Nedokumentované funkce Windows

Zapomenuté, nebo cenzurované? Registr Windows obsahuje celou řadu nikde
nedokumentovaných položek a utajované klávesové zkratky nabízejí běžnému

uživateli překvapivé funkce…



Pravidelní čtenáři našeho časopisu již vědí, že hlavně na našich stránkách

mohou najít spoustu utajovaných funkcí týkajících se Windows či jiných

aplikací. I v tomto čísle časopisu vám odkryjeme celou řadu tajemství, která si

Windows doposud úzkostlivě tajila. Jejich poznání vám umožní ještě efektivnější

práci na počítači. Doslova jsme vydolovali z registru Windows zajímavé položky,

vzkřísili jsme k životu zapomenuté utility jakož i nedokumentované parametry a

ukážeme vám, jak je používat, i když je docela možné, že Microsoft by byl

raději, kdyby se na ně nikdy nepřišlo. Nebo jste snad věděli, jak kompletně

přenést celá Windows XP na větší pevný disk? Slyšeli jste někdy o tom, že ve

Windows 2000/XP můžete předefinovat funkce prakticky libovolné klávesy, a to

jenom drobným zásahem do registru? Je vám známo, že můžete na diskovém oddílu

se systémem souborů NTFS přidělovat přístupová práva ve Windows XP Home pomocí

staršího souborového manažeru WINFILE.EXE pocházejícího z Windows NT 4?

Odpovědi na tyto i další otázky, jakož i spoustu jiných zajímavostí, se dozvíte

právě na následujících stránkách.





1. Explorer:



[95/98/ME/NT/2000/XP]

Ukončení programového prostředí (shellu) klávesovou zkratkou



Na co jsme přišli: Vypnout, restartovat, odhlásit, případně přepnout do

úsporného režimu to jsou čtyři možnosti, jež se vám nabízejí, když si klepnete

na příkaz Vypnout v nabídce Start. Vedle těchto variant, jak ukončit Windows,

nabízí zmíněný postup i možnost, jak ukončit programové prostředí (shell)

Windows, jež představuje program EXPLORER.EXE. Stiskněte klávesovou zkratku

<ctrl><alt><shift> a klepněte v dialogovém okně Vypnout na tlačítko Storno.

Programové prostředí Exploreru zmizí včetně všech svých prvků, jako jsou

pracovní plocha či Hlavní panel. Všechny ostatní programy však běží dále.

Program Explorer můžete znovu spustit přes program Příkazový řádek, který ale

musíte mít spuštěný předem (!), a to příkazem explorer. exe.



Využití: Spousta tipů pro Windows, u nichž modifikujete soubory registru,

vyžaduje pouze restartování programu explorer.exe není tedy nutné odhlašování

ze systému, a už vůbec zbytečné je restartování počítače. Stačí již zmíněná

klávesová zkratka, a všechno je hotovo i bez pomoci nějakých speciálních

utilit.







2. Ovládací panely:



[95/98/ME/NT/2000/XP]

Vytváření odkazů k záložkám v dialogových oknech



Na co jsme přišli: Pro většinu dialogových oken k nastavení v Ovládacích

panelech slouží applety (Control Panel Applets), které existují ve formě

programových souborů s příponou CPL. V případě Windows 95/98/ME se nacházejí ve

složce System, v případě verzí Windows NT4, 2000 a XP se jedná o složku

System32. Tato okna můžete spustit nejen přes Ovládací panely, nýbrž i přes

tlačítko Start a příkaz Spustit, přičemž do řádku Otevřít napíšete příkaz

control následovaný jménem požadovaného appletu. Tak kupříkladu příkaz control

intl.cpl otevře bez jakýchkoliv okolků okno Místní a jazykové nastavení

Windows.



Dalším způsobem spuštění zmíněných appletů a tím i přímého zpřístupnění

jednotlivých záložek je příkaz



rundll32.exe shell32.dll,Control_RunDLL intl.cpl,,0



Takový příkaz vyvolá opět okno Místní a jazykové nastavení a zároveň se přesune

na záložku Místní nastavení. Pokud ve výše uvedeném příkazu místo číslice 0

dáme číslo 1, otevře se sice stejné okno, ovšem na záložce Jazyky. Číslování

jednotlivých záložek se však mění podle operačního systému, takže nejjednodušší

cesta je přímé experimentování.



Upozornění: U příkazů Rundll32 je třeba dávat pozor na správné psaní velkých a

malých písmen.



Stejný postup můžete použít i u následujících souborů CPL:



Zobrazení vlastnosti: DESK.CPL

Fax vlastnosti: FAX.CPL

Možnosti usnadnění: ACCESS.CPL

Herní zařízení: JOY.CPL

Internet vlastnosti: INETCPL.CPL



Využití: Jestliže nějakou záložku v Ovládacích panelech používáte velmi často,

můžete si k ní vytvořit přímý odkaz. Zjistěte si číslo oné záložky a vytvořte

si zástupce, v němž do políčka Cíl: zadáte výše zmíněný příkaz začínající

příkazem RUNDLL32.EXE.







3. Parametry v registru:



[95/98/ME/NT/2000/XP]

Přísně tajné



Na co jsme přišli: Když v Průzkumníku Windows poklepeme, případně klepneme

pravým tlačítkem myši na nějakou složku, disk nebo soubor, pak se ve valné

většině případů provede akce, která nemá ve skutečnosti s Průzkumníkem nic moc

společného. Tak kupříkladu u souboru DOC se tento otevře ve Wordu, MPG soubor

se zase přehraje v Media Playeru. Aby to takhle mohlo fungovat, čili aby mohl

Průzkumník sloužit jako jakási centrála pro všechny v systému nainstalované

programy, existuje ve větvi registru s názvem Hkey_Classes_Root nesčetné

množství příkazů. Jméno objektu (souboru, složky, případně disku) se přitom

předává odpovídající aplikaci obvykle pomocí parametru %1.



Při podrobnějším zkoumání registru však nalezneme ještě další parametry,

jejichž funkce je doposud objasněna jen zčásti. Jedná se o výrazy %L, %i a %s.

Parametry %L a %i se však od toho nejpoužívanějšího %1 dají velmi obtížně

odlišit, neboť je Microsoft do registru zapisuje jako %l (tj. jako malé L),

případně jako %I (tj. jako velké I).



Využití: Asi nejužitečnějším parametrem se jeví %L, kde písmeno L pochází ze

slova Long. Pokud se v registru vyskytuje namísto %1 právě parametr %L, předává

Průzkumník dané aplikaci dlouhé jméno souboru. Pokud však jde pouze o to,

předat nějaké aplikaci určitý soubor, jsou parametry %1 a %L rovnocenné. Tak

například Wordu je úplně jedno, zda otevírá přes parametr %1 soubor

C:\Dokume~1\Objedn~1.DOC či stejný soubor C:\Dokumenty\Objednávka.DOC přes

parametr %L.



