Snadná práce s Linuxem

S operačním systémem Linux se v různých distribucích a podobách setkává stále
více bežných kancelářských uživatelů PC. Umíte v něm pracovat se základními

komunikačními službami? Pokud ne, naučíme vás to.



Jádro operačního systému Linux, jehož první verzi na počátku devadesátých let

vytvořil Linus Torvalds během studií na univerzitě v Helsinkách, bylo původně

jen studentským pokusem, ale položilo základ nového operačního systému. Systém,

který je na něm založen, mohl na rozdíl od tradičního unixového prostředí

fungovat bez problémů na počítačích s obyčejnými procesory třídy x86, tedy na

běžně dostupných PC a laciných serverech. Právě na serverech se uchytil více a

na ně se soustředil jeho další vývoj.

V průběhu devadesátých let bylo možné se s Linuxem setkat na běžném stolním

počítači prakticky jen na univerzitách a u technických nadšenců. Přestože po

necelých deseti letech vývoje již Linux obsahoval grafické uživatelské rozhraní

(GUI), napodobující některé funkce z Microsoft Windows a některé další z

desktopových systémů pro UNIX, jeho využití pro normální kancelářskou práci,

brouzdání na internetu nebo hraní her bylo přinejmenším velice omezené. To se

ale mělo změnit.

Na konci devadesátých let a počátkem nového milénia nastala, především v USA,

tzv. „dot-com horečka“. Finančníci tehdy investovali do velké řady firem, které

své podnikání chtěly založit na webových a komunikačních službách. Tyto firmy

musely fungovat s pokud možno co nejmenšími náklady, proto se snažily šetřit

mimo i na operačních systémech, k čemuž se Linux přímo nabízel. Vývoj desktopu,

tedy sady funkcí potřebných k tomu, aby byl Linux použitelný na běžném počítači

a k běžným činnostem, dostal silný impulz.

Dot-com horečka skončila v roce 2001 pádem většiny malých firem a poklesem

indexu technologické burzy Nasdaq. Několik z těchto společností přežilo a

existuje dodnes (jako třeba Google, Amazon či Yahoo!), většina však skončila v

propadlišti dějin. Vývoj Linuxu, který byl díky nim urychlen, se s koncem

tohoto období poněkud zpomalil, ale rozhodně nezastavil. Jestliže však tento

operační systém byl s obtížemi vhodný pro běžnou práci již před začátkem

zmíněného boomu, po něm se z Linuxu stal naprosto použitelný operační systém.



V rozdílnosti je síla

Linux je vyvíjen jak celosvětovou komunitou dobrovolníků, tak rovněž komerčními

(i nekomerčními) společnostmi. Pod jejich hlavičkou vznikají nejznámější

distribuce. Distribuce není nic jiného než jádro samotného operačního systému a

další součásti nutné pro to, aby systém bylo možné používat. Nebudeme zde

podrobně vysvětlovat, jak přesně Linux „uvnitř“ funguje, musíme se však zmínit

o tom, že aby bylo možné v jeho prostředí surfovat po internetu, je zapotřebí

několika fungujících součástí. Nejnižší a základní je jádro operačního systému,

které se stará o jeho řízení a o komunikaci s okolím. Nad tímto jádrem funguje

grafický server, nejčastěji xFree86, říká se mu také X Server, který jednoduše

řečeno „kreslí okna“.

Nad tímto serverem se nachází správce oken – windowmanager. Z původních

jednoduchých správců se v současnosti staly komplexní balíky různých aplikací a

podsystémů, které toho dělají mnohem více, než k čemu byly původně určeny. Mezi

nejoblíbenější správce oken patří systémy nazvané Gnome (www.gnome.org) a KDE

(www.kde.org).

Za předpokladu, že všechny výše uvedené součásti fungují bez problémů, je možné

s Linuxem (správné označení je GNU/Linux) pracovat podobně jako s Windows nebo

Mac OS. Prakticky všechny funkce se ovládají myší a pomocí ikonek, roletových

menu, tlačítek a oken.

