Squatteři a jak na ně - Žalujeme

V minulých dvou dílech našeho seriálu jsme si řekli něco málo o tom, co to je
proces uplatnění práva a jak důležité je vědět o příslušných procesních

pravidlech, dříve než se pokusíme za pomoci právních nástrojů odradit squattery

od jejich jednání, případně hnát je k zodpovědnosti za škody, které svými

aktivitami způsobili. Už také víme, že z hlediska použití právních donucovacích

prostředků velice záleží na tom, pod jakou doménou první úrovně (zda národní či

generickou) je příslušné doménové jméno registrováno.



Zatímco v prostředí pod vládou ústřední doménové autority ICANN je obecným

řešením sporu rozhodčí řízení (takzvaná arbitráž), řeší se spory o doménová

jména pod doménou .cz formou soudního řízení. To upravuje zákon č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ).





Kam s ní?



První otázkou k zodpovězení je, kterému soudu naši žalobu adresovat. Tím, že

soustava soudů je v naší zemi jednotná, máme situaci usnadněnu v tom, že

nemusíme vybírat mezi různými typy specializovaných soudů. Postačí, pokud

budeme vědět, který soud má spor rozhodovat z hlediska instanční příslušnosti.

Jak jsme si již v minulých dílech připomínali, budou se spory o doménová jména

týkat zejména:



- otázek ochrany jména či obecně dobré pověsti ! 9 odst. 2. písm. a) OSŘ



- ochrany firmy ! 9 odst. 3. písm. n) OSŘ



- ochrany proti nekalému jednání v hospodářské soutěži ! 9 odst. 3. písm. k) OSŘ



- nebo ochrany práv z takzvaných zapsaných označení (například ochranných

známek ! 9 odst. 3. písm. o) OSŘ.



Ve všech citovaných typových případech jsou v prvním stupni příslušné k

rozhodování krajské soudy (v Praze pak Městský soud).



Co se týče takzvané místní příslušnosti, tu řeší OSŘ zejména v rámci

ustanovení ! 84 a ! 85. Platí přitom, že žalobu zasíláme tomu soudu, v jehož

obvodu má žalovaný sídlo nebo bydliště. Se zvýšením kvality registrační

procedury u CZ.NIC se v poslední době zlepšila i možnost dohledat údaje o tom,

kdo příslušné doménové jméno registroval. Pokud se nám ale squattera,

respektive údaje o jeho jméně (firmě) či bydlišti (sídle) nepodaří dohledat,

nemusíme zoufat jak jsme si již jednou říkali, žalobu lze v takovém případě

podat proti samotné doménové autoritě, která se po případně prohraném sporu

bude muset na squatterovi hojit sama prostřednictvím takzvaných regresních

nároků.





Rubrika



Psaní samotné žaloby nevyžaduje žádné zvláštní formální dovednosti. OSŘ nám v

této souvislosti pouze vypočítává, co musí být v žalobě uvedeno (! 42 odst. 4 a

! 79 odst. 1 na tato ustanovení je vzhledem k jejich důležitosti vhodné zvláště

upozornit), přitom však ponechává na vůli žalobce, jakou formu a strukturu bude

žaloba mít. Platí však určité nepsané formální zvyklosti, přičemž první stranu,

nebo alespoň oddíl žaloby by měly tvořit identifikační údaje. Takové části

žaloby pak říkáme rubrika.



Do levého horního rohu rubriky píšeme název a adresu soudu, kterému je naše

žaloba určena. Pravý horní roh ponecháme volný a na toto místo můžeme buďto

nalepit doklad o zaplacení soudního poplatku (kolek, ústřižek složenky…),

nebo zde připíšeme, že soudní poplatek uhradíme na výzvu soudu. Do středu

žaloby pak vepíšeme údaje o stranách, tedy o žalobci a žalovaném. U žalovaného

musí být uvedeno minimálně jeho jméno (firma) a adresa (sídlo), případně další

identifikační údaje jako IČO a podobně. Pod údaj o stranách píšeme název (věc)

našeho podání, tedy například „Žaloba na převod práv k užívání doménového jména

abc.cz.“ Pod něj pak připojíme údaj o tom, v kolika stejnopisech žalobu k soudu

podáváme platí přitom, že počet stejnopisů musí být alespoň takový, aby mohla

být žaloba doručena každé ze stran a jedno vyhotovení zůstalo jako součást

soudního spisu. Levý horní roh je pak vyhrazen údaji o tom, jaké k žalobě

přikládáme přílohy. Těmi jsou zpravidla originály nebo ověřené kopie listinných

důkazů, kterých se v žalobě dovoláváme. Pokud předkládáme fotokopie, uvedeme

údaj o tom, že originál listiny předložíme na výzvu soudu.





Skutkový stav



V části žaloby, kde soudu líčíme to, co špatného nám squatter udělal, je vhodné

postupovat tak, že uvádíme jednotlivá tvrzení a k nim připojujeme návrhy

důkazů. Příkladně tedy: „Dne 1. 1. 2002 provedl žalovaný registraci doménového

jména abc.cz. Důkaz: výpis z registru CZ.NIC.“ Je třeba si v této souvislosti

uvědomit, že každé skutkové tvrzení musí být podepřeno důkazem, neboť soud

kromě důkazů nemá jiné prostředky, jak skutečný stav věci zjistit. Pokud nemáme

jiný důkazní prostředek, kterým bychom soudu naše tvrzení dokázali (tedy

například listinu, výslech svědka, nebo v případech sporů o doménová jména

hojně používaný notářský zápis), navrhujeme takzvaný výslech účastníků, v němž

své skutkové tvrzení můžeme podepřít vlastní výpovědí (! 131 odst. 1. OSŘ).





Petit



Jakmile jsme soudu prostřednictvím skutkových tvrzení sdělili, co se nám

přihodilo, musíme mu ještě říci, jak chceme, aby v dané věci rozhodnul. To

zpravidla učiníme tak, že navrhneme soudu přímo výrok, který bychom rádi viděli

v jeho rozhodnutí. Příkladně tedy: Z důvodů výše uvedených navrhuji vydání

následujícího rozsudku: „Žalovaný je povinen převést na žalobce práva k užívání

doménového jména abc.cz“ Pod petit pak je ještě nutné připojit datum a podpis

žalobce, a pak už s naším podáním můžeme vesele vyrazit na poštu nebo na

podatelnu příslušného soudu.



Pokud budeme psaní žaloby věnovat dostatečnou pozornost a budeme se při něm

držet ustanovení zákona, případně kvalifikovaných právních rad, může to

znamenat značné urychlení celého soudního procesu. Výzvy k doplnění žalob či

odstranění nedostatků totiž způsobují průtahy v řízení, které zbytečně škodí

jak stranám, tak i soudům.