Vzpoura na lodi Internet Telekomunikační listopad 1998

Listopad loňského roku byl svědkem bouřlivých událostí na naší

domácí telekomunikační scéně – SPT Telecom si prosadil výrazné

rebalancování svých tarifů, čímž značně pobouřil uživatele

Internetu i celou telefonující veřejnost. Následný tlak

veřejného mínění a protestního hnutí Internet proti monopolu jej

přiměly k určitým ústupkům – v podobě tarifu Internet 99, který

je určen speciálně pro komutovaný přístup k Internetu.



Podstatou procesu „rebalancování“ (doslova: obnovení balance,

neboli rovnováhy) je přesně to, co tento termín implikuje – tedy

obnovení rovnováhy, která je nějakým způsobem narušena. Náš SPT

Telecom zpočátku uváděl, že u něj jde o ztrátovost místních

hovorů, jež musí být dotovány (subvencovány) z výnosů hovorů

dálkových (meziměstských a mezistátních), a že v rámci obnovení

rovnováhy (rebalancování) je potřeba toto dotování odstranit –

k čemuž nás prý nutí i direktivy Evropské unie, které mají

dotování jedné skupiny telekomunikačních služeb z výnosů jiné

skupiny zakazovat. V praxi to samozřejmě znamená zdražení

místního hovorného, a naopak zlevnění dálkových hovorů.

První návrh na úpravu tarifů pro rok 1999 předložil SPT Telecom

již v první polovině loňského roku, a to Ministerstvu financí,

které je musí schválit. Vzhledem k existenci a podmínkám

monopolu, jejž SPT Telecom má, si své tarify nemůže určovat tak

jak by sám chtěl, ale musí je schvalovat MF ČR – podle tarifní

politiky, která je zakotvena již v tzv. Akcionářské smlouvě (jež

upravuje vztahy mezi SPT Telecom, jeho strategickým partnerem

TelSource a českým státem, reprezentovaným Fondem národního

majetku). Konkrétně je tato tarifní politika naplněna

v materiálu „Sdělení Ministerstva financí o regulaci cen výkonů

v telekomunikacích, platném od roku 1997“, který byl publikován

v Cenovém věstníku, částka 4/1995, ze dne 21. února 1995.

Součástí této tarifní politiky je i tarifní formule, určující

jak smějí být zvyšovány tarify za hovorné.

Ministerstvo financí ČR nakonec Telecomu povolilo jiné zdražení

místního hovorného, než jaké (zřejmě) původně požadoval – podle

neoficiálních zpráv chtěl SPT Telecom zvýšit měsíční paušál na

200 Kč, a cenu jednoho impulsu na 3,40 Kč. MF ČR schválilo

zvýšení měsíčního paušálu za používání telefonní stanice na 135

Kč (tj. o 35 % oproti roku 1998), a zvýšení ceny impulsu

z původních 2,40 Kč na 2,60 Kč – ovšem se současným zkrácením

délky impulsu ze 3 minut na 2 minuty v době tzv. silného

provozu, a ze 6 minut na 4 v době slabého provozu. Podle názoru

nezávislé iniciativy „Občané proti zdražování telefonů“ však i

tímto svým rozhodnutím Ministerstvo financí porušilo předem

stanovenou tarifní politiku a povolilo Telecomu vyšší zdražení,

než jaké bylo přípustné.



O kolik Telecom zdražil?



Jak Ministerstvo financí, tak i Telecom samozřejmě argumentují

tím, že již dříve stanovená tarifní politika porušena nebyla.

