S řidičákem do Evropy [IV] - 3. modul ECDL: Pracujeme s MS Wordem

V tomto dílu našeho seriálu bychom vám rádi pomohli s přípravou pro úspěšné
složení zkoušky ze třetího modulu ECDL, zaměřeného na textový editor. Protože

je v současné době možné tuto zkoušku absolvovat pouze prostřednictvím

textového editoru Microsoft Word, zaměříme se v tomto článku převážně na tento

produkt.

Textové editory (procesory) začaly pronikat mezi širokou veřejnost ihned po

nástupu osobních počítačů. Šťastlivci, kteří měli k počítači přístup, poznali

jejich nesporné výhody oproti psacím strojům. Jsou to především:



- snadné úpravy psaného textu (nikdy se vám nestane, že byste napsali jedno

písmenko přes druhé)

- bezprostřední ukládání textu do paměti počítače (můžeme z jednoho místa

dokumentu na druhé kopírovat či přemisťovat text i další objekty)



- tvorba diskového souboru, v němž může být text dlouhodobě uložen (s tím

souvisí snadné přenášení vytvořeného dokumentu)

- možnost kdykoli si obsah souboru zobrazit, editovat i vytisknout.



Díky prvotní orientaci osobních počítačů na práci v textovém režimu byly

soubory, v nichž byl uložen napsaný text, zprvu čistě znakové (textové

soubory). Tyto soubory obsahují pouze kódy znaků vložených z klávesnice.

Příkladem jednoduchého textového editoru pracujícího výlučně se znakovými

soubory je program Poznámkový blok (Notepad) ve Windows. Ten dnes však již

slouží ponejvíce počítačovým odborníkům pro práci s různými speciálními

soubory, jako jsou soubory dávkové, známý AUTOEXEC.BAT, či zdrojové texty

webových stránek (soubory htm, resp. html). Běžný uživatel s těmito editory

pracuje málokdy.

Protože byl do procesu tvorby textu zapojen počítač, bylo možno zvýšit nároky

na úpravu i obsah textu. Ve vytvořených souborech se začala uchovávat i jejich

struktura (např. parametry stránky) a formát odstavců a znaků a různé další

informace (ve formě různých řídících znaků). Zkuste si v Poznámkovém bloku

otevřít nějaký soubor napsaný nestorem českých textových editorů Text602, a

ihned vám tyto znaky padnou do oka. Původní psaný text zde sice též naleznete,

ale po vynaložení určitého úsilí.

Díky pokroku ve výrobě hardwaru a i softwaru počítačů bylo možno práci v

textovém režimu počítače nahradit prací v režimu grafickém. Současný uživatel

Windows je proto dnes již zhýčkán okny, místními nabídkami a panely s nástroji.

Grafika vstoupila i do prostředí dokumentů moderních textových editorů. Do

napsaného textu lze nyní vkládat nejrůznější objekty počínaje běžnými tabulkami

a obrázky, které vytvoříme přímo v editoru, a konče objekty vytvořenými v

jiných programech a poté importovanými. Moderní textové editory dnes umějí

exportovat vytvořený dokument i do formátu webových stránek (htm).

Abychom si rozuměli



Vysvětleme si nyní význam důležitých pojmů, které budeme v dalším textu

používat. Klepnutí myši je český výraz pro click, poklepání potom znamená dvojí

klepnutí-doubleclick. Neuvedeme-li přitom, o které tlačítko se jedná, míníme

levé tlačítko myši. Bude-li třeba použít pravé tlačítko, vždy to výslovně

uvedeme. Tah myši znamená stisknout tlačítko myši a přitom ji posouvat po

podložce. Tah končíme uvolněním tlačítka.

Budeme-li chtít vyjádřit skutečnost, že je třeba z hlavní nabídky příkazů

rozvinout určitou nabídku, například Vložit a v ní klepnout na jistý příkaz,

např. Pole, uvedeme nejdříve název příkazu hlavní nabídky, jejž oddělíme

lomítkem od příkazu, který je v této nabídce třeba použít, např. Vložit/Pole.

Názvy příkazů budeme přitom zapisovat kurzívou.

Pracovní prostředí Wordu



Po spuštění Wordu se na obrazovce objeví okno tohoto programu. Pod titulním

proužkem okna vidíme hlavní nabídku. Pod ní se obvykle nacházejí panely s

nástroji (tlačítky). Spustíte-li čerstvě nainstalovaný Word, budou tam panely

dva, Standardní a Formátovací. Všechny panely včetně panelu hlavní nabídky se

dají v okně Wordu tahem myši přesouvat. Nejlépe přesun realizujete tahem za

svislý výstupek na levém konci panelu.

Mnohem důležitější než přesun je však možnost skrývat a zobrazovat panely s

nástroji. Klepnete-li na libovolném panelu pravým tlačítkem myši, získáte

místní nabídku, v níž jsou uvedeny názvy panelů. Zaškrtnuté názvy znamenají, že

příslušné panely jsou na obrazovce. Klepnutím na takovýto název panel skryjete,

klepnutím na nezaškrtnutý název příslušný panel zobrazíte. Nabídku pro práci s

panely získáme též příkazem Zobrazit/Panely nástrojů.

Ve Wordu 2000 se pro práci s nabídkami a panely objevily nové možnosti. V

nabídkách nemusíte zobrazovat všechny příkazy, ale pouze základní a z ostatních

jen posledně použité. Panely Standardní a Formát lze umístit vedle sebe. Obě

tyto možnosti lze přepínat v dialogovém okně příkazu Zobrazit/Panely nástrojů/

Vlastní.

Pod panely je prostor pro práci s dokumenty. Každý dokument je přitom v

samostatném okně. Příkazem Okno/Uspořádat lze okna s otevřenými dokumenty

uspořádat nad sebe.



Novinkou Wordu 2000 je, že každý otevřený dokument má k dispozici samostatné

okno aplikace Wordu včetně všech jeho nástrojů (panely nástrojů, stavový řádek

apod.).

V okně s dokumentem Wordu je k dispozici pravítko. Příkazem Zobrazit/Pravítko

jej lze skrýt či opět zobrazit. Dále zde nacházíme vodorovný a svislý rolovací

pruh. Vlevo od vodorovného rolovacího pruhu jsou tlačítka pro přepínání mezi

různými způsoby zobrazování dokumentu. Dole po svislým rolovacím pruhem jsou

tlačítka, kterými uskutečňujeme pohyb mezi různými výskyty určitého objektu v

dokumentu. Prostředním z nich vybereme typ objektu. Krajními potom přecházíme

na další a předchozí výskyt objektu tohoto typu.

