Trendy ve světě přenosných kanceláří

Takže je to opět tady: trendy zaměřené na kanceláře, ovšem tentokrát v „přenosném“ či „přenositelném“ měřítku, i když právě to poslední příčestí určitě není adekvátní, protože přenositelné je při troše snahy a námahy vše. Velmi stručně – co je dnes nového a co bychom měli vyzdvihnout?



Jako každým rokem, různé laptopy či notebooky jsou stále

rychlejší a vybavenější. Naši uživatelé ovšem nejspíše využijí

jejich pokles cen, kde byla prakticky „vyhlášena“ nová magická

cenová hranice 1 000 dolarů. A přinejmenším ve světě počítačů se

výrobci snaží pohybovat se právě pod takovýmito cenovými stropy

(vlastně podlahami). K tomu jim letos napomohou především nové

procesory, jak uvidíme dále. Do rodiny přenosných počítačů ovšem

patří i různá „hand“ či „palm“ zařízení, která již „letos“ musíme

brát vážně – díky větší použitelnosti, novým operačním systémům

i aplikačnímu softwaru. Jsou to především softwarové záležitosti

jako je Java či PDF, které nabízejí velké možnosti další expanze

do digitálního světa. Smyslem úvodu ovšem není ve stručnější

podobě zopakovat obsah celého článku, takže místo dalšího

vypočítávání položek raději k vlastnímu tématu.

Přenosná kancelář je ve své vlastní podstatě poněkud pochybný

termín. Ve většině případů nenastává ta krajní varianta, kdy si

uživatel skutečně vše potřebné k práci (třebaže kancelářské typu)

nosí s sebou. Spíše si můžeme představovat jakousi formu

„distribuovaného“ systému, kdy si přenáší pouze kousek svého

pracovního světa. A svět se mu to snaží usnadnit (či snad

zkomplikovat?) tím, že prakticky jakékoli dnešní počítačové

zařízení či periferie existují v mobilní verzi, ať už jde

o miniaturní tiskárnu, skener (či kombinované zařízení) nebo

modem v formě PC karty. Je dobré býti připraven skutečně na

VŠECHNO, zvláště pokud sám sebe zařazuji do kategorie poweruser.

Jakkoli jsou tato zařízení miniaturní, nemůžeme je prostě

s sebou nosit všechna. Jediným nouzovým řešením by snad byla

periferie typu „all-in-one“, tedy nějaký multifunkční přístroj.

Ty by měly vůbec hrát velkou roli v menší kancelářích, pro které

se například jen těžko může vyplatit kupovat skener, fax,

tiskárnu a kopírku, což je typická sada funkcí nabízená těmito

univerzálními přístroji (viz např. na našem trhu HP OfficeJet) –

neopomenutelným argumentem pro jejich koupi může být nejen menší

zastavěný prostor, ale také jednodušší obsluha, kdy nezbytnou

komunikaci typických párů zařízení, jako jsou skener-fax,

fax-tiskárna či skener-tiskárna, můžeme zvládnout jedním

tlačítkem bez jakéhokoli intermezza na počítači. Jak se ovšem

zdá, zejména v naší realitě se prozatím příliš neuplatňují. Možná

malá komputerizace těch skutečně malých kanceláří, možná

nedostatek marketingu či i nezralost zařízení? Nebo že by k nám

ten skutečný boj o ušetření každé zbytečné investice nedorazil?

Před pár řádky jsme nakousli téma miniaturizace. Ten náš svět je

někdy skutečně zvláštní (zábavný), stačí jen důkladněji jej

pozorovat s jistým odstupem. Například z úhlu četnosti či

oblíbenosti určitých slov. Není tomu tak dávno, kdy světu vládla

miniaturizace. Tedy „vládla“, byla všude vidět, všude byla

zmiňována, zkrátka a dobře představovala zhmotnění dřívějšího

dění a snah. (Pokud bychom snad měli najít analogii, tak jedině

kouřící komíny a valící se mohutné řeky roztaveného železa ve

večernících z padesátých let.) A potom jednoho dne, po letech či

desetiletí vše ustalo.

