Síťové systémy 1999

V¦dnešním článku o síťových systémech se zaměříme spíše na

implementace sítí samotných než na síťové operační systémy, jak

by snad název článku mohl implikovat. V¦současnosti se

samozřejmě odehrává něco třenic mezi zastánci Novellu, Windows

NT, Linuxu a dalších, ve všech případech se právě teď objevují

nové verze a nové funkce či také marketingové triky. Místo toho

se zaměříme na nově vznikající světy – tedy Javu, produkty

koalice Oracle-Sun a na problematiku domácích sítí. Naprostá

většina ze zmíněných novinek byla časovaná někdy od poloviny

listopadu do konce roku 1998.



Sun a Oracle



Nejzajímavější věci se zřejmě děly u firmy Sun Microsystems a

společnosti Oracle jako jednoho z¦jejích největších spojenců.

Všechno to začala ohlášením otevřenějšího licencování Javy,

potom platformy Java 2 a nakonec vývoje nové serverové platformy

společně se serverem¦Oracle.

Java, Java, Java – tyhle verše samozřejmě již známe nazpaměť. Je

pravda, že Java toho spoustu nového přinesla, minimálně stejné

množství slibů ale nesplnila. Její snahy byly utopeny

v¦přílišných licenčních poplatcích, nedostupnosti zdrojových

textů pro vývojáře, snahami o snížení její crossplatformnosti

(Microsoft, ale i třeba Hewlett-Packard) a následnými soudními

spory, ale také tříštěním jejího image různými tezemi o

pikaJavě, mikroJavě a bůhví čem ještě.

V¦rámci závazků na rok 1999 by se však na tomto kolotoči mělo

něco změnit. Nyní by měl Sun umožňovat vývojářům modifikovat

zdrojové kódy Javy pro komerční vývoj bez poplatků. Vývojáři

dále mohou sdílet kompatibilní kód s¦ostatními, bez zásahů ze

strany Sunu, navíc veškeré iniciativy ohledně specifikací API

budou auditovány třetí stranou (Pricewaterhouse Coopers).

Společnost Sun bude nicméně nadále „účtovat“ komerčním entitám,

modifikujícím zdrojový kód a vytvářejícím odvozené produkty

v¦rámci jejích organizací nebo pro komerční distribuci. Další

podrobnosti viz dokument Community Source License a realita

nadcházejících měsíců.

Předvedená Java 2 potom není vlastně nic jiného, než tak dlouho

očekávaný Java Development Kit 1.2. Podle prohlášení by měl

představovat kompletní přepis platformy Java včetně řady zcela

nových API, které by měly přinést větší rychlost, stabilitu a

bezpečnost. Nemá tu příliš smysl zabíhat do podrobností, jde

přece jen o záležitosti programátorů – důležitá je spíše

proklamovaná (nebo možná dokonce samotná proklamace) snaha o

udržení jednotné Javy i přes uvolněný licenční model.

Nyní ale nazpět k¦zmíněné nové platformě serverů. Jde vlastně o

vzájemnou licenční smlouvu, která by měla vést k vytvoření nové

třídy serveru, postaveného na kombinaci databázového softwaru

Oracle a jádru operačního systému Solaris. Produkt pod kódovým

označením Raw Iron (což nabízí celou řadu zajímavých

interpretací) by měl odrazit „tah“ Microsoftu do krajiny

Enterprise. Měl by být levnější a jednodušeji spravovatelný –

souborový systém obsažený již v¦Oracle8i má odstranit závislost

na souborovém systému NT, jehož API nikdy nebyla kompletně

uvolněna a díky jádru Solarisu by měl být spustitelný na řadě

operačních systémů a hardwaru.

Můžeme to také chápat jako rezervní plán pro Sun a Oracle –

stačí vzpomenout na intenzitu propagace NC (síťových počítačů) a

jejich výhod. Dnes si tito výrobci našli jiný cíl: desktopové

počítače se předělávat nebudou a místo toho míní Microsoftu

zatnout tipec v¦oblasti serverů, kde ještě nemá tak silné pozice

- o to více tam ale spěchá.

Všechno jako obvykle závisí na míře podpory ostatních

společností – u předběžných slibů samozřejmě nikdo nemůže příliš

počítat s¦hlasitě deklamovanou podporou. Teprve březen (kdy má

být Raw Iron premiérován) bude rozhodující pro rozhodnutí o

podpoře či ignoraci firem. Připomeňme, že rozšíření NC zabránily

v¦dnešní době naprostého propadu hodnoty počítačů nejspíše

nepřiměřené ceny a příliš pomalý nástup Javy, která měla

zajistit ideální klient-server platformu.



Moorův zákon II



Veškerý ten růst rychlosti procesorů, schopností nového softwaru

atd. uživatele pomalu začíná nudit a méně zajímat. Pokud se

podíváme jen trochu do minulosti, tak opravdový zájem a

očekávání větších mas uživatelů vzbuzovaly jen nové 3D

akcelerátory pro hraní působivějších her a co nejrychlejší

připojení do Internetu.

