Palmtop pro Jamese Bonda

Agent 007 se vždy blýskl nějakou novou technickou hračkou. V nejnovějším filmu
bude mít v ruce nový palmtop firmy Hewlett-Packard Jornada 430se. Poněkud

nepřehledná řada palmtopů bojujících na trhu o zákazníka se tak opět o něco

rozrostla.

Vzhledově se nová Jornada od svých starších předchůdců neliší, celkem konvenčně

vypadající černá krabička o velikosti 13 × 8,1 × 2,2 cm se rozhodně nemůže

chlubit nějak zvlášť miniaturní velikostí či neodolatelným designem. Díky

několika otočným tlačítkům a zdířce pro sluchátka na straně přístroje připomíná

Jornada spíše levné bakelitové tranzistoráky blahé paměti. S bateriemi je váha

celých 250 g, což je na špičkový palmtop této doby příliš mnoho. Cena 499

dolarů je ve chvíli, kdy firma 3Com šla s cenou svých velmi populárních Pilotů

prudce dolů, poněkud nesmyslná a připomíná spíše zbožné přání.

Jornada 430se, stejně jako předchozí palmtopy této řady, pracuje s operačním

systémem Windows CE. Uvnitř je 133MHz 32bitový procesor Hitachi, 16 MB paměti a

údaje si prohlížíme na kvalitním barevném podsvíceném displeji. Pokud můžeme

firmě věřit, tento procesor je mezi procesory použitými v konkurečních

palmtopech ten nejrychlejší. Spojení s počítačem je pomocí tradiční kolébky,

součástí výbavy je i nabíječka.

Vedle běžných schopností můžeme tento palmtop využít i jako přehrávač souborů

MP3 (jsou tam hned dva, Hum3 od firmy Utopiasoft a AudiblePlayer of firmy

Audible) a jako fotografický software (Sierra Imaging Image Expert CE 2.0) pro

download a ukládání obrazových souborů. AudiblePlayer se využije spíše pro

přenos zvukových informací z časopisů, knih či novin, napojení je přes Web na

adrese www.audible.com. Drobnou vadou na kráse je skutečnost, že za možnost

nechat si předčítat knížku nebo některé noviny platíme nemalý měsíční poplatek.

Barevný displej schopný zobrazit až 65 000 barev je dostatečně kvalitní na to,

abychom si mohli prohlížet fotografie z dovolené, silnější protisvětlo však

kvůli podsvícenému displeji výsledný efekt výrazně zdeformuje. Pokud do kapsy

sáhneme poněkud hlouběji a přikoupíme si i modem, můžeme nový palmtop využívat

i pro odesílání zpráv elektronické pošty včetně odesílání barevných fotografií.

V porovnání se staršími modely této řady vydrží napájecí baterie o celých 50

procent déle, při použití „pouhého“ textu vydrží 4 hodiny, hudbu si můžeme hrát

dvě a půl hodiny. A jelikož zde nejsou žádné pohyblivé části, s Jornadou u pasu

můžeme poskakovat jak chceme, aniž bychom negativně ovlivnili kvalitu

stereozáznamu.

Vedle těchto novinek se nová Jornada od ostatních palmtopů příliš neliší. Firma

Microsoft dodala plnou verzi programu Outlook 2000 a ActiveSync 3.0 pro

synchronizaci s počítačem, součástí programového vybavení je i kalkulačka, Easy

Contacts, Voice Contacts a bTask. Program Voice Contacts je příjemné zpestření,

neboť po důkladném výcviku se Jornada naučí rozeznávat hlas svého pána a

automaticky nabídne patřičné telefonní číslo podle vysloveného jména. Nové

údaje můžeme vkládat samozřejmě nejpohodlněji pomocí mateřského počítače,

dalšími možnostmi jsou buď ručně pomocí softwarové klávesnice, nebo pomocí

programu CIC Jot Pro, rozeznávajícího rukopis. Kvalita rozeznání se však od

nevalného programu Graffiti firmy 3Com nijak neliší. Součástí výbavy je i

program Trio PhoneManager 2.0 pro příjem a odesílání krátkých zpráv pomocí sítě

GSM, tento program je však součástí pouze evropské a japonské verze Jornady.

