Připravte se na digitální TV

Pozemní digitální televizní vysílání se blíží i do ČR a se vstupem naší země do
EU se jeho příchod stává ještě zřetelnějším.

Ať totiž chceme nebo ne, jednoho dne i nás dostihnou celoevropské dohody o

zavedení pozemního digitálního vysílání, a Česká republika tak již snad nebude

v tomto směru zaostávat za technologickým vývojem Evropy když například v

oblasti mobilní telefonie uštědřuje i vyspělým zemím nejednu lekci. V tomto

článku na pokračování se vám pokusíme přiblížit problematiku digitálního

vysílání jako celku, tedy nejen vysílání pozemního, ale i satelitního, které je

na rozdíl od prvně zmiňovaného dostupné u nás již dlouhou dobu. Pozemní

digitální vysílání, oficiálně označované jako DVB-T (Digital Video

Broadcasting-Terrestrial) a slangově nazývané jako digitální televize,

představuje zásadní inovaci současného způsobu televizního vysílání, která

přinese nové původní české televizní programy, interaktivitu, doplňkový

informační datový tok související s televizními programy, mobilní příjem na

cestách a v neposlední řadě vyšší kvalitu obrazu. Jak se to podaří?

Modernějšími technologiemi nabízejícími lepší využití šířky kmitočtového pásma

určeného mezinárodními normami pro přenos televizního signálu. Dnes se totiž

stále vysílá v technologickém pojetí 40. let 20. století, které je postaveno na

již zastaralém analogovém přenosu obrazu a zvuku. Dlužno podotknout, že je tomu

tak nejen u nás, ale i prakticky všude ve světě, avšak s tím rozdílem, že ve

vyspělých zemích již DVB-T paralelně se stávajícím vysíláním funguje.

Televizních standardů je po celém světě několik a společně se na ně podíváme až

v pokračování tohoto článku v příštím PC WORLDu. Začněme ale popořádku

digitálním televizním vysíláním, které je u nás dostupné již sedm let tím ze

satelitu.



První digitální televize přišla ze satelitu



První digitální televizní vysílání se v Evropě objevilo v roce 1994 a

přicházelo ze satelitu. V té době bylo především záležitostí placených (a tedy

kódovaných) televizních programů, ale dnes je již běžným způsobem vysílání

jakýchkoli satelitních stanic a naopak analogové satelitní vysílání se stalo

téměř raritou. Tento způsob šíření digitálního televizního vysílání je

označován jako DVB-S (Digital Video Broadcasting-Satellite).

Již v polovině devadesátých let televize Prima potřebovala vyřešit distribuci

signálu z centrály na jednotlivé vysílače v regionech, kde měla k dispozici

vysílací frekvence, a zvolila nikoli pozemní připojení, ale satelitní spojetí

digitální cestou, což bylo rozhodnutí na svou dobu v Evropě zcela ojedinělé.

Vznikla tak společnost CzechLink, společný podnik firmy Czech Digital Group

vlastněné FTV Premiéra a dnešního UPC. Do projektu se zapojila roku 1997 i

Česká televize, se stejným požadavkem na dodávání signálu na vysílače satelitní

cestou, ale pouze za účelem zálohování pozemních tras. CzechLink se pak stal i

názvem takto sestaveného paketu televizních programů, který na oblohu putuje z

rozměrných satelitních parabol umístěných v areálu ČT na Kavčích horách a ze

satelitu zpět na prakticky celé území Evropy. Celkem je v něm ukryto pět

televizních kanálů ČT1, ČT2, Prima TV (všechny kódovaně a příjem je možný

bezplatně po aktivaci přijímací karty CzechLink), Óčko (nekódovaně, bezplatně)

a Galaxie Sport (kódovaně, za měsíční poplatek); jistým bonusem je příjem

rádiového vysílání Českého rozhlasu.



DVB-S pro domácí použití



I když bylo toto řešení navrženo pro přenos signálu na vysílače a pro dodávání

signálu kabelovým televizím, mohou jej díky povaze geograficky rozsáhlého

satelitního vysílání využívat při splnění několika podmínek i jednotlivé

domácnosti. Za prvé je třeba vlastnit digitální satelitní přijímač se

zabudovaným dekódovacím modulem CryptoWorks (nebo slotem Common Interface, do

něhož tento dekodér umístíte, cena dekodéru je cca 2 990 Kč jednorázově). Za

druhé potřebujete kartu pro paket CzechLink (cena 3 290 Kč jednorázově, plus

měsíčně televizní poplatek za možnost příjmu České televize, pokud jej již

neplatíte, o tom více příště). Poslední podmínkou je parabola průměru většího

než 80 cm, jež musí být nastavena na satelit Eurobird (25,8 st. vých.), ze

kterého je tento paket vysílán (ze stejného satelitu se vysílá i paket

SlovakLink, obsahující TV Markízu, STV1 a STV2). Novu však v tomto ani jiném

satelitním kompletu nenajdete. Dekódovací kartu CzechLink je třeba aktivovat do

28 dnů po jejím prvním použití přihláškou zaslanou do ČT. Chci ještě jen

podotknout, že tyto výše zmíněné ceny a všechny dále uváděné jsou včetně DPH.

