Peníze a síť - síť a peníze - placení přes Internet 2. Díl

Internet a profesionalizace


Příchod bankovních aplikací do světa IT přinesl dříve nepoznaný požadavek

vysoké bezpečnosti, ověřitelnosti a jistoty. Tím se postupně začal řešit

doposud největší problém jakým způsobem na provozu sítě vydělat peníze. Mnoho

služeb, které používáme každý den, jako je e-mail, on-line diskový prostor nebo

například elektronické zpravodajství, je zdarma. Některé z nich jsou schopny se

uživit díky reklamě, kterou uživatel konzumuje zároveň s požadovanými

informacemi. Mnoho jiných se ale takto neuživí třeba proto, že jejich příjmy z

reklamy nejsou dostatečné, proto že by provozovatel rád vydělal nějaké peníze

navíc nebo proto, že provoz takové služby je jednoduše příliš náročný a

nákladný. Zejména v poslední době se stáváme svědky toho, jak mobilní operátoři

jeden za druhým omezují bezplatný přístup do svých SMS bran. Důvod nevyplatí

se. Služba odesílání zpráv byla příliš drahá a nepřinášela operátorům žádné

výhody. Křik uživatelů v diskusních konferencích stejně jako bojkot příliš

ničemu nepomohly. Až na jednu výjimku je nyní potřeba se buďto smířit s

reklamou, nebo prostě zaplatit. Stejný osud jako SMS brány ovšem v dohledné

době postihne i další, dnes zcela bezplatné služby. Otázkou ani zdaleka není,

zda budeme platit, ale kdy a především jak. Právě forma je totiž prozatím

otevřenou otázkou bez jasné odpovědi. Zejména v českých podmínkách.





Web jako služba



Informační webový server, řekněme (http://www.bonusweb.cz). Má rozsáhlý archiv

a každý den na něm vycházejí nové články (v tomto případě o počítačových

hrách). Část serveru je k dispozici komukoliv, kdo se na něj podívá. Za jinou

část, obsahující lukrativnější obsah, je ovšem třeba zaplatit. Předplatné je na

přesně stanovené časové období dopředu za přesně stanovenou částku. Uživatel,

který je zaplatí, dostává přístupová práva a může se dívat na cokoliv. V

českých podmínkách se jedná zatím o poměrně značnou vzácnost, nicméně je

pravděpodobné, že počet takových serverů časem poroste.



Problémem je, jak jsme si již řekli, samotné placení. Konvenční metody

(složenka, příkaz k úhradě) v tomto případě nejsou příliš vhodné. Web funguje

okamžitě, ale peníze z banky jdou poměrně dlouhou dobu. Vzniká tak časová

prodleva mezi okamžikem, kdy uživatel zaplatí za službu, kterou si objednal, a

okamžikem, kdy fakticky je schopen tuto službu využívat. Použití internetového

bankovnictví v klasické podobě na tomto faktu nic nemění. Mezi dvěma rychlými

elektronickými transakcemi je zkrátka mezera v podobě zažitých institucí s

jejich pomalými a tradičními postupy.



Placení za obsah pomocí platebních karet se v našem prostředí zatím příliš

neujalo. Jednak je to metoda poměrně nebezpečná odhaduje se, že ještě

nebezpečnější než možné zneužití ukradené karty při nákupu v obchodě jednak se

možná promeškala doba, kdy bylo možné ji zavést. Kromě toho, na zahraničních a

hlavně amerických serverech jsou platby pomocí karet poněkud zprofanovány tím,

že se využívají pro placení pornografického obsahu. A především, Češi tomuto

nástroji příliš nevěří.





Elektřina, plyn, voda, telefon



Jestliže vývoj v oblasti přímého bankovnictví a bankovnictví vůbec směřuje k

vyhánění uživatelů z kamenných úřadoven směrem k počítačům, není důvod, aby

podobným způsobem nemohli realizovat i další záležitosti svého každodenního

života. Pravidelně je třeba platit za pevný telefon, mobil, za plyn, vodu a

další služby, které odebírá prakticky každá domácnost. Platby bývají spojeny s

inkasem a doprovázeny vyúčtováním. To chodí domů poštou, ačkoliv, nemuselo by.

