Vrátí se mikroplatby?

Mikroplatební systémy byly svého času moderní a rychle se rozvíjející cestou,
která umožňovala platit za služby a zboží malými částkami. Na bázi mikroplateb

fungovalo mnoho různých věrnostních systémů a zdálo se, že jejich budoucnost je

jen a jen růžová. Nicméně pak skončily a momentálně prakticky neexistují. Nyní

se zdá, že může dojít k jejich pozvolnému návratu.

Mikroplatební systémy mají mnoho využití a v konečném důsledku jsou pro

uživatele velkým přínosem, o který jsme byli po poměrně dlouhou dobu ochuzeni.

Pokud bude existovat dostatečně bohatý výběr služeb, které mikroplatební systém

využijí, nezbývá, než doporučit si účet určitě založit. Jedná se totiž o

pohodlnou a užitečnou investici, které by uživatel neměl určitě litovat.



Co jsou mikroplatební systémy?

Mikroplatební systémy jsou založeny na využití virtuálních peněz. Mnoho služeb

na internetu má svou hodnotu a mohou být placené, nicméně problém je v tom, že

jejich hodnota není dostatečně vysoká na to, aby služba mohla být placena

klasickým způsobem. Proto vznikly mikroplatební systémy. Jejich hlavním úkolem

bylo suplovat peníze ve virtuálním světě, a proto byly s reálnými penězi do

jisté míry propojeny. Mikroplatby fungovaly v podstatě tak, že si uživatel

vytvořil virtuální účet. Na něj převedl určité množství peněz ze svého

skutečného bankovního účtu. Peníze buď zůstaly v původní podobě, tedy jako

koruny/haléře, nebo se vzhledem k virtuálnímu prostředí přejmenovaly (například

Q) a změnily na virtuální měnu v předem daném a pevném kurzu, typicky 1/100.

Vzniklo tak množství virtuálních peněz, které bylo možné utrácet (ale jak se

podíváme, také vydělávat). Mnoho serverů nabízelo obsah a drobné služby tak, že

je bylo možné platit pomocí oněch virtuálních peněz. A další servery nabízely i

cestu, jak si virtuální peníze vydělat. Typicky je mohl uživatel získat za

vyplnění dotazníku, sledování reklamy až do konce, za pořízení výrobku či za

přihlášení se k odběru komerčního zpravodaje.

Přestože cena služeb, které bylo možné za mikroplatební peníze získat, nebyla

vysoká, a přestože za dotazníky a nákupy zboží těchto peněz lidé v obchodech

také moc nedostali, začaly se tyto systémy rozrůstat. Lidé byli totiž jejich

prostřednictvím motivováni k něčemu, co by jinak sami od sebe nedělali, a z

mnoha činností, které dnes chápeme pouze jako marketingové obsahy různých

výrobců, prodejců a dodavatelů, se stalo něco, z čeho mohl mít uživatel nakonec

radost. Mikroplatebním systémům nakonec podrazila nohy jedna z jejich

vlastností. Virtuální peníze byly směnitelné s reálnými v obou směrech a mnoho

jejich provozovatelů nabízelo aktivní převody. To znamenalo, že převod

skutečného kreditu na mikrokredit se mohl také dít formou inkasa z účtu a

stejně to fungovalo i naopak, tedy při zpětném vyplácení kreditu na účet jeho

majitele. Technicky vzato se totiž jednalo o elektronické platební systémy.

V roce 2003 začala platit novela zákona o platebním styku. Ten upravoval

elektronické platební systémy, které využívaly mikroplatby tak, že jejich

provozování mohly nadále zajišťovat pouze pověřené finanční ústavy, tedy banky.

Výsledkem byl kolaps prakticky všech existujících systémů. Těm nezbylo nic

jiného, než najít cestu, jak vyplatit peníze, vlastně mikropeníze svých klientů

zpátky jejich majitelům a jejich účty postupně zrušit. Hlavním negativem bylo

prakticky okamžité zastavení všech transakcí k prvnímu lednu 2003 a tím

ochromení celého slibně se rozvíjejícího trhu s pestrou nabídkou zboží a služeb

na českém internetu.