Druhým provozovatelem DVB-S v Čechách, disponujícím samostatným paketem, je

společnost UPC. Pro přístup k její nabídce potřebujete opět digitální satelitní

přijímač se slotem CryptoWorks (shodou okolností jde o stejný dekodér jako v

případě CzechLinku), kartu UPC a parabolu směřující na skupinu satelitů Astra

(1E-1H, 19,2 st. vých.). UPC vám za nízkou cenu zajistí zapůjčení satelitního

přijímače i s parabolou (v současné marketingové akci je aktivace od 1 Kč) a od

683 Kč měsíčně můžete sledovat programy v tomto balíku (před více než půl rokem

doplněné i o Primu).

Chcete-li sledovat jak CzechLink, tak UPC, můžete díky stejnému dekodéru pouze

vyměňovat dekódovací karty. Pokud toto řešení není pro vás dostatečně pohodlné,

je třeba se poohlédnout po satelitním přijímači se dvěma dekodéry, do nichž

umístíte jak kartu CzechLink, tak i UPC. S velkou parabolou, dvěma konvertory

(pro příjem Eurobirdu a Astry), vlastním přijímačem s dekodéry a kartou

CzechLink, odbornou instalací a hlavně s patřičnou DPH, se cena vyšplhá na

úroveň kolem 25 tisíc korun.



DVB-S na počítači



Stejným způsobem si můžete pro příjem satelitní digitální televize vybavit i

své PC budete potřebovat zařízení pro příjem digitálního satelitního signálu se

slotem CI pro dekodér, dekodér CryptoWorks a dekódovací kartu (dekodér i karta

jsou identické jako pro satelitní přijímač). Zajímavým kompromisem může být

externí počítačové zařízení s CI slotem, které disponuje jak scartovým výstupem

pro přímé připojení k televizi, tak i rozhraním USB pro sledování a nahrávání

programů v PC (např. Hauppauge! DEC 3000 v ceně kolem 7 500 Kč).

DVB-S poskytuje vysokoobjemový datový tok přinášející zpravidla vyšší kvalitu

obrazu než běžné analogové vysílání, což je jasně patrné i pouhým okem na

standardním televizoru. Pokud budete televizní pořady zpracovávat na PC, potěší

vás skutečnost, že digitální datový tok je přijímán ve formátu MPEG-2 o

rychlosti od 4 do 8 Mb/s, tedy bez analogově/digitálních konverzí vedoucích ke

ztrátě kvality (což je samozřejmě v případě nekomprimovaného záznamu náročné na

velikost pevného disku jedna hodinová nahrávka tak může zabrat 1,8 až 3,6 GB).



Proč vysílají ČT a Prima na satelitu kódovaně?



Je možné přijímat v režimu DVB-S nekódovaně a zdarma nějakou českou televizní

stanici? Ano, ale je bohužel jen jedna hudební stanice Óčko. Nikoho asi

nepřekvapí, že je kódován paket UPC vlastněný soukromým poskytovatelem

nabízejícím komerční televizní kanály za měsíční úplatu, ale u paketu CzechLink

s dvěma kanály televize veřejné služby je toto překvapení poměrně časté.

Satelitní vysílání totiž svou podstatou zasahuje mnohem větší území, než je

naše republika (s dostatečně velkou anténou jej lze sledovat prakticky po celé

Evropě), a proto kódování paketu CzechLink omezuje jeho volnou dostupnost mimo

její hranice (podpisem licenčního ujednání pro použití dekódovací karty se

uživatel výslovně zavazuje k jejímu provozování v rámci ČR). Důvodem jsou

především autorská práva k pořadům, která televize nakupují od filmových

společností regionálně a za cenu odvozenou podle počtu diváků, kteří jsou v

regionu schopni film zhlédnout. Pokud by signál nebyl kódován, mohli by jej ze

satelitního vysílání České televize sledovat například diváci v Německu,

Rakousku, Maďarsku, Polsku či v dalších zemích a to je opravdu již o zcela

jiných počtech diváků než u nás. V případě vlastní tvorby ČT lze však nastavit

taková právní ujednání, která toto umožní, a tak lze vybrané pořady (v

současnosti jde o zpravodajské bloky ráno, v poledne a večer) zachytit na území

Evropy nekódovaně, tedy bez nutnosti použití dekodéru či karty.

