Přehled hlavních výměnných P2P systémů - sdílené sítě stále straší všechny producenty filmů a hudby

Výměnné systémy jsou jedním z fenoménů internetu poslední doby. Ačkoliv mají
mnoho odpůrců, kteří proti nim protestují a dokonce podnikají právní kroky

proti jejich fungování, na světě jsou desítky milionů jejich spokojených

uživatelů. V tomto tématu se dočtete, jaké výměnné systémy jsou v současné době

nejpoužívanější, jak fungují a také jak jich můžete využívat. Můžete si přečíst

také něco o úskalích výměnného světa, právních i uživatelských.



Oblíbeným omylem některých odborníků a obchodním tahem společností

provozujících výměnné sítě je zaměňování pojmů „aplikace“ a „síť“. Zatímco

výměnná síť je představována souhrnem aplikací pro výměnu a sdílení souborů

založených na stejném protokolu, nebo jej alespoň využívajících, aplikace jako

taková síť nepředstavuje. Proto neexistuje žádná síť KaZaa nebo třeba Grokster,

a už vůbec ne Shareaza. To jsou pouze aplikace zprostředkující služby jedné

nebo více sítí. V současné době existuje mnoho protokolů pro sdílení, avšak jen

několik z nich lze považovat za velké hráče v pestrém světě výměny souborů.

Mezi ně patří FastTrack, Gnutella2, do jisté míry ještě eDonkey a

DirectConnect. Mnoho dalších, menších má význam pouze pro omezenou komunitu

uživatelů, protože slouží buďto k proprietárním potřebám, nebo jen úzkým

skupinám zájemců o určitý druh obsahu.





Jak měřit výměnné sítě?



Existuje několik kritérií, podle kterých můžeme říci, zda nějaká síť nebo

klient je nebo není v reálu použitelná a nakolik. Základním kritériem je to,

kolik má daná síť uživatelů, a co více, jak velký objem dat tito uživatelé

sdílejí. Právě množství souborů a také jejich kvalita jsou klíčové pro správnou

funkci výměny, pro snadné hledání a stahování souborů. Většina klientských

aplikací velkých výměnných sítí je v současné době vybavena schopností

hodnocení obsahu. Každý uživatel může určit, nakolik stažený soubor technicky i

obsahově odpovídá tomu, co se původně snažil najít. Některé protokoly umožňují

navíc zjistit, kolik uživatelů se na síti v daný okamžik nachází, a jaké

množství dat či souborů sdílejí. U jiných je to však technicky nemožné.



Dalším důležitým kritériem je samotný použitý protokol. V současné době

existují tři hlavní směry vývoje. Prvním z nich jsou protokoly založené na

skupině serverů spravujících index, tedy katalog nabízených souborů spolu s

přehledem dostupných zdrojů. Dalším typem jsou sítě zcela decentralizované, bez

jakýchkoliv serverů nebo ústředních bodů. Tyto sítě jsou obecně sice méně

efektivní při vyhledávání, je však velice obtížné je vypnout a vznikají

především jako obrana před odpůrci výměny souborů, hlavně z řad zástupců

fonografického a vůbec zábavního průmyslu. Třetí typ pak představují protokoly,

které jsou někde na pomezí mezi oběma předchozími. Mohou sice využívat velkých

center, v zásadě jsou však na nich nezávislé.



Posledním důležitým kritériem je technologická dostatečnost v rámci některého z

výše uvedených řešení. Vytvořit například nový protokol je velice obtížnou

záležitostí, a tak i dobré nápady mohou ztroskotat na jejich špatné

implementaci.





Použití a rizika výměnných systémů



Základním principem výměnných systémů je „dej a dostaneš“. To znamená, že by

nemohly fungovat, pokud by od nich uživatelé vyžadovali pouze přísun souborů a

sami do nich ničím nepřispívali. U decentralizovaných systémů se participace

jednotlivých uživatelů na jejich provozu navíc ještě zvyšuje o podíl na udržení

indexu. Ten je totiž, v nepřítomnosti centrálních serverů, delegován do

jednotlivých klientů, obvykle asymetricky v závislosti na jejich technickém

vybavení a momentální síťové dostupnosti. Každý uživatel by tak v ideálním

případě měl být aktivním prvkem sítě, využívajícím jejích možností a zároveň se

podílejícím na jejím rozšíření.



