Nad hranice výkonu - Nové grafiky a přetaktování

Se zvyšujícím se počtem grafických karet s alternativními formami chlazení
jádra a pamětí jsme se rozhodli přistoupit k zajímavému srovnávacímu testu

několika akcelerátorů s čipem nVidia GeForce4 Ti4600. Původně jsme chtěli karty

srovnávat celkově a s nezměněnými parametry, malé rozdíly ve výkonu způsobené

především odlišnými verzemi ovladačů na CD nás však donutily zaměřit se spíše

na výdrž karet při přetaktovávání.



Vzhledem k tomu, že několik karet s čipem GeForce4 Ti4600 jsme již poslední

dobou v PC WORLDu testovali, je část dnešního článku věnována klasickému

srovnání těch karet, které u nás debutují. Jak jsme již řekli, mají v podstatě

identické parametry a odlišují se pouze verzemi ovladačů na CD, přítomností či

absencí TV vstupu, použitým systémem chlazení, kabeláží a počtem a obsahem CD.

Rozdílná je samozřejmě také cena, související často právě s bohatostí výbavy a

s přidanou hodnotou.





Na plný plyn



Po představení nováčků se konečně můžeme pustit do přetaktovávání. Pokud někdo

z vás neví, o co přesně běží, pak se to pokusíme v rychlosti vysvětlit.

Přetaktování spočívá ve změně parametru, která má za následek navýšení výkonu.

Schválně jsme nespecifikovali jakého parametru a u čeho, neboť přetaktovávat se

dají nejen grafické karty a ti, kteří o přetaktování slyšeli už před nějakými

čtyřmi lety, si moc dobře vzpomenou, že vše začalo u procesorů. Jednoduchým

zvýšením rychlosti sběrnice či zvětšením multiplikátoru se dalo dosáhnout u

prvních Celeronů zvýšení výkonu až o několik desítek procent. Šlo obvykle o

velmi snadnou změnu nastavení v BIOSu, a nebylo tedy nutné se nijak zvlášť

přehrabovat ve vnitřnostech PC. O něco později se začalo i s přetaktováváním

grafických karet. Zde šlo a v podstatě dodnes jde o zvýšení frekvence jádra,

pamětí nebo obojího za pomoci specializovaného programu. Tyto aplikace původně

vytvářeli amatérští programátoři, teprve později se začaly objevovat přímo na

CD u grafických karet či jako součást ovladačů. Zatímco přetaktování grafických

karet se stává díky snaze výrobců stále lehčí, s přetaktováním procesorů už je

to horší a v současné době je při změně výkonu procesoru nutné mít nějaké ty

technické znalosti.





Jaké grafiky



V našem testu jsme se rozhodli podívat na zoubek sedmi grafickým kartám od

různých výrobců. Všechny mají identické čipy nVidia GeForce4 Ti4600 a stejné

taktovací frekvence jádra 300 MHz. Drobné rozdíly mezi jednotlivými

akcelerátory jsou ale ve frekvencích pamětí. Zatímco většina karet má

referenčních 650 MHz, model MSI G4Ti4600-VTD je taktován na 660 MHz a Sparkle

GeForce4 Ti4600 Platinum dokonce na 680 MHz. Tyto rozdíly ale nemusí mít na

přetaktování žádný vliv a spíše vypovídají o tom, jak jednotliví výrobci věří

svým pamětem. Jediným pro nás důležitým rozdílem tak zůstává systém chlazení.

Ten je u některých karet omezen na pouhý ventilátor připevněný k jádru, modely

ABIT Siluro GF4 Ti4600 a Gainward GeForce4 PowerPack ! Ultra/750 XP Golden

Sample mají ještě nějaké to pasivní chlazení navíc a akcelerátory Sparkle

GeForce4 Ti4600 Platinum, a WinFast A250 Ultra TD MyVIVO Edition se mohou

pochlubit masivním systémem kombinujícím pasivní chladicí prvky na obou

stranách karty i dvěma ventilátory. Jsou tedy teoreticky nejlépe vybaveny na

přetaktování, ale tahle výhoda jim ještě nutně nemusí zaručovat prvenství v

testu. Různí výrobci totiž používají různé paměti a ty nemusí změnu frekvence

snášet shodně.