Obdobná situace je i v případě služby paketu slovenských televizí SlovakLink.

Použití dekódovací karty (určené opět pro dekodér CryptoWorks) je analogicky

omezeno na Slovenskou republiku, i když ji lze zakoupit také v ČR.



Pozemní vysílání – padesát let s televizí, zatím stále analogovou



Prvního řádného pozemního televizního vysílání se diváci v Čechách dočkali 1.

května 1953, druhý kanál se přidal v roce 1970 a první barevné obrázky mohli

diváci na svých obrazovkách spatřit o tři roky později (právě na druhém

kanále). K příjmu druhého kanálu byla však potřeba jistá technologická

vymoženost tzv. externí konvertor, který zajistil možnost naladit příjem na

další pásmo, jež v původních televizích určených pro první program vůbec

nebylo. O dalších 20 let později byl pak spuštěn 3. kanál s názvem OK3. V

devadesátých letech nastoupily komerční televize, čímž se počet kanálů rozrostl

na stávající čtyři: TV Nova obsadila od února 1994 frekvence původního prvního

kanálu, s nejlepším pokrytím území a nejsilnějším signálem, ČT si ponechala

původní ČTV jako ČT1 a nový OK3 jako ČT2, a tehdejší Premiéra se postupně

rozšířila ze středočeské stanice na stanici celostátní s názvem Prima TV

prostřednictvím postupně získávaných lokálních frekvencí. Naše republikové

neviditelné elektromagnetické spektrum často označované také jako další forma

přírodního bohatství státu se těmito čtyřmi kanály prakticky vyčerpalo a od té

doby toto fyzikální omezení nedovoluje jednoduše nabídnout divákům žádný další

program, který by byl k dispozici pro celou republiku.



Multiplexy jsou nejen kina



Pozemní digitální televizní vysílání dokáže prolomit bariéru čtyř celoplošných

analogových programů dostupných u nás poměrně snadno je totiž kmitočtově

úspornější, takže zjednodušeně řešeno, do prostoru, který je vyhrazen jedné

analogové stanici, lze umístit zpravidla čtyři digitální programové kanály plus

jeden datový (obsahující např. hyperteletext s obrázky, elektronického

programového průvodce a další informace spojené s vysíláním). Z tohoto pohledu

by tedy bylo teoreticky možné nabídnout vysílací prostor až 16 televizním

kanálům stálo by nás to jen drobnost vypnutí stávajícího analogového vysílání,

a tedy odstavení všech diváků od televize. Televize zvláště pak televize

veřejné služby je však chápána v dnešní informační společnosti jako součást

evropské univerzální služby, její role pro rozvoj kultury a demokracie je

nesporná, a proto může být odstavení zastarávající technologie provedeno teprve

tehdy, až ji bude využívat pouze zanedbatelný počet diváků. Realitou tedy je,

že analogové vysílání skončí až několik let po zahájení celoplošného

digitálního vysílání, nejdříve však po roce 2010.

Zmiňované čtyři televizní kanály a datový kanál společně tvoří dohromady jeden

tzv. digitální multiplex. O provedení a počtech multiplexů se během posledních

měsíců vedou u nás četná jednání, neboť je třeba složitou, doslova

„hodinářskou“ prací vybrat dostupné frekvence a shromáždit je tak, aby z

jednotlivých vysílačů pokryly celou republiku. V současné době se jedná o dvou

multiplexech a spekuluje o třetím, přičemž první z nich zatím obslouží 77 % a

druhý jen 32 % obyvatelstva.

Problematika rozvoje pozemního digitálního vysílání spadá do kompetencí

Ministerstva informatiky ČR, které v odborných otázkách úzce spolupracuje se

správcem českého éteru Českým telekomunikačním úřadem. O udělování licencí pro

jednotlivé vysilatele a o dohled nad korektností vysílání se pak stará Rada pro

rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), volená Poslaneckou sněmovou Parlamentu.

Koordinace frekvencí tak, aby vytvořily multiplex, není triviální záležitostí.