A má-li něco spustit další kolo upgradování, musíme hledat právě

tady. Dell Computer a Compaq se dnes pohybují právě tímto směrem

- a stačí se podívat na první výsledky jejich snah a zjistíme,

že se začínají objevovat v¦prostoru hardwaru připomínajícího NC

(Network Computer), který nadefinovaly a zase opustily touhy

firem Sun Microsystems a Oracle – viz výše.

Nový počítač Compaq Presario jako low-endový stroječek tak

vyráží dech svým bundlovaných hardwarem a softwarem pro rychlé

připojení do Internetu. Jako varianty jsou dostupné satelitní

komplety, kabelové modely a především DSL modemy (digital

subscriber line) spolu s „ready to use“ ISP službami. Všechny

tyto služby přitom nabízejí datové toky od 400 Kb/s do 12 Mb/s,

tedy na světelné roky daleko od V.90 či ISDN modemů.

Moorovo pravidlo (o zdvojnásobování rychlosti procesoru každých

18 měsíců) již zní poněkud zprofanovaně – proč nezavést nové,

týkající se rychlosti Internetu? Celá tato strategie ovšem není

zase tak přímočará, černý Petr leží v¦rukou poskytovatelů

služeb, kde jsou rozhodující výše paušálních měsíčních poplatků

a především dostupnost služeb ve všech oblastech zájmu. A to už

vůbec nemluvíme problematické propustnosti Internetu, kdy třeba

rychlost kabelových modemů v¦určité oblasti klesá lineárně

s¦rostoucím počtem připojených uživatelů.



Něco síťování s USB



USB alias Universal Serial Bus je samozřejmě každému uživateli

počítače či alespoň čtenáři časopisů o počítačích známá věc. Je

to prostě futuristická náhrada sériových, paralelních a vůbec

podobně pochybných portů počítače, které jsou zatíženy dědictvím

minulosti. Tím dědictvím máme pochopitelně na mysli všechna ta

různá podivná přerušení, neexistenci skutečného plug-and-play,

minimalistické datové propustnosti atd. atd.

U základních vlastností USB potom můžeme prostě jen uvést negace

předchozích tvrzení, to ovšem není cílem tohoto článku

(odstavce). Výše použité slovo „futuristická“ je samozřejmě

odvozeno od future – budoucnosti, a USB do jisté míry i nadále

zůstává budoucností. Motherboardy osobních počítačů se již

nějaký čas standardně osazují porty USB a vánoční trh právě

mizící v¦zapomnění nepochybně odstartoval (skutečný) prodej USB

zařízení. Faktem ale zůstává, že jediným systémem solidně

podporujícím USB jsou Windows 98, řada dosavadních motherboardů

nemá implementaci USB v¦pořádku, a to už ani nemluvme o

implementaci softwarové – ovladačů.

Ale možná největší slabinou výrobců je jejich nevědomost, co si

s¦USB skutečně počít. Až teprve v¦posledních měsících tak

vykukují na svět první implementace USB-sítí. Přitom se to jeví

neobyčejně lákavou myšlenkou – na rozdíl od Ethernetu je USB

porty pravděpodobně vybaven každý motherboard za poslední dva

roky.

Ale konkrétně – uveďme tedy produkt Anchor Chips EZ Link Instant

Network, což není nic jiného než USB kabel a software

podporující až 16 propojených PC nebo podobných zařízení. Každý

kabel stojí 79 dolarů a vy budete potřebovat další pro každý pár

přístrojů, které chcete spojit. Celé to je plug-and-play a

umožňuje je to „hot-swap“ výměnu zařízení bez nutnosti

restartování (jen snad nezapomeňte zase zapojit všechny

rozpojené kabely). Takže si to ještě shrňme – máme tu možnost

sítě, kde můžete zapomenout na TCP-IP či MAC adresy, na

rebootování, speciální postupy při instalacích driverů pod

Windows NT (děděné v¦rámci rodin konzultantů z¦otce na

nejstaršího syna), kdykoliv můžete kabely rozpojit a připojit

další počítač, aniž byste nad tím vůbec museli nějak složitě

přemýšlet. Zajímavé pojetí sítě, že?

Z¦tohoto pohledu se nabízí otázka, jestli ty různé S- Q- a

bůhvíjaké linky (proprietární komunikační protokoly konzumní

elektroniky) mají vůbec smysl – míněno pro někoho jiného, než

jejich licence poskytující výrobce. Proč prostě jen nedovybavit

každý televizor, VCR či receiver USB konektory?



Počítačové sítě v¦domácnosti??



Pokud jste náležitě připraveni na (další) tvrdá fakta, tak

vězte, že na 15 mil. amerických domácnosti nyní vlastní více než

jedno PC (můžeme předpokládat, že tolik jich u nás určitě není)

a tohle číslo se do roku 2000 více než zdvojnásobí. Výsledek –

obrovský „nezoraný“ trh pro domácí sítě.

Taková domácí síť zvládá sdílet zařízení – třeba připojovat se

do Internetu jedním modem na jediný ISP acount – a samozřejmě

umožňuje náležitě procítit krvavou počítačovou hru, kde máme

přece jen nevyzpytatelnějšího protivníka než je obyčejný

algoritmus.