V dolní části okna Wordu je stavový řádek. Lze jej skrýt či zobrazit pomocí

volby Stavový řádek na kartě Nástroje/Možnosti/Zobrazení. Stavový řádek je

rozdělen na několik panelů. V prvním zleva vidíme údaje o zobrazované stránce a

v dalším údaje o poloze kurzoru na stránce. Zkuste si na každém z těchto panelů

poklepat myší a uhodnout, co jste způsobili. Potom následují panely zobrazující

možné režimy Wordu (Záznam makra, Revize, Rozšířený výběr, Přepisování).

Poklepáním na některý z těchto panelů lze jemu příslušný režim zapnout či

vypnout. Poslední tři panely ukazují jazyk nastavený pro kontrolu pravopisu,

stav pravopisu a gramatiky a ukládání na pozadí. Jsou též citlivé na poklepání

(vyzkoušejte si). V pravé části stavového řádku je rovněž indikován tisk

dokumentu.

Otevření a uložení dokumentu



Základní jednotkou, s níž Word pracuje, je dokument. Každý dokument je umístěn

v samostatném okně Wordu a ukládáme ho zpravidla do jednoho souboru. Jinými

slovy, jakýkoli text, který v nějakém okně prostředí Wordu vytvoříme, je

umístěn v dokumentu a ten se ukládá do samostatného souboru. Výjimkou je tzv.

hromadný dokument, jenž se ukládá do více souborů. K práci s hromadnými

dokumenty však obvykle přikročíme až při tvorbě rozsáhlých dokumentů

zpracovávaných více uživateli.

Po spuštění Wordu je v něm již připraven prázdný dokument. Chceme-li uložit

změny provedené v dokumentu, použijeme příkaz Soubor/Uložit či Soubor/Uložit

jako, nebo tlačítko Uložit na standardním panelu s nástroji. Není-li dokument

ještě uložen v souboru, objeví se po použití kteréhokoli z těchto příkazů

dialogové okno příkazu Soubor/Uložit jako. V něm specifikujeme složku pro

uložení a název souboru. Ukládáme-li dokument do pro něj již založeného souboru

(příkaz Soubor/Uložit či tlačítko Uložit), není ukládání předcházeno žádným

dialogovým oknem. Kdykoli chceme uložit dokument v novém souboru, použijeme

příkaz Soubor/Uložit jako.

Chceme-li ve Wordu pracovat s dokumentem uloženým v souboru, otevřeme jej

příkazem Soubor/Otevřít či klepnutím na tlačítko Otevřít Standardního panelu s

nástroji. Dialogové okno tohoto příkazu je velice podobné oknu pro ukládání

souboru. Určíme v něm, ze které složky a který soubor chceme otevřít.

K vytvoření nového prázdného dokumentu slouží tlačítko Nový výchozí soubor,

umístěné jako první zleva na Standardním panelu s nástroji. V tom případě

vytvoříme běžný dokument Wordu založený na šabloně Normal.



Chceme-li si vybrat, ze které šablony (vzoru) vytvoříme dokument, vykonáme

příkaz Soubor/Nový. V jeho dialogovém okně si šablonu zvolíme (nestrachujte se,

o šablonách si řekneme více).

Způsoby zobrazování dokumentu



Při práci s Wordem máme k dispozici dva základní režimy zobrazování dokumentu,

režim Normální a Stránkový.

Normální režim slouží k vkládání textu do dokumentu a k úpravám tohoto textu.

Tento režim není WYSIWYG (What You See Is What You Get), to znamená, že

nezobrazuje obsah dokumentu tak jak se vytiskne, ale tak, aby byl co nejlépe

uzpůsoben k editaci textu v něm. V normálním režimu chybí např. okraje stránky,

nezobrazuje se obtékání textu kolem objektů, sloupcová sazba apod.

Stránkový režim (ve Wordu 2000 se nazývá Rozvržení při tisku) je určen ke

vkládání různých objektů do textu, proto je ve své podstatě WYSIWYG. Navíc se v

tomto režimu mohou zobrazovat další pomocné informace, jako netisknutelné

znaky, hranice objektů apod.

V obou těchto režimech si můžeme pomocí seznamu Měřítko zobrazení, umístěného

na Standardním panelu s nástroji, určit vhodné zvětšení dokumentu v okně.

Dalšími důležitými režimy zobrazování dokumentu je Osnova a Náhled.

V režimu Osnova zobrazuje Word logickou strukturu dokumentu, určenou názvy

kapitol či odstavců, a umožňuje ji též snadno měnit. Podrobněji se o něm ještě

zmíníme.

Režim Náhled je čistě WYSIWYG (nelze v něm zobrazit ani netisknutelné znaky) a

slouží ke konečné prohlídce a úpravám dokumentu před tiskem.



Netisknutelné znaky



Ve všech zobrazeních dokumentu, kromě Náhledu, lze tlačítkem Zobrazit nebo

skrýt umístěným na Standardním panelu s nástroji navolit zobrazování, či skrytí

netisknutelných znaků. Netisknutelné znaky se opravdu netisknou, jsou však

důležitým nástrojem k formátování dokumentu. Proto naléhavě doporučuji pracujte

ve Wordu vždy se zobrazenými netisknutelnými znaky.

Známým netisknutelným znakem je značka konce odstavce. Odstavcem ve Wordu je

text ukončený touto značkou. Konec odstavce uděláme stisknutím klávesy ENTER.



Každý uživatel by měl vědět, že ve Wordu jsou dva typy mezer. Normální mezery

děláme mezerníkem, přísluší jim netisknutelný znak tečka, umístěný vertikálně

uprostřed řádku. Znaky oddělené normálními mezerami chápe Word jako samostatná

slova. Další druh mezer jsou mezery pevné. Po vytisknutí se jeví jako běžné

mezery, znaky spojené pevnou mezerou však Word chápe jako jedno slovo. Na kartě

Při psaní dialogu Nástroje/Automatické opravy lze navolit jejich automatické

vkládání po k, s, v, z. Potom nezůstanou nikdy tato slůvka na konci řádku.