V první řadě je nutno se pohybovat jen v takovém frekvenčním pásmu, které je

pro televizní vysílání určeno mezinárodními normami (jiná část spektra je

vyhrazena např. mobilním telefonům, občanským radiostanicím, vojenské

komunikaci, bezdrátovému internetu, rozhlasu, řízení letového provozu,

satelitnímu příjmu). Hlavní pravidlo je, že frekvence sousedních vysílačů musí

být různé, aby se analogové nebo analogové a digitální signály navzájem

nerušily (v čistě digitálním prostředí pak budou naopak stejné frekvence

představovat posílení signálu). Navíc příhraniční oblasti u nás i našich

sousedů musí vzájemně respektovat příhraniční vysílací frekvence druhého státu,

aby nebylo rušeno vysílání domácích kanálů cizím vysíláním.



Co pro příjem DVB-T potřebujete?



Na to, o jakou jde významnou technologickou změnu, není překvapivě na straně

diváka třeba příliš investic. Postačí jak stávající televizní anténa, tak i

stávající televize (barevná samozřejmě výhodou). Novinkou je tzv. set-top box,

neboli dekodér umístěný mezi svod z televizní antény a televizní přijímač,

který nahradí přijímací obvody televizoru a degraduje jej do pozice výhradně

zobrazovacího zařízení. (Pamatujete na konvertory pro druhý program? Historie

se v jiné formě opakuje.). Těchto zařízení jsou na trhu již desítky typů a lze

je pořídit zhruba od 3 500 Kč plus DPH (ministerstvo informatiky navrhuje z

důvodu podpory DVB-T jejich přesunutí do kategorie s DPH 5 %). Z pohledu

uživatele počítače je možné se rozhodnout i pro televizní PCI kartu pro příjem

DVB-T či set-top box s USB portem, přes který jej lze připojit do PC. Do

počítače pak putuje přijímaný digitální signál stejně jako v případě DVB-S dle

normy MPEG-2, což je k nezaplacení při nahrávání na pevný disk, neboť nedochází

ke konverzím vedoucím ke ztrátě kvality.

Co do funkčnosti je samostatný set-top box připojený k současné televizi

prakticky stejný jako nový digitální televizní přijímač, a proto nemusíte mít

strach, že bude po zahájení vysílání DVB-T nutno si ihned zakoupit novou

televizi. Vyšší kvalitu obrazu si ale jistě přece jenom více vychutnáte na

novém digitálním přijímači s poměrem stran 16 : 9.



Přípravy na straně vysilatelů



Pro samotné vysilatele by neměl být přechod na pozemní digitální vysílání

velkým problémem. Postupem času a rozvojem technologií totiž byla analogová

výrobní zařízení nahrazena digitálními (kamery, střižny, odbavovací

pracoviště), a tak dnes paradoxně dochází k degradaci vysílací kvality až na

konci výrobního řetězce zjednodušeně řečeno v okamžiku, kdy je televizní signál

předáván na jednotlivé vysílače. Nicméně jisté investice si dovybavení

televizních pracovišť rozhodně vyžádá a pak nebude stát v doručení digitální

informace divákovi již nic v cestě: od natočení na digitální betacam,

sestříhání a odbavení, přes přenos na vysílače a odvysílání, po příjem a

zobrazení, a dokonce až po nahrání a přehrávání na straně uživatele vše se děje

v případě příjmu přes PC digitální cestou, tedy s jednou zásadní diváckou

výhodou beze ztráty kvality. Vysílaný datový tok by měl v případě DVB-T být

významně vyšší než u DVB-S

a dosahovat až 22 Mb/s.





Šíření pozemního digitálního vysílání



V současné době se o distribuci digitálních televizních kanálů zajímají tři

společnosti České radiokomunikace, které jsou u televizního vysílání u nás v

jisté formě samozřejmě od jeho začátku, Czech Digital Group, a. s., vlastněná

vysilatelem stanice Prima TV, a Český Telecom, a. s., který disponuje

telefonními kabely, jimiž je schopen přinést televizní data divákovi „zemní“

cestou (to je posledním typem šíření digitální televize:

DVB-C, jakožto Cable, kam také ještě patří šíření digitálního televizního

signálu kabelovými televizemi) a má ambice se též zapojit do běžného vysílání

bezdrátovou cestou. Všechny tři společnosti zkouší své technologie v praxi,

první dvě jmenované již několik let jako držitelé licence na experimentální

vysílání v Praze a jejím okolí, Český Telecom teprve krátce v okolí Brna. Pokud

máte zájem, můžete si set-top box pořídit již nyní a chytat plně digitálně

kompletní čtyřkanálovou nabídku českého éteru, a jako bonus navíc hudební

stanici Óčko. Příjem v Praze je bezproblémový, stálý a bez časových výpadků, z

důvodů experimentálního vysílání však datový tok zatím nedosahuje uváděných

výšek, ale pohybuje se kolem 3 Mb/s.