Tuning grafických karet - Jak (skoro) bezplatně zvýšit výkon vaší grafické karty?(CD)

Aktuálním číslem časopisu PC WORLD zahajujeme nový seriál, zaměřený na ne zcela
standardní postupy při práci s jednotlivými komponentami počítače. Říká se tomu

různě: ladění výkonu, přetaktování, tunning… Všechny tyto výrazy vyjadřují

jednu a tutéž věc úpravy základních nastavení a hodnot komponent tak, aby

vykonávaly danou práci rychleji. A je jedno, zda se jedná o procesor, základní

desku či grafickou kartu.

V dnešním článku si vysvětlíme, prakticky předvedeme a ukážeme, jak zvýšit

výkon grafických karet pomocí navýšení frekvence grafického procesoru a pamětí.

Před začátkem je dobré se nejprve zmínit o úskalích tohoto počinu. Jedná se o

zásah do výrobcem stanovených hodnot, tudíž by to mohlo být chápáno jako úkon

vedoucí ke ztrátě záruky na dané zařízení! Dalším obecným problémem u

přetaktování je nadměrné zvýšení odpadního tepla, produkovaného tou či onou

komponentou. Na tomto místě důrazně doporučujeme být maximálně opatrní a

sledovat teplotu zařízení, popřípadě vybavit počítač dalšími přídavnými

chladiči, které odvádějí přebytečné teplo z počítače pryč. Dost už ale varování

a vrhněme se rovnou na věc!

Jedním z prostředků, jak zvýšit výkon grafické karty, je zvýšení pracovní

frekvence grafického procesoru a pamětí. Protože na našem trhu existují dva

výrobci grafických čipů, ukážeme si postup pro zástupce obou: ATI a nVidia.



Grafické adaptéry ATI

U grafických karet ATI představuje velmi dobrou pomůcku k taktování program

ATITool, jehož aktuální verzi naleznete na stránkách

http://www.techpowerup.com/atitool nebo . Po úspěšné instalaci a spuštění se

ocitnete v přehledném programu, který vás rychle a bezpečně provede nastavením

frekvencí na grafické kartě ATI.

Testovací nastavení jsme prováděli s kartou ATI Radeon X850 XT. První, čeho

byste si měli po spuštění programu všimnout a pečlivě si poznamenat, je kolonka

Profile, v níž by měla být uvedena aktuální a defaultní hodnota frekvencí

grafického procesoru a pamětí. V našem případě je to GPU 520 MHz a Mem 540 MHz.

Druhý krok by měl směřovat k tlačítku Show 3D View po jeho stisku se v levé

části ukáže rotující krychle, na níž se testuje stabilita grafického systému.

Důležitým ovládacím prvkem je také Scan for Artefacts, který má za úkol

vyhledat chyby v obraze a podat o tom uživateli zprávu. Ten tak pozná, že

grafická karta je již za prahem svých možností. Další tlačítka začínající na

Find mají za úkol hledat maximální vhodnou frekvenci GPU nebo pamětí. A nakonec

tlačítko nejdůležitější Default. Tím se všechny hodnoty vrátí zpět na původní.

Nyní můžeme přistoupit k samotnému taktování. Nejprve zkuste tlačítko Find Max

Core pro zjištění maximální frekvence grafického procesoru. Pečlivě sledujte,

kam až se dostane hodnota frekvence. To pro případ, že by byl počítač

nestabilní a resetoval se. Nám se podařilo takto zvýšit frekvenci až na 556

MHz. To samé jsme provedli i s nastavením pamětí (Find Max Mem). Tam jsme se

pomocí automatické detekce vyšplhali až na hodnotu 574 MHz. Nastavené hodnoty

uložíte tlačítkem Set Clock. Komu ovšem nestačí automatická detekce, může si

hodnoty nastavit ručně, a to pomocí ukazatelů na pravé straně programu. Obecně

doporučujeme postupovat z původní frekvence po 3–5 MHz a po každé změně

otestovat stabilitu systému pomocí tlačítka Scan for Artefacts. Nám se takto

podařilo dosáhnout hodnot z původních 520/520 MHz až na 560/580 MHz. V konečné

fázi vás čeká testování stability v reálných aplikacích tedy ve hrách nebo

oblíbených testovacích programech společnosti FutureMark 3DMark03 a 3DMark05.

