Pracovat lze i na dálku - zpráva z terénu

V USA je dnes kolem 11 milionů lidí zaměstnaných na dálku a toto procento se
podle studie vypracované Walnutem Creekem (kalifornský Ústav pro studium

distribuované práce) do roku 2005 zdvojnásobí. Není to celkem žádné překvapení:

ekonomika USA, charakterizovaná současným boomem, vyžaduje kreativitu podniků

při získávání a udržení si špičkových pracovníků.



Pokud jde o vzdálený přístup k podnikovým serverům, tak tito špičkoví

pracovníci a jejich šéfové důrazně usilují o dvě věci: širokopásmový přístup a

větší spolehlivost spojení. Kromě toho je zapotřebí zajistit vynikající

bezpečnost bez ní se nebude odpovědným osobám dobře usínat. Konzistentní

infrastruktura se rovněž hodí, aby nebylo třeba dešifrovat novou konfiguraci

vždy, když někdo v terénu bude mít problémy. Trh je zaplaven produkty, které

slibují, že pomohou urychlit, zabezpečit a spravovat dálkové systémy. Podívejme

se na to, jaké máme možnosti.



Prolomení bariéry 56K z domova

Veterán automobilových závodů říká: „Rychlost není zadarmo. Jak rychle chcete

jet?“

Kabelové modemy a různé odrůdy technologie Digital Subscriber Line (DSL) zatím

jen mírně zasahují do širokopásmového připojení. Studie IDC předpovídá, že do

roku 2001 bude v provozu 7,3 milionu kabelových modemů. A do tohoto roku se

podle IDC očekává kolem 3,1 milionu instalací DSL.

Avšak levný, spolehlivý a velmi rychlý přístup pro kohokoliv a kdykoliv?

Nemylte se. „Řekněme, že chcete poskytnout přípojku ISDN padesáti zaměstnaným z

domova,“ říká Gil Gordon, jenž řídí podnik Gil Gordon Associates. „Vždy to

dopadne tak, že řekněme třicet pět ji dostane bez problémů a deset možná.“ A

ostatních pět? Nikdy.

14 let starý standard digitální sítě s integrovanými službami ISDN je již

pomalu dědečkem. „Pořád slyšíte hororové story“, jak se domácnosti pokoušejí

nainstalovat ISDN, říká Gordon a dodává, že pochybuje o větším rozšíření

kabelových modemů a DSL, které jsou dosud v plenkách.



Zde je stručný přehled:



Analogové modemy: Jsou levné, jsou k dispozici kdekoliv a jsou přiměřeně

spolehlivé (nebo se jejich uživatelé přinejmenším naučili obcházet jejich

nedostatky) a při 56 Kb za sekundu s větrem v zádech se dnešním uživatelům

zdají zatraceně pomalé.



ISDN: ISDN napíná všechny síly a dostává se někam mezi 128 Kb a 1,5 Mb/s, avšak

rychlejší DSL a kabelové modemy dohánějí cenový handicap a jsou již v mnoha

případech levnější.



Kabelové modemy: Kabelové modemy jsou asynchronní. V hlavním směru (od

hostitelského systému k uživateli) tečou data rychlostí někde mezi 1,5 Mb a 35

Mb/s, avšak ve směru opačném (od uživatele k hostitelskému systému) přenosová

rychlost u některých typů klesá až na rychlost analogového modemu. Ceny jsou

často nižší než v případě DSL, avšak problémem může být bezpečnost, protože

většinou několik objektů sdílí jediný síťový uzel.



DSL: Ačkoliv kabelové modemy jsou se svou instalovanou základnou deset ku jedné

na čele, IDC předvídá, že během příštích sedmi let technologie DSL jejich

náskok postupně vymaže. Navzdory jejímu opožděnému startu a často dražším

sazbám, se DSL dává do pohybu, zejména v případech, kdy se dálkoví zaměstnanci

a pracovníci nacházejí v potřebném dosahu ústředen.

Nejobvyklejší verze DSL, tj. tam, kde se využívá stávajících měděných vedení,

jsou rovněž asynchronní. V hlavním směru mohou data procházet rychlostí 8 Mb/s,

avšak v opačném jsou přenosové rychlosti nižší, obvykle 386 Kb/s a méně.

Přenosová rychlost, kterou uživatel získá, závisí na tom, v jaké vzdálenosti se

nachází od telefonního přepínače (větší vzdálenost znamená nižší rychlost) a na

tom, kolik je ochoten zaplatit.