Něco jiného ale je, pokud nějaký program nebo skript má určit cestu k nějaké

složce či souboru, třeba proto, aby v ní mohl zpracovat všechny soubory, jež se

tam vyskytují. Pak parametr %L ušetří několik řádků programového kódu. Na

druhou stranu je dobré záměrně použít parametr %1 v případě, kdy se jedná o

předání souborů, složek nebo disků do nějaké starší aplikace určené pro MS-DOS,

která nepodporuje dlouhé názvy souborů. Pro oba parametry platí, že by měly být

uvedeny v uvozovkách. Poměrně hodně aplikací toto nedělá, což vede k tomu, že

se pak cesty a názvy souborů obsahujících mezery špatně interpretují jako sled

parametrů.



Výrazy %i a %s nalezneme výhradně u příkazů Průzkumníku. Jejich význam se nám

podařilo objasnit pouze částečně. Parametr %s nám ve všech případech vracel

pouze hodnotu 1, což nám podle našich doposud získaných zkušeností nepřineslo

nic smysluplného, co by se s tím dalo dělat. Lépe to pro nás dopadlo při

zkoumání parametru %i. Tento přepínač přenáší dvě číslice. Ta první počítá

počet klepnutí myší v Průzkumníkovi při každém klepnutí se u většiny systémů

zvýší její hodnota o 4. Druhá číslice je přiřazena při spuštění Průzkumníka a

zůstává konstantní až do nového spuštění Průzkumníka nebo celých Windows.

Prostřednictvím tohoto parametru je možné nové spuštění počítače automaticky

rozpoznat, protokolovat, anebo také zakázat. Jak? Nejjednodušší způsob spočívá

ve vytvoření nějaké nesmyslné přípony v registru, například .count, která bude

obsahovat klíč s názvem command, v němž bude následující text:



cmd.exe /c echo %i >> %windir%\starts.log



Nyní už pouze stačí vytvořit testovací soubor například s názvem test.count a

zajistit jeho spuštění při každém startu Windows, což se dá zařídit

prostřednictvím klíče Run registru nebo přes složku Po spuštění. Tento krátký

návod vám radí, jak získáte číslice zadávané Průzkumníkem Windows. Jejich

analýza by pak následovala jako náročnější druhý krok.





4. VB skripty:



[95/98/ME/2000/XP]

Pevné umístění zadávacích políček



Na co jsme přišli: Umístění zadávacích políček VB skriptů se dá na obrazovce

přesně nastavit pomocí dvou hodnot, které udávají souřadnice levého horního

okraje (horizontálně, vertikálně). Vzhledem k tomu, že je možné používat i

záporné hodnoty, můžete celé políčko nebo jen jeho část nechat zmizet z

obrazovky. Tak po zadání příkazu n=inputbox("","",5,–1500) zůstává u

dialogového okna skriptu viditelné pouze zadávací políčko, při zadání hodnot

„-2500,–2500“ neuvidíte z dialogového okna skriptu vůbec nic.



Využití: Záporné hodnoty mohou být velmi užitečné, když chcete dialog z často

používaného skriptu zredukovat na minimum. To má ale smysl pouze v horní části

obrazovky, protože chcete, aby zadávací políčko zůstalo viditelné.



Teoreticky i úplné zmizení okna skriptu by mohlo být žádané, například pro

utajené zadávání hesla. Ovšem i v tomto případě se spuštěný skript prozradí na

Hlavním panelu. Pozornější uživatel by jej pak mohl zavřít obvyklými prostředky

Windows.







5. Odkládací soubor:



[95/98/ME/2000/XP]

Přesunutí paměti



Na co jsme přišli: Ve Windows 95/98/ME jsou již dlouhou dobu známy a skutečně

pomáhají úpravy položek v odstavci [386Enh], který se nachází v souboru

SYSTEM.INI. Zde můžete pro odkládací soubor přesně nadefinovat umístění a

velikost, například:



PagingDrive=D:

PagingFile=D:\Data\Swap.###



Ve Windows 2000 a XP se pro dosažení té-hož výsledku musí zasáhnout do

registru. V klíči Hkey_Local_Machine\System\Current-ControlSet\Control\Session

Manager\MemoryManagement se nachází víceřetězcová hodnota s názvem PagingFiles,

která nás informuje o umístění, jméně a velikosti odkládacího souboru. Pak

položka s údajem



D:\Data\Swap.### 400 1000



nastavuje jako odkládací soubor D:\Data\Swap.### s velikostí od 400 do 1 000

MB.



Využití: Tento tip má zpravidla pouze kosmetický (možná i hygienický) efekt,

jelikož se zbavíme odkládacího souboru umístěného v kořenovém adresáři

diskového oddílu. Pokud máte na svém počítači několik verzí Windows, pak se vám

vyplatí definovat si společný odkládací soubor pro všechny instalace operačního

systému. Tím můžete ušetřit 500 MB a více místa na disku.





6. Instalační disk ve Windows XP:



[95/98/ME/NT/2000/XP]

Další utility



Na co jsme přišli: Instalační CD disk systémů Windows XP Home a Professional

obsahuje kromě nejdůležitější instalační složky \i386 ještě složky další.

Přinejmenším za povšimnutí stojí archiv SUPPORT.CAB, nacházející se ve složce

\Support\Tools. Obsahuje totiž řadu dalších speciálních programů, jež běží ve

Windows 2000, XP a některé i ve Windows 95/98/ME. Celý disk obsahuje soubor

nápovědy SUBTOOLS.CHM. Bohužel popisuje některé programy, které vůbec na disku

nejsou, a naopak zatajuje mnohé z nástrojů, jež tam k dispozici jsou.



Využití: Některé z těchto utilit se jeví jako praktičtí pomocníci, i když

jejich úroveň nedosahuje výšky známých produktů Microsoftu. Na výběr máte

kupříkladu utilitu DUPFINDER.EXE, jež dokáže na disku najít soubory, které se

tam vyskytují několikrát. Přebytečné soubory se pak dají odstranit přímo touto

utilitou.



Program VFI.EXE (Visual File Information) vám poskytne všechny možné informace

o souborech včetně jejich kontrolního součtu. Tím utilita dokáže udržet

kontrolu nad případnými změnami souborů. Kromě toho dokáže VFI.EXE pracovat s

časovými značkami.



WINDIFF.EXE (vyžaduje knihovnu GUTILS.DLL) se hodí zejména k porovnávání dvou

stromů složek, kde dokáže zjistit, jaké soubory ve struktuře složek chybějí,

nebo zda existuje v některém stromu aktuálnější verze dokumentu či programu.

