Přídavné ventilátory. Nižší teplota počítače zvýší jeho stabilitu

1. 11. 2005

Sdílet

V druhé části sekce Ladíme vzhled a výkon se tentokrát budeme věnovat přídavnýmventilátorům do počítačové skříně. Připomeneme, proč se o nich vlastně zmiňujeme, jaké jsou jej...

V druhé části sekce Ladíme vzhled a výkon se tentokrát budeme věnovat přídavným
ventilátorům do počítačové skříně. Připomeneme, proč se o nich vlastně

zmiňujeme, jaké jsou jejich funkce, tvary a barvy a nakonec si řekneme něco o

jejich umístění.

Smysl použití přídavných ventilátorů v počítačové skříni jsme nastínili již v

minulém čísle, kde jsme se zabývali chlazením počítačové skříně komplexně.

Samotné ventilátory mají za úkol rozpohybovat vzduch tak, aby v horším případě

cirkuloval, v lepším případě protékal skrz počítačovou skříň, tím ochlazoval

vnitřní komponenty a odváděl přebytečné teplo ven.

Protože ventilátorů a jejich výrobců je veliké množství, dělí se do několika

skupin. Asi nejviditelnějším rozdílem mezi jednotlivými typy ventilátorů je

jejich velikost. Na našem trhu lze bez problémů sehnat ventilátory s rozměry 40

x 40, 60 × 60, 80 × 80, 90 × 90, 92 × 92 a 120 x

x 120 mm. Pro běžné použití jsou vhodné modely s rozměry 80 × 80, 90 × 90 a 120

x 120 mm, protože právě pro ně je uzpůsobena naprostá většina počítačových

skříní. Důležitým rozhodovacím údajem není jen rozměr ventilátoru, ale také

jeho výkon, který určuje, kolik vzduchu je schopno za jednotku času projít

ventilátorem. Výkon ovlivňuje jak velikost, tak i otáčky větráku. U zcela

obyčejných (a tedy i levných modelů) se setkáváme pouze s jednou rychlostí

otáčení, bez jakékoliv možnosti regulace. Tyto ventilátory jsou připojeny k

běžnému napájecímu kabelu, vedoucímu k pevnému disku nebo disketové mechanice,

nenabízejí ani možnost sledování otáček. Jejich vybavenější kolegové mají

třínebo čtyřpinový konektor, který se zapojí do základní desky a jeho pomocí

pak lze monitorovat otáčky samotného větráku. U vybraných modelů je možné

otáčky regulovat také automaticky pomocí softwarových nástrojů nebo přímo z

BIOSu základní desky. Existují rovněž typy s manuální regulací, které se v

současné době již tak často nevyskytují. V běžně dostupných provedeních

nabývají otáčky hodnot od 1 000 ot./minutu až do 3 000 ot./minutu.

S otázkou počtu otáček úzce souvisí i celková hlučnost ventilátoru. Čím vyšší

otáčky budou, tím větší hluk bude větrák vydávat. Hluk je v podstatě to jediné,

co prozrazuje přítomnost tohoto zařízení v počítači, a proto je dobré volit

vždy takový model, jehož hlučnost nepřesáhne 25 dB. Pokud si trochu připlatíte,

můžete získat ventilátory s hlučností maximálně 18 dB, ale to platí vesměs pro

velké, 120 × 120mm ventilátory. Výhodu mají ty, u nichž lze monitorovat, ale

hlavně ovládat otáčky. Celková velikost a otáčky ovlivňují výkon ventilátoru,

jeho hodnota se obyčejně označuje v kubických stopách za minutu (CFM). Jako

příklad uvádíme v tabulce průměrnou hodnotu průtoku u jednotlivých rozměrů, pro

úplnou představu uvedeme i počet otáček, rozměry a úroveň hluku.



Na čem se točí?

Životnost ventilátoru je dána především použitým ložiskem. Narazit tak můžete

na levné trubkové (kluzné) ložisko, nebo na dražší kuličkové a dvojkuličkové

ložisko. Na ložisku záleží do určité míry i hlučnost ventilátoru.



Instalace

Po výběru a nákupu správného ventilátoru můžete přistoupit k poslednímu kroku,

tedy k jeho instalaci. Ta je vcelku jednoduchá, potřebujete pouze křížový

šroubovák, šroubky, které jsou v naprosté většině dodané již spolu s

ventilátorem, a trochu obratnosti. Ventilátor můžete ke skříni přichytit z

vnější nebo vnitřní části, u některých skříní je možné využít prostor pod

předním víkem (při instalaci je nutné odstranit kryt). Ještě malá rada na závěr

před umístěním a namontováním zkuste připojit větrák nanečisto a zjistěte, zda

je správně natočen, tedy zda správně vhání nebo naopak odsává vzduch.



Výsledky snažení

O výsledcích jsme podrobně hovořili již v minulém čísle, proto jen zopakujeme

základní fakta při chlazení pevného disku lze dosáhnout až 20stupňového rozdílu

teploty v případě použití ventilátoru a bez něj. Obdobně jsou na tom prakticky

všechny elektrické součástky na základní desce, grafické kartě a třeba na

operačních pamětech. Jedinou nevýhodu spatřujeme ve zvýšení hluku vydávaného

počítačem. Ten lze ovšem minimalizovat výběrem kvalitních ventilátorů.

K testu zapůjčila firma Czech Computer, http://www.czechcomputer.cz.