Během posledních několika let byl vývoj desktopových systémů na Linuxu

nasměrován tak, že s klasickou vstupní a výstupní metodou, tedy s textovým

terminálem neboli shellem, se běžný uživatel bez administrátorských ambicí

vůbec nesetká. Všechny části systému nebo alespoň nejčastěji používané programy

jsou navíc přeloženy do češtiny, což práci s nimi dále zjednodušuje.

Jak jsme již řekli, existuje celá škála různých distribucí Linuxu. Čím se tyto

distribuce od sebe odlišují? Prakticky ve všech najdeme stejné základní (výše

popsané) komponenty. Rozdíly jsou tak hlavně v dalších, přibalených programech,

v nastavení systému a v jeho konfiguraci. Odlišná bývá také grafika, nápověda,

podpora a mnoho technických jednotlivostí, které se schovávají „pod kapotou“

systému. I přes tyto rozdíly ale lze říci, že jednotlivé distribuce si jsou z

hlediska uživatele ve většině funkcí a vlastností velmi podobné, což nám umožní

popis komunikace v tomto prostředí zobecnit. Níže uvedené příklady předvedeme

sice na systému SUSE Linux, který v současné době vlastní společnost Novell,

přesto programy a postupy, které zde najdete, platí prakticky pro všechny další

distribuce tohoto operačního systému (tedy pro Mandrake, RedHat, Debian atd.).



Proč se tím zabývat, když máme Windows?

Hlavně proto, že je zadarmo, ale vážně. Linux již dávno není jen systémem pro

počítačové nadšence. Pokud si jej nenainstalujete doma a nezačnete používat

sami, je dost možné, že vás k tomu dříve nebo později někdo donutí. Řada firem

a institucí Linux na svých pracovních počítačích zkouší a postupně nasazuje do

provozu. Můžeme se s ním setkat na školách, v bankách a často i ve státním

sektoru. Vlády některých zemí jej částečně z finančních důvodů a částečně

proto, že se chtějí chránit před monopolním postavením Microsoftu, nasazují na

své úřady. Jedná se o nástup, který je trvalý, ale zatím málo viditelný. Doba,

kdy se s Linuxem setkáme například na pracovním počítači, který nám přidělí

zaměstnavatel, nemusí být ani příliš vzdálená, proto je vhodné naučit se s ním

včas zacházet a hlavně se ho přestat bát.



Linux a internet pro laiky

Počítač může být k internetu připojen buď prostřednictvím nějakého

komunikačního zařízení typu modem, nebo prostřednictvím místní sítě. Rozdíl je

v tom, že spojení prostřednictvím sítě většinou není nutné iniciovat – vytáčet.

Jakmile takový počítač spustíte a přihlásíte se k němu, máte k dispozici síť a

tudíž i internet. Modemové spojení, ať je realizováno pomocí telefonní linky,

bezdrátového nebo kabelového adaptéru, je potřeba vytvořit – vytočit. Ve

Windows k tomu dochází obvykle automaticky v okamžiku, kdy je vyžadováno

připojení k síti, nebo pokud je spuštěn patřičný program – vytáčecí skript,

který připojení provede.

Analogicky je tomu i v desktopových počítačích s OS Linux. Zatímco pevné

připojení k internetu je k dispozici neustále a de facto záleží jen na

aplikaci, která je bude používat, vytáčené připojení je potřeba nějakým

způsobem udržovat v činnosti a řídit. K tomu slouží buď nastavení systému, nebo

specializovaná aplikace. Obvyklejší bývá použití jednoduchého programu, který

se o vytáčení a řízení připojení v grafickém prostředí Linuxu bude starat.

Samotné komunikační aplikace můžeme rozlišit do dvou kategorií. První z nich

tvoří ty, které jsou v Linuxu i Windows prakticky stejné, nebo velmi podobné.

