Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? I.

Výkonný hardware a optimalizovaná Windows ve vašem počítači svým způsobem pouze
degradují všechny tipy pro zvýšení výkonu počítače na úroveň neškodné hry. V

tomto článku se vás pokusíme přimět k zamyšlení nad otázkou, zdali existují u

moderních a rychlých počítačů ještě vůbec nějaké důvody, proč se nořit do

hlubin Windows, a jestli námi vynaložená námaha vůbec stojí za to.



V tomto příspěvku naleznete řadu tipů a návodů, jež v mnoha případech doprovází

specifické programové vybavení. Jak napovídá ikona, doprovodné programy či

skripty jsou umístěny na přiloženém CD-ROMu. Aby bylo hledání usnadněno, jsou

všechny soubory, náležející k tomuto článku, uloženy na CD v rubrice

Software/Vyzkoušejte si, jako položka Tip&Trik. Zde naleznete jediný soubor s

příponou exe jedná se o samorozbalovací archiv, po jehož spuštění a zadání

cílové složky na pevném disku dojde k vybalení kompletního doprovodného

materiálu. (Na stejném místě bylo možné doprovodný software nalézt rovněž v

minulých číslech používáme tento způsob již přes půl roku a bude tomu tak i v

budoucnu.)



Nastavení individuálního prostředí pro každého uživatele, pohodlný přístup na

často používané položky, tvorba maker či skriptů pro zjednodušené provádění

operací to jsou příklady pro urychlení práce na počítači víceméně nezávislé na

výkonu počítače a existují už od té doby, co se objevilo digitální zpracování

dat. Pochybnosti ovšem narůstají tam, kde se opravdu jedná o pouhé zvyšování

výkonu počítače, tj. tipů týkajících se například cache pevného disku, operační

paměti, odkládacího souboru, registru apod. Je ještě dnes nutné ručně zasahovat

do nastavení těchto položek a vylepšovat rychlost počítače jejich úpravou?



Odpověď na tuto otázku bude nití, která se bude táhnout celým článkem. Pro

dosažení našeho cíle jsme testovali různé tipy pro optimalizaci výkonu na

hardwaru dneška a současných verzích Windows. Rozdíly ve výkonu jsme měřili

podle typu úkolu buď pomocí skriptů, nebo benchmarkových programů. Není bez

zajímavosti, že jsme často museli některé tipy uváděné příznivci Windows a

publikované ve starších číslech tohoto časopisu doslova hodit přes palubu.



Vliv na výkon počítače jsme zkoumali dokonce i u takřka rituálních operací,

jakou je například defragmentace disku. Zvláštní pozornost jsme věnovali rovněž

mnohdy pochybným tipům, které se ve značném množství nalézají na internetu. Na

obranu některých na dnešní dobu zastaralých a zřejmě už ne moc používaných tipů

je třeba říci, že v době, kdy kapacita operační paměti a pevných disků byla

daleko menší, měly bezpochyby svoji hodnotu. V našem časopise ale zastaralé

tipy, jež při našich testech neuspěly, rozhodně nenajdete. Řádky, na nichž by

byly napsány, budou využity pro popis těch tipů, které se vyplatí použít i dnes.





1. Paměť cache (95/98/Me)



Více operační paměti zmenšením velikosti cache?



Cíl: Windows si rezervují značnou část operační paměti na cache pevného disku

(Vcache) často se jedná až o dobrou polovinu její velikosti. Ačkoliv cache

všechny přístupy na pevné disky značně urychluje, přesto se může zdát její

velikost poněkud přehnaná. Když ji nastavíte na rozumnější hodnotu, měli byste

získat pro běžící programy více volné operační paměti.



Provedení: Pro nastavení maximální velikosti mezipaměti v KB vám stačí ve

Windows 95//98/ME zapsat do souboru SYSTEM.INI dva řádky. Tak například níže

uvedenými příkazy nastavíte hodnotu mezipaměti na 8 MB.



[vcache]

MaxFileCache=8192



Teoreticky je možné nastavit i minimální velikost mezipaměti, a to příkazem

MinFileCache. Když nastavíte parametry MinFileCache i MaxFileCache na stejnou

hodnotu, přeměníte dynamickou cache paměť na pevném disku na statickou.

Operační systém Windows od verze 98 však neakceptuje hodnotu MaxFileCache menší

než 6 MB (6 144).



Hodnocení: Funkce Vcache patří mezi ty léty prověřené a pracuje vcelku

bezproblémově a rozumně. Pružně se přizpůsobuje velikosti fyzické operační

paměti nainstalované v počítači a spolehlivě reaguje na paměťové požadavky

jednotlivých aplikací. Ostatně se tato činnost dá velmi snadno sledovat

například pomocí programu Sledování systému. Když omezíme velikost mezipaměti

na hodnotu mezi 8–16 MB, pak při normálním používání počítače riskujeme od 2–11

procent jeho výkonu. Tvrzení, že počítač bez omezení velikosti mezipaměti je

výkonnější, platí nezávisle na množství fyzické paměti nainstalované na

počítači. To se ukázalo i při našich testech na počítači s operační pamětí

postupně o velikosti 32, 64 a 128 MB RAM.



Výjimkou je případ, kdy se na počítači spouští aplikace intenzivně využívající

operační paměť. Pak dochází k tomu, že omezení velikosti paměti činnost takové

aplikace urychlí. Nesmí být ovšem požadavek na velikost paměti vyšší, než je

dostupná kapacita.



Například když byla velikost mezipaměti omezena na 8 MB, reagoval náš testovací

počítač s operační pamětí 128 MB RAM na požadavek 60 MB paměti o více než 30 %

rychleji. Pokud spustíme aplikaci extrémně náročnou na operační paměť, využívá

se mezipaměť velmi intenzivně, a i v tomto případě přináší snížení velikosti

cache často ještě lepší výsledky. Výkon počítače se může zvýšit až o 11 %.



Ovšem pozor: Toto chování platí však pouze pro aplikace, jež vyžadují skutečně

velké množství operační paměti například hry s náročnou grafikou. Jakmile tedy

dochází současně k přístupům do operační paměti i na pevný disk, je lépe

velikost cache paměti omezit. Bohužel se nám v žádném z jednotlivých případů

nepodařilo zjistit, jakou výhodu by mohlo mít nastavení parametru MinFileCache.

Minimální velikost cache paměti byste proto raději měli nechat na systému

samotném.







2.Programové prostředí Windows (shell)



(95/98/Me) Rychlejší Windows s alternativním prostředím?