Je-li třeba pevnou mezeru vložit do textu z klávesnice (například jako

oddělovač tisíců v číslech), uděláme to kombinací Ctrl+Shift+mezerník.

Z dalších netisknutelných znaků jmenujme např. znak tabulátoru, znaky konce

textu v buňce při práci s tabulkou apod.

Český nebo anglický Word?



Na tuto otázku dnes snad již každý odpoví, že český Word. Hlavní důvody jsou

následující. České názvy příkazů v nabídkách, česká nápověda. Ihned po

nainstalování je k dispozici česká kontrola pravopisu i tezaurus. Automatické

opravy chybně napsaného textu jsou uzpůsobeny češtině. Lze nastavit psaní

pevných mezer po k, s, v, z. Spolu s Wordem získáme i sadu českých šablon, z

nichž můžeme vytvářet nové dokumenty (příkazem Soubor/Nový).

Nastavení parametrů stránky dokumentu

Pokud jste někdy pozorovali písařku, která začíná pracovat na psacím stroji,

viděli jste, že si nejdříve zvolí papír vhodné velikosti. Po jeho zasunutí do

stroje určí velikost okrajů stránky, a pak teprve začne psát. Ve Wordu lidé

často napíšou mnoho textu, aniž by se o tyto důležité parametry vůbec starali.

Jsou to zásadní charakteristiky dokumentu (přesněji řečeno oddílu dokumentu), a

proto si v dalším si řekneme, jak se nastavují.

Vykonáme příkaz Soubor/Vzhled stránky. V jeho dialogovém okně nastavíme na

kartě Formát papíru velikost papíru a jeho orientaci (na výšku/na šířku), a na

kartě Okraje velikost okrajů.

Veličiny, které v dialogovém okně Vzhled stránky nastavujeme, nazýváme

parametry stránky. V jednoduchých a krátkých dokumentech jsou parametry stránky

obvykle v celém dokumentu konstantní. Chceme-li v určitém úseku dokumentu

nastavit jinou hodnotu některého parametru stránky, musíme z této části

dokumentu vytvořit samostatný oddíl. Jinými slovy, oddíl je část dokumentu, v

němž jsou parametry stránky stejné.

Jak v dokumentu založíme nový oddíl?



- Vyznačíme úsek dokumentu, v němž chceme změnit parametry stránky, a v

dialogovém okně příkazu Soubor/Vzhled stránky změnu provedeme.V seznamu Použít

přitom volíme položku na vybraný text, která se zde objeví. Word sám vytvoří z

vyznačeného textu samostatný oddíl.

- Umístíme kurzor na začátek budoucího oddílu a v dialogovém okně příkazu

Vložit/Konec volíme konec oddílu.



Oddíl v dokumentu končí značkou konce oddílu. Chceme-li oddíl odstranit,

smažeme jeho značku konce oddílu. Pozor však! Ve značce konce oddílu se

uchovávají nastavení parametrů stránky. Po jejím odstranění přebírá text, který

v oddílu byl, formát oddílu následujícího.

Chceme-li v oddílu změnit hodnoty parametrů stránky, umístíme do něj kurzor a

navolíme nové hodnoty parametrů v dialogu Soubor/Vzhled stránky. V seznamu

Použít volíme přitom položku na tento oddíl. Chceme-li tuto změnu provést ve

více oddílech, vyznačíme je a postupujeme stejně. V seznamu Použít volíme na

vybrané oddíly.

Obrovsky důležitou funkci má v dialogu Soubor/Vzhled stránky tlačítko Výchozí,

umístěné v levé dolní části okna. Tímto tlačítkem si totiž můžeme uložit právě

nastavené parametry stránky do šablony, která je k dokumentu připojena. Děláme-

li pak z této šablony nové dokumenty, obsahují již toto nově navolené nastavení

stránky.

Ptáte se, co je šablona? Je to vzor, z něhož se nový dokument vytvoří. Šablonu

zhotovíme tak, že vhodně naformátujeme dokument, vložíme do něj vše, co mají

dokumenty z budoucí šablony vytvořené obsahovat, a potom uložíme tento dokument

(příkazem Soubor/Uložit jako) jako šablonu Wordu (v dialogovém okně pro

ukládání souboru volíme typ souboru šablona dokumentu). Vytváříme-li dokument

příkazem Soubor/Nový, můžete si šablonu, na níž ho založíme, vybrat z

dialogového okna příkazu. Děláme-li nový dokument tlačítkem Nový výchozí

soubor, pak vzniká z nejběžnější šablony Wordu, nazvané Normal. Ze šablony se

do dokumentu zkopíruje základní nastavení dokumentu, styly i eventuální text či

objekty, které jsme do ní umístili. Více se můžete o šablonách dozvědět z

citované literatury.

Záhlaví a zápatí stránky, pole Wordu



Každý by měl umět opatřit svůj dokument alespoň elementárním záhlavím či

zápatím, kde je např. číslo stránky a počet stránek dokumentu.

Do editačního režimu záhlaví a zápatí se dostaneme příkazem Zobrazit/Záhlaví a

zápatí. Word přitom automaticky nastaví zobrazení dokumentu jako stránkové.



Na obrazovce se objeví panel Záhlaví a zápatí, jehož tlačítka poskytují

nejčastěji používané nástroje pro editaci záhlaví a zápatí.

Záhlaví a zápatí však nemusí být v celém dokumentu stejné. Word umožňuje

nadefinovat jiné záhlaví a zápatí pro každý oddíl. Vytvoříme-li v dokumentu

oddíly, jsou zprvu záhlaví všech oddílů a nezávisle na nich zápatí ve všech

oddílech propojena. Předpokládá se totiž, že běžný uživatel bude chtít většinou

ve všech oddílech stejné záhlaví či zápatí, což zmíněné propojení zajistí. Na

netisknutelné obrysové čáře záhlaví či zápatí můžeme číst nápis Stejné jako

minulé. Tlačítkem Stejné jako minulé panelu Záhlaví a zápatí však můžeme toto

propojení zrušit. V tom případě se již záhlaví/zápatí předchozího oddílu

nepřenáší do oddílu následujícího. V každém oddíle můžeme navíc nadefinovat

různé záhlaví/zápatí pro liché a sudé stránky, a jiné pro stránku první. Děláme

to na kartě Rozvržení příkazu Soubor/Vzhled stránky.

