Přísně tajné protokoly - SMTP, POP3 nebo IMAP?

Právě sedím u počítače a píšu e-mail. Až stisknu tlačítko „Send“, budu doufat,
že ten e-mail dojde panu redaktorovi Lipšanskému. Co se ale bude dít?

Vysvětlení pro naprosté laiky (dle přání redaktora) následuje.



E-mailův život

Právě teď sedím u počítače, ve kterém používám program user agent (UA). Totiž,

ve skutečnosti píšu e-mail a mám na to spuštěný buď Netscape Mail (ten mám

nejraději já taky, pozn. redaktora) nebo Microsoft Outlook Express, Exchange,

Mail, Lotus Notes, Eudora, Pine, Elm, Bat… a obecně se takovému programu říká

user agent. Až ten e-mail dopíšu, stisknu tlačítko Odeslat.

Až to tlačítko stisknu, předá se můj dopis přes modem (nebo přes místní

podnikovou síť Ethernet) do velikého počítače (opravdu je veliký, viděl jsem

ho, je vyšší než já), ve kterém najednou pracuje více než 200 programů. Jeden z

těch programů se jmenuje Sendmail, ale mohl by tam třeba být jeho konkurent

Smail, Outlook Server nebo Exchange Server. Obecně se tomu programu řekne

message transfer agent (MTA). Můj user agent domluví (když dobře půjde) mail

transfer agentovi pomocí konverzace lidskému oku čitelné a mozku srozumitelné,

aby můj dopis přijal k doručování po Internetu. Tato standardizovaná konverzace

používá pouze ta slova, která povoluje „Jednoduchý protokol pro přepravu

pošty“. Anglicky se to řekne Simple Mail Transfer Protocol a ve zkratce se to

označuje SMTP voil`a, máme vyluštěnu první zkratku.

Možná se vás už nějaký program doptával na váš SMTP server. To byl právě

počítač, o němž víte, že je v něm spuštěný MTA, který bude ochoten přijmout

vaši poštu. Opakuji bude-li. Vzhledem k rozmáhajícímu se spammingu (viz PC

WORLD č. 8/98) se totiž poskytovatelé internetového připojení snaží bránit se

mu tak, že technickými prostředky povolují posílání pošty přes jejich SMTP

server jenom z těch počítačů, jejichž uživatele budou moci za takovou nekalost

osobně ztrestat.

Můj MTA si ten dopis uloží na svůj pevný disk (tzv. „do fronty“). Až na můj

e-mail (většinou po pár sekundách) dojde řada, pokusí se opět pomocí SMTP

navázat spojení s MTA adresáta, kterého vypátrá jednak z jeho e-mail adresy,

jednak pomocí DNS ale to už líčit nebudu, neboť bych mohl začít nudit (pouze

vyžádá-li si to na redakci čtenářská obec). Přeskočme pikantnosti kolem

doručování na servery s nižší prioritou (v případě, že hlavní MTA pro adresáta

je dočasně mimo provoz, měla by se pošta ukládat poblíž adresátova stroje v

nějakém rezervním počítači), i opakované doručování (když nelze zásilku pro

poruchu na Internetu vůbec nikam rozumně doručit, tato zůstává ve frontě

odesílatelově a zpravidla další 4 dny se pokouší o doručení v 15minutových

intervalech, načež to vzdá a oznámí mi, že mám smůlu… zatímco já si myslel,

že adresát ji už 4 dny má a jenom neví, jak na ni odpovědět).

Adresátův MTA tedy nakonec šťastně přijal zásilku a uložil si ji na pevný disk,

můj MTA ji mohl smazat z fronty (a ten váš možná napřed poslal kopii vašemu

šéfovi, aniž byste o tom věděli). Jenomže… MTA, to je program na speciálním

počítači. Panu red. Lipšanskému není příliš užitečné, že kdesi na nějakém

počítači, o kterém možná ani neví, kde stojí, je na jakémsi pevném disku tento

článek. On by jej chtěl mít ve svých Lotus Notes. Člověk by čekal, že to bude

opět práce pro Supermana… chci říci pro SMTP. Kupodivu není.

Poslední krok přenos pošty, která hnízdí v nějakém ústředním počítači, do

vašeho PC (nebo Applu) a její případné smazání z onoho počítače, se koná pomocí

protokolu POP3 Post Office Protokol 3. (Hádejte, co mu předcházelo: POP2.) Na

stejném počítači, na kterém běží adresátův MTA, běží současně program pro

„výdej doručené pošty“ POP3. Adresátův UA se jej může chodit ptát „Je tady pro

mne nějaká pošta?“, a POP3 mu buď odpoví, že pro něj nic nemá, nebo že je k

dispozici tolik a tolik dopisů, a pak mu je na požádání předá, případně ze

serveru vymaže. Program v počítači, který umí na požádání předat user agentovi

poštu pro jeho pána (POP3 server), se nazývá POP3 démon.