Ti, kdož opravdu podporují zaměstnané na dálku úžasně širokým pásmem, patří

zatím nejspíše k těm, kteří mají široké pásmo v oblibě. „Široké pásmo se

opravdu snadněji podporuje než vytáčené spojení,“ říká Scott Cebula, výkonný

ředitel informačních služeb společnosti MemorialCare z Kalifornie. Mnoha na

dálku zaměstnaným pracovníkům této společnosti, která poskytuje zdravotní péči,

se líbí přístup ke kabelovým modemům, „poněvadž velká část břemene spojeného s

podporou dopadá zpět na bedra poskytovatele kabelových modemů,“ říká.



Nejlepší radou je: vytvořte si v první řadě strategii podpory zaměstnávání na

dálku, která bude pamatovat na vše, nejjednoduššími modemy pro vytáčené spojení

počínaje až po podporu širokopásmového přístupu.



Virtuální privátní sítě



Virtuální privátní sítě (VPN) šifrují a zapouzdřují data do IP paketů a pak

tyto pakety posílají prostřednictvím Internetu. Jde o stále oblíbenější způsob,

jak připojit vzdálené pracovníky.

Tom Armading, síťový inženýr pracující na University of Rochester v New Yorku,

má mnoho vzdálených uživatelů, o něž se musí postarat: dálkové studenty a kolem

700 zaměstnanců pracujících na dálku (každý týden musí zajistit kolem patnácti

nových požadavků na vzdálený přístup). Z bezpečnostních důvodů se Armading

rozhodl vybudovat svou vlastní VPN. Budování versus nákup je v případě VPN

ožehavou otázkou. Některé podniky, aby je nebolela hlava, zadávají tyto služby

externím organizacím. „Avšak my jsme zjistili, že nabídky poskytovatelů

internetových služeb jsou příliš nestabilní,“ říká Armading. „Rozhodli jsme se,

že si to uděláme vlastními silami.“



Avšak ne každý podnik si chce vybudovat svou vlastní síť VPN. Společnost

MemorialCare nedávno zavedla práci na dálku asi pro 100 lékařů. Poněvadž

doktoři potřebují mít přístup k citlivým informacím o pacientech, je bezpečnost

životně důležitá. MemorialCare se rozhodla jít cestou třetí strany a jako svého

dodavatele si vybrala firmu Pilot Networks. Tato společnost je pro MemorialCare

rovněž poskytovatelem internetových služeb a vybudovala VPN, která spolehlivě

pracuje v přístupovém mišmaši, jenž panuje v Jižní Kalifornii (tato oblast, jež

kdysi sloužila jako testovací laboratoř pro kabelové modemy, má neobvyklou

koncentraci těchto zařízení).



Pocit bezpečnosti

Dvě nejobvyklejší metody pro zajištění bezpečnosti VPN jsou tunelování a

šifrování. V případě tunelu je vybudováno privátní spojení mezi dvěma body. Při

šifrování jsou data přenášená mezi dvěma koncovými body kódována, takže pokud

nějaký čmuchal dokonce pozoruje informace, není schopen zjistit, co vlastně

vidí. Někdy se tunelování a šifrování používá současně.

Při nákupu nástrojů pro VPN nebo najímání poskytovatele je třeba pozřít něco

písmenkové polévky:



- Point-to-Point Tunneling Protocol (PPTP) (tunelovací protokol bod-bod)

vyvinutý fórem složeným z dodavatelů, mezi nimiž nechybí Microsoft, je součástí

dodávky Windows NT. Je tedy k dispozici kdekoliv.



- Layer Two Tunneling Protocol (L2TP) (tunelovací protokol druhé vrstvy) je

protokolem, jenž se nachází ve fázi posuzování ze strany Internet Engineering

Task Force (IETF). L2TP je v podstatě dalším vývojovým stádiem protokolu PPTP,

jehož bezpečnost byla bezpečnostními konzultanty zhodnocena jako „totální

katastrofa“.



- Bezpečný internetový protokol IPSec, vyvinutý IETF pro účely zajišťování

bezpečné komunikace prostřednictvím veřejné IP infrastruktury, zahrnuje

protokoly pro datové formáty, bezpečnou výměnu klíčů a šifrování. IPSec tyto

bezpečnostní prvky zabudovává do síťové vrstvy. Poněvadž se de facto uchytil

jako standard, IPSec rovněž zajišťuje kompatibilitu. Sítě VPN podporující IPSec

se mohou bavit s bezpečnostními nástroji podporujícími IPSec. Předpokládá se,

že IPSec získá na popularitě především v budoucnosti.