Z popsané výbavy je jasné, že tento palmtop je zaměřen spíše na ty potenciální

zákazníky, kteří budou Jornadu používat více pro zábavu nežli pro business,

neboť na obchodní schůzce si budeme přehrávat nejnovější hity jen velmi těžko.

Skutečnost, že vedle reproduktorů můžeme používat i sluchátka, celou situaci

nijak nezmění. Jedná se zřejmě o první palmtop, který není orientován na

podnikatele, ale spíše na děti a mládež. Jestli se zrovna tato část trhu nechá

nalákat na čtení burzovních zpráv, je otázkou, na kterou odpoví pouze

budoucnost. Zdá se však, že tato Jornada bude následovat své starší, komerčně

pouze nepatrně úspěšné sourozence.



Myš, která řvala

Václav Větvička



Myši, která ovládla počítače, táhne na čtyřicítku. Byl to pochmurný prosincový

den koncem šedesátých let, když vynálezce Douglas Engelbart představil světu

novinku, která je dnes známá pod přezdívkou myš. Své jméno dostala myš proto,

že kabel spojující myš s počítačem Engelbartovi připomínal myší ocásek. Do

dnešních dob se myší prodalo přes 300 miliónů. Už jen málokdo si dnes pamatuje,

že tenkrát měla myš bratříčka pětiklapkovou klávesnici. Engelbart si totiž

představoval, že s miniklávesnicí v levé ruce a s myší v pravé ruce nebudeme

potřebovat klasickou klávesnici.

Za třicet let existence se myš stala standardní součástí téměř 90 procent všech

počítačů, miniklávesnici již nikdo nezná (mimo Engelbarta, který ji na svém

počítači používá dodnes). Zatímco myš jednoduše postrkujeme po vcelku libovolné

podložce, v případě miniklávesnice bychom si museli zapamatovat 512 kombinací.

Cestu do světa začala myš v roce 1967, kdy Engelbart podal patentovou přihlášku

na Indikátor pozice XY. Samotná myšlenka ho napadla již v roce 1951, ale řadu

let se nedostala z jeho poznámkového bloku ani o krok. Až o dlouhých 12 let

později se nudil na nějaké konferenci, a začal si v bloku kreslit zařízení,

které by bylo schopné přenášet vzdálenost z mechanického nástroje do

digitálního kódu. Tehdy ho napadlo užít dvou koleček, které budou mapovat

pohyb. O rok později získal drobnou finanční podporu, vyhrabal staré poznámky a

začal experimentovat.

Šikovný pan Engelbart tehdy sklidil obrovský úspěch, tisíce účastníků

konference v San Francisku tehdy povstaly a nadšeně tleskaly. Cílem však tehdy

nebylo zjednodušit zacházení s počítačem, ale ukázat lidem, že počítač je

ideální pomůcka pro komunikaci mezi lidmi, a ne pouze nevzhledná bedna

zastrčená někde v zadní kanceláři a používaná pouze pro matematické operace.

Nesmíme zapomenout, že se jednalo o šedesátá léta. Dnes je Engelbart již šedivý

sedmdesátník, nicméně jeho cíl se od padesátých let nezměnil, stále se snaží

„zlepšit kolektivní schopnost vyřešit komplexní problémy“. Čeká nás ještě

dlouhá cesta, v jednoduchosti používání jsou videohry daleko před počítači.

Možná je to tím, že videohry jsou tvořeny lidmi, kteří nadevše milují hrát si.

Software pro denní používání často vypadá, jakoby byl vytvořen lidmi, kteří by

raději dělali něco úplně jiného.

Vynalézavost Douglase Engelbarta se nezastavila u myši, pomohl na svět i

videokonferenci, full-screen editování, prvnímu interface připomínajícímu

dnešní Windows, a první primitivní PowerPoint.

Myš za svých třicet let doznala řadu změn, existují desítky různých tvarů,

přibylo třetí tlačítko, v posledních letech přibylo i kolečko fungující se

stále větším množstvím programů, u některých typů dokonce myš ztratila svůj

ocásek a pracuje bezdrátově. Nejnovější modifikací je nejnovější myš od

Microsoftu, poněkud složitě pojmenovaná IntelliMouse s IntelliEye.

