Postavte si stroj snů

Krok za krokem vám pomůžeme přestavět zastaralý počítač na špičkový stroj snů.
Jelikož pod tímto pojmem si každý představujeme něco jiného, postavíme spolu

tři sestavy určené na míru pro milovníky multimédií, amatérské digitální

fotografy a nezapomeneme ani na vyznavače počítačových her.



Pamatujete si ještě dobu, kdy nadšení amatérští automechanici trávili víkendy v

garáži a vylepšovali a vylaďovali výkon svých miláčků? V těch blažených dnech

se z každé druhé garáže ozýval klinkot nářadí a zpod zvednutých kapot se linula

vůně benzínu. Věřte tomu, nebo ne, ale výsledkem této činnosti nebyla jen

naleštěná karosérie, nýbrž mnohdy i motor vyladěný tak, že se z průměrného vozu

stal trhač asfaltu, který za sebou zanechával jen řev a závist ostatních řidičů.



Dnešní doba je pro motoristy pouze slabým odleskem bývalé slávy a s automobilem

toho již v obyčejné garáži mnoho nesvedete, ale v říši osobních počítačů máte

ještě šanci. Současné standardní sestavy představují vlastně jen suchý

kompromis a většina z nich je stavěna s tím, že se v jejich oknech mají v

odpoledním tempu pohybovat textové procesory nebo internetové prohlížeče.

Naštěstí však existuje ohromná spousta vychytávek, součástek a doplňků

nabízejících nekonečné možnosti pro upgrade. Z obyčejné šedivé krabice, která

vám stojí v kanceláři (ale spíše doma), můžete pomocí důvtipu, finančních

injekcí, šroubováku a našich rad vychovat vlka v rouše beránčím. A aby to vše

bylo jednodušší, připravili jsme pro vás tři ukázkové scénáře.



Ať již chcete přeladit váš stroj k jakémukoliv účelu, nezapomeňte se podívat na

naše rady a postupy, které vám usnadní i obyčejný upgrade či výměnu

jednotlivých komponentů.



Bází každého ze tří ukázkových upgradů bude stejný stroj, jehož základem je

procesor Pentium III s frekvencí 600 MHz, 64 MB paměti RAM a 9,5GB pevný IDE

disk. Možná se vám zdá tato konfigurace skvělá a dostatečná, ale věřte tomu, že

jsme si při snaze o dosažení nejlepších výsledků často odřeli boky i s tímto

uspořádáním.



Pro každý modelový příklad vám předložíme přehled minimálních systémových

požadavků, nabídku alternativních komponentů s jejich cenou, časovou náročnost

upgradu dané součástky, úroveň obtížnosti a drobné rady. Tak vám ponecháme

možnost výběru a dostatek času na postupnou obnovu systému (ale nezapomeňte, že

vývoj jde tak překotně kupředu, že za pár měsíců budou již na trhu výkonnější a

zpravidla dražší součástky). Naše sestavy jsou svým provedením směřovány spíše

do domácností, ale to neznamená, že je nelze s úspěchem využít i na vašem

pracovním počítači.







Než začneme



Pokud se chcete řídit naším průvodcem, podívejte se následující tři kroky:



1. Seznamte se s vlastním počítačem. Pokud konfigurace vašeho počítače dostojí

námi stanoveným minimálním hardwarovým požadavkům, budete mít lehčí práci. V

opačném případě (zvláště pokud váš procesor viditelně pokulhává za námi

uvedeným minimem) bude možná lepší nejprve koupit nový počítač.



2. Rozmyslete si, co potřebujete (nebo chcete) upgradovat. Abychom vám v tomto

rozhodování pomohli, připravili jsme komentáře o tom, jak každá změna ovlivní

výkon vašeho počítače. Zvažte čas, náklady a obtížnost každé akce a

nepřeceňujte své schopnosti i když je pro zkušeného amatéra výměna součástek v

počítači hračkou, nováček může v některých případech zničit jedním chybným

krokem danou součástku či celý počítač. Pokud si nejste jisti, požádejte

zkušenějšího kolegu nebo prodejce, aby vám výměnu provedli sami.