Nejčastěji umisťujeme do záhlaví či zápatí číslo stránky a celkový počet stran

dokumentu. Použijeme k tomu opět tlačítek panelu Záhlaví a zápatí. Klepnete-li

na takto vloženou informaci, podbarví se šedě. Tím Word detekuje pole, jednu z

jeho velice důležitých struktur. Šedé podbarvení polí lze ovlivnit na kartě

Zobrazení příkazu Nástroje/Možnosti.

Pole Wordu je příkaz, kterým do dokumentu vkládáme určitou hodnotu. Každé pole

má výslednou hodnotu a kód. Mezi těmito dvěma způsoby zobrazení pole přepínáme

klávesou Shift+F9 (po klepnutí na pole). Tlačítkem pro vložení čísla stránky

jsme vlastně do dokumentu vložili pole, které má kód PAGE, a jeho hodnotou na

každé stránce je její číslo. Tlačítkem Vložit počet stránek vkládáme pole

NUMPAGES, jehož hodnotou je počet stránek v dokumentu.

Pole můžeme vložit na libovolné místo v dokumentu. Obecný příkaz k tomu je

Vložit/Pole. Z jeho dialogového okna poznáme, že Word má něco kolem sedmdesáti

polí. Běžným je např. pole Formula, sloužící k výpočtu vzorců v tabulkách. Pole

je jedním z elementárních prostředků Wordu pro automatizaci práce s dokumentem.

Lze je přirovnat ke vzorci v tabulkovém procesoru.

Jak je to s aktualizací (přepočítáváním) polí ve Wordu? Víme, že vzorce v

Excelu se po změně dat, na která se odkazují, obvykle přepočítávají

automaticky. U polí Wordu platí toto pravidlo pouze pro pole vkládaná do

záhlaví a zápatí. Jejich automatické přepočítání se provede nejpozději před

vytisknutím dokumentu (též při změně zobrazení dokumentu). Pole umístěná do

textu dokumentu nutno přepočíst manuálně. Stačí je vyznačit a stisknout klávesu

F9. Chceme-li, aby se před vytisknutím dokumentu automaticky přepočetla všechna

pole, aktivujeme volbu Aktualizovat pole na kartě Tisk příkazu Nástroje

možnosti.

Tlačítky pro vložení datumu a času na panelu Záhlaví a zápatí vkládáme do

dokumentu též pole, jejichž hodnotou je datum, resp. čas. Proto se tyto hodnoty

aktualizují tak, jak jsme si řekli. Neměnnou hodnotu datumu či času vkládáme do

dokumentu z dialogového okna Vložit/Datum a čas. Nesmíme zde však zaškrtnout

volbu pro automatickou aktualizaci. To bychom získali opět pole.

Co ví o formátování znaků a odstavců kdekdo

Zásadním příkazem pro formátování znaků je Formát/Písmo, pro formátování

odstavců Formát/Odstavec. Každý uživatel Wordu ví, že často používané příkazy

(tlačítka) pro formátování znaků i odstavců najdeme na formátovacím panelu s

nástroji. Dalšími důležitými příkazy k formátování odstavců jsou Formát/Odrážky

a číslování, Formát/Ohraničení a stínování a Formát/Tabulátory.

Automatické formátování textu děláme pomocí stylů Wordu (viz dále). Seznam pro

aplikaci stylů je první zleva na Formátovacím panelu. Dodatečné (ruční)

formátování textu děláme jednotlivými k tomu určenými příkazy.

Co ví o formátování znaků a odstavců málokdo



Formátujeme-li jedno slovo, resp. odstavec, netřeba provést předem jeho

vyznačení. Stačí do něj pouze umístit kurzor a začít formátovat (znaky ovšem

formátujeme jinými příkazy než odstavce).

Formátujeme-li více slov, resp. odstavců, je jejich předchozí vyznačení nutné.



Znak, který napíšeme do dokumentu, automaticky přebírá formát znaku předchozího.



Odstavec, který napíšeme do dokumentu, přebírá automaticky formát předchozího

odstavce pouze tehdy, je-li ve stylu předchozího odstavce stanoveno, že styl

následujícího odstavce je tentýž. Tak je to např. u Normálního stylu. Je-li

určen pro následující odstavec jiný styl, nepřechází dodatečné formátování

odstavce do odstavce následujícího, ale jeho formát je určen pouze

specifikovaným stylem. Tak je to např. u původní definice stylů Nadpis.

Objasněme pro jistotu tento důležitý a v mnoha příručkách neuváděný rys Wordu

na příkladě.

Vložíme-li např. do odstavce formátovaného stylem Normálním několik zarážek

tabulátorů, přecházejí tyto zarážky automaticky při psaní textu do dalších

odstavců. Vložíme-li však zarážky do odstavce formátovaného stylem Nadpis 1,

nepřecházejí automaticky do dalšího odstavce, protože jeho styl je stanoven

jako Normální. To je určeno v definici stylu Nadpis 1.

Jakoukoli kombinaci dodatečného formátování znaků odstraníme příkazem

Ctrl+mezerník. Zpracovávané znaky potom nabývají formátu, který je pro ně

nadefinován ve stylu odstavce tyto znaky obsahujícího. Pozor! Z tohoto pohledu

patří styl znaku do dodatečného formátu odstavce. Příkazem Ctrl+mezerník ho lze

ze zpracovávaných znaků odstranit.

Jakoukoli kombinaci dodatečného formátování odstavců odstraníme příkazem

Ctrl+Q. Zpracovávané odstavce potom nabývají formátu daného stylem odstavce.

Klávesové zkratky



Každý zkušenější vám řekne: používejte při práci s počítačovými programy

klávesové zkratky. Samo sebou, má pravdu. Nemusíte hledat myš na stole. Až ji

najdete, možná jejím posunutím shodíte haldu papírů. Když už myš máte v ruce,

zjistíte, že na obrazovce není příslušný panel s tlačítky, apod. Další čas

strávíte rozbalováním nabídek a hledáním příkazů. Užíváte-li klávesové zkratky,

pak tyto potíže odpadají.

Seznam předdefinovaných klávesových zkratek najdete přehledně uvedený v

nápovědě, proto jej sem nebudu přepisovat. Zmíním jen ty zkratky, které často

ve Wordu používám. Proto jsem si je zapamatoval jaksi mimoděk. Myslím si totiž,

že bychom se klávesové zkratky, jakkoli jsou užitečné, neměli učit jako

básničku nazpaměť. Spíše bychom si měli vytipovat ty příkazy, které často

používáme, a pro ně si vyhledat klávesové zkratky. Tento způsob jsem použil já,

a tady máte výsledky.

