladby ve formátu MP3. Oslovili

jsme řadu výrobců, ale jelikož jsme časopis převážně počítačový, nakonec k nám

dorazily pouze čtyři přehrávače, na nichž však lze dobře ukázat, jakými cestami

se ubírá vývoj segmentu levných CD/MP3 zařízení pro automobily. Vzhledem k

povaze našeho časopisu i našich čtenářů jsme se příliš nevěnovali kvalitě

hudebního výstupu z přehrávačů (ta je ostatně při produkci formátu MP3 stejně

ztrátová), ale zaměřili jsme se hlavně na funkce, ovládání a praktické postřehy

týkající se vybraných modelů. Předtím, než se podíváme podrobněji na test

samotných zařízení, připravili jsme pro vás krátký úvod do problematiky

ozvučení automobilu.





Hudba na čtyřech kolech



Přestože má automobilové hi-fi stále blíže světu osobních počítačů (ať už díky

možnostem přehrávání MP3 a WMA formátů, či zásluhou navigačních přístrojů,

které jsou v podstatě jednoúčelovou palubní aplikací notebooku či PDA), jedná

se stále o samostatnou oblast audio (a v posledních letech též video) techniky.

Při volbě auto hi-fi vybavení je proto dobré se řídit pravidly a doporučeními,

z nichž bychom rádi uvedli alespoň ta nejdůležitější a nejzajímavější. Pokud

vás daná problematika zajímá a chcete se dozvědět více, doporučujeme vám

prostudovat odbornou literaturu, poměrně obsáhlé on-line zdroje či periodika

věnovaná automobilům a jejich doplňkům. Výtečného ozvučení pochopitelně

dosáhnete, svěříte-li svůj vůz odborníkům, kteří vše zařídí „na klíč“ (včetně

utlumení nežádoucích vibrací a případných úprav interiéru), v takovém případě

ale musíte zaplatit o něco více, nehledě na to, že bez kvalitních referencí

není radno svěřovat drahocenný vůz do cizích rukou.





Centrální jednotka (autorádio)



V současné době lze zakoupit minimálně čtyři druhy centrálních jednotek. Vedle

klasických kombinací rádio/kazeta a rádio/CD jsou to trojkombinace rádio/

kazeta/CD či rádio/MD. Existují ale i další typy, podporující přehrávání MP3 či

WMA formátu z CD či paměťových karet, rádia vybavená vyjímatelným či pevně

zabudovaným pevným diskem či rádia kombinovaná s navigací a DVD přehrávačem.

Drtivá většina rádií se dodává ve velikosti 1 DIN, kterou lze nainstalovat

prakticky do všech vozidel, někteří výrobci (např. Panasonic) dodávají i modely

dvojnásobné výšky, jež lze montovat do mnoha vozů od nižší střední třídy výše.

Problém s montáží rádia může nastat u některých modernějších vozidel, která

používají centrální LCD displej umístěný jinde než autorádio pokud do takového

vozu nainstalujete jiné než originální rádio, musíte se rozloučit s informacemi

na centrálním displeji (ten bude fungovat pouze v režimu hodin, případně

zobrazovat informace palubního počítače).



Při výběru vlastní řídicí jednotky patří (vedle vzhledu a barvy osvětlení

ladících s interiérem vozu) mezi nejdůležitější kritéria možnost instalace a

ovládání CD měniče (případně měniče MD či DVD), podpora CD-Text informací (ta

je užitečná též u měniče disků), výkon udávaný výrobcem alespoň 45 či 50 W na

kanál (zejména neplánujete-li instalaci dodatečných zesilovačů u autorádia je

často udáván špičkový výkon, reálný výkon RMS je obvykle zhruba poloviční).

Pokud plánujete instalaci samostatných zesilovačů, je důležité aby rádio mělo

linkové výstupy cinch (RCA) v ideálním případě dva páry pro přední a zadní

reproduktory a samostatnou linku pro subwoofer. Nejlepší jsou vysokonapěťové

výstupy (2 až 4 volty), které lépe odolávají rušení. Samozřejmostí jsou různé

zabezpečovací techniky jako je otočný či odnímatelný panel, šuplík (ten už se

žel nevyrábí), kódové karty apod. Pravdou ovšem zůstává, že jedinou spolehlivou

ochranou proti zlodějům je autorádio prostě nemít.