Většina lidí se o svůj počítač příliš nestará, zejména dokud funguje. Mimo

obnovování programů se zásahy do počítačů zastavují u spuštění antivirových

programů či občasné defragmentace pevného disku. Snad každý si ale pamatuje na

pravidelné čistění koleček myši, na které se chytá kdeco. Nová myš tyto

problémy řeší, protože u této myši zmizela kolečka a koule. Dole je totiž

miniaturní kamera a světelný zdroj. V podstatě se nejedná o něco převratně

nového, architekti a designeři již dlouhá léta používají optickou myš pro co

nejpřesnější pohyb, ale v jejich případě je nutno používat specielní podložku a

kamera snímá pohyb myši v relaci k podložce. Nová myš nepožaduje žádnou

specielní podložku a dokonce nemusí mít podložku žádnou. Její kamera snímá 1

500 obrázků za sekundu a převádí tento pohyb do pohybu kurzoru na obrazovce.

Jedině sklo a zrcadlo tuto myš zblázní.

Nová myš existuje ve dvou verzích. Ta jednodušší je od starší IntelliMouse k

nerozeznání, pouze naspodu vystřídala kamera dřívější kolečka s koulí. Větší

IntelliMouse Explorer je mnohem větší, vypadá jako z titanu a má na levé straně

dvě extra tlačítka, vhodná pro palec. Dodatečná tlačítka jsou připravena pro

povely Zpět a Dopředu, jak je známe ze surfování po Internetu, ale můžeme je

změnit na libovolné příkazy. S moderní dobou je svázán i USB konektor, nicméně

vlastníci starších počítačů nemusí žárlit, s novou myší přichází i adapter na

zapojení přes klasický port PS/2. Leváci však mají zatím smůlu.

Douglas Engelbart je dodnes překvapen rychlostí, s jakou počítačový svět přijal

jeho vylepšení. Na otázku co přijde příště však odpovídá, že musíme více

pracovat na lepším vzájemném soužití toho, co sám nazývá lidský systém (zvyky,

postupy, jazyk, učení a znalosti) se „systémem zařízení“. A to ještě bude

dlouhá cesta, na které se musíme přestat koncentrovat na zařízení, a musíme se

adaptovat a změnit.



E-mail pro dědečka

Václav Větvička



Spousta starších lidí se počítačů z celkem pochopitelných důvodů buď poněkud

obává, nebo je přímo nenávidí. Na druhé straně však rádi dostávají nejnovější

informace o dětech a vnoučatech. Jen málokdo hodlá v pokročilém věku trávit čas

učením se jak používat elektronickou poštu, zvláště pokud by to mělo znamenat

koupit si počítač a zvládnout ho. Co tedy technofóbnímu dědečkovi zbývá?

Hned dvě firmy najednou, Landel a Cidco, Inc., věří, že mají odpověď:

blbuvzdorný terminál, určený pouze pro elektronickou poštu. Firma Cidco, Inc.,

nabízí přístroj nazvaný MailStation, jen nepatrně větší nežli běžný paperback a

vážící 1 kg. Důraz je kladen na jednoduchost zapojit do zásuvky, připojit

telefon a jsme připraveni. Jediným háčkem je nutnost připojení k Internetu

prostřednictvím mateřské firmy. MailStation přijde připravena s patřičnými

telefonními čísly pro připojení a s vlastní schránkou s heslem, takže odeslat

první mail během několika minut po vybalení přístroje z krabice dokáže i

absolutní počítačový analfabet. Cena je 99 dolarů za přístroj a dalších 9,95

dolaru měsíčně za připojení.

Klávesnice není největší, nicméně je dostatečná. Displej o rozměrech 15 × 6 cm

stačí obsáhnout 10 řádek textu. MailStation přichází s 5 individuálními

schránkami, takže na své si přijde i babička. Dalším doplňkem je kalendář,

adresář a kalkulačka. Nevýhodou je nemožnost posílat či přijímat attachment,

takže se majitelé MailStation budou muset obejít bez fotografií vnoučků.

Interní modem 33,6 je pro odesílání obyčejných mailů více než dostatečný.

Konkurenční firma Landel přichází s přístrojem MailBug. Cena je o něco vyšší

(149 dolarů), poplatek za měsíc připojení na Internet je stejných 9,95 dolaru.

