Tak co je s tím obrazem?

Naši kolegové z amerického PC WORLDu vyzkoušeli půl tuctu

souprav pro videokonference, aby zjistili, jestli je tato

technika konečně zralá pro profesionální využívání. Protože je

videokonferování s nástupem ISDN aktuálnější i u nás, počtěte si

o tom, co zjistili.



Videofóny byly futuristickou vizí snad již od té doby, kdy se

termín futuristická technika objevil . Neustále figurují ve

sci-fi románech, na světových výstavách, v reklamách, ve filmech

s Jamesem Bondem, v parodiích na filmy s Jamesem Bondem –

zkrátka můžete je vidět všude možně, jen ne na prodejních

pultech.

Nicméně v průběhu několika posledních let se věci začaly pomalu

a tiše měnit. Samostatné a technicky nejnáročnější systémy pro

videokonference, umísťované v zasedacích místnostech velkých

společností, používající obrovské obrazovky (31 palců a větší),

stojí obvykle 40 000 dolarů a více a stávají se v USA běžnou

záležitostí. Ale v poslední době se nejhlasitější cvrkot ozývá z

oblasti videokonferenčních systémů, založených na osobních

počítačích, které se dnes prodávají za ceny začínající u částky

199 dolarů. Ceny těchto systémů neustále klesají, jejich kvalita

se pomalu zvyšuje, a co je nejvýznamnější, v posledním roce se

konečně ustavily konkrétní standardy, takže produkty od různých

dodavatelů dokáží navzájem komunikovat.

Abychom vás mohli seznámit s posledním vývojem v této oblasti,

odzkoušeli jsme šest souprav pro videokonference, které cenově

pokrývají pásmo od 199 do 1 349 dolarů na jednoho uživatele.

Všechny testované soupravy zahrnují videokameru, kartu pro

zachycení videosignálu a příslušný software. Některé z těchto

souprav obsahují modem nebo adaptér ISDN, všechny poskytují

„whiteboard“ utility (bílou tabuli) – což je sdílené okno,

v¦němž si mohou obě strany prezentovat grafiku nebo do něho psát

poznámky. Všechny soupravy s výjimkou White Pine dovolují

sdílení aplikací, kdy vy i osoba na druhém konci můžete pracovat

na stejném dokumentu.



Co a jak se testuje



Naše zkušební zařízení sestávalo ze dvou identických počítačů s

Pentiem II na 300 MHz s 64 MB RAM a operačním systémem Windows

95. Porovnávali jsme soupravy rozdělené do skupin podle ceny

(pod 350 a nad 1 000 dolarů) z hlediska pracnosti jejich

instalace a nastavení a z hlediska kvality obrazu. Kvalita

obrazu byla stejně pestrá jako je paleta cen těchto souprav, ve

většině případů jsme však byli zklamáni (viz rámeček „Naše

volba“, kde jsou uvedeny detaily).

Testování produktů jsme prováděli tak, že jsme na oba naše

počítače nainstalovali příslušnou soupravu a potom jsme ji

zkoušeli propojit přes ty typy komunikačního spojení, které ta

která souprava podporovala – což zahrnovalo normální telefonní

spojení, spojení přes ISDN a spojení pomocí běžné sítě LAN. Pro

každé nastavení jsme testovali provoz při sezení před kamerou,

tak klidně jak jen bylo možno (abychom zjistili, jaká je

maximální čistota obrazu), a potom jsme začali mávat rukama,

abychom zjistili, do jaké míry pohyb scény kvalitu přenášeného

obrazu zhoršuje.



Stručně



Nejlepší z testovaných produktů poskytovaly celkem adekvátní

video běžící při rozlišení 352 X 288 pixelů – což je formát

známý pod názvem CIF (Common Interchange Format) – a to při

rychlosti přibližně 15 snímků za vteřinu. Ale i při této

rychlosti byly obrázky pěkně trhané. Ty nejhorší soupravy

připomínaly spíše hračky – byla to docela dobrá zábava si s

nimi chvilku pohrát, ale představa, že to máte natrvalo, byla

docela odstrašující – obrázky vypadaly jako rozmazané

diapozitivy promítané na poštovní známku. Současná technologie

nutí kupující veřejnost volit mezi rozlišovací schopností a

počtem snímků za vteřinu, což v praxi znamená volbu mezi

relativně ostrými obrázky, které se takřka nehýbou, a obrázky,

kde se sice něco energicky hýbe, ale díky nedostatku detailů

nevíte co. Kvůli těmto omezujícím faktorům nemohou soupravy, jež

jsme odzkoušeli, při nejlepší vůli nahradit setkání tváří v

tvář, ani když se komunikuje přes LAN. Ty nejlepší by mohly mít

význam pro takové uživatele, kteří potřebují předvést vzdálenému

klientovi 3D objekty, jako například mechanické prototypy nebo

nový způsob balení a podobně, ale i tyto soupravy dokáží pouze

částečně zprostředkovat detaily vlastní lidské komunikace,

například výraz obličeje.

