Virtuální svět pro náročné

S jedním z členů rodiny „virtualizačních“ produktů firmy Microsoft jsme se
seznámili již před časem a nyní nastala pravá chvíle předvést možnosti jeho

pokročilého sourozence. MS Virtual Server představuje zcela jiný rozměr práce s

emulovanými počítači než základní Virtual PC a je též v podstatě jediným

seriózním konkurentem propracovaných produktů firmy VMware „serverové“ řady.

Zásadní rozdíly oproti „desktopové“ variantě, o níž jsme psali minule, jsou při

práci s Virtual Serverem patrné na první pohled, již od instalace. Obsluha i

provoz jsou realizovány formou jakéhosi globálního virtuálního prostředí, které

lze nezávisle konfigurovat a do něhož jsou spouštěny jednotlivé emulované

počítače. Faktickou realizaci tohoto modelu zajišťuje – jak jinak – „pravá“

služba (service) Virtual Server a jednou z velkých výhod, jež jsme nesmírně

ocenili, je její ovládání prostřednictvím prohlížeče ve formě dynamických

webových stránek. Ovšem bez problému vše zvládal jen Internet Explorer, třeba

Mozilla/Firefox byla úspěšná jen částečně.

Koncepčně není existence virtuálních strojů tak pevně svázána s jejich

emulovanými hardwarovými prostředky, takže lze nezávisle definovat kolekce

potřebných pevných disků v různých variantách, stejně jako pojmenované,

důsledně oddělené virtuální síťové segmenty. V případě disků rozhodně zaslouží

pozornost tzv. rozdílová varianta, díky jejímuž nasazení budete schopni

vytvořit mnoho variant modelovaných konfigurací s poměrně malými nároky na

fyzický diskový prostor. Nezávislost síťových segmentů ocení především návrháři

zabezpečení, třeba při testování firewallů a demilitarizovaných zón.

Samotný vzhled a rozvržení administrátorské webové konzole jsou poměrně

zdařilé. Uživatel má výborný přehled o běžících emulovaných strojích, jejich

momentálním zatížení a využití fyzických prostředků samotného „nosného“

počítače. Typické postupy, jako definování nových PC, práce s disky či

konfigurace sítí, jsou přehledné a bezproblémové a totéž platí pro úpravu

nastavení již bežících strojů.

Pro samotnou práci v prostředí emulovaných počítačů je možné využít buď

klientskou aplikaci, jež výrazně připomíná okno Virtual PC, nebo též vzdálené

připojení pomocí rozhraní internetového prohlížeče, který nasměrujete na

správný port. Internet Explorer za pomoci speciálního ActiveX prvku naváže

spojení s běžící službou a grafické rozhraní plně emuluje, to je překvapivě

dostatečně rychlé a dobře použitelné. Pokud přenos zabezpečíte pomocí SSL, tak

je i přiměřeně bezpečné. Takto navržené rozhraní je opravdu cenným počinem.

Pojďme k několika faktickým údajům. Virtual Server jsme provozovali na počítači

s 2,5 GHz Celeronem a 1 GB operační paměti s OS Windows XP Professional. Při

třech hostovaných strojích (2× Windows Server 2003, 1× Win XP Professional

SP2), jímž jsme dohromady propůjčili cca 600 MB paměti, běželo vše poměrně

svižně a bylo možné provádět řadu experimentů s dobrou časovou odezvou. Pro

urychlení a celkové zlepšení výkonnosti nezapomeňte do hostovaných strojů

nainstalovat z virtuálních CD obrazů tzv. Virtual Machine Additions. V případě

produkčního provozu je pochopitelně vřele doporučováno provozovat službu na

serverové řadě Windows.

Virtual Server představuje ve své kategorii bezesporu výborné řešení. Na jedné

straně je zde propracovaná koncepce, dobrá výkonnost, příznivě řešené

licencování (!!!), na straně druhé „drobnosti“, jako třeba nepochopitelná

absence podpory USB zařízení ve virtuálních strojích či nemožnost přímo

definovat síť se službou NAT do „živého“ prostředí.



MS Virtual Server 2005

K recenzi poskytla firma: Microsoft, s. r. o. Vyskočilova 1461/2a, Praha 4,

http://www.microsoft.cz

Cena: 16 550 Kč (Standard), 33 500 Kč (Enterprise)