On-line vyúčtování služeb již funguje u telekomunikací a některých dalších

služeb. V jiných se rozvíjí. Jeho spojení s elektronickým bankovnictvím se

přímo nabízí. Je hypoteticky možné, aby bankovnictví fungovalo společně s

dalšími aplikacemi požadujícími peníze v jednom společném rámci. Otázka je, jak

by takový rámec měl vypadat, avšak lákadlo kompletní digitalizace většiny

běžných transakcí je dosti veliké. Není se co divit. Nejde jen o větší pohodlí

zákazníka, ale především o snížení nákladů. A k němu může digitalizace a

konvergence pravidelných plateb také dobře vést. Zejména pokud se ji podaří

převést do stavu, kdy podobné programy poběží v jednom rámci nezávisle na

konkrétní platformě. V prostředí PC, mobilního telefonu, PDA, kdekoliv.





Obchody s veteší okamžitou



U některých druhů zboží nabízeného na internetu je problém s placením ještě

větší než jinde. Třeba loga na displeje mobilních telefonů. Je to jednorázová

služba poměrně malého rozsahu a relativně nízké ceny. Pro její zaplacení

zákazníkem by byly ideální mikroplatby, pokud by fungovaly tak, jak byly

vymyšleny. Bohužel, bylo třeba hledat jiné řešení a toto řešení se našlo

takové, že je přístupné prakticky všem.



Pokud si na http://www.sms.cz objednáte logo, nebo chcete odesílat placené SMS,

můžete za ně zaplatit několika způsoby. Přímý převod z eBanky je sice možností

nejlákavější, avšak ne pro každého dostupnou, použití kreditní karty přes

amerického zprostředkovatele služeb typickému uživateli z již uvedených důvodů

příliš nevoní, a tak se nabízí jedno řešení zdánlivě dokonalé. Stačí zavolat na

číslo barevné telefonní linky a potřebnou částku složit jeho speciální

tarifikací. Ověření se pak provádí pomocí speciálního kódu. Je to jednoduché,

užitečné, ale poněkud riskantní, nikde se totiž nekontroluje, zda vám telefon,

ze kterého voláte, skutečně patří a jste k utrácení z jeho účtu oprávněni. To

je ovšem jiná otázka.





Otázka univerzálního instrumentu



Platební karta, GSM banking, PDA banking, webová aplikace, a další. Tolik

možností máme dnes při správě svých peněz. I když se všechny instrumenty

odvolávají na stejný účet, každý slouží za jiných podmínek k jiným typickým

účelům. Ne každý zákazník použije všechny, typičtější je zřejmě kombinace dvou,

nejvýše tří z nich. Nápad vytvořit jediný instrument, který by byl univerzálně

použitelný v různých prostředích, proto není ničím šíleným, ale reálnou vizí do

budoucnosti nikterak vzdálené. Může existovat především na úrovni autorizace.

Uživatel bankovních služeb si již nyní musí pamatovat několik hesel, PIN kódů

pro různé nástroje. Protože má obvykle omezený počet pokusů na jejich zadání a

je penalizován, pokud se dopustí chyb, stává se mu to, co bylo původně

koncipováno tak, aby to bylo jednoduché, složitým.



Jediným nástrojem pro placení je dnes do jisté míry platební karta. Lze ji

použít nejen pro výběry z bankomatu (jak se to dnes obvykle dělá) a pro placení

v obchodech vybavených patřičným terminálem, ale i pro placení v elektronickém

prostředí. Kromě problémů s bezpečností a také samotné obtížné

realizovatelnosti tohoto v našich podmínkách, má ale i další potíže, některé z

nich už byly uvedeny. Naděje se ovšem upírají do začátku nové generace

platebních karet, vybavených místo klasické magnetické pásky inteligentním

čipem. Tyto karty si můžeme vyzkoušet např. u Komerční banky

(http://www.koba.cz). Nejedná se přitom o proprietární řešení jediného

bankovního domu, karty vyhovují podmínkám VISA a také jsou touto skupinou

akceptovány. Čip může obsahovat mnohem více informací než klasická magnetická

páska (kde je jich opravdu poskrovnu), poskytuje mnohem větší bezpečnost

uložených dat, a proto i klientových peněz před jejich neoprávněným použitím.