Cíl: Zvláště na hůře vybaveném stolním počítači nebo na notebooku se může zdát

dobrým prostředkem pro zvýšení výkonu změna programového prostředí Windows. To

platí zejména v případě, kdy se rozhodnete k tak radikálnímu řešení, kterým se

vzdáte grafického prostředí zajišťovaného programem Explorer, a zvolíte si

prostředí využívající přímé zadávání příkazů představované programem

TASKMAN.EXE. Toto prostředí je velmi nenáročné, čímž šetří operační paměť a tak

zvyšuje výkon počítače.



Provedení: Změna programového prostředí je vskutku velmi jednoduchá. Otevřete

soubor SYSTEM.INI, jenž se nachází ve složce, v níž máte nainstalovaná Windows,

a prostřednictvím znaku středník uděláte z řádku shell=explorer.exe komentář:



;shell=explorer.exe



Pod tento řádek vložte nový, ve kterém zadáte vámi požadované programové

prostředí v našem případě to bude řádek



shell=taskman.exe



Po restartu počítače se vám objeví programové prostředí nové, o poznání

skromnější.



Hodnocení: Testování jsme prováděli na počítači s procesorem Pentium III (866

MHz) s pamětí 128 MB RAM a operačním systémem Windows 98. S touto sestavou jsme

jednoznačně dosáhli menšího využití operační paměti, přesto 5 MB ušetřených

použitím alternativního programového prostředí bylo daleko méně, než jsme

očekávali. Důvodem je to, že i program TASKMAN.EXE potřebuje ke svému provozu

nahrát celou řadu standardních DLL knihoven.



Velkého zklamání jsme se dočkali při porovnávání výkonu obou prostředí. Přes

menší využití paměti náš jednoduchý skript, který opakovaně spouštěl a zavíral

náročnější aplikace, ukázal, že oba systémy byly stejně rychlé. Dokonce i když

jsme operační paměť snížili na pouhých 16 MB, nezměnilo se nic. U obou

programových prostředí byl systém o 38 % pomalejší. A to nemluvíme o faktu, že

při manipulaci s primitivním programovým prostředím programu TASKMAN.EXE oproti

prostředí Exploreru dochází k časovým prodlevám. Z těchto důvodů se nám jeví

programové prostředí řízené aplikací TASKMAN.EXE pro moderní počítače naprosto

nevhodné.



Výjimkou může být použití v notebooku. Pokud na něm pracujete většinu času

jenom s jedním programem, můžete si urychlit spouštění počítače. Na našem

testovacím počítači jsme dosáhli o 4 sekundy rychlejšího spuštění, což

představuje zvýšení rychlosti počítače asi o 12 %.







3. Registr systému Windows (95/98/Me)



Větší výkon pomocí štíhlejšího registru?



Cíl: Údaje z registru potřebují Windows takřka při každé jejich operaci. Díky

mnoha instalacím nejrůznějších aplikací a jejich přerušeným nebo neúplným

odinstalováním velikost registru neustále roste, což celý operační systém

zpomaluje. Z tohoto důvodu je občasné ruční vyčištění registru a zpětné

zkopírování jeho štíhlejší varianty velmi užitečné. Také je možné registr

vytvořit přes dříve vyexportovaný soubor.



Provedení: Ke starší (a štíhlejší) verzi registru se můžete pomocí programu

Příkazový řádek MS-DOS vrátit příkazem



regedit /c <cesta k souboru>.reg



Takto si načtete celý registr úplně znovu. Výraz <cesta k souboru> musíte

nahradit cestou a jménem souboru, do něhož jste si dříve registr vyexportovali.

Použitím výše uvedeného příkazu máte také garantováno, že registr bude zároveň

i defragmentován.



Upozornění: Pro načítání REG souboru se hodí pouze úplná záloha registru

vytvořená na stejném počítači. Pokud byste k importu použili dříve

vyexportovaný soubor, obsahující pouze část registru, potom už Windows

nespustíte.



Hodnocení: Registr sice operační paměť přímo neobsazuje, má však na ni vliv

nepřímý. Při spouštění Windows se totiž zapisuje do odkládacího souboru.

Velikost registru proto hraje rozhodující roli v délce startu celého systému.

Při testování jsme vycházeli z registru operačního systému Windows ME o

velikosti 6 MB (velikost vyexportovaného REG souboru) a uměle jsme jej zvětšili

na 40 MB. Nato jsme opět všechny uměle vytvořené klíče odstranili a

prostřednictvím příkazu regedit /c <cesta k souboru>.reg jsme jej

defragmentovali. Přitom jsme při uvedené velikosti registru naměřili níže

uvedené doby spouštění počítače:



43 MB 1:26 min.

6 MB 1:02 min. (fragmentovaný)

6 MB 0:41 min. (defragmentovaný)



Z výsledků vyplývá, že nejen velikost registru, ale i nové načtení a tedy i

defragmentace má značný vliv na dobu spouštění počítače.



Zeštíhlením registru získáme i větší výkon Windows. Podařilo se nám dokázat

urychlení běhu aplikací o 3–5 %. Při posledním testu jsme si zjistili, kterou

aplikací je libovolně námi vybraný soubor v registru zastupován. Poté jsme

tento soubor spouštěli, takže se vždy musel provést přístup do registru. U

Windows jsme v případě štíhlého registru zjistili dobu spuštění souboru o 11 %

kratší.



Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? II.



4. Odkládací soubor [I] (98/Me)



Rychleji s optimalizovaným odkládacím souborem?



Cíl: Vlastníte počítač vybavený poměrně velkým množstvím operační paměti.

Bohužel to neznamená snížení velikosti odkládacího souboru, nýbrž jeho vzrůst.

Pro zlepšení výkonu vašeho počítače byste tedy měli donutit Windows k tomu, aby

pomalý odkládací soubor využívala co nejméně.



Provedení: Pro ovlivnění správy odkládacího souboru vložte ve Windows do

souboru SYSTEM.INI do odstavce [386Enh] následující řádek:



ConservativeSwapfileUsage=1



Tak donutíte Windows 98 a ME, aby s virtuální pamětí zacházela stejně jako

Windows 95. Tato položka zabraňuje tomu, aby Windows odkládala data do

virtuální paměti, když to zrovna není nevyhnutelně potřeba. Jinými slovy se

budou data odkládat do virtuální paměti pouze tehdy, bude-li to skutečně nutné.