Pro vyznačení obsahu dokumentu je vhodné použít zkratku Ctrl+A. Pozor,

nevyznačíte ale záhlaví a zápatí dokumentu.

Otevření nového dokumentu zajistí zkratka Ctrl+N, otevření uloženého dokumentu

Ctrl+O. Ukládání dokumentu dělejte zkratkou Ctrl+S.



Každý by měl znát zkratky pro práci se schránkou. Ctrl+C do schránky

kopírujeme, Ctrl+X do ní přemisťujeme, Ctrl+V ze schránky vkládáme.

Často se mi hodí zkratka Shift+F3. Zkuste klepnout do slova a několikrát

aplikovat tuto zkratku. Zjistíte, že dochází k cyklické změně písmen ve slově

na první velké, všechna velká a všechna malá písmena. Měníme-li ve větě

slovosled (jako zkušení wordisté tahem myši), často je potom třeba tuto zkratku

použít.

Pro úplnost zmíním již diskutované klávesové zkratky Ctrl+mezerník a Ctrl+Q.

První slouží k odstraněné dodatečného formátování znaků, druhá k odstranění

dodatečného formátu odstavce.

Je-li zapotřebí ukončit řádek textu dřív, než to automaticky udělá Word, ale

zůstat přitom v tomtéž odstavci, aplikujeme zkratku Shift+Enter. Do dokumentu

tak vložíme tvrdý konec řádku, jehož netisknutelný znak je +.

Je-li zapotřebí ukončit stránku textu dříve, než to učiní Word, provedeme

příkaz Ctrl+Enter, čímž do dokumentu vložíme tvrdý konec stránky.



Obrovsky užitečná je i klávesová zkratka Shift+F5. Po otevření dokumentu je

kurzor na jeho začátku. Shift+F5 jej přemístí tam, kde jsme přestali před

posledním uložením dokumentu pracovat (obvykle tam, kde jsme včera skončili).

Při práci s dokumentem uchovává Word poslední tři pozice kurzoru. Povelem

Shift+F5 se na ně lze přemístit.

Často musíte přecházet na začátek či konec dokumentu. K tomu slouží zkratky

Ctrl+Home (začátek) a Ctrl+End (konec). K rychlému přechodu na začátek řádku

slouží klávesa Home, na konec textu v řádku se dostanete klávesou End.

Styly



Styl ve Wordu představuje pojmenovaný formát odstavce nebo znaku. Každý

dokument je ihned po vytvoření vybaven počáteční sadou stylů kopírují se do něj

ze šablony, z níž dokument vytváříme.



Se styly se uživatel setká ihned, jakmile poprvé otevře Word a začne psát. Píše

totiž Normálním stylem. Mnohem později si však uživatel uvědomí důležitost

stylů, a ještě mnohem později se naučí se styly pracovat a využívat jejich

výhod.

Seznam stylů je umístěn na formátovacím panelu, první zleva. V novém dokumentu

je tam však pouze 5 nejběžnějších stylů. Rozbalíte-li jej však se stisknutou

klávesou Shift, uvidíte zde všechny dostupné styly. Všechny styly dokumentu

jsou k dispozici též v seznamu dialogového okna příkazu Formát/Styl.

V seznamech zobrazujících styly poznáme styly odstavce podle značky konce

odstavce, umístěné u názvu stylu, a styly znaku podle podtrženého písmena a u

jejich názvu. Styl aplikujeme na vyznačený text snadno. Stačí zvolit jeho název

v seznamu stylů formátovacího panelu, nebo použít příslušnou klávesovou zkratku.

Styly lze rozdělit na standardní (ve Wordu jsou již obsaženy) a styly zhotovené

uživatelem. Standardní styly nelze odstranit, nelíbí-li se nám jejich vzhled,

můžeme je však modifikovat.



Nejjednodušší metoda tvorby vlastního stylu odstavce je následující.

Zformátujeme odstavec podle svých představ. Umístíme do něj kurzor, klepneme do

seznamu stylů na formátovacím panelu, napíšeme sem název nového stylu odstavce

a klávesou Enter celý proces ukončíme. Až neskutečně snadné, co?

Zásadním příkazem pro tvorbu stylů je příkaz Formát/Styl. Zde klepneme na

tlačítko Nový. Objeví se dialog Nový styl. V něm určíme název budoucího stylu a

jeho typ odstavec či znak. Styly znaků ani jinou metodou, než touto, nelze

zhotovit. V seznamu Založit na vybereme styl, jehož úpravou dostaneme styl

nový. V seznamu Styl následujícího odstavce určíme styl, který bude mít

odstavec následující. Připomeňme, že specifikujeme-li zde jiný styl, než má náš

odstavec, nepřechází dodatečné formátování našeho odstavce do odstavce nového.

Po klepnutí na tlačítko Formát potom určujeme jednotlivé složky formátu našeho

stylu. Stylu lze též přiřadit klávesovou zkratku. Aktivujeme-li přepínač Přidat

do šablony, uloží se vytvářený styl do šablony připojené k dokumentu. Je tedy k

dispozici i v dokumentech, které potom z této šablony vytvoříme.

Styly lze též kopírovat mezi šablonami i dokumenty pomocí Organizátoru (příkaz

Formát/Styl, tlačítko Organizátor)



Děláme-li formátování dokumentu styly, bude formát v celém dokumentu jednotný.

Při ručním formátování můžeme po určité době opomenout některé vlastnosti k

formátu vyjadřujícímu určitý význam textu přidat, či je změníme. Výsledný efekt

nepůsobí potom dobrým dojmem.

Děláme-li formátování dokumentu styly, bude formát dokumentu snadno

modifikovatelný. Změníme-li totiž formát stylu, promítne se tato změna do všech

částí dokumentu, kde je tento styl použit. Takto např. přeformátujeme desítky

odstavců najednou, aniž je musíme v dokumentu hledat a formátovat jeden po

druhém.

Základními styly Wordu je styl Normální a styly typu nadpis.



Styl Normální v sobě obsahuje všechny vlastnosti formátu běžného odstavce,

např. písmo, zarovnání odstavce, jazyk pro kontrolu pravopisu apod. Na tomto

stylu je založena celá řada stylů dalších. To znamená, že změníme-li Normální

styl, dojde k odpovídající změně i ve všech stylech, které z něj vycházejí

(pokud v nich ovšem není právě změněná vlastnost předdefinována).