Rozměry jsou větší, 28 × 18 cm, váha 0,8 kg je zas překvapivě nižší. Celý

přístroj připomíná elektronický psací stroj, což značí přítomnost klávesnice

solidní velikosti. Baterie 9V vydrží asi 2 týdny, nabíječka je přiložena.

MailBug můžeme nechat trvale zapojený, neboť pokud zrovna nepřichází mail,

linka není blokována. Blikající dioda nás upozorňuje na nový záznam.

Oba přístroje jsou prakticky shodné, nabízejí stejnou službu za stejné měsíční

poplatky. Nic nepředstírají, avšak pokud v žádném případě nechceme vlastnit

počítač, ale přesto chceme posílat zprávy způsobem hodným 21. století, pak jsou

to přístroje pro nás. Pokud někdo touží po tom, aby po Internetu posílal mail,

ale jinak aby byl ponechán bez pokušení, nákupem kteréhokoliv z těchto

přístrojů se mu sen splnil.



Mizející e-mail

Václav Větvička



O tom, že e-mailová zpráva je nezničitelná, a její kopie jsou skladovány jak u

příjemce, tak i odesilatele, a jen sám Bůh ví na kolika ještě počítačích,

kterými mezitím prošla, se mezi uživateli elektronické pošty dobře ví. Je proto

jen s podivem, že sám počítačový guru Bill Gates se nechal nachytat, a

existenci některých inkriminujících sdělení u soudu nesmyslně zapíral. Ve

Spojených státech již navíc mnohokrát zaměstnavatelé táhly vzpouzející se

zaměstnance k soudu na podkladě jejich elektronické pošty, kterou veřejně či

tajně ukládali na serveru. Stejně tak více než 85 procent všech důkazů ve

známém skandálu Reaganovy vlády zvaném Iran-kontra pocházelo z utajované

elektronické pošty.

Tohle všechno se může brzy změnit. Malá, dosud neznámá firma Disappearing,

Inc., ze San Franciska, vyvinula typ elektronické pošty, která se sama zničí,

stejně tak, jak jsme s potěšením pozorovali ve filmu Mission Impossible.

Ve chvíli, kdy odešlete email, drobný dodatkový filtr na jejím softwaru pošle

informaci do centrálního počítače firmy Disappearing, Inc., která si mail

označí a přidá softwarový klíč, který mail zakóduje. Když příjemce dostane

zprávu, stejný klíč od mateřské firmy zprávu dekóduje. Až sem se tento nový

program nijak neliší od řady programů kódujících elektronickou poštu. Novinkou

je však to, že odesilatel si může určit, jak dlouho má klíč platit, od několika

vteřin až po několik desetiletí. Ve chvíli, kdy platnost klíče vyprší, klíč je

automaticky vymazán z mateřského serveru.

Je to nejen svůdné, ale kupodivu i naprosto legální. Pokud totiž začnete ve

chvíli, kdy vám policie nebo berní úřad klepou na dveře, šrotovat dokumenty,

jedná se o ničení důkazů, a to je trestný čin. Na druhé straně je ale obvyklé,

že elektronickou poštu periodicky mažeme. Je jasné, že po nedávném soudním

rozhovoru si Bill Gates drbe hlavu, že tento software neměl dřív.



Digitální walkman

Václav Větvička



Před dvaceti lety se na trhu objevil první walkman. Firmě Sony se tehdy

podařilo představit novinku, neohrabanou krabičku, do které se sotva vešla

klasická magnetofonová kazeta. Málokdo si tehdy dovedl představit, že tato

krabička přinese doslova revoluci ve způsobu, jak budeme poslouchat písničky.

Nový digitální walkman, jejž firma Sony uvedla přesně v den 20. narozenin

prvního walkmana a který se na trhu objeví v lednu 2000 za neuvěřitelně

vysokých 399 dolarů, je opravdovým walkmanem pro nové tisíciletí rozumí si s

Internetem a hraje hudbu downloadovanou z počítače v digitálním kompresovaném

stavu.