Všichni stejně na startu



Při přetaktování jsme se rozhodli stanovit stejné podmínky pro všechny karty a

nevyužít ani ovladačů u karet, ani programů, které jsou za účelem změny

frekvencí k některým akcelerátorům dodávány. Jako ovladače jsme zvolili

nejnovější verzi referenčních Detonatorů 40.71od nVidie. Bohužel u těchto

ovladačů je ukryt přetaktovávací panel, jímž předchozí verze disponovaly, a tak

jsme pro změnu frekvence použili utilitu GeForce Tweak Utility ve verzi

3.2.33.0.



Testování jsme prováděli na počítači s odklopeným levým krytem. Byla zde tedy

poněkud jiná cirkulace vzduchu nežli v zavřeném počítači, ale s vědomím, že

někteří uživatelé nezavírají skříně kvůli rychlejšímu přístupu ke komponentám,

jsme zvolili tuto variantu. U karet jsme nejprve navyšovali taktovací frekvenci

pamětí po 10 MHz a stabilitu každého nového stupně jsme testovali v 3DMarku2001

SE. Při prvních náznacích problémů, tedy při zatuhnutí počítače či při

grafických chybách (tzv. artefaktech), jsme snížili frekvenci na poslední

funkční hranici. Teprve po stanovení maximální hranice frekvence pro paměti

jsme přetaktovávali jádro, a to po 5MHz krocích.





Na co pozor



Při přetaktovávání je potřeba mít na paměti, že i když se nijak nevrtáte v

grafické kartě, stejně jde o porušení záručních podmínek a ztrát možnosti

výrobek reklamovat a požadovat výměnu či peníze. Některé firmy jsou totiž

schopny zjistit, zda k poničení akcelerátoru došlo v důsledku změny taktovacích

frekvencí, či ne. A tak si musíte před přetaktováním zvážit, zda výhody

převažují nad rizikem. Vezmeme-li v úvahu cenu pohybující se okolo 12 000 Kč,

bylo by nemilé, kdyby došlo k poničení tak drahé karty a vaše reklamace byla

odmítnuta.



Vzhledem k tomu, že frekvence se dají měnit po velmi malých krocích (často po

jednom či dvou MHz), může se zdát jednodušší rovnou zkoušet co nejvyšší

hranice. To ale rozhodně není ideální postup. Přetaktovávat byste měli po co

nejmenších jednotkách, nejlépe pěti či deseti MHz, a pravidelně byste měli

testovat stabilitu systému. Ideálním testem stability je nějaký náročnější

grafický benchmark, jako je např. 3DMark2001 SE či nějaká 3D akční hra. To, že

se grafika nekousne hned po aplikaci změn či po jednom úspěšně zakončeném

testu, neznamená, že karta bude na změněné frekvenci fungovat neustále. Při

delším provozu se totiž může zvýšit teplota uvnitř počítače, karta nebude

dostatečně chlazená a „zatuhne“. Je nutné si též uvědomit, že přetaktování

snižuje životnost akcelerátoru, a tak se může stát, že karta měsíc či dva

poběží úplně v pořádku a pak zničehonic odejde.





Vychytávky



Předejít poškození karty lze především dvěma způsoby. Prvním, méně důležitým a

technicky nenáročnějším, je zajištění lepší cirkulace vzduchu ve skříni a

důkladné odvedení tepla ze skříně ven. Za tímto účelem lze zakoupit přídavné

ventilátory a upevnit je na skříň do nevyužitých větracích otvorů. Ty se

nezřídka nacházejí na zadní straně pod zdrojem a na spodní hraně předního

panelu. Důležité je zajistit, aby byl rovnovážně zajištěn odvod i nasávání. Pro

snadnější přísun vzduchu můžete např. vylomit záslepky nepoužívaných PCI slotů.



Druhým způsobem, jak chránit grafickou kartu před přehřátím, je dokonalé

chlazení jejího jádra a pamětí. To lze zajistit buď poněkud snadněji za pomoci

přídavných ventilátorů, které lze umístit do pozice pro PCI kartu pod AGP

slotem, nebo zhotovením vlastního chladicího zařízení. Zatímco první způsob je

určen především pro pasivně chlazené karty, jako jsou např. starší GeForce či

některé Radeony 9000, druhá varianta je určena technicky zdatným fajnšmekrům s

dostupným nářadím a materiály.