Koncepce

Rozvoj telekomunikací by měl podnítit IT pracoviště aby se snažila získat větší

vliv právě na to, jaký software má být nainstalován na těch vzdálených

strojích. Především je zde jedna věc, totiž, když některý zaměstnanec v

kanceláři má nainstalovánu kopii Mech Warrioru 3 kolidující se softwarem,

potřebným pro vlastní práci: tento problém je snadno řešitelný, stačí uživatele

jemně pokárat. Přemístěte tento problém o 2 000 mil a přidejte uživatele, jenž

možná zapomněl na svou hru nebo jen neochotně připouští help desku její

existenci a máte starosti.



Výsledkem toho je, že společnosti standardizují jen jeden nebo dva modely PC a

možná jeden až tři softwarové balíky a uvádějí: nedá se nic dělat, budeme

podporovat pouze tyto konfigurace a nic jiného.



To je případ pojišťovny Prudential Insurance Company of America. Od počátku

roku 1998 tato pojišťovací společnost, která sídlí v Newarku, ve státě New

York, utratila bezmála 100 milionů dolarů za přenosné počítače, které vydala 11

000 pojišťovacím agentům. V tomto měřítku bylo podle Boba Piccarilla,

viceprezidenta terénní infrastruktury, potřebné „kontrolované prostředí“.



„Pojišťovací agenti nemají dovoleno instalovat cokoliv jiného než schválený

software,“ říká Piccarillo. Pokud by lidé od IT přistihli agenta, že má

nainstalovány zakázané aplikace, společnost by mu zaslala varovný dopis s

připomenutím, že „pokud aplikaci neodstraní, bude mu přenosný počítač odebrán“

říká Piccarillo, a rychle dodává, že „dosud jsme to nemuseli udělat.“



Správa aplikací

V reakci na růst zaměstnávání z domova se zvýšilo povědomí vzdálených uživatelů

o mnoha softwarových distribučních a manažerských nástrojích. Jen namátkou:

Connect:Remote od společnosti Sterling Commerce, pcAnywhere od firmy Symantec,

Systems Management Server od Microsoftu, produkty společností Tivoli Systems a

Computer Associates International.



Jak sledovat stav softwaru na 11 000 noteboocích? Ve firmě Prudential si

vybrali produkt Radia společnosti Novadigm, který Piccarillo nazývá „nejlepším

přítelem programátora“. V Prudentialu též používají tento software k

aktualizaci svých schválených aplikací a k odstraňování chyb. Velký čtvrtletní

update trvá s pomocí CD normálně týdny a stojí 50 až 60 tisíc dolarů, s pomocí

Novadigmu to zabere tři dny. Během minulých devíti měsíců bylo odstraněno více

než 60 chyb.



John Girard, analytik společnosti Garnder Group doporučuje takové nástroje pro

správu konfigurace, které jsou určeny pro organizace intenzivně využívající

práci na dálku. Kromě produktů společnosti Novadigm se široce používá Healing

System od Tioga Systems, a Full Armor od společnosti Full Armor. Když se s

notebookem něco stane, některé z těchto nástrojů k tomu jednoduše řeknou „vrať

se ke stavu, kdy to naposledy ještě fungovalo správně“, prohlašuje Girard.

Říká, že preferuje tento přístup, protože PC jsou natolik nestabilní, že

myšlenka na diagnostiku problému zkoušením na dálku je již překonaná.



Lidská stránka věci

Tradiční moudrost praví, že vykonavatelé některých pracovních funkcí

představují dobré kandidáty pro práci na dálku, zatímco jiní nikoliv. Obvyklými

kandidáty na získání notebooku jsou například specialisté na dokumentaci,

zatímco agenti zajišťující zákaznické služby, kteří potřebují mít přístup k

několika realtimovým databázím, by spíše měli být v kanceláři. Do budoucna to

ale nemusí být pravda.



„Dnešní práce na dálku není záležitostí plného úvazku,“ říká Gordon. „Většina

dálkových zaměstnanců se nachází mimo kancelář jeden až tři dny v týdnu. Otázka

tedy zní: které pracovní pozice v sobě zahrnují jeden až tři dny práce na dálku

týdně?“

„Některé pracovní pozice, jež se na první pohled zdají být pro práci na dálku

nevhodnými, takové ve skutečnosti nejsou. Klíčem je, do jaké míry je používání

určitého (softwarového) nástroje integrální součástí příslušné práce. Jestliže

danou aplikaci potřebujete po celou pracovní dobu, zajisté pro vás bude lepší,

když budete v kanceláři,“ říká. Avšak většina pracujících na dálku odvádí

dobrou práci tím, že organizuje plnění svých úkolů tak, aby maximalizovali

produktivitu doma i v kanceláři, dodává. Uživatelé i analytici souhlasí s

názorem, že práce z domova zvyšuje důležitost proškolování jak koncových

uživatelů, tak i podpůrného personálu IT.0



Práce z domova AKCELERUJE

Americký Computerworld prováděl průzkum mezi 124 IT manažery, kteří podporují

zaměstnance pracující z domova, ve společnostech s 500 a více zaměstnanci a

požádal je, aby popsali, jak se jejich praktiky podpory práce z domova budou

vyvíjet v průběhu příštích 12 měsíců. Téměř všichni řekli, že pohyb směrem k

práci z domova se velmi urychluje.