Jméno má poněkud obtížně zapamatovatelné, jmenuje se totiž NW–MS7 Memory Stick

Walkman. Je postaven na novince MagicGate Memory Stick, což je nový druh paměti

o velikosti 64 MB, schopný uchovat až 80 minut digitálního audiozáznamu. S

počítačem se spojuje pomocí portu UBS a odpovídá Secure Digital Music

Initiative, což je iniciativa vyvinutá hudebními koncerny právě pro

elektronickou distribuci digitální hudby. Memory Stick je v produkci firmy Sony

novinkou, do které vkládá značné naděje. Přes poměrně velkou cenu, 16 MB stojí

kolem 66 dolarů, jeho design využívající 10pinový konektor místo běžnějšího

14pinového umožňuje vývoj levnějších aplikací. Bezpečné ukládání, nahrávání a

přenos dat, zvuku i obrazu mezi všemi 12 aplikacemi využívajícími Memory Stick,

je samozřejmostí. Na první pohled vypadá Memory Stick jako purpurový paklík

žvýkačky, a je vhodný pro všechny aplikace až do miniaturní velkosti 1,5voltové

baterie. Lze ho používat v podstatě stejným způsobem, jako dnes používáme

magnetofonové kazety nebo CD.

A jelikož Sony nechce opakovat chybu s videozáznamem Beta, která ji stála

obrovské peníze, licenční politika se rozběhla od první chvíle doslova na plné

obrátky. Již tři dny po představení produktu pro walkman koupilo licenci hned

šest japonských výrobců spotřební elektroniky. A nejsou to žádné firmičky,

naopak jsou to giganti jako Aiwa, Kenwood, Pioneer, Sanyo, Sharp a Fujitsu.

Momentálně je nejvýkonnější Memory Stick o velikosti 64 MB, ale v polovině roku

2001 by se měl objevit nejsilnější model o velikosti 256 MB.

Na rozdíl od řady ostatních přístrojů na trhu (např. Nomad firmy Creative Labs,

D\Music firmy Pine či Rio PMP300 E firmy Rioport), Memory Stick nepoužívá

populární formát MP3 (Motion Picture Experts Group, Audio Layer 3), ale užívá

vlastní formát pro dekompresi ATRAC3, což je zkratka Adaptive Transform

Acoustic Coding. A jelikož samotný procesor je menší, výsledný produkt má menší

rozměry. Sony ale přece jenom uznává, že ne vždy se vyplatí jít vlastní cestou

za každou cenu, a jako důkaz popularity formátu MP3 má její walkman software,

který soubory MP3 automaticky převádí na systém ATRAC3. Na druhé straně Sony

očividně nehodlá podporovat konkurenční formáty firmy Liquid Audio a Windows

Media Audio firmy Microsoft.

Formát MP3 je, navzdory (či právě proto) své neobyčejné popularitě, v podstatě

využíván pro pirátské rozšiřování hudby po Internetu. Nahrávací studia a

společnosti ztrácejí příjmy, a proto se snaží prosadit jiný formát, který by

umožnil prodej hudby chráněné copyrightem.



Microsoft předpovídá budoucnost bez papíru

Václav Větvička



Pokud můžeme věřit věštění Dicka Brasse, vicepresidenta pro technický rozvoj

firmy Microsoft, tak v roce 2006 budou na ulicích měst stát kiosky umožňující

zájemcům digitálně downloadovat noviny a časopisy do jejich příručních čtecích

zařízení. V roce 2010 budou tyto čtečky z ultralehkých materiálů, s ohybnými

displeji a bateriemi, které vydrží celých 24 hodin. V roce 2018 již nebudou

existovat noviny a časopisy jak je známe dnes, tj. na papíře.

Zní to fantasticky? Dick Brass mluví se zanícením kazatele, ale nesmíme

zapomenout, že se snaží prodat veřejnosti myšlenku elektronické knihy,

samozřejmě pocházející z dílen Microsoftu. Pod názvem Microsoft Reader se už

snad konečně objeví na trhu, zatím existuje ve fázi Geta 2. Pan Brass si tuto

čtečku nemůže vynachválit, dokonce nás seznámil s tím, jak moc si jeho manželka

pochvaluje, když on si v posteli čte s pomocí Readeru a neruší ji lampičkou na

nočním stolku.

Firma Microsoft rozjíždí s plnou vervou podpůrnou kampaň. Minulý týden ohlásila

spolupráci se známým nakladatelstvím Penguin Books, které přislíbilo v krátké

době připravit 1 000 titulů klasické literatury ve formátu vhodném pro

Microsoft Reader. Podobné smlouvy uzavřelo i italské nakladatelství Mondadori

Editore Spa a francouzské Editions 00h00.