Pokud se v obraze objeví artefakty nebo se počítač stane nestabilním, snižte

frekvenci GPU a (nebo) Mem. Ještě jednou doporučujeme rozšířit chlazení

počítače o minimálně jeden větrák, nasměrovaný tak, aby odváděl teplo od

grafické karty.



Grafické adaptéry nVidia

Druhý popisovaný program RivaTuner, který naleznete na stránkách

http://www.guru3d.com/rivatuner/ nebo , se hodí nejen pro zvyšování frekvence u

GPU nVidia, nýbrž i pro grafické karty ATI. My si však popíšeme postup na

grafické kartě, založené na grafickém procesoru nVidia. Po spuštění aplikace se

aktualizuje databáze grafických karet a poté se již objeví ovládací okno celého

programu.

Nás v tuto chvíli zajímá kolonka Driver Settings, přesněji tlačítko u slova

Customize. Po kliknutí na něj se objeví rozbalovací menu, kde vyberte první

kolonku s názvem System Settings. Poté se objeví okno s položkou Overclocking.

Zatrhněte kolonku Enable Driver-level Hardware Overclocking a poté klikněte na

Reboot. Můžete sice pokračovat bez restartu pomocí Detect Now, ale

nedoporučujeme to.

Po restartu opět přejděte do příslušného menu v programu a zvolte v kolonce

napravo Performance 3D, čímž určíte, že chcete pracovat s frekvencí při

nejvyšším zatížení grafické karty.

Poté již nic nebrání tomu, abyste nastavili frekvenci podle chuti opět

doporučujeme začít zvyšovat frekvence GPU a Mem po 3–5 MHz, stejně jako u

předchozího programu. Testování stability zde provedete tlačítkem Test,

umístěným v dolní části okna. Pokud počítač nebude jakkoliv protestovat

(nezobrazí jakoukoliv varovnou hlášku), stačí již pouze kliknout na OK a tím

dočasně nastavené hodnoty uložit. Nastavené frekvence se tak nezmění až do

restartu počítače, po kterém se vrátí zpět na původní hodnoty. Pokud ale

nechcete nastavovat zvolené frekvence po každém restartu, použijte zaškrtávací

políčko Apply Overclocking at Windows Startup. Nakonec proveďte testy

stability, popsané u programu ATITool.



Jak jsme testovali?

K testu jsme vybrali dvě grafické karty, které jsme si vyhlédli na stránkách

výrobců a které podle svých parametrů měli splňovat předpoklady k úspěšnému

zvýšení frekvence. Jednalo se o tyto karty: Asus Extereme N6600GT a Albatron

Trinity GeForce 6600U. Třetí kartu, zástupce společnosti ATI, jsme vybrali

náhodně kartou ATI Radeon X850 XT byla osazena sestava společnosti AutoCont,

testovaná v minulém čísle PC WORLDu. Nastavování frekvencí probíhalo přesně

podle návodu po 3 MHz, při zvýšení o 12 MHz jsme provedli ve všech testovaných

programech kompletní testy, abychom zjistili, zda je karta na daných

frekvencích stabilní. Poté jsme pokračovali stejným způsobem až do dosažení

maximální frekvence, kde se ještě neprojevily chybné artefakty nebo nestabilita

systému. Testovali jsme v programu 3DMark03, 3DMark05 a v aktuálních hrách

Doom3 a Half-Life2. U posledně dvou jmenovaných programů testy probíhaly ještě

v jiném než základním rozlišení 1 024 × 768 obrazových bodů, a to v rozlišení 1

600 × 1 200 a při zapnutém celoobrazovkovém vyhlazování a rozlišení 1 024 × 768.