Stylů typu nadpis je devět. Jejich názvy jsou Nadpis 1, Nadpis 2, …, Nadpis

9. Jsou určeny k formátování nadpisů v dokumentu. Nejdůležitější nadpisy (např.

kapitol) formátujeme stylem Nadpis 1, méně důležité (např. podkapitol či

odstavců) stylem Nadpis 2 atd.

Formátujeme-li nadpisy dokumentu styly typu nadpis, získáme kontrolu nad

logickou stavbou dokumentu. Přejdeme-li totiž v takovémto dokumentu do

zobrazení Osnova, můžeme snadno pracovat s logickými celky dokumentu (kapitoly,

podkapitoly apod.).

V tomto zobrazení máme k dispozici panel Osnova. Klepneme-li v něm na tlačítko

s číslem jedna (jmenuje se Zobrazit Nadpis 1), objeví se v dokumentu pouze

nadpisy formátované stylem Nadpis 1 (jsou to např. nadpisy kapitol). Text

jednotlivých kapitol je přitom skrytý, tyto nadpisy jej však zastupují. To

znamená, že jejich přemístěním můžeme přesouvat celé kapitoly apod. Klepneme-li

na tlačítko s číslem dvě, budou zobrazeny pouze nadpisy stylů Nadpis 1 a Nadpis

2. Další tlačítka s čísly mají obdobnou funkci. K přemisťování logických celků

dokumentu slouží tlačítka Přesunout nahoru, resp. Přesunout dolů. Jsou na nich

zobrazeny zelené šipky směrem nahoru a dolů. Ke snížení či zvýšení úrovně

nadpisu v dokumentu slouží tlačítka s šipkami doprava a doleva.

Logické celky dokumentu lze přesouvat i tahem myši za znaménko, které se

nachází před příslušným nadpisem.

Používání stylů typu nadpis v dokumentu usnadní dále tvorbu obsahu dokumentu

(příkazem Vložit/Rejstřík a seznamy) a též číslování nadpisů (Formát/Odrážky a

číslování). Zdůrazněme však, že styly nadpis nesmíme přitom používat k

formátování jiných částí dokumentu. Mohli bychom se potom dočkat například

zařazení tohoto úseku dokumentu do obsahu, či podobných nepříjemných překvapení.

Na závěr kapitolky o stylech zmíníme ještě jedno důležité pole. Jmenuje se

STYLEREF, neboli odkaz na styl. Jako povinný parametr tohoto pole nutno uvést

název stylu, na nějž odkaz děláme. Toto pole většinou umisťujeme do záhlaví

dokumentu. Jeho hodnotou je text prvního odstavce formátovaného odkazovaným

stylem, který je na této stránce. Další z parametrů pole určuje, zda se stránky

prohledává shora či zdola. Neobsahuje-li určitá stránka žádný odstavec tímto

stylem formátovaný, pak se do záhlaví přenáší hodnota pole ze stránky

předchozí. Tímto způsobem řeší Word úlohu uvést v záhlaví každé stránky název

příslušné kapitoly.

Objekty



Do textu dokumentu můžeme vkládat celou řadu objektů (obrázky, grafy, tabulky

Excelu apod.). Obecný příkaz ke vložení objektu do dokumentu je Vložit/Objekt.

V jeho dialogovém okně si již běžný uživatel snadno poradí. Nejdříve volí

správnou kartu dialogu (Vytvořit nový nebo Vytvořit ze souboru). Názvy těchto

karet samy naznačují další postup. Chce-li dělat nový objekt, potom v seznamu

Typ objektu nalezne názvy objektů, které může do dokumentu při stávající paletě

na počítači nainstalovaných programů vložit.

Často vkládáme objekt do dokumentu pomocí schránky. Ve zdrojovém programu jej

do schránky kopírujeme, ve Wordu potom ze schránky vkládáme. V nabídce Úpravy/

Vložit jinak lze specifikovat vložení s propojením. Měníme-li potom zdrojový

objekt, přenášejí se tyto změny i do jeho „kopie“ uložené v dokumentu Wordu.

Jak umožníme obtékání objektu textem? Z místní nabídky objektu (získáme ji

klepnutím pravým tlačítkem myši na objekt) odešleme příkaz pro formátování

objektu. Na kartě Pozice dialogového okna tohoto příkazu určíme styl obtékání.

Lze též klepnout na tlačítko Upřesnit a z jeho dialogu volit další z možností.

Jinou variantou je tento postup. Zobrazíme panel Obrázek, vyznačíme náš objekt

a klepneme na tlačítko Obtékání textu panelu Obrázek. Objeví se řada variant

obtékání. Jedna je zde velice zajímavá. Jmenuje se Upravit hraniční body. Po

její aplikaci se na hranici objektu objeví černým čtvercovým táhlem vyznačené

hraniční body. Klepnutím na jejich spojnici se stisknutou klávesou Ctrl další

bod vytvoříme, klepnutím na bodu se stisknutou klávesou Ctrl jej odstraníme.

Tahem myši za zvolený bod lze volit vzdálenost textu od objektu, a to v místě

tohoto bodu. Tímto způsobem přizpůsobíme obtékání přímo na míru našemu objektu.

Co by měl dnes umět každý moderní textový editor



Závěrem tohoto článku si uveďme, jaké základní charakteristiky by měl dnešní

moderní textový editor mít. V závorce za jednotlivými vlastnostmi uvedeme

konkrétní příkazy, kterými je program Microsoft Word realizuje.

- Formátování textu by měl textový editor umět řešit pomocí stylů (Formát/Styl).



- Automatická kontrola pravopisu (Nástroje/Možnosti, karta Pravopis) a

gramatické skladby textu. Česká verze Wordu gramatiku kontrolovat zatím neumí.

- Automatické opravy často se vyskytujících chyb překlepů apod. (Nástroje/

Automatické opravy).



- Schopnost uchovávat časti používané úseky textu či jiné objekty a kdykoli je

na požádání vložit do dokumentu (Nástroje/Automatické opravy/Automatický text).

- Rychlé vyhledávání a nahrazování nejen zadaného textu, ale i zadaného formátu

(Úpravy/Najít, Úpravy/Nahradit)



- Automaticky vypracovat obsah a rejstřík zhotoveného dokumentu (Vložit/

Rejstřík a seznamy).