Obecně platí, že po nainstalování kteréhokoliv výměnného klienta jsme vyzváni k

určení dvou adresářů. První z nich slouží k ukládání stažených souborů. Ten

druhý má obsahovat soubory, určené ke sdílení. Je důležité vědět, že sdílet

smíme jen takové soubory, k nimž máme oprávnění autora nejen je využívat, ale

také dále bezplatně šířit. V opačném případě se uživatel výměnného systému

vystavuje riziku trestního postihu, protože může porušovat zákony země, v níž

výměnného systému využívá. Faktem, který zde nemůžeme zamlčet ovšem je, že

drtivá většina výměnných systémů funguje právě díky masové distribuci

neautorizovaného obsahu. Problematika práva a etiky v tomto případě by

vystačila na samostatné téma, a koneckonců již zde byla několikrát rozváděna.

Nakolik je tato skutečnost závadnou a nakolik se jedná jen o novou formu

chápání vlastnictví a obsahu, není možné jednoznačně určit, hranice mezi

normálním jednáním a krádeží je příliš tenká.



Jiným problémem je potenciální riziko šíření škodlivých kódů po výměnných

systémech. Kromě tradičních virů a červů bylo zachyceno již několik exemplářů,

které pro svou distribuci využívaly právě výměnných sítí. I když část aplikací

obsahuje primitivní metody ochrany proti zavlečení škodlivých kódů, nebo

dokonce vlastní antivirová řešení, je samozřejmostí využívat je společně s

vyspělými antivirovými balíky a firewally. Jedině tak lze dosáhnout nejen jisté

úrovně bezpečí, ale také anonymity, která je mnoha uživateli výměnných systémů

vyžadována.







Co je to regionalizace?



Regionalizace je problém většiny současných výměnných sítí, který vychází z

jejich decentralizace. Pokud je seznam souborů udržován mnoha malými body, má

konkrétní klient šanci komunikovat jen s některými z nich. V rámci regionů, jež

se přibližně kryjí s kontinenty, je pak možné velmi rychle najít takřka

jakýkoliv soubor, který je zde sdílen. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy

některý klient požaduje obsah, jenž v jeho „domovském“ regionu není. Hledání

mezi jednotlivými indexovými prvky, huby, supernody, je dlouhé a omezené. V

důsledku toho může hledání obsahu, který je na síti reálně přítomen, vést k

negativnímu výsledku, a to i po několikerém opakování. Ačkoliv existují

způsoby, které mají regionalizaci omezit (například v KL je to možnost měnit

aktuální supernode), ve skutečnosti tento problém není ani zdaleka zažehnán a

ještě nějakou dobu vážnou potíží zůstane.







Protokol FastTrack



Domovská stránka: http://www.projectfasttrack.com



FastTrack patří mezi relativně staré výměnné protokoly. Jedná se o komerční

řešení, jeho implementace do aplikací podléhá stále licenčním poplatkům.

Základním principem FastTracku je vytvoření sítě se dvěma různými typy uzlů.



Tzv. nody, neboli uzly jsou základním prvkem sítě. Jsou to počítače, které

nabízejí obsah a také tento obsah stahují. Komunikace probíhá zpravidla

obousměrně, nody si ale nedokáží samy najít to, co jejich uživatelé požadují,

ani nijak propagovat vlastní obsah přímo jiným nodům.



Druhým prvkem sítě jsou supernody. Jejich úkolem je kromě již zmíněných

činností běžných uzlů udržovat seznamy souborů. Každá aplikace využívající

FastTrack jako svůj protokol může být jak uzlem, tak i superuzlem. Rozhodování,

kterým z těchto prvků bude, je implicitně automatické. Vždy lze manuálně

zabránit tomu, aby se určitá instalace stala superuzlem, v některých případech

je možné to i vnutit.



