Stav českého Internetu - Možnosti a prespektivy

Dnešním obsahem trendů by měla být charakteristika českého Internetu a trendy
rozvoje v nejbližší budoucnosti. Charakterizovat současnou situaci není

jednoduchý úkol, ale mnohem těžší je zahrát si na

vizionáře, a přitom se příliš „neseknout“.



Celá řada důvodů činí tuto problematiku spletitou a neprůhlednou. Internet se v

České republice doposud rozvíjel poněkud chaoticky. Působí zde řada společností

s různou činností a zaměřením, z nichž u některých je poskytování Internetu

leckdy pouze minoritní ve spektru jejich činností. Státní ani vládní politika

rozvoje Internetu, jako v současné době

téměř ideálního informačního a komunikačního média v moderní rozvinuté

společnosti, je téměř veškerá žádná. Ideálním je toto médium hlavně z

politického důvodu. Nechci to zde blíže rozebírat, politiky si užijeme

především v televizi více než dost, chtěl bych jen zdůraznit, že rozvoj

Internetu by mohl být ideálním tématem pro politiky, kteří by tak přišli s

užitečným programem pro rozvoj našeho státu (a svou činnost); nikdo by je

nemohl nařknout z lobování pro jednu společnost, neboť Internet jako síť nemá

majoritního vlastníka a jedná se o docela zajímavou problematiku, která by

mohla alespoň některého z nich zaujmout natolik, aby se o ni poněkud aktivněji

zasazoval. Tedy pokud mají ještě jiné zájmy než politikaření a posty.



Zákon

Vypadalo to na nadějné aktivity státních institucí v minulém roce, a to

především v souvislosti s připravovaným zákonem o svobodě informací, který sice

již za „pouhý“ rok konečně prošel poslaneckou sněmovnou, narazil však opět v

senátu. Protože by měl pomoci svobodnému šíření informací v naší zemi, a

především učinit dostupnými ty informace, jež jsou pro nás nejen užitečné

(obchodní rejstřík firem), ale mnohdy dnes již nepostradatelné (informace úřadů

a dalších státních institucí), sledoval jsem postup při schvalování tohoto

zákona. Za rok jsem však v této činnosti poněkud ochladl a posléze rezignoval.

V zákoně se přímo nehovoří, jaké médium by mělo zabezpečovat toto svobodné

šíření informací, dnes je však naprosto jasné, že se jako médium využije

Internet. Možná že se tedy dočkáme potřebných informací povinně uváděných na

Internetu, nevěřím však příliš, že to bude do konce tohoto roku.



Budoucí uživatel

Je téměř jasné, že uživatelským prostředím bude služba WWW, která je

nejjednodušší pro ovládání a nabízí stále širší možnosti multimediálních

aplikací (obraz, zvuk, film, rozhlas, televize atd.). Přestože lze po vlnách

WWW velmi snadno proplouvat celým světem, bude stoupat podíl uživatelů

využívajících domácí stránky, databáze a aplikace. Bude se tedy jednat o běžné

zájemce (obecně občany), a ne již jen o „uživatele“ (jakýchkoliv systémů).

Ti se snad již konečně přestanou bát počítačů a Internetu, jako se dnes nebojí

televize nebo rádia. Mohly by k tomu přispět snahy různých výrobců integrovat

potřebnou počítačovou (PC) a komunikační (modem) část do televizního přijímače.

Pak by šlo zjednodušit ovládání natolik, že se v relativně blízké budoucnosti

Internet může stát dalším „televizním“ programem.



Jak se připojujeme

Vraťme se však do současnosti a k problematice, která je hlavním motivem

dnešního článku. Otázkou, jak se připojit k Internetu, dostupností po celé

republice a dalšími možnostmi technické realizace, se bude zabývat čím dál více

zájemců.

Doposud nejběžnější způsob připojení uživatelů k Internetu byl řešen pomocí

sítí LAN (firmy nebo instituce) připojených pevnou linkou (většinou pronajatou

od našeho telefonního operátora) na některého z velkých poskytovatelů. Toto je

ostatně pozůstatek minulosti Internetu jako sítě propojených akademických

zdrojů a výpočetních systémů. V tomto případě uživatele většinou netlačil čas

ani jiná omezení (např. množství přenesených dat).



Možnosti připojení

Existuje řada dalších možností, které se budou do budoucnosti nepochybně

rozšiřovat. Připojení přes datové okruhy už dnes může nabídnout řada

společností, a to ne již drátem, ale optikou nebo mikrovlnným spojem. Bude tak

možné využít výhod konkurenčního prostřední a alternativní nabídky dalšího

operátora, jako je Aliatel s jeho silnou optickou páteřní sítí, a ne již pouze

zmíněného operátora telefonního.