3. Přečtěte si oddíl „Jak postupovat“. Když už jste se rozhodli do toho jít a

nakoupili potřebné součástky, tak vás článek „Jak postupovat“ provede

instalací. Dál už se můžete jen těšit na to, co z nového stroje vymáčknete.







Před začátkem



Než si vyhrnete rukávy a začnete s úpravami, na chvilku se zastavte a

zauvažujte o následujících bodech.

- Pokud nepoužíváte Windows 98 SE nebo Millenium, asi by bylo vhodné přejít na

jeden z těchto operačních systémů, jelikož nabízejí nejlepší podporu zvuku a

obrazu.



- Poohlédněte se po nejnovějších softwarových updatech

(windowsupdate.microsoft.com).



- Zkontrolujte hardwarové chyby systému. Jsou-li nějaké, najdete je v cestě:

Start Nastavení Ovládací panely Systém Správce zařízení. Pokud u některého z

uvedených zařízení uvidíte žlutý vykřičník, klikněte na něj, zvolte možnost

Vlastnosti a následujte pokyny pro řešení problému.



- Spusťe Scandisk a poté defragmentujte pevný disk. Klikněte na ikonu Tento

počítač a pravým tlačítkem klikněte na pevný disk. Zvolte možnost Vlastnosti a

dále klikněte na tabulku Nástroje a tlačítko Zkontrolovat. Poté, co systém

dokončí činnost, klikněte na tlačítko Defragmentovat.



- Zazálohujte si všechny programy a data, která chcete zachovat. Předtím, než

vše dokonale zrušíte, si zkontrolujte, zdali byla záloha provedena úspěšně.







Ůvahy o procesoru



Pokud váš současný počítač nesplňuje požadavky na procesor, tak jak je uvádíme

v tabulkách jednotlivých sestav, bude asi nejlepší začít nákupem modernější

sestavy. Řada komponentů a software, který budeme v uvedených sestavách

používat, pracují nejlépe s Pentiem III, Athlonem nebo Duronem či Celeronem.

Nic staršího nelze a nestojí za to upgradovat, snad jen pokud máte nejstarší

Pentia II by to ještě šlo. Jistě, lze uvažovat o nákupu „overdrivu“, avšak

kompletní výměna systému je sice o něco dražší, ale o mnoho výhodnější.



Pokud si jste opravdu jistí v kramflecích (a to myslíme vážně), můžete se

pokusit o výměnu motherboardu. Moderní deska dnes stojí od čtyřech do šesti

tisíc korun. (Všude uvádíme koncové ceny pro zákazníky, včetně DPH. Zdrojem nám

jsou aktuální ceníky různých firem, platné koncem srpna.) Musíte však počítat i

s cenou za procesor: pět tisíc stojí Intel Celeron 500 MHz a deset tisíc stojí

Intel Pentium III 600 MHz, čtyři tisíce pak AMD Duron 600 MHz a deset tisíc

stojí klasická verze procesoru AMD Athlon 800 MHz. O procesorech typu IBM/Cyrix

v našem případě neuvažujte. Za celý upgrade desky s procesorem tedy dáte od

osmi do šestnácti tisíc.







Základní součástky



Máte-li úplně nový stroj osazený tolika megabajty RAM a gigabajty pevného

disku, že si nedokážete představit jejich plné využití, můžete následující dva

odstavce přeskočit. Jinak čtěte dál, protože paměť a pevný disk jsou mezi

prvními obětmi každého upgradu.