FastTrack si udržuje přehled o počtu připojených uživatelů i množství dat, tato

statistika je zobrazena v jeho aplikacích. Bohužel, kvůli některým negativním

vlastnostem sítě je tato statistika značně nepřesná, v jeden okamžik se na

různých místech liší a souvisí s neduhem, který není vlastní jen tomuto, ale i

dalším protokolům, tzv. regionalizací, o níž píšeme ve vloženém rámečku.



KaZaa



Domovská stránka: http://www.kazaa.com



KaZaa Media Desktop (KMD) je nejstarší implementací protokolu FastTrack, v

současnosti obhospodařovávanou firmou Sherman Networks. Aplikace je v nynější

době již velmi stabilní a spolehlivá. Obsahuje zabudovaný reklamní systém a

také druhou, paralelní výměnnou síť Altnet. Ta má sloužit k distribuci

placeného obsahu, souborů chráněných pomocí systému Digital Rights Managementu.



V minulosti mohl Altent sloužit i jako základna sítě distribuovaného počítání,

založeného na čase a prostředcích počítačů uživatelů výměnného systému, tato

funkce však již byla potlačena.



KMD obsahuje vlastní knihovnu lokálních médií s možností jejich třídění podle

rozličných kritérií a také přehrávač. Ten je založen na Windows Media Playeru a

využívá jeho kodeky. WMP proto musí být přítomen v hostitelském operačním

systému.



Bohužel, KMD také obsahuje určitá omezení. Jedná se především o zúženou možnost

vyhledávání, počet pokusů, kdy může být zpracován jeden dotaz. Dalším omezením

je vytváření front. Každý uživatel má svou participační úroveň. Ta se určuje na

základě poměru mezi objemem přijatých a odeslaných dat, svou roli hraje i

aktivita uživatele při klasifikaci obsahu (viz výše). Klasifikovaný obsah

odesílaný z počítače má proti neklasifikovanému dvojnásobnou hodnotu. Pokud

dojde ke konkurenční kolizi, tedy když se jeden soubor z nějakého počítače

pokouší stahovat více než jeden uživatel FastTracku, přednost je dána tomu, kdo

má vyšší participační úroveň. A to i za cenu odpojení jiného uživatele. Podobná

omezení jsou i v systému vyhledávání napříč superuzly.







KaZaa Lite



Domovská stránka: http://www.k-lite.tk, http://www.kazaa.cz



KaZaa Lite (KL) vznikla jako odpověď nespokojených uživatelů na politiku

Sherman Networks vedoucí k omezování některých možností KMD, a původně

především k zavádění reklamních aplikací a spywaru. Jedna se o hack KMD, dnes

již ovšem na velice vyspělé úrovni. KL v sobě nemá žádnou reklamu, spyware ani

Altnet, vyhledávání obsahu chráněného DRM je tedy potlačeno. Místo toho je

zcela neomezeno hledání v síti. KL je v současné době základnou pro množství

doplňků, jež je k ní možné doinstalovat, nebo které jsou již obsaženy v

základní verzi (edici).



Díky nim je možné například snadno vytvářet URL odkazy na soubory nacházející

se ve FastTracku, lépe fungují také náhledy na ještě nestažené soubory.

Specialitou je urychlovač, rutina, která periodicky vyvolává u stahovaných

souborů dohledávání dalších zdrojů. Tak je možné mnohem rychleji stahovat ta

data, jež má na síti pouze malé množství uživatelů, nebo která se nacházejí

převážně ve vzdálených lokacích. Také participační úroveň lze obejít, a to hned

na dvou úrovních. Jednak klient může nastavit tuto hodnotu na maximálních 1 000

bodů (bůh), a to v současné verzi mnohem méně komplikovaně, než tomu bylo dříve.