Stejný smysl jako POP3 má i jeho konkurent IMAP Internet Message Access

Protocol. Je ovšem „chytřejší“, ale málokdo jej používá. Netscape se ve svém

Netscape Mailu pro něj snažil něco udělat, když pro vybírání pošty z více

serverů nutí uživatele, aby se k nim připojoval pouze pomocí IMAP, ale vzhledem

k tomu, že jen málokterý správce instaluje IMAP server, vyhrává na tomto poli

Microsoft Outlook, který při výběru pošty umožňuje míchat oba protokoly.



Webmail vs. POP3?

Webmail (například hotmail.com, usa. net, email.cz, post.cz) není nic jiného

než user agent, ale naprogramovaný tak, že neběží v počítači na vašem psacím

stole, ale opět někde v nějakém serveru. Všechny jeho běžné ovládací prvky

(okénko na napsání zpráv, tlačítko „Odeslat“ či „Přečíst došlou poštu“) se však

zobrazují jako webová stránka. A všechno, co napíšete, do něj odchází opět přes

Web. Nepoužíváte tedy žádný speciální program, ale webového klienta (tj.

Microsoft Internet Explorer, Netscape Navigator, Opera, Cello, Mosaic, Lynx,

Minuet,…), pomocí kterého s vámi user agent komunikuje. Webmail má své výhody

i nevýhody:

Ňkdyž se přesunete od jednoho počítače ke druhému, vaše pošta „jde s vámi“,

protože je ve skutečnosti uložená na disku počítače s webmail user agentem,

Ňale abyste se k ní dostali, musíte se kvůli přečtení každé zprávy připojit k

Internetu (u běžného user agenta se zpráva jednou přehraje do vašeho počítače,

a když si ji pak chcete přečíst, už se kvůli tomu nikam připojovat nemusíte),

Ňposkytovatel webmailu vám zpravidla i přidělí nějakou pěknou e-mailovou

adresu, která vám zůstává, i když opustíte univerzitu a jdete do zaměstnání,

takže vaši přátelé s vámi neztratí kontakt,

Ňpokud se ovšem dřív provozovatel webmailu nerozhodne, že to s vaším účtem

zabalí a spolu s ním nezmizí i vaše přijatá pošta a e-mailová adresa.

ŇPoskytovatel webmailu vám může poskytovat i jisté druhy ochrany, například

skenování přijaté pošty proti virům (Hotmail), ochranu před spammery (USA.NET),

nebo vás naopak dát spamu všanc (Bigfoot).

Pokud se vám nelíbilo, že vaše pošta může zmizet spolu s provozovatelem vašeho

konta (jako se to stalo mně), že si při poruše těžko osobně došlápnete na

správce, nebo že si musíte pro každé přečtení kteréhokoliv vašeho dopisu chodit

do Internetu (a možná při tom platit za modemové připojení), pak je tedy POP3

nebo IMAP právě pro vás. Někteří poskytovatelé webmailu jsou si vědomi

zmíněných nevýhod, a proto poskytují hybridní možnost buď nechat dopis

uživatelem pomocí POP3 vyzvednout (prozatím jsem neslyšel o webmailu s IMAPem),

nebo jej dokonce z webmail serveru ihned po příchodu pomocí SMTP přímo zaslat

do vaší běžné e-mail schránky (forwarding), takže váš webmailový účet slouží

pouze na několik okamžiků jako přestupní stanice. Webmail má ovšem i světlé

stránky, o tom však tento článek není, zájemce odkazuji např. na článek „A mám

to zadarmo!“ (PC WORLD 1/99)