Hodnocení: Výše uvedeným způsobem dosáhnete toho, čeho jste pravděpodobně

dosáhnout chtěli odkládací soubor bude mít skutečně minimální velikost. Dokonce

i při spouštění aplikací náročných na operační paměť bude mít odkládací soubor

velikost jen několika megabajtů. Ovšem skutečného cíle, tj. urychlení počítače,

nedosáhnete. Při spouštění jednotlivých aplikací, jakými jsou hry náročné na

grafiku, se vám podaří zvýšit výkon až o 40 %. Tento pozitivní výsledek se ale

úplně otočí do záporu při běžné práci s počítačem. Jakmile zkusíte například

současně upravovat několik souborů, či využívat multitaskingových schopností

Windows, ukáže se výše popsaná změna souboru SYSTEM.INI jako skutečná brzda.



Při našem testování jsme zkoušeli otevírat v programu Paint Shop Pro obrázkový

soubor o velikosti 12 MB. Vedle této operace jsme spustili otevírání textového

dokumentu o velikosti 2 MB v programu MS Word. V extrémním případě trvalo

otevírání souboru v programu MS Word při zadané položce

ConservativeSwapfileUsage třikrát déle než za normálních okolností. Celkově se

projevilo, že situace je tím horší, čím je současně spuštěných programů více.



Při omezené velikosti odkládacího souboru všechny aplikace samozřejmě potřebnou

paměť dostanou, ovšem data nahraná v paměti předtím jinými spuštěnými

aplikacemi se odstraní. Z toho vyplývá, že pokud jsou odstraněná data opět

potřebná, musí je operační systém znovu nahrát z pevného disku do paměti.

Odkládací soubor slouží jako mezipaměť pro rychlý přístup k nedávno použitým

souborům. Odtud jsou pak nahrány daleko rychleji než ze svého původního

umístění. Námi diskutovaná metoda urychlení práce počítače má samozřejmě i své

výhody; například když pracujete na počítači pouze s jednou aplikací, anebo

když je na pevném disku málo místa. Správa odkládacího souboru rovněž vždy

zabere něco z výkonu procesoru. Takže i procesy vyžadující maximální výkon

procesoru mohou z výše uvedeného nastavení profitovat, i když pouze za

předpokladu, že nebudou z pevného disku načítat velké množství dat.







5. Odkládací soubor [II] (95/98/Me)



Větší výkon při omezení velikosti odkládacího souboru?



Cíl: Na rozdíl například od Linuxu používají Windows dynamický odkládací soubor

jeho velikost si operační systém mění podle potřeby. Pakliže má váš počítač

hodně operační paměti a zdá-li se vám odkládací soubor také moc velký, můžete

jeho velikost omezit.



Provedení: Pro omezení velikosti odkládacího souboru nemusíte kupodivu ručně

editovat žádný soubor. Otevřete si Ovládací panely a poklepejte na ikonu

Systém. Dále klepněte na kartu Výkon a zde stiskněte tlačítko Virtuální paměť.

Tady můžete v poli Virtuální paměť nastavit minimální a maximální velikost

odkládacího souboru. Při našich testech jsme jako maximální hodnotu nastavili

polovinu velikosti fyzicky nainstalované operační paměti.



Hodnocení: Omezení velikosti virtuální paměti výkon vašeho počítače nezlepší.

Pokud si nenastavíte maximální velikost odkládacího souboru na příliš malou

hodnotu, nebude to mít na výkon vašeho počítače žádný negativní vliv. Potud je

to spíše věc vašeho vkusu. Při malém množství místa na disku můžete takto pro

vaše data získat další prostor. Krize nastane tehdy, až bude operační paměť

zaplněná a místo vyhrazené pro odkládací soubor malé. V tomto případě se další

aplikace odmítnou spustit a za určitých okolností se celý systém může stát

nestabilním. Abyste pak mohli pokračovat v práci, musíte nejprve některé

spuštěné programy zavřít.



Při normálním používání počítače vybaveného 128 MB operační paměti stačí

Windows velikost odkládacího souboru 64 MB. Nenechte se ale velikostí

odkládacího souboru na pevném disku zmást. Vámi zadaná velikost odkládacího

souboru totiž neodpovídá jeho skutečné hodnotě. Ta nezávisí pouze na tom, kolik

místa na pevném disku smí soubor obsadit. Windows kromě toho potřebují pro

odložená data obrovský prostor pro jejich správu. Takže ve skutečnosti do

odkládacího souboru o velikosti 64 MB uloží Windows z operační paměti asi jen

10 MB dat.







6. Odkládací soubor [III] (95/98/Me)



Rychlejší systém se samostatně spravovaným odkládacím souborem?



Cíl: Když se to tak vezme, vlastně byste se o umístění a velikost odkládacího

souboru vůbec nemuseli starat. Windows jej spravují sama a automaticky. Pro

rychlejší Windows se však někdy doporučuje opak, že totiž si jeho umístění a

velikost zvolíte sami. To má na první pohled dvě nepopiratelné výhody: Za prvé

Windows odkládací soubor nevytvářejí až tehdy, kdy je to třeba, což stojí čas,

nýbrž odkládací soubor již existuje a je mu přidělen velký diskový prostor. Za

druhé umístěním odkládacího souboru na jiný pevný disk se zajistí, aby přístupy

na pevný disk mohly probíhat paralelně.



Provedení: Nastavení parametrů odkládacího souboru se provádí způsobem uvedeným

v tipu č. 5. Když v dialogovém okně pro nastavení virtuální paměti zvolíte

možnost Virtuální paměť nastaví sám uživatel, můžete si zvolit umístění,

minimální a maximální velikost odkládacího souboru. Pozor na nastavení

maximální hodnoty virtuální paměti, jež by měla být větší než velikost fyzicky

přítomné operační paměti na počítači.



Můžete si také zajistit, aby Windows nastavila velikost odkládacího souboru

hned po startu. To uděláte tak, že zadáte do políčka pro minimální a maximální

velikost odkládacího souboru stejnou hodnotu. Když se rozhodnete umístit

odkládací soubor na jiný disk, měl by být přinejmenším tak rychlý jako ten

systémový.



Hodnocení: Pro testovací účely jsme použili počítač s fyzicky přítomnou

operační pamětí o velikosti 16 MB, a to proto, abychom jej donutili využívat

odkládací soubor. Oproti očekávání nezpůsobuje automatické nastavování

velikosti odkládacího souboru systémem Windows žádné měřitelné prodlevy. Totéž

bylo zjištěno i v případě, kdy bylo nastaveno vytvoření odkládacího souboru o

určité velikosti hned při startu Windows.