Výsledky

U zvolených grafických karet dopadlo testování takto: karta Asus šla

přetaktovat ze standardních hodnot 500/1 000 MHz na 580/

/1 080 MHz, Albatron 350/700 MHz na 435/721 MHz a ATI Radeon X850 XT z 520/1

040 MHz na 560/1 160 MHz. Výkonnostní nárůsty jsou zaznamenané v tabulce.



Závěr

I když se nám povedlo dosáhnout uvedených výsledků, neznamená to, že karta z té

samé série půjde taktovat stejně. Vše záleží na použitých pamětech, grafickém

čipu a zpracování konkrétní karty. Jedná se o individuální záležitost, která

ovšem ukazuje alespoň rámcově, jak si která výrobní řada grafických karet při

přetaktování stojí. Rozhodně to neznamená, že pokud lze dobře taktovat grafická

karta Asus Extreme N6600GT s čipem nVidia GeForce 6600GT, půjdou stejně

taktovat i karty od jiných výrobců osazených stejným grafickým procesorem.

§§§§§

Jak levně přijít k digitální televizi



Hynek Vácha



05C0222

Najít dnes v Čechách člověka, který nikdy neviděl televizi, by byla velmi

komplikovaná (ne-li nemožná) věc. A velmi podobně by na tom byl člověk, který

by se snažil nalézt domácnost bez televizního přijímače. Za několik desítek

let, kdy je televizní vysílání dostupné, se mnoho nezměnilo. Pravdou je, že

původní černobílé vysílání bylo nahrazeno barevným, systém SECAM byl vytlačen

modernějším PALem, ale to byly asi jediné podstatnější zvraty. Změny, které

byly pro uživatele patrné, se týkaly hlavně vlastních televizních přijímačů.

Tam jsme se od původních výrobků se značně zaoblenou obrazovkou o malé

úhlopříčce dostali až ke dnešním plochým a tenkým LCD nebo plazmatickým

přístrojům. V současné době již televize umějí asi všechno, co by umět měly a

možnosti jejich dalšího rozvoje by za stávajícího způsobu vysílání byly

minimální. Současný (analogový) způsob distribuce signálu totiž vývoj dalších

služeb neumožňuje. Lepší to není ani s možností zprovoznění dalších televizních

stanic. Toto jsou však pouze omezení dalšího rozvoje. Velkým problémem (zvláště

v některých lokalitách) je i kvalita dostupného signálu, který je značně

ovlivněn různými odrazy a dalším rušením. Zlepšení kvality obrazu při příjmu

analogového signálu je velmi složitá věc. Bylo by nutné vystavět množství

vysílačů, které by celou síť zahustily tak, aby měl pokud možno každý přímou

viditelnost na nějaký vysílač. Toto je však v praxi neproveditelné. Vzhledem k

rostoucím požadavkům na jedné straně a technickým možnostem na straně druhé

nastal nejvyšší čas pro přechod na nový způsob distribuce televizních pořadů.

Jakou tedy vlastně hledáme technologii? Potřebujeme pokrýt relativně velké

území s co nejnižšími náklady a co nejjednodušším technickým řešením. Díky

těmto požadavkům je jasné, že v úvahu nepřichází kabelová satelitní televize.

Musíme zůstat u systému, který požadované území pokrývá pomocí sítě pozemních

vysílačů. To, co se u nového systému mění, je typ přenášeného signálu. Na

rozdíl od stávajícího signálu analogového, jenž se šíří éterem od dob prvního

spuštění televizního vysílání, se jedná o signál digitální. Systém, který byl

pro tyto účely vyvinut, se nazývá DVB-T (Digital Video Broadcasting

Terrestrial). Podívejme se tedy na to, co nový systém přináší.