Druhou možností, jak do FastTracku pomocí KL zavádět „rovnostářství“, je

obcházení pořadí. KL lze donutit, aby nepouštěla u nahrávaných souborů

uživatele s vyšší participací před ty s nižší. To má své výhody, ale i

problematické stránky a použití těchto funkcí nemusí být, zejména k uživatelům

klasického KMD, příliš fér.



KL je obecně méně stabilní než KMD. Čas od času u ní dochází k samovolným pádům

a také k „zapomínání“ spuštěných downloadů. To je zvláště v případech, kdy

stahujeme velké soubory, velmi nepříjemná vlastnost. Jako kosmetické vady se v

jejím stínu jeví další nedostatky KL, třeba občasné zúžení sloupců v okně s

průběhem síťových operací na nulu.



Pokud jde o výběr mezi KL a KMD, pak lze začátečníkům nabídnout jednoznačně

spíše KMD, zatímco pokročilým uživatelům sítě zase KL. KaZaa Lite je však

počeštěna, a to poměrně velmi dobře. Výběr je tak čistě individuální.







K-Lite codec Pack



Hovoříme-li o KaZaa Lite, pak nemůžeme nezmínit ještě jedno „geniální dítě“

jejích tvůrců. Jedná se o balíček kodeků. Na síti FastTrack se mimo jiné

nachází velké množství filmů, televizních seriálů a dalšího videomateriálu,

včetně značného množství pornografie. Tento obsah je kódován různými kodeky, v

poslední době převážně založenými na variacích technologie MPEG4. Pro

přehrávání tohoto obsahu je v počítači nutné mít instalován kodek. Kodeků je

hodně, instalátorů taky, a tak se spuštění nějakého exotického formátu může

stát zdlouhavou a náročnou prací. K-Lite codec Pack je balíček obsahující

takřka všechny v současné době využívané kodeky v jediném instalátoru. Existuje

v několika verzích, některé bohužel obsahují také pirátské kopie komerčního

softwaru, respektive nástroje na obejití jejich ochran. V každém případě ale ta

základní stojí určitě za stažení a instalaci.









Protokol Gnutella



Domovská stránka: http://www.gnutella.com



Gnutella je dítě autora nesmrtelného přehrávače Winamp Justina Frankela

(Nullsoft). Jedná se opět o zcela decentralizovanou síť. Původní Gnutella se

dnes již používá málo, její místo zaujala aktualizovaná verze protokolu

Gnutella2. Tento protokol kromě zdokonalení vzájemné komunikace jednotlivých

částí také přináší možnosti maskování P2P komunikace, využití různých

transportních vrstev apod. Prvky v síti se v případě tohoto protokolu dělí na

lístky „leaves“, obsahující jak části indexu, tak i obsah, a „huby“, které

zprostředkovávají index a také vzájemnou komunikaci jednotlivých lístků. Na

rozdíl od FastTracku je Gnutella volně dostupnou technologií, a proto pro ni

vzniklo veliké množství různých klientů. U této sítě nelze určit množství

připojených prvků, pouze počet těch, se kterými má daný klient v určitý okamžik

navázanou komunikaci. Prvky nespolupracují hierarchicky, ale již na úrovni

lístků jsou si rovny a huby tvoří spíše podpůrné prvky, než nadřazená zařízení

v rámci diverzifikované sítě. Vzhledem k tomu je ovšem komunikace na síti

Gnutella relativně pomalejší než na konkurenčním FastTracku.



To, co má G2 navíc, je paradoxně tím, co oproti FastTracku postrádá. FastTrack

je totiž vybaven ochranným opatřením. V případě, kdy by bylo hypoteticky nutné

vyměnit všechny klientské aplikace, typicky s cílem upgradu na vyšší verzi

protokolu, je možné na síť vyslat požadavek, aby klienty vyhovovaly určitému

číslu hlavní verze. V případě, kdy by se tak do sítě dostal požadavek na

neexistující verzi klienta, FastTrack by prakticky přestal fungovat (celá tato

problematika je však o něco složitější, než zde můžeme popsat). Nic takového

Gnutella nemá. Síť nejenže nemá své centrum, ale ani vlastníka, její řízení je

plně v rukou uživatelů. Možná právě proto v Gnutellu a ne v jiné sítě vkládá

mnoho odborníků budoucnost výměnných systémů.







