Vítejte do světa DVD-ROM

1. 1. 1999

Sdílet

malá defenestrace CD-ROM Možná to znáte také - samozřejmost, s jakou se člověk naučí přijímat všechny ...





malá defenestrace CD-ROM







Možná to znáte také – samozřejmost, s jakou se člověk naučí

přijímat všechny ty novinky, které na nás chrlí přítomnost. V

případě počítačových komponent – ať u k nám přijdou samostatně

nebo jako součást počítače – to pochopitelně platí také.



Ta samozřejmost se přitom projevuje v jakési ztrátě schopnosti

prozkoumat možnosti dotyčného výrobku do naprostých důsledků,

všimnout si všech konektorů, parametrů či funkcí. Dnes se o to

pokusím, především proto, že mne testovaná DVD-ROM mechanika

poprvé skutečně zaujala a přesvědčila jako definitivní nástupce

CD-ROMek.

Tento článek jde nad rámec běžné „holé“ recenze, některé

technická měření jsou navíc přenechána TOPům. Řada z informací

má obecnou platnost nebo ukazují, po čem se můžeme u

ekvivalentních výrobků dívat.



Tenkrát.



Zcela zřetelně si vzpomínám na dávný okamžik, když mi byla

poprvé nabídnuta Toshiba SD-M 1002 k recenzi. Byla to jedna z

prvních mechanik DVD-ROM u nás – a já ji odmítl. Pomalých

CD-ROMek jsem v té době měl plné zuby, mé testovací soubory byly

vypáleny na nekompatibilním CD-R a neměl jsem ani jeden DVD-ROM

disk k testování.

Dnes je ale situace jiná. V počítači mám popisovaný DVD-ROM

Toshiba SD-M1202 a v krabici byly i tři disky (demodisk David,

hra Silent Steel a především videosaver StarTrek First Contact).

Podotýkám, že jsem na jaře investoval do toho nejlepšího (v té

době): 32× CD-ROM mechaniky Toshiba XM-6201A v SCSI provedení –

a proto pro mne byla tato recenze srovnáním, kdo z koho (a také

o morální životnosti uvedené investice).



Generace



Připomeňme si, že první generace jednotek DVD-ROM především

reprezentovala samotnou technologii DVD. Tím mám na mysli, že

byla spíše poselstvím o nástupu DVD do světa počítačů a mimo

vlastní přehrávání DVD-ROM toho už moc umět nemusela.

Samozřejmě, klasický disk CD-ROM jste do ní strčit mohli,

nicméně přehrávání rychlostí cca 6× bylo v době 24× mechanik asi

jen těžko akceptovatelné. Ještě větší slabinou byla neschopnost

číst CD-R a CD-RW a absence DVD titulů.

Generace 1 naštěstí zmizela v propadlišti technologických dějin

během několika měsíců a nastoupil druhý díl této historie. Nové

mechaniky byly hrdě označovány jako „dvojnásobné“, což znamenalo

dvakrát tak rychlé čtení DVD-ROM a rychlost cca 12–16× pro

CD-ROM. Nová technologie (dvojité čočky, holografické

přeostřování, atd.) již neměla potíže s jakýmkoli jen trochu

rozumným formátem CD.

To ale již nejsme příliš daleko od současnosti. Generace 2

odstartovala u DVD-ROM fenomén, který velmi dobře známe ze světa

CD – totéž, ale stále rychleji, při neustálém poklesu cen u jen

trochu pomalejších jednotek. Konkrétně u naší Toshiby SD-M1202,

jedné z prvních představitelek třetí generace, to znamená

4,8násobnou rychlost pro DVD-ROM (cca 6 536 KB/s) a 32× pro CD

(4 800 KB/s).

Tady prosím pochopte, že výkonnostní rozdíly podle typu médiu

jsou naprosto logické a neodvratné. Technologie DVD nanáší

informace s mnohem větší hustotou, a tak je bez větší „námahy“

čtecí hlavy datový proud vždy větší.



Rychle k rychlostem



Jakékoli tvrzení, že rychlost určitého výrobku je dostatečná a

bude tomu tak do konce světa, je samozřejmě popřeno během

několika let. Mechaniky CD-ROM se v této době opět zrychlují,

prozatím na rychlost 40×, příští rok možná i více. Povšimněte si

ovšem, že výrobci těchto nových mechanik jsou spíše malé

firmičky, zatímco giganti mající podíl na vývoji DVD primárně

tlačí novinky u DVD-ROM. A v okamžiku, kdy i v přehrávání CD

budou klasické CD-ROM mechaniky předstiženy, to bude jejich

definitivní konec.

Techničtí matadoři samozřejmě v tento okamžik začali vykřikovat

cosi o obvodových rychlostech apod. Částečně mají pravdu:

zatímco takový pevný disk se točí konstantní úhlovou rychlostí

(CAV), CD se vždy snažilo o konstantní obvodovou rychlost 150

Kb/s (CLV), z pochopitelného důvodu plynulého přehrávání zvuku.

S datovými disky to ale nedává smysl a motorky se točívají, co

to dá – a tedy CAV!

Vnitřní stopy spirály s daty potom mívají nejmenší dosažitelnou

přenosovou rychlost – mírně řečeno bolestné je, že zatímco pevné

disky se zaplňují od vnějších, nejrychlejší stop, u CD-ROM je to

přesně opačně, spirála začíná ve středu. U moderní 32× mechaniky

6201A se ovšem podle manuálu používá jakási kombinace CAV+CLV,

takže… Čert aby se v tom vyznal!

