Squatteři a jak na ně - Chráněná označení 4. Díl

Jak jsme si již připomněli minule, je označování nejrůznějších subjektů jmény

možné považovat za účelově motivovanou společenskou tradici. Nejsou to však jen

subjekty (tedy osoby), ale i objekty jednotlivých společenských vztahů, které

jsme si zvykli pojmenovávat a jmény je pak následně identifikovat. Na rozdíl od

subjektů nemají však svá jména všechny objekty není důvod pojmenovávat každou

dlažební kostku nebo strom pokud už ale určitá věc nebo kompaktní nehmotná

entita své jméno dostane, znamená to, že má podstatný společenský význam. A

jako je třeba chránit jména osob, musí právo ochraňovat i jiná jména, jejichž

význam (hodnota) si to vyžaduje. Ochrana takovým jménům však není jako u jmen

osob poskytována až na výjimky automaticky, a proto je potřeba věnovat jí

zvýšenou pozornost a určité investice.



Jak již bylo naznačeno v minulém díle našeho seriálu, dostávají se kvůli

principu výlučnosti v užívání doménových jmen orgány rozhodující příslušné

spory často do situace, kdy musí posuzovat takzvaně „lepší právo“ k užívání

určitého označení. Právníci tuto situaci nikterak nemilují, neboť právo jako

takové by mělo operovat pouze s pojmy „právo je“ nebo „právo není“, a nikoli

„trochu právo“ či „trochu víc práva“. Instituty chránící jména přitom poskytují

ve zmíněných sporech mnohdy sice nikoli absolutní jistotu, významně však

přispívají ke „zlepšování práva“ jméno užívat.





Ochranné známky



Pokud máme zájem na tom, aby jméno, které používáme pro svůj výrobek nebo

službu, požívalo efektivní a lehce vynutitelné ochrany před zneužitím, je

institut ochranné známky rozhodně možností, o níž bychom měli uvažovat.

Registrací grafického označení pro určitý na to pozor! okruh činností

respektive podáním žádosti o tuto registraci k Úřadu průmyslového vlastnictví

si můžeme zajistit výlučné právo takové označení užívat. Sepsat takovou žádost

přitom není nikterak složité, a po prostudování zákonného postupu je možné celý

registrační proces zvládnout i bez pomoci právního zástupce. Pokud se ovšem

jedná o vysoce hodnotné označení, případně pokud předpokládáme jeho zneužití,

je lepší celou agendu předat specializovanému patentovému zástupci, neboť

podáním žádosti o registraci péče o ochrannou známku ve většině případů zdaleka

nekončí. Není totiž úkolem Úřadu sledovat, zda jiný subjekt stejné nebo

zaměnitelné označení neužívá, či si je dokonce nesnaží rovněž zaregistrovat

jako ochrannou známku pro své výrobky. Tuto činnosti si již majitelé ochranných

známek musejí na základě již mnohokrát citové právní zásady vigilantibus iura

scripta sunt (volně přeloženo do moravštiny „furt ve střehu“) obstarávat sami,

případně jí pověřit specialistu.



Nyní nás zajímá, jakou ochranu nám poskytne známka v případě, kdy squatter

použije našeho pečlivě střeženého označení v doménovém jménu. Zde nastává

problém v tom, že k zafungování ochrany dle ust. ! 14 odst. 1) ZOOZ je třeba,

aby příslušného označení shodného s ochrannou známkou bylo užíváno pro stejné

nebo podobné výrobky či služby, pro něž je známka registrována. Pokud tomu tak

opravdu je, není nutné, aby soud posuzoval již zmíněným způsobem „lepší právo,“

ale jedná se o prostou situaci, kdy na naší straně právo je a na straně

squattera naopak není. Řízení v těchto případech bývá poměrně jednoduché a

důkazně nenáročné. Ani v případech, kdy je našeho zapsaného označení užito pro

jiný výrobek nebo službu, však není třeba házet s ochrannými známkami flintu do

žita. I zde je možné zakročit a použít ochrannou známku jako jeden z důkazních

prostředků k prokázání našeho „lepšího práva,“ k užívání příslušného doménového

jména (nikoli tedy jako samotný žalobní důvod titul).





Všeobecně známé ochranné známky



Zvláštním druhem ochranných známek jsou všeobecně známé ochranné známky (v

zahraničí označované též jako známky dobré pověsti, dobrého jména, známky

proslulé a podobně). Příslušná práva k nim se na rozdíl od ochranných známek

neváží k okamžiku podání žádosti, respektive registrace, ale vznikají splněním

podmínek obecné proslulosti mezi spotřebitelskou veřejností. Tyto známky nejsou

nikde evidovány, přitom ale ochrana, která je jim poskytována, jde daleko za

hranice běžných ochranných známek. Není totiž třeba, aby bylo shodného nebo

podobného označení užito v tržním segmentu, v němž si příslušná známka svoji

proslulost získala, neboť ochrana funguje obecně. Pokud máte tedy to štěstí a

vámi užívané označení splňuje předpoklady k tomu, aby bylo považováno za

proslulé a tudíž chráněné všeobecně známou ochrannou známkou, je jen třeba

sledovat, zda označení někdo neužije, a pak se proti tomu z titulu ochranné

známky náležitě bránit.





Zapsaná označení původu a zeměpisná označení



Podobný efekt jako ochranné známky mají i zapsaná označení původu a zeměpisná

označení. Užívají se k ochraně těch označení, jejich součástí je vymezení

místa, z něhož to které zboží pochází. Okruh subjektů, které mohou výhod této

ochrany požívat, a stejně tak okruh objektů, jejichž názvy lze chránit, je

přitom velice omezen. Označení se musí předně vztahovat ke zboží (tedy k

movitým věcem určeným spotřebiteli), které je produkováno v určité oblasti, a

tato skutečnost mu dává jisté charakteristické rysy. O zápis takového označení

do rejstříku označení původu a zeměpisných označení může přitom požádat pouze

sdružení spotřebitelů nebo monopolní producent. Hlavním rozdílem oproti

ochranným známkám je dále to, že zapsané označení nemá žádného vlastníka, ale

pouze oprávněné uživatele. Těmi jsou regionální producenti příslušného zboží, a

právě jen oni mohou takového označení užívat. Zde ovšem nastává problém s tím,

že oprávněných uživatelů je zpravidla více, a v souvislosti v principem

výlučnosti registrace doménových jmen může dojít k situaci, kdy jeden z

producentů zapsané označení použije jako doménové jméno. Zde je bohužel každá

právní rada drahá a bránit se lze pouze s využitím prostředků obrany před

nekalosoutěžním jednáním.