Shareaza



Domovská stránka: http://www.shareaza.com



Shareaza již byla na stránkách PC Worldu představována, nyní se ale o ní musíme

zmínit ještě jednou. Jedná se totiž o nejdokonalejšího klienta pro sítě

Gnutella a Gnutella2, který je dostupný. Na rozdíl od jiných neobsahuje již od

původní verze žádný spyware, reklamní systém ani DRM. Vzhled aplikace je do

jisté míry odvozen od KMD, v poslední době jde ale již svým vlastním směrem.

Rozložení jednotlivých částí programu je podobné jako u KMD, přítomna je

přehledná úvodní obrazovka typu „today“.



Zajímavou a užitečnou vlastností Shareazy je schopnost aktivního prohledávání

sítě. Po otevření vyhledávání jsou nejprve nalezeny ty soubory, které jsou

dostupné v nejvíce zdrojích, a pak další, mimo jiné podle toho, zda se např.

nacházejí za firewallem a podle hodnocení obsahu. Poté, co hlavní hledání

skončí a okno zůstane otevřené, aplikace stále prochází síť ve snaze najít

další zdroje k již nalezeným záchytům. To velmi usnadňuje stahování „vzácných“

souborů, na druhé straně to však vede ke zvyšování zátěže na internetovou

linku. Tato zátěž je u všech aplikací typu Gnutella vzhledem k povaze sítě

vůbec větší než u FastTracku (kde se koncentruje pouze na superuzly).



Shareaza je hezká aplikace se spoustou technických fines. Jednou z nich je

například okno, které lze odloučit od hlavní plochy aplikace a umístit kamkoliv

na obrazovku. Tam pak funguje jednak jako ovladač vestavěného multimediálního

přehrávače (opět založeného na WMP), jednak, a to je důležitější, jako monitor

připojení. V barevném grafu ukazuje, kolik dat se právě stahuje a odesílá,

jinými slovy jde o souhrn aktivity na síti. Největším nedostatkem Shareazy je

totéž, co postihuje některé verze KL. V případě pádu aplikace, nebo zatuhnutí

operačního systému totiž dochází k zapomínání stahovaných souborů. Nedokončený

(a nepoužitelný) soubor zůstává na disku, ale Shareaza o něm neví. Soubor je

sice možné vrátit zpět do seznamu stahovaných a aktivovat, vyžaduje to však

akci, která je mimo možnosti běžného uživatele. Někdy také dochází k

„nevysvětlitelným“ pádům aplikace, kdy program samotný sice běží korektně, ale

všechny jeho ovládací prvky jsou zablokovány a je nutné jej nouzově ukončit.







Protokol e-Donkey



Domovská stránka: http://www.edonkey2000.com



Tento protokol patří mezi částečně centralizované. Co to znamená? K udržení

indexu souborů nejsou využívány přímo počítače uživatelů sítě, ale

specializované servery. V případě padlého Napsteru existoval vysoký stupeň

centralizace, a proto jej bylo možné snadno vypojit. Naproti tomu e-Donkey je

síť založena na množství menších serverů po celém světě. K tomu, aby mohla

fungovat, musí každý její klient obsahovat seznam těchto serverů, nebo alespoň

adresy několika z nich. Díky přítomnosti serverů je vyhledávání na ED rychlejší

a snazší než v případě Gnutelly nebo FastTracku. Samotný přenos souborů se

realizuje pomocí techniky podobné FTP, stejně jako tomu bylo u dnes již

neexistující sítě Audiogalaxy. e-Donkey je relativně rychlá a výkonná síť,

oblíbená především v USA a Kanadě. To také určuje obsah, který na ní můžeme

nalézt.