Třešničkou na dortu je ovšem DVD. Stejná spirála a stejný

přístup – klasický přehrávač potřebuje k filmovému životu

ustálenou obvodovou rychlost, u datových můžeme předpokládat

opětovně kombinaci CAV+CLV. Je tu ovšem jedno ale – tím je

třetí generace DVD-ROM, plně podporující oboustranná a

dvouvrstvá média (kapacita 17 GB). U filmu to funguje tak, že ke

konci cca 133. minuty přehrávač bez přerušení přehrávání na

okraji disku přeostří na spirálu uloženou ve spodní vrstvě (ta

se odvíjí obráceným směrem dovnitř, v případě dat k menším

obvodovým rychlostem).

Čert aby se v tom. „Co? Co se to. Moment, musím na okamžik .“

No, jsem zase zpátky, jsem opálený, můj byt potřebuje odsířit a

my se už do detailnějších „technikálií“ pouštět nebudeme (ale

přece jen, přístupová doba je 115 ms, zatížení procesoru

vzhledem k ATAPI rozhraní 4,3 %).

Je načase zastavit se u nepříjemnosti společné všem

vysokorychlostním mechanikám – roztáčení na pracovní otáčky. U

této DVD-ROM mechaniky to trvá něco přes 10 s., což je ještě

slušný výsledek. Zdržuje to však často, protože mechaniky co

chvíli usínají – z důvodu úspory energie i snížení hluku.

Tady vám ovšem můžu nabídnout pochoutku z Toshiba WWW stolu –

utilitku „CoolLittleTool“. Funguje pro všechny Toshiba DVD a CD

-ROMky a umožňuje jim nastavit usínací dobu a dokonce i rychlost

otáčení (pokud budete chtít simulovat pomalejší přehrávání –

pro vývojáře geniální). U jiných mechanik by něco podobného

mohlo být dostupné také.



Zvuk dovnitř a zase ven



Další vlastnost, která vám o současných CD-ROM (DVD-ROM) možná

unikla, vylezla v mém případě na světlo boží, když jsem na

Internetu nalezl schémata konektorů Toshiba. Vlastní zapojování

mechanik bývá triviální – buď použijete EIDE kabel (a pomocí

„jumperů“ volíte master/slave), nebo máte SCSI model a půjdete

po SCSI konektoru (a přemýšlíte nad terminací a ID). Důležitý je

ovšem i zvukový výstup – v případě zvukového CD zvuk dekóduje

již samotný firmware CD-ROMky a posílá jej do 4pinového

venkovního konektoru. Ten potom kabelem (ani na jeho formátu se

svět nedokázal shodnout) připojíte do motherboardu nebo častěji

do zvukové karty, která jen zvuk zesílí a něco s ním provede.

Snad každá mechanika má ovšem čelní výstup na sluchátka,

fungující stejně.

Byl jsem ovšem silně překvapen, když jsem zjistil, že zkoumaná

DVD-ROM mechanika (a prý i řada současných 32× CD-ROM – mimo tu

mojí, pochopitelně), vlastní vzadu i digitální zvukový výstup.

Nové zvukové karty mají zase digitální vstup, takže vám nic

nebrání v tom, aby to váš počítač natřel hifi věži vyšší cenové

třídy. Mimochodem, v manuálech Toshiby je tento konektor

decentně zamlčován, přestože na obrázcích je.

Se zvukem ale ještě nekončíme. Na zvukových CD je vlastně hudba

nahraná digitálně, jak ji ale v maximální kvalitě dostat na

pevný disk? V běžném případě jsou všechny pokusy ekvivalentní

natažení kabelu od CD přehrávače do vstupu zvukové karty – zvuk

prochází několika analogovými konverzemi.

To, co mám na mysli, se nazývá digitální extrakce. Speciální

software ve spolupráci s mechanikou vezme bit po bitu stopu

disku a uloží jej do souboru. Že to však není triviální,

dokazuje fakt, že řada mechanik toto vůbec neumožňovala.

Problémem je tu tzv. „jitter correction“. U datových disků máte

podél spirály sektory konstantní velikosti, kde najdete data,

ale i kontrolní součty a hlavně informace o číslu a pozici

sektoru. U zvukového disku jsou tyto sektory zcela zaplněny jen

zvukovými daty, které hlava spojitým způsobem čte ze spirály.

Při digitální extrakci ovšem nemusí software stíhat a hlavička

se musí vrátit (počkat na spirálu) na již odrotované sektory.

Jak je však pozná bez identifikačních údajů? A skutečně, u

levných „sub 12ד mechanik můžete extrahovat na několikrát a

pokaždé vám výsledný soubor vyjde různě dlouhý!

To samozřejmě není problémem u současného hardwaru, stále ale

většina modelů provádí extrakci s „advanced jitter correction“

rychlostí asi tak 1×. A to bylo další technologické překvapení u

DVD-ROM Toshiba. Sehnal jsem si firemní utilitu MusicMover – a

hle, co jsem obdržel – digitální extrakce běžela minimální

rychlosti 5× pro vnitřní a 10× pro vnější stopy!



Závěr



Ať už z pohledu technologického fanatika či pragmatického

uživatele, obracejícího každou korunu (musím koneckonců splácet

byt), je mi moje vlastní 32× SCSI CD-ROM mechanika trnem v oku.

Během testování jsem po SCSI a věcech jako zatížení procesoru

ani nevzdychl, díky možnostem softwarového přehrávání DVD jsem

si za cca 800 Kč koupil první DVD, zatímco hodlám ušetřit 60 000

na televizoru a DVD přehrávači.

Svou draze koupenou SCSI CD-ROMku asi z okna nevyhodím, ale –

nechtěl by ji někdo?



Toshiba SD-M1202



+ vysoká rychlost čtení CD-ROM disků

+ zajímavá cena



Cena: 6 000 Kč



K testu poskytl: Servodata, U pekáren 4, Praha 10