- Umět pracovat s tabulkami tvorba tabulek, jejich formátování, výpočty v

tabulkách (nabídka Tabulka).

- Vkládání různých objektů do textu (Vložit/Objekt) a jejich obtékání textem.



- Opatřovat vložené objekty automaticky číslovanými titulky (Vložit/Titulek) a

umět vytvářet seznamy jednotlivých druhů objektů (tabulek, obrázků) vložených

do dokumentu (Vložit/Rejstřík a seznamy).

- Práce s hromadnou korespondencí (Nástroje/Hromadná korespondence). Hromadná

korespondence řeší problém zaslání dopisu velkému množství adresátů.



- Snadné odesílání dokumentu elektronickou poštou.

- Orientace textového editoru i na práci s webovskými stránkami (Word může

ukládat dokumenty ve formátu HTML Soubor/Uložit jako stránku WWW).0 0209/OK o





Přehled základních pojmů používaných ve wordu



Automatický konec strany: Vkládá Word do dokumentu automaticky na základě

nastavených parametrů strany a formátování dokumentu.

Bod: Typografická jednotka. Jeden palec = 72 bodů. Běžná velikost písma je 10

až 12 bodů.



Dokument: Data vytvořená textovým editorem (procesorem). Dokument ukládáme do

souboru.

Hromadná korespondence: Úloha spočívající v rozeslání dopisu velkému počtu

adresátů.



Mezera: Odděluje slova. Vkládáme ji do textu mezerníkem. Je-li aktivní

zobrazování netisknutelných znaků, zobrazuje se jako tečka uprostřed řádku.

Neoddělitelná pomlčka: Vkládáme do dokumentu klávesovou kombinací Ctrl+znak

podtržení. Za touto pomlčkou se slovo nikdy nedělí.



Netisknutelné znaky: Znaky, které se netisknou a zásadním způsobem určují

formátování dokumentu (značka konce odstavce, znak tabulátoru apod.). Jejich

zobrazování je volitelné (tlačítko Zobrazit nebo Skrýt, příkaz Nástroje/

Možnosti/Zobrazení).

Oddíl: Část textu ukončená příslušnou značkou konce oddílu. Z části dokumentu

vytváříme samostatný oddíl tehdy, je-li zde zapotřebí změnit parametry strany

tohoto úseku textu. Není-li v dokumentu značka konce oddílu, tvoří dokument

jeden oddíl.

Odstavec: Text končící příslušnou značkou konce odstavce.



Osamocený řádek: První řádek odstavce poslední na straně, či poslední řádek

odstavce první na straně.

Párování znaků (kerning): Znaky, mezi nimiž se jeví větší mezera, budou blíže u

sebe. Nastavuje se příkazem Formát/Písmo, karta Proložení znaků.



Pevná (neoddělující, tvrdá) mezera: Vkládáme ji do dokumentu klávesovou

kombinací Ctrl+Shift+mezerník. Je-li aktivní zobrazování netisknutelných znaků,

zobrazuje se jako kroužek v horní části znaku. Slova spojená pevnou mezerou

chápe Word jako slovo jediné.

Pevný (tvrdý) konec řádku: Vkládáme do dokumentu klávesovou kombinací

Shift+Enter. Slouží k zalomení řádku uživatelem, k přechodu na nový řádek, aniž

ukončíme odstavec.

Pevný (tvrdý) konec strany: Vkládá do dokumentu uživatel klávesovou kombinací

Ctrl+Enter, či příkazem Vložit/Konec.



Pika: 1 pika = 12 bodů.



Pole Wordu: Příkaz, kterým vkládáme na zvolené místo dokumentu určitou hodnotu

(číslo aktuální strany, počet stran, apod.).

Rám: Obdélníková konstrukce Wordu, kterou lze obtékat textem a umístit na

libovolné místo na straně. Do rámu dáváme často obrázky, tabulky, text a další

objekty. Rám lze umisťovat pouze do textové roviny.

Slučovací pole: Pole, jejichž prostřednictvím řešíme úlohu hromadné

korespondence.



Schránka (Clipboard): Paměť, určená v prostředí Windows k výměně dat mezi

programy. Pomocí Schránky lze ve Wordu kopírovat a přemisťovat.

Styl: Pojmenovaný formát objektu, který je uložen v dokumentu či v šabloně. Ve

Wordu rozeznáváme styly odstavců a znaků. Běžným stylem odstavce je styl

Normální.



Šablona: Vzor, předloha, pro nové dokumenty. Parametry strany, text a styly v

ní uložené se kopírují do dokumentu z ní vytvořeného, nástroje v ní obsažené

(makra, položky Autotextu, panely nástrojů a změny v nich, klávesové kombinace,

změny v nabídkách) jsou dostupné při práci s dokumentem na ní založeným.

Šablona Normal: Šablona, z níž vytváříme dokument tlačítkem Nový. Šablona

Normal je vždy globální, to znamená, že nástroje v ní uložené (makra, panely

nástrojů, položky Autotextu, příkazy nabídky, klávesové příkazy) jsou dostupné

i z dokumentů založených na jiných šablonách.

Textové pole: Obdélníková konstrukce Wordu, kterou lze obtékat textem a umístit

na libovolné místo na straně. Do textového pole dáváme často obrázky, tabulky i

text a další objekty. Textové pole lze umístit nad text a před text, bohatě

formátovat a převést na rám.

Vodící znaky: Slouží pro vedení oka při čtení textu k nejbližší pravé zarážce

tabulátoru. Pro tuto zarážku je definujeme příkazem Formát/Tabulátory.



Volitelné rozdělení: Vkládáme do dokumentu klávesovou kombinací Ctrl+pomlčka.

Je-li třeba slovo, v němž je tento znak, rozdělit, rozdělí se v tomto místě a

znak se vytiskne jako dělítko (pomlčka) na konci řádku. Jinak se tento znak

netiskne a zobrazuje se jako +.

WYSIWYG: Zobrazení dokumentu tak, jak se vytiskne (What You See Is What You

Get). WYSIWYG je zobrazení stránkové a ukázka před tiskem.

Záložka: Pojmenovaný úsek dokumentu. Vytváříme příkazem Vložit/Záložka.