Nejprve si vezměte k ruce správné nářadí. Ideální je šroubovák s výměnnými

hlavicemi (budete potřebovat hlavně křížovou hlavu) a pro větší bezpečnost si

můžete pořídit i uzemňovací káblík či náramek, který zabrání výboji statické

elektřiny, by mohla poškodit vnitřnosti počítače. Počítače mladší než tři roky

byste také měli odpojit od kabelu napájení, jelikož na jejich základní desce

přebývá neustále nějaké napětí, které vám sice neublíží, ale opět může zničit

některou součástku. Pokud vlastníte stroj starší než tři roky, můžete jej

nechat připojený k napájení, jelikož tento kabel slouží jako uzemnění. Otevření

skříně počítače je u moderních počítačů snadné, ale každý výrobce je řeší

trochu jinak, takže se nejprve podívejte do manuálu ušetříte si čas a zlomené

nehty. Během práce nikam nepospíchejte a nejprve si přečtěte manuály k nově

instalovaným zařízením.







Zvýšení RAm



Přidání extra paměti je nejběžnějším a nejjednodušším krokem upgradu. Pokud

vlastníte počítač mladší než tři roky, bude pravděpodobně osazen paměťovými

čipy typu DIMM. Ve starších počítačích se nachází paměť typu SIMM. Proces

výměny je u obou typů stejný, i když mají oba typy jiný tvar a trochu jinak se

vkládají do volných pozic. V každém případě se ale přesvědčte v dokumentaci k

vašemu počítači (základní desce), jaké paměti používá předtím, než je

nakoupíte.



1. Vypněte počítač, vytáhněte jej ze zdi, otevřte kryt a najděte umístění

paměťových slotů. Musíte-li k tomu, abyste se dostali k paměťovým čipům,

vytáhnout nějaké kabely, je praktické si je nějakým způsobem označit, abyste je

pak mohli snadno vrátit na původní místo.



2. Paměťové moduly přidržují z obou konců na svém místě drobné západky, které

je nejprve potřeba odsunout od sebe, teprve pak je možno vytáhnout samotné

moduly. Pokud se špatně vyndavají, zkuste s moduly chvilku vrklat dopředu a

dozadu.



3. Opatrně vložte nové moduly a pečlivě zkontrolujte, zda správně dosedly do

patice. (Všimněte si, že paměti typu DIMM mají dva zářezy, díky nimž nelze

vložit modul do patice obráceně.) Západky na obou koncích paměťového modulu by

měly automaticky zapadnout na své místo tak se ujistíte, že modul je správně

zasazen.



4. Opět zapojte počítač do proudu a zapněte jej. Novou velikost operační paměti

byste měli vidět na obrazovce okamžitě po nastartování počítače. Pokud tomu tak

není, ještě jednou zkontrolujte, zda jsou moduly zasazeny správně. Šance, že

jste zakoupili špatný modul, je minimální, jelikož všechny moduly jsou výrobcem

pečlivě kontrolovány.







Instalace pevného disku



Pevné disky s kapacitou desítek gigabajtů jsou dnes běžně dostupné a například

disk s prostorem pro 20 GB pořídíte za cenu okolo 5 000 Kč. Přidání pevného

disku do počítače se může zdát složitější, ale máte-li jen minimální zkušenosti

s vnitřnostmi počítače, jistě to zvládnete za krátkou dobu. Následující

instrukce platí pro běžné situace v případě, kdy máte na primární IDE kabel

připojen jeden hlavní pevný disk. Pokud po otevření počítače zjistíte, že na

stejný kabel je připojena ještě mechanika CD–ROM nebo jiná disková jednotka,

budete muset postupovat trošku jinak, ale tento proces je většinou popsán v

dokumentaci k pevnému disku.



1. Vypněte a odpojte počítač, otevřte jej a najděte pevný disk.



2. Pokud na plochém kabelu připojeném k pevnému disku (říká se mu „kšanda“)

najdete volný konektor, připojte k němu nový pevný disk. Pokud tam volný

konektor není, nevěšte hlavu, většina disků se dodává s novým kabelem a ani

samostatný kabel není drahý.



3. Natavte přepínače (jumpery) na starém disku do pozice Slave a ty na disku

novém do pozice Master. Většina disků má přehled nastavení umístěn na pevném

disku, i když budete možná muset vytáhnout disk starý, abyste se k těmto

informacím dostali. Nemůžete-li najít, musíte se obrátit o pomoc k manuálu

pevného disku, kde je najdete stoprocentně.