Instalace a nastavení těchto souprav představuje další pytel

problémů. Chystali jsme zkoušky třech dalších souprav, ale ty se

nám nepodařilo vůbec rozběhnout. Jedna z nic používala kameru

pro Universal Serial Bus, která nebyla kompatibilní s PCI

ovladači v našem testovacím zařízení. U druhé soupravy karta pro

záchycení videosignálu odmítla rozpoznat videokartu v našich

zkušebních počítačích. Třetí souprava slibovala specifickou

výhodu – je to pouhá kamera, jež se má připojit k rozhraní pro

tiskárnu – ale nic z toho, co nám radili firemní technici,

nedokázalo kameru přesvědčit, aby pracovala. A dokonce i těch

šest výrobků, které se nám podařilo nainstalovat a spustit, se

nijak nevyznamenalo co do snadnosti instalace a nastavení.

Postup nastavení byl často velmi těžkopádný a někdy jsme měli

docela dost potíží při snaze uhodnout, jak vlastně máme spojení

realizovat. Například nastavit a rozběhnout spojení na přímé

lince ISDN se 128 kilobity za vteřinu při použití soupravy

Business Video Conferencing 4.0 od firmy Intel nám dalo pořádnou

práci.



Čtyři cesty



Existuje několik možných cest, kterými se bude videokonference

ubírat od vašeho stolu ke svému cíli: přímo přes telefonní

linku, přímo přes ISDN spojení, přes síť LAN a nebo

prostřednictvím Internetu. Všechny produkty, jež jsme zkoušeli,

zvládají dvě nebo tři z těchto možností, ale žádný z nich

všechny čtyři. Čím větší je kapacita spojení, kterou máte k

dispozici na poslání audio- a videosignálů od jednoho počítače

ke druhému, tím lepší bude kvalita obrazu. Mezi uvedenými

způsoby má telefonní linka nejužší šířku pásma a spojení přes

LAN má pásmo nejširší.

Nejlacinější způsob, jak realizovat videokonferenci, je použít

Internet – stačí si zřídit účet u poskytovatele internetovských

služeb, koupit si kameru (150 dolarů a výše včetně karty),

stáhnout nějaký konferenční software (např. NetMeeting) a jste

připraveni začít – a přitom bez poplatků za dálková spojení.

Standard pro posílání a přijímání videoinformace na Internetu se

nazývá H.323. Naneštěstí konferování pomocí Sítě a přes

telefonní linky klade omezení ve formě obrazu 176 X 144 pixelů

(čtvrtinový CIF, Quarter CIF nebo též QCIF) při rychlosti

několik snímků za vteřinu – což je velmi, velmi trhaný obraz.

Museli jsme obrázek zmenšovat až na rozměr nejmenší poštovní

známky, aby byl vůbec trochu jasný. Provoz na Internetu se občas

ucpává, a tyto okolnosti dokáží snížit počet snímků za vteřinu

na nulu a zkreslit zvukový signál do naprosté nesrozumitelnosti.

O jeden stupeň výše, jak cenově tak i z hlediska kvality, je

přímé spojení mezi dvěma modemy. Protože nesdílíte linku s nikým

dalším na Síti, bývá kvalita obrazu často významně lepší.

Získali jsme mnohem ostřejší obrázky a snímkové rychlosti zhruba

8 snímků za vteřinu (což je stejně ještě dost trhaný obraz).

Druhý protokol H.324 řídí přímé spojení modem – modem a jakákoli

dvě zařízení, která podporují tento standard, by měla být

schopna si navzájem rozumět. Jaké jsou zde výhody? Mnohé

speciální, samostatné systémy videofónů, jež nejsou založeny na

počítačích třídy PC a které mohou být přidány jako doplněk k TV

přijímači, také používají standardu H.324, čímž se vám zvyšuje

šance, že se budete moci na tyto systémy přímo napojit. A

nevýhody? Asi vám nezbude, než platit poplatky za dálková

spojení. Kromě toho, konference mezi dvěma modemy s rychlostí 56

KB/s končí u rychlosti nanejvýše 33,6 KB/s (vyšších rychlostí

můžete dosáhnout pouze když se připojíte na ISP).

