Nakupujte, a prodávejte miminka!

Každé nové odhalení o tvrdé taktice hry, kterou provozují firmy Intel a
Microsoft, se zdá být ještě více šokující než to předchozí. Mnohé z jejich

praktik lze stručně shrnout: „Poddejte se, nebo vám sebereme produkt, který

potřebujete, abyste se vůbec udrželi nad vodou“. Ať již je tím produktem CPU

nebo Windows, ostatním firmám nezbývá, než se podrobit. Dokonce i mocný Compaq,

jak se zdá, musel dvakrát kapitulovat. Musel předat své patenty týkající se

systémových desek firmě Intel, aby mu nezatrhli přístup k jejich procesorům, a

musel změnit své plány ohledně browserů, aby se vyhnul hrozbě zrušení kontraktu

na Windows. Jestliže dokonce největší firma na výrobu počítačů musí

kapitulovat, co se asi děje s menšími společnostmi, pokud se jejich zájmy

náhodou dostanou do jakéhokoli konfliktu se zájmem monopolistů?

Netrapte se. Jak se totiž ukazuje, ti z nás, kdo shledávají monopoly a jejich

bohorovnou neurvalost za nechutné, jsou totiž úplně vedle. My totiž příliš

trváme na takových pochybných koncepcích jako jsou právo, spravedlnost, volnost

konkurence a svoboda podnikání. Vždyť přece praktiky, o kterých jsme

přesvědčeni, že nám lámou páteře, by nás naopak měly naplnit uspokojením ze

života. My jsme si totiž jaksi nevšimli, že v americkém systému mezitím došlo k

velmi podstatným změnám. Zkrátka řečeno, ať se nám to líbí nebo ne, jsme zralí

pro patřičnou převýchovu.



Překonání vad v právním vědomí

Za to, že potřebujeme převychovat, se nemusíme cítit ani provinile, ani

přihlouple. Je zcela zřejmé, že naše nedostatky jsou výsledkem chybné výchovy

ze strany našich rodičů a generací, které je předcházely. Pro začátečníky v

kursu převýchovy pouze připomínám, že nás učili věřit ve správnost vlády

zákona. V tomto naivním rozpoložení našich myslí se někdy vracíme k samotným

začátkům a čteme si v antitrustových zákonech, když se pokoušíme porozumět

zprávám, které se na nás hrnou ze světa businessu. Vezměte si například takový

Shermanův zákon. Tam se v Článku 1. říká: „Každý kontrakt, kombinace … nebo

konspirace, omezující volnost obchodu … je … nezákonná“. V Článku 2. se

praví: „Kdokoli, kdo bude monopolizovat nebo se bude pokoušet monopolizovat,

nebo se bude spolčovat či konspirovat s jakoukoli jinou osobou nebo osobami za

účelem monopolizace jakékoli části směny zboží nebo obecně obchodu mezi

několika státy Unie … bude považován za osobu, jež spáchala trestný čin …“.

A naše špatnou výchovou popletené dušičky horečně prohledávají Shermanův zákon

v marné snaze najít tam nějakou zmínku o výjimkách ve jménu údajné efektivnosti

nebo údajných výhod pro spotřebitele, které z monopolizace vyplývají.

Naši rodiče nám poskytli ještě jednu medvědí službu tím, že nás vychovali ve

víře v obecnou prospěšnost zastupitelské demokracie. Dokonce se jim podařilo

nás přesvědčit, že žijeme ve státě založeném na tomto principu. Takto

handicapováni si mylně myslíme, že když byl Shermanův zákon schválen Kongresem

Spojených států a stvrzen podpisem samotného prezidenta USA, musí tento zákon

mít nějaký význam a váhu. A potom pouze zůstáváme v údivu stát nad tím, jak je

možné, že pilíře vládní moci jednoduše ignorují základní právní pravidla a

poukazují na ekonomickou výhodnost zakotvenou v každém monopolu.

Co se dá dělat s lidmi jako jsme my? Naše převýchova se musí odehrát ve dvou

krocích. Za prvé, každý z nás dostane svůj osobní výtisk Shermanova zákona. Za

druhé, musíme nakreslit čáru, která protne všechna slova, jež v našem výtisku

najdeme. Tento úkol není tak těžký, jak by se na první pohled zdálo: stačí

dostat text zákona do počítače, zvolit povel „vyber vše“, a potom změnit styl

fontu na „Strikethrough“. To nás konečně uvede do souladu s velkými mysliteli

amerického soudnictví.



Dokončení procesu naší rehabilitace

Intel a Microsoft si počínají přesně tak, jak jim dané okolnosti umožňují. Ale

nesmíme podléhat dojmu, že nová éra antitrustové politiky se týká pouze

gigantů, jako jsou tyto dvě firmy. Teoretické základy tohoto nového přístupu k

věci mohou být odrazovým můstkem pro nové příležitosti pro každého, dokonce i

pro ty, kteří se právě vynořují z výše zmíněného převýchovného procesu. Velmi

často bývá citován výrok soudce Posnera, že pojmy jako právo a spravedlnost

„jsou termíny, které nemají žádný obsah“. Co více bychom si mohli od soudce

přát?

Říkáte, že bychom si například mohli přát trvalou starost o dobro našich dětí?

Ale soudce Posner argumentoval ve prospěch legalizace obchodu s lidskými

miminky. „Konec konců“, tvrdil, „ochota zaplatit je obecně velmi

spolehlivým … ukazatelem hodnoty a rodiče, kteří si cení svého dítěte

nejvíce, jsou pravděpodobně schopni poskytnout dítěti nejvíce péče …“. Tu a

tam by mohl kupující opět dítě odprodat například pro účely lékařského výzkumu,

ale ekonomická analýza patrně neshledá nic špatného v čemkoli, co napomáhá

růstu příjmů ve slibně se rozvíjejícím průmyslu, i když je to kšeftování s

miminy. A pomyslete přitom na souzvuk zájmů s průmyslem biotechnologií!

Při provedení správné analýzy pravděpodobně zjistíte, že vaše děti vlastně

mohou patřit komukoli, kdo dokáže přebít vaši nabídku. Samozřejmě, byla by to

jenom vaše blbost, kdybyste prodával. Ale pokud správně uvážíte imperativ

ekonomické efektivnosti a maximalizace bohatství, pak z toho vyplývá jen jedno:

sbohem děti, vítejte prachy…

Můžete mě obvinit ze sentimentálnosti, ale já sám mám v úmyslu ponechat si své

děti pro sebe. A ze všeho nejvíce mám v plánu vyhýbat se soudu jako čert kříži.



Phil Lemmons je ředitel amerického PC WORLDu.



8 0375/DĚD