Řada firem již dnes využívá telefonních drátů, které existují

v¦každém domě, pro propojeních takovýchto PC s¦pomocí „redukcí“,

s¦koncovou cenou pod 100 $. Boca Research a ActionTec na Comdexu

98 tak ohlásily produkty postavené na 1megabitové architektuře.

Takový HAN Card kit (HAN jako Home Area Network) obsahuje dvě

PCI karty, kabeláž a software za 160 $. Telefonní linky ovšem

nejsou omezeny na megabitové rychlosti, dnešní čipy zvládají 10

mb/s a brzy by se měly dostat až na 100 Mb/s (sorry, jde o

trendy a linky americké).



Něco síťování bez drátů



Domácnosti samozřejmě cítí jakékoli drátové požadavky jako

značné omezení a mají větší náklonnost pro bezdrátové sítě, než

je tomu u velkých společností. Slibnou budoucnost tady můžeme

očekávat pro systémy, které dnes typicky používají rádiovou

oblast okolo 2,4 GHz s¦datovou propustností do 1,6 Mb/s. U

těchto produktů nejde jen o bezdrátové tranceivery, ale také o

huby, most, zkrátka o kompletní vybavení, které známe

z¦ethernetových luhů a hájů (viz např. Proxim Cordless Ethernet

Bridge za 400 $.)

To je ovšem jen jeden z¦možných – a obecnějších – přístupů.

Pozornost uživatelů vzbuzuje Ambi firmy Philips Electronics

(něco podobného připravuje taktéž spíše nepočítačová společnost

Panasonic pod označením MicroCast), který umožňuje PC vysílat

data místo po kabelu do monitoru vzduchem do televizoru. Se

stále klesajícími cenami plně vybavených PC, jež se stávají

typickým vybavením domácnosti (a podle statistik jsou většinou

v¦téže místnosti s¦televizorem) to může znamenat vážnou ránu

snahám výrobcům různých setup boxů, WebTV a podobným hračkám

snažícím se oslovit nepočítačové zájemce o IT (no není to

paradox?)



PDA



Opět na konci roku ohlásil 3Com novou verzi svého PDA –

označenou jako Palm VII – tvrdě zaměřenou na bezdrátové

komunikace. Prozatím ji všichni shodně označují za něco, co by

mohlo revolučně změnit situaci na trhu s¦PDA.

Palm VII konečně nabízí možnost obousměrné bezdrátové komunity

pro transport dat i plný přístup do Internetu. Cena za tento

pokrok je ovšem značná – při 800 dolarech je to dvojnásobek ceny

modelu Palm III. Vlastní přístup do Internetu potom přidá cca 10

dolarů na měsíc.

Z¦počátku budou bezdrátové služby fungovat jen na území USA

(skrze anténu, maličké rádio a Bell South bezdrátovou datovou

síť), později by mělo jít o záležitost globální. Tady bychom si

samozřejmě mohli vyprávět o tom, jak něco takového změní svět a

připraví jej na podstatně levnější budoucí verze. Místo toho ale

raději věnujme minutu ticha Newtonovi firmy Apple, který – jak

už je to dávno – premiérově zrealizoval pojem PDA (digitální

příruční asistent) a v jistých oblastech nabízel bezdrátové

připojení do datových sítí včetně Internetu.

Mimo marketingové impotence jej zabily především cenová relace

kategorie 800 – 1 000 dolarů a pouze lokálně existující nabídka

služeb. Nezbývá než doufat, že si firma 3Com z¦toho dokáže vzít

poučení.



Amazon tvrdě bojuje se svou konkurencí?



Na samotný závěr jsem si nechal bonbónek se síťovými systémy

související jen vzdáleně. Firma Amazon.com ohlásila odstartování

služby, nabízející surfujícím možnost nakupovat na ostatních

prodejních místech na Internetu za pomoci technologie Junglee –

vyhledávající zboží a současně porovnávající ceny. To je

samozřejmě na první pohled neobvyklé a jen těžko nalezneme

analogii v¦našem reálném světě. Jen si představte, že vaše

oblíbená prodejna elektroniky vyvěsí nástěnku s¦adresami

konkurenčních obchodů včetně seznamů zboží, které je u nich

k¦dostání.

No, jednu bych přece jen měl. Svého času jistá síť amerických

pizzerií nabízela slevy za kupony své konkurence, vystřihávané

ze Zlatých stránek. Výsledek byl docela geniální – po tom

vystřihování v¦seznamech nezůstalo na konkurenci žádné telefonní

číslo a domácnosti si objednávaly dovoz pizzy hádejte kde.

Amazon se evidentně snaží stát jakousi vstupní branou pro

nakupující na Internetu a sází na lenost zákazníků postupovat

dále do WWW bludiště, když vše najdou ihned po vstupu. Prozatím

to ale vzbuzuje spíše pochybnosti, tím spíše, že již dlouho

neplatí, že by Amazon.com mohla sázet na spolehlivě nejnižší

cena na Netu (viz současná cenová válka Amazon.com versus

Reel.com, kdy ceny DVD disků klesly i na 13 dolarů.)