Třetí typ spojení – přímá linka mezi dvěma adaptéry ISDN –

nabízí téměř čtyřnásobnou šířku pásma ve srovnání se spojením

modem – modem. Tím se podstatně zlepšuje kvalita obrazu. U

výrobků, které jsme testovali v tomto modu jsme se dostali až na

10 snímků za vteřinu s obrázkem ve formátu CIF a na rychlost až

15 snímků za vteřinu u obrázků ve formátu QCIF. Bohužel, ISDN je

poněkud nákladná záležitost. Soupravy pro videokonference na

ISDN vás přijdou na 1 350 dolarů za jeden uzel včetně adaptéru

NT1, který je při mnoha nastaveních ISDN potřeba (NT1 je

krabička, která je zapojená mezi ISDN adaptér a telefonní jack).

Také budete muset platit dvojnásobek telefonního poplatku za

minutu, protože 128 KB/s ISDN spojení používá dvou linek; a v

závislosti na politice vaší telefonní společnosti můžete ještě

platit speciální poplatek za tuto speciální službu. Nechat si

nainstalovat ISDN může být také nákladné, a to mlčky

předpokládáme, že ISDN je dostupné ve vaší oblasti. A protože

H.320 protokol, který systémy ISDN používají je nekompatibilní s

H.324, systém ISDN se nemůže přímo napojit na PC užívající

modem. Alespoň se však můžete spojit s některými samostatnými,

drahými systémy pro videokonference, přinejmenším teoreticky.

Jestliže si vaše společnost již zakoupila jedno z těchto

nákladných monster, ISDN systém by mohl být ekonomickým

způsobem, jak zhodnotit takovou investici.

A nakonec, můžete také realizovat videokonference přes síť LAN.

Ačkoli sítě Ethernet přenášejí nádherných 10 až 100 MB/s, tato

přenosová rychlost je rozdělena mezi desítky a někdy i stovky

lidí, připojených k LAN. Největší rychlost videosignálu, jakou

jsme na LAN zaregistrovali během našeho testování, byla kolem

300 KB/s (vaše omezení rychlosti může ležet níže, neboť to

závisí na tom, jak vstřícní jsou ve vašem IS oddělení k tomuto

videopokusnictví). Ale to je stále ještě dost rychlé k tomu, aby

se CIF obrázky objevovaly právě tak jenom s náznakem

roztřesenosti. Avšak když budete chtít hovořit s někým, kdo je

daleko na firemní síti, váš signál bude muset putovat skrz „wide

area network, WAN“ (rozšířená oblast sítě), která již zdaleka

nemusí být tak rychlá. Jestliže vaše firma používá pronajaté

linky WAN s rychlostí 64 KB/s, pak můžete na ideu kvalitní

videokonference docela klidně zapomenout. Jestliže máte

pronajaty 1,5 MB/s linky typu T1, pak máte šanci dosáhnout

přijatelné výsledky. Videokonference na LAN používá protokol

H.323, takže jestliže je vaše LAN napojena na Internet, můžete

rovněž komunikovat s telecommutery, s klienty a s dodavateli

přes něj – pokud ovšem váš IS povolí posílat videosignál skrz

firewall.



Videokonference pro domácnost



Oněch šest produktů, které jsme odzkoušeli, se pěkně rozdělují

na dvě různé kategorie: tři z nich stojí přes 1 000 dolarů a

jsou dost dobré na to, aby se mohlo uvažovat o jejich

profesionálním využívání; další tři stojí všechny pod 350 dolarů

a jejich výkon může uspokojit amatérského zájemce o tuto

problematiku.

Na levném konci spektra jsme provedli zkoušky s Bigpicture Video

Phone od firmy 3Com (199 dolarů na jednoho uživatele). Dodává se

s jednou z oněch všudypřítomných kamer ve tvaru míče (Philips

E-71335) se zabudovaným mikrofonem. K tomu je přidána PCI karta

pro záchyt videosignálu. Toto zařízení by se nemělo omylem

zaměňovat za jiné, rovněž nazvané Bigpicture, které obsahuje

modem nebo je konstruováno tak, aby pracovalo s vaším TV

přijímačem, nikoli s počítačem PC. Rovněž jsme se podívali na

CU-SeeMe Videum VO, což je souprava od firmy White Pine (250

dolarů na jednoho uživatele). Ta používá stejnou kameru jako

souprava od firmy 3Com (Philips je výrobcem originálních kamer

pro tento typ zařízení), ale tentokrát je vybavena se záchytnou

kartou ISA, která kupodivu nevyužívá mikrofon zabudovaný v

kameře. A nakonec jsme zkoušeli Create&Share Camera Pack od

firmy Intel, jenž se dodává ve třech verzích; zkoušeli jsme

nejlepší model ze všech, vybavený PCI modemem (329 dolarů, avšak

v dnešní době se poskytuje sleva 30 dolarů, takže to celé

pořídíte za 299 dolarů), který na kartě spojuje kombinaci

záchytu videa s 56KB/s modemem a s YC66 kamerou firmy Intel a

mikrofon. Všechny tyto tři lacinější produkty fungují na

Internet dial-up nebo na spojeních přes LAN. Intelovský

Create&Share Camera Pack kromě toho podporuje také přímá spojení

mezi dvěma modemy.