Slouží tedy jak pro účely zálohování složek, tak k vyřazení nepotřebných

starých verzí stejnojmenných souborů. Všechny zmíněné utility (Dupfinder, VFI a

Windiff) běží rovněž bez problémů ve Windows 95/98/ME.







7. Průzkumník ve Windows:



[98/ME/2000/XP]

Přepisování při kopírování souborů



Na co jsme přišli: Při kopírování nebo přesouvání více souborů pomocí

Průzkumníka ukazují Windows v případě, že cílová složka již obsahuje soubory se

stejným jménem, dialogové okno s upozorněním. Když však v tomto okamžiku

stisknete klávesu <shift> a k ní klepnete na tlačítko Ne, můžete nadále

kopírovat bez jakýchkoliv dalších dotazů všechny soubory, které ještě v cílové

složce nejsou.



Využití: Tato nikde nedokumentovaná funkce řeší nedostatek z Windows 95. Při

přesunování či kopírování souborů se v případě, že dojde ke konfliktu ve

jménech souborů (v původní i cílové složce jsou soubory se stejným jménem),

objeví upozornění. Na otázku, zda chcete již existující soubor v cílové složce

odstranit, můžete reagovat v podstatě čtyřmi způsoby: Po klepnutí na tlačítko

Ano Windows přepíší již existující soubor v cílové složce novým souborem, a při

dalším konfliktu jmen se zeptají znovu. Po stisku tlačítka Ano všem se

zkopírují nebo přesunou do cílové složky všechny soubory. Soubory se stejnými

jmény budou bez jakýchkoliv dotazů přepsány. Stisknete-li tlačítko Ne, Windows

již existující soubor nepřepíší, ale při dalším konfliktu jmen se zeptají

znovu. Konečně tlačítko Storno ukončí celý proces přesunu či kopírování.



Často ale je cílem uživatele zkopírovat všechny soubory, které ještě v cílové

složce nejsou. Kvůli neustálým dotazům se při větších souborech dat mnoho

uživatelů uchyluje k příkazovému řádku. Nedokumentovaná funkce při stisku

klávesy <shift> je od verze Windows 98 vítanou alternativou zvláště pro ty,

kteří se s příkazy copy a xcopy včetně jejich parametrů zrovna moc nekamarádí.







8. Nabídka Start:



[ME/2000/XP]

Odstranění podnabídek z funkce „Hledat“



Na co jsme přišli: Jednotlivé podnabídky v položce Hledat, která se nachází v

nabídce Start, nejsou v Průzkumníku Windows pevně zabudovány, nýbrž se

integrují přes položky registru. I z toho důvodu si mohou později instalované

programy, mající možnost vyhledávání, právě do tohoto místa přidávat svoje

odkazy a tak položku Hledat rozšiřovat. Např. po instalaci balíku MS Office sem

přibude hledání pomocí aplikace Microsoft Outlook. Také Real Player si sem

umisťuje svoji funkci pro vyhledávání.



Ovšem co se samo do systému integruje, dá se pomocí Editoru registru zase

odstranit. Jednotlivé podnabídky naleznete v klíči

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\Explorer\FindExtens

ions\Static. Standardní funkce pro vyhledávání naleznete v klíči Shell Search,

kde najdete další klíče označené číslicemi. Klíč 0 odpovídá položce pro

vyhledávání složek a souborů, 1 zodpovídá za hledání počítačů v síti a 2

vyhledává tiskárny.



V klíči WabFind se nacházejí klíče pro hledání osob v programu Adresář, podklíč

0 v klíči WebSearch slouží pro definování vyhledávání v internetu. Outlook si

vytváří klíč OutlookFind v klíči

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\Explorer\FindExtens

ions\Static\OutlookFind\0, Real Player si vytváří klíč RealSearch.



Jestliže klíče s čísly smažete, odstraníte v nabídce Start odpovídající

podnabídky z položky Hledat. Takže když kupříkladu chcete odstranit hledání

pomocí aplikace Microsoft Outlook, smažte klíč

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\Explorer\FindExtens

ions\Static\OutlookFind\0. Hledání osob odstraníte smazáním klíče

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\Explorer\FindExtens

ions\Static\WabFind\0. Po odstranění položky registru je nutné restartovat

rozhraní explorer.exe kvůli provedení aktualizace nabídky Start. Provedené

změny se projeví u všech uživatelů operačního systému.

Využití: Nikdy nebo zřídka používané položky můžete tímto způsobem bez obav

smazat. Nabídka Start tak bude přehlednější. Nezapomeňte si ale pro každý

nepotřebný klíč dříve, než jej smažete, vytvořit v Editoru registru zálohu,

abyste jej v případě potřeby mohli zase nahrát zpět. Záloha se provádí v

Editoru registru vyexportováním klíče přes příkaz Soubor/Exportovat.







9. Kontextové menu „Otevřít v programu“:

Seznam programů



[2000/XP]





Na co jsme přišli: Seznam s příponami všech v systému zaregistrovaných souborů

naleznete v Editoru registru v klíči

Hkey_Current_User\Software\Mi­crosoft\Windows\CurrentVer­sion\Explorer\FileExts.

V podklíči každé přípony se nachází další podklíč se jménem OpenWithList, jenž

zpravidla obsahuje jména několika programů a seznam MRU (Most Recently Used). V

tomto případě se jedná o aplikace, jež Průzkumník ukazuje, pokud na soubor s

danou příponou klepnete pravým tlačítkem myši a z kontextového menu zvolíte

příkaz Otevřít v programu. V registru můžete libovolný prvek ze seznamu odebrat

tím, že odpovídající hodnotu smažete. Při rozpoznávání těch správných položek

vám v nejhorším případě pomůže seznam MRU. Nakonec musíte upravit obsah klíče

MRUList tak, že z něj odstraníte písmena abecedy přiřazená k jednotlivým

smazaným aplikacím.



Využití: Windows výše zmíněný seznam spravují automaticky a zařazují do něj

všechny aplikace, které jste kdy k přehrání daného typu souboru použili. Pořadí

programů v kontextovém menu Otevřít v programu udává, kterou z aplikací

používáte k otevírání daného typu souboru nejčastěji. Do seznamu se vejde

maximálně devět aplikací, potom se odkaz na tu nejméně používanou nahradí

aktuálně použitou.



Znalost těchto klíčů registrů se vám bude hodit ve dvou případech. Za prvé se

může stát, že jste omylem k danému typu souboru přiřadili k otevření naprosto

nevhodný typ programu. Odkaz na něj se sice objeví v seznamu, ale zásahem do

registru se odtud může znovu odstranit.



Za druhé byste si chtěli vytvořit pro určité typy souborů jakýsi seznam

aplikací, v nichž budete chtít tyto soubory otevírat. Po jeho vytvoření si jej

můžete vyexportovat z registru a nahrát na jiné počítače, s nimiž pracujete.