4. Zasuňte nový disk do pozice ve skříni a zajistěte jej šroubky. Poté do něj

zasuňte datový kabel (kšandu) a kabel napájení. Je vcelku jedno, na který

konektor kšandy je který disk připojen. Pokud nenaleznete volný kabel napájení,

budete si muset pořídit rozdvojku. Kšandu musíte připojit správně: je na ní

zobáček, který musí zapadnout do prohlubně u připojení na pevném disku.

Chcete-li si být naprosto jisti, podívejte se na tabulku nalepenou pod

konektorem na pevném disku, najděte na které straně je uveden pin jedna „1“, a

k té straně musí být také natočen červený proužek na kšandě.



5. Zapojte počítač a nastartujte jej. Vstupte do Setupu (většinou tak, že

držíte tlačítko Del několik sekund po zapnutí počítače) pokud je vstup do

Setupu řešen jinak, podívejte se do manuálu k počítači nebo k základní desce. V

nastavení se přesvědčte, zda jsou všechny diskové položky („drive“) nastaveny

na Auto.



6. Pomocí softwaru dodávaného k pevnému disku disk zformátujte a překopírujte

na něj obsah disku starého.



7. Pokud jste se přesvědčili, že vše funguje jak má, a že jste překopírovali

(zazálohovali) všechna požadovaná data, můžete teprve zformátovat starý disk.







Instalace diskové mechaniky



Přidání jednotky výměnných disků, jako je například mechanika CD-RW, DVD-ROM

nebo DVD-RAM, je podobné jako v případě pevného disku, jen o něco jednodušší. V

případě, že instalujete mechaniku CD-RW, nechejte svoji stávající jednotku

CD-ROM v počítači hodí se vám to například při kopírování kompaktních disků.



1. Vypněte počítač, odpojte jej od zdroje a sejměte kryt.



2. Podívejte se, kde je umístěna stávající jednotka. Na jejím datovém kabelu by

měl být volný konektor pokud zde není, musíte použít jiný datový kabel, který

by opět měl být přiložen výrobcem. (Mechaniky DVD používají speciální kabel,

který se připojuje k dekodéru.)



3. Pokud instalujete jednotku CD-RW, nastavte její jumpery do polohy Slave. V

případě DVD se řiďte pokyny výrobce.



4. Odstraňte plastikový kryt volné 5,25palcové pozice. Opatrně vsuňte novou

mechaniku a zajistěte ji šroubky. (Některé počítače používají jiný způsob

upevnění mechanik, potřebné součástky bývají dodávány s počítačem.)



5. Připojte široký IDE kabel (stejně jako v případě pevného disku) a kabel od

zdroje.



6. Pokud instalujete mechaniku DVD-ROM, musíte také zapojit kartu s dekodérem

(viz oddíl Instalace přídavné karty) a několik dalších kabelů opět následujte

pokyny od výrobce.



7. Zapněte počítač, vstupte do Setupu a zkontrolujte, zda jsou diskové položky

nastaveny na Auto (nejsou-li, nastavte je tak).



8. Nainstalujte software, který je součástí dodávky a vyzkoušejte jej. Pokud

nastanou nějaké problémy, nejprve zkontrolujte všechna propojení.







Instalace přídavné karty



Při upgradu počítače se občas nevyhneme instalaci nové karty. Nejběžnější

současné karty jsou typu AGP (u grafických karet) a PCI (u těch ostatních,

například u karet zvukových). Stále ještě se někde můžete setkat s kartami typu

ISA, ale ty již sotva budete instalovat. Jakýkoliv proces vyžadující otevření

počítače lze označit jako určený pro středně pokročilé uživatele, ale instalace

nové karty není složitá, pokud si počínáte opatrně. Ke zjednodušení této

činnosti také přispěl současný standard plug and play, který odstranil

nepříjemnou a zdlouhavou proceduru nastavování jumperů a switchů. Ve většině

případů bude karta fungovat napoprvé, hned poté, co jí přidáte a nainstalujete

potřebný software.