Podle reklamních údajů Microsoftu jejich Reader přináší na obrazovku přesně to,

co na knihách milujeme jasné, dobře čitelné písmo a dvě stránky jako v knize.

Dick Brass předvídá, že cena knih klesne z dnešních 30 dolarů na pouhých 5,

protože přestaneme platit za papír, inkoust, tiskárnu, dopravu a vrácení

neprodaných knih. Ve svém věštění jde dokonce tak daleko, že ve své křišťálové

kouli vidí Reader jako záchranu třetího světa před negramotností, protože i ta

nejzapadlejší vesnice v Africe si bude moci dovolit knihovnu plnou digitálně

uložených knih. Je snadné zpochybňovat jeho tvrzení připomínkou toho, že

Microsoft není zrovna známý levnými cenami (připomeňme třeba, že WordPerfect

Office 2000 stojí zhruba polovinu méně kvalitního programu Office 2000), takže

věštby o zlevnění knížek či o digitálních knihovnách v afrických stepích zní

poněkud lacině. Za co si asi budou kočovníci kupovat čtečky?

Nicméně elektronický formát knih je na postupu, na posledním světovém knižním

veletrhu, který přilákal 6 600 nakladatelů ze 115 zemí, jich celých 25 procent

nabízelo publikace v elektronické verzi. Nakladatelství coby průmyslové odvětví

vidí, evidentně díky exponenciálně narůstajícímu prodeji knih on-line, v

Internetu spojence a ne nepřítele.

Aby potvrdil životaschopnost nového odvětví, sám velký Bill Gates na veletrhu

oznámil cenu v hodnotě 100 000 dolarů za nejlepší knihu napsanou v

elektronickém formátu. Ať už však jsou za horizontem připravena jakákoliv

lákadla, poctivá papírová kniha jen tak nezmizí. Jak to bude řešit pětičlenná

rodina? Budou si muset koupit pět Readerů, nebo bude moci číst jenom jeden

vylosovaný člen rodiny? A co když budu chtít půjčit knížku kamarádovi? Budu bez

možnosti čtení, dokud knížku nepřelouská? Radost z četby fascinující knížky

totiž nemůže být nahrazena laptopem. Představme si třeba, jak sedíme někde na

dece na pláži, nebo doma u praskajícího krbu, na stolku sklenka koňaku, venku

fučí severák. Chceme mít v ruce knížku, nebo miniaturní počítač?



Kam kráčí Windows CE?

Václav Větvička



Když se jedná o firmu Microsoft a její plány do budoucnosti, pravidelně mám

pocit, že pohled dopředu je vždy perfektní. To spíš ohlédnutí zpět je výrazně

mlhavější, především v závislosti na tom, jak se Microsoft rozhodne přepsat

svoji vlastní historii.

Když společnost vypustila na trh svoji první verzi operačního systému Windows

CE určenou pro kapesní organizátory, jednalo se o zmenšenou verzi klasického

operačního systému Windows, verzi na první pohled nerozeznatelnou. Windows CE

se na trhu objevila v roce 1996 jako systém pracující na bázi Win 32, vyvinutý

speciálně pro miniaturní aplikace, a jeho obliba měla být automaticky

zabezpečena tím, že bude vypadat a bude se chovat jako známá Windows z PC,

takže uživatel se nebude muset nic učit. Trh byl zaplaven aplikacemi, včetně

telefonů, herních konzol, DVD přehrávačů, TV krabic a palmtopů. Výsledek však

nebyl nijak ohromující, za rok 1999 se přístrojů využívajících Windows CE

prodalo 778 000, což bledne v porovnání s prodaným počtem Windows 98 a NT (100

000 000 kusů). Na trhu palmtopů se podíl Windows CE dokonce za poslední rok

zmenšil ze 14 na pouhých 13 procent. Na poli tzv. vertikálních aplikací, tj.

elektronických bloků nebo ručních skenerů používaných pro inventury či třeba

pro vracení aut u velkých autopůjčoven, je podíl Windows CE dokonce pouze kolem

1 procenta. Windows CE zvítězila toliko v případě ručních klávesnic, ale tento

trh je tak miniaturní, že 91 procent trhu ve skutečnosti znamená velice málo.