Světla! Kamera! Akce! (Akce si však příliš mnoho neužijete)



Nastavení Create&Share od Intelu bylo celkem snadné. Manuál,

který se dodává spolu se soupravou, má dobře ilustrované

instrukce, jež vás provedou instalací karty a software se

nainstaluje samo z přiloženého CD-ROMu. Při spojení přes

Internet jednotka Create&Share dokázala zobrazit pouze QCIF

obraz 176 X 144 pixelů, a to rychlostí 2 až 3 snímky za sekundu

a kvalita obrazu byla špatná. Mnohem lepší výsledky jsme dostali

při přímém spojení modem – modem. V tomto případě Create&Share

zobrazil 7 až 8 snímků za sekundu a kvalita obrazu nebyla již

tak úplně beznadějná: mohli jsme rozeznat obličeje a mít

celkovou představu o tom, co se na druhém konci děje, i když

mimické výrazy obličejů a gesta byly nezřetelné.

Naše zkušenost s instalací a nastavením soupravy CU-SeeMe Videum

VO od firmy White Pine byla poněkud divočejší. Instrukce jsou

rozděleny do dvou manuálů – jednoho pro videokonferenční

jednotku CU-SeeMe a druhého pro kartu pro záchyt videa a

příslušného softwaru – takže musíte skládat dohromady postup při

instalaci a nastavování sami. Když jsme uskutečnili spojení

prostřednictvím Internetu a modemu, jednotka se ploužila

rychlostí asi tak jednoho snímku za vteřinu – bylo to spíše jako

prohlídka diapozitivů než jako video signál – i když samotný

obraz jednotlivých snímků byl dobrý (o něco lepší než v případě

soupravy Intel). Připojením na Net prostřednictvím linky ISDN s

128 KB/s nezlepšilo kvalitu obrazu, ale rychlost videa se

zvýšila na cca 4 snímky za vteřinu. CU-SeeMe software

nepodporuje standard H.324, takže jsme nemohli odzkoušet spojení

modem – modem. Produkt firmy White Pine je jediná souprava,

která nabízí konferenci mezi více účastníky, aniž by to

vyžadovalo dodatečný hardware nebo software, ale musíte rozdělit

dostupnou šířku pásma mezi všechny účastníky, což znamená, že

každá relace video může nakonec vypadat jako krátký výtažek z

filmu „Černá kaňka“. A nakonec je nutno zmínit, že výrobek firmy

White Pine byl jediný mezi všemi testovanými, který neumožňuje

sdílení aplikací.

Souprava Bigpicture od firmy 3Com byla z hlediska svého

nastavení ještě problematičtější. Dodává se se třemi programy

pro videokonference: IVisit od firmy Boxtop, VDOPhone od firmy

VDO Net a NetMeeting od firmy Microsoft. Videoobrázky na IVisit

měly tak malou rozlišovací schopnost a byly tak malé (poloviční

než je rozměr nejmenší Post-it note), že jsme se ani nepokoušeli

testování pokračovat. Nedokázali jsme rozběhat VDOPhone, dokonce

ani po telefonických dotazech u firmy 3Com. Když jsme nakonec

přepnuli na NetMeeting, kvalita obrázků byla hrozná – tak

zrnitá, že jsme sotva byli schopni poznat, že se jedná o lidský

obličej, ale lepší to prostě nebylo a nebylo. Při tak špatné

kvalitě obrazu počet snímků za vteřinu není opravdu již tak

podstatný, ale abychom byli při tomto popisu konzistentní,

uvádíme, že rychlost byla asi tak jeden snímek za vteřinu při

spojení vytáčením čísla přes modem a asi 10 snímků za vteřinu

při spojení přes ISDN. Souprava Bigpicture je zkonstruována tak,

že může pracovat na spojení modem – modem, ale pouze

prostřednictvím VDOPhone, takže tento mod jsme nemohli vyzkoušet.

Firma 3Com rovněž nabízí balík Bigpicture pro profesionální

použití, ale dokonce i uživatelé, na které nás dodavatel

nasměroval, nám poskytli pouze matnou odezvu. Jeden z uživatelů

dosud nepřesvědčil IS oddělení jejich firmy, aby mu dovolili

používat na svém pracovišti tuto soupravu; jiný uživatel se ani

tak nezajímal o videokonference jako takové, jako spíše o funkci

sdílení aplikací v software NetMeeting.