Mezi ně patří některé webové prohlížeče, programy pro elektronickou poštu a

další.

Druhou kategorii tvoří programy specifické pro Linux, respektive pro operační

systémy unixového typu. Když pomineme aplikace, které běží v terminálu, jedná

se o různé komunikační nástroje, klienty Instant Messagingu, ale také poštovní

programy a webové nástroje. Řada z těchto aplikací je v současnosti vytvořena

tak, aby se podobala programům Windows a co nejvíce napodobovala jejich chování

a ovládání. Není tak problém se v Linuxu naučit pracovat například s

univerzálním klientem elektronické pošty, který je vytvořen pouze pro něj,

jestliže už umíte pracovat s Microsoft Outlookem nebo s podobnou aplikací.



Co je předinstalováno a co budeme muset doplnit?

Jednotlivé distribuce se odlišují tím, co v nich již najdeme předem

nainstalováno. Webový prohlížeč představuje standardní základ, bez něhož si

není možné žádnou distribuci představit. V drtivé většině případů najdeme v

čerstvě nainstalovaném operačním systému hned několik prohlížečů. Jejich

použití se odvozuje od toho, pro jakého správce oken se rozhodnete, ačkoliv ve

většině případů jsou schopny fungovat i v jiném než v tom svém „domácím“. Něco

podobného platí i pro poštovní programy, v omezené míře i pro nástroje Instant

Messagingu. V následující části se podíváme na nejobvyklejší komunikační

programy používané v systémech typu Linux. Probereme:

( vytáčené připojení k internetu (QInternet),

( prohlížení webu (Mozilla Firefox, Konqueror),

( práci s elektronickou poštou (Mozilla Thunderbird, Novell Evolution),

( práci s Instant Messagingem (Gaim).



Připojení k internetu

Jedním z jednoduchých a přitom užitečných dial-up manažerů pro Linux je program

QInternet. Jeho základní okno je tvořeno jediným jednoduchým tlačítkem, jež

slouží k navazování (a ukončování) připojení a současně funguje jako indikátor

stavu tohoto připojení. Pokud je aplikace nakonfigurovaná, stačí pro navázání

spojení jednou klepnout na řídící tlačítko. Ikonka na něm se změní, což značí,

že proces připojování byl aktivován. Další změna pak již znamená, že připojení

je navázáno nebo že došlo k nějaké chybě.

Konfigurace programu se provádí po klepnutí pravým tlačítkem myši do jeho okna.

V nabídce je možné vybrat, co přesně chcete nastavit. QInternet je použitelný

pro jakékoliv vytáčené připojení, od klasického přístupu pomocí modemu, přes

kabelové a speciální modemy až po bezdrátová připojení (GPRS, CDMA), pokud k

nim pro vaši distribuci Linuxu neexistuje samostatný software.

Jakmile je připojení navázáno, QInternet zobrazuje jeho stav. Z kontextového

menu je možné zobrazit rychlost aktuálního připojení a jeho vytížení. Klepnutím

na stejnou ikonu, tedy do hlavního okna aplikace, dojde k ukončení stávajícího

připojení. Pokud ukončíte aplikaci, budete dotázáni, co se má stát se samotným

připojením (zda má být ukončeno nebo zachováno).



Prohlížení webu v Linuxu

Prohlížečem, který v současnosti můžete najít v mnoha distribucích Linuxu, je

starý známý Mozilla Firefox. Ačkoliv se používá také balík Mozilla Application

Suite, Firefox se stal druhým nejpoužívanějším webovým klientem v prostředí

operačních systémů MS Windows a tato skutečnost silně napomohla jeho rozšíření

pod operačními systémy typu Linux.