Většina komentátorů a profesionálů původně předpokládala, že se Microsoft bude

chovat stejně jako dříve a použije stejnou obchodní strategii, tj. na trh uvede

v podstatě beta-verzi, nechá veřejnost fungovat jako testovací médium (a ještě

si přitom za to firma nechá dobře zaplatit), a potom bude postupně zvyšovat

kvality operačního systému v dalších verzích, pochopitelně vzájemně

neslučitelných.

Tato strategie se ukázala být v případě Windows a klasických počítačů doslova

brilantní, i když z pohledu uživatele ne příliš slušnou. Podařilo se tak

vytvořit trvalý zájem o každou novou verzi, a přitom navíc i vytvořit stálý

zájem o nové a silnější počítače, schopné zvládnout bobtnající velikost

softwarů a narůstající požadavky na CPU, velikost pevných disků a operační

paměti. Vznikl tak nestvůrný cyklus, kde na straně vítězů stojí firmy

prodávající a vyrábějící hardware, a na straně poražených potom stojí stovky

milionů zákazníků po celém světě.

Ukázalo se ale, že trh kapesních organizátorů je poněkud odlišný. A tak milý

Microsoft narazil hned na dva problémy najednou. Prvním je to, že trh palmtopů

prostě takto nepracuje, uživatelé totiž nestojí o zvýšení počtu funkcí, a s tím

ruku v ruce jdoucí zvýšení velikosti, váhy a ceny přístrojů. Některé z

nejnovějších přírůstků do rodiny palmtopů pracujících na bázi operačního

systému Windows CE (např. Jonada 820 firmy Hewlett-Packard či některé palmtopy

Aero firmy Compaq) jsou stejně velké či dokonce nepatrně větší, nežli malé

laptopy s procesory Pentium II a operačním systémem Windows NT. Zdá se tedy, že

jak firma Microsoft, tak firmy přímo produkující tyto aplikace poněkud ztratily

ze zřetele jednu maličkost palmtop má být především miniaturní. Nepochybuji o

tom, že funkce jako větší kapacita baterií či to, že je přístroj stále zapnut,

se v některých chvílích mohou hodit. Nemohu se však zbavit dojmu, že zhotovit

přístroj, který má v samotném názvu „kapesní“, v takové velikosti, že se do

kapsy nevejde, je nesmysl. Nejsou kapesní, jsou do tašky.

Druhým problémem je to, co tak jasně odhalila firma 3Com se svými veleúspěšnými

palmtopy řady Palm. Microsoft z nějakého důvodu nedokáže pochopit, že v těchto

případech je klíčem k úspěchu jednoduchost. Čím jednodušší, tím lepší. Čím

menší, tím lepší. Firma 3Com pouští do světa jeden palmtop za druhým, jeden

úspěšnější než druhý. Přitom se jedná pouze o malé změny v operačním systému,

lepší design a palmtopy jsou menší a menší, opravdu do dlaně. Počet funkcí se

však přitom nijak nezmenšuje, ba naopak narůstá.

Co je však překvapující, a právě zde je můj pohled do minulosti poněkud

neostrý, je skutečnost, jak dokonale si palmtopy Palm drží svoje dominantní

postavení na trhu. Musíme si uvědomit, že Microsoft jako jedna z nejbohatších

firem se nijak neštítí svoji finanční váhu opřít směrem ke zničení konkurence.

Na trhu palmtopů to ale nějak nefunguje. A momentální porážka je očividná, byť

v podstatě první, kterou Microsoft na trhu obdržel. Zdá se tedy, že Windows CE

prostě nikdo nechce.

Firma halasně prohlašuje, že Windows CE jsou ideální platforma pro vertikální

propojení periferií, palmtopů a mobilních palmtopů se servery. Microsoft byl

ale dokonce donucen začít svůj operační systém od základů přepracovávat, nová

verze s kódovým označením Rapier by se měla objevit na trhu koncem roku. A

údajně má být operačnímu systému Palm OS velmi podobná, s důrazem na

jednoduchost. Konečně tedy bude Microsoft donucen k tomu, aby vyvinul systém,

který zákazníci opravdu chtějí. A zde můj pohled do budoucnosti začíná zase

pracovat dobře vidím budoucí Windows CE, jež budou od Palm OS k nerozeznání.

