Vítejte do světa DVD-ROMu - malá defenestrace CD-ROMu

Možná to znáte také samozřejmost, s jakou se člověk naučí přijímat všechny ty
novinky, které na nás chrlí přítomnost. V případě počítačových komponent – ať

už k nám přijdou samostatně nebo jako součást počítače – to pochopitelně platí

také

.

Ta samozřejmost se přitom projevuje v jakési ztrátě schopnosti prozkoumat

možnosti dotyčného výrobku do naprostých důsledků, všimnout si všech konektorů,

parametrů či funkcí. Dnes se o to pokusím, především proto, že mne testovaná

DVD-ROM mechanika poprvé skutečně zaujala a přesvědčila jako definitivní

nástupce CD-ROMek. Tento článek jde nad rámec běžné „holé“ recenze, některá

technická měření jsou navíc přenechána TOPům. Řada z informací má obecnou

platnost nebo ukazují, po čem se můžeme u ekvivalentních výrobků dívat.



Tenkrát

Zcela zřetelně si vzpomínám na dávný okamžik, když mi byla poprvé nabídnuta

Toshiba SD-M 1002 k recenzi. Byla to jedna z prvních mechanik DVD-ROM u nás a

já ji odmítl. Pomalých CD-ROMek jsem v té době měl plné zuby, mé testovací

soubory byly vypáleny na nekompatibilním CD-R a neměl jsem ani jeden DVD-ROM

disk k testování.

Dnes je ale situace jiná. V počítači mám popisovaný DVD-ROM Toshiba SD-M1202 a

v krabici byly i tři disky (demodisk David, hra Silent Steel a především

videosaver StarTrek First Contact). Podotýkám, že jsem na jaře investoval do

toho nejlepšího (v té době): 32× CD-ROM mechaniky Toshiba XM-6201A v SCSI

provedení a proto pro mne byla tato recenze srovnáním, kdo s koho (a také o

morální životnosti uvedené investice).



Generace

Připomeňme si, že první generace jednotek DVD-ROM především reprezentovala

samotnou technologii DVD. Tím mám na mysli, že byla spíše poselstvím o nástupu

DVD do světa počítačů a mimo vlastní přehrávání DVD-ROM, toho už moc umět

nemusela. Samozřejmě klasický disk CD-ROM jste do ní strčit mohli, nicméně

přehrávání rychlostí cca 6× bylo v době 24× mechanik asi jen těžko

akceptovatelné. Ještě větší slabinou byla neschopnost číst CD-R a CD-RW a

absence DVD titulů.

Generace 1 naštěstí zmizela v propadlišti technologických dějin během několika

měsíců a nastoupil druhý díl této historie. Nové mechaniky byly hrdě označovány

jako „dvojnásobné“, což znamenalo dvakrát tak rychlé čtení DVD-ROMu a rychlost

cca 12–16× pro CD-ROM. Nová technologie (dvojité čočky, holografické

přeostřování, atd.) již neměla potíže s jakýmkoli jen trochu rozumným formátem

CD.

To ale již nejsme příliš daleko od současnosti. Generace 2 odstartovala u

DVD-ROM fenomén, který velmi dobře známe ze světa CD totéž, ale stále rychleji,

při neustálém poklesu cen u jen trochu pomalejších jednotek. Konkrétně u naší

Toshiby SD-M1202, jedné z prvních představitelek třetí generace, to znamená

4,8násobnou rychlost pro DVD-ROM (cca 6 536 KB/s) a 32× pro CD (4 800 KB/s).

Tady prosím pochopte, že výkonnostní rozdíly podle typu médiu jsou naprosto

logické a neodvratné. Technologie DVD nanáší informace s mnohem větší hustotou,

a tak je bez větší „námahy“ čtecí hlavy datový proud vždy větší.



Rychle k rychlostem

Jakékoli tvrzení, že rychlost určitého výrobku je dostatečná a bude tomu tak do

konce světa, je samozřejmě popřeno během několika let. Mechaniky CD-ROM se v

této době opět zrychlují, prozatím na rychlost 40×, příští rok možná i více.