Upozornění: V klíči Hkey_Classes_Root\Applications se nachází celá řada

programů obsahujících hodnotu NoOpenWith. Tato znamená, že takové aplikace se

nikdy do seznamu Otevřít v programu nedostanou, a to ani v případě, když by to

uživatel zkoušel ať úmyslně či z přehlédnutí.







10. Soubory nápovědy s příponou CHM:

Omezení spouštění kódu



[2000/XP]



Na co jsme přišli: Soubory nápovědy Windows končící příponou CHM mohou

obsahovat spustitelný kód. Pomocí jedné položky registru si můžete určit

složku, která bude moci obsahovat soubory nápovědy se spustitelným kódem. Ve

všech ostatních složkách bude spouštění kódu zakázáno.



Spusťte si Editor registru a vyhledejte klíč

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Policies\Microsoft\Win­dows\System. V pravém okně

vytvořte novou víceřetězcovou hodnotu se jménem HelpQualifiedRootDir. Jako její

údaj zadejte všechny složky, v nichž bude povoleno otevřít soubory se

spustitelným kódem oddělené středníkem. Když jako údaj hodnoty nezadáte nic,

bude každé spuštění CHM souboru se spustitelným kódem odmítnuto. Změny v

systému se projeví až po jeho restartování.



Využití: Spuštění kódu obsaženého v souborech nápovědy představuje bezpečnostní

riziko. Pokud si stanovíte výše uvedeným způsobem nějaká omezení, zvýšíte si

bezpečnost systému, aniž byste museli spouštění CHM souborů postrádat.







11. Programy pro Windows NT4:

Spousta materiálu v Service Packu



[2000/XP]



Na co jsme přišli: Spousta programů, které jsou určeny pro Windows NT 4, běží i

ve Windows 2000 a XP. Při vzájemném porovnání zjistíte, že celá řada z nich v

nových verzích prostě není obsažena. Některé z těchto utilit můžete získat i v

případě, že nemáte instalační CD disk Windows NT 4. Stačí si z internetové

adresy

http://download.microsoft­.com/download/winntsp/Insta­ll/6.0a/NT4/CS/SP6I386.EXE

stáhnout nejnovější Service Pack. vám jej nabízíme jako soubor SP6I386.EXE.

Tento asi 36 MB velký soubor pak rozbalíte do libovolné složky tak, že v

příkazovém řádku zadáte příkaz



sp6i386.exe /x



Nyní již můžete všechny aplikace vyzkoušet.



Využití: Doslova legendou mezi starými utilitami je Správce souborů

představovaný souborem WINFILE.EXE. Prostřednictvím něj můžete i ve Windows XP

Home vytvářet a spravovat přístupová oprávnění ke složkám a souborům. Programy

jako Prohlížeč událostí (Eventvwr), Správce uživatelů (Usermgr) nebo Systémové

informace (Winsmd) mají obdobnou funkci jako utility pro správu počítače ve

Windows 2000 a XP, mají ale daleko přehlednější uspořádání.



Oproti tomu varovat vás musíme před používáním aplikace Windisk, která ve

Windows NT 4 sloužila pro správu pevných disků. Ukládá totiž informace o

discích, diskových oddílech a jejich uspořádání do takových klíčů registru,

které se již dnes ve Windows 2000 a XP nepoužívají. Zmíněné operační systémy

takové diskové oddíly sice dokáží rozeznat, ovšem z informací uložených ve

starých a nových klíčích mohou vyplynout nečekaná chování celých Windows. Tak

může snadno dojít k tomu, že některé diskové jednotky vůbec nebudou k

dispozici, i když v systému existují. Naopak některé diskové jednotky se mohou

v například v Průzkumníku objevit několikrát.





12. Kopie Windows:

Změna písmena diskové jednotky



[2000/XP]



Na co jsme přišli: Ve Windows 2000 a XP můžete velmi snadno měnit písmena

jednotlivých diskových jednotek. Ve Správě disků má každý diskový oddíl v

kontextovém menu příkaz pro změnu písmena jednotky a cesty. Ten pak můžete

použít jak pro pevný disk, tak pro CD a DVD mechaniky.



Ovšem jedno omezení přece jen existuje: Nelze změnit písmeno diskového oddílu,

na němž je nainstalovaný operační systém. Má to svůj smysl, protože při

svévolném měnění písmena systémové jednotky by při spouštění počítače Windows

nenašla systémové soubory, nehledě na to, že i v registru uvedené položky by

odkazovaly na umístění souborů vztahující se ke stavu, jaký byl před změnou

písmena jednotky. Ovšem v registru se dá přiřazení písmene jednotky změnit.

Otevřete si Editor registru a přesuňte se na klíč

Hkey_Local_Machine\System\Mou­ntedDevices. Tady nás zajímají pouze položky,

které začínají výrazem \DosDevices.



Písmeno systémové jednotky změníte jednoduše tak, že výše zmíněné položky

upravíte, takže například údaj \DosDevices\C: přepíšete na \DosDevices\D:.

Samozřejmě sem nesmíte zadat žádný výraz odkazující na již existující jednotku.

Stejně tak jsou zakázána písmena jednotek odkazující na síťové disky, případně

ta uvedená v klíči Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Control\Ses­sion

Manager\DosDevices. V opačném případě se stane takový zásah osudným, jelikož

při dalším spuštění počítače Windows svoje systémové soubory už nenaleznou

vůbec.



Využití: Existuje situace, při které se bez výše popsaného tipu neobejdete,

totiž tehdy, když chcete celá Windows přesunout na jiný disk a v budoucnu je

spouštět právě odtud, aniž byste museli celá Windows znovu instalovat. Na

rozdíl od Windows 95/98/ME nepovažují Windows 2000/XP za spouštěcí jednotku

automaticky C: nýbrž tu, odkud byl systém skutečně spouštěn. Jednotka C: je

tedy systémovou pouze tehdy, pokud do ní byla Windows skutečně nainstalována.



Jestliže chcete Windows přesunout na jiný nový disk, například pomocí příkazu

Xcopy, musíte ze všeho nejdříve cílovému disku přiřadit písmeno. Přiřadíte-li

mu kupříkladu písmeno D:, zapíše se toto při instalaci do registru Windows a

disk bude od této chvíle pod stejným písmenem interpretován. To zůstane i

tehdy, pokud tento nový disk nastavíte jako první disk a svůj starý disk

nastavíte jako druhý, anebo když jej ze systému úplně odstraníte. Ve všech

zmíněných případech bude mít nový disk pro Windows stále písmeno D:, i když

systém bude systémové soubory očekávat na disku C:. A právě v tomto případě

budete potřebovat dosud nikde nedokumentovanou možnost, jak diskovou jednotku

přejmenovat.



Windows 2000/XP správně přesunete níže popisovaným způsobem. Klepněte na

tlačítko Start/Spustit a do políčka Otevřít: zadejte příkaz diskmgmt.msc.