Přestože se v uplynulých dvou letech dramaticky zvyšuje podíl práce z domova,

počet zaměstnanců skutečně pracujících na dálku v jakékoliv jednotlivé

společnosti zůstává ale nízký.



Téměř tři čtvrtiny respondentů řekly, že možnosti práce z domova byly dříve

využívány pouze deseti a méně procenty celkového počtu vhodných zaměstnanců.

Není překvapující, že oddělení informačních technologií mají nejvyšší procento

kolem 41 % zaměstnaných z domova. Následují oddělení financí, zákaznických

služeb, odbytu a marketingu.

Většina respondentů (81 %) řekla, že jejich zaměstnanci pracující z domova

strávili nejméně polovinu svého času v kanceláři. Pouze kolem 11 % by mohlo být

považováno za zaměstnance pracující z domova na plný úvazek. Avšak tento počet

se mění. Pouze jeden manažer řekl, že očekává, že se počet zaměstnanců

pracujících z domova v jeho společnosti ve skutečnosti sníží. 24 % předvídalo,

že počty by měly v příštím roce zůstat na přibližně stejné úrovni. Ale 75 %

respondentů očekávalo, že se v příštích 12 měsících počet zaměstnanců

pracujících z domova prudce zvýší, v průměru o 34 %.



Zajímavé je, že pouze 59 % společností, které jsme zkoumali, vybavuje pracující

z domova zařízením, jež potřebují pro práci na dálku. 41 % nám sdělilo, že

zaměstnancům poskytuje alespoň část tohoto zařízení. Většina společností

samozřejmě podporuje své vlastní vybavení, avšak 73 % společností se vyjádřilo,

že jejich help desk rovněž řeší problémy s hardwarem a softwarem vlastněným

zaměstnanci a 41 % bude též instalovat nástroje vlastněné společností na

zařízení zaměstnanců. Méně než jedna třetina však udržuje, opravuje či

upgraduje zařízení zaměstnanců, pokud dojde k vážnému problému.



17 % se zmiňovalo o technologických problémech, například nekompletním řešení

přístupu či nedostatku vhodného zařízení, jako o hlavní překážce pro úspěšnou

podporu zaměstnávání z domova. Dalších 15 % řeklo, že vysoké náklady na školení

a podporu dálkových uživatelů omezují počet zaměstnanců, který by společnosti

byly schopny zvládnout. Téměř jedna čtvrtina respondentů se vyjádřila, že by

nedovolili zaměstnancům pracovat z domova, protože nemají dobré zkušenosti s

provozem praktických aplikací v prostředí práce na dálku.

Téměř jedna polovina IT manažerů, kteří se zúčastnili průzkumu, rovněž sdělila,

že nejžádanější aplikace nástroje pro zpracování podnikových procesů, například

systémy pro správu lidských zdrojů, účetní a databázové systémy a systémy pro

zpracování transakcí je rovněž velmi obtížné podporovat. Málo potíží způsobují

aplikace určené pro koncové uživatele, například textové procesory. Podle

průzkumu se pachateli většiny hardwarových závad ukázala být komunikační a

síťová zařízení, ačkoliv PC se samy o sobě pohybují v těsném závěsu.



Expanzi programů zaměstnávání z domova v mateřských společnostech stále nejvíce

brání problémy spojené s podnikovými procesy a managementem. Většina

respondentů uvedla, že hlavní zábranou je fakt, že je třeba, aby klíčoví

zaměstnanci byli při své práci stále fyzicky přítomni v kanceláři. A někteří

manažeři stále vzdorují tomu, aby ponechali zaměstnance samy o sobě. 27 %

respondentů uvedlo, že management bránil rozšiřování jejich programů

zaměstnávání z domova.



Poměry na trhu práce na dálku



13% zaměstnanců, pracujících na plný úvazek, pracuje na dálku,



40% z těchto dálkových zaměstnanců takto pracuje po část svého 40hodinového

pracovního týdne,



58% těchto na dálku pracujících takto pracuje „navíc“ ke svému řádnému

pracovnímu dni,



89 % dálkových zaměstnanců používá modemy pro vytáčené spojení. Očekává se, že

během příštích 12 měsíců jejich podíl klesne na 77 %.