Užitečné tipy & triky pro Windows

Po jednoměsíčním výpadku na mne opět „dopadla ruka zákona“ a jsem tu s dalším,
rádoby vtipným a zajímavých úvodníkem. Úvodníkem k již 23. dílu tipů a triků.

Dva roky je dlouhá doba, ale Windows jsou složitý a chybami mocně prolezlý

systém, proto ani po dvou letech není větším problémem (je to spíše otázka

vůle) najít množství tipů potřebné pro napsání této čtyřstránky. Navíc

Microsoft nezklamal a místo verze jedné nám dal k dispozici dokonce dva nové

produkty (Windows 2000 a Windows ME), a na verzi MS Office 2001 jistě nebudeme

dlouho čekat.



Přenesme se nyní plavně přes lamentování, která se zpravidla v úvodníku

objevují, a pojďme se věnovat tipům a triků. Dnes bohužel (nebo bohudík) jen

pro Windows, tipy pro MS Office, stejně jako stále velmi nedostatková Easter

Eggs, si necháme do příštího dílu.





Sledujeme procesy (95/98/ME)



Vývoj operačních systému na PC začal se systémem DOS (Disk Operating System).

DOS dokázal spustit vždy jen jeden program, byl to tudíž systém jednoúlohový.

Spuštěný program si pro sebe zabral celý počítač, tedy operační paměť i

procesor. Dnešní operační systémy umějí spouštět (a zpravidla i udržet v chodu)

více úloh najednou. Takovým OS se říka multitaskové (víceúlohové). Mezi ně

patří i Windows.





1. Potřebujeme je všechny?



Každý program spuštěný ve vašich Windows vytvoří proces běžící na své pozici v

operační paměti. Hned po startu Windows se spustí více než deset takovýchto

procesů. Proto například Windows 98 ihned po startu obsadí cca 22 MB operační

paměti. Některé tyto procesy běží zbytečně, některé se spouštějí po

nainstalování antivirových programů a podobně. Pokud chcete mít naprostý

přehled o spouštěných procesech, musíte projít několik míst ve vašem systému a

nepotřebné procesy vymazat nebo odstranit ze seznamu. Nikdy ale nemažte proces

(program), o kterém nevíte, co vlastně dělá, takového si raději nevšímejte.



První místo, kam se musíte podívat, je skupina Po spuštění v nabídce Start

Programy. Zde naleznete zástupce programů, které se spouštějí se startem

Windows. Druhým místem, kam byste měli nahlédnout, jsou systémové registry.

Spusťte tedy program regedit.exe (z menu Start Spustit) a jděte do podklíče

HKEY_LOCAL_MACHINE Software Microsoft CurrentVersion. Zde se nachází několik

podsložek, které nás zajímají.



První z nich je složka Run. V ní najdete odkazy na programy startované při

každém startu. Z této složky startují obyčejné programy podobně jako ze skupiny

Po spuštění. Pokračujeme na RunOnce a RunOnceEx. Z těchto dvou složek se

startují programy, které se spustí pouze jednou. Typicky po nějaké změně

nastavení. Poslední dvě složky RunServices a RunServicesOnce obsahují servisní

programy pocházející povětšinou přímo z OS Windows. Startuje se zde např.

profil šetření energie vašeho počítače.



Uznáte-li kterýkoliv spouštěný program za zbytečný, stačí umazat příslušný

řádek z výše uvedených složek, a program se vícekrát nespustí.



Třetím místem, kde se „také může něco spouštět“, je soubor win.ini. Nejlepší

nástroj na jeho editaci je program msconfig.exe, jejž spustíte z nabídky Start

Spustit. V něm pokračujte na záložku win.ini a zkontrolujte ve složce windows

položky load= a run=. Příkazy zapsané za těmito položkami se spouští

automaticky se startem Windows.







2. Práce s běžícími procesy



S již spuštěnými programy, tedy vlastně běžícími procesy, můžete i ve Windows v

omezeném měřítku pracovat. Nemáte sice tolik možností jako například v

kterémkoliv unixovém operačním systému, ale základní funkce dostupné jsou.



Nejprve je důležité zjistit, jaké procesy vlastně běží. Máte několik možností.

První z nich je prosté stisknutí kláves CTRL+ALT+DEL (také se mu říká teplý

restart). Objeví se okno se seznamem některých běžících procesů, bohužel ne

všech. Vybrané procesy můžete násilně ukončit tlačítekem Ukončit úlohu. Tato

možnost přijde vhod v momentě, kdy vám některý program takzvaně zatuhne, a vy

ho takto násilně ukončíte a můžete pokračovat v práci bez restartu Windows.