Firefox v Linuxu vypadá a chová se prakticky stejně jako na Windows. Má své

záložky, panely prohlížeče a má také české menu (lokalizovaná verze je k

dispozici na adrese http:// www.czilla.cz/download/). Je třeba mít na paměti,

že tento prohlížeč musíme čas od času aktualizovat, v nejlepším případě

stažením nové verze a novou instalací. Jakmile je Firefox jednou v provozu, lze

jej používat způsobem, který je obvyklý ve Windows. Ve verzi pro Linux funguje

korektně většina funkcí, klávesových zkratek, ale také podpora zobrazení

většiny stránek, jež fungují ve verzi pro Windows. Jestliže vaše distribuce

Linuxu nemá potíže se zobrazováním češtiny, nebude je mít ani Firefox.

Na druhou stranu se ale musíme připravit na několik odlišností. Většině

uživatelů se Firefox na Linuxu zdá pomalejší než na Windows. Déle může trvat

jeho start, ale také načítání stránek a zobrazování obsahu (což je dáno

odlišnou systémovou architekturou). V praxi se již vyskytly potíže s některými

rozšířeními a dokonce i grafickými tématy. Problematické může být také

zobrazování češtiny na některých webových stránkách.

Stejně jako ve Windows, i na Linuxu funguje Firefox jako panelový prohlížeč,

tedy aplikace, která je schopna zobrazovat obsah webu v panelech v rámci

jediného okna. Jestliže je ale otevřeno více oken, může docházet k nestabilitě

prohlížeče (pod některými verzemi SuSe, ale také Mandrake Linuxu). Situace, kdy

prohlížeč přestane reagovat, se v Linuxu řeší podobně jako ve Windows, tedy

nouzovým ukončením její činnosti.

Existují i jiné prohlížeče než Mozilla Firefox. V mnoha distribucích se lze

setkat s balíkem Mozilla Application Suite. Ten byl sice oficiální nadací

Mozilla de facto ukončen, jeho vývoj ale pokračuje dále pod názvem projekt

Seamonkey (najdete jej na adrese http://www.mozilla.org/pro­jects/seamonkey/).

Specifikem Linuxu, respektive grafického prostředí KDE, je webový prohlížeč

Konqueror (www.konqueror.org). Tento prohlížeč je ve skutečnosti multifunkčním

nástrojem, jenž slouží pro práci s různými typy obsahu, podobně jako je

Internet Explorer univerzálním správcem Windows. V systému KDE se Konqueror

používá jako výchozí správce souborů, archivů, ale také jako webový prohlížeč.

Faktem je, že neposkytuje tak širokou škálu kompatibility jako produkty

společnosti Mozilla nebo některé další komerční prohlížeče. Lze jej však použít

k surfování po většině stávajících webových serverů a k používání velké části

aplikací. U některých stránek však mohou nastat problémy s jeho kompatiblitiou,

přesněji s tím, jak je zobrazován obsah serverů nebo jak se program chová v

některých aplikacích. Konqueror je jednodušší než například Firefox (pokud jde

o vnitřní provedení, ne z hlediska dalších funkcí), jeho jádro KHTML se stalo

základem prohlížeče na počítačích Apple Macintosh. Konqueror standardně najdete

ve všech instancích KDE, kde má implicitně umístěnou ikonku ve spodní liště

systému. Kromě těchto prohlížečů existují i další, přesněji řečeno existuje

mnoho dalších webových programů pro Linux. Liší se od sebe technologickou

úrovní, původem, licencí, ale také dostupností podpory různých jazyků a

kompatibilitou. Vzhledem k tomu, že jak Konqueror, tak Mozilla (Firefox) jsou

prohlížeči s otevřeným zdrojovým kódem, existuje množství přepracovaných verzí

a derivátů, s nimiž je možné se setkat jak pod Linuxem, tak i pod dalšími

operačními systémy.



