Paličův rádce (I) - jak nakopírovat cokoli

Dnes odstartujeme volný seriál povídání o tom, jak dostat cokoliv na stříbrné
kotouče. V některých případech si povíme také o tom, jak dostat cokoliv také

opačným směrem, tedy ze stříbrných kotoučů. Ale hlavně pro vás máme připraveno

množství užitečných rad, návodů, postupů a popisy řady užitečných programů, bez

nichž bychom si obsluhu vypalovacích zařízení ani nedovedli představit.

Samozřejmě, že je najdete také na vloženém CD.



Chcete si udělat záložní kopii drahého CD, a vypalovací software to odmítá? Na

vině nemusí být porucha mechaniky, ale kopírovací ochrana samotného CD. Lze na

ni vyzrát? Podívejte se na následující řádky.



Obrovský boom vypalovacích technik a kopírovacích možností CD a podobných

nosičů vyvolává velkou poptávku po mechanismech, které by zabránily kopírování

autorsky chráněných nosičů. Jak si ukážeme za chvíli, existuje celá řada

ochranných prostředků, nicméně se obecně dá říci, že prakticky všechny ochrany

se dají překonat. Samozřejmě, že tímto nechceme nabádat k různým nekalým

praktikám a konfliktům se zákonem, nicméně dle různých výkladů příslušných

zákonů se dá předpokládat, že vytvoření kopie pro vlastní potřebu je činem

zcela legálním, a vzhledem k ceně některých originálních nosičů i žádoucím.



1. Základem je železo



Nejsilnějším nástrojem na překonávání různých ochran je zapisovací mechanika

schopná zápisu dat v režimu RAW. V tomto režimu mechanika čte a hlavně zapisuje

celý fyzický datový sektor včetně subkanálů, nic nedopočítává (další informace

viz vložený článek o struktuře dat na CD). Tudíž teoreticky překopíruje celý

obsah CD, včetně implementovaných ochran, a kopie je v podstatě identická jako

originál. Potíž je v tom, že RAW režimů je několik, a ne každý je stejně vhodný

a zaručeně fungující. Jedná se o to, že i v RAW režimu vypalovací software může

nechat na mechanice větší či menší díl odpovědnosti za dopočítání dat

subkanálu, a tudíž je i větší či menší pravděpodobnost „přehlédnutí“ ochrany.

Nejlepších výsledků dosahuje režim DAO RAW 96, kdy je nahráváno všech 2 352

bytů RAW dat i 96 bytů P-W subkanálu.



Máte-li zájem zjistit, jak je na tom vaše vypalovačka, musíte zapátrat v

dokumentaci, na stránkách výrobce a především na specializovaných internetových

portálech, kde bývají informace nejpřehlednější. Pokud RAW režim vaše mechanika

katalogově nepodporuje, nemusíte ji hned házet do popelnice. Někdy pomůže

upgrade firmwaru mechaniky, a tady často opět přijdou ke slovu specializované

portály, kde bývají ke stažení, a to včetně starších modelů a historie verzí

(někdy se může hodit kvůli kompatibilitě s vypalovacím softwarem). Dobrým

příkladem je český server http://www.cdr.cz nebo anglicky psaný server

http://www.blindwrite.com/tes­tedwriters.htm.





2. Bez softwaru to nejde



Pokud vaše vypalovačka zvládne správný RAW režim, máte vyhráno napůl. Aby bylo

vítězství úplné, musíte mít vypalovací program, který zvládne tento režim

zpracovat. Nejlepších výsledků dosahují specialisté CloneCD

(http://www.elby.org), BlindWrite (viz výše), DiscJuggler

(http://www.padus.com). Na stránkách výrobců těchto programů najdete mimo jiné

i přehledy zařízení, se kterými spolupracují a která jsou vhodná pro jaký typ

kopírování. Zkušenosti s provozem těchto programů říkají, že žádný není

jednoznačně nejlepší. Vzhledem k tomu, že využívají různé metody a různě

podporují hardware, může se dokonce stát, že tam, kde některý ztroskotá, jiný

uspěje. Proto je dobré mít k dispozici alespoň dva z nich.