Abychom získali celkový přehled, vezmeme to pěkně od zdroje televizního

signálu. V televizním studiu vznikají vstupní televizní a zvukové signály,

které je třeba převést do digitální formy. Toho se docílí kódováním a

multiplexováním (složením) všech vstupních dat (audio i video) podle standardu

MPEG2. Do jednoho multiplexu je pak možné vložit více audio a video stop. To je

jedna z velkých výhod digitální distribuce vysílání, protože nabízí příležitost

pro rozšíření počtu televizních programů na takto pokrytém území. Jeden

multiplex totiž zabere ve frekvenčním spektru stejnou šíři, jakou zabírá signál

analogový, který je ovšem schopen přenést pouze jeden televizní kanál. To, že

můžeme frekvence lépe využít, je dáno hlavně kompresí, jež je součástí MPEG2.

Formát MPEG2 (jak většina uživatelů DVD přehrávačů ví) je základem filmů

uložených na DVD médiích. Tento standard byl sestaven tak, že je možné vybraný

film zmenšit na kapacitu rozumnou pro uložení na současná média (DVD) a zároveň

je zachována dostatečná kvalita obrazu např. pro sledování záznamu na

televizích s velkou úhlopříčkou nebo na plátně při promítání přes projektor.

Digitální signál je ze studia dopraven (pomocí speciálních vysokorychlostních

sítí) k vysílačům, odkud je již vzduchem distribuován k uživatelům. Vzhledem k

tomu, že v současné době je digitální vysílání teprve v takzvaném „pilotním

projektu“, není pokryto celé území České republiky. Oba hlavní distributoři

digitálního signálu, České Radiokomunikace a Czech Digital Group, se zaměřili

na pokrytí území v okolí hlavního města. Přibližný přehled o dostupnosti

signálu v konkrétních lokalitách si můžete udělat z map na další dvoustraně.

Vzhledem k tomu, že signály jsou šířeny pouze z pěti vysílačů (soustředěných v

relativně malém prostoru), je pokrytí docela zajímavé. Například v Praze je na

značné části území možné signál přijímat na malou prutovou anténu přímo v bytě.

V místech s horším signálem je pak možné použít externí prutovou anténu nebo i

klasickou (směrovou) televizní anténu, s jakou je přijímán signál analogový.

Možnost příjmu na prutovou anténu je dána tím, že u digitálního vysílání

nedochází při příjmu signálů z různých směrů k tvorbě takzvaných duchů, ale

naopak k posílení celkového přijímaného signálu, což zlepšuje možnosti příjmu

hlavně ve členitých lokalitách. Další zásadní změnou při přechodu na digitální

příjem je skutečnost, že zatímco u analogového signálu se při zhoršující se

kvalitě přijímaného signálu postupně zhoršuje kvalita obrazu, u „digitálu“

zůstává kvalita obrazu neustále stejná. To samozřejmě platí do okamžiku, kdy

dojde k výraznému zhoršení příjmu. Pak již obraz začne „kostičkovat“, což

znamená, že dochází k výpadkům. V takovém případě již nelze hovořit o

použitelném příjmu. Znamená to, že i v obrazu se projevuje digitální přenos

signál je nebo není (1 nebo 0).

To, že každý počítač nutně potřebuje monitor, tedy nejdražší část televize, již

dlouhou dobu láká výrobce hardwaru k výrobě karet, které by umožnily na

počítači sledovat i televizi. Zvláště v poslední době (v souvislosti s

rozmachem LCD monitorů s velkými úhlopříčkami) se takové využití přímo očekává.

Příchod digitální televize je pak pouze dalším impulsem pro vývoj nových

televizních karet. Pět takových produktů se nám v redakci sešlo k otestování.

Máme zde jak zástupce interních (PCI) karet, tak externích (připojitelných

pomocí USB portu) a dokonce i model určený pro PCMCIA slot v noteboocích.