Microsoft však může svá Windows CE porazit sám. Zdá se, že uvnitř firmy

existuje vnitřní soutěživost mezi týmy připravujícími jednotlivé operační

systémy. V poslední době uvedený systém Windows NT Embedded je v podstatě

systém použitelný úplně stejně jako CE, takže se objevují hlasy, že se brzy

dočkáme jeho zjednodušené verze jako přímého konkurenta Windows CE. Zatím se

neví, co zkratka CE vlastně znamená (firemní webová stránka tvrdí „Consumer

Electronics“, ale manažer Microsoftu pro Windows CE Tony Barbagallo říká, že

neví, co CE znamená, a že by to snad mohlo být „Compact Edition“). Navíc

optimisticky tvrdí, že teprve třetí verze operačních systémů od Microsoftu jsou

opravdu populární, čímž jemně naráží na to, že první dvě verze Windows i NT po

zásluze totálně propadly.

Jak vidíte budoucnost Windows CE vy?



Konec palmtopu Nino

Václav Větvička



Firma Phillips Electronics nečekaně ohlásila, že s okamžitou platností ruší

další vývoj palmtopů Nino. Po doprodeji zbývajících modelů Nino 200 a Nino 500

(kterých jsou, po pravdě řečeno, doslova plné sklady), opustí Phillips trh

palmtopů úplně a bude se věnovat především dalšímu vývoji mobilních telefonů

nové generace. Podle vyjádření mluvčí koncernu Martyho Gordona byl trh

palmtopů, a to především těch pracujících na bázi Windows CE, mnohem menší,

nežli Phillips očekával. K úplnému rozvodu Phillipsu a Microsoftu však nedošlo,

spolupráce na WebTV a na softwarovém balíku TV pak bude pokračovat.

Toto rozhodnutí je další ranou palmtopům pracujícím na bázi operačního systému

Windows CE, který propaguje gigant z Redmontu. Samotné Nino si nikdy nezískalo

žádnou mimořádnou popularitu, dokonce ani mezi palmtopy s Windows CE. V letech

1998 a 1999 si Phillips vybojoval 3 až 4 procenta trhu palmtopů pro porovnání,

podíl firmy 3Com prodávající organizátory Palm se vzrostl až na dnešních 60

procent. Design Nina se moc nepovedl, a potíže se synchronizací s počítačem,

většinou expertů přičítané chybám operačního systému, mu na popularitě

nepřidaly. Microsoft samozřejmě brání svůj operační systém ze všech sil a

potíže se synchronizací nikdy nepřiznal.

Nicméně toto rozhodnutí firmy Phillips Electronics jasně prokazuje, že to mezi

partnery Microsoftu na poli palmtopů doslova vře. Jednotlivé firmy začínají

konečně své zklamání z toho, jak se již několik let marně snaží prolomit

nadvládu kapesních organizátorů řady Palm, projevovat nahlas. Obchodní manažer

Microsoftu Brian Shafer svádí nevalné úspěchy jednotlivých partnerů na jejich

nedobrou obchodní strategii nebo na podřadnou kvalitu jejich hardwaru. Operační

systém je prý tak dobrý, jak jen může být. O této větě si však dovolí

pochybovat především miliony vlastníků organizátorů Palm. Shafer se snaží

naladit optimistickou notu a připomíná relativní úspěchy palmtopů řady

Cassiopeia, kterou nabízí firma Casio. Tichý odchod Phillipsu pak podle

Microsoftu jen prospěje dalším partnerům, především firmám Compaq Computer a

Hewlett-Packard.

Přes prudce narůstající zájem o palmtopy po celém světě, Phillips na tomto trhu

velké úspěchy neměl. Na počátku roku přišel s nabídkou organizátorů řady Nino a

Velo, což byl větší palmtop. Velo propadl úplně a z trhu zmizel za pouhých 5

měsíců. Nevalné mínění koncernu Phillips o operačním systému Windows CE je

patrné i z odmítnutí vyvinout koncept Jupiter, což je vize Microsoftu o

počítači, který je svým rozměrem cosi mezi laptopem a palmtopem, tedy přesně

takový rozměr, který nikdo nepotřebuje a který nemá žádnou výhodu ani dokonalé

funkce laptopu, ani možnost strčit diskrétně do kapsy u košile jako palmtop.