3. „Viditelné“ ochrany



Chcete-li svést souboj s ochranou proti kopírování, je dobré nejdřív zjistit, s

kým máte tu čest. Teprve potom je možné smysluplně nakonfigurovat vypalovací

mechaniku a software tak, aby byla kopie funkční. Některé typy ochran je možné

rozpoznat pouhým pohledem. Například CD chráněné systémem Laserlock mívá na

vnitřním kruhu média vytištěno slovo „LASERLOCK“, u systému Securom to zase

bývají písmena „DADC“. Ale pozor nemusí to být vždy, a zejména novější Securom

New logo často nepoužívá.



Podezřelé bývají také tenké světlé kruhy v datové oblasti CD, tvořené

„defektními“ sektory. Uvidíte-li jeden, jedná se s největší pravděpodobností o

CD Check nebo o Laserlock, dva kruhy ukazují na Lockblocks.





4. Ochranu prozradí specifické soubory



Pokud selže identifikace pohledem, můžete zkusit štěstí vyhledáním

charakteristických datových souborů, ať už na originálním nosiči, nebo na

pevném disku počítače, kam se nainstaloval program, který ochranu „dešifruje“

pro legálního uživatele. Kupříkladu ochrana CD-Cops se prozradí souborem

CDCOPS.DLL, který se může lišit prefixem GZ_ nebo QZ_, pokud je dešifrovací

program 16bitový, a prefixem W_X, pokud je 32bitový.



Objevíte-li na originále soubory IOSLINK.SYS a IOSLINK.VXD vězte, že máte co do

činění s ochranou Discguard. Stejné soubory najdete také v adresáři na pevném

disku, kam jste nainstalovali vlastní program. Již zmiňovaný Laserlock se

prozradí skrytým adresářem „LaserLock“ v hlavním adresáři originálního CD.



Ochrana Safedisc se pozná podle souborů 00000001.TMP, CLCD16.DLL, CLCD32.DLL a

CLOKSPL.EXE v hlavním adresáři CD, jeho následovník Safedisc 2 pak podle

souborů 00000001.TMP a 00000002.TMP tamtéž.



Ochrana Securom zase potřebuje soubory CMS16.DLL, CMS32_95.DLL, CMS32_NT.DLL,

CMS₉₅.DLL nebo CMS_NT.DLL v hlavním nebo instalačním adresáři na CD. Méně

nápadná je novější varianta Securom New, která schovává své soubory

SINTF16.DLL, SINTF32.DLL nebo SINTFNT.DLL po instalaci chráněného programu do

adresáře c:\windows\system.



Podrobnější informace o jednotlivých ochranách najdete ve vloženém rámečku na

konci článku.





5. Nevíte-li si rady, pomůže specialista!



Jestliže oba předešlé pokusy selžou, můžete k identifikaci ochrany použít

nějaký vhodný program skener ochran. Ten je schopen odhalit finty typu

nastrčené soubory, defektní sektory nebo nepovolené záznamy do TOC (tabulky

obsahu). Prostě program spustíte, vyberete CD, které se má otestovat, a pak už

jenom čekáte, jestli z něj vypadne nějaká moudrost. Jako spolehlivý skener se

dá použít například program Clony XXL (a různé jeho varianty), který funguje

jako doplněk programu CloneCD.



Pokud program nahlásí, že nic nenašel, jsou ještě dvě možnosti buď jste

narazili na horkou novinku, se kterou si program neporadí, nebo je CD chráněno

důmyslně ukrytým systémem Protect CD. Ten se dá odhalit tak, že programu

řeknete přímo, ve kterém spustitelném souboru má hledat (přes hexa-editor), a

on najde ukrytý identifikátor (písmena VOB), prozrazující implementaci této

ochrany.



A ještě jedna maličkost na závěr tohoto odstavce existuje databáze TCCD (Toast

Copy CD, která obsahuje přehled stovek chráněných programů a popisy, jak

nastavit mechaniku na čtení a zápis tak, aby se CD zkopírovalo. Databáze se dá

napojit na CloneCD a ClonyXXL a je průběžně dvakrát měsíčně aktualizována přes

internet, takže byste tam měli najít vše potřebné.





6. Praktické postupy načtení



Pokud jsme správně identifikovali ochranu, můžeme přistoupit k vlastnímu

načtení kopírovaného CD. Ukážeme si, jak načíst chráněné CD, inspiraci budeme

čerpat v programu CloneCD, který patří k naprosté špičce a je patrně

nejdokonalejším klonovacím nástrojem. Některé informace se budou vztahovat také

k hodně rozšířenému programu BlindWrite Suite. Vycházíme z předpokladu, že

používáte vypalovačku schopnou číst RAW data.