Neustále pokračující miniaturizace se u procesorů dostala mimo

rámec lidské představivosti (submikronové výrobní procesy),

zatímco u různých typů elektroniky ztratila smysl. To druhé

souvisí především s ergonomickými měřítky, kde tlačítko, které se

musí mačkat špendlíkem či speciálně pěstěnými nehty, ztrácí

smysl, stejně jako zařízení pracující s papíry velikosti A4 jen

těžko může být formátu krabičky od zápalek. U přenosných tiskáren

se tak velikostní (z hlediska výsledného objemu) vývoj prakticky

zastavil a pohyb se děje na poněkud jiné frontě hmotnosti, kde

hrají u dnešních, převážně inkoustových modelů, roli úvahy, zda

používat miniaturní inkoustovou hlavu, stačící na pár listů, či

plnou variantu „od“ stolních modelů, která zase naopak ubírá na

prostoru pro akumulátory. (Jakmile výrobce zdůrazňuje nízkou

hmotnost svého přístroje, můžeme si vsadit, že mnoho listů bez

výměny inkoustu nevytiskneme.)



Svět notebooků



Z důvodu rozsahu článku však musíme učinit prudký tematický skok

a přece jen se podívat na klasické téma laptopů či notebooků.

Jejich vybavení se do jisté míry standardizovalo a je více méně

ekvivalentní se stolními kolegy (samozřejmě např. co se týče IR

komunikací, má mírný náskok) již nějaký čas, ovšem s tím

dodatkem, že např. s mnoharychlostními jednotkami CD-ROM či

rozlišeními displeje nad 800 × 600 se dnes setkáváme v podstatně

dostupnějších cenových kategoriích – tedy „sub-2 000 $“. Tady

ceny komponent klesaly více než příznivě, a pokud máte zájem

o nějakou „slim“ (tenkou) verzi zařízení, i kdyby to mělo být

třeba DVD-ROM, pravděpodobně ji seženete. Samozřejmě to platí

i o populárních mechanikách Zip, které se ovšem ve standardním

vybavení přenosných počítačů příliš nevyskytují – v tomto

případě je nekompatibilita s disketami problémem, protože obě

mechaniky s sebou mít asi nebudete, a jestliže vám někdo

„podstrčí“ životně důležitá data na disketě, budete nahraní.

Nezdá se nicméně, že by podobné argumenty nahrávaly rozšíření

vícekapacitních jednotek shora kompatibilních s disketami (typu

LS-120), které se proti Zipu derou na světlo jen velmi obtížně.

Tak to dopadá s pozdními příchody na scénu.

Toho je si ostatně vědoma i Iomega, jež do budoucna nejde s vizí

200MB či 1GB mechaniky Zip (ostatně tuto kategorii kapacit firma

oslovuje – z hlediska tloušťky kazet pro notebooky nevhodnými –

Jazy), ale snaží se opět vytvořit nový trh s mechanikami

kategorie typu Click! Ty jsme již v tomto časopisu zmiňovali, jde

o podstatně menší a o něco méněkapacitní bratříčky mechanik Zip,

které by neměly být problémem ani v případě konstrukce palmtopů

či Psionů. K této kategorii se ale za chvíli dostaneme, ostatně

hranice mobilních světů se tu poněkud smazávají, přinejmenším

z cenového pohledu.

Někdy ke konci minulého roku byly zahájeny velmi úporné boje

o pozice prodejců počítačů s cenami na hranici 1 000 dolarů.

Tento segment trhu se ukázal jako velmi zajímavý, a mimo jiné

těžce poškodil perspektivy různých neúplných variant PC (NetPC

a spol.). Dnes je firma, která model PC v této cenové hladině

nenabízí, považována analytiky Wall Streetu za „neperspektivní“.

Něco podobného se pro letošek očekává i pro kategorii notebooků,

přičemž se její cenové dno při cestě dolů mine s cenovým stropem

palmtopů a cenové i výkonové úvahy do jisté míry ztratí

„vetovací“ právo, rozhodující bude vhodnost (z hlediska

velikosti, dostupných aplikací atd.) daného typu zařízení.

Nyní je ale načase se krátce zastavit u problematiky výpočetního

výkonu, kde byla situace v první čtvrtině roku poněkud zmatená.