Zarážky tabulátorů: Slouží k zarovnávání textu do sloupců. Na pravém rohu

pravítka volíme typ zarážky (levá, pravá, středová, desetinná) a klepnutím na

pravítko ji vložíme do formátovaného odstavce dokumentu. Zarážku odstraníme

tak, že ji stáhneme myší pod pravítko. Se zarážkami lze pracovat též pomocí

příkazu Formát/Tabulátory.

Značka konce oddílu: Ukončuje oddíl, vkládáme ji do dokumentu příkazem Vložit/

Zalomení. Uchovává formátování oddílu. Patří mezi netisknutelné znaky.

Značka konce odstavce: Ukončuje odstavec, vkládáme ji do dokumentu klávesou

Enter. Patří mezi netisknutelné znaky.



Znak tabulátoru: Slouží k přemístění kurzoru na nejbližší zarážku tabulátorů

směrem doprava. Vkládáme jej do dokumentu klávesou TAB. Patří mezi

netisknutelné znaky.

Seznam literatury



Již úvodu jsme řekli, že začínající uživatel by si měl o Wordu něco vhodného

přečíst. Proto zde uvádíme tři knížky z dílny zkušených autorů.

Tomáš Šimek: Microsoft Word 2000 CZ Praktický průvodce tvorbou dokumentů,

Computer Press 1999



Martin Kořínek: Word 2000, KOPP 1999



Milan Brož: Microsoft Word 2000 CZ Základní příručka, Computer Press 1999

Ukázkový test ECDL pro modul 3



Textový editor modul prověřuje schopnost kandidáta používat textový editor na

osobním počítači. Musí znát základní operace spojené s tvorbou, formátováním a

úpravou dokumentu připraveného k distribuci, a musí je umět používat. Kandidát

by měl být schopen předvést použití některých pokročilejších funkcí

souvisejících s ovládáním textového editoru, jako je tvorba tabulek, používání

obrázků a grafických objektů v rámci dokumentu, vkládání objektů a využívání

nástrojů ke slučování textu a informací z databáze.

Jednotlivá témata modulu jsou rozdělena do šesti oblastí:



1.Začínáme s textovým editorem:



a)První kroky s textovým editorem

b)Úprava základních nastavení

c)Změny v dokumentech



2.Základní operace:

a)Vkládání dat

b)Kopírování, přesouvání a mazání

c)Vyhledávání a nahrazování



3.Formátování:



a)Formátování textu

b)Obecné formátování

c)Šablony



4.Dokončení dokumentu:



a)Styly a stránkování

b)Záhlaví a zápatí

c)Pravopis a gramatika

d)Celkový vzhled dokumentu

5.Tisk:



a)Příprava dokumentů pro tisk



6. Složitější funkce:



a)Tabulky

b)Obrázky a grafické objekty

c)Vkládání objektů

d)Hromadná korespondence





Test



3.1.1. Jednoduché úlohy



1.Otevřete dokument SKI.XXX1). Tento dokument je věnován Vasovu běhu.

2.Uložte dokument s použitím identifikace kandidáta.



3.Do záhlaví dokumentu vlevo vložte dnešní datum.



4.Vložte nad text slova „Vasův běh“ jako nadpis dokumentu.



5.Zarovnejte nadpis na střed.



6.Zvýrazněte nadpis pomocí tučného písma.

7.Vložte mezeru o velikosti dvou prázdných řádků mezi nadpis a vlastní text

dokumentu.



8.Přidejte do dokumentu jako třetí odstavec text, který je v uvozovkách uveden

pod těmito řádky (nad odstavec začínající slovy: Je zajímavé…). „Dnes se

tento závod běhá podstatně rychleji a vítěz prvního ročníku by dnes skončil

hluboko v poli poražených, neboť časy nejlepších se dnes v závislosti na počasí

pohybují těsně okolo čtyř hodin.“

9.Přesuňte text věty: „Poněvadž všichni startují najednou, bylo nutno vykácet v

Sälenu les o rozloze deseti hektarů.“ v rámci druhého odstavce hned za třetí

větu: „Účast v tomto běhu, který začíná v Sälenu a končí v Moře, je opravdu

rekordní.“

10.Změňte všechna slova psaná tučně na kurzívu.



11.Otevřete dokument SKI2.XXX1) a přidejte text tohoto dokumentu na konec

dokumentu uloženého pod názvem identifikace kandidáta.

12.Změňte typ písma v celém původním dokumentu uloženém pod názvem identifikace

kandidáta (kromě záhlaví a zápatí) na Times New Roman, velikosti 12 bodů.

13.Změňte typ písma nadpisu na Arial.



14.Změňte velikost písma v nadpisu na 14 bodů.



15.Vymažte z dokumentu text: „a složit další zálohu na vydané nápoje a

občerstvení“.



16.Použitím nahrazovací funkce nahraďte slovo sportovců slovem „závodníků“.

17.Vlevo do zápatí dokumentu vložte text: „Tento test složil: Identifikace

kandidáta“.



18.Vpravo do zápatí dokumentu vložte automatické číslování stránek.



19.Změňte řádkování v dokumentu (vyjma záhlaví a zápatí) na 1,5.



20.Použijte funkci Kontrola pravopisu a proveďte potřebné změny (některá slova

nebudou pravděpodobně v kontrole pravopisu obsažena názvy, jména).

3.1.2 Složitější úlohy



1.Před automaticky vkládané číslo stránky v zápatí vpravo vložte text tak, aby

se na každé stránce objevilo: c ECDL strana zz (kde zz znamená automatické

stránkování číslo strany).

2.Odsaďte první řádek každého odstavce o 2 cm.



3.Posuňte nadpis dokumentu na druhý řádek (odstavec) a na první řádek

(odstavec) vložte dvě slova „Copyright“ a „ECDL“. Tato slova umístěte pomocí

tabulátorů a tabulátorových zarážek se zarovnáním na střed do vzdálenosti 4 a

10 cm od levého okraje.

4.Vyberte vhodný obrázek z knihovny obrázků a vložte ho na konec dokumentu.

Velikost obrázku přizpůsobte tak, aby se celý dokument (včetně vloženého

obrázku) vešel právě na jednu stránku (byl na ní optimálně rozložen).

5.Uložte takto zpracované dokumenty a ukončete práci s textovým editorem.



1) Koncovka XXX určuje typ textového editoru, ve kterém byl dokument vytvořen a

v němž probíhá test.

Pracovní soubory SKI.doc a SKI2.doc naleznete na CD-ROMu v tomto čísle.