Začneme tedy u CloneCD, ale nebudeme uvádět přesné postupy ty se mohou lišit u

různých verzí a jazykových mutací. Pro ochranu Securom postačí nastavit „Číst

subkanálové informace datových stop“. Pro většinu dalších ochran se přidává

ještě „Číst subkanálové informace audiostop“. Patří sem zejména CD-Cops, CD

Lock, Discguard, Laserlock, Protect-CD, Securom New, a v neposlední řadě pak

obecné mechanismy nastrčených souborů Dummy files a nepovoleného obsahu

(Illegal TOC).



Pro ochrany CD Check, Safedisc a systémy využívající chybné sektory použijte

ještě „Zrušení čtení chyb“. U Safedisc 2 je potřeba ještě zabrzdit čtecí

rychlost maximálně na 4× a v případě, že nedojde ke správnému načtení nebo

čtecí proces předčasně vypadne, nastavte rychlost až na 1×. Také je potřeba

nastavit „Rychlé vynechání chyb“, opakování čtecích pokusů na úroveň 3 a

vypnout korekci chyb (přes tlačítko Nastavení detekce závadných sektorů).



Poté, co jste nastavili správně čtecí parametry, je potřeba definovat místo,

kam se vytvoří otisk CD. Na cílovém pevném disku je dobré mít připravený

alespoň 1 GB. Je potřeba více místa, než kolik dat obsahuje kopírované CD!



Dále již můžete spustit čtení. Sledujte při něm log událostí, protože pokud se

u ochran CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Protect-CD, Securom, Securom New,

ochran s nastrčenými soubory nebo nepovoleným TOC začne objevovat hodně chyb v

po sobě následujících sektorech (zejména pokud jsou oblasti velké 10–15

sektorů), přerušte čtení, nastavte „Inteligentní čtení sektorů“ a čtení

zopakujte. Ale pozor pokud nejsou v po sobě následujících blocích, tuto funkci

nezapínejte, protože se zvyšuje nebezpečí vytvoření vadné kopie. V takovém

případě vám zbývá pouze možnosti obrnit se nebývalou trpělivostí a vyčkat konce

načítání může to trvat i celé dny! Samozřejmě, že tak dlouho čekat nebudeme

pokud čtení trvá déle než 3–4 hodiny, zkuste raději „Inteligentní čtení

sektorů“ zapnout.



Jde-li to stále ztuha, program přerušuje čtení s různými chybovými hlášeními

nebo je kopie nečitelná, můžete ještě snížit čtecí rychlost nebo zkusit druhý

program.



Také v programu BlindRead (součást balíku BlindWrite Suite) je možné nastavit

některé volitelné parametry podle typu ochrany. Zapněte si funkce „Povolit

použití alternativní metody čtení“ a „Extrahovat subkódy“. Program vám ukáže,

zda vaše zařízení tyto funkce podporuje. Pokud je nepodporuje, musíte volbu

zase vypnout a doufat, že se dílo podaří.



U ochran CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Protect-CD, Securom, Securom New,

nastrčených souborů a nepovoleného TOC může načítání trvat opět velice dlouho.

Pokud program hlásí u mechaniky podporu subkanálů P-W, načte patrně valnou

většinu chráněných CD správně. Je-li podporováno pouze čtení subkanálů P a Q,

nepochodíte s největší pravděpodobností u ochran Safedisc 2 a Securom New vůbec

a musíte se poohlédnout po jiném zařízení.



Je-li vše v pořádku můžete pokračovat na dalším krokem a nastavit pro CD Check,

Laserlock a Lockblocks extrakční metodu „2-Multiple gaps“, pro ostatní

„1-Nibble“. Dále nastavte minimální rychlost na „1ד a maximální na „Max“.

Pouze pro Safedisc 2 nastavte maximální také na „1ד. A můžete zahájit čtení.





7. Praktické postupy vypálení



Po úspěšném vytvoření kopie na pevném disku můžeme přikročit k jejímu vypálení.