Kudy na poštu

Webovému prohlížeči Mozilla Firefox většinou sekunduje Mozilla Thunderbird. I

tuto aplikaci najdeme pro Linux v české verzi, a to na adrese

http://www.czilla.cz/download/. V případě Thunderbirdu je ale v současné době

(léto 2005) třeba zapomenout na instalátor. Program však stačí stáhnout (ve

formátu archivu .tar.gz, který je běžně rozpoznáván a zpracováván souborovými

manažery i grafickým prostředím), rozbalit a spustit. Chování Mozilly

Thunderbird je v Linuxu podobné jako u Firefoxu. Prakticky vše, na co jste

zvyklí z prostředí Windows, je možné používat i v prostředí KDE či Gnome. To se

týká i přenosu nastavení, složek, češtiny a podobně. Mozilla Thunderbird může

spravovat více poštovních účtů, je kompatibilní s nejčastěji používanými

servery typu POP3 a IMAP, umí korektně pracovat s přílohami v e-mailech a

zvládá off-line režim. Co je však v poslední době velmi důležité, obsahuje

adaptivní filtr nevyžádané pošty, který je schopen po určitém „zaučení“

rozpoznávat spam.

Mozilla Thunderbird je ale v prostředí Linuxu spíše alternativou než

protežovaným hlavním poštovním programem. Thunderbird vzniknul jako

opensourcová reakce na program Outlook Express a kopíruje většinu jeho funkcí.

Nejbližším příbuzným pro Linux je poštovní aplikace Kmail, vyvíjená jako

výchozí klient pro grafické prostředí KDE. Kmail (jeho stránka se nachází na

adrese http://kmail.kde.org/) je plně vybaveným klientem, který je

naprogramován „do dvojice“ s prohlížečem Konqueror. Nechybí mu podpora

základních standardů, umí pracovat s textovými i s formátovanými e-maily, s

přílohami. Značnou výhodou oproti Thunderbirdu je skutečnost, že Kmail není

potřeba stahovat a instalovat do operačního systému, protože v rámci KDE je

jeho součástí. Ani jemu nechybí podpora práce se servery typu IMAP a může být

počeštěn.

Nedostatkem Kmailu je (v některých verzích byla) stabilita. Poštovní klient

nejen padal, ale míval tendenci zapomínat obsah již stažených zpráv. Problémy

se vyskytly také s tříděním doručených zpráv a se složkami na IMAP serverech.

Nevýhodou Kmailu je i to, že je pro Linux, respektive pro KDE (které může

fungovat na libovolném operačním systému UNIX) specifický, zatímco předchozí

Thunderbird je více multiplatformní.

Předchozí dvě aplikace byly „pouze“ poštovními klienty. Ve Windows je velmi

používanou aplikací Microsoft Outlook. Na rozdíl od verze Express je Outlook

více než jen e-mailovým klientem. Umí pracovat s kalendářem, úkoly, poznámkami,

projekty atd.

Analogií plného Outlooku v prostředí Linux byla aplikace Ximian Evolution.

Tento program, podobně jako Outlook, kombinuje funkci poštovního klienta,

kalendáře a klienta, který může pracovat společně s groupwarovým serverem pro

koordinaci týmové spolupráce.

Evolution (který nyní patří společnosti Novell) můžete najít ve většině

moderních distribucí Linuxu, kde bývá výchozím poštovním klientem v rozhraní

Gnome. Je možné jej ale provozovat i pod KDE a dalšími windowmanagery. Na

rozdíl od předchozích programů poskytuje mnohem komplexnější paletu služeb,

které jsou navázány na práci s e-mailem a se skupinovými systémy. Evolution

není potřeba do Linuxu instalovat. Pokud umíte pracovat s aplikací Microsoft

Outlook, budete schopni pracovat i s ním. Totéž se týká konfigurace a

základního nastavení účtů, složek a pravidel. Pokud jde o kombinaci prohlížeč/

poštovní klient, je Evolution samostatnou aplikací, která se hodí spíše k

Mozilla Suite. Tento prohlížeč ale obsahuje vlastní poštovní program. Mezi

nevýhody Evolution patří opět horší stabilita v některých verzích a v našem

prostředí i problematická podpora češtiny.