Zformátujte diskový oddíl, do nějž budete chtít zkopírovat Windows, a přířaďte

mu písmeno, v našem případě D:. Ovšem pozor, musí se jednat o primární diskový

oddíl a musí být nastaven jako aktivní. To uděláte přes kontextové menu

diskového oddílu. Operační systém zkopírujete na nový diskový oddíl příkazem



xcopy c:\ d:\ /k /r /e /i /s /c /h /o /x



Při této operaci se však nezkopíruje registr. Jeho zkopírování se provede přes

Konzoli pro zotavení. Tu nainstalujete, když ze složky /i386 nacházející se na

instalačním CD disku spustíte soubor winnt32 /cmdcons. Potom restartujte

počítač a z bootovacího menu vyberte Konzoli pro zotavení. Zvolte si novou

instalaci Windows a příkazem



cd system32\config



se přesuňte do složky obsahující registr. Příkazem copy zkopírujte registr do

stejné složky, ale na disk D:. K tomu účelu je nutné použít několik

jednotlivých příkazů copy, protože konzola pro zotavení neumožňuje používání

zástupných znaků, jako jsou například „*“ nebo „?“. Je nutno zkopírovat soubory

DEFAULT, SAM, SECURITY, SOFTWARE a SYSTEM. Pokud Konzola pro zotavení odmítne

soubory zkopírovat, zadejte před kopírováním nejprve příkaz



set AllowAllPaths=True



Nakonec zkopírujte soubor NTUSER.DAT. Najdete jej ve složce s názvem stejným

jako naposledy přihlášený uživatel. Tuto složku naleznete v adresáři Documents

and Settings. Kopie souboru pak přijde do stejné složky na disku D:.



Nyní přijde to rozhodující. Příkazem exit ukončete Konzolu pro zotavení a

spusťte Windows. Otevřete si Editor registru příkazem regedt32 ve Windows 2000

nebo regedit ve Windows XP. Označte si větev Hkey_Local_Machine a z menu Soubor

vyberte položku Načíst podregistr. Jako soubor si vyberte registr umístěný na

druhém disku. V tomto případě se jedná o soubor SYSTEM umístěný ve složce

\System32\Config ve složce Windows umístěné na druhém disku.



Když se Editor registru zeptá na jméno klíče, zvolte jako jeho název písmeno Z.

Pak se celý obsah umístí až úplně na konec a vy jej snáze naleznete. Nyní se v

klíči Z přesuňte do klíče MountedDevices, smažte zde hodnotu \DosDevices\C: a

přejmenujte \DosDevices\D: na \DosDevices\C:. Ve Windows XP se to udělá velmi

snadno pomocí klávesy <f2>, ve Windows 2000 je nutno použít několika kroků.

Poklepejte na hodnotu \DosDevices\D: a zkopírujte všechen obsah binární hodnoty

do schránky, a to pomocí klávesové zkratky <ctrl><c>. Potom odstraňte položky

\DosDevices\C: a \DosDevices\D:. Nyní vytvořte novou binární hodnotu

\DosDevices\C: a jako její údaj zadejte obsah schránky. Poté znovu označte klíč

Z a z menu Soubor vyberte položku Uvolnit podregistr. Nyní máte pro vaši kopii

Windows nastavenu konfiguraci pevného disku tak, že spouštěcí oddíl pevného

disku se zase nazývá C: namísto dřívějšího D:. Teď stačí pouze druhý disk

nastavit jako Master a dřívější disk buď vyndat, anebo nastavit jako Slave. A

nyní je kopie Windows připravena ke spuštění.



Jestliže by se něco nevydařilo, nic až tak hrozného se neděje. Stačí znovu

vyměnit disky a přenastavit jejich konfiguraci zpátky do původního stavu, a

můžete znovu spustit Windows na starém disku a překontrolovat, zdali byly

překopírovány všechny potřebné soubory a zda je nový diskový oddíl s Windows

skutečně nastaven jako aktivní.







13. Dynamické disky:

Výměna není možná



[2000/XP]



Na co jsme přišli: Operační systémy Windows 2000 a XP podporují nový způsob

správy pevných disků. Microsoft ji nazývá „Dynamické disky“. V tomto případě

pak odpadá rozdíl mezi primárním a rozšířeným diskovým oddílem, jakož i

omezení, kolik diskových oddílů může na jednom pevném disku existovat. Pokud se

vám na nějakém diskovém oddílu nebude dostávat místa, pak si na něm prostor

jednoduše vytvoříte, a to tak, že si několika klepnutími myší vezmete prostor z

nějakého jiného diskového oddílu, anebo přímo přidáte nový pevný disk. Při obou

zmíněných variantách totiž vytvoříte větší diskový oddíl pod starým označením a

pod stejným písmenem bez toho, abyste museli celý diskový prostor znovu

formátovat.



Rovněž převedení obyčejným způsobem zformátovaného disku na dynamický je velmi

jednoduché. Spusťte si program Správa disků, nejlépe přes nabídku

Start/Spustit, kam do políčka Otevřít zadáte příkaz diskmgmt.msc. V levém

spodním sloupci klepněte pravým tlačítkem myši na pevný disk a z kontextového

menu vyberte příkaz Převést na dynamický disk a všechny následující dotazy

potvrzujte stiskem tlačítka OK.



Výše zmíněný příkaz z kontextového menu se dá ale relativně velmi snadno

odstranit patřičnou úpravou registru. Přesuňte se v Editoru registru do klíče

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Services\dmlo­ad. Pokud u hodnoty

Start nastavíte údaj 4 namísto standardního 0, příkaz pro konverzi na dynamický

disk z kontextového menu zmizí. Jestliže už na svém počítači nějaký dynamický

disk máte, pak tento zásah nedoporučujeme, protože potom všechny dynamické

disky nebudou systémem rozpoznány.



Využití: Existuje však nikde nedokumentovaný zásah do registru, který vám

umožní zabránit komukoliv dalšímu (případně i vám samým) konvertovat základní

pevné disky na dynamické. Přitom je jedno, zda byste hodlali tuto operaci

provést záměrně, anebo byste ji udělali omylem. Proti výhodám dynamických

pevných disků totiž stojí také tolik nevýhod, že člověku může připadnout, že

konverze na dynamické disky nemusí být až tak výhodná, jak by se mohlo na první

pohled zdát.



Dynamický pevný disk se už totiž nedá převést zpět na disk základní, což

znamená, že při konverzi na disk dynamický dochází k odstranění všech

existujících diskových oddílů na tomto disku. S dynamickými disky neumí

zacházet žádná z dřívějších verzí Windows, ani žádný jiný operační systém.

Rozšíření diskových oddílů je možné pouze u těch disků, které byly dynamické

již před vytvářením diskových oddílů, a není tudíž možné u disků, jež byly

převedeny na dynamické až později. Systémový disk se navíc rozšířit nedá vůbec.