Pro dokonalejší chlazení karet lze využít několika postupů. Prvním z nich je

pasivní chlazení, které se používá u pamětí. Důležitým faktorem je výběr

materiálu s co nejlepší tepelnou vodivostí. Nejvhodnější by pro podobný účel

bylo stříbro, finančně dostupnější je ale jednoznačně měď. Také úprava povrchu

je poměrně klíčová. Málokdo totiž ví, že leštěné plochy mají menší schopnost

přenosu tepla a sálavost. A tak lze doporučit povrch chladiče zdrsnit a

chemicky načernit. Na dokonalejší pasivní chladič lze poté upevnit aktivní

prvek, tedy ventilátor. Vzhledem k omezené velikosti je dobré použít modely s

vyšší rychlostí otáček, ty však mohou být o poznání hlučnější.



Jedním z nejdokonalejších systémů chlazení je chlazení vodou. I když nasycená

pára má pro tyto účely mnohem vhodnější parametry, v praxi využitelná není. Pro

vodní chlazení je nutné především dobré technické vybavení, vytrvalost a

doslova umělecká zdatnost. Zhotovit totiž z mědi veškeré komponenty, pospojovat

je s hadicemi přivádějícími do systému chladicí kapalinu, a to vše navíc

precizně, aby z nějakého místa nestříkala voda třeba na zvukovou kartu, není

jen tak. Pokud se vám to ale povede, máte zajištěn opravdu dokonalý chladicí

systém. Jako vizitka stačí pokus zahraničního serveru Tom\s Hardware Guide z

ledna tohoto roku, v němž se podařilo 2 200MHz Pentium4 chlazené vodou

přetaktovat na frekvenci převyšující 3 010 MHz.





Výsledky



Celý test se obešel bez problémů a karty se dočkaly jeho konce bez sebemenší

újmy na zdraví. Výsledky, které si můžete prohlédnout v tabulce, kladou jasně

na první místo v možnostech přetaktování grafický adaptér WinFast A250 Ultra TD

MyVIVO Edition, u něhož jsme dosáhli maximálních frekvencí jádra a pamětí 325,

resp. 740 MHz, a jehož výkon v 3DMarku2001 SE se zvýšil z 12 087 na 12 589

bodů, což představuje cca čtyřprocentní změnu k lepšímu. Během testu této karty

se poměrně stabilně tvářila i hranice 750 MHz u pamětí, ale na obrazovce se

začaly v náročnějších testech objevovat grafické chyby, a tudíž jsme byli

nuceni frekvenci opět snížit.



Druhé místo je tak trochu překvapením, především pro nezasvěceného čtenáře. I

když se mohlo zdát, že stříbro si při úspěchu Win-Fastu odnese adaptér Sparkle,

není tomu tak. Karta totiž vykazovala špatné výsledky při přetaktování již v

samostatném testu uveřejněném v minulém čísle, a tak se i přes své masivní

chlazení překvapivě umístila až na předposledním místě. Stříbro si tedy odnáší

adaptér Gainward GeForce4 PowerPack! Ultra/750 XP Golden Sample. Ten s poměrně

obyčejným ventilátorem a pasivním chlazením pamětí zaostal ve výkonu za vítězem

jen o půl procenta.



Za středem pelotonu, který tvoří tři výsledkově téměř vyrovnané karty, se

nacházejí dvě poslední místa. Na nich se najdete již zmiňovaný Sparkle GeForce4

Ti4600 Platinum a ASUS V8460 TD. Právě poslední místo pro renomovanou značku je

pro nás celkem velkým překvapením, stejně jako chování samotné karty během

testu. Zatímco ostatní karty se při příliš velkém navýšení frekvencí

zasekávaly, ASUS přecházel do spánkového stavu, z něhož jej probudil pouze

restart počítače.





Podtrženo a sečteno



Jak je patrné z výsledků přetaktovaných karet, pohybuje se zlepšení výkonu při

nejvyšší možné kombinaci frekvencí mezi třemi až deseti procenty. To rozhodně

není nijak zázračný výsledek, na druhou stranu jsme si ale ověřili, že všechny

karty snášejí přetaktovávání dobře, a pokud nastanou nějaké problémy, vždy je

vyřeší restart počítače. Bezproblémové fungování karty v krátkodobém testu ale

rozhodně nezaručuje její dlouhodobou stabilitu. Jak bylo totiž řečeno,

zvyšování frekvencí a větší zahřívání jádra a pamětí často snižuje životnost

celého akcelerátoru.