Tato nastavení si ale můžete také provést z jiných důvodů. Prvním z nich může

být třeba to, že se vyhnete fragmentování odkládacího souboru a rovněž i trochu

neobvyklé situaci, kdy by mohlo dojít k tomu, že odkládací soubor zaplní celý

pevný disk. Tento stav ovšem často končí zatuhnutím Windows.



Měřitelný rozdíl se objevil při umístění odkládacího souboru na jiný disk. Byl

sice velmi malý, ale přesto: Při spouštění programů MS Word a MS Excel se

počítač urychlil asi o 4 a 6 %, měřeno benchmarkovým programem Sysmark 2000

(www.bapco.com). To je podle našeho názoru velmi málo. Při rychlosti dnešních

pevných disků se jedná o zrychlení řádově v milisekundách. Proto si myslíme, že

optimalizace počítače nastavováním parametrů odkládacího souboru není už dnes

tak aktuální jako ještě před několika lety.







7. Defragmentace (95/98/Me)



Rychlejší přístup na defragmentovaná data?



Cíl: Nejen firma Microsoft doporučuje provádět pravidelně defragmentaci pevných

disků a diskových oddílů. Fragmentovaný disk, na němž nejsou soubory seřazeny

přesně za sebou, nýbrž jednotlivé části souborů jsou roztroušené po celém

disku, snižuje výkon počítače. Při otevírání fragmentovaného souboru se totiž

nejprve musí jednotlivé jeho díly na disku vyhledat, a teprve pak se může

soubor otevřít.



Provedení: Ve Windows 95/98/ME je integrovaný program Defragmentace disku.

Naleznete jej v nabídce Start/Programy/Příslušenství/Systémové nástroje.



Hodnocení: Naše testy jsme prováděli ve Windows 95/98/ME, která se nacházela na

diskovém oddílu o velikosti 2 GB. Celý disk měl kapacitu 6,5 GB a jeho střední

přístupová doba byla 9,5 ms. Na disku bylo volného místa vždy méně než 20 %

celkové kapacity disku. Grafický soubor o velikosti 50 MB se pak po takto

zaplněném diskovém oddílu rozdělil. Podrobné informace o stupni fragmentace nám

poskytl program Defragmentace disku. Měřili jsme čas, který potřebuje program

Paint Shop Pro na to, aby tento soubor kompletně nahrál. Nato jsme pevný disk

defragmentovali a znovu jsme soubor otevřeli. Po srovnání obou výsledků jsme

žádný nárůst výkonu nenaměřili.



Následující jednoduchý výpočet ozřejmuje absurditu častého provádění

defragmentace. Pro defragmentaci pevného disku potřebujeme v našem případě asi

10 minut času. Střední doba přístupu na tento disk je 9,5 ms. Jestliže disk

obsahuje například 500 fragmentů souborů, jež denně otevíráme, pozdrží nás

fragmentovaný disk takto o 4,75 sekundy déle než defragmentovaný. Takže musíme

investovat 10 minut do spuštění a průběhu defragmentace disku, abychom čtení

souboru urychlili o 4,75 sekundy. To si myslíme, že se nevyplatí.



Dnešní počítače mají data uložena na pevných discích s velkou mezipamětí. Ta

řídí přístup k datům na něm uloženým, a právě rychlost pevných disků kompenzuje

ztrátu rychlosti způsobenou fragmentováním souborů. Můžeme proto říci, že

defragmentace na běžném počítači prováděná jednou za čtyři měsíce by měla být

více než postačující. Výjimkou snad jsou jen disky s velmi intenzivním

využitím, například na serverech, kde jsou uloženy databáze apod. Ty by měly

být defragmentovány pravidelně.



Tip: I pomocí programu Scandisk můžete zjistit, do jaké míry jsou jeden nebo

více souborů ve složce fragmentovány. Spusťte si program Příkazový řádek MS-DOS

a v něm zadejte příkaz:



scandisk /f c:\windows*.*



Zadáte-li kupříkladu příkaz scandisk /f c:\windows\win386.swp, sdělí vám

program Scandisk, do jaké míry je právě fragmentován odkládací soubor Windows.



Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? III.



8. TASKMON.exe (98/Me)



Rychlejší spouštění nejpoužívanějších aplikací?



Cíl: Windows 98/ME si zaznamenávají, které programy spouštíte nejčastěji. Po

spuštění defragmentace disku jsou pak tyto přesunuty na nejrychlejší část disku.



Provedení: Toto zaznamenávání probíhá na pozadí a provádí jej program

TASKMON.EXE, jenž se automaticky spouští při startu počítače a zapisuje

spouštění veškerých programů. Takto vytvořené protokoly jsou uloženy ve skryté

složce %windir%\applog. Když provádíte defragmentaci, program Defragmentace

disku vyhodnotí zde uložené výsledky a seřadí všechny spouštěné aplikace podle

toho, jak často jsou spouštěny, a přesune je na rychlejší část pevného disku.



Hodnocení: Na testování jsme použili počítač, který měl na pevném disku o

velikosti 6,5 GB vytvořený diskový oddíl o velikosti 2 GB. Střední přístupová

doba disku byla 9,5 ms. Nejprve jsme měřili čas, jenž potřeboval čerstvě

nainstalovaný program Paint Shop Pro ke spuštění. Poté jsme na počítači

spustili skript, jehož úkolem bylo po několik hodin neustále spouštět Paint

Shop Pro, aby se tak stal podle programu TASKMON.EXE nejčastěji používaným

programem. Nakonec jsme provedli defragmentaci pevného disku standardním

programem Deframentace disku, dodávaného s operačním systémem Windows. Rozdíl v

době spuštění před a po defragmentaci činil 1 sekundu. Shrnuto: Jestliže budete

tento program spouštět každý den dvakrát po dobu jednoho roku (uvažujme 200

pracovních dní), znamená to úsporu 6,5 minuty času. Takže častější

defragmentace za účelem ušetření času při spouštění programu také není dvakrát

praktická.







9. NTFS (NT/2000/XP)



Lepší výkon defragmentací NTFS?



Cíl: Windows 2000 a XP také standardně nabízejí program pro defragmentaci disku

(viz tip č. 7). Abyste ale mohli provést defragmentaci ve Windows NT4, musíte

použít program jiného výrobce. Také u těchto systémů by měla pravidelná

defragmentace urychlit spouštění vašich aplikací.