To jediné, co se vlastně dá s dynamickými disky provádět, je vytváření

prokládaných svazků. Při této operaci se data uložená na jednom logickém

diskovém oddílu rozloží na dva stejně velké diskové oddíly, ležící na dvou

různých pevných dynamických discích. Díky střídavému přístupu na oba disky se

práce s daty zrychlí. Toto však funguje pouze u diskových oddílů, které nově

vytvoříte. Existující diskový oddíl nelze na prokládaný svazek převést. Další

možné konfigurace pevných disků, jako je například zrcadlení diskových oddílů

za účelem zálohy dat pro případ, že by se jeden u disků poškodil, nabízí

Microsoft pouze u verzí Microsoft Windows 2000 a XP Server.







14. Uživatelské profily:

Definování složky při instalaci



[2000/XP]



Na co jsme přišli: Při instalaci vytvářejí Windows 2000 a XP automaticky pro

ukládání všech dat jednotlivých uživatelů složku Documents and Settings.

Jakmile operační systém nainstalujete, je velmi obtížné tuto složku se složkami

uživatelů přesunout nebo přejmenovat. Je daleko jednodušší nastavit složku pro

profily uživatelů před instalací operačního systému. K tomu účelu budete

potřebovat kromě instalačního CD disku Windows navíc jednu naformátovanou

disketu, jež bude obsahovat soubor WINNT.SIF, který si sami vytvoříte. Úkolem

tohoto souboru bude předat parametry pro instalaci Windows. Zároveň vám umožní

provést instalaci Windows na počítač takovým způsobem, že při ní nebude třeba

žádného vašeho zásahu.



Soubor WINNT.SIF se musí při spuštění instalace Windows předat jako parametr,

aby byl při instalaci jeho obsah automaticky čten z diskety. Aby Windows

používala pro profily namísto standardní složky Documents and Settings tu vámi

nadefinovanou, musí mít soubor WINNT.SIF následující obsah:



[Unattended]

Unattendmode = GuiAttended

TargetPath = WINDOWS

[Data]

MsDosInitiated = „0“

UnattendedInstall = Yes

[GuiUnattended]

ProfilesDir = „%SYSTEMDRIVE%\Moje



V prvním odstavci uvozeném výrazem [Unattended] se v řádku Unattendmode zadává,

že instalace Windows nebude probíhat úplně bez zásahu uživatele, nýbrž že na

základě režimu GuiAttended se provede úvodní část instalace pomocí grafického

rozhraní s různými dotazy k uživateli, tak jak je tomu při standardní

instalaci. Výraz TargetPath nastavuje název složky, kam se mají Windows

nainstalovat. V odstavci [Data] následuje výraz MsDosInitiated, kterému je

přiřazena hodnota 0. Tím se sděluje systému, že instalace probíhá přímo z

instalačního CD disku, a že tedy nebyla spuštěna ručním zadáním příkazu ze

dříve spuštěného operačního systému MS-DOS. Pokud by tento údaj chyběl, pak by

se instalace Windows na konci textového režimu zastavila a nedokončila se.

Stejně tak je důležitý řádek UnattendedInstall=Yes, který říká instalačnímu

programu, že má inicializovat typ instalace bez zásahu uživatele.



Výraz ProfilesDir konečně nastavuje cestu ke složce pro ukládání uživatelských

profilů. V našem příkladu se jedná o složku Moje, umístěnou na systémovém

diskovém oddílu. Ten je nastaven pomocí proměnné prostředí %SYSTEMDRIVE%. Je

zde samozřejmě možné zadat i přesnou cestu, například D:\Moje. V tomto případě

ale musí diskový oddíl D: existovat již před spuštěním samotné instalace. Výše

zmíněný údaj hraje roli pouze při nové "čisté“ instalaci Windows, neboť při

upgradu z Windows NT4 nebo 2000 instalační program přebírá nastavení z

dřívějších verzí Windows a cestu uvedenou v souboru WINNT.SIF jednoduše

ignoruje. Pro spuštění instalace se souborem WINNT.SIF stačí pouze vložit do

disketové mechaniky disketu s uvedeným souborem a spustit instalaci.



Využití: Hlavně uživatelé, kteří si rádi sami vytvářejí skripty nebo dávkové

soubory, se často rozčilují kvůli zvýšeným nárokům na zapisování textů skriptů,

jež způsobuje nutnost psaní dlouhých jmen standardních složek pro umisťování

souborů. Správnou volbou názvu takových složek se problém elegantně vyřeší.

Kromě toho je výše popisovaná metoda daleko spolehlivější než způsob, kdy na

již nainstalovaný operační systém zkopírujete uživatelské profily a pak hledáte

v registru všechny staré cesty k souborům.







15. Spuštění z CD disku:

Zkratka ke konzole pro zotavení



[XP]



Na co jsme přišli: Když spustíte počítač pomocí spouštěcího instalačního CD

disku Windows XP, nezůstane vám v textovém režimu moc možností na výběr. Dají

se spočítat pomocí prstů na rukou. Instalační program vám však utajuje klávesu

<f10>, jež vám z uvítací obrazovky umožní spustit přímo Konzolu pro zotavení.



Využití: Ten, kdo potřebuje Konzolu pro zotavení, většinou potřebuje na svém

počítači vyřešit nějaký neodbytný problém. Namísto trápení se skutečně otravným

textovým režimem vám klávesa <f10> umožní bez zbytečných okolků spustit Konzolu

pro zotavení.







16. Pozadí složky:

Nastavte si jej jako ve Windows 98/ME



[XP]



Na co jsme přišli: Windows XP jsou bezpochyby nejpestřejší a nejpropracovanější

variantou Windows. Přesto: Když klepneme pravým tlačítkem myši na složku a z

kontextového menu zvolíme příkaz Vlastnosti, neexistuje zde na žádné záložce

možnost nastavit si obrázek na pozadí, kam se zobrazuje obsah složky. Naštěstí

se dá tato funkce doplnit za pomoci souboru programu obsaženého ve Windows

98/ME, případně Windows 2000. Zkopírujte si soubor IESHWIZ.EXE do podsložky

\System32 složky, v níž máte nainstalována Windows XP. Tento soubor najdete ve

Windows 98/ME ve složce %windir%\System, v případě Windows 2000 ve složce

%windir%\System32.



Jakmile je výše zmíněný soubor ve Windows XP ve složce \System32, zabudujeme

jeho funkci s pomocí Editoru registru do kontextového menu složek. K tomu účelu

vytvořte v klíči Hkey_Classes_Root\Directory\Shell nový podklíč Upravit a jako

údaj řetězcové hodnoty (Výchozí) zadejte název, který se objeví pro tuto funkci

v kontextovém menu, například Nastavit pozadí složky. V klíči Upravit vytvořte

podklíč Command. Jako údaj v něm obsažené řetězcové hodnoty (Výchozí) zadejte

příkaz



ieshwiz.exe %1



Takto vytvořená nová položka kontextového menu funguje okamžitě.