Dalším, podstatně sdílnějším programem, je Dr. Watson. Spustíte jej z menu

Start Spustit vepsaním drwatson.exe. Dr. Watson se spustí jako malá ikona vedle

hodin v pravé dolní části obrazovky. Poklepejte na tuto ikonu. V tomto programu

toho na začátku moc neuvidíte. Musíte nejprve do roletového menu Zobrazení, kde

zvolte Pokročilé zobrazení. Poté vám přibyde spousta dalších záložek. Pro nás

je zajímavá záložka Úlohy, kde naleznete skutečně úplný seznam všech běžících

procesů. Uvidíte, že je jich skutečně mnoho. Na záložce Po spuštění naleznete i

seznam úloh, které se spouštějí při startu Windows. Bohužel takto viděné úlohy

nemůžete násilně ukončit, tak jak tomu bylo v předchozím případě.



Posledním a velmi dobrým řešením je pořídit si na Internetu program Wintop. Je

to vlastně obdoba (velmi zjednodušená) programu Top, vyskytujícího se na

unixových OS. Wintop nejen že přehledně zobrazí všechny běžící procesy, ale

umožní vám je ukončovat, nebo měnit jejich prioritu.



Poznámka: Programy msconfig.exe a drwatson.exe nejsou dostupné ve Windows 95.







Příkazový řádek ms-dos (95/98/ME)



3. Hrátky s promptem



Na úplný úvod tohoto tipu bych měl asi vysvětlit, co je to vlastně ten tajemný

prompt. Pokud spustíte z Windows aplikaci Příkazový řádek (command prompt),

dostanete se do dosového okna, kde můžete zadávat jednotlivé příkazy. Právě

značka c:> se nazývá prompt.



I když DOSu a s ním i jeho příkazové řádce již nadobro odzvonilo, přesto se

najdou uživatelé, kteří se ještě z mnoha důvodů DOSu nezbavili a v dohledné

době nezbaví. Pro takové je určen tento trik. Změňte si nudný a okoukaný prompt.



Základní nastavení dosového promptu se děje automaticky s jeho startem a

zjistíte ho příkazem set, který obyčejně napište v dosovém okně a odentrujte.

Příkaz set vypisuje základní nastavení, mimo jiné i položku PROMPT=$p$g. Toto

je základní nastavení a vepsáním tohoto řetězce v dosovém okně se vrátíte vždy

k původnímu promptu.



Základní prompt vám zobrazuje pouze adresář, ve kterém se nacházíte. Mění-li se

tento adresář, mění se prompt. Další informace můžete do promptu přidat takto.

Například řetězec $t doplní systémový čas. Pokud tedy napíšete na řádku

PROMPT=$p$t$g, dostanete prompt s cestou adresáře, kde se nacházíte ($p=path),

s časem ($t=time) a se stříškou ($g). Podle následující tabulky můžete doplnit

další položky.



Libovolnou kombinací znaků popsaných v tabulce si můžete sestavit prompt podle

libosti. Poslední tři znaky už jsou spíše pro nadšence, ale na závěr uvedu

hezký prompt prezentující možnosti posledního znaku v tabulce.



Na příkazový řádek napište PROMPT=$q$t$h$h$h$h$h$h$_$p$g a odentrujte.

Dostanete aktuální čas, a prompt se vrátí do původního stavu.







4. Jste ve Windows! (pouze Win 95)



Toto berte jako malý doplněk k předchozími tipu. Příkazový řádek MS-DOSu má dvě

podoby. Buď nastartujete DOS přímo po startu PC bez grafického prostředí. Nebo

si v okně Windows spustíte Příkazový řádek a ten si třeba zvětšíte na celou

obrazovku (alt+enter). Ačkoliv vizuálně nepoznáte, o kterou situaci jde,

pracovní prostředí a hlavně velikost dostupné operační paměti se u obou velmi

liší. Abyste bez problémů poznali, zda jste v DOSu „pod Windows“, anebo v DOSu

plnohodnotném, nadefinujte si pod Windows odlišný prompt.



To uděláte takto. Vepište do souboru win.bat v adresáři Windows tento řádek:



SET WINPMT=Jste ve Windows!$_$p$g, definující nový prompt. Při každém otevření

dosového okna z Windows budete upozorněni. Text upozornění je samozřejmě

libovolný.







5. Běhejte na pozadí (pouze Win 95)



V rámci příkazového řádku ještě jeden malý, ale užitečný tip. Pokud stále

používáte aplikace pro MS-DOS a vyplatilo by se vám je pouštět neviditelně na

pozadí, mám pro vás řešení. Pokud například dekomprimujete velké soubory zip,

můžete tímto způsobem spustit dekomprimaci na pozadí a věnovat se jiné práci.



Spusťte si libovolný editor, například Poznámkový blok, a vepište do něj tyto

řádky:



offstart /m %1 %2 %3 %4 %5 %6 %7 %8 %9



Potom celý soubor uložte do adresáře c:windowscommand pod názvem bg.bat. Tento

adresář mají Windows ve své vyhledávací cestě a snadno pak váš soubor najdou.

