Umělý život se vzbouřil aneb Albia opouští laboratoře

Když se na trhu objevily elektronické přívěsky Tamagotchi,

dostalo se jim mimo jiné přezdívky virtuální zvířátka. K chování

reálného živočicha má ale tato bezduchá hračka dále než papírová

vlaštovka k proudovému letadlu. V roce 1992 se podobným úkolem,

tj. vytvořením softwarového agenta, se kterým by si lidé hráli

jako se svým domácím mazlíčkem, začal zabývat také Stephen

Grant. Ten k tomuto problému ovšem přistoupil od základu a řekl

si, že pokud se lidem mají jeho virtuální bytosti líbit, musejí

se chovat tak, jako by byly skutečně živé. O čtyři roky později

byl potom britskou firmou CyberLife Technologies uveden na trh

software Creatures, předvádějící zábavnou formou nejnovější

výsledky ze zcela vážné oblasti výzkumu umělého života.



Albia – umělý svět



Při návrhu softwaru autoři nechtěli jen předstírat život, ale

rozhodli se jej také skutečně vytvořit. Využili při tom známých

umělých neuronových sítí, které jako jedni z prvních úspěšně

zkombinovali se simulací biochemických pochodů v těle. Navrch

ještě přidali simulaci dědičnosti a výsledkem je postavička

nazvaná Norn, která se učí a vyvíjí podobně jako živý tvor.

Nornové žijí ve virtuální zemi Albia, kde se mohou volně

pohybovat, shánět potravu, hrát si, učit se a zdokonalovat.

Takového Norna nemůžete nechat chvíli bez dozoru, aniž byste

přesně věděli, jak se v další moment zachová. Traduje se příběh,

že když jeden z nich připravil několik vajíček k inkubátoru a

„odešel“ se podívat za jiným Nornem do jiné části Albie, našel

po návratu inkubátor plný hrajících si Nornů. Další Norn totiž

mezitím vajíčka našel a zjistil, že když je umístí do

inkubátoru, přibudou mu noví kamarádi na hraní.



Při návrhu Nornů autoři úmyslně nechtěli veškeré dění

naprogramovat, jako je tomu třeba u Tamagotchi, ale naopak

vytvořili pouze základní mechanismy učení se ze zkušeností,

zobecňování nabytých poznatků a předávání vlastností na další

generace formou dědičnosti a mutací. Uživatelé jsou pak často

překvapeni, co se jejich Nornové sami naučili. A protože se

jedná o hru, a ne o nějaké izolované akvárium, mohou uživatelé

své Norny sami také vychovávat a vzdělávat. Jejich „božská“ ruka

tak může působením na mozková centra Norna chválit nebo naopak

trestat. Norna také můžete naučit jednoduchý jazyk, kterým s ním

lze potom lépe komunikovat.



Letos uvedená verze Creatures 2 přinesla vedle jiných zlepšení

také propracovanější virtuální ekosystém s možností změn počasí

a bohatším potravním řetězcem. Připravována je zcela autonomní

biosféra, kde budou „živí“ nejen Nornové, ale třeba také

rostliny starající se o obnovu kyslíku.



Nornové v práci



Nornové si zatím jen hrají v příjemném prostředí domácích

počítačů, brzy je ale čekají nové, náročné úkoly. Technologie

umělého života firmy CyberLife totiž zapůsobila na armádu, která

ji chce využít při konstrukci nových typů letadel kompletně

řízených autonomními umělými organismy. Ne, to není vtip, sci-fi

ani Akta X. Britské ministerstvo obrany již podepsalo smlouvu s

firmou CyberLife Technologies na tvorbu simulovaného vojenského

letadla, řízeného umělým inteligentním organismem. Až se Nornové

naučí létat, čekají je v leteckých simulátorech současní vládci

nebes, kteří jsou (zatím) lidského rodu.



Norní technologie lze ovšem využít také méně agresivním

způsobem. Americká společnost NCR potřebovala zjistit chování

zákazníků bank při různých uspořádáních přepážek. Použila proto

softwarové agenty simulující zákazníky, přicházející do banky s

určitým cílem, například založit účet nebo vybrat peníze z

vkladu (zajímalo by mne, jestli také zkoušeli simulovat bankovní

lupiče nebo babičku s¦umaštěným pytlíkem drobných mincí). Bankéři

potom mohli sledovat, jak jejich potenciální zákazníci bloudí po

bance při hledání správné přepážky a jak se rozhodují, zda ještě

vystát frontu, nebo odejít ke konkurenci. Oproti použití

tradičních matematických metod totiž umožňují softwaroví agenti

modelovat vnitřní souboj narůstající frustrace s přáním vybrat

vklad nebo zřídit půjčku.



Umělý život – trocha teorie na závěr



Za softwarem Creatures a podobně zaměřenými hrami, z nichž

nejznámější je asi LIFE (simulování růstu buněčných struktur),

stojí vážný výzkum v oblasti umělého života. Zatímco ve

známějším oboru umělé inteligence jde o přímé naprogramování

softwaru, který se tváří jako inteligentní, badatelé v oblasti

umělého života vycházejí z předpokladu, že inteligence, a

vlastně i život sám se „vyloupne“ při vytvoření vhodných

podmínek (tzv. emergenci). Evoluce potom už udělá své.



Dnes už je také obecně přijímán fakt, že organismus, jakkoliv

složitý, se neobejde bez bohatého a motivujícího vnějšího

prostředí, ve kterém se může vyvíjet. Zůstane-li v izolaci, jsou

jakékoliv vrozené vlohy a nadání k ničemu. To samozřejmě platí

nejen o umělém životě, ale i o tom našem reálném. Kdyby v Africe

nebylo kdysi dávno sucho, asi bychom tady dnes nebyli.



Výzkumy v oblastech jako je umělá inteligence a umělý život

tiše, ale jistě pokračují kupředu. Zatím jen čas od času vystrčí

své růžky na veřejnost, jako když byl Kasparov poražen počítačem

DeepBlue. Možná se pěkně brzy dočkáme skutečných umělých

organismů.