Co je klonování hlasu a jak se učí AI
Klonování hlasu znamená vytvoření digitální kopie hlasu konkrétní osoby tak, aby AI dokázala generovat libovolný text s intonací, barvou a rytmem originálu. Tento proces začíná pečlivým sběrem hlasových vzorků. Ideální je několik desítek minut kvalitních nahrávek, které obsahují široké spektrum výrazů: různé tóny hlasu, tempo, pauzy i emoce. Čím rozmanitější data AI dostane, tím realističtější bude výsledný model.
Po získání nahrávek přichází na řadu analýza a extrakce hlasových parametrů. AI rozkládá nahrávku na akustické prvky, které popisují specifickou „barvu“ hlasu, jeho frekvenční rozsah, amplitudu, rytmus, ale i jemné změny při změnách intonace.
Jádrem technologie jsou hluboké neuronové sítě (deep learning), které dokáží zpracovat obrovské množství hlasových dat a naučit se z nich rozpoznávat i ty nejjemnější odlišnosti. Neuronové sítě se učí mapovat vztah mezi textem a jeho akustickou reprezentací, tedy jak jednotlivá slova znějí v určitém kontextu.
Klonování hlasu se nejčastěji kombinuje s text-to-speech (TTS) technologiemi, jako je WaveNet nebo Tacotron, které generují hlas po jednotlivých vzorcích zvukové vlny. Tím se docílí přirozeného projevu, kde nechybí ani drobné nedokonalosti, které dělají hlas lidským, například dýchání nebo jemné šumové prvky. Výsledkem je hlas, který je pro posluchače prakticky nerozeznatelný od skutečného mluvčího.
Kde se klonovaný hlas používá
Tato technologie má široké využití. Nejčastěji ji najdeme v audioknihách, hlasových asistentech nebo při tvorbě personalizovaných zpráv. Nakladatelství Témbr ji využívá například pro audioknihu Svět levného dopaminu, kde hlasy autorů čte AI, díky tomu je možné obsah připravit rychleji a flexibilněji.
Klonování hlasu také pomáhá lidem, kteří přišli o hlas kvůli nemoci, díky nahrávkám z minulosti jim může AI vytvořit hlasovou kopii a umožnit jim znovu mluvit prostřednictvím digitálního asistenta.
I tady vyvstávají etické otázky…
Stejně jako u jiných technologií, i tady existují rizika. Největší obavy vzbuzují tzv. deepfake audia – tedy zneužití klonovaného hlasu pro podvody nebo manipulaci. Představte si, že vám zavolá někdo blízký a bude potřebovat s něčím pomoct. Jen těžko vás v té chvíli napadne, že se jedná o podvod. Právě proto vznikají nástroje pro detekci falešných hlasů a důležitá je i legislativa, která stanoví, kdy je klonování možné a jak musí být označeno.
Budoucnost hlasových modelů slibuje ještě větší realističnost a schopnost personalizace. Možná brzy uslyšíte audioknihy, kde si sami vyberete, kdo vám text „přečte“, oblíbený herec nebo dokonce váš vlastní hlas.