Dokládají to i tvrzením o tom, že v celkovém souhrnu došlo ke

zvýšení všech tarifů jen o 3,9 % – neboť kromě zdražení místního

hovorného došlo k určitému zlevnění meziměstských a mezistátních

hovorů. U místního hovorného Telecom uvádí jeho průměrné zvýšení

o 25 procent (a MF ČR o 26 procent). Přitom jednoduchý výpočet

říká něco podstatně jiného: jestliže dříve byl tříminutový hovor

ve špičce za 2,40, na jednu minutu hovoru připadalo 0,80 Kč. Po

zdražení stojí 2 minuty 2,60, a na jednu minutu tedy připadá

1,30 Kč. Skok z 0,80 Kč na 1,30 Kč je poněkud vyšší, než

uváděných 25 procent (a odpovídá zdražení o 62,5 %). Telecom

k této zřetelné disproporci dosud mlčí. Ministerstvo financí ČR

se k tomu vyjádřilo formou tiskové zprávy, ve které uvedlo, že

jím uváděných 26 procent vychází jako vážený průměr

procentuálního zdražení hovorů různé délky, s tím, že jako váhy

jsou použity četnosti těchto hovorů různých délek. K výpočtu

tohoto váženého průměru jsou zapotřebí (v roli vah) statistiky o

četnosti telefonních hovorů v rámci celé republiky, které nejsou

veřejně dostupné. Nicméně neoficiální výpočty, dostupné na

Internetu a využívající malé neoficiální vzorky dat, tento

výpočet potvrzují – ovšem s velmi podstatným dovětkem, že celá

metodika použitá ministerstvem je zkreslující, neboť nevypovídá

korektně o faktickém zdražení. Pokud by se totiž mělo vypočítat,

o kolik více lidé zaplatí za stejný objem služeb, pak by musely

být použity jiné váhy, vycházející z cen hovorů. Také tento

výpočet je na Internetu dostupný (na serveru

www.cestovatele.cz ), a podle něj vychází faktická míra zdražení

na 32 procent!



Proč se vzbouřili právě uživatelé Internetu?



Zdražení místního hovorného, které Telecom provedl k počátku

roku 1999, se netýká všech hovorů stejně – například u hovorů do

2 minut je zdražení jen cca 8 procent (a je dané pouze zvýšením

ceny impulsu ze 2,40 na 2,60 Kč), zatímco u dlouhých hovorů

dosahuje hodnoty 62,5 procenta – ostatně právě díky tomu vychází

výpočty průměrného zdražení v hodnotě 25 procent, resp. 32

procent, v závislosti na použité metodice. V praxi to tedy

znamená, že různých skupin uživatelů se zdražení dotkne v různé

míře – ti, kteří telefonují nejdéle, jej pocítí na své kapse

nejvíce. A to je právě případ uživatelů Internetu, kteří

využívají služeb veřejné telefonní sítě k připojování

k Internetu. Není proto až tak překvapivé, že jako první se

proti avizovanému zdražení vzbouřili právě uživatelé Internetu.

Protest našich uživatelů Internetu proti tarifní politice SPT

Telecom dostal velmi rychle podobu hnutí, které si zvolilo název

„Internet proti monopolu“ (zkratkou IPM). Do jeho čela se

postavily tři známé osobnosti českého Internetu – Ondřej Neff,

vydavatel Neviditelného psa, Ivo Lukačovič, zakladatel Seznamu,

a Patrik Zandl, z Mobil serveru. Hnutí IPM se podařilo

shromáždit přes 100 000 podpisů pod svou petici, požadující

nápravu tarifů, a podařilo se mu také zorganizovat celostátní

bojkot na den 18. listopadu. Šlo o abstinenční stávku, kdy

uživatelé byli vyzváni, aby nepoužívali žádné služby SPT

Telecom, a tedy aby se ani nepřipojovali k Internetu

prostřednictvím telefonu. Stejně tak většina významnějších

českých WWW serverů v ten den neposkytovala své obvyklé služby,

a místo nich nabízela pouze jedinou stránku, popisující důvody

protestu. Ještě další součástí protestu pak byla i „fyzická“

demonstrace, které se v Praze a Brně zúčastnilo cca 2 000 lidí

(a menší počet ve Zlíně).



Telecom navrhuje speciální tarif



Síla protestního hnutí internetové veřejnost, umocněná velkým

zájem klasických médií (televize, rozhlasu) nakonec donutila

představitele SPT Telecom zasednout za jeden stůl

s představiteli hnutí IPM a jednat o jejich požadavcích.

Výsledkem byl návrh speciálního tarifu, se kterým Telecom

přišel, a který by podle jeho názoru měl vyjít vstříc potřebám

komutovaných uživatelů Internetu. Jeho podstatou je zavedení

speciálních přístupových čísel pro volání k Internet providerům,

se speciální tarifikací. Tato speciální tarifikace je založena

na existenci tří časových pásem (1. internetové pásmo od 7 do 17

hod., 2. internetové pásmo od 17 do 21 hodin, oboje v pracovní

dny, a 3. internetové pásmo, od 21 do 7 hodiny, a po celé

víkendy a svátky). Podle těchto pásem pak jsou upraveny časové

intervaly, za které naskakují jednotlivé tarifikační impulsy,

v nezměněné ceně 2,60 Kč: v 1. pásmu naskakuje jeden impuls za

každých započaté 3 minuty, ve 2. pásmu za každých započatých 6,5

minuty, a konečně ve 3. pásmu za každých započatých 12,5 minuty.