Provedení: Ve Windows 2000 a XP spustíte program pro defragmentaci pomocí

nabídky Start/Programy/Příslušenství/Systémové programy/Defragmentace disku.

Když používáte Windows NT4, použijte například program O&O Defrag. Najdete jej

na cédéčku přiloženém k PC WORLDu 11/2001, případně na internetové adrese

www.oo-software.com.



Hodnocení: Výše uvedené operační systémy jsou provozovány většinou na diskových

oddílech formátu NTFS. Co se týče defragmentace, je tento systém daleko méně

náročný na správu než FAT, nebo FAT32, na nichž pracují Windows 95/98/ME. Firma

Microsoft sice doporučuje i pro systém NTFS pravidelnou defragmentaci, ovšem

při našich testech byly rozdíly v dobách spouštění programů před a po

defragmentaci měřitelné až tehdy, kdy byl disk z více jak 80 % zaplněný.

Dokonce i když vaše Windows běhají na silně vytíženém oddílu NTFS, úplně jej

stačí uklidit třikrát až čtyřikrát ročně.







10. Rozložené svazky (2000/XP)



Dvojnásobná rychlost při dvou discích?



Cíl: Windows 2000 a XP nabízejí možnost vytvoření tzv. rozložených svazků. Při

této operaci dojde k rozložení diskového oddílu přes dva pevné disky a data

jsou pak rovným dílem zapisována na oba disky. Dochází k tomu, že každému z

disků se při zápisu nebo čtení stačí vypořádat pouze s polovičním množstvím

dat. Z toho teoreticky vyplývá, že by se měla zdvojnásobit jak rychlost čtení,

tak i zápisu. Při našich testech jsme zkoumali, zdali se náš závěr potvrdí.



Provedení: Pro vytvoření rozloženého svazku potřebujete alespoň dva pevné

disky. Ideální by bylo, kdyby byly stejného typu, ale půjde to i s různě

velkými pevnými disky. Výsledný svazek může mít maximálně dvojnásobnou

velikost, než jakou má nejmenší z obou disků. Postupujte následovně:



1. Klepněte na nabídku Start/Nastavení/Ovládací panely. Zde poklepejte na ikonu

Nástroje pro správu a nato na ikonu Správa počítače. Zde se přesuňte na položku

Úložiště a klepněte na ikonu Správa disků.



2. Rozložené svazky se dají vytvořit pouze z dynamických pevných disků. Pokud

se vám u pevných disků, jež používáte, objeví v seznamu typ Základní, musíte je

nejprve přeměnit na dynamické pevné disky. Klepněte proto pravým tlačítkem myši

na oblast vpravo dole označující disk a z kontextového menu zvolte příkaz

Inovovat na dynamický disk.



3. Na jednom z dynamických disků klepněte pravým tlačítkem myši na údaj o

nepřiřazeném místě a z kontextového menu zvolte příkaz Vytvořit svazek. Objeví

se Průvodce vytvořením svazku. Stiskněte tlačítko Další a ze seznamu možností

vyberte položku Rozložený svazek. Dále se řiďte pokyny průvodce.



4. Při formátování datového média můžete v poli Velikost alokační jednotky

vybrat z několika hodnot. Při ponechání položky Výchozí použijí Windows

nejmenší velikost clusteru, tedy například 4 KB to závisí na fyzickém

formátování pevného disku. Můžete zadat samozřejmě i hodnotu jinou, třeba 1 024

KB. Tento údaj je doporučen jako optimální pro práci s velkými soubory. Po

provedení výše zmíněných kroků se pak tyto pevné disky barevně zobrazí jako

rozložený svazek a přiřadí se jim stejné písmeno. V programu Průzkumník pak

naleznete disk nový, jehož velikost odpovídá součtu velikostí obou použitých

disků.



Hodnocení: Měřili jsme výkon pevných disků jako samostatných a po zřízení

rozloženého svazku. Při použití benchmarkového programu pro pevné disky s

názvem HD Tach vzrostla přesně podle očekávání přenosová rychlost ze 22,5 MB/s

na 41,4 MB/s. Mimochodem, sharewarovou verzi výše zmíněného programu určenou

pro Windows 95/98/ME najdete , případně též na internetové adrese

www.tcdlabs.com (HDTACH261.EXE, 956 KB). Po změření takových hodnot jsme se

zaradovali, naše radost však stejně rychle uvadla. Při použití benchmarkového

programu zaměřeného na měření rychlosti spouštění aplikací nebyl naměřen žádný

nárůst výkonu. Pouze program Paint Shop Pro ukázal v některých bodech nárůst

výkonu, ten jsme však spíše přisuzovali nepřesnostem při měření.



Stejná situace nastala také při dalších testech. Převod asi 200MB AVI souboru

do formátu WMA pomocí programu Windows Media Encoder 7.1 rovněž neprobíhal na

rozloženém svazku rychleji. Tato aplikace šířená jako freeware je určena pro

Windows 98/ME a 2000 a také ji naleznete , případně na internetové adrese

www.microsoft.com/Windows/win­dowsmedia/cs/wm7/encoder .asp (WMENCODER71.EXE,

4,71 MB).



Daleko lepší výsledky ve zvýšení výkonu byly naměřeny při dalších zkouškách.

Tak při kopírování souborů v rámci datového média došlo k urychlení až o 50 %

oproti samostatnému pevnému disku. Tento jev byl více patrný při kopírování

velkých souborů než malých. Další nárůst výkonu jsme zaznamenali při zvýšení

velikosti alokační jednotky na 1 024 KB.



Závěr je jasný. Kdo od vytvoření rozloženého svazku očekává zvýšení výkonů v

aplikacích typu MS Office a podobných, bude zklamán. Také při práci s velkými

soubory, například při úpravách videa, si moc nepomůže. Výjimkou je kopírování.

Při většině prací se soubory spíše záleží na rychlosti přístupu než na

rychlosti přenosu dat. Při provádění benchmarku na rychlost aplikací je

rozhodující výkon systému. I vylepšení pouze jednoho parametru v našem případě

přenosové rychlosti se příznivě projeví na celkovém výkonu počítače. Zvýšení

rychlosti kopírování je ale vyváženo větším rizikem ztráty dat. Pokud vám jeden

pevný disk odejde, chybí vám nejen polovina souborů, nýbrž ještě jedna polovina

od každého souboru. Vaše data jsou tímto prakticky nepoužitelná.