Televizní katry jsou pro uživatele velmi zajímavým artiklem, který ještě o kus

rozšiřuje možnosti počítačů. Jejich největší neduh je však provází již od

prvních dnů: jsou to ovládací programy. Vlastní hardware je na velice dobré

úrovni, ale software (ani po několika letech vývoje) stále není ideální.

Doufejme, že výrobci zapracují i na této oblasti, protože zejména u digitálních

televizních karet existuje perspektiva pro jejich velké budoucí rozšíření.5

0222/VAC o



TechniSat ModiTel 1

Německá firma TechniSat, jeden z hlavních výrobců karet pro příjem digitální

televize uvedla, vloni na podzim zajímavou novinku kartu ModiTel 1. Jedná se

kartu formátu PCMCIA s vestavěným přijímačem DVB-T. Karta má standardní rozměry

zařízení, jež potřebuje připojení externí antény. Znamená to, že asi o 2 cm

přesahuje rozměr notebooku. Do této (externí) části výrobce umístnil konektor

pro připojení prutové antény, která je samozřejmě součástí dodávky, a

kontrolky, signalizující stav karty. Vzhledem k použitému způsobu připojení je

hardwarová instalace naprostou hračkou i pro technicky méně zdatné uživatele.

Kartu stačí zasunout do volného slotu a připojit k ní anténu. Jakmile notebook

s kartou zapnete, je automaticky zobrazena jako nový hardware a začne

vyhledávání odpovídajících ovladačů. Ty jsou k dispozici na přiloženém CD. Po

jeho vložení jsou ovladače bez problémů ihned nainstalovány a první část

instalace je za námi. Na stejném CD jako ovladače je i ovládací program. Ani

jeho instalace není komplikovaná a je otázkou několika málo okamžiků. Výběr

jazyků, kterými s vámi může program komunikovat, je sice hodně malý vybrat si

můžete mezi angličtinou a němčinou ale to rozhodně není překážkou, jelikož

ovládání je velmi intuitivní. První krok, který je třeba po spuštění aplikace

učinit, je naladit dostupné multiplexy. To lze provést dvěma způsoby. Buďto

zadáme přímo číslo kanálu, ve kterém je multiplex šířen, nebo můžeme nechat

prohledat celé spektrum. Jakmile máme naladěno, nic nám již nebrání sledovat

televizi. Ani u této kompaktní verze nebudete ošizeni o možnost nahrávání

pořadů. Musíte se však smířit s absencí výběru kodeku, s jehož pomocí je možné

záznam ukládat.



+ mobilní příjem televizního vysílání

+ malé nároky na HW

- pouze jeden formát pro záznam videa

Cena vč. DPH: 3 390 Kč

Záruka: 2 roky

K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz



Premium-T

Tato karta svými parametry tak trochu vyčnívá. Je totiž vybavena hardwarovým

dekodérem formátu MPEG2. To ji činí skoro nezávislou na výkonu procesoru, resp.