1. Pokud měníte některou kartu za jinou, odinstalujte nejprve veškerý software

asociovaný s danou kartou. V položce Start-Nastavení-Ovládací panel zvolte

možnost Přidat/Ubrat programy. Podívejte se také do menu příslušného softwaru;

programy dodávané se zvukovými a grafickými kartami mívají vlastní utilitu na

odinstalování.



2. Vypněte počítač, odpojte jej od proudu a otevřete kryt. Zjistěte, kde je

umístěna karta, již hodláte odebrat v případě, že kartu nevyměňujete, najděte

příslušný volný slot.



3. Pokud nějakou kartu vyjímáte, nejprve uvolněte šroub, který ji přichycuje ke

skříni, a poté opatrně vytáhněte samotnou kartu.



4. Pokud instalujete kartu novou, nejprve uvolněte šroub držící kovový kryt

výstupu karty u patřičného slotu, a poté kryt odstraňte.



5. Opatrně vložte do slotu kartu, přesvědčte se, zda je řádně zasunutá a zda

drží na obou koncích, poté ji přišroubujte.



6. Připravte si software, jenž byl součástí dodávky. Zapojte počítač a zapněte

jej. Windows by měla detekovat novou kartu a spustit Průvodce přidáním

hardwaru. Zaškrtněte možnost Vyhledat odpovídající ovladač a zasuňte

disketu/disk s ovladači. Následuje instrukce pro instalaci.



7. Pokud po dokončení instalace počítač správně nenastartuje, či pokud se chová

jinak než by měl, zkontrolujte usazení karty.









PŘÍKLAD 1: MULTIMEDIÁLNÍ CENTRUM



Se zvýšením výkonu se do počítačů vloudil kvalitní zvuk a obraz. Dnešní

multimediální stanice často slouží jako centrum ovládající řadu okolních

zařízení, a zde se můžete podívat na návrh rozumné stanice, odpovídající

potřebám a požadavkům milovníků dobré hudby a videa.



Pro optimální zvuk potřebujete špičkovou zvukovou kartu. Naštěstí se během

posledních let takové karty objevily. Mezi značky pohybující se na špičce patří

především firma Creative Labs s kartami Sound Blaster. My jsme zvolili

prostřední model (cena 3 000 Kč) Sound Blaster Live 1024, který poskytuje

přirozený a živý zvuk a obsahuje utility pro speciální funkce, od přehrávání a

tvorby souborů formátu MP3 po simulaci hudebních nástrojů.



Dále budete potřebovat mechaniku CD-RW na vypalování a přepalování kompaktních

disků, prostřednictvím níž můžete tvořit vlastní hudební disky v digitální

kvalitě. Pro tuto příležitost jsme zvolili mechaniku Plextor PlexWriter 8/4/32,

která umožňuje za cenu 9 700 Kč osmirychlostní vypalování, čtyřrychlostní

opakovaný zápis a poměrně slušnou 32násobnou rychlost čtení. Mechaniky Plextor

jsou považovány za záruku kvality.



Mechanika DVD-ROM vás přenese do nového světa digitálních filmů a videa. I když

dokáže řada grafických karet pomoci při práci s DVD, nejlepšího výkonu

dosáhneme se speciálním hardwarovým dekodérem. Vhodnou volbou pro nás bude v

tomto případě kit Creative Labs PC-DVD Encore 12× s dekodérem Dxr3.



Nebyla by to pořádná multimediální stanice, kdybyste na ní nemohli sledovat

televizi. Samostatné televizní karty stojí okolo tří tisíc, nebo si můžete

(stejně jako my) zvolit výkonnou grafickou kartu s TV tunerem. My jsme zvolili

Maxtor Marvel G400-TV, jež přijde na něco málo než 14 000 Kč a nabízí jak

výstup pro externí TV monitor, tak vstup pro analogové video.