Komunikujte instančně

Používáte-li ICQ, pak v prostředí Linuxu jistě oceníte podobnou aplikaci.

Jednou z nich je program Gaim, který funguje jako brána do ICQ a AIM sítě (a

několika dalších). Domácí stránky tohoto projektu najdete na adrese

http://gaim.sourceforge.net/. Gaim bývá často předinstalováván do linuxových

distribucí, a proto jej obvykle není třeba stahovat a samostatně uvádět do

chodu.

Filozofie této aplikace je jednoduchá: poskytovat přístup k sítí Instant

Messagingu s minimem uživatelských znalostí. Pokud do přihlašovacího dialogu

zadáte své číslo v systému ICQ a heslo, aplikace vás během několika okamžiků

nejen přihlásí, ale stáhne i váš seznam kontaktů. Veškerá práce s programem je

k nerozlišení od klasického ICQ. Je ale potřeba upozornit na skutečnost, že ne

všechny služby je možné s programem Gaim používat stejně jako s ICQ. Většina

lidí využívá program Instant Messaging především pro komunikaci prostřednictvím

textových zpráv, což funguje bezproblémově. Ale s posíláním pohlednic, s VoIP

komunikací a dalšími akcemi podobného druhu mohou být problémy. Předností Gaim

je především vysoká stabilita a spolehlivost, uživatelsky se skládá z několika

tlačítek, které mají jednoznačný význam a není potřeba jej nijak složitě

konfigurovat.



Nebojte se Linuxu

Komunikační programy, jež jsme právě popsali, představují minimální základ

každého uživatele internetu. Tedy práci s webem, elektronickou poštou a Instant

Messagingem. Existuje množství dalších aplikací – jak těch specifických, tak

známých z prostředí Microsoft Windows. Snažili jsme se zde ukázat ty

nejznámější, základní a nejsnáze použitelné.

Dá se říci, že pokud umíte s internetem pracovat ve Windows, naučíte se to i v

Linuxu. Nejčastější potíže, ke kterým může dojít, jsou nekorektně zobrazené

webové stránky, nefunkční aplikace (ty, které jsou svázány s programem Internet

Explorer nebo se systémem Windows) nebo jen částečné překlady grafického

rozhraní komunikačních programů. I to ale pro většinu uživatelů představuje jen

několik kosmetických nedostatků, které se na samotném používání Linuxu jako

kvalitního, snadno dostupného a hlavně vždy legálního operačního systému

neprojeví.

Více o Linuxu najdete na: www.root.cz – server věnovaný Linuxu a opensource

www.abclinuxu.cz – další zajímavý informační zdroj.



Nebojte se jiných verzí

Aplikace pro Linux se většinou vyvíjejí rychle. Dochází k průběžnému vydávání

nových verzí a díky tomu i k jejich proměňování. Něco, co zde bude popsáno,

nemusí již za několik měsíců úplně platit, ale princip většinou zůstává

podobný. Důležitým elementem práce s dále uvedenými programy je vždy tak trochu

i experimentování. Můžeme vám však doporučit se tohoto experimentování nebát,

jen málokdy může znamenat ztrátu nebo poškození dat či operačního systému.



Slovníček

( Desktopový počítač – stolní počítač, používaný pro kancelářskou činnost, pro

domácí práci nebo pro hraní her.

( Pevné/vytáčené připojení pevné připojení je realizováno pomocí místní sítě.

Počítač „má“ internet neustále. Vytáčené je potřeba nějak spustit (vytočit).

Zdaleka nemusí jít jen o modem.

( Window Manager – původně jen správce oken fungující „nad“ X Serverem. Dnes se

jedná o komplexní balíky.

( X Server – část operačního systému typu UNIX, která se stará o vykreslování

grafiky a interakci s uživatelem v grafickém režimu.