Další možností je nabídka Wireless firmy Cesnet, sítě City.Way společnosti

InWay, případně sítě Eridan společnosti SnisNet. Tato řešení jsou založena na

celulárních systémech tedy pokrytím území jednotlivými buňkami. Pro přesnost

dodávám že netvrdím, že výčet firem a možností je úplný, naopak předpokládám v

této oblasti velmi dynamický rozvoj. Důkazem je například množství nezávislých

a nově vybudovaných sítí postavených na mikrovlnných spojích. Ty již dnes

propojují řadu menších měst v různých regionech po celé ČR. Tvoří tak většinou

zcela nové poskytovatele připojení k Internetu, s vysokou přenosovou rychlostí

mezi svými uzly.

Obecně lze říci, že meziměstské linky zvyšujícího se počtu poskytovatelů stále

více využívají mikrovlnných spojů, ať již např. firmy RadioNet nebo třeba

vlastními zařízeními. Zcela zřetelné je to třeba v případech sítí IPnet, PVT

NET, Cesnet, VOL atd.

Novinkou je poslední nabídka snížených cen (k 1. březnu) za pronájem linek 64,

128 a nově 192 Kb/s od SPT Telecom, která zcela jistě reaguje na uvedené

alternativní možnosti připojení, vede k celkovému snížení cen linek a tento

trend dále přibližuje Internet menším firmám a institucím



Domácí dial-up připojení

Uživatelé toužící se připojit k Internetu z domova mají dnes řadu možností,

probereme je tedy ve zkratce s možným výhledem do budoucnosti. Domácí zájemce

nemající větších zkušeností může zvolit některý z internetových kompletů a

nemusí tak ztrácet čas s hledáním informací, co je pro připojení třeba. Všechny

kity mají řadu společných rysů; neobsahují vlastní počítač a jsou určeny pouze

pro PC a pro systém Windows 95 (někdy i pro 3.11), pro zprovoznění není třeba

odbornějších znalostí, ke všem je přiložen český návod pro zapojení a

instalaci. Uživatelé, kteří mají k dispozici PC a modem, mají možnost volby z

dalších produktů, jež obsahují pouze software a licenci do nějaké sítě. Pro

zájemce bez hardwaru někteří dodavatelé počítačových dílů nabízejí ke svým

kompletům i licenci k připojení do některé ze sítí tuzemských poskytovatelů

Internetu. Takovéto řešení může být jednoduchou vstupenkou do Internetu, ne

však vždy tou nejvýhodnější. Rozdíly mezi nabídkami poskytovatelů mohou být

veliké, a to nejen z technického hlediska (interní kapacity linek sítí,

kapacity linek do zahraničí), ale i co se týče možností služeb (mezinárodní

služby a specifická řešení), a největší rozdíly bývají v cenové nabídce

(rozdílná obchodní politika).

Spolu se vzrůstajícím zájmem o Internet se zvýšila i nabídka modemů. Je

důležité vybrat si vyhovující typ od solidního výrobce. Každý model dnes nabízí

nejméně 33,6 Kb/s (V.34+), převládá však nabídka typů s rychlostí 56 Kb/s a

možností upgradu na standard V.90

jako výsledek kompromisu mezi protokoly k56flex a X2. Při snaze o dosažení

jednotného standardu převládne protokol V.90, a to ke spokojenosti uživatelů i

poskytovatelů. Zde se tedy nedají zatím očekávat nějaké převratné novinky, snad

jen ta, že budou zbývající analogové telefonní ústředny zmodernizovány na

digitální. Pak padne omezení při používání rychlosti 56 Kb/s, vyplývající z

nutnosti, aby komunikační cesta od poskytovatele po uživatelovu telefonní

centrálu byla plně digitální.



Doma alternativně

Doposud uvedené informace se týkaly dial-up připojení pomocí běžné telefonní

linky. Klesající cena a zvyšující se nabídka v pokrytí jednotlivých regionů

přibližují potenciálním uživatelům kvalitního připojení technologii ISDN s

garantovanou datovou kapacitou. Obecně se poskytovatelé předhánějí v

rozšiřování nabídek jak připojení 56 Kb/s, tak ISDN, z nichž každý

upřednostňuje něco jiného.

Jednou z nejnovějších možností připojení k Internetu je využití sítí kabelových

televizí. Potřebná technologie je k dispozici: v místech rozvodu kabelů stačí

připojit speciální kabelový modem, a (nejméně) 64Kb/s linka je skutečností.