při sledování televize není nutné zatěžovat procesor, který se tak může věnovat

jiným úkolům. Karta je určena do pozice PCI a je nutné podotknout, že se jedná

o kartu plné velikosti, takže ji ve vybavenějších počítačích není jednoduché

umístnit. Jako jediná vyžadovala (při příjmu digitální televize) přímé

propojení s kartou zvukovou. To sice trochu komplikuje instalaci, ale zase dále

snižuje zatížení sběrnic počítače. Přesto není instalace nijak obtížná. Po

zapojení karty a spuštění počítače se objeví klasický průvodce, takže ovladače

jsou po chvíli nainstalované bez sebemenších problémů. Stejně jednoduchá a

bezproblémová je instalace vlastního programu. Po nutném ladění se zobrazí

seznam stanic, které jsou v dané lokalitě dostupné. Vzhledem k tomu, že v Praze

je na většině míst možné přijímat signál CDG i Čra, je vhodné provést selekci

programů, jinak se v jejich seznamu hůře orientuje. Velké plus karta získala

tím, že jako jediná v testu umožňuje jednoduché přepnutí mezi levým a pravým

audio kanálem. Jedná se o kartu vyšší kategorie to je patrné i z možnosti

připojení dalších komponent. Kromě vyvedení stereo audio a video signálu mimo

počítač je možné z karty získat i prostorový AC3 zvuk (pokud je vysílán). Navíc

je možné připojit modul pro dekódování placeného vysílání. Díky použitým

obvodům Philips je karta dostatečně citlivá na vstupní signál a poskytuje tak

kvalitní obraz i s mírně zhoršeným signálem. Při vlastním provozu jsme ověřili,

že zatížení procesoru je opravdu minimální, záleží tedy pouze na tom, je-li

uživatel ochoten zaplatit vyšší sumu.



+ HW MPEG-2 dekódování nezatěžuje procesor

+ rozsáhlé možnosti rozšiřování

+ podporuje přepínání audiokanálů

- vyšší cena

Cena vč. DPH: 7 890 Kč

Záruka: 2 roky

K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz



Pinnacle Mediacenter 300i

Pinnacle je tradičním výrobcem karet pro zpracování videa a příjem televize.

Tento model je výbornou variantou pro postupný přechod od analogového vysílání

k digitálnímu. Jedná se totiž o kartu kombinující analogový a digitální

přijímač. Již na začátku však musím upozornit, že není možné přijímat digitální

i analogové programy současně. Pinnacle je druhou kartou v testu, kterou lze

propojit s kartou zvukovou. To je však potřebné pouze při příjmu analogového

signálu, digitální zvuk je přenášen přes sběrnici počítače. Celá instalace je

tedy i zde velice jednoduchá. Trochu nás zaskočil fakt, že při instalaci

ovládacího programu se instaluje i MS SQL. Jak jsme zjistili, slouží k ukládání

nalezených programů. Podle našeho názoru je však výhodnější přístup konkurence,

která řeší uložení vlastním způsobem a nikoli použitím takto masivního

produktu. Velice robustní je ostatně celý program. Instalace totiž na pevném

disku zabere přibližně 600 MB, což rozhodně není málo. Velké množství

systémových prostředků pak zabere i vlastní běh aplikace. Takováto robustnost

sice zajistí značnou stabilitu, ale na druhou stranu klade značné nároky na

hardware. Při využití v počítači s procesorem na frekvenci okolo 1 GHz se nedá

mluvit o použitelné konfiguraci. Vlastní ovládací rozhraní je graficky pěkně

vyvedené, ale v některých případech jsme narazili na zbytečně komplikované

ovládání. Chceme-li například změnit některá základní nastavení a sledujeme-li

při tom televizi, musíme ji nejprve vypnout, provést změnu a teprve pak se

znovu můžete pustit do sledování poředů. Ani Pinnacle sice neumožňoval

přepínání audio kanálů, ale od výrobce je již slíbena podpora do chystané nové

verze programu.



+ analogový i digitální přijímač

+ s novým softwarem podpora přepínání audiokanálů

- značné nároky na HW

- složitý přístup k nastavením

Cena vč. DPH: 3 750 Kč

Záruka: 2 roky

K testu zapůjčila firma: EXAC, http://www.exac.cz



TechniSat AirStar 2

Tato karta je určena pro nejširší veřejnost, která se zajímá se o příjem

digitální televize na počítači. Vzhledem k tomu, že se jedná o interní (PCI)

verzi, je její instalace spojena s nutností „vniknutí“ do počítače. Proto je

vhodná hlavně pro ty uživatele, kteří ji jednou namontují a již s ní nebudou

dále hýbat. Montáž rozšiřující karty není nic složitého a trochu zkušený

uživatel ji bez nejmenších problémů zvládne. Ke kartě je navíc přiložen i

manuál v češtině (sice velice stručný, ale pro instalaci postačující). Po

zasunutí karty do volné PCI pozice a zapnutí počítače je karta automaticky

detekována. Zajímavé je, že se hlásí jako síťový adaptér (to je konečně

zobrazeno i v manuálu, takže je to zřejmě standardní postup). To samo o sobě

není žádnou závadou, horší je však fakt, že v okamžiku, když jsme nechali

ovladač vybírat automaticky, nebyl ani po pěti minutách patrný žádný výsledek.