Nejprve opět v CloneCD. Spusťte zápis a zkontrolujte, zda máte vybrán správný

adresář s otiskem média. Empirické zkušenosti s nastavením rychlosti vypalování

říkají, že je dobré zvolit přibližně polovinu maximální možné zápisové

rychlosti. Režim zápisu zvolte následující: pro Discguard „SAO“, pro CD Check,

CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Safedisc, nastrčené soubory, chybné sektory a

nepovolené TOC fungují režimy „RAW-SAO“, „RAW-SAO+SUB“ a „RAW-DAO“. Pokud

vypalovačka zvládá, volte režim „RAW-DAO“, pokud ne, pokračujte v opačné

pořadí, než byly vyjmenovány v předchozí větě.



Pro ochrany CD Cops, Protect-CD, Safedisc 2, Securom a Securom New je „RAW-DAO“

nezbytný. Pokud vaše vypalovačka není kompatibilní se zápisem CloneCD RAW-DAO,

můžete zkusit ještě BlindWrite.



Před zahájením pálení je dobré ještě nastavit provedení kalibrace laseru a

uzavření poslední relace. Nakonec zapněte podporu bezchybného vypalování

(Burn-Proof, Just Link a podobně pokud to mechanika umí) a může pálit.



Má-li použitý zapisovací nosič nedostatečnou kapacitu, program zobrazí varování

a je potřeba použít větší nebo využít funkci přepalování (overburning).

Podrobněji se problematice prodloužených CD věnujeme v samostatném článku.

Pokud si nejste jisti s kapacitou média, zkuste nejprve provést simulaci

zápisu, a teprve po jejím úspěšném dokončení proveďte ostrý pokus. Každopádně

si kopii radši vyzkoušejte, protože ani úspěšně dokončený proces vypalování

ještě nemusí znamenat použitelný výsledek.



Nakonec se podívejme, jak vypálit otisk CD pomocí BlindWrite. Tady musím použít

CD správné kapacity, protože program neumí přepalovat CD. Vypalování řídí

zapisovací asistent, s jehož pomocí snadno nastavíte potřebné parametry. Po

výběru vypalovacího zařízení se jej program pokusí detekovat, a v případě

úspěchu načte podporované režimy zápisu ze své databáze. Jestliže zařízení v

databázi nenajde, zkuste aktualizovat databázi přes internet (na adrese

http://www.blindwrite.com). V následném kroku najdete adresář s otiskem

vytvořeným programem BlindRead a v dalším kroku nastavte správný režim zápisu.

Pro Safedisc 2 a Securom New vyberte „DAO PW Subs“, pro CD-Cops, Protect-CD,

Securom a nepovolené TOC „DAO PQ Subs“ a pro Discguard „SAO Raw RW“. Pro

originály chráněné pomocí CD Check, CD Lock, LaserLock, Lockblocks a Safedisc,

nastrčené soubory a chybné sektory postačí režim „SAO Raw“.



Nakonec nastavte maximální rychlost vypalování, aktivujte simulaci a dejte se

do díla. Pokud není vaše vypalovačka v databázi, program vloží ještě příslušné

varování, nicméně mu řekněte, aby pokračoval. Jestliže byla simulace úspěšná,

zkuste skutečné vypálení. Stačí, když se vrátíte o tři kroky zpět a vypnete

simulaci.





8. Když se kopie úplně nepovede



S kopírováním nemusíte být úspěšní, ani když software spolupracuje s vaší

mechanikou a ta podporuje režim DAO RAW 96. Může se to stát u programů, u

kterých je tak silná ochrana, že se nedá na řadě mechanik korektně spustit ani

originální CD. Jedná se především o některé hry chráněné ochranou Safedisc 2.



Přesto existuje jeden trik, který donutí ke spuštění i takovouto tvrdohlavou

kopii podstrčíte jí virtuální disk, který přistupuje k vytvořené kopii 1:1 na

pevném disku! Ideálním nástrojem pro takový počin jsou Daemon Tools. Po

nainstalování (pod staršími Windows můžete potřebovat aktuální verzi

instalátoru Microsoft, kterou si stáhnete z webu) se tento program projevuje

ikonou červeného blesku v systémovém panelu.