Stojíte-li před nákupem nové grafické karty, můžete se našimi výsledky nechat

inspirovat. Možnosti přetaktovávání sice nepatří mezi nejčastější kritéria při

výběru, a někdy rozhoduje (samozřejmě kromě velice důležité ceny) spíše

konfigurace vstupů a výstupů či softwarová výbava, ale stabilita karty při

extrémním zatížení může cosi napovědět o její kvalitě a schopnosti pracovat v

náročnějších podmínkách.



Vítěz našeho testu grafická karta WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition navíc

prokázal kvality při přetaktování, disponuje všemi možnými vstupy a výstupy

dnešních GeForce4 Ti4600 karet a jeho softwarová výbava patří mezi ty nejlepší.

Podobně je na tom i druhá karta, Gainward GeForce4 PowerPack ! Ultra/750 XP

Golden Sample, která při přetaktování prokázala téměř shodné kvality, a za o

něco vyšší cenu nabízí navíc FireWire kartu s kabelem a dva DVI-I výstupy. Obě

tedy lze při koupi nového akcelerátoru vřele doporučit.





ABIT Siluro GF4 Ti4600



První kartou, která prošla dnešním testem, je ABIT Siluro GF4 Ti4600. Ta

bohužel nedisponuje důmyslným systémem chlazení OTES jako další model od ABITu,

který představujeme v sekci krátkých testů, a tak působí zcela standardním

dojmem. Jádro čipu pracuje na frekvenci 300 MHz a 128 MB DDR SDRAM paměti pak

na 650 MHz. Karta samozřejmě umožňuje duální zobrazování díky technologii

nView. Jako displej lze použít klasický CRT monitor, digitální plochý panel či

televizi, neboť karta disponuje D-SUB, DVI-I i S-Video výstupem. Oproti

některým jiným kartám, založeným na grafickém čipu GeForce4 Ti4600 jde ale v

případě S-Video konektoru pouze o výstup, a ne o kombinaci vstupu a výstupu

(VIVO). V originálním balení naleznete krom samotného akcelerátoru také redukci

z DVI na D-SUB a z S-Videa na kompozit a S-Video a kompozitní kabely. Přibalená

softwarová výbava je oproti konkurenci také velmi slabá a čítá pouze jediné CD.

Na tom naleznete ovladače, DVD přehrávač SiluroDVD a prográmek 3Deep. Co se

týče asi nejdůležitějšího parametru, kterým je v této kategorii výkon, držel

ABIT Siluro GF4 Ti4600 s jednoznačně nejstarší verzí ovladačů krok s ostatními

kartami v tomto testu, pouze v Maxi Paynovi při rozlišení 1 024 × 768 × 32 s

plnými detaily a anizotropickým filtrováním zaostal za vítězi o 10 obrázků za

sekundu, což je statisticky přibližně o 14 procent.



Cena vč. DPH: 10 890 Kč







MSI G4Ti4600-VTD



Pravděpodobně nejzajímavějším produktem v tomto testu je grafický akcelerátor

MSI G4Ti4600–VTD, který k nám dorazil od společnosti Microstar. Karta samotná

se sice od ostatních příliš neodlišuje, ale její výbava je bezesporu

nejbohatší, na čemž se výrazně podepisuje nejvyšší počet CD, jaký jsme kdy u

námi testované grafické karty viděli. Akcelerátor má oproti klasickým kartám

GeForce4 Ti4600 zvýšenou frekvenci 128MB DDR SDRAM pamětí na 660 MHz, frekvence

jádra zůstává stejná, tedy 300 MHz. Zadní panel karty skrývá nezbytný D-SUB

výstup, dnes již téměř běžnou DVI-I přípojku a S-Video VIVO konektor. Ten

umožňuje jak výstup, tak vstup televizního signálu. Ke kartě je dodáván také

VIVO kabel, S-Video kabel a redukce z DVI na D-SUB. Softwarová výbava karty je

na velmi vysoké úrovni. Deset stříbrných kotoučů ukrývá plné hry No One Lives

Forever, Aquanox a Sacrifice, prográmky 3Deep, Virtual Drive, RestoreIT,

WinProducer a WinCoder a jiné utility hodící se při práci s grafickou kartou.