Bohužel je však zde několik ale; tyto rozvody jsou jen málokde k dispozici a

zdaleka není pokryta ani Praha. Za tisícikorunu má toto konkrétní zmíněné

připojení (nejlevnější varianta) omezení 100 MB dat, každý další MB pak stojí 5

Kč. 100 MB se může zdát hodně, kdo je však zvyklý stáhnout „telefonem“ za večer

30 MB (není to zdaleka takový problém), tento limit velmi brzy překročí. Další

otázkou je konektivita kabelových sítí k některému z poskytovatelů. Při

připojení středně velikého sídliště přes hypotetickou kabelovou síť si dokáži

představit nutnou kapacitu linky do sítě ISP, a toto se mi jeví, zejména mimo

Prahu, zatím jako velké omezení. Snad největší problém v této oblasti však není

technického, ale obchodního charakteru. Když jsem se např. zeptal zástupce

firmy Dattel (na tiskové konferenci z konce roku 98), kde jsou již realizované

rozvody jejich sítě, jaké jsou obchodní podmínky a kdy budou pokryty další

lokality a jaké, dostalo se mi odpovědi, že všechny informace jsou uveřejňovány

v programech jejich kabelové televize. Pouze jsem s úsměvem poděkoval. Napadlo

mne však, jak informují jiné firmy své potenciální „kabelové“ zákazníky. Mají

potenciální noví zákazníci všechny potřebné údaje pro případnou volbu kabelové

televize?

Pro úplnost dodávám, že řada poskytovatelů přišla s cenově přijatelnými

nabídkami připojení pevnou linkou s kapacitou 33 Kb/s i méně, které jsou

zajímavé pro menší firmy i pro jednotlivé uživatele.



Stav poskytovatelů v ČR

Firmy poskytující připojení Internetu v ČR prodělaly bouřlivý vývoj. Mohutný

nástup Internetu převálcoval všechny snahy o různá řešení proprietárních

on-line komunikačních systémů jednotlivých firem. Pokud se jednalo o komerčně

uvažující firmy, začaly nabízet možnost přístupu do Internetu. Zájem postupně

projevily i další společnosti, které do té doby nepůsobily v sektoru IT, a

soukromé firmy, toužící nezávisle ve svém regionu nabízet tento technický

fenomén.

Firmy nabízející připojení k Internetu lze rozdělil do následujících kategorií:

Předně to jsou společnosti primárně a většinou nejdéle působící jako

poskytovatelé, firmy s velkou zkušeností, širokou nabídkou služeb a s

rozvinutou sítí přípojných bodů po celé ČR, se sítí, která je víceméně

homogenní.

Jedná se o „veterány“ společnost Eunet Czechia (Internet CZ), a firmu CESNET,

která spravuje kromě své také novou vysokokapacitní vědeckou síť TEN-155. K nim

lze zařadit skupinu firem disponujících vlastními sítěmi a nabízejících

připojení později, zpočátku jako doplněk ke své nabídce služeb. Jsou to firmy

PVT s hustou celorepublikovou sítí PVT NET, a donedávna společnost IBM Č.R.,

spravující českou část celosvětové sítě IBM Global Network (IGN) nyní to bude

AT&T. Firma SPT Telecom nepůsobí jako poskytovatel dlouho, vlastní však hustou

síť pro profesionální i domácí připojení (IOL). Do této skupiny lze nejnověji

zařadit společnost MOPOS se sítí IPnet a firmu INEC se sítí INECnet.

Druhou skupinou jsou mladší firmy působící na našem trhu nověji, které při

stavbě republikových sítí investují do nákupu sítí jiných, případně

spolupracují s relativně samostatnými subjekty. Jedná se o firmy GTS se sítí

GTS CzechNet, která nedávno koupila síť NetForce, dále Telenor Internet, jež

koupila síť OASAnet a předtím Terminal Bar. Do této skupiny bych zařadil i

firmy Video On Line a Telenor ČR.

Třetí skupinu tvoří relativně mladé dynamické společnosti nebo seskupení firem,

které vycítily příležitost a zájem uživatelů a které tuší zisky z připojování a

poskytování internetových služeb v budoucnosti. Do této skupiny lze zařadit

firmu Bohemia.Net (Datac), síť CZECH-NET (Luko), a konečně společnost CZCOM se

stejnojmennou sítí.

Poslední skupinu tvoří společnosti, které se soustřeďují na poskytování služeb

připojování dalších poskytovatelů, nemajících svou vlastní zahraniční linku.

Částečně by do skupiny patřila již zmiňovaná IBM se sítí IGN s řadou

připojených regionálních sítí nezávislých poskytovatelů, jednoznačně pak

společnost Global One a nejnověji firma InWay.



Další vývoj poskytovatelů

Všechny jmenované společnosti jsou přímí poskytovatelé, kteří disponují

vlastním připojením do některého ze zahraničních uzlů sítě Internet pevnou

linkou, optickým kabelem, satelitní linkou atd. Dále jsou členy společenství

NIC.CZ s konektivitou řádově Mb/s do stejnojmenného uzlu (Neutral Internet

eXchange).