Kvalitní komponenty nejsou k ničemu, když si k multimediální stanici nepořídíte

luxusní reproduktory. Výborné modely jsou k dostání v rozmezí tří až pěti tisíc

korun, my jsme však šli ještě výše a zvolili jsme systém Kinyo D560.



Z hlediska softwaru budete potřebovat programy na dekódování souborů MP3,

editaci audia a vypalování kompaktních disků. Většinu tohoto softwaru dostanete

v ceně hardwaru, výkonnější software si ale budete muset dokoupit (na Internetu

lze sehnat zkušební a základní verze řady profesionálních programů zdarma).







PŘÍKLAD 2: DIGITÁLNÍ TEMNÁ KOMORA



Temné komory bývaly umístěné většinou v malých místnůstkách někde ve sklepě,

garáži nebo na půdě. V každém případě jste tam museli mít tekoucí vodu, řadu

chemikálií, zvětšovák a červenou žárovku a pokud jste chtěli pořídit pořádné

snímky, museli jste obětovat ještě spoustu času. S digitálními fotoaparáty,

fototiskárnami a osobními počítači se však situace změnila. Nejnovější

digitální kamery a tiskárny dokáží pořídit skvělé (i když stále ještě ne

naprosto dokonalé) obrázky, téměř nerozlišitelné od těch, které si můžete

přinést z místního fotolabu. A s digitálními obrázky lze manipulovat způsoby

naprosto nepředstavitelnými v porovnání s klasickou chemickou metodou

pořizování fotografií. Navíc je můžete posílat e-mailem a uveřejňovat okamžitě

na internetových stránkách.



Prvním zařízením, jež budete do digitální temné komory potřebovat, je digitální

fotoaparát. Jejich ceny za poslední rok dost strmě klesly a jejich kvalita se

zlepšila. Jednomegapixelový model (tj. model produkující obrázky skládající se

z jednoho milionu bodů) lze PhotoSmart P1000 pořídit za 10 000 Kč a lze s ním

vytvořit naprosto dostačující fotografie pro archivaci běžných záležitostí

jako, jsou svatba, dovolená či pohřeb. My jsme pro tento případ zvolili

1,3megapixelový fotoaparát Olympus D360-L, pracující s maximálním rozlišením 1

280 × 960 bodů.



Další důležitou pomůckou je samozřejmě tiskárna. Rozpoznat dnes podle výstupu

nejnovější obyčejnou inkoustovou tiskárnu od fototisku není tak snadné. Pro

naší sestavu jsme zvolili tiskárnu Kodak/Lexmark PM100, jež za cenu okolo 6 000

Kč tiskne v rozlišení 1 200 × 1 200 bodů, a navíc nabízí možnost přímého

vkládání a tisku z paměťových karet.



Snad každý má doma krabice naplněné staršími i novějšími fotografiemi. Z těchto

krabic je prostřednictvím skeneru lze snadno převést do digitální podoby a do

počítače. Moderní skener jako například Epson 1200U za 9 000 Kč pracuje s

vysokým rozlišením, a díky připojení přes USB port jej lze snadno spojit s

počítačem. Pokud si pořídíte dia-nástavec, můžete dokonce skenovat negativy či

diapozitivy (za takovýto nástavec utratíte další pár tisíc korun).



Není nic snazšího, než pomocí počítače odstranit červené oči ze starších

barevných fotografií vaší rodiny či před svatbou vymazat kompromitující přátele/

přítelkyně z fotografií z mládí. Dnešní software vám pomůže v tomto i v lecčems

dalším. Nejlepší volbou by v našem případě byl Adobe Photoshop, ale kvůli jeho

vysoké ceně (30 000 Kč) a poměrně složitému ovládání jsme raději zvolili

program Photoshop 5 LE od firmy Ulead, který dokáže téměř to samé a stojí pouze

5 000 Kč (někdy bývá v ceně skeneru.