Taková karta se navíc přibližuje nárokům na jediný platební/autentizační

instrument mnohem více než její klasická sestřička. Teoreticky by ji ve spojení

se speciální čtečkou bylo možné použít pro autentizaci do internetového

bankovnictví i pro provádění přímých plateb v obchodech nebo za on-line služby.

Tím by se proces nakupování po síti pro klienta značně zjednodušil. Chybí však

patřičná infrastruktura. Její vybudování je ale možné.



Ještě větším lákadlem je odbourat platební instrumenty typu karta nebo token

jako takové a nahradit je použitím biometriky. Každý účet u banky může

obsluhovat jen předem vybraná skupina lidí. Těm jsou dnes udělena podpisová

práva a vydány platební karty, ke kterým znají identifikační čísla. Využít

místo těchto karet a podpisů biometrických údajů pověřených osob se ještě

nedávno zdálo jako hudba budoucnosti sice vzdálené, ale zdaleka ne tak moc, aby

na ni nebylo vidět. Princip je jednoduchý. Do databáze podobné té, v níž se

udržují podpisové vzory klientů, stačí umístit jejich otisk prstu, nebo

fotografii oční duhovky. Když si klient přijde něco koupit do obchodu, podívá

se do snímače, nebo na něj položí prst a maximálně zadá několik doplňujících

údajů. Transakce zaplacení se pak provede bez nutnosti speciálních předmětů.

Problémem tohoto futuristického přístupu je, co udělat, pokud skutečně chceme,

aby byl nějaký instrument přenosný (zachovat karty), a také fakt, že biometrika

není ani příliš rozšířená, ani tak kvalitní, jak se její tvůrci ještě donedávna

domnívali. Proto se symfonie hudby budoucnosti odehrává na úrovni univerzálních

karet a speciálně pro autory realistické science fiction také podkožních

chytrých čipů. Ty by hypoteticky mohly zastat funkci občanského průkazu,

řidičáku, klíčenky, ale i peněženky, karty pojištěnce, rejstříku trestů a

dalších dnes samostatně existujících dokladů, mezi kterými stojí platební karty

na jednom z prvních míst.



I když poslední možnost způsobuje, že lidem bdícím nad etičností využívaných

technologií vstávají hrůzou vlasy na hlavě, a přátelé Vesmírných lidí

(http://www.vesmirni-lide.cz) vyhlašují boj nadcházející čipové totalitě, ve

skutečnosti se jedná o jednu z cest směrem k pohodlnějšímu, ale také

bezpečnějšímu životu.





Vydělej utrať



I když jsme se zatím bavili spíše o tom, jak prostřednictvím moderních

komunikačních prostředků své peníze utrácet, lze je takto i vydělávat. Byl to

jeden z principů mikroplatebních systémů (http://www.fazole.cz). Pokud si

návštěvník prohlédne dostatečné množství stránek, obsahujících reklamní prostor

spravovaný provozovatelem služby, je za to odměněn. Pokud se navíc podívá i na

prezentace inzerentů, může být za to odměněn ještě více. Svou odměnu může jiným

způsobem „utratit“ přímo na stránkách stejného provozovatele (dnes), nebo

jinde, formou volně směnitelné mikroměny. I když tento systém je v současné

době poněkud zmrzačen, může fungovat dále v jiných podobách. Potřeba motivovat

uživatele k aktivitě nejen pasivně formou slev, ale aktivně tak, že se mu

nabídne něco, co je schopen spočítat a čemu je schopen přiřadit reálnou

hodnotu, je vyšší, než by se zdálo. Pomáhá v tom nejen CRM, ale také další

systémy. Zdá se totiž, že pasivní návštěvník, který nemá možnost „si hrát“,

aktivně zasahovat do prostředí, v němž se nachází, vydá svých peněz mnohem méně

než ten, komu je výše uvedené umožněno a jenž také za svou snahu a útratu

dostane patřičnou protihodnotu nejen v rámci obchodu, ale i určité hry.