Viníkem byly především dostupné procesory, kde zájem a ostatně

i nabídka výkonnějších modelů trochu stagnovala. Od doby uvedení

233MHz procesorů Pentium MMX se totiž mimo specifické

profesionální kategorie neobjevil žádný nový software, který by

skutečně explicitním způsobem zvyšoval nároky na procesorový

výkon. Teoreticky vám na psaní dopisů může stačit T602 a nějaký

ten 386SX, zatímco pokud si chcete užít pohodlí kontrol pravopisu

běžících v reálném čase na pozadí vaší práce, vystačíte si s MS

Office 97 a nějakým tím Pentiem. Dokud se neobjeví tak dlouho

slibované ovládání pomocí hlasu či skutečně užitečná práce v 3D

uživatelském rozhraní, nebudou kanceláře tlačeny do světa Pentií

II a 100MHz základních sběrnic. To je jeden z mnoha důvodu již

zmiňovaného zájmu výrobců o nižší cenové kategorie.

V kategorii přenosných počítačů se situace dále komplikuje

nedostatkem vhodných procesorů. Noví „miláčkové“ marketingových

oddělení firmy Intel, procesory Pentium II, jsou totiž nesmírně

žraví na el. příkon a vyznačují se novým typem rozhraní a také

ochranným obalem, který je poněkud přerostlý. Všichni jsme proto

netrpěli čekali na počátek dubna, kdy Intel uvedl 233– a 266MHz

Pentium II upravené pro přenosné počítače. Je to především nový

0,25mikronový proces, který umožnil stlačit spotřebu dolů, a od

nových procesorů tak můžeme v přenosných počítačích čekat cca

22% zlepšení životnosti baterií a 10% výkonu ve srovnání

s staršími MMX modely stejné frekvence. Zatímco nic z toho není

revoluční, umožní to firmy Intel dokončit únik ze světa první

generace procesorů MMX a plně převést výrobní linky na nové

modely. Pro uživatele přináší Pentium II především lepší výkon

pod operačními systémy Windows NT (4.0 a budoucí 5.0) a podobně

náročným aplikačním softwarem, a tudíž by mohlo být počátkem

první skutečné infiltrace Windows NT do přenosného světa.



Svět palmtopů



A co se mezi tím vším dělo ve světě skutečných „příručních“

zařízení? Je to trh stále perspektivnější, ale na růžích příliš

ustláno nemá. Pravidla hry ještě nebyla stanovena, a na rozdíl

od značně konvergujících laptopů je každý palmtop naprosto

odlišný, vyžadující jiné rozhraní k periferiím atd. Podobná

situace ovšem již nemůže být dlouho únosná. Z dlouhodobého

hlediska můžeme očekávat nástup zařízení, která budou používat

nějaké hodně okleštěné podoby těch „velkých“ procesorů

a operačních systémů, ať už z důvodu menšího uživatelského stresu

či snadnějšího vývoje.

Poměrně hodně pozornosti na počátku roku poutalo zastavení výroby

Newtona firmou Apple, jehož doslovnou popravu nařídil a vykonal

Steve Jobs, staronový šéf firmy. Newton bylo první zařízení,

které se o přežití na ještě neexistujícím trhu pokoušelo. A je

nutno říci, že z hlediska uživatelů poměrně úspěšně. Po prvních

verzích nedostačujících výkonem Newton dozrál k zařízení,

nabízejícímu velmi slušné rozpoznávání psaného písma, komplexní

operační systém, a fungující trh s periferiemi a aplikacemi.

K většině z toho se současné modely konkurenčních zařízení ani

nepřibližují. Výsledkem byla skutečně vysoká cena Newtona, která

byla ovšem jistými třídami zákazníků (lékaři provádějící

vyšetření) plně akceptovatelná. Steve Jobs chce ale vykonanou

cestu zahájit od samotného začátku znovu – tentokrát zařízením

provozujícím jakýsi Mac OS Lite a pravděpodobně spojujícím

funkčnost přenosného počítače s přehrávačem CD a DVD a současně

terminálem Internetu. Příští rok se uvidí.

Konkurence si mezitím vedla velmi zdatně, nenechávala trh ležet

ladem a např. firma 3com dosáhla fenomenálního úspěchu se svým

PalmPilotem (který se oproti Newtonovi vejde do kapsy u košile),

jenž by již touto dobou měl odpovídat asi milionu prodaných

kousků. Podobný úspěch se pochopitelně projevuje i v podpoře

zařízení softwarovými producenty, a např. životně důležitá

synchronizace dat s PalmPilotem je dnes nabízena ve většině

organizérů (míněno programech pro PC). Vedlejším důsledkem

úspěchu je však zvýšená aktivita konkurence, v tomto případě

i firmy Microsoft, která se na tomto poli hodlá prosadit se svým

operačním systémem Windows CE (na němž není Pilot založen). Firma

3com si ovšem připsala první kolo, když na jaře vyhrála spor

o práva na název „Palm PC“.