Povšimněte si ovšem, že výrobci těchto nových mechanik jsou spíše malé

firmičky, zatímco giganti mající podíl na vývoji DVD primárně tlačí novinky u

DVD-ROM. A v okamžiku, kdy i v přehrávání CD budou klasické CD-ROM mechaniky

předstiženy, to bude jejich definitivní konec.

Techničtí matadoři samozřejmě v tento okamžik začali vykřikovat cosi o

obvodových rychlostech apod. Částečně mají pravdu: zatímco takový pevný disk se

točí konstantní úhlovou rychlostí (CAV), CD se vždy snažilo o konstantní

obvodovou rychlost 150 Kb/s (CLV), z pochopitelného důvodu plynulého přehrávání

zvuku. S datovými disky to ale nedává smysl a motorky se točívají, co to dá a

tedy CAV!

Vnitřní stopy spirály s daty potom mívají nejmenší dosažitelnou přenosovou

rychlost mírně řečeno bolestné je, že zatímco pevné disky se zaplňují od

vnějších, nejrychlejší stop, u CD-ROM je to přesně opačně, spirála začíná ve

středu. U moderní 32× mechaniky 6201A se ovšem podle manuálu používá jakási

kombinace CAV+CLV, takže… Čert aby se v tom vyznal!

Třešničkou na dortu je ovšem DVD. Stejná spirála a stejný přístup klasický

přehrávač potřebuje k filmovému životu ustálenou obvodovou rychlost, u datových

můžeme předpokládat opětovně kombinaci CAV+CLV. Je tu ovšem jedno ale tím je

třetí generace DVD-ROMů, plně podporující oboustranná a dvouvrstvá média

(kapacita 17 GB). U filmu to funguje tak, že ke konci cca 133. minuty přehrávač

bez přerušení přehrávání na okraji disku přeostří na spirálu uloženou ve spodní

vrstvě (ta se odvíjí obráceným směrem dovnitř, v případě dat k menším obvodovým

rychlostem).

Čert aby se v tom… „Co? Co se to… Moment, musím na okamžik.“

No, jsem zase zpátky, jsem opálený, můj byt potřebuje odsířit a my se už do

detailnějších „technikálií“ pouštět nebudeme (ale přece jen, přístupová doba je

115 ms, zatížení procesoru vzhledem k ATAPI rozhraní 4,3 %).

Je načase zastavit se u nepříjemnosti společné všem vysokorychlostním

mechanikám roztáčení na pracovní otáčky. U této DVD-ROM mechaniky to trvá něco

přes 10 sekund, což je ještě slušný výsledek. Zdržuje to však velmi často,

protože mechaniky co chvíli usínají z důvodu úspory energie i snížení hluku.

Tady vám ovšem můžu nabídnout pochoutku z Toshiba WWW stolu utilitku

„CoolLittleTool“. Funguje pro všechny Toshiba DVD a CD-ROMky a umožňuje jim

nastavit usínací dobu a dokonce i rychlost otáčení (pokud budete chtít

simulovat pomalejší přehrávání pro vývojáře geniální). U jiných mechanik by

něco podobného mohlo být dostupné také.



Zvuk dovnitř a zase ven

Další vlastnost, která vám o současných CD-ROMů (DVD-ROM) možná unikla, vylezla

v mém případě na světlo boží, když jsem na Internetu nalezl schémata konektorů

Toshiba. Vlastní zapojování mechanik bývá triviální buď použijete EIDE kabel (a

pomocí „jumperů“ volíte master/slave), nebo máte SCSI model a půjdete po SCSI

konektoru (a přemýšlíte nad terminací a ID). Důležitý je ovšem i zvukový výstup

v případě zvukového CD zvuk dekóduje již samotný firmware CD-ROMky a posílá jej

do 4pinového venkovního konektoru. Ten potom kabelem (ani na jeho formátu se

svět nedokázal shodnout) připojíte do motherboardu nebo častěji do zvukové

karty, která jen zvuk zesílí a něco s ním provede. Snad každá mechanika má

ovšem čelní výstup na sluchátka, fungující stejně.