Pro srovnání jsme zkusili použít řadič EIDE-Raid-0 od firmy Promise. I ve

Windows 95/98/ME můžete používat řadič Raid a na systém disků připojených na

tento řadič můžete dokonce instalovat operační systém. Tím si sice urychlíte

start operačního systému, ale jinak jsou výsledky srovnatelné se softwarovým

řešením ve Windows 2000 a XP. Při používání standardních programů však asi

sotva získáte významnější nárůst výkonu.







11. Využití operační paměti (95/98/Me/NT)



Více paměti bez zbytečných DLL knihoven?



Cíl: I když na počítači ukončíte aplikaci určenou pro operační systém Windows,

stále ještě zůstávají po nějakou dobu v operační paměti nahrané DLL knihovny,

jež byly pro ukončený program potřebné. Jelikož po ukončení programu jen

zabírají místo, chtěli byste donutit Windows k tomu, aby se všechny součásti

programů a DLL knihovny okamžitě po skončení programu odstranila. To by bylo

dobré zvláště pro starší počítače s malou velikostí operační paměti, neboť by

se paměť uvolnila pro další běžící aplikace.



Provedení: Spusťte si program Editor registru (stačí klepnout na nabídku

Start/Spustit, potom do pole Otevřít: zadat příkaz regedit a potvrdit tlačítkem

OK). Přesuňte se na klíč

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\Explorer. Zde

vytvořte nový klíč s názvem AlwaysUnloadDLL. Některé zdroje jako například

ZD-Net (www.zdnet.com/pcmag/pclab­s/solution/uu1602c.htm) sice hovoří o tom, že

AlwaysUnloadDLL má být textová hodnota ležící v klíči Explorer. Jak ale můžete

vidět na WWW stránce firmy Microsoft

(http://msdn.microsoft.com/library/en-us/shellcc/platform/Shell/De­bugging.asp),

je tato informace nepravdivá.



Hodnocení: Ani ve Windows 95/98/ME, ani ve Windows NT4 nepřinesla výše zmíněná

úprava registru žádné měřitelné vylepšení, např. více volné operační paměti. I

DLL knihovny nahrané v operační paměti po ukončení programu v podstatě

významněji nemizely. Pro vás má výše zmiňovaná úprava registru použití pouze

tehdy, když bojujete s chybně naprogramovanými aplikacemi. Windows totiž

všechny DLL knihovny smažou automaticky v okamžiku, když je už žádný ze

spuštěných programů nepotřebuje. Kdyby program kvůli chybě nahrané DLL knihovny

okamžitě neuvolnil, zůstávaly by v paměti dále. Existuje-li ale v registru

Windows klíč AlwaysUnloadDLL, volají Windows každých 15 sekund funkci

DLLCanUnloadNow té právě nahrané DLL knihovny. V německé Microsoft Knowledge

Base je popis této chyby uveden ve spojení s programem Winzip 6.3 a 7.0 (viz

web adresu www.microsoft.com/IntlKB/Ger­many/Support/kb/D3/D36898­.htm). Pokud se

u vás výše zmíněná chyba objeví, mohl by se vám experiment s klíčem

AlwaysUnloadDLL vyplatit. Jinak své uplatnění nalezne maximálně mezi

programátory.







12. Úklid operační paměti (95/98/Me/NT/XP)



Lepší optimalizace operační paměti s použitím systémových utilit?



Cíl: Programové nástroje pro optimalizaci operační paměti slibují celkové

zlepšení výkonu systému. Toho má být dosaženo kombinací systémových nastavení

pro správu cache Windows a rezidentního programu, který neustále udržuje

dostatečně velkou volnou fyzickou operační paměť, přičemž právě nepotřebná data

přesunuje do odkládacího souboru.



Provedení: Pro testování jsme použili pro soukromé použití zdarma dostupný

program RAM Idle. Verzi 4.8 naleznete , případně na internetu na adrese

www.tweaknow.com (RAMIDL9X.EXE, 952 KB pro Windows 95/98/ME a RAMIDLXP.EXE, 982

KB pro Windows NT4, 2000 a XP). Tato utilita slibuje optimalizaci nastavení

cache Windows, kterou ale také můžete udělat sami. Zvláštnost použití programu

spočívá v automatickém výpočtu optimálních hodnot, závislých na množství

operační paměti nainstalované v paměti počítače. Kromě toho se také dá program

použít k uvolnění paměti před spuštěním nějaké aplikace, přičemž dochází k

přesunu dat z fyzické operační paměti do virtuální.



Hodnocení: K testu byl použit počítač s nainstalovanou operační pamětí o

velikosti 32 MB, což je konfigurace, jež obecně nezabraňuje efektivní práci na

počítači, ale kde se přesto doporučuje provést vyladění výkonu. V testech jsme

měřili dobu spuštění programu MS Word, a to čtyřikrát. Poprvé bez spuštěného

programu RAM Idle, potom se spuštěným programem, ale bez úprav nastavení.

Potřetí jsme provedli úpravy nastavení programu RAM Idle, a konečně naposledy

jsme provedli speciální úklid operační paměti těsně před spuštěním aplikace MS

Word.



Výsledky měření byly překvapivé: Bez optimalizace nastavení cache Windows

dokázal program RAM Idle urychlit spuštění aplikace MS Word o 26 procent, a to

s využitím právě jím udržované volné operační paměti. Po úpravě nastavení cache

Windows rychlost spuštění klesla o 40 procent.



Úklid paměti těsně před spuštěním programu MS Word opět bilanci vylepšil, ovšem

jen na hodnotu, které jsme dosáhli bez použití utility RAM Idle. Obecně tedy

nemá smysl se slepě spoléhat na automatické výpočty optimálních hodnot. Kdo

chce skutečně optimálně vyladit počítač, nebude tímto způsobem obcházet nutnost

ponořit se do hlubšího studia práce cache Windows, ale po prozkoumání

problematiky si hodnoty zadá ručně sám přímo do registru.



Přesto je zajímavé, že druhou oblast použití, totiž uvolnění fyzické operační

paměti pro nově spouštěné programy, splnil bezchybně. Na dobře vybaveném

počítači se 128 MB operační paměti se utilitě zvýšit výkon počítače už

nepodařilo. Naopak i zde optimalizace nastavení cache Windows způsobila ztrátu

výkonu, takže je pochopitelné, že o takovou „automatickou optimalizaci“ asi

nikdo moc stát nebude.



Tipy, které lžou aneb co je pravda a co lež? IV.



13. Nastavení priority aplikací (95/98/Me)



Lepší výkon mikroprocesoru nastavením priorit?