Omezení zajišťování platebních systémů na banky bylo, jak se zdá, ze strany

zákonodárců tak trochu nepochopením a také tak trochu obavou z defraudací.

Mikroplatební systémy mohly být zneužity k podvodům, a to jak provozovateli,

tak i jejich uživateli. Přestože se obvykle dbalo na bezpečnost a používala se

ta nejlepší zajišťovací opatření, jakých byli jednotliví provozovatelé schopni,

otázka bezpečnosti samotných transakcí, stejně jako účtů a především pak

reálných peněz, které se za těmi virtuálními tak či onak schovávaly, byla

sporná a poměrně ožehavá, i když otevřeně a nahlas se jí příliš mnoho odborníků

ani novinářů nezabývalo. Nový zákon však místo toho, aby mikroplatební systémy

přivedl do aliance s bankami, je zrušil. Výsledkem byl poměrně nelichotivý stav.

Ztráta platebního instrumentu ochromila nejednu službu a zastavila nejeden

slibně se rozvíjející projekt. Dopad mělo jejich zrušení pochopitelně ani ne

tak na elektronické obchody, prodávající „reálné“ zboží vyšší hodnoty, ale

především, ty malé podniky, kde se sázelo na víceméně marginální platby. Od

konce mikroplatebních systémů se na českém internetu nenašel platební nástroj,

který by byl schopen bezpečně a přitom dostatečně rychle a spolehlivě

zajišťovat transakce o haléřové hodnotě. Realizovat platby, jejichž cena je

velmi nízká, je totiž technicky vzato vzhledem k poměru mezi náklady a cenou

transakce dražší, než realizovat platby vyšší, a žádný jiný běžně užívaný

platební prostředek, jako je kreditní karta, telefon se zvýšenou sazbou nebo

SMS, nepřichází u služeb, jejichž cena se pohybuje okolo jedné koruny, v úvahu.

To pochopitelně znamená, že mnoho potenciálně zajímavých služeb muselo sbalit

kufry a česká legislativa tak jedním krokem utopila možný technický a komerční

rozvoj. Je také pravdou, že ani samotní provozovatelé platebních systémů se

nepokusili podniknout prakticky nic a své podnikání ukončili de facto bez boje.



Nová vlna

V září 2004, více než rok a půl po ukončení provozu mikroplatebních systémů, z

nich zbyly pouze torza. Služby, které fungovaly a fungují na podobných

principech, nejsou spojeny s penězi, s reálnými účty a postrádají tak mnoho z

kouzla skutečných mirkoplatebních systémů. Navíc se mnoho z nich dostalo do

problémů, mimo jiné s hledáním odbytišť, tedy serverů, na nichž by mohly

fungovat. Věrnostní systémy svázané s weby většinou jediného provozovatele

uživatele nelákaly ani zdaleka tak, jako původní podoba mikropeněz typu IlikeQ,

chyběla a chybí jim potřebná flexibilita a také tyto „peníze“, ať se jmenují

jakkoliv, postrádají skutečnou hodnotu. Věci které je možné si za ně pořídit,

jsou obvykle drobnější, než byly ty získatelné v rámci bývalých mikroplatebních

systémů. Tedy je v žádném případě nenahrazují.

Přesto se zdá, že problém jménem legislativa byl prolomen. Právě v době, o

které hovoříme, jeden z provozovatelů mikroplatebních systémů oznámil, že se mu

z nedobrovolného vězení podařilo vyklouznout. Virtuální peněženka Monetka

počítačového vydavatelství a nakladatelství Computer Press oznámila, že se ji

podařilo získat výjimku České národní banky (ČNB), potřebnou pro další

fungování, a že tedy může opět zahájit provoz.

