Placaté jsou fajn

Chceme-li několika slovy popsat technologii LCD displejů (Liquid Crystal
Display), můžeme říci, že za vším jsou dva polarizační filtry, mezi nimiž jsou

umístěny krystaly, nebo spíš podlouhlé molekuly připomínající krystaly, schopné

otáčet polarizační rovinu propouštěného světla. Tyto krystaly se působením

elektrické energie natáčejí tak, že buď zakrývají, nebo propouštějí světelný

paprsek. První filtr polarizuje světlo, krystaly je otáčejí o 90 stupňů a takto

„pootočené“ světlo prochází druhým filtrem ven. Na místech ovlivněných

elektrickou energií se však molekuly nastaví vertikálně, a tak „zastaví“

světelný paprsek na druhém filtru. Rozsvícený bod tedy vzniká pouze tam, kde se

světlo zastaví na druhém filtru, tudíž tam, kde působí elektrická energie.

V současné době jsou nejběžnější barevné aktivní displeje, známé jako TFT (Thin

Film Transistor). U těchto displejů je každý obrazový bod tvořen třemi

tranzistory či buňkami (červenou, zelenou a modrou). Při rozlišení 1 024 × 768

bodů je tedy třeba displej poskládat z 2 359 296 tranzistorů, a to je také

důvod, proč jsou TFT-displeje, i když jejich cena neustále klesá, stále ještě

tak drahé. Je-li totiž jeden z tranzistorů nefunkční, nelze ovládat ani zbylé

dva, kterými je tvořen bod, a daný bod je na displeji již navždy nefunkční.

Jestliže se takovýchto chyb na displeji objeví více, displej jde od výrobce

nekompromisně přímo do stoupy. I když se chybovost stále snižuje, pohybuje se i

tak v řádu desítek procent.

Přestože je princip TFT displejů v jádru stejný, výrobci neustále vynalézají

nové technologie, které například zvětšují zorný úhel, zvyšují kontrastní

poměr, zrychlují dobu odezvy, anebo snižují náklady na výrobu displejů. Každá z

firem má tedy v oblasti placatých displejů svoje želízko v ohni, a každá nabízí

něco trochu jiného.

Ohromný zájem o ploché monitory způsobil za posledních pár let jejich

několikanásobné zlevnění. I u nás již lze koupit patnáctipalcový LCD-displej

přibližně za 30 tisíc Kč. Několik firem vsadilo na krásu a účelnost

LCD-displejů a tvoří zatím ještě trochu futuristicky vypadající monitory, v

jejichž „noze“ je obsažen i samotný počítač. Zatím sice nejsou tyto počítače

rozšířeny hromadně, ale ani cena již není tak horentní, aby si tuto hračku

nemohl dovolit i nadšený fanoušek z řad domácích uživatelů.

Důkazem toho, že s takovým nárůstem zájmu o LCD displeje nepočítali ani výrobci

těchto zařízení, je fakt, že v nejbližší budoucnosti (jestliže bude pokračovat

současný trend) poptávka výrazně převáží nabídku, jelikož vznikne nedostatek

výrobních kapacit. Továrny prostě nestačí chrlit dostatek displejů.



Výhody a nevýhody

Výhodou LCD-panelů, kterou každý pozná na první pohled, jsou bezesporu jejich

malé rozměry. Profesionálního uživatele, jenž musí před monitorem sedět často i

deset hodin denně, však mnohem víc potěší fakt, že nevyzařují škodlivé záření a

mnohem méně tak unavují zrak. Pro rušný kancelářský provoz jsou také vhodné

kvůli tomu, že jejich obraz není ovlivněn žádnými interferencemi, takže si

klidně můžete dát větrák vedle monitoru…

Ani LCDpanely však nejsou bez chyby. Nevýhodou, opět patrnou na první pohled,

je jejich cena. Proč jsou tyto monitory tak drahé, jsme vysvětlili výše. Někomu

může vadit, že opravdu „použitelný“ obraz poskytují ploché monitory pouze v

tzv. nativním rozlišení, tedy v tom rozlišení, v jakém mají naskládány

tranzistory. Jestliže je LCD panel optimalizován pro 1 024 × 768 bodů, tak je

sice možné přepnout jej na jiné rozlišení, ale kvalita obrazu se mnohonásobně

zhorší. Ploché displeje si asi ani v nejbližší době nepořídí fanoušci akčních

počítačových her. I když je jejich obraz ostrý, přece jen není nejvhodnější pro

hry vyžadující rychlou odezvu. Výhodou klasických CRT-monitorů je i jejich

větší barevná paleta…



9 0196/BAM