Cíl: Ve Windows 95/98/ME má nikde nedokumentovaná hodnota v registru s názvem

CPUPriority sloužit k tomu, aby v popředí běžící aplikace dostávala více času

procesoru, a tedy i efektivněji pracovala. Podle některých WWW stránek

zabývajících se laděním výkonu počítače má jednotlivým aplikacím přinést až o

10 procent vyšší výkon.



Provedení: Spusťte program Editor registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Services\VxD\BI­OS. Zde vytvořte

novou hodnotu typu DWORD se jménem CPUPriority. Zadejte jí v desítkové soustavě

hodnotu 1 a restartujte počítač. Hodnota 1 slouží k tomu, aby program dostal

vyšší prioritu a tedy i více času procesoru, než aplikace běžící na pozadí.

Hodnota 0 má dát programu k dispozici všechny dostupné systémové prostředky,

hodnota 2 téměř všechny prostředky, ale rozhodně více než údajně standardní

hodnota 3.



Hodnocení: Windows tato položka v registru nechává chladnými. Ani navrhovaná

hodnota 1, ani daleko nebezpečněji vypadající hodnota 0 nezanechaly na systému

žádnou změnu. Jako program pro testování jsme použili freewarovou utilitu

Pov-Ray, jež přepočítává obrázky metodou Raytracing. Utilitu naleznete ,

případně na adrese www.povray.org (POVWIN3.EXE, 4,96 MB). Aplikace se také dá

použít jako benchmarkový program pro měření výkonu procesoru.



Tato fáma pravděpodobně pochází ze světa Windows NT, kde skutečně mohou

programy mít vyšší prioritu. Dokonce ani Microsoft Knowledge Base se o tomto

klíči nezmiňuje. Také domněnka, že by některé speciálně naprogramované aplikace

mohly mít z tohoto klíče nějaký užitek, se nepotvrdila. Ostatně se rovněž

ukazovalo na podobné hodnoty, jež měly být vychvalovány ve spojení s výše

uvedenou položkou. Jednalo se o položky registru s názvy PCIConcur a FastDRAM.

Ani tyto se nijak neprojevují.







14. Spouštění operačního systému (95/98/Me)



Ušetříme čas při spouštění počítače prostřednictvím souboru WINSTART.BAT?



Cíl: Během startu Windows se standardně spouští i dávkový soubor WINSTART.BAT.

Pro urychlení startu počítače se doporučuje vytvořit ve složce Windows soubor s

tímto jménem a s nulovým obsahem. Windows pak nebudou ztrácet čas hledáním

tohoto souboru.



Provedení: Prázdný soubor vytvoříte velmi snadno a rychle. Spusťte program

Příkazový řádek MS-DOS a v něm zadejte příkaz:



copy nul %windir%\winstart.bat



Hodnocení: Nějaké zvlášť velké zrychlení startu Windows jsme při tomto tipu

neočekávali. Koneckonců hledání souboru na cestě pro spustitelné soubory trvá

zlomky sekundy. Samotný tip působí proti tomu, co slibuje. Každý dávkový soubor

totiž potřebuje pro své spuštění příkazový interpreter COMMAND.COM, a ten se

musí nahrát i tehdy, když je dávkový soubor prázdný. Už jenom nahrání

interpreteru trvá asi dvě sekundy, což je daleko více než doba, kterou Windows

stráví hledáním onoho dávkového souboru.







15. Komprimace (95/98/Me/NT/2000/XP)



Více volného místa získaného komprimací programů?



Cíl: Pro úsporu místa na pevném disku můžete zřídka používané soubory zabalit

do archivu nebo použít komprimované disky. Nemůžete naposledy zmiňovanou

možnost využít, protože používáte systém souborů FAT32? Pro tento případ

existují utility, jež komprimují EXE a DLL soubory tak, že i po komprimaci jsou

přímo spustitelné.



Provedení: Pro komprimaci souborů jsme použili sharewarový program Aspack.

Najdete jej samozřejmě , anebo na internetové adrese www.aspack.com

(ASPACK211.ZIP, 290 KB). Program používá pro práci s archivy formát ZIP. Kromě

úspory místa slibuje výrobce, že nedojde k žádné ztrátě výkonu. Přístup k

souborům bude stejný jako před komprimací, tj. například přes příkaz

Soubor/Otevřít nebo přes příkazový řádek. Také je možné (a velmi se doporučuje)

vytvořit zálohu souborů.



Hodnocení: Pro účely testování jsme zkomprimovali všechny EXE a DLL soubory z

programových složek MS Office 2000 a Star Office 5.2. Výsledek byl vcelku

uspokojivý: Složka, v níž byl nainstalovaný MS Office, se zmenšila o 33 %,

složka obsahující program Star Office dokonce o 63 %. Přesto nemůžeme tento tip

tak docela doporučit. Po komprimaci se MS Office zprvu vůbec nespustil nejprve

jsme museli nahradit soubor MSO9.DLL jeho nekomprimovanou verzí. Abyste se

připravili na všechny možné eventuality, které by mohly nastat, museli byste

mít uloženy všechny programové soubory rovněž v nekomprimované verzi. Tak ale

místo (o něž vám především jde) neušetříte.



Nápadný byl i delší start obou programů. Při jeho přesném změření bylo

zjištěno, že aplikaci MS Word trval o 66 % déle, programu Star Office o 57 %

déle. Tyto údaje platily vždy pro první spuštění programu, při následných

opakovaných spuštěních se situace ještě více zhoršila. Nekomprimované programy

využívaly toho, že při opakovaném spouštění využívaly cache, a tím potřebovaly

pro spuštění pouze asi polovinu času oproti prvnímu startu. Tento efekt se ale

při komprimovaných EXE a DLL souborů částečně vytratil, neboť komprimované

programy musely být v operační paměti vždy nejprve dekomprimovány. Cache pak

při opakovaném spouštění vylepšila dobu startu aplikací asi o 25 %. Celkově se

zdá dosažená úspora místa tímto způsobem opět nepraktická. Své využití může

najít eventuálně tam, kde se programy spouští z pomalé sítě. Zde se může podle

typu aplikace příznivě projevit výhoda přenosu menšího objemu dat.







16. Systém souborů (95/98/Me)



Rychleji s větší cache pamětí pro jména a cesty k souborům?



Cíl: Windows 95/98/ME ukládají jména a cesty otevíraných souborů do cache. Při

dalším požadavku na ně pak Windows nahrají jejich jméno a cestu právě z této

mezipaměti pro urychlení otevření souboru.



