Tamagoči na vrcholu

Slavnostní aulu starobylého Karolina považuji za jednu z

nejdůstojnějších prostor v Praze. Stovky studentů tu přísahají,

když zahajují studium a jisté procento z nich tu i studium

uzavírá, aby s vítězoslavným pohledem vstoupili do života.

Důstojná latina, ctihodní hodnostáři ve slavnostních talárech, a

na to vše z výšky shlíží sám Karel IV., zakladatel university.

I tento rok studenti Filosofické fakulty University Karlovy

skládali imatrikulační slib v této aule. Při projevu proděkana

fakulty do napjatého ticha a této slavnostní atmosféry se ozve

elektronické zapípání. Studentka zmateně zašátrá v kabelce a

procedí mezi zuby: „Vždyť jsem mu vypla zvuk.“ Pak vyloví malé

umělohmotné vajíčko, zmáčkne několik tlačítek a na omluvu dodá:

„Víte, on se zase podělal.“ Slavnost pro mnohé pokračuje a

několik sousedících studentů má o čem přemýšlet.

Vajíčka Tamagoči, vymyšlená původně pro japonské děti, které si

nemohou ve velkoměstech dovolit chovat svého živého mazlíčka.

Elektronická hračka, jež simuluje život a po jisté době umírá,

si získala spousty přívrženců a v Japonsku se rozeběhla mánie.

Všichni chtějí Tamagočiho, a to i přes ten fakt, že pokud zemře,

mohou jej vyhodit a koupit si nové „vajíčko“. Na Internetu běží

celosvětová soutěž, kdo vydrží déle pečovat o svého broučka

(posledním rekordem je asi 40 dní). Psychologové se rozdělili do

dvou táborů: jedni hovoří o úctě k životu a varují před duševní

chudobou dětí, druzí jsou nadšeni z nového způsobu výchovy.

Faktem je i to, že letošní Vánoce v Evropě budou pravděpodobně

ve znamení Tamagočiho. V Praze se objevují první stánkaři, kteří

jej prodávají za cca 500,– Kč. Hračka si získává příznivce svým

„user´s friendly“ prostředím, jež pochopí i ti nejmenší a které

softwarové firmy mohou jen závidět. Tři tlačítka nabízejí

možnosti napojit, dát najíst, vyvenčit, pokárat, pochválit,

potrestat – základní životní funkce. Displej s nic moc

rozlišením pomáhá těm, kdo chápou Tamagočiho intuitivně.

Zkrátka vše je mnohem jednodušší než neméně slavný automat

sovětské výroby – seriálový vlk, který chytal vajíčka. A navíc

evropská, měkčí verze umožňuje neomezené oživování Tamagočiho,

čímž zákazník sice ušetří, ale zřejmě ztratí onen strach ze

smrti svého miláčka.

Tamagoči je tu a proniká všude, tabu pro něj nejsou ani ty

nejkonzervativnější prostory, takže až někde uslyšíte

elektronické zapípání, je možné, že nejde o mobilní telefon, ale

o zlobivého nebo hladového Tamagočiho.