Takto koncipovaný speciální tarif by skutečně představoval

určité zvýhodnění pro komutovaný přístup k Internetu oproti

stavu z roku 1998 (s výjimkou 1. pásma, kde je tarif dražší, než

byl nezvýhodněný tarif z roku 1998). Problém je ale v tom, že

SPT Telecom zatížil tarif Internet 99 ještě další penalizací, ve

formě tzv. sestavovacího poplatku. Tento poplatek v ceně jednoho

impulsu (tj. 2,60 Kč) je účtován za každé uskutečněné „hovorové“

spojení (nikoli za „datové“ spojení mezi modemy, protože to již

není v režii provozovatele telefonní sítě). Tento sestavovací

poplatek pak radikálně mění výhodnost celého tarifu Internet 99.

Například takoví uživatelé, kteří byli zvyklí se připojovat

k Internetu jen na dobu nezbytně nutnou, např. jen pro natažení

své elektronické pošty a rychlé načtení několika WWW stránek,

mohli vystačit s hovory v délce několika málo minut (například i

2 či 3). Tarif Internet 99 však takovéto úsporné chování velmi

prodražuje, a to právě díky sestavovacímu poplatku: krátké

dvouminutové připojení na stažení či odeslání elektronické pošty

je v tomto tarifu, díky sestavovacímu poplatku, dokonce

dvojnásobně dražší než při běžném (nezvýhodněném) tarifu roku

1999! Pokud jde o delší hovory, jednoduchým porovnáním tarifů

lze zjistit, že například v době silného provozu (v 1.

internetovém pásmu) začíná být speciální tarif Internet 99

výhodnější oproti běžnému tarifu pro rok 1999 až od 8. minuty

hovoru. V tzv. 3. internetovém pásmu, které Telecom prezentuje

jako největší zvýhodnění uživatelů Internetu, je výhodnější také

až od 8. minuty (oproti nezvýhodněnému tarifu pro rok 1999, a od

18. minuty délky hovoru oproti běžnému tarifu z roku 1998).



Jak hodnotit tarif Internet 99



Pro objektivní hodnocení toho, co tarif Internet 99 doopravdy

přinese, je třeba počkat na jeho faktické zavedení (v době

uzávěrky, 10. 2. 1999, ještě zaveden nebyl). Pro směrodatnou

předpověď jeho efektu by bylo nutné znát věrohodné statistiky o

chování komutovaných uživatelů Internetu – a ty také nejsou

k dispozici. Možné je proto jen subjektivní hodnocení nového

tarifu, založené na odhadech a názorech.

Autor tohoto článku je přesvědčen, že celý tarif Internet 99 je

šikovným tahem SPT Telecom, jak na komutovaném přístupu

k Internetu vydělat ještě více než dříve. Zvýhodňuje totiž jen

určitou část uživatelů (tzv. domácí uživatele, kteří mohou

počkat se svým připojováním k Internetu na pozdní noční hodiny a

víkendy), a to navíc jen tehdy, pokud bude ochotna utrácet za

své připojení dostatečně velké částky (tj. pokud se uživatelé

bude připojovat pomocí dostatečně dlouhých hovorů, a nebudou se

snažit o úsporné chování a připojovat se jen na dobu nezbytně

nutnou). Na druhé straně tarif Internet 99 ještě více zdražuje

komutovaný přístup k Internetu těm uživatelům, kteří jsou

odkázáni na jeho využití v době silného provozu – například

proto, že jej používají ke své práci, v pracovní době.

Sečteno a podtrženo, „Internet pro soukromé nadšence“ dostal

jistý impuls ke svému rozvoji. Naproti tomu „Internet pro

seriózní využití“, například pro rozvoj podnikání, dostal tvrdou

ránu působící proti jeho rozvoji. A co kapsa monopolního SPT

Telecom a jeho celková ekonomická prosperita, kterou se tolik

ohání jeho nejvyšší představitelé? Nejspíše nijak neutrpí, a

Telecom bude i nadále ekonomicky sílit a vzkvétat.

Připomeňme si ale jednu „drobnost“ – pokud Telecom dostal na

provozování veřejných telefonních služeb od státu monopol, pak

to nebylo proto, aby si vydělal co nejvíce peněz. Bylo to proto,

aby se nemusel ohlížet výhradně na svůj zisk, ale mohl sledovat

i jiné cíle – například rozvoj našich telekomunikací, jejich

kvalitu i cenovou dostupnost. Jestliže se tak nechová, a snaží

se pouze co nejvíce vydělávat, pak asi není správné jej

obviňovat z toho, že se chová jako řádný komerční subjekt – vinu

je třeba hledat u státu a jeho regulačních orgánů, které si

nedokáží vynutit dodržování jednou stanovených pravidel hry

v rámci uděleného monopolu.