Jeho obsluha je jednoduchá. Pravým tlačítkem myši vyvoláte plovoucí menu a v

oddíle „Emulation“ nastavíte typ ochrany třeba Safedisc (program nerozlišuje

mezi verzemi). Ikonka by měla zezelenat. Pak vyvoláte opět pravým tlačítkem

menu a nastavíte „Virtual CDROM " Device 0 " Mount Image“, nastavíte adresář,

ve kterém se nachází otisk originálního CD, vyberete přímo soubor s kopií

(CloneCD používá příponu CCD, BlindRead příponu BWT) a stisknete „Open“. Nyní

by se mělo již automaticky spustit startovací menu CD jako při vložení do

mechaniky. Pokud se tak nestane, měla by se vám objevit ikona nové „mechaniky“,

např. v panelu „Tento počítač“ nebo ve struktuře adresářů v programu

„Průzkumník“. A tvrdohlavá ochrana sklapne kufry.



Na závěr si dovolím jenom malou doušku: samozřejmě, že na internetu najdete na

různých hackerských serverech řadu „záplat“, které ochranu vyřadí z činnosti

tím, že zmodifikují hlídací mechanismus, tak aby nehlídal. Tato cesta však

představuje pravé pirátství, protože vede ke změnám programového kódu, což

autorský zákon přímo zakazuje. Z vytvoření legální záložní kopie se tak rázem

přesouváme do oblasti trestně odpovědní.







Princip uložení dat na CD



Na každém CD jsou vlastní data uspořádána v několika rovinách. Standard

datových CD, založený takzvanou Žlutou knihou (Yellow Book), se během let

rozvinul, ale základ zůstává stejný jako u hudebního CD.



Základní standardy hudebního CD (CD-DA, Digital Audio) vyvinuly firmy Philips a

Sony v roce 1980 a zakotvily je v Červené knize (Red Book). Podle tohoto

standardu jsou data uspořádána do takzvaných rámců (frames) o velikosti 33

bytů. Každý rámec obsahuje 24 bytů audiodat (tzv. hlavní kanál, Mainchannel), 8

bytů pro korekci chyb (C1 a C2) a 1 byte kontrolních dat (subkanál, Subchannel).



O tři roky později vyvinuly obě zmíněné firmy datové CD (CD ROM) a vytvořily

standard Yellow Book. Tento standard navazuje na Red Book a říká, že vždy 98

rámců dohromady tvoří jeden sektor. Takže každý sektor se skládá z 2 352 bytů

hlavního kanálu, 784 bytů korekčních dat a 98 bytů subkanálu.



Subkanál je následně složen z 8 oblastí, které jsou označovány písmeny P až W.

Při použití běžného zápisu v Mode-1 jsou data hlavního kanálu dělena do tří

dalších oblastí (viz obr.): 2 048 bytů uživatelských dat, 280 bytů opravných

kódů (EDC a ECC, Error Detection / Correction Code) a 24 bytů pro

„různé“ (adresa sektoru, synchronizační data, výplňová data). Díky této

struktuře se zlepšila tolerance k chybám a bylo dosaženo lepší adresovatelnosti

dat.







Systémy ochrany proti kopírování



U většiny ochran proti kopírování nefunguje originální CD pouze jako datový

nosič, ale navíc také jako hardwarový klíč. Chráněný program v určité chvíli

testuje, zda je v mechanice CD se správnými informacemi na správném místě, tedy

v podstatě hledá něco jako digitální podpis. Pokud jej nenajde, ukončí program

instalaci nebo vlastní start. Největší umění ochrany potom spočívá v tom, jak

šikovně se podaří klíč ukrýt a co nejvíce znemožnit jeho čtení a kopírování.

Lepší pochopení některých mechanismů umožní popis datové struktury CD nosiče ve

vloženém článku. A takto fungují ochranné mechanismy:



CD Check: tato ochrana kontroluje existenci vadných sektorů na originálním CD.

Při spuštění zjišťuje program jejich velikost a umístění. Pokud na kopii

chybějí, jsou jinak velké nebo se nacházejí na jiných místech, program se

nespustí.



CD-Cops: u této ochrany je změřen úhel mezi prvním a posledním logickým datovým

blokem na master kopii. Hodnota je šifrovaně zapsána na CD a program ji

porovnává s fyzicky změřenou hodnotou vloženého CD. Při použití CD-R/RW se tato

hodnota může shodovat jenom opravdu náhodně, protože úvod nosiče obsahuje

informace o ATIP, bloky pro nastavení laseru a další části, které lisované CD

nepotřebuje.