Více jak stovka dalších firem představuje nezávislé subjekty, tvořící některý z

uzlů sítí výše zmíněných přímých poskytovatelů, případně nové nezávislé

poskytovatele..

Pokusil jsem se charakterizovat největší poskytovatele a jejich poslední vývoj

přetřásanou otázkou dneška je jejich další vývoj a především počet. Objevuje se

řada názorů, od varianty s minimem cca 5 sítí po jejich desítky. Zastávám

následující mínění, podložené mým dlouhodobým sledováním situace v ČR; počet

sítí se v nejbližší budoucnosti cca jednoho roku podstatně nesníží,

provozovatelé stávajících velkých sítí totiž do jejich rozvoje investovali

příliš vysoké prostředky a nebudou se jich tak chtít zbavit. Otázkou je, co by

se stalo, kdyby přišel opravdu kapitálově silný zahraniční ISP investor. Mám

sice nějaké zprávy o připravovaném vstupu dalších firem, ale až koncem roku

(kolem INVEXu). Zatím však ani Telenor Internet, ani GTS nijak významně svými

akvizicemi nezamíchali kartami. Naopak si myslím, že se zvýší počet

samostatných malých poskytovatelů v menších městech.



Zahraniční připojení a NIX

Celková konektivita poskytovatelů se zahraničními linkami již činí řádově

stovky Mb/s, připočítám-li i připojení sítě TEN-155 a pražský uzel Ebone. Zde

lze spatřit zdaleka největší pokrok za poslední rok, a tady je také potenciální

příslib dalšího rozvoje. Kapacity linek se každoročně zmnohonásobují z důvodů

zvyšujícího se počtu uživatelů Internetu, stejně jako intenzivnějším využívání

jeho zdrojů. Náročnost aplikací spolu s nově přicházejícími možnostmi zvyšují

potřebu širších „kanálů“ do světových sítí.

Někteří poskytovatelé započítávají do své konektivity i linky do uzlu NIX. Jde

samozřejmě o důležité linky, zpřístupňující domácí zdroje jako neustále

důležitější součást obsahu Internetu. Na rozdíl od minulého roku jsou již

všechny hlavní sítě v podstatě propojeny. Zde byl tedy učiněn také značný

pokrok.

Peeringové centrum NIX neboli Neutral Internet eXchange se doposud nachází v

desátém patře televizního vysílače Praha-město na Žižkově v malé místnosti.

Podle nejnovějších zpráv poskytovatelé zvažují přemístění do středu města a

zřejmě do dosahu metropolitní optické sítě PragoNet. Poskytovatelé zřejmě

nejsou spokojeni se stávajícími mikrovlnnými linkami do uzlu na věži: Jejich

kapacity se za poslední rok mnohdy několikanásobně zvýšily, a zejména do

budoucna očekávám výrazné posilování konektivit do NIXu

Skupina NIX sdružuje všechny poskytovatele se zahraniční konektivitou. Aktuální

údaje o jednotlivých členech a realizovaných propojeních najde zájemce na

adrese www.nix.cz.



Perspektivy Internetu

Je naprosto jasné, že budoucnost Internetu v naší zemi, tedy poskytovatelů

všech sítí a jednotlivých uzlů obzvláště, silně odvisí od hospodářské situace

firem působících v daných regionech. Výhledy do budoucna nyní nejsou nijak

růžové.

S perspektivami však souvisí i všeobecná informovanost o Internetu nejen jako o

informačním médiu s interaktivními a multimediálními možnostmi, které nelze

jinde najít, ale také jako médiu inzertním. Doposud inzerenti příliš nevěřili v

inzertní sílu českého Internetu. Počet uživatelů se však již začal zvyšovat,

hovoří se o stovkách tisíc, a to je již množství, které je zajímavé jak pro

inzerenty, tak pro vytváření zajímavých zdrojů a aplikací.

Věřil jsem, že k celkovému zvýšení počtu uživatelů přispějí i domácí, především

dial-up uživatelé. Doposud nevyjasněná situace ohledně tarifikace internetového

volání, spolu s drastickým zdražením telefonních poplatků, mne však naplňuje

jistými obavami.

Při současném tempu šíření Internetu a pokroku za poslední rok v pokrytí

regionů a dále vzhledem k množnostem výběru konkurenčních firem si však troufám

odhadovat situaci za rok, kdy Internet bude dostupnější, uživatelů (zejména

domácích) bude více a možnosti a nabídka služeb pro uživatele mnohem širší.

V úvodu zmiňovaný připravovaný zákon o svobodě informací by mohl zatraktivnit

Internet zejména neodborné veřejnosti, neboť pokud bude nakonec schválen, bude

povinností nejen všech státních institucí placených z veřejných peněz, ale

každého úřadu v každém městě uvádět veškerá data na svých stránkách na

Internetu.



9 0199/JL