Monetka vznikla v roce 2002, ze kdy pochází také screenshot, na němž si ji

můžete v původní podobě prohlédnout. Monetka je elektronická peněženka. Funguje

stejně jako ostatní mikroplatební systémy. Je možné si do ní peníze uložit, je

možné z ní peníze opětovně vybrat a je možné také peníze převádět v rámci

stejného systému z jednoho účtu na druhý. Všechny tyto služby by měly být po

obnovení provozu z pohledu uživatele zadarmo, s výjimkou výběru. Uloženými

penězi bude možné platit na serverech, které se do mikroplatebního systému

zapojí, a pokud se najde subjekt ochotný pro opačný proces, bude možné peníze z

tohoto systému také zpětně získat. Tedy mikroplatby se vracejí zpátky do své

původní podoby, avšak zatím pouze prostřednictvím jediného subjektu. Zde je ale

třeba říci, že Monetka od počátku nebyla úplně klasickým mikroplatebním

systémem. Byla totiž určena nejen pro zmíněné malé platby, ale také pro větší

objemy peněz. Bylo projektováno, aby s ní bylo možné platit také větší částky,

a proto na rozdíl od klasických systémů operovala v běžné, pouze virtualizované

měně.



Zádrhel?

V době, kdy byly mikroplatební systémy na svém vrcholu, byla Monetka

(http://www.monetka.cz) pouze jedním ze subjektů, který tuto službu poskytoval.

Mnohem větším a známějším byl systém společnosti Villusion, a. s., nazvaný

IlikeQ. I když byl provoz legální bez nutnosti vlastnit nějaké výjimky, nešlo o

příliš finančně výhodnou záležitost a mikroplatební systémy na své existenci

mnoho peněz nevydělaly. Ačkoliv projektů přibývalo a obrat virtuálních i

reálných peněz stoupal, vše bylo stále pod úrovní výnosnosti provozu těchto

systémů a k zastavení jejich fungování tak došlo dříve, než mohly zažít

skutečnou konjunkturu. Úspěšnost systémů se tak měřila spíše počtem uživatelů a

realizovaných transakcí než obratem a penězi, které by si provozovatelé těchto

systémů vydělali.

Monetka nyní přichází do situace, kdy se začíná prakticky znovu. Nikdo, a

zřejmě tím méně její vlastníci, neočekává, že by vydělala peníze. Nicméně se

může stát na nějakou dobu ve svém oboru prakticky monopolní a oživit ty služby,

které díky změně zákona přestaly fungovat – přesněji může přivolat nové.

Mikroplatby mají oproti běžnému placení za zboží mnoho výhod. Jsou pro

obchodníka v sektoru, kde se platí malé částky, výhodné, a otevírají cestu k

zavádění služeb, které zde nyní existují v minimální míře. Především můžeme

hovořit o digitálních médiích, o účasti v on-line hrách a o placení za obsah.

Snadno by se tak mohlo stát, že například články na zpravodajském serveru by

byly zpoplatněny několika haléři, a když ne ty aktuální, tak alespoň přístup do

archivu, k podrobnému vyhledávání a podobně. To vše je nyní opět reálné. A

přestože se typický uživatel zpravodajského serveru při představě placení za

obsah otřese, může to v konečném důsledku přinést pozitiva především jemu. Jde

o to, že obsah může být kvalitnější, a může být exkluzivnější. Aktuální situace

je tedy v době psaní tohoto článku taková, že jeden z mikroplatebních systémů

se vrací zpět na českou scénu. To je ovšem málo. Dá se předpokládat, že další

systémy se pokusí nějakým způsobem Monetku následovat, ať již půjde o subjekty,

které na tomto trhu existovaly již před počátkem platnosti nového zákona, nebo

o nové, které teprve vzniknou. Argumentem, který v souvislosti s jejím návratem

můžeme slyšet a který se zdá být oprávněným, je například to, že provozovatel

Monetky je vydavatelství, které mimo jiné vlastní několik internetových obchodů

a hostingovou společnost. To může být pro mnohé servery, které by rády

využívaly mikroplatební systém, značným problémem, protože (jak bylo

připomenuto např. na www.lupa.cz/clanek.php3? show=3665), prakticky vzato by

musely spolupracovat se svou vlastní konkurencí. Tato skutečnost pravděpodobně

dále zvýší tlak na obnovení dalších mikroplatebních systémů. Pokud nová Monetka

odstartuje jako první, bude mít velikou výhodu, ale je pravděpodobné, že výhoda

nebude trvat věčně. Uvidíme, kdo se svou službou přijde jako další a jakou

formu se mu podaří vytvořit.