Videokonference pro průmysl a obchod



Ve srovnání s lacinějšími soupravami pro videokonference

představují dražší výrobky této kategorie daleko méně si

navzájem podobné produkty. Systém LiveLAN od firmy PictureTel je

zamýšlen výhradně pro použití s LAN. Rovněž jsme se podívali na

Live200 od téže firmy, kterýžto podporuje ve své standardní

konfiguraci přímé spojení ISDN – ISDN. LiveLAN i Live200 oba

stojí 1 100 dolarů na jednoho uživatele, včetně mikrofonu a

reproduktorů. k připojení Live200 do jacku ISDN budete také

potřebovat zakoupit krabičku N1, která stojí asi 150 dolarů.

Business Video Conferencing 4.0 od firmy Intel je schopna

pracovat jak na ISDN, tak i na LAN ihned po vybalení z krabice a

stojí 1 349 dolarů včetně krabičky N1, a 1 195 bez ní. Všechny

tři systémy poskytují obraz v takové kvalitě, že dokážete

rozlišit výrazy obličeje a gesta osoby, s níž mluvíte, a –

jestliže je na druhém konci více lidí – rozeznáte, kdo z nich

zrovna hovoří.

Po vybalení z krabice je LiveLAN schopný připojení na jiné

zařízení kompatibilní se standardem H.323 přes LAN, anebo

prostřednictvím Internetu (předpokládaje, že váš firewall to

dovolí). Kvalita obrazu je přijatelná, ale algoritmus, jejž

používá firma PictureTel na vyplňování pixelů, často rozdrobí

obraz do pravoúhlé šachovnice nesmyslných fragmentů. Ze zařízení

jsme spolehlivě vymáčkli 15 snímků za sekundu v nastavení pro

plynulejší video (176 X 144 pixelů, čili QCIF). Při přepnutí na

ostřejší obraz (352 X 288 pixelů, čili CIF) způsobilo opravdu

určité zostření pohledu na nepohyblivé objekty, ale objekty,

které se pohybovaly, vypadaly ve skutečnosti trochu rozmazanější.

Instalování Live200 bylo méně bolestné než u většiny ostatních

ISDN produktů, s nimiž jsme se setkali. Stačilo spustit program

Setup, řídit se instrukcemi a celý systém běžel na první

zapnutí. Dokonce i „whiteboard“ a další sdílené nástroje začaly

fungovat, jakmile jsme do systému zapsali obě telefonní čísla

komunikujících pracovišť (ISDN adaptéry mají dva kanály 64 KB/s,

každý se svým vlastním telefonním číslem). Kvalita obrazu se

zdála být lepší i při spojení přes jeden ISDN adaptér 64 KB/s,

avšak někdy systém vyráběl stejné pravoúhlé kaňkovité „mříže“

jako jednotka LiveLAN. Dostávali jsme cca 12 snímků za vteřinu

jak v modu pro plynulejší video, tak i v modu pro ostřejší

obraz. Upřímně řečeno, oba mody byly téměř nerozlišitelné

navzájem, s výjimkou okolnosti, že mod pro ostřejší obraz

působil neustálé problémy, jako slepé snímky a náhlá zpomalení

rychlosti snímkové frekvence, které se nám nepodařilo úplně

odstranit ani po konzultacích s výrobcem. CD-ROM obsahuje

ovladače Windows 95, takže můžete použít adaptéru ISDN pro

přístup k Internetu. Ale protože systém podporuje pouze spojení

ISDN – ISDN, nemůžete provozovat videokonferenci prostřednictvím

Internetu. Softwarový upgrade za 150 dolarů vám umožní

konvertovat Live200 na nastavení systému LiveLAN, ale když to

uděláte, zakáže se tím současně ISDN adaptér.

Live200 podporuje dálkové ovládání kamery na vzdáleném konci

spojení. Jestliže osoba, se kterou hovoříte, má kompatibilní

motorizovanou kameru, můžete švenkovat, zoomovat a zaostřovat ji

z vašeho vzdáleného pracoviště. LiveLAN pracuje s 330

NetConference MultiPoint Serverem firmy PictureTel. a oba

produkty pracují s LiveGateway. NetConference umí zobrazit na

obrazovce několik účastníků konference najednou, čímž dosahuje

jakési vizuální ekvivalence s akustickou analogií konference

telefonní. LiveGateway, představující H.323 – H.320 most,

umožňuje uživatelům LAN konferovat s uživateli Live200 a dalších

H.320 kompatibilních systémů na bázi PC nebo samostatných

systémů.



Jenom z poloviny špatné video



Zjistili jsme, že souprava Business Video Conferencing 4.0 od

firmy Intel se instaluje a nastavuje dost obtížně a celý proces

je málo intuitivní. Získat co nejlepší výsledky při komunikaci

prostřednictvím LAN potřebovalo hodně experimentování. Například

jsme předpokládali, že nastavení na největší šířku pásma 400

KB/s bude mít za následek nejlepší výsledky, ale jak se ukázalo,

obrázky vypadaly mnohem lépe při nastavení na 200 KB/s.