PŘÍKLAD 3: Domácí herní systém



Ať již se budete snažit sestřelit MIG 29 nad Korejským poloostrovem, či

zachránit své království před vpádem nepřítele, nezapomeňte, že platí pravidlo:

vítězí rychlejší. Bez dostatečně rychlého počítače se ztratí výhoda rychlých

reakcí a strategického uvažování.



Naštěstí existuje řada způsobů, jak zrychlit výkon vašeho herního počítače, a

to i v případě, že nevlastníte úplně nejrychlejší procesor. Některé počítače

zakoupené během posledních dvou let nevyžadují tak zásadní zásah, jakým je

výměna desky či procesoru. Většina současných her pohodlně poběží na systémech

s Celeronem nebo Pentiem II, tedy alespoň pokud omladíte některé součástky.



Nejuzším hrdlem herního výkonu bývá dnes grafická karta. Nové hry (zvláště pak

ty využívající 3D grafiku) jsou určeny pro karty s podporou 2D a 3D grafiky a

množstvím osazených megabajtů 32MB karty nejsou dnes výjimkou, ale spíše

nutností. Disponuje-li váš počítač AGP slotem, pořiďte si AGP kartu. Pokud ne,

nevěšte hlavu některé karty se prodávají jak ve verzi pro AGP, tak pro PCI. V

našem případě jsme vsadili na kartu Hercules 3D Prophet II GTS v ceně 14 000

Kč, i když by se šetřivější hráči jistě spokojili i s levnějšími kartami s

podporou 2D a 3D v hodnotě 5–10 000 Kč.



Druhou nejdůležitější položkou upgradu je paměť. Přidává se snadno, tolik

nestojí a její nárůst je okamžitě znát. Rychlé animované scény představují

veliké datové dávky a ta data, která nezvládne grafická karta, si najdou místo

v operační paměti počítače. Než však vběhnete do obchodu a nakoupíte tuny

paměti, podívejte se do dokumentace k počítači, jaké typy paměťových modulů

podporuje vaše základní deska.



Budete také potřebovat velký pevný disk. Některé hry vám umožňují překopírovat

rozsáhlé datové bloky z instalačního CD-ROMu na pevný disk, aby k nim šlo

přistupovat rychleji.



Jste-li vyznavačem on-line her na Internetu, jistě víte, jak důležité je rychlé

připojení, které leckdy nahradí hardwarovou převahu soupeřů. Ve vašem případě

bude 56kilobitový modem minimem! Pro ty z vás, kdo hrají z domova a nemají na

pevnou linku, je určitou možností připojení prostřednictvím speciálního ISDN

modemu, který zrychlí přístup, ale neodstraní nepopulární počítání impulzů ze

strany našeho monopolního komunikačního gigantu. Kromě vyšší ceny ISDN modemu a

neustále tikajících impulzů budete také muset oplakat další paušál a aktivační

poplatek. Hráči, kteří se spokojí s propojením LAN, jsou na tom lépe a stačí

jim pořídit si síťovou kartu.



Stejně jako u multimediálního počítače je i u herního systému zapotřebí

kvalitní zvuk. Postačující reproduktory koupíte za 3 000 Kč, ale s prostorovou

grafikou by měl být spojen i prostorový zvuk. My jsme zvolili

čtyřreproduktorový systém Creative Labs/Cambridge SoundWorks FPS2000 za 6 000

Kč. Jakmile se pustíte do prostorového zvuku, potřebujete i kartu, která si s

ním poradí opět jsme skončili u Sound Blasteru Live! za necelých 3 000 Kč.



Hry samozřejmě nelze hrát jen na klávesnici, takže až si budete vybírat

joystick, gamepad či volant, nenechte se nachytat ani na nízkou cenu, ani na

přehnanou sebechválu výrobců. My jsme šli střední cestou a vybrali jsme si

joystick a gamepad Microsoft SideWinder Force Feedback Pro a SideWinder Game

Pad Pro.