Placení za kulturu



Hovoříme-li o elektronických platbách na internetu, pak nemůžeme nezmínit

problém s placením za „kulturu“. Jmenovitě se jedná o hudbu a o filmy. O

pirátství a výměnných sítích bylo napsáno již obrovské množství materiálů. V

USA a vlastně po celém světě se vedou spory mezi vydavateli, velkými koncerny,

a firmami, které podle jejich názoru umožňují vykrádání obsahu (hudba je obsah)

ať už tím, že vyvíjejí zálohovací technologie, nebo tím že provozují systémy

sloužící k výměně a sdílení informací v masovém měřítku. Faktem je, že právě

hudba v sobě ukrývá obrovský komerční potenciál, ovšem za předpokladu, že je

její komerční technologie správně uchopena a zvládnuta. Je dost důvodů domnívat

se, že tomu tak alespoň prozatím není. V zahraničí sice vznikají systémy, které

v kombinaci s bankovními aplikacemi umožňují legální přístup k hudebnímu obsahu

(http://www.pressplay.com), ty jsou ale zatím velmi omezené. Volným systémům de

facto nemohou konkurovat. Jsou často teritoriálně omezeny, omezován je i

zákazník. Přesto, právě v poskytování obsahu kulturního charakteru je

budoucnost. A ta jistě neleží v soudních sporech s výrobci výměnných systémů

nebo zálohovacích zařízení. Jak se bude situace vyvíjet ukáže čas a nedá se v

současné době říct, že by to byla otázka blízké budoucnosti, problém je příliš

složitý. Rozvoj racionálně fungujících komerčních systémů by na druhé straně

umožnil kvalitní symbiózu několika různých sfér umělců, vydavatelů, bankovních

a finančních institucí a především uživatelů, o které jde v tomto byznysu

zejména.





Bezpečnost především



Elektronické platby musí být z principu kvalitně zabezpečeny. To s sebou nese

několik problémů. Jedním z největších je technologická heterogennost a také

jistá uzavřenost současného světa informačních technologií. Na platformě PC,

která je nejen v Evropě, ale také po celém světě dominantní, jednoznačně

kralují produkty jediné firmy, Microsoftu (http://www.microsoft.com). Webové

prohlížeče, operační systémy, další software včetně serverového jsou sice

zabezpečeny, ale jsou postaveny na uzavřeném zdrojovém kódu a proprietárních

řešeních. Tato řešení jsou na jedné straně velmi kvalitní, na druhé ovšem

obsahují množství bezpečnostních děr a nedodělků. Nejen fyzické prolomení

například podpory šifrované komunikace, dané nikoliv špatným protokolem jako

takovým, ale jeho implementací do daného operačního systému, ale již jen vědomí

takové možnosti narušuje důvěru v přenosový kanál mezi uživatelem a se

zúčastněnými organizacemi v transakci, nebo mezi těmito organizacemi navzájem.

Výsledkem je snaha o co nejlepší popis prostředí, ve kterém se komunikace peněz

převedených na informaci odehrává. Tato snaha ale může být pro uživatele více

restriktivní, než zjednodušující a zpohodlňující jeho práci a jeho využití

peněz ve virtuálním prostředí.



Příkladem toho jsou bankovní aplikace, ale nejen ony. Vyžadují konkrétní verzi,

nebo konkrétní generaci webového prohlížeče. Instalaci určitých,

zabezpečujících balíků, eventuálně dalších komponent. Snaha o homogenitu vede k

tomu, že některé služby je možné využívat jen na některých fyzických strojích,

přičemž dochází k masové diskriminaci minoritních platforem. Ne snad proto, že

by tyto platformy nebyly z principu bezpečné, ale proto, že by se tím ještě

více rozšířilo spektrum použitelných softwarových i hardwarových alternativ a

provozovatelé by se tak museli starat o mnohem méně odhadnutelné prostředí, než

když zavedou restrikce.



Tato omezení platí mnohem méně v případě GSM nebo PDA bankingu. Mobilní

telefony a osobní digitální asistenty jsou nyní v rámci platforem homogenní.