Systém neustále hlásil hledání ovladače. Proto jsme celou akci zrušili a

vybrali ovladač ručně, což zafungovalo a následná instalace byla otázkou

několika okamžiků. Dále nás čeká instalace ovládacího programu. Ta nepřinesla

žádné kritické okamžiky. Navíc je zde velmi příjemné, že je program možné

nastavit i do českého režimu ten se týká výhradně položek v menu. Program

automaticky nabídl seznam stanic z Německa. Ty je vhodné odstranit je jich

docela dost. Pak se již můžeme pustit do vlastního ladění. Zde si můžeme

vybrat, kolik kanálů chceme skenovat. Pokud necháte „prověřit“ všechny

přednastavené kanály, počítejte s tím, že akce bude trvat asi tak pět minut.

Citlivost vstupních obvodů je uspokojující. V Praze (na dvou testovacích

místech) bylo možné signál přijímat i na interní prutovou anténu.



+ karta vyhoví požadavkům většiny uživatelů

+ malé nároky na HW

- standardně bez dálkového ovladače

Cena vč. DPH: 2 590 Kč

Záruka: 2 roky

K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz



TechniSat AirStar USB

V tomto případě se jedná o externí přijímač, který se k počítači připojuje

pomocí USB kabelu. Na rozdíl od AirStaru 2 jej tedy lze snadno přesunout k

jinému počítači. Díky externímu provedení navíc máme značně usnadněnu instalaci

stačí připojit napájení (zařízení není napájeno z počítače), USB kabel a

anténu. Po připojení USB kabelu je přijímač automaticky detekován a začne

vyhledávání ovladačů. Zde se neobjevil žádný problém, zmiňovaný u AirStaru 2.

Vzhledem k tomu, že obvody, které zajišťují zpracování signálu, jsou s

AirStarem 2 shodné, je logické, že pro ovládání je použit stejný program.

Instalace je tak stejně bezproblémová jako u interního modelu. I všechny

vlastnosti ovládání jsou shodné. U obou karet je nutné vybrat u nastavení

skenování kanálů lokalitu EUR jen tak se prohledává kanál široký 8 MHz. Pokud

zvolíte například položku AUS, karta žádný vysílač nenajde. Na to, že se jedná

o kartu pro širokou veřejnost, je k dispozici velké množství údajů (týkajících

se přijímaného signálu) pro nastavení. Pro běžného uživatele jsou tyto

„vymoženosti“ zbytečné. Lze zde například volit PID zvukové stopy, pomocí čehož

by mělo být možné vybrat levý nebo pravý zvukový kanál. V praxi se nám to ovšem

nedařilo. Vzhledem k tomu nebylo sledování pořadů s duálním zvukem nikterak

příjemné. Program samozřejmě podporuje možnost nahrávání pořadů. Jeho spuštění

je možné ovládat manuálně nebo pomocí funkce využívající EPG, tedy pomocí

zjištění pořadu, který bude na daném programu vysílán. To umožňuje využít kartu

jako plnohodnotnou náhradu videorekordéru (nutným předpokladem je dostatečně

velký volný prostor na pevném disku). Video lze ukládat do tří různých

souborových formátů splitted MPEG-2, PS a PES.



+ jednoduché připojení k libovolnému počítači s USB portem

+ malé nároky na HW

Cena vč. DPH: 3 490 Kč

Záruka: 2 roky

K testu zapůjčila firma: iSAT.CZ, http://www.isat.cz