V hlavní roli klávesnice

Hardware je velice dynamickým odvětvím IT. Prakticky denně se

zvyšuje výkon počítačů, existují však součásti, se kterými se

setkáváme neustále, na jejichž podobu jsme si zvykli a vnímáme

je jako neměnné. Dosud si mnoho lidí představuje počítač jako

malou televizi s připojenou klávesnicí . A právě o klávesnicích

- o onom konzervativním prvku, který dělá pro velké množství

uživatelů počítač počítačem – pro čtenáře PC WORLDu exkluzívně

napsala a několik rad plynoucích z praxe přenechala mistryně

světa v psaní na klávesnici .



„Klávesnice je nedílnou součástí mého života už čtrnáctým rokem.

Jako první to byla klávesnice mechanického Consulu (rok výroby

1961), chvíli mě provázel ruský Jatraň, následoval

východoněmecký elektrický Robotron, potom IBM s kulovou hlavicí,

elektronická klávesnice IBM (s typovým kotoučem, tzv.

kopretinou) a nyní je to klávesnice počítače.“, začíná Helena

Matoušková.

Objektivním kritériem kvality klávesnice je přesně změřený výkon

(to znamená například počet správně napsaných úhozů souvislého

textu za jednu minutu). Velmi důležitý je ovšem subjektivní

pocit z klávesnice, tedy jakási jistota úhozu a kvalita zpětné

vazby po napsání znaku. Těmto uvedeným kritériím odpovídá podle

mého názoru nejvíce klávesnice spínačová. To je ta, která

(laicky řečeno) dělá aspoň trochu „rámus“. Tím je dosaženo

správné zpětné vazby – píšící přesně ví (slyší), kdy byl který

znak skutečně napsán. Tato odezva je velmi potřebná zejména při

používání řetězcového těsnopisu. Přibližně v deseti posledních

letech je bohužel technický vývoj klávesnic zřetelně v rukou

dobrých marketingových odborníků, kteří však mají velmi daleko

do státnice z kancelářského psaní. S prvním nešťastným krokem

přišla IBM, když do své vynikající klávesnice zakomponovala

vlevo od Y další klávesu a tím vzdálila levý Shift.

V současné době nejprodávanější klávesnice, tiché s „gumovým“

stiskem, jsou (podle mého názoru) vhodné jedině pro klávesnicové

negramoty.

Pouze jedinkrát jsem se setkala s klávesnicí „pákovou“, která

dokonale plnila kritérium zpětné vazby, byť zvukově byla poměrně

tichá. Její nevýhodou byl však obrácený (vypouklý) oblouk, čímž

se prodloužila dráha prstů k číselné řadě.

Dožaduji-li se v prodejně „rámusící“ klávesnice, prodavač mi

ochotně vysvětlí, že přece není v módě, protože ruší písařovo

okolí svým hlukem. Naopak mi nabízí to „nejlepší“ ze svého

skladu – klávesnici ergonomicky tvarovanou. Poté, co jsem tuto

klávesnici několik hodin testovala, považuji ji za pouhý

obchodnický trik na zákazníka. Jen si představte tu bolest loktů

po jejich celodenním držení až několik desítek centimetrů od

těla (podle nastaveného úhlu zlomu)! Na druhé straně ovšem

nechci ergonomicky tvarovanou klávesnici úplně zamítnout.

Nevylučuji, že lidé, kteří by se na této klávesnici učili psát

od začátku, by si na ni mohli zvyknout a podávat na ní dobré

výkony.

Za velmi nešťastné pro kvalifikovaného písaře považuji umístění

kláves Ctrl, Alt a „pětadevadesátkové“ klávesy (té zejména) do

prostoru pod spodní písmennou řadu klávesnice. Při správném

psaní naslepo totiž malíčky v této oblasti obsluhují Shifty

(přeřaďovače) a často se stane, že právě o některou z těchto

kláves zavadí, čímž obvykle spustí nějakou funkci (podle

kombinace, kterou se mu podaří omylem stisknout) nebo rozbalí

nabídku Start.



Jak se soutěží



Soutěže světového šampionátu opustily psací stroje mechanické,

opouštějí psací stroje elektrické, zato se rodí nové disciplíny.

Při soutěži ve zpracování textu (autorská korektura) mají

soutěžící deset minut na provádění naznačených změn: jiné

koncovky či slova; vymazání, přidání slova; změna pořadí slov;

ztučnění, podtržení apod. Při obsluze editoru pomocí myši jsme

takových korektur zvládli 27, předepsané minimum je 60, němečtí

soutěžící dosahují až 200. Myš jsme proto zavrhli a pomocí

klávesových zkratek překročili výkon 100 korektur. Abychom se

ale přiblížili světové špičce, museli jsme s trenérem Jaroslavem

Zaviačičem zakoupit v SRN (v ČR ani v Rakousku jsme výrobce

podobného produktu nenašli) klávesnici, která má možnost

ovládání vybraných kláves nohama – zvolili jsme Ctrl a Alt.

Uvedená klávesnice bohužel nesplňuje jiná kritéria pro psaní,

takže jsme ji použili toliko v jedné soutěži. Výkon stoupl na

155 korektur.

Je mi líto, že pouze z vyprávění znám akce, při nichž výrobci –

tehdy psacích strojů – sami iniciovali testy, jejichž cílem

byla optimalizace klávesnic z nejrůznějších hledisek. Dnes by

měla tuto aktivitu podporovat nově založená společnost Interinfo

ČR. Klávesnice na začátku zmiňovaného Consulu ze šedesátých let

(z brněnské Zbrojovky) byla díky tomu ve své době opravdu

špičková…



Ing. Helena Matoušková je úřadující mistryní světa v psaní na

klávesnici.