V případě autorádií s CD přehrávačem je často diskutovanou otázkou přítomnost a

velikost vyrovnávací paměti. Na rozdíl od přenosných přístrojů, u kterých byla

dříve vyrovnávací paměť luxusní výbavou a dnes se stává standardem, se o ní v

případě autorádií mluví stále méně. Důvodem je to, že moderní autorádia spíše

než vyrovnávací paměť, jejíž kapacita je omezená a na hrbolaté vozovce může

snadno „doběhnout“, používají inovované CD mechaniky s odlišným uchycením

optiky a CD, jež jsou odolnější proti otřesům samotným (i tak ale mohou při

extrémním nárazu či přetížení přeskočit). Vyrovnávací paměť je tak častěji

uváděna u levnějších autorádií s CD, která používají starší techniku.





Reproduktory



Vysvětlovat princip reproduktoru by bylo jistě zbytečné, přesto jsou ale jistá

pravidla, která mnozí kutilové při instalaci opomíjejí. Mezi elementární zásady

patří například oddělení prostoru před a za reproduktorem důvod je nasnadě:

zatímco předek reproduktoru vzduch tlačí vpřed, za reproduktorem vzniká

podtlak, a pokud nejsou prostory alespoň do jisté míry odděleny, oba efekty se

částečně vyruší. Při umístění libovolných reproduktorů platí to ale zejména pro

středobasové a subwoofery tedy dbejte na uzavření prostoru za reproduktorem

(nemusí být hermetické, u subwooferů je často nutné přidat basreflexový otvor).

Mimochodem právě kvalitní oddělení prostoru za reproduktorem je tajemstvím

poměrně solidního zvuku některých originálních reprosoustav například u novější

vozů koncernu VW.



Při osazování reproduktorů v automobilu je největší problém dosáhnout

kvalitního prostoru a detailu zvuku. Vnímání směru, a tedy i prostoru je

nejvýraznější u vysokých frekvencí, proto je vhodné použít místo dvou či

třípásmových reproduktorů oddělené středobasové a výškové reproduktory. Výškové

reproduktory je pak vhodné umístit co nejvýše (nad palubní desku, do horní

části dveří apod.), středobasové mohou být níže (stále je ale vhodnější umístit

je po stranách, tedy pod palubní desku či do dveří), a konečně subwoofer může

být umístěn libovolně, neboť u nízkých frekvencí nedokážeme určit jejich směr.

Koneckonců i tato pravidla dodržují mnozí výrobci u novějších vozů (počínaje

nižší střední či střední třídou).



Subwoofery představují pochopitelně samostatnou kapitolu u mnoha novějších vozů

s kvalitními reproduktory z výroby se může jednat o jediný potřebný doplněk. Na

výběr jsou buď hotové sady (zesilovač, reproduktor i vlastní zapouzdření o

různé velikosti, tvaru a výkonu), nebo jednotlivé díly (zesilovač,

reproduktor), které lze zamontovat přímo do vozu. Pokud ovšem nemáte vůz s

tříprostorovou karoserií (sedan), u kterého lze woofer instalovat pod zadní

okno (kufr tak funguje jako skříň subwooferu), budete nejspíš stejně nuceni

vyrobit uzavřenou či portovanou (basreflex) skříň, do které woofer zasadíte tím

se ovšem zmenší prostor ve vašem kufru.





Výhybky a zesilovače



Pokud chcete osadit oddělené výškové a středobasové reproduktory či subwoofer,

budete potřebovat výhybky (crossover), které do jednotlivých reproduktorů pustí

pouze žádoucí frekvence tím jednak optimalizujete jejich výkon, a zároveň

zabráníte případnému poškození. U některých sad reproduktorů může být výhybka

integrována ve středobasovém měniči, stejně tak mnohé samostatné zesilovače

mohou být vybaveny výhybkou či frekvenčním filtrem. Existují aktivní (před

výkonovým zesilovačem) i pasivní typy (před vlastním reproduktorem) u mnoha lze

navíc dělicí frekvence ručně nastavit.



Jaký výkon je třeba? Pro kvalitní reprodukci (ne pouze pro extrémně hlasitou)

je vhodných alespoň 30 až 50 W na kanál pro středy a výšky. Výkon zesilovače

pro subwoofer by pak měl být přinejmenším stejný jako součet ostatních kanálů

(tedy 150 až 200 W). Obecně vzato by externí zesilovač měl obsahovat frekvenční

výhybku či filtr, ochranu proti přetížení a zkratu je dobré volit typy s nízkým

harmonickým zkreslením (THD). Podle možností a financí můžete zvolit buď

kvalitnější „Class A“ zesilovače (ty jsou větší, zahřívají se a mají nižší

účinnost, ale nabízejí lepší zvuk), kombinované A-B či levnější „Class B“ (pro

běžné nasazení v autě obvykle postačí). Pro labužníky je ještě třída D

(digitální zesilovače), která nabízí vysoký výkon a účinnost při malé velikosti

a minimální produkci tepla.