Byl jsem však silně překvapen, když jsem zjistil, že zkoumaná DVD-ROM mechanika

(a prý i řada současných 32× CD-ROMů mimo tu mojí, pochopitelně), vlastní vzadu

i digitální zvukový výstup. Nové zvukové karty mají zase digitální vstup, takže

vám nic nebrání v tom, aby to váš počítač natřel hifi věži vyšší cenové třídy.

Mimochodem, v manuálech Toshiby je tento konektor decentně zamlčován, přestože

na obrázcích je.

Se zvukem ale ještě nekončíme. Na zvukových CD je vlastně hudba nahraná

digitálně, jak ji ale v maximální kvalitě dostat na pevný disk? V běžném

případě jsou všechny pokusy ekvivalentní natažení kabelu od CD přehrávače do

vstupu zvukové karty zvuk prochází několika analogovými konverzemi.

To, co mám na mysli, se nazývá digitální extrakce. Speciální software ve

spolupráci s mechanikou vezme bit po bitu stopu disku a uloží jej do souboru.

Že to však není triviální, dokazuje fakt, že řada mechanik toto vůbec

neumožňovala. Problémem je tu tzv. „jitter correction“. U datových disků máte

podél spirály sektory konstantní velikosti, kde najdete data, ale i kontrolní

součty a hlavně informace o číslu a pozici sektoru. U zvukového disku jsou tyto

sektory zcela zaplněny jen zvukovými daty, které hlava spojitým způsobem čte ze

spirály. Při digitální extrakci ovšem nemusí software stíhat a hlavička se musí

vrátit (počkat na spirálu) na již odrotované sektory. Jak je však pozná bez

identifikačních údajů? A skutečně, u levných „sub 12ד mechanik můžete

extrahovat naněkolikrát, a pokaždé vám výsledný soubor vyjde různě dlouhý!

To samozřejmě není problémem u současného hardwaru, stále ale většina modelů

provádí extrakci s „advanced jitter correction“ rychlostí asi tak 1×. A to bylo

další technologické překvapení u DVD-ROM Toshiba. Sehnal jsem si firemní

utilitu MusicMover a hle, co jsem obdržel digitální extrakce běžela minimální

rychlosti 5× pro vnitřní a 10× pro vnější stopy!



Závěr

Ať už z pohledu technologického fanatika či pragmatického uživatele,

obracejícího každou korunu (musím koneckonců splácet byt), je mi moje vlastní

32× SCSI CD-ROM mechanika trnem v oku. Během testování jsem po SCSI a věcech

jako zatížení procesoru ani nevzdychl, díky možnostem softwarového přehrávání

DVD jsem si za cca 800 Kč koupil první DVD, zatímco hodlám ušetřit 60 000 na

televizoru a DVD přehrávači.

Svou draze koupenou SCSI CD-ROMku asi z okna nevyhodím, ale nechtěl by ji někdo?



8 0695/DĚD



Toshiba SD-M1202

+ vysoká rychlost čtení CD-ROM disků

+ Software

+ Možnosti ovládání

+ Zajímavá cena

Cena: 5 100 Kč



K testu poskytl: Servodata,

U pekáren 4, Praha 10



Slovníček pojmů

CD (Compact Disk)

Známé, kulaté, stříbrné či zlaté hudební disky.

CD-ROM (Read Only Memory)

Naprosto stejné kotoučky jako CD, ale místo hudby jsou na něm počítačová data.

Existuje řada různých formátů uložení, včetně kombinací s hudbou.

CD-R (Recordable)

Disky, které je možné v odpovídajících mechanikách „vypálit“, neboli nahrát. To

je možné pouze jednou (ale data můžete na disk doplňovat postupně, tzv.

multisession).

CD-RW (Read Write, ReWriteable)

Přepisovatelné CD disky, jenž lze pouze v RW mechanikách přepisovat (podobají

se v podstatě disketě).

DVD (Digital Versatile Disk)

V překladu digitální univerzální disk, v reálu zánovní médium velikosti CD, s

gigabitovou kapacitou, určený pro přenos filmů (ve formátu MPEG-2) a velkých

objemů dat. Může být vícevrstvý i oboustranný a tudíž různě kapacitní. Je to

přenosové médium budoucích let. Přípony (DVD-ROM, DVD-RW, apod.) mají stejný

význam jako u CD.