Chcete-li začít e-Donkey využívat, lze nejvíce ze všeho doporučit obrátit se

spíše na již zmíněnou Shareazu, než na některý z nativních klientů (jako třeba

e-Mule). Ta jej totiž podporuje také společně s možností stahování jednoho

souboru z více různých sítí zároveň (s využitím technologie TigerTree). Jedinou

zvláštností, kterou lze brát spíše jako vlastnost, než jako nedostatek tohoto

systému, je nutnost aktualizovat pokud možno pravidelně seznam serverů. Ty se

totiž neustále mění, vznikají nové a zanikají již stávající. Klient se

zastaralým seznamem serverů tak sice může sítě bez problémů dále využívat, jeho

možnosti jsou však velmi silně omezeny.







Ostatní systémy



WinMX



Domovská stránka: http://www.WinMX.com



WinMX je specifickou sítí, založenou na sdílení hudby, ačkoliv poslední verze

již umožňují pracovat i se soubory jiného typu. Její protokol je založen na

OpenNap variantě původního protokolu Napster a je serverocentristická. Klient

podporuje jak vlastní technologii WPNP, tak OpenNap servery, kterých stále po

světě funguje určité množství. Síť byla koncipována původně výhradně pro

sdílení multimediálních souborů. Tato restrikce vedla k vytvoření solidní

sbírky hudby, která přetrvává dodnes i po jejím uvolnění. Přenos souborů mezi

klienty je poměrně rychlý, vyhledávání také. Bohužel stále ještě dochází k

občasným pádům výměnné aplikace, k nestabilitě, a někdy také ke zbytečnému

spotřebování veškerých dostupných hardwarových prostředků (zejména na

operačních systémech typu Windows NT). Klientská aplikace se svým vzhledem a

ovládáním dosti odlišuje od zaběhnutého standardu `a la KMD a trvá relativně

déle, než si na její ovládání i zkušený uživatel dostatečně zvykne. Dalším

nedostatkem jsou výpadky sítě, její nestabilita a nejasná budoucnost. V každém

případě se ale jedná o zajímavou alternativu pro lidi, kteří se zajímají

především o sdílení a hledání digitální hudby nejen na síti WinMX, ale také na

stále ještě existující skupině výměnných komunit založených na OpenNAP

protokolu.







Earth Station 5



Domovská stránka: http://www.earthstation5.com



Earth Station (ES) je projektem lidí, kteří jej právně umístili do

palestinského uprchlického tábora. Díky tomu je tato síť, která se nijak netají

tím, že byla vytvořena ke sdílení pirátského obsahu, prakticky nežalovatelná.

Klientská aplikace je laděna do hezkého designu kosmické lodi, bohužel tím

veškeré pohodlí končí. O topologii sítě není známo prakticky nic bližšího, s

výjimkou toho, že umožňuje přenášet data šifrovaně a přes maskující proxy

servery.



Tak se i uživatelé sítě stávají prakticky neviditelnými. ES je novým projektem

a v tuto chvíli lze jen velmi stěží říct, jaká jej asi čeká budoucnost. Nápad s

certifikací (i když ta je v jiné formě přítomna již v Gnutelle), maskováním a

šifrováním by dobudoucna mohl být zajímavým. V tuto chvíli však naráží jednak

na technické nedostatky samotné aplikace, jednak na malé množství sdíleného

obsahu.







MediaSeek



Domovská stránka: http://www.mediaseek.pl



Před několika lety, po konci legendárního Napsteru, patřila mezi nejdokonalejší

výměnné sítě Audiogalaxy. Potomkem, který zbyl po jejím uzavření, je polská síť

MediaSeek. Princip je identický jako býval u AG. Program, který slouží ke

sdílení a stahování souborů, je jen jakýmsi agentem prostředníkem, s minimem

ovládacích prvků. Veškeré řízení provozu a stahování se odehrává v okně

webového prohlížeče na stránkách provozovatele serveru. To je velice pohodlné a

přináší to jednu velice kladnou vlastnost. Lze nastavovat stahování souborů i

do počítače, u něhož právě nesedíme, stačí jen, aby byl zapnutý, připojený k

internetu a běžel na něm agent.