Jejich chování je dobře odhadnutelné, protože jsou jednodušší než operační

systém pro stolní počítač, obsahují méně bezpečnostních mezer a také cest, kudy

je možné do jejich nitra proniknout, je pro potenciálního útočníka méně. Tyto

implementace však nedosahují šíře možností a spektra služeb obvyklých u

klasických webových aplikací. Důvodů je povícero a některé jsou zde zmiňovány

na jiném místě. Typicky méně paměti, menší displeje, menší podpora skriptování,

menší variabilita programového prostředí. Bezpečnost a funkčnost tak stojí na

dvou miskách vah, mezi nimiž se obchodníci a technologové pokoušení najít

rovnovážný stav. Je ovšem otázkou, nakolik je tento stav reálně dosažitelný, a

nakolik se jedná jen o chiméru. V každém případě i zde je možné pozorovat jistý

vývoj, a to je jen dobře. Například e-Banka nedávno předvedla svůj elektronický

banking pro PDA. Funguje sice omezeně nejen funkčně, ale také rozsahem

platforem, které je pro něj možné využít. Jedná se ale o velký krok vpřed, po

němž ovšem musí následovat další.







Jak funguje placení za obsah?



- Část časopisu nebo serveru je přístupná všem



- Některé zprávy (exkluzivní, nejnovější) vyžadují autorizaci uživatele



- Autorizace se vydává na základě zaplacení předplatného a je časově omezena



- Předplatné lze zaplatit několika způsoby, může existovat několik stupňů s

různou úrovní přístupu do archivů serveru atd.



- Že je server placený neznamená, že nemůže obsahovat reklamu, to je jeden z

omylů i odborné veřejnosti



- Počet takto placených serverů se u nás bude rozrůstat, napomůže mu rozvoj

přímých plateb bankám







Metody placení na internetu



- Klasická dobírka. Uplatňuje se u obchodů, jež prodávají průmyslové a

spotřební zboží atd. Věci, které se doručují domů



- Platební karty. V současné době u nás nepříliš využívaný systém. Jednak je

problém s jeho fyzickým provozem (přes zahraniční prostředníky), jednak mu

uživatelé nedůvěřují (byl v minulosti zneužíván). Stačí zadat číslo a několik

dalších detailů karty



- Barevné telefonní linky jsou výhodným způsobem placení za zboží, které má

nízkou cenu a jednorázovou povahu



- GSM banking. Vyžaduje kombinaci dvou instrumentů aplikace obchodu nebo

provozovatele služby a mobilního telefonu. Je účinný, ale relativně komplikovaný



- Příkaz k úhradě pomocí internetové bankovní aplikace. Zajímavý pro nákup

spotřebního zboží, ale na druhé straně relativně pomalý, zejména mezi různými

bankami



- Přímé platby. Rychlý, kvalitní a bezpečný (při dobrém technickém zvládnutí)

systém placení. Zatím u nás není příliš rozšířený



- Platební karty a instrumenty dalších generací. Nabízejí rozšířené služby, ale

vyžadují speciální hardware, software a komunikační nástroje







Placené vs. bezplatné služby



- Použitím placené služby vzniká závazná smlouva mezi jejím uživatelem a

provozovatelem. I když právní pohledy na věc se mohou lišit, v případě použití

služby neplacené uživatel pouze „akceptuje“ podmínky provozovatele. A ten si je

může diktovat v zásadě jakékoliv. Bezplatné služby stojí z hlediska zákazníka

na vodě, i když plní svůj účel



- Placená služba může být horší, méně vybavenou a ubožejší alternativou

neplacené. To lze dnes pozorovat zejména u hostingů. Měla by ovšem znamenat

vyšší kvalitu, dostupnost a garanci služeb



- Neplacené služby se hodí pro krátkodobé a příležitostné používání, neplatí to

ovšem stoprocentně



- V souvislosti s rozvojem přímých plateb je možné, že se bude množství

placených služeb zvolna zvyšovat. S tím by měla stoupat jejich kvalita. Můžeme

říct, že budeme platit za použití e-mailu, webového prostoru, zpravodajství

atd., i když část zůstane zadarmo