Přes všechna očekávání a dobrý dojem z výbavy nás karta překvapila především

podivně nízkým výkonovým výsledkem v demoverzi Evolvy, kde v obou testech

výrazně ztrácela na ostatní akcelerátory. Taktéž v Maxu Paynovi při rozlišení 1

024 × 768 × 32 a s plnými detaily získala pouze třetí příčku a za vedoucími

akcelerátory Tornado a WinFast zaostala o šest bodů.



Cena vč. DPH: 11 784 Kč







Inno3D Tornado GeForce4 Titanium



Hongkongská společnost Innovision dodává na náš trh grafické karty určené

především těm zájemcům, kteří chtějí slušný výkon za co nejnižší náklady a

tolik netrvají na zvučném jméně či kvalitě přidávaného softwaru. S taktovacími

frekvencemi jádra a pamětí 300/650 MHz je Inno3D Tornado GeForce4 Titanium

klasickou GeForce4 Ti4600 kartou. Ze zajetých kolejí nevybočuje ani vzezřením,

ani žádnou z vlastností. Podporuje duální zobrazení nView a umožňuje k zadnímu

panelu připojit jak CRT monitor k D-SUB výstupu, tak LCD přes DVI-I konektor.

S-Video přípojka televizního signálu je opět jednosměrná a umožňuje pouze

přenos dat z karty do televize či jiného podobného zařízení. Softwarová výbava

akcelerátoru se na první pohled může zdát bohatá, ale po důkladnějším

prozkoumání obsahu přiložených stříbrných disků zjistíme, že je to pouze klam.

Pět CD je sice slušné číslo, ale ukrývají se na nich pouze ovladače (jako

jediná karta používá Inno3D Tornado GeForce4 Titanium referenční ovladače od

nVidie, a ne své vlastní), nepříliš kvalitní plná hra Ballistics, softwarový

DVD přehrávač WinDVD 2000, prográmek Power Director SE a balík grafických a

herních dem pod názvem GeForce4 Experience. Nejdůležitější výkonové testy jasně

ukazují, že karta se v tomto ohledu vůbec nemusí před konkurencí stydět. Při

běžném provozu jsou výsledky stejné či lepší, nežli u karet s výrazně vyšší

cenou.



Cena vč. DPH: 11 070 Kč







WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition



V předminulém čísle PC WORLDu jsme vám představili dvě karty od Leadteku s

poněkud bytelnějším a výkonnějším chladicím systémem. Šlo o modely osazené čipy

GeForce4 Ti4200 a 4400, nejvýkonnější model osazený GeForce4 Ti4600 si

představíme nyní. Nečekejte však žádné výraznější změny oproti předchozím

slabším modelům. Krom karty je vše ostatní uvnitř balení identické se

zmiňovanými produkty. Stejně jako u ostatních karet v tomto testu, i srdce

WinFastu A250 Ultra TD My VIVO Edition tluče rychlostí 300 MHz a 128 MB DDR

SDRAM paměti pracuje na 650 MHz. Téměř celá karta je doslova obalena pasivním

chlazením a vrchní straně vévodí dva impozantní ventilátory. Na zadním panelu

naleznete D-SUB, DVI-I a S-Video konektory, přičemž posledně zmiňovaný funguje

jako VIVO, lze jej tedy použít pro vstup i výstup signálu. V originálním balení

nechybí ani VIVO, S-Video a kompozitní kabely a redukce z DVI na D-SUB.

Rozsáhlá softwarová výbava, uložená na sedmi CD, se skládá z ovladačů, programů

WinFast DVD, VideoStudio 6, Cool3D, Cult 3D, 3Deep, Colorific a True Internet

Color a plných her Aquanox, Master Rallye a Rogue Spear: Black Thorn. Výkonově

se WinFast A250 Ultra TD My VIVO Edition svými vyrovnanými a v některých

případech nejlepšími výsledky dá bezpochyby zařadit mezi špičku současných

grafických karet s čipem GeForce4 Ti4600.



Cena vč. DPH: 11 230 Kč