CD Lock: kombinuje chybné záznamy v adresáři CD (TOC) s nastrčenými soubory

(Dummy Files). Tím je vypalovačce, která není schopna přečíst disk po

sektorech, podstrkována falešná informace o tom, že mají jednotlivé soubory

velikost až 600 MB, i když ve skutečnosti zabírají jen několik KB. Hloupější

vypalovací software potom vytvoří otisk CD o velikosti několika GB, a ten

pochopitelně neumí nacpat zpět na CD.



Vadné sektory: najdete u ochran CD Check, Laserlock, Safedisc (2).



Discguard: CD je vybaveno digitálním podpisem, s jehož pomocí jsou dešifrována

data na CD. Pokud program na kopii podpis nenajde, nespustí se. Digitální

podpis i když je dobře schován a hůř se kopíruje nepředstavuje velký problém.



Dummy files (nastrčené soubory): najdete v ochraně CD Lock.



Chybné záznamy v TOC: podle standardu ISO je povolena pouze datová stopa před

zvukovými daty, druhá však nikoliv. To využívají někteří výrobci softwaru a

upravují údaje v tabulce TOC (Table of Contents obsahová složka CD) tak, aby

jedna část datové stopy byla umístěna až za stopou zvukovou. Ochrana se obvykle

pozná podle přítomnosti několika obrovských souborů, které se fyzicky na disk

nemohou vejít. Pokud program nedokáže chybný záznam ignorovat, obvykle přeruší

čtení již po načtení adresáře.



Laserlock: ochrana využívá vadné sektory, které program při spouštění

kontroluje. Díky specifickému označování laserem jsou patrné už pohledem, jako

světlejší prstence na CD. Pokud jsou sektory na špatném místě, nebo nejsou

přítomny vůbec, program se nespustí.



Lockblocks: zde jsou vadné sektory uspořádány do dvou kruhových oblastí. Pokud

je mechanika neumí přeskočit, obvykle ukončí načítání CD.



Protect-CD: tento mechanismus ukrývá digitální podpis na CD do oblasti

subkanálu. Pokud jej program na CD nenajde, nespustí se.



Safedisc: tato kopírovací ochrana kombinuje klíčovaná spouštěcí data s

digitálním podpisem v oblasti hlavního kanálu, které jsou umístěny v oblasti

vadných sektorů. Při startu programu je nejdřív zjištěn digitální podpis,

ověřena jeho autenticita a následně jsou s jeho pomocí dešifrována důležitá

startovací data. Ke spuštění je nutné originální CD v mechanice.



Safedisc 2: pracuje podobně jako předchůdce. Má však navíc speciální sektory

(tzv. slabé nebo oslabené), které sice většina (ne všechny!) vypalovaček načte,

nicméně je není schopna správně zapsat ve standardním datovém formátu. Proto

často kopie CD chráněného touto ochranou funguje pouze v mechanice, která ji

vytvořila. Oslabené sektory obsahují rozsáhlé oblasti opakujících se vzorků

dat. Ty generují velmi velké hodnoty digitálních součtů, které zahltí EFM kodér

vypalovací mechaniky.



Securom: kombinuje digitální podpis v oblasti subkanálu se zaklíčovanými

startovacími daty. Mechanismus vyžaduje během startu podpis, a pokud tento

nesouhlasí, nelze odšifrovat startovací program. Je jasné, že originální CD

musí být vždy v mechanice. Tato ochrana má několik verzí, v té nejnovější

dokonce kontroluje, zda není spuštěna ze CD R/RW média, takže kopii lze

přehrávat pouze na CD ROM mechanikách, které tento test neumožňují.



Uvedený přehled ochran není, a ani nemůže být úplný. Není zde uvedena například

ochrana Alcatraz nebo Ring Protech. Je to způsobeno také tím, že většina

chráněných CD používá jenom několik typů ochran a ostatní jsou spíš exotikou,

na kterou téměř nenarazíte. V současné době patří k nejpopulárnějším Safedisc

2. Navíc se nové neustále vyvíjejí ruku v ruce s tím, jak jsou stávající

„lámány“, takže ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, už může existovat další

zaručeně dokonalá novinka. Proto doporučuji sledování on-line zdrojů informací.

Zvláštní kategorii tvoří speciální ochrany audiodisků, ale o těch si povíme

příště.