MediaSeek není ani zdaleka tak velkou sítí, jakou bývala Audiogalaxy. S jeho

funkčností je to taky poněkud sporné. V některých obdobích lze na MS najít

velké množství zajímavého obsahu, jindy síť nefunguje vůbec, nebo jen s

největšími potížemi. Je tak použitelný spíše jen na pokusné hledání toho, co

jinde opravdu nelze nalézt.







BitTorrent Coupling (BT)



Domovská stránka: bitconjurer.org/BitTorren­t/download.html nebo

http://www.btsites.tk



BitTorrent je často omylem řazen mezi výměnné systémy, i když jím ve

skutečnosti není. Nelze v něm hledat, nelze určit jeho velikost. BT je systém

odkazů na soubory, které lze hledat na počítačích podporujících mimo jiné jeho

technologii po celém světě. Seznamy odkazů jsou uloženy na speciálních WWW

serverech, stačí se třeba jen podívat do Googlu. BT je ideální technologií pro

vícenásobné stahování různých souborů, ale za skutečnou P2P síť nemůžeme tuto

technologii považovat. Ale určitě stojí za to ji vyzkoušet.







DirectConnect



Domovská stránka: http://www.dcplusplus.com



DirectConnect (DC) je velmi svéráznou formou výměnného systému. Všechny

předchozí byly koncipovány jako velké globální sítě, umožňující svému uživateli

najít snadno a rychle jakýkoliv obsah, který se nachází v rámci sítě kdekoliv

na světě. DC je jiný. Netvoří jednolitou síť, ale spíše volné sdružení malých,

samostatných ostrůvků okolo jednoho silnějšího počítače, hubu. Ten je vlastně

centrálním serverem malé P2P sítě, udržujícím její seznam nabízených souborů a

umožňujícím vzájemnou komunikaci klientů.



Maximální kapacita takového hubu je dána kapacitou stroje, který jej tvoří.

Právě proto je DC ideálním zázemím pro relativně malé komunity uživatelů se

zájmem o specifický typ obsahu, jako třeba okrajové hudební žánry.

Administrátoři jednotlivých hubů mohou určit, za jakých podmínek je uživatelům,

vybaveným standardní klientskou aplikací, umožněn vstup a tedy i sdílení a

stahování souborů. Obvykle je takovou podmínkou určité minimální kvantum

nabízeného obsahu (typicky v gigabajtech), minimální kapacita přenosové linky a

také typ nabízeného obsahu. I když všechny tyto hodnoty lze na úrovni klienta

padělat, a tak si vynutit i přístup do těch uzlů, které by jinak byly danému

uživatel uzavřeny, v reálu se to příliš často neděje.



Pro vstup do hubu je také nutné znát jeho název nebo IP adresu. I když klient

opět obsahuje funkci centrálního adresáře, zdaleka ne všechny huby jsou v něm

uvedeny. K jejich adresám se však lze dostat například na různých IRC kanálech,

v chatech a podobně.







Morpheus



Domovská stránka: http://www.morpheus.com



Morpheus je dalším klientem sítě Gnutella (kam utekl od FastTracku). Kdysi se

jednalo o aplikaci s velkým potenciálem, ty doby jsou však bohužel již pryč.

Používá zastaralý protokol G1, obsahuje spyware, na pomalejších počítačích je

takřka nepoužitelný. I když stabilita aplikace je vysoká a její vzhled také

patří mezi solidní, celkově vzhledem ke konkurenci není o co stát.





Závěrem



Výměnných sítí existuje velké množství a uživatelů na nich také. Pokud chcete

využívat tyto sítě ke své plné spokojenosti a jste laik, obraťte se na KMD nebo

Shareazu. Pro odbornější uživatele je vhodnější KaZaa Lite v kombinaci se

Shareazou nebo DC++. Hudebním fajnšmekrům poslouží WinMX, experimentátorům

všechny ostatní. Sítí je samozřejmě mnohem více, než mohlo být postihnuto v

tomto krátkém seznamu, vyčerpávající přehled ale také nebyl jeho cílem.