Nalistujte si…

Tento článek byl pro laiky. Chcete se ale naučit protokoly SMTP a POP3 víc, než

kolik je v naší ukázce? Budete pak moci vytvářet různé podivné e-maily bez

adresáta, nebo předvádět vašim administrátorům, jací jste kabrňáci, když si

vyberete poštu bez user agenta! Pokud umíte anglicky a vyzbrojíte se patřičnou

dávkou trpělivosti, pak doporučuji k ohledání návrhy internetových standardů s

názvy RFC 821 Simple Mail Transfer Protocol, RFC 822 tvar e-mailu, RFC 1081

Post Office Protocol 3 a RFC 1730 Internet Message Access Control. Vyhledat

takový katalog RFC (zkratka znamená Request for Comments), na nějž budete mít

nejrychlejší přístup, není nic obtížného. Zkuste např. adresu

www.cis.ohio-state.edu/htbin/rfc/INDEX.rfc.html. Zjistíte, že čísla, která

uvádím, jsou poměrně staré verze návrhů, ale prohledáváním a klikáním v

katalogu RFC můžete relativně snadno prokličkovat až k nejnovější verzi

dokumentu, či k dokumentu o rozšíření protokolu (například z SMTP se vyvinul

ESMTP Extended SMTP). Mimochodem, právě v takovém seznamu uvidíte pod lupou,

jak se Internet od konce šedesátých let formoval… ale to už je zase pro jiný

článek.



9 0154/JL



Osahejte si protokoly

Malá ukázka toho, že ani SMTP, ani POP3 nejsou tak nepochopitelné. Zkuste si v

dlouhé chvíli odeslat, zkontrolovat, přečíst a vymazat poštu bez vašeho user

agenta!

V následujícím textu bude tučně vysázeno všechno, co uvidíte, podtrženě to, co

máte napsat, a kurzívou všechno, co byste měli upravit.

Ukázka 1: chcete si zkusit poslat dopis z Mexika? Provozovatel jistého SMTP

serveru totiž neučinil do půlky února 1999 žádná antispamová opatření; doufám,

že ani do této chvíle, takže následující pokus bude stále ještě takto jednoduše

fungovat: V Microsoft Windows 95/98/NT klikněte na tlačítko Start, pak na

Spustit, napište slovo telnet a stiskněte tlačítko OK. Program, který právě

vidíte, je „návrat ke kořenům“ Internetu, ale o něm až jindy. Pak v hlavním

menu klikněte na Terminál, zvolte Předvolby, zaškrtněte místní odezva a opět

zadejte OK. Pak zvolte opět z hlavního menu Připojit, Vzdálený systém a v

nastalém dialogu zadejte jako hostitele webserver1.interpower.com.mx, zásuvku

25 (to znamená, že budete chtít se jmenovaným počítačem obcovat pomocí

protokolu SMTP) a klikněte na Připojit. Pak vykonáte následující dialog:



220 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server (post.office v2.0 0813 ID#

0–28468U510) ready Mon, 22 Feb 1999 10:36:26 –0600

HELO interpower.com.mx

250 webserver1.interpower.com.mx

MAIL FROM: vaše e-mailová adresa

250 Sender <va e-mailov adresa> Ok

RCPT TO: e-mailová adresa adresáta

250 Recipient <e-mailov adresa adres> Ok

DATA

354 Ok Send data ending with <crlf>.<crlf>

From: Los.Muertos@mexico.com.mx

Subject: You\re gonna die

vynechat řádek To je oddělení hlavičky e-mailu od jeho těla.

Sure! Everybody does some day

. (Tato tečka napsaná hned od kraje je velice důležitá znamená, že tady dopis

končí.)

250 Message received: 19990222163626350.AAA141@in­terpower.com.mx

QUIT

221 webserver1.interpower.com.mx ESMTP server closing connection

Druhá ukázka je o něco užitečnější. Umožní vám pomocí POP3 zkontrolovat vaši

poštu, případně si vymazat jednotlivé dopisy, aniž byste museli skutečně celou

poštu stáhnout ze serveru.

Začátek je stejný jako v předchozí ukázce až do vyplnění hosta a zásuvky. Jako

hosta teď totiž uvedete svůj POP3 server (například mail.geocities.com), vaše

přihlašovací jméno a heslo (vše naleznete, teď už poučeni, ve svém user

agentovi). Číslo zásuvky bude pro změnu 110. Konverzace pak může vypadat třeba

takto:

+OK Geocities Mail Server (version 1.0) at mail9 starting. <6621.

919702257@mail9>

user vaše přihlašovací jméno

+OK Password required for vaše přihlašovací jméno.

pass vaše heslo

+OK vaše přihlašovací jméno has 0 messages (0 octets).

quit

+OK Pop server at mail9 signig off.

Pokud byste ovšem zjistili, že nějakou poštu máte, mohli byste si třeba přečíst

prvních deset řádků třetího dopisu příkazem

top 3 10

nebo vymazat osmý dopis, aniž byste jej četli

dele 8

</crlf></crlf></e-mailov></va>