Potom již stačí napsat požadovaný příkaz, který má běžet na pozadí, asi takto:



bg pkunzip neco.zip c:nekam



Ten se provede na pozadí, dosové okno hned po startu zmizí z plochy.







Kontextová nápověda (95/98/Me)



6. Přidejte si kontextovou nápovědu



Jelikož hrubě zanedbáváme naše oblíbené editování systémových registrů, pokusím

se to nyní napravit. Jedná se o doplnění možnosti vyvolání kontextové nápovědy

sistknutím pravého myšítka, tedy přidání položky Nápověda do kontextového menu

složky. Jde o klasický, takzvaný přidávací trik s registry. Pomocí níže

uvedeného popisu lze samozřemě do kontextového menu přidat i jiné libovolné

aplikace.



Spusťte regedit.exe z menu Start Spustit a jděte do podklíče HKEY_CLASSES_ROOT

Directory shell. Ve složce shell vytvořte nový klíč Nápověda (nebo libovolně

jinak nazvaný, pod tímto názvem se zobrazí v menu). Klíč vytvoříte buď volbou

Vytvořit Nový klíč z roletového menu Úpravy, nebo poklepáním pravým tlačítkem

do pravé části regeditu a stejnou volbou. Otevřete tento nově vytvořený klíč a

vytvořte v něm další nový klíč s názvem Command (ten už je povinný). V klíči

Command už budete mít základní položku Výchozí. Poklepejte na položku Výchozí

pravým tlačítkem a zvolte Změnit. V dialogu napište do dolní kolonky tento

řetězec: C:\Windows\Winhlp32.exe | C:\Windows\Help\Windows.HLP.



Vše potvrďte, zavřete regedit a restartujte Windows. Po restartu přibude v

kontextovém menu složky položka Nápověda.







Windows a sítě (95/98/ME)



7. Pomalý start



Následující série dvou krátkých tipů se bude týkat síťování pod Windows

95/98/ME. Po prvotní instalaci vašich Windows se síťovou kartou jste si jistě

všimli asi 30sekundového čekání při startu systému. Pokud Windows detekují vaši

síťovou kartu, okamžitě nahrají potřebné ovladače a nainstalují základní

podporu protokolu TCP/IP.



Ve výchozím nastavení TCP/IP se ale předpokládá existence DHCP serveru, tedy

počítače v síti, jenž pošle vaší stanici její jedinečné číslo (IP adresu),

kterým se pak bude identifikovat. Pokud nejste v síti s DHCP serverem,

pokoušejí se Windows při startu získat IP adresu marně a vzniká výše uvedená

prodleva.



Řešení je snadné. Stačí si zvolit IP adresu ručně, a Windows pak nebudou

zmíněný DHCP server požadovat ani hledat. Jděte do Ovládacích panelů v menu

Start Nastavení a zvolte ikonu Síť. Zde můžete vidět nainstalovaný protokol

TCP/IP a mimo jiné také vaší síťovou kartu. Poklepejte levým tlačítkem na

položku Protokol TCP/IP a v dialogu nastavení zvolte záložku Adresa IP. Zde

zaškrtněte volbu Zadat adresu IP ručně a do horní kolonky vyplňte libovolné

číslo (doporučuji dle norem 192.168.1.1). Do dolní kolonky pak odpovídající

masku podsítě (pro náš příklad to bude 255.255.255.0).



Potvrďte vše tlačítky OK, a potěšte se rychlým startem Windows.







9. Jméno i bez DNS



Další tip se týká nastavování lokálního DNS resolveru; pokud jste nikdy zkratku

DNS (Domain Name System) neslyšeli, rovnou tento odstavec přeskočte.



Jde o to, že každý počítač v síti s protokolem TCP/IP má svoji jedinečnou IP

adresu (viz předchozí tip). Protože je ale obtížné si tak složité číslo

pamatovat, vymyslela se místo číselných adres jména, která všichni známe z

Internetu. DNS servery jsou počítače, jež tato jména překládají zpět na čísla a

naopak.



Pokud máte malou síť o několika počítačích a také byste rádi jména používali

(myšleno síť na bázi TCP/IP, ne microsoftí sdílení), není nutné instalovat DNS

server, stačí použít lokální náhražku ve formě souboru v adresáři vašich

Windows. Tento soubor se jmenuje hosts. Ve Windows již máte po instalaci

„sample“ tohoto souboru hosts.sam. Ten stačí vyplnit (dopsat všechny počítače v

síti) ve formátu IP adresa <tabelator> jméno počítače a celý přejmenovat na

hosts bez přípony.



Po následném restartu můžete nazývat počítače v síti pravými jmény:-).



Tímto trochu odbornějším tipem zakončíme dnešní díl, tentokrát opravdu jen a

jen pro Windows. Příště se uvidíme již po čtyřiadvacáté. Opět s užitečnými tipy

a triky. Snad konečně dojde i na nějakou tu legrácku z dílen autorů softwaru.

</tabelator>