Webové Vánoce aneb

Historie a současnost on-line obchodů







Dnes si prostřednictvím Internetu můžeme koupit doslova cokoliv:

knížky, počítače, CD, oblečení, letenku, akcie, počítače,

koření, jídlo, alkohol, nábytek, léky nebo dokonce auto. Nové

možnosti přibývají doslova každým dnem a vždy, když jsem

přesvědčen o tom, že nic nového se už nemůže objevit, realita

mne vyvede z omylu. V tomto týdnu se mezi internetové obchodníky

zařadil i obchodní dům Sears, takže na jeho adrese www.sears.com

je dnes možno nakoupit i pneumatiky nabo třeba ledničku. Sears

pochopitelně není sám, velké obchodní domy kráčí ve stopách

luxusního obchodního domu Macys, který svůj komerčně velice

úspěšný webový krám www.macys.com otevřel vloni.

Vedle velkých, doslova mamutích společností, jež používají svoji

webovou stránku spíše jako reklamu celé firmy a případné zájemce

o koupi odkazují na telefonní čísla nebo e-mailové adresy

prodejců v okolí, existují na dnešním Internetu společnosti,

jejichž úspěch stojí a padá s prodejem pomocí Internetu. Počet

firem nabízejících své produkty prostřednictvím Internetu už asi

nikdo nespočítá. Od malých, začínajících firmiček nabízejících

pouze několik věcí, až po giganty jako je virtuální knihkupectví

Amazon, nazývané největším knihkupectvím na světě a nabízející

statisíce knih všech žánrů.

Průkopníky internetového prodeje se staly společnosti, které si

uvědomily, že bude levnější prodávat na základě telefonních

objednávek, protože nebude nutné zřizovat a financovat síť

desítek či stovek obchodů. Typickými představiteli jsou

počítačové firmy jako Gateway nebo Dell, prodávající po celém

světě značkové počítače postavené vlastně na zakázku.Ve skladech

firem v danou chvíli není žádný hotový počítač a na objednávce

se začne pracovat doslova ještě ten den, kdy telefonem nebo po

Internetu pošlete objednávku. V posledních měsících však většina

obratu přichází prostřednictvím Internetu, převážně proto, že je

přece jenom příjemnější si prohlédnout konfiguraci počítače

přímo na obrazovce, nežli se o tom pracně dohadovat s prodavačem

po telefonu.

Tyto společnosti ale stále ještě nejsou ty pravé firmy, vzniklé

přímo pro prodej prostřednictvím Internetu. Také se od nich liší

v pravděpodobně jediném, nicméně velice důležitém aspektu – tyto

firmy vydělávají, a velice dobře. To se o „klasických“

internetových firmách dodnes říci nedá, a po pravdě řečeno mi

není finanční politika velkých společností jako Amazon nebo N2K

příliš jasná. Taková firma Amazon zvyšuje počet prodaných knih

každým měsícem o více než závratných 30 procent, jen za prosinec

minulého roku prodala za více než 250 milionů dolarů, a přesto i

dnes finančně prodělává. Podle optimisticky se tvářících

představitelů firmy se jedná pouze o dočasný prodělek, způsobený

vysokými náklady na reklamu a nízkou cenou nabízených knih. V

tom je ale celý trik, knihy (a ostatně i všechny ostatní

produkty) se na Internetu vyplatí kupovat vlastně jen v případě,

že jsou levnější. A často dokonce musí být levnější docela

výrazně, protože k nákupu si nutně musíme připočítat i poštovné

a balné. Pokud tedy giganti internetových obchodů počítají s

tím, že nízké ceny udrží pouze do té doby, než se jim podaří

zničit konkurenci klasických kamenných obchodů, a pak si určí

ceny podle svého uvážení, máme se na co těšit.

Většina z nás, kdo nakupujeme na Internetu víceméně pravidelně,

uvádí několik hlavních důvodů, proč utíká od kamenných obchodů k

vlastnímu počítači. Mezi nejčastěji uváděné důvody patří pohodlí

(vyberu si pěkně v pantoflích, aniž bych se musel namáhat

oblékat, jet do obchodu, parkovat, dohadovat se s prodavačem a

zase se táhnout zpátky), levnější ceny (sleva 30 – 50 procent

není žádnou vzácností), větší nabídka (taková firma Amazon

tvrdí, že si můžete vybrat mezi závratnými 3 miliony knih –

které knihkupectví se jim může byť třeba jen přiblížit?), a

větší dostupnost některých, zvláště před Vánocemi dávno

vyprodaných věcí.

Důležitou otázkou, která dříve či později napadne každého, kdo

si něco na Internetu vybere a koupí, je bezpečnost nákupů.

Převážná většina transakcí je prováděna prostřednictvím platby

pomocí kreditní karty, jen málokterý obchodník je ochoten

přijmout šek nebo poslat zboží na dobírku.