Využití: Po zabudování souboru klepněte pravým tlačítkem myši na libovolnou

složku a z kontextového menu vyberte novou položku, v našem případě s názvem

Nastavit pozadí složky. Spustí se vám Průvodce vlastním nastavením složky,

známý ze starších verzí Windows. Ten vám právě umožní nastavení pozadí pro vámi

vybranou složku. Obrázky, které jsou pro tuto činnost k dispozici, bere program

IESHWIZ.EXE ze složky %windir%\Web\Wallpaper, což je složka, jež standardně

existuje i ve Windows XP. Co však ve Windows XP nefunguje, je přiřazení šablony

HTML pro vybranou složku. Když ale odhlédneme od této chybičky, můžeme říci, že

je zmíněný program s Windows XP plně kompatibilní.







17. Nabídka Start:

Odebrání programů ze seznamu



[XP]



Na co jsme přišli: Standardně nabízejí Windows XP v nabídce Start dynamicky

spravovaný seznam, v němž se objevují vždy pouze ty nejčastěji používané

programy. Jeden nikde nedokumentovaný zásah do registru však způsobí, že

některé programy z tohoto speciálního seznamu zmizí, i když jsou spouštěny

často. Zmíněná úprava registru se týká klíče Hkey_Classes_Root\Applications.

Přesuňte se do něj a označte si podklíč se jménem programu, který budete chtít

odstranit, kupř. WINWORD.EXE. Přes menu Úpravy/Nový vytvořte novou řetězcovou

hodnotu se jménem NoStartPage. Jako údaj hodnoty nezadávejte nic. Po restartu

počítače se vám zmíněný program v nabídce Start již neobjeví.



Využití: Dá se říci, že existuje několikero důvodů, proč některé programy z

nabídky Start úplně odebrat. Jestliže kupříkladu nejčastěji používané aplikace

spouštíte přes ikony na pracovní ploše, případně přes panely nástrojů, je

naprosto zbytečné, abyste měli stejné ikony i v nabídce Start. Stejný problém

se ostatně týká i pracovní plochy leckterý uživatel nebude moc stát o to, aby

se mu nejčastěji používané programy, o jejichž produktivitě můžeme mít

pochybnosti například hry zobrazovaly vždy a všude na předním místě.







18. Možnosti zobrazení:

Náhled obrázků bez jmen souborů



[XP]



Na co jsme přišli: Když stisknete klávesu <shift> a k tomu klepnete v

Průzkumníku na nabídku Zobrazit/Miniatury, pak vám u náhledů souborů a složek

zmizí jejich názvy. To samé se stane, když držíte klávesu <shift> a otevíráte

složku, která má nastaveno zobrazování obsahu v miniaturách. Toto nastavení

platí pro aktuální složku tak dlouho, dokud jej nevrátíte do původního stavu

opětným stiskem klávesy <shift> a pomocí nabídky Zobrazit/Miniatury.



Využití: Při rozumném používání může toto nastavení přispět ke zvýšení

přehlednosti Průzkumníka Windows. To platí zejména u složek, které obsahují

pouze obrázky, kde se dá tímto způsobem ušetřit místo. Obrázky totiž ve většině

případů snáze rozeznáte podle jejich náhledu než podle názvu souboru.







19. Hlavní panel:

Upravení sestavování do skupin



[XP]



Na co jsme přišli: Kvůli lepšímu využití místa, jež je k dispozici na Hlavním

panelu, byla do Windows XP zabudována funkce, která právě na Hlavním panelu

seskupuje několik otevřených oken stejné aplikace do jedné skupiny.

Prostřednictvím registru se dá mechanismus seskupování programů individuálně

nastavit. Spusťte si Editor registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Current_User\Software\Mi­crosoft\Windows\CurrentVer­sion\Explorer\Advanced.

Zde přes menu Úpravy/Nový vytvořte hodnotu typu DWORD s názvem

TaskbarGroupSize. Jako její údaj pak zadejte číslo, jež bude vyjadřovat, od

kolika instancí jedné aplikace se mají začít vytvářet skupiny. Jestliže tedy

zadáte kupříkladu údaj 3, vznikne první skupina až tehdy, když se otevře čtvrté

okno od jedné aplikace. Zmíněná položka registru se projeví po restartu

Windows.



Využití: Windows vás chtějí ochránit před přeplněným a nepřehledným Hlavním

panelem. Pokud vám tato funkce nevyhovuje, dá se samotné seskupování rovněž

úplně vypnout. Klepněte proto pravým tlačítkem myši na volné místo na Hlavním

panelu a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. Na záložce Hlavní panel

pak můžete zrušit zatržítko u položky Seskupovat podobná tlačítka hlavního

panelu. Již výše zmíněný nikde nedokumentovaný zásah do registru vám kromě toho

nabízí možnost, jak pracovat, aniž by se vytvářely nějaké skupiny, ale zároveň

aby se tato funkce dala v extrémních případech využít. Pokud si v registru

kupříkladu zadáte jako údaj hodnoty TaskbarGroupSize číslo 5, zasáhne

Průzkumník až tehdy, když bude otevřeno více než pět oken jedné aplikace.







20. Hlavní panel:

Určení ikony pro skupinu



[XP]



Na co jsme přišli: Nejen na počet instancí ve skupinách (viz tip č. 19), nýbrž

i na vzhled takové skupiny v Hlavním panelu můžete mít ve Windows XP vliv.

Pomůže vám k tomu opět Editor registru. Přesuňte se v něm do klíče

Hkey_Classes_Root\Applications a zde vyhledejte klíč s názvem často používané

aplikace, kterou navíc máte dost často spuštěnou v několika instancích. V našem

případě si zvolíme klíč IEXPLORE.EXE, týkající se Internet Exploreru. V tomto

klíči vytvořte přes menu Úpravy/Nový novou rozšiřitelnou řetězcovou hodnotu se

jménem TaskbarGroupIcon. Jako její údaj zadejte cestu k souboru, jenž obsahuje

ikony, a to včetně čísla udávajícího její umístění např.

C:\Windows\System32\shell32­.dll,20. Pokud používáte soubor ICO, odpadá ve výše

uvedeném příkazu pořadové číslo ikony. Provedené změny se projeví po restartu

Windows.



Využití: Tento tip je ryze kosmetického charakteru. Jakmile při několika

spuštěných instancích programu dojde k vytvoření skupiny, ukáže se na Hlavním

panelu vámi zvolená ikona.