Otázka dalších

Monetka je majetkem vydavatelství Computer Press, tedy nikoliv banky, a proto

potřebuje pro svou činnost výjimku ČNB. Mikroplatební systém by však,

přinejmenším teoreticky, mohly provozovat i samotné banky nebo firmy, které by

s bankami vytvořily alianci. V takovém případě by ovšem mohlo dojít k daleko

těsnějšímu spojení mezi běžným účtem uživatele a mikroplatebním systémem.

Výsledkem by bylo mnohem větší pohodlí, zejména pro uživatele, a v důsledku

také mnohem více různých služeb, které by byly v rámci takového mikroplatebního

systému provozovány. Je krajně nepravděpodobné, že by se do podobného podniku

pustila nějaká banka sama o sobě – finanční domy jsou totiž známy svou

konzervativností. Nicméně lákadlo je veliké a lze se domnívat, že je pouze

otázkou času, než se objeví nějaká firma, která mu podlehne.

Také otázka obnovení některého z bývalých mikroplatebních systémů není zcela

mrtvou záležitostí. Jestliže se podařilo alespoň jedné službě vyhovět

podmínkám, které si centrální banka jistě kladla, aby výjimku udělila, pak je

možné, že tytéž podmínky splní někdo další. A hráči, kteří již na trhu byli,

budou mít nepochybně přinejmenším určitý zájem. Otázka tak zřejmě bude spíše

znít, kdo na obnovení mikroplatebního systému jako první sežene potřebné

prostředky a kdo přesvědčí investora, že tato technologie má budoucnost.



Jak to celé funguje po technické stránce



Technologie mikroplatebních systémů

Mikroplatební systémy jsou obecně založeny na serveru, který uchovává informace

o uživatelských účtech a jejich transakcích. U každého účtu je evidován

především jeho zůstatek a dále poslední prováděné operace. Každý uživatel se

při připojení ke svému účtu identifikuje obvykle prostřednictvím jména a hesla.

Veškerá komunikace musí být zabezpečená, protože ač se jedná o malé částky,

přeci jen zde jde o peníze.

Nejrůznější subjekty, které mají vlastní účet (a dohodu s provozovatelem

systému), mohou zprovoznit platební bránu. Ta funguje tak, že ten, kdo požaduje

platbu prostřednictvím systému, umístí na svůj server potřebný systém a spojí

jej se serverem provozovatele. Uživatel se může například přímo na stránkách

časopisu přihlásit do svého účtu, provést již předdefinovanou platbu na účet

časopisu, a poté, co systém provozovatele mikroplatebního systému časopisu

potvrdí provedení mikroplatby, časopis uživateli zpřístupní například

požadovaný článek, archiv nebo výsledek složitějšího vyhledávání.

„Nabíjení“ účtu se provádí obvykle převodem peněz z účtu uživatele na účet

provozovatele systému s jednoznačnou identifikací odesilatele (např.

specifickým symbolem platby). Peníze, které končí u provozovatele služby, jsou

virtualizovány, tedy přepočítány v daném kurzu na peníze elektronické. V českém

prostředí, kde je nejnižší platební položkou haléř, to je typicky 1/100.

Virtualizované peníze mohou být uživateli i zpětně vypláceny opačným procesem,

tedy převedením na jeho účet. Technicky k tomu všemu stačí patřičná sada

serverů s nutnými skripty, propojení s účetním systémem (a jeho prostřednictvím

s účtem a bankou provozovatele), platební brány pro komunikaci mikroplatebního

systému jednak s jeho uživateli a jednak s obchodníky – majiteli serverů, které

se do systému zapojí, a několik dalších záležitostí. Pro firmu se zkušenostmi z

on-line obchodů by nemělo jít o nic složitého.



Mikroplatební systémy a bezpečnost

Dnes jsou obavy o bezpečnost, zvláště pak o bezpečnost peněz na internetu

mnohem vyšší, než tomu bylo v době rozmachu zmíněných systémů. Základní

zabezpečení zřejmě zůstane stejné. Tedy šifrované spojení s webovým serverem,

ověřování objektů účastnících se jednotlivých transakcí pomocí certifikátů a

možná využití nějaké metody podepisování samotných operací. Vzhledem k tomu, že

použití MPS se v mnohém podobá elektronickému bankovnictví, se možná v

budoucnosti v případě jejich návratu dočkáme také používání elektronických

podpisů. Mohou fungovat i speciální aplikace svázané s prohlížečem a mnoho

dalších možností, nicméně to neznamená, že by bezpečnost nebyla problémem.