Provedení: Klepněte na nabídku Start/Ovládací panely a v nich poklepejte na

ikonu Systém. Nyní se přesuňte na kartu Výkon a stiskněte tlačítko Systém

souborů. Na kartě Disk máte v poli Nastavení možnost výběru tří položek: Stolní

počítač, Přenosný počítač a Síťový server. Při výběru jedné z nich zároveň

nastavujete velikost cache pro jména a cesty otevíraných souborů. Parametr

nastavený pro zlatou střední cestu, tj. Stolní počítač představuje paměť pro

uložení 32 cest a 677 jmen souborů, k nastavení typu Síťový server náleží až 64

cest a 2 729 jmen souborů.



Hodnocení: Po výběru položky Síťový server se skutečně výkon systému souborů

zlepšil. Výkon testovaný prostřednictvím benchmarkového programu Sysmark 2000 u

aplikací MS Word, MS Excel, Paint Shop Pro a Netscape Communicator se významně

zvýšil oproti tomu, jenž byl dosažen při výběru položky Stolní počítač.



Cache samozřejmě obsazuje operační paměť. Jestliže má váš počítač málo fyzické

operační paměti, měli byste nechat nastavenou spíše položku Stolní počítač, jež

vyžaduje 8 KB paměti. Jinak můžete v klidu použít položku Síťový server, která

už potřebuje 16 KB operační paměti. U staršího notebooku je výhodné ponechat

nastavení Přenosný počítač, neboť pak nejen že se obsazuje málo paměti, ale

spotřebovává se také méně elektrického proudu.







17. Fonty (95/98/Me)



Lepší výkon snížením nainstalovaného počtu fontů?



Cíl: Velké množství typů písma (fontů) nainstalované na vašem počítači snižuje

výkon systému. Windows je při svém startu všechna nahrávají do operační paměti,

aby k nim mohla rychleji přistupovat. Proto se pro zvýšení výkonu doporučuje

všechny nepoužívané fonty odstranit.



Provedení: Nepotřebné typy písma odstraníte poklepáním na ikonu Písma v nabídce

Start/Ovládací panely. Objeví se vám seznam písem nainstalovaný ve vašem

počítači. Klepněte na písmo, jež chcete odstranit, a z menu Soubor zvolte

příkaz Odstranit.



Hodnocení: Celý tento tip patří kompletně do říše bájí. Ještě ve Windows 3.11

byly všechny fonty nahrávány do paměti při spouštění Windows. Ale už nejranější

verze Windows 95 přišla s vylepšenou správou fontů. Druhy písma jsou zaneseny v

registru. Windows při startu tyto údaje načtou, ale do operační paměti nahrají

pouze odkazy na ně. Tím se sice spouštění o něco prodlouží, ale jedná se

zdržení vskutku minimální. Kromě toho je velikost operační paměti obsazená

odkazy na fonty rovněž nepatrná. Zpomalení počítače jsme zpozorovali pouze

tehdy, když jsme v programu MS Word otevírali nabídku s typy písma. Tady to

skutečně trvalo delší dobu, než se kompletní nabídka všech písem objevila.



Ostatně Windows 95/98/ME mohou pracovat jen asi s 1 000 druhy písem. Přesný

počet závisí na počtu znaků v názvu písma, protože jeden klíč v registru může

pojmout jeden řetězec do velikosti maximálně 64 KB. Ve Windows NT4 (Service

Pack 5 a vyšší), 2000 a XP je už toto omezení odstraněno.







18. Uvítací logo (95/98/Me/NT/2000/XP)



Rychlejší spouštění programů bez uvítacího loga?



Cíl: Většina programů ve Windows vás při spouštění přivítá úvodním logem (jinak

také nazývaným Splash Screen). Tato loga mohou působit velmi rušivě a ne

každému může být vhod, když se spouštěný program tímto způsobem dere do

popředí. Kromě toho se určitě nemůžete zbavit podezření, že zobrazování

uvítacího loga zpomaluje spouštění programu. Cílem tedy je dosáhnout toho, aby

se alespoň nejčastěji používané programy spouštěly bez úvodního loga.



Provedení: To, zdali můžete uvítací logo deaktivovat, závisí na programu

samotném. Ne všichni výrobci softwaru mysleli na možnost spouštění aplikace bez

zobrazení uvítacího loga. U mnoha programů ale můžete již zmiňovanou funkci

vypnout prostřednictvím nedokumentovaných přepínačů či zásahů do registru. Tak

například programy MS Word 2000 a XP se spouští bez uvítacího loga, když ke

startu použijete příkaz winword.exe /q. Na program MS Excel 2000 a XP zase

platí příkaz excel.exe /e. Ale pozor program se spustí bez otevřeného sešitu.

Proti zobrazení uvítacího loga aplikace Outlook Express 5/6 pomůže zásah do

registru. Spusťte program Editor registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Current_User\Identities\{xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx}\Software\Mic

rosoft\Outlook Express\5.0. Tento klíč platí i pro použití v programu Outlook

Express verze 6.0. Řetězec vytvořený z písmenek x je zástupný výraz pro

libovolnou identitu. V tomto klíči nejprve vytvořte novou hodnotu typu DWORD s

názvem NoSplash a pak přiřaďte hodnotu 1.



Hodnocení: Při našich testech jsme zaznamenávali a porovnávali doby spouštění

programů s uvítacím logem a bez něj. Mezi každým měřením jsme vždy úplně

restartovali počítač, abychom zabránili nahrávání programů z cache. Po

nesčetných spouštěních jsme dospěli k těmto závěrům: Program MS Word startuje s

uvítacím logem i bez něj stejně rychle. MS Excel s potlačeným zobrazením

úvodního loga a bez spouštění nového sešitu startoval o 25 % rychleji. Tento

výsledek je ale způsoben tím, že MS Excel nevytvářel při tomto spouštění žádný

nový sešit. Jestliže MS Excel chcete používat k otevírání již připravených

dokumentů, můžeme vám tento způsob spouštění doporučit. Ani v programu Outlook

Express nemá potlačení zobrazování uvítacího loga zásahem do registru žádný

vliv na dobu startu programu. Možná větší význam než úspora času má pro nás

právě možnost zrušení obtěžujících obrazovek. A vzhledem k tomu, že se na nich

stejně objevuje pouze název programu a jeho verze, jistě pro většinu z nás

nebude jejich postrádání žádným velkým neštěstím.









</cesta></cesta></cesta>