Když se nám podařilo konečně systém jakž takž naladit, tento

systém od firmy Intel produkoval daleko nejlepší kvalitu obrázků

mezi všemi soupravami, jež jsme odzkoušeli. Kvalita obrázků sice

nebyla perfektní měřeno očima TV diváka a vyskytovalo se občas

určité zrnění obrazu, ale intelovský výrobek zcela zřetelně

porazil ostatní systémy rozdílem třídy. Při přímém spojení ISDN

(H.320) jsme získávali cca 15 snímků za sekundu při defaultovém

nastavení formátu QCIF, což bylo dost rychlé na to, že již nešlo

vnímat jednotlivé snímky odděleně. Když jsme přepnuli na mod

ostřejších obrázků (CIF), poklesla rychlost videa asi na 10

snímků za sekundu, ale obraz opravdu ukazoval větší množství

detailů. Při komunikaci přes naši LAN jsme obdrželi přibližně

stejné rychlosti, ale obrázky byly ještě o poznání kvalitnější.

Lze říci, že ve formátu CIF bylo dosaženo takřka TV kvality

obrazu. Kvalita obrázků při spojení přes Internet byla mnohem

horší, ale na druhou stranu byla mnohem lepší, než kvalita

dosažená ostatními levnějšími systémy za stejných podmínek.

Ačkoli byla kvalita obrázků dobrá, musíme mít výhrady k tomu,

jak se choval příslušný software. Například po zavěšení na konci

relace jsme někdy museli natáhnout systém znovu, abychom mohli

uskutečnit další spojení. Jindy zase záhadně zmizely texty z

dialogových boxů a tlačítka startovního menu. Nakonec to dopadlo

tak, že jsme si navykli provést nové natažení systému před

uskutečněním každého dalšího volání, což je nepochybně dost

nešikovné, pokud musíte často volat.



Videokonference na bázi PC dosud nedozrála



Naše testy zřetelně ukazují, že všech šest souprav, které jsme

vyzkoušeli, tlačí počítač typu PC a operační systém Windows 95

za limity jejich možností. Dokonce i našemu relativně velmi

výkonnému počítači došel dech. Tyto soupravy také potřebují

nepřehledné množství ovladačů a dalšího softwaru.

Zbývá tedy otázka: je videokonference zprostředkovaná pomocí

techniky PC dost dobrá pro profesionální využívání? „To záleží

na tom, v jaké branži pracujete a co považujete za dost dobré“,

říká analytik firmy IDC Ed Buckingham. „Několik lidí v našich

kancelářích mají nainstalovány některé z těch velmi levných

systémů. Samozřejmě je to jenom dvoupalcový obrázek, a ještě

navíc nepříliš kvalitní, ale pokud vám jde pouze o to, vidět kdo

je v místnosti v průběhu schůze, pak to konec konců svému účelu

poslouží“. Na druhé straně, sami dodavatelé těchto systémů

váhají svěřit své obchodní záležitosti produktům, které

nabízejí. „Neustále žádám dodavatele, aby mě vybavili

videokonferenční technologií, takže o této technologii budeme

moci mluvit při jejím současném praktickém provozu, ale žádný z

nich se k tomu zatím nemá“, pokračuje Buckingham.

Analytička Sujata Ramnarayanová od firmy Dataquest je dokonce o

poznání skeptičtější. Laciné systémy pro spojení typu Internet –

modem „skutečně v současné době nejsou dobré“, říká.

Přes veškerý tento skepticismus není vyloučeno, že zejména lidé,

kteří pracují doma a necestují denně do kanceláře, by mohli něco

vytěžit z těch dražších systémů, jež jsou dnes k dispozici. ISDN

spojení mezi vaší domácí kanceláří a vzdáleným přístupovým

serverem napojeným k LAN vaší firmy poskytuje dostatečnou šířku

pásma k tomu, aby se splnily minimální požadavky na funkčnost a

spolehlivost videokonferencí.

Ti, kteří si osvojili praxi videokonferencí prostřednictvím LAN

a které jsme vyzpovídali ohledně jejich zkušeností, obvykle

pracují ve velkých firmách s rozsáhlými pracovišti a geograficky

velmi rozptýlenými pobočkami. Používají rychlá spojení WAN (T1

nebo rychlejší). Mnoho uživatelů těchto systémů pracují s

aplikacemi, kde vizuální kontakt je nesmírně důležitý: zahrnuje

to inženýry, kteří spolupracují na konstrukci součástek nebo

lékařské specialisty.

A jak do tohoto obrazu zapadají laciné soupravy? Všechny tři

soupravy, které jsme testovali, umějí uložit video do souboru

typu AVI a jednotlivé snímky do bitmapových souborů – když

chcete tedy poslat nějaké obrázky po drátě, bude lépe, když to

uděláte pomocí e-mailu a skeneru.



