Nová konkurence pro Windows? BeOS vstupuje na Pentium

Novým přírůstkem na poli operačních systémů pro osobní počítače založené na
intelské architektuře se letos stal BeOS firmy Be, Inc. Po přechodu ze

speciálního hardwaru BeBox na počítače Power Macintosh s procesory PowerPC (viz

PC WORLD, listopad \97) tak BeOS vstoupil i do světa procesorů Pentium, a rázem

se stal systémem schopným provozu na největším množství počítačů.



Architektura

BeOS je založen na myšlence MediaOS, tj. operačního systému vhodného pro

aplikace náročné na průchodnost dat jako je digitální audio a video. Jádro se v

mnohém podobá systémům unixového typu, ale BeOS vznikl zcela od základů a není

tedy zatížen problémy technologie mající počátky v 70. létech. Ostatně

vestavěné grafické uživatelské rozhraní ho spíše přibližuje systémům jako jsou

Windows nebo Mac OS.

BeOS je systém schopný plně využít výkonu procesorů, na nichž běží. Technologie

jako symetrický multiprocessing (běh na více procesorech), pervasive

multithreading (rozdělení úloh, i systémových, na menší), preemptivní

multitasking (vyvážené přepínání mezi úlohami) a ochrana paměti jsou

samozřejmostí.

BeOS ovšem nezapomíná ani na ostatní počítačové komponenty a nabízí 64bitový

souborový systém, což mu umožňuje efektivně pracovat s velkými disky i soubory,

např. nekomprimovaným videem. Souborový systém jde ještě dále a poskytuje

databázové schopnosti jako je indexování nebo journaling. Celý systém V/V

zařízení je modulární a dynamický, takže ovladače lze nahrávat a odstraňovat za

běhu. Podobně modulární je i 2D a 3D grafický systém (integrována je knihovna

OpenGL).

Zatím poslední verze BeOS 3.2 je stále jednouživatelská, plánována je

plnohodnotná podpora více uživatelů, pro kterou je v systému vše připraveno.



Na síti

BeOS o sobě prohlašuje, že je Internet-native, což neznamená nic jiného, že

jeho základním síťovým protokolem je TCP/IP. Připojení na síť je asi stejně

snadné jako u počítačů Macintosh, tedy předstihující možnosti Windows. A to i

přesto, že například DHCP není zatím podporováno, a všechny adresy je třeba

zadávat ručně. Na druhou stranu po změně parametrů lze síťování restartovat

samostatně, bez ovlivnění zbytku systému.

K dispozici je základní webový prohlížeč NetPositive (ostatně dokumentace je ve

formátu HTML), ten ovšem nemůže dnešní špičce konkurovat (např. není Java).

Dále zde najdete osobní webový server PoorMan, snadno lze zapnout i FTP a

telnet server, u obou je ovšem možné zadat jen jednoho uživatele s heslem. BeOS

nabízí také e-mailového klienta BeMail, k dispozici jsou i propracovanější

programy od jiných výrobců. V neposlední řadě BeOS disponuje programem Software

Valet pro snadné nahrávání aplikací a upgradů ze sítě.



BeOS na PC

BeOS 3 je dodáván ve verzích pro procesory Pentium i PowerPC a běží tedy na

většině dnešních osobních počítačů. V principu tak lze jednou vyvinutou

aplikaci snadno překompilovat na jiný procesor, cross-kompilátor ale zatím není

k dispozici, takže kompilaci je vždy nutné provádět na té které počítačové

platformě.

K dispozici pro test byla instalace BeOS 3.0 na CD-ROMu, která měla problémy s

některými jednotkami (musí být ATAPI, připojena jako primary slave, některé

stejně nefungují). Po drobných úpravách hardwaru (včetně výměny CD-ROM

jednotky) se nakonec instalace zdařila a je třeba říci, že ve srovnání s jinými

OS včetně Windows byla jinak zcela bezproblémová a rychlá. Novější verze 3.2,

na kterou jsme pohodlně upgradovali ze sítě, již zmiňované problémy nemá.

BeOS se instaluje do samostatného diskového oddílu a může tak docela dobře

koexistovat s dalšími operačním systémy na stejném počítači. Pro volbu aktuálně

spuštěného systému lze používat boot manager LILO stejně dobře jako boot menu z

Windows NT. Do BeOS lze také přepínat přímo z Windows pomocí prográmku BeOS

Launcher.

Diskový oddíl BeOS není ve Windows viditelný, naopak BeOS 3.2 umí přimontovat

dosovské disky (FAT), ale zatím pouze pro čtení. Chcete-li tedy dostat soubory

z BeOS na jinou počítačovou platformu, lze je pohodlně přenést buď po síti,

nebo použít tradiční shellové příkazy mtools pro práci s disketami. Windows

aplikace nelze přímo v BeOS spouštět, lze ovšem očekávat řešení, které to časem

umožní.



Budoucnost

Přestože testovaný BeOS nese pořadové číslo 3.2, pořád se jedná spíše o

vývojářskou verzi, určenou hlavně pro vzbuzení zájmu producentů softwaru a

potenciálních uživatelů (na procesor Pentium vstoupil BeOS vlastně až verzí

3.0). První skutečně uživatelskou verzí však bude již BeOS 4.0 připravovaný na

prosinec 1998. Uživatelům nabídne především větší podporu hardwarových zařízení

včetně SCSI a barevných tiskáren (USB bude následovat) a také kompatibilitu s

formáty videa AVI a QuickTime.

BeOS rozhodně není směřován proti Windows a představitelé firmy Be hovoří spíše

o mírové koexistenci, což potvrzuje i možnost plynulého přepínání mezi oběma

operačními systémy. Dnes je pro BeOS k dispozici software různého druhu včetně

kancelářských balíků, jeho hlavní síla, a tedy i oblast použití je ovšem v

multimediálních aplikacích, kde může těžit se svého výkonu. Zvláště se pak

soustředí na použití při zpracování digitálního audia a videa, kde by se chtěl

stát levnou alternativou high-end pracovních stanic.



80690/JL



BeOS 3.2

+ výkon

+ ovládání

± podpora hardwaru



K testu poskytla firma:

Be Europe, Francie