Staré mikroplatební systémy během své existence nezažily masivnější pokus o

útok nebo o podvod, tedy přesněji řečeno o tom není nic známo. Jak bude stoupat

množství peněz, které novými systémy protečou, je ale pravděpodobné, že se

podobné pokusy objeví. Je otázkou, jak si s nimi systémy, kterým se podaří

fungovat, vyrovnají.

Bezpečnost mikroplatebních systémů ovlivňuje všechno, co ovlivňuje zabezpečení

dat na internetu obecně. Tedy především nově objevené bezpečnostní problémy

softwarových, ale i hardwarových komponent, a to jak na straně klientů, tak i

na straně serverů a v používaných technologiích.



Technika ze strany uživatele

Je pravidlem, že každý uživatel mikroplatebního systému má přístup k

administračnímu rozhraní, které se v mnoha ohledech podobá elektronickému

bankovnictví. V rozhraní, které je založené na WWW a na zabezpečeném připojení,

má možnost provádět základní akce se svým mikroplatebním účtem. Především mívá

k dispozici přehled provedených transakcí. Některé operace, třeba převody peněz

na jiný účet, jejich odesílání či do jisté míry řízení propojení mezi reálným a

mikroplatebním účtem také lze provádět z tohoto rozhraní. Nicméně pro provedení

samotné platby nemusí být nutné do tohoto rozhraní přímo vstupovat.



Monetka má výjimku

Jeden z dřívějších mikroplatebních systémů, Monetka, provozovaný společností

Computer Press, obdržel v září 2004 povolení k provozu. Tím se tomuto systému,

jenž nebyl v dobách, kdy mikroplatební systémy fungovaly, největší ani

nejdokonalejší, povedlo obejít legislativní problém, který v minulosti vedl k

úpadku a praktické likvidaci všech mikroplatebních systémů v ČR a tím k

zastavení jejich provozu. Podaří se Monetce obnovit zašlou slávu? Je mnoho

argumentů pro i proti. Computer Press je vydavatelem a zprostředkovaně

majitelem několika úspěšných elektronických obchodů. V nich se mikroplatební

systém určitě znovu využije, ale co jinde? Elektronické obchody u nás provozuje

mnoho subjektů a některé z nich provozovatele Monetky nemají zrovna v lásce. Je

důvod se domnívat, že současná výjimka ČNB pro jeden ze systémů je možná na

nějakou dobu jediná, ale ne navždy. Dříve nebo později se mohou objevit další

mikroplatební systémy; ať ty, které zde v minulosti existovaly, nebo které

teprve vzniknou. V každém případě se tak otevírá cesta k něčemu, co bylo rok a

půl považováno za mrtvou záležitost a smutný slepý konec dějin českých

moderních informačních služeb.



Mikroplatební systémy



Pohled do historie:

• Rozšířily se v letech 2001–2002.

• Nejznámějším bylo IlikeQ (www.ilikeq.cz).

• Fungovaly na principu převodu malých částek z virtuálního účtu.

• Peníze na virtuálním účtu byly směnné s reálnými penězi v daném kurzu

• Bylo možné je převádět i mezi účty.

• Systémy ukončily svou činnost 1. ledna 2003 v důsledku změny zákona o

platebním styku.



Účel mikroplatebních systémů:

• Platit za služby v malých částkách.

• Platit za obsah dodávaný on-line kanály.

• Často darování financí na různé účely.

• Připisování financí uživatelům, obvykle za jejich akce související s reklamou

toho, kdo připisoval.



Budoucnost mikroplatebních systémů:

• V současnosti má povolení jeden z těch, které již existovaly

(http://www.monetka.cz).

• Osud dalších je stále nejasný, ale ne tak beznadějný jako byl předtím, než

Monetka oznámila návrat.

• Je pravděpodobné, že dříve nebo později někdo opět přijde s novým systémem.

• Nový příchozí může rovněž získat výjimku ČNB nebo se spojit s některým

bankovním domem.