Windows CE, s masou Microsoftu v pozadí, mají však cestu do světa

malých přenosných zařízení otevřenou. Na dubnové konferenci WinCE

byla předvedena řada novinek, především verze Windows CE 2.1,

která nabízí výrazná zlepšení jako „použitelný“ tisk, podporu

síťového tisku, podporu paralelního portu a USB, a samozřejmě

vylepšení v rámci vlastní architektury systému. Pro řadu

z těchto funkcí ale ještě neexistuje hardware, takže.

Důležitější jsou ovšem zmínky o směru dalšího vývoje, který jen

těžko přinese ovoce ještě letos. Měla by to být především podpora

barevných obrazovek (konkurence jdoucí vlastní cestou, jako je

např. HP, se sem již dostala), implementace Visual Basicu pro

všechna zařízení atd. Firma Microsoft však při jiné příležitosti

– opět v dubnu – ohlásila dvě licenční smlouvy: jednu týkající

se společného vývoje platformy Auto PC s Intelem a druhou se

Sony, která použije rozhraní CE pro zatím neurčený model domácí

elektroniky. A ještě o něco později, Microsoft licencoval od Sony

architekturu pro síťovou komunikaci domácích audiovizuálních

zařízení. Jde zřejmě o nějakou variantu rozhraní Sony S-Link

a možná je to počátek konce s rozčilováním se při propojování

zařízení od různých výrobců, které nepochybně každý náročnější

uživatel dobře zná.



Java, PDF další softwarové trendy



U všech zmiňovaných oblastí je ale nakonec důležitý aplikační

software, který rozhoduje o vlastní užitečnosti zařízení pro

dotyčného uživatele. Např. teprve PalmPilot v kombinaci

s odlehčenou verzí Excelu se může stát naprosto plnoprávným

pomocníkem při práci ve „skladovém poli“. Vývoj pro systémově

a hardwarově roztříštěné platformy je ovšem náročnější, i když

nejsou zase tak zaplněné konkurencí, jako je tomu ve světě PC.

Tady čekáme spíše na silné standardy, ať už systémové či

souborové – přičemž právě u přenosných zařízení nemůžeme čekat

masivnější podporu importů z tisíce různých formátů.

Rozšíření dokumentů v PDF firmy Adobe by mohlo napomoci např.

právě zařízení podporující PostScript level 3, která mohou PDF

přímo tisknout (a na odesílajícím zařízení nemusí být ani Acrobat

Reader, stačí soubor poslat na port tiskárny).

Opravdu důležité ale budou implementace Javy. Spojení jazyku Java

(původně orientovaného na ovládání domácí elektroniky a později

jako interaktivní doplněk WWW stránek) a kanceláře se může

zpočátku zdát naivní. Toto partnerství je ale pro budoucnost

nezbytné, zejména v oblasti aplikací šitých na potřebu uživatele.

A vývoj na bázi jazyku Java se děje nejen ve světě, ale i u nás,

a přičemž právě tady se mohou malé vývojové týmy docela dobře

dostat na špici světového vývoje. Abychom byli alespoň trochu

konkrétní: podle neoficiálních informací česká firma Star právě

dokončuje své podnikové finanční řešení, postavené na bázi Java

klientů komunikujících s SQL servery. To umožňuje podporu široké

hardwarové základny, která je omezená jen implementací nějakého

Java enginu a možností připojení se do sítě. Prozatím byla pro

několik potenciálních zákazníků interně demonstrována plná

přenositelnost „100% Java“ řešení z Windows 95/NT do Mac OSu,

přímo se ale vnucuje představa skladníků komunikujících se

skladovým modulem bezdrátově – PalmPilotem III běžícím nějakou

minimalistickou verzi Java klienta. Překážkou je tu spíše mládí

celé platformy Java – první verze Java interpretů nebyly

nejrychlejší, a pro „palm zařízení“ existuje jen omezené množství

implementací Javy: to ale rychle změní další vývoj používaných

systémů.