Pohled do budoucnosti



Větší šířka pásma spojovacího kanálu, jako například u DSL,

kabelových modemů a ISDN na 384 KB/s, by měla pomoci tomu, že

videokonference pomocí PC se stane praktičtějším řešením v

průběhu příštích let. Také je pravděpodobné, že za vyšší měsíční

poplatky budou ISP poskytovat prioritní internetovou službu,

která zajistí uživatelům méně ucpané úseky sítě. Ale jestli

opravdu budete chtít PC videokonferenční zařízení, to je zcela

jiná záležitost. Provozování videofonních relací ve vás může

vzbudit zdání, že jste někdo jako James Bond v 21. století. Ale

mít nad sebou to nemrkající oko, které vás neustále pozoruje, ve

vás také může vzbudit pocity, jež tak výstižně popsal na postavě

Winstona Smithe spisovatel George Orwell ve svém slavném románu

„1984“.



Naše volba



Pokud očekáváte televizní kvalitu obrazu, pak raději na všechno

rychle zapomeňte. Ale kdybychom si museli koupit systém pro

videokonference na základě PC právě nyní, vybrali bychom si

jednu ze souprav firmy Intel. Kvalita obrazu u Create&Share

Camera Pack firmy Intel přetrumfla ostatní systémy, spadající do

laciné kategorie, a v balíku dostanete nejvíce různých doplňků.

Jestliže si chcete zařídit rodinnou síť pro videofón, umožňující

rodičům žvatlat s dětmi, pak je tato souprava pro tento a

podobné účely nejvhodnější. Na drahém konci spektry je nejlepší

Business Video Conferencing 4.0 též od firmy Intel. Dobrá

kvalita obrazu této soupravy kompenzuje její poněkud nepoddajný

software. Souprava pracuje na přímém spojení ISDN – ISDN a také

funguje přes Internet, takže můžete použít stejné vybavení pro

komunikaci s telecommutery a s lidmi, kteří sedí v ústředí nebo

na pobočkách vaší firmy.







Povídání se dvěma uživateli



Zatímco někteří lidé mezi námi usilují o DSL, kabelové modemy a

nekonečnou šířku pásma, Abel Rivera dokáže uspokojit své potřeby

v oblasti videa přes obyčejné telefonní linky. Jakožto strojní

inženýr z Sugar Groove, Illinois (50 mil západně od Chicaga),

Rivera používá systém Bigpicture Video Phone od firmy 3Com k

provozování vizuálního spojení se svými klienty. Jaká je

největší výhoda takové praxe? Rivera říká, že tím získává

okamžitou reakci klientů ohledně prototypů automobilových a

elektronických součástek, které jsou zamýšleny pro hromadnou

výrobu.

„Zavolám klientovi a podržím model před kamerou, aby ho viděl“,

vysvětluje Rivera. „Tímto způsobem získá klient představu, jak

ta věc vlastně vypadá ještě předtím, než mu ji pošlu do jeho

firmy v Anglii. Tím si ušetříme dva dny času“.

Bigpicture také poslouží jako improvizovaná digitální kamera.

Rivera často používá kameru, umístěnou na horní ploše monitoru,

k vyrobení fotografií svých výrobků a používá videokameru také k

zachycení výrobního procesu, kterýžto materiál potom přidává k

dokumentaci výrobku určené pro klienty. Rivera dokonce někdy

namíří kameru na monitor a spustí prezentace v programu

PowerPoint při otevřené komunikační lince, čímž umožní

zákazníkům, aby viděli prezentaci přímo na svých PC. Ale přes

tento relativní úspěch při používání videotechnologie, Rivera je

ochoten připustit, že ho systém přivádí občas k šílenství kvůli

svým omezením, jako například potřebou čekat na obnovení

obrázků. „Celkově vzato jsem s tím spokojen“, říká Rivera, „ale

chtěl bych něco rychlejšího, a aby to přitom nestálo třeba 2 000

dolarů“.

Na druhé straně multimediální konzultant Jon Peddie nemá nic

dobrého, co by o systémech pro videokonference pomocí PC řekl.

„Moje zkušenost je taková, že videokonference (na bázi PC) je

naprostá ztráta času“ stěžuje si tento prezident firmy Jon

Peddie Associates.







Rozmazané a ještě rozmazanější



1. Záhadná žena: Obrázky byly nejrozmazanější, když bylo spojení

provedeno přes Internet a normální telefonní linky.

2. Závoj se zvedá (ale jenom trochu): Díky přímému spojení ISDN

začínají být vidět některé detaily, jako brýle, náhrdelník, účes

a příjemný úsměv.