21. Předefinování klávesnice:

Ovládání hlasitosti přes klávesnici



[XP]



Na co jsme přišli: U laptopů či USB klávesnic, jež jsou vybaveny speciálními

klávesami, se můžete potkat se vskutku velmi praktickou funkcí, kterou je

regulování hlasitosti ve Windows pomocí klávesnice. Jestliže vlastníte u svého

počítače pouze obyčejnou klávesnici typu PS/2, nezoufejte. Podařilo se nám

přijít na způsob, jak stejnou funkci využívat i na jednoduchých klávesnicích.



Využití: To, co dokáží klávesnice u laptopů nebo u rozšířených klávesnic, jde

ve Windows 2000 a XP i s obyčejnou PS/2 klávesnicí. Stanovení funkce té či oné

klávesy je čistě záležitost Windows. Operační systém totiž reaguje na tzv.

Scancode, který klávesa vydává, když je stisknuta. To platí bez výjimky i pro

speciální klávesnice i zde jsou základem tzv. Scancode jednotlivých PS/2

zařízení. Operačnímu systému je úplně jedno, zda signál přichází ze standardní

nebo z USB klávesnice. V každém případě přichází Scancode jako předem

definovaný kód, konformní s PS/2 a předává se Windows, aby operační systém

věděl, co má při tom kterém stisku klávesy provést.



A jak tedy docílíme regulování hlasitosti pomocí standardní PS/2 klávesnice?

Windows 2000 a XP nám k tomu dávají základní prostředek programovatelný filtr

kláves, kterým můžeme jednotlivé klávesy předefinovat. Programovatelným filtrem

se v tomto případě myslí možnost prakticky libovolné úpravy Scancode kláves v

registru Windows.



Když vaše klávesnice nemá žádné speciální klávesy k dispozici, vybereme si pro

regulaci hlasitosti ty nejméně používané. Prvním horkým kandidátem je levá

klávesa <win> (nachází se mezi klávesami <ctrl> a <alt>), kterou si nastavíme

pro snižování hlasitosti, a naproti ležící pravou klávesu <win> použijeme pro

zvyšování hlasitosti. Pokud si nechceme obsadit obě <win> klávesy, které se tu

a tam přece jenom hodí, může nám namísto jedné z nich velmi dobře posloužit

prakticky nepoužívaná klávesa <scroll lock> na pravém horním rohu klávesnice.



Postupujte následovně: Přihlaste se do systému jako administrátor, spusťte

Editor registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Control\Ke­yboard Layout. Pozor,

nespleťte si klíč Keyboard Layout s klíčem Keyboard Layouts, který zní stejně,

liší se pouze písmenem „s“ na konci. V klíči Keyboard Layout vytvořte novou

binární hodnotu Scancode Map. Poklepejte na ni a jako její údaj zadejte tento

parametr:



0000000000000000040000005­BE0460030E05CE02EE05BE000000000



Výše uvedený parametr musí být zadán naprosto přesně. Daleko pohodlnější než

ruční psaní je poklepání na REG soubor WINVOL.REG (226 B), který naleznete .

Tím se výše uvedená hodnota jednoduše do registru naimportuje.



Nyní stačí restartovat Windows. Nové rozložení kláves bude platit pro všechny

uživatele systému. Od této chvíle bude možné regulovat hlasitost oběma <win>

klávesami, a popřípadě sledovat v okně Ovládání hlasitosti nastavení posuvníků

u jednotlivých zdrojů.



Jako druhý příklad můžeme uvést použití klávesy <kontextov menu>, jež se

nachází vpravo mezi klávesami <win> a <ctrl>. Pokud vám tato funkce nebude na

klávesnici chybět, můžete zmíněnou klávesu použít pro zapnutí a vypnutí funkce

Ztlumit. To zařídíte pomocí této o něco delší binární hodnoty



000000000000000050000005B­E0460030E05CE02EE05BE020E05DE000000000



Další možností je použít již připraveného REG souboru (WMUTEVOL.REG, 478 B),

který všechno zařídí za vás. Opět jej naleznete . Výsledkem této operace bude

to, že klávesa <kontextov menu> bude mít na starosti vypínání a zapínání

zvuku, klávesy <win> budou sloužit k regulaci hlasitosti a klávesa <scroll></scroll>
Lock> převezme původní funkci klávesy <win>. Jestliže budete později chtít

uvést vše do původního stavu, stačí v registru smazat hodnotu Scancode Map a

restartovat počítač.



Nevyhovuje vám žádný ze zde uvedených příkladů? Pak si předefinujte klávesy

sami. V rámečku s názvem Scancodes pro klávesnici ve Windows 2000 a XP je

uveden seznam všech kódů pro klávesy a podrobnější vysvětlení k této

problematice.







Scancodes pro klávesnici ve Windows 2000 a XP



Windows 2000 a XP nabízejí možnost předefinování funkce kláves pomocí úpravy

registru. Klíčem k této operaci jsou tzv. Scancodes, které umožňují

identifikovat jednotlivé funkce kláves. Jako Scancode je zde uvažován tzv.

Make-Code, další tzv. Break-Codes jsou pro registr Windows nepodstatné.



Pro předefinování kláves pomocí Scancodes je třeba prostřednictvím Editoru

registru vytvořit novou binární hodnotu Scancode Map, a to v klíči



HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\Cu­rrentControlSet\Control\Ke­yboard Layout



Tato hodnota bude obsahovat datový řetězec, který bude poskytovat informace o

tom, jakým způsobem budou klávesy předefinovány. Například abychom přiřadili

klávese <scroll lock> funkci klávesy <win lev> a funkci klávesy <scroll lock>

oběma klávesám <win>, musíme do hodnoty Scancode Map zadat následující řetězec:



0000000000000000040000005­BE0460046005CE046005BE000000000



Tento řetězec se skládá z:



00 00 00 00 Header Information

00 00 00 00 Flags

04 00 00 00 Počet předefinování (včetně tzv. Null Terminator)

5B E0 46 00 První předefinování: <win lev> na <scroll lock>

46 00 5C E0 Druhé předefinování: <scroll lock> na <win prav>

46 00 5B E0 Třetí předefinování: <scroll lock> na <win lev>

00 00 00 00 Null Terminator



Scancodes se do registru zapisují ve formátu „Little Endian“ ( Little End

First). Tento zápis znamená, že se jako první zapisuje malý konec hodnoty.

Proto se např. Scancode pro levou klávesu <win>, což je E05B, zapíše do řetězce

jako 5BE0 .



Při zadávání počtu předefinování je třeba udávat jejich počet, včetně parametru

Null Terminator.









</win></win></scroll></win></scro­ll></scroll></win></win></scro­ll></win></scroll></win></win></kon­textov></ctrl></win></kon­textov></win></scroll></win></win></al­t></ctrl></win></shift></shif­t></shift></f10></f10></c></ctrl­></f2></shift></shift></shif­t></alt></ctrl>