3. Honba za dobrým obrazem: Video založené na LAN již dává dost

uspokojivých detailů, jako například vrásky kolem úst, vyvolané

upřímným smíchem. Nečekejte však televizní kvalitu.







Pohled do zákulisí



Při nakouknutí za scénu zjistíme, že kromě kamery (uprostřed)

většina souprav pro videokonference na PC obsahuje ISA nebo PCI

kartu pro záchyt videa (vlevo) a nezbytné softwarové vybavení

pro videokonference. Business Video Conferencing 4.0 od firmy

Intel navíc přidává též soupravu sluchátek a mikrofonu plus ISDN

adaptér (vpravo dole).







Co lze říci na obhajobu videokonferencí?



Videokonference na bázi PC zatím nejsou dost dobré profesionální

činnost. V tom nejlepším případě, kdy konference probíhá na LAN,

lze říci, že výsledky jsou asi tak napůl uspokojivé a využívání

systému má smysl jen za určitých specifických okolností –

například pro lidi pracující ve veliké budově nebo v souboru

budov, kde je možné ušetřit určitý čas strávený svoláváním a

uskutečňováním porad a schůzí. Ale i za těchto okolností, pro

úspěch při argumentaci ve prospěch zavedení takovýchto systémů

budete muset přesvědčit jednak účetnické krysy vašeho podniku,

jednak vašeho vedoucího pro internetové služby. A s ohledem na

nezralý stav současné technologie, je možno očekávat, že to

nebudete mít snadné. Nicméně s názory, které jsme vyzískali při

zpovídání těch, kdo již něco podobného zavedli, a se

zkušenostmi, které jsme získali při zkoušení jednotlivých

souprav my sami, se vám možná nakonec podaří prosadit svou.

Argumenty, jež vám mohou pomoci jsou zhruba tyto:

1. Úspora peněz za letenky. Tisíc dolarů vypadá jako dost velká

částka za přídavek k PC, ale jestliže to dokáže ušetřit náklady

za několik letenek, systém si na sebe rychle vydělá. Avšak

k¦tomu, aby se vám podařilo nahradit četné porady, potřebujete

většinou, aby se videokonference zúčastňovalo více než dva

účastníci. Naštěstí toho lze snadno dosáhnout bez dalších

investic.Telefonní společnosti jako AT&T, Frontier a MCI

prodávají čas na multipoint control jednotce, která spojuje

větší počet ISDN (H.320) videokonferenčních účastníků a

automaticky přepíná na osobu, jež právě hovoří; je to stejné,

jako když si koupíte konferenční telefonní hovor.

2. Úspora času zaměstnanců. Několik uživatelů nám sdělilo, že

lidé, kteří jsou největšími nadšenci ve prospěch videokonferencí

na bázi PC, jsou velmi zaneprázdnění řídící pracovníci a

profesionálové, kteří se musí zúčastňovat na velkém množství

místních porad. Tito lidé mohou ušetřit až 20 minut cestovního

času připadající na jednu poradu tím, že uspořádají

videokonferenci místo neustálého chození přes celou velkou

fabriku nebo cestování na druhý konec města.

3. Schopnost konkurovat. Jedna firma, Caterpillar, má pět svých

techniků, rozmístěných strategicky kolem celého světa napojených

na ISDN videokonferenční systém za účelem řešení problémů s

náhradními díly. Tito technici jsou často potom schopni vyřešit

problém pomocí „živého“ kontaktu v čase kratším, než by jim

trvalo dostat se vůbec na letiště.

4. Zhodnocení existující investice. Jestliže vaše firma již má

samostatné speciální H.320 kompatibilní zařízení pro

videokonference, systémy zabudované do PC se mohou vyplatit

mnohem dříve. Kromě možnosti rozhovorů osoba – osoba můžete také

zařídit rozhovory typu jedna osoba – mnoho osob, kde ona jedna

osoba bude na PC a ostatní budou v zasedačce. Dokonce ani

nebudete muset zřídit kameru u každého PC počítače k tomu, aby

se hardware zhodnotil. Jestliže si nainstalujete na vaší LAN

H.320 – H.323 gateway, pak kdokoli na síti, kdo má mikrofon a

kdo má nainstalován NetMeeting (kterýžto program je zdarma), se

může vide-konference zúčastnit alespoň akusticky přes normální

telefon.

5. Využití současně existujících nástrojů na management šířky

pásma. Manageři internetovských služeb vidí ve videokonferencích

velký problém z hlediska řízení provozu na síti, ale tento názor

by nakonec mohl být poněkud ukvapený. Jak objevil jeden z nich,

většina jeho mostů a routerů již byla dodána s nástroji, které

umožňovaly optimalizaci priorit při provozu, takže je mohl

využít ke zlepšení rychlosti videa aniž by se muselo dokoupit

cokoli dalšího.