Všechny údaje jsou enkryptovány, a i když prakticky žádné

kódování není a ani nemůže být 100procentně zabezpečené proti

úniku informací, počet stížností je zatím zcela mizivý. Je tedy

nakupování na Internetu bezpečné? Jednoznačná odpověď samozřejmě

neexistuje, nicméně si musíme uvědomit, že určité riziko je

vlastně všudypřítomné. Při běžném placení kreditní kartou za

sebou necháváme papírovou stopu, dokonce i s¦podpisem, přímo v

ruce prodavače, a o riziku větší částky v hotovosti ani nemluvě.

Navíc si musíme uvědomit, že prorazit bezpečnostní systémy

prodejců není nejlehčí, a profesionální padouch se bude daleko

spíše namáhat proniknout do databází velkých bank, kde se mu

může podařit zdefraudovat miliony, nežli se pokoušet o získání

čísla vaší kreditní karty, na které může být kredit jen několik

set či tisíc. Navíc, ve většině zemí je vaše odpovědnost za

podvodné nákupy na kreditní kartě limitovaná na celkem mizivou

částku, např. ve Spojených státech je to pouhých 50 dolarů.

Pravým průkopníkem internetového prodeje byla již zmíněná firma

Amazon ( www.amazon.com , původně nabízející výhradně knihy, dnes

však již rozšířila nabídku též o hudbu a videokazety, a jen

správní rada firmy ví, co přijde na řadu za pár dnů.

Pochopitelně ani fasáda této obrovité firmy není zcela bez

nějaké té šmouhy; tou nejzávažnější je snad právě probíhající

aféra, ve které se podařilo prokázat, že většina knih, kterou

webové stránky Amazonu doporučovaly jako zvláště velké hity,

byly ve skutečnosti publikace, o jejichž kvalitě či úspěšnosti

by se sice dalo s úspěchem pochybovat, ale za jejich uveřejnění

na první stránce zato dobře zaplatila jejich vydavatelství. V

některých případech se jednalo i o více než 10 000 dolarů za

uveřejnění. Firma přiznala chybu a všem zákazníkům nabídla

vrácení peněz.

Podobně průkopnická je i společnost Music Boulevard

(www.musicblvd.com), prodávající CD. Původně dvě velké firmy se

nakonec spojily, zřejmě pro ně Amazon představoval příliš velkou

konkurenci. Dnes je tedy možné sehnat doslova jakékoliv CD na

Internetu o dobrých 30 procent levněji nežli v normálním krámě.

A jelikož tato firma nemá kromě firmy Amazon na Internetu

žádného reálného konkurenta, otázkou zůstává, jak dlouho ty

levné ceny vydrží.

Jedním z nejnovějších hitů prodeje prostřednictvím Internetu je

prodej voňavek. Tyto firmy patří mezi nejagresivnější, nabízejí

např. plný výběr snad všech značek, což je v Americe, kde si

jednotlivé firmy žárlivě střeží svoji pověst a často uzavírají

exkluzivní smlouvy s určitými obchodními domy (takže pokud

dotyčný obchod zrovna není ve vašem městě, máte smůlu), dost

zajímavé. Další z pobídek, jak nalákat zákazníka, je poštovné

zdarma, nejrůznější dárková (tudíž i levnější) balení, výrazné

(až třicetiprocentní) slevy oproti běžným obchodům a záruka, že

pokud najdete dotyčný parfém někde levněji, pošlou vám rozdíl a

ještě přidají 5 procent původní ceny.

Zkoušel jsem hledat některé vzácnější ročníky vína. Na adrese

www.virtualvineyard.com mi to trvalo 12 minut a láhev stála 23

dolarů. Pro zajímavost jsem se vypravil do zdejšího velice

solidně zásobeného obchodu, který naštěstí není přehnaně daleko.

Našel jsem stejnou láhev, přičemž i s oblékáním mi výprava

trvala 49 minut a víno stálo 29,95 dolarů. Některé americké

státy však bohužel začínají prodej alkoholu prostřednictvím

Internetu omezovat nebo přímo zakazovat.

Zatímco cesta a nákup košile v nejbližším obchodním domě trvala

72 minut, z nichž většinu jsem se za nezúčastněného přihlížení

znuděného prodavače prohraboval policemi a hledal patřičnou

velikost, webová firma Land's End mi nabídla virtuálního

prodavače, který se mne vyptal na všechno, co s košilí souvisí,

velikost, barvu a typ, a potom mi nabídl nepřebernou nabídku

možností, takže to bylo jako kdybych navštívil soukromého

krejčího.

Briliantový prsten jsem v obchodním domě Lazarus vybíral 31

minut, k tomu nutno připočíst dalších 40 minut na cestu, a cena

byla 627 dolarů. Pomocí Internetu jsem našel stejný prsten u

firmy fortuoff.com za 605 dolarů během pouhých 11 minut.

Pochopitelně všechno ještě zdaleka není dokonalé. Zatímco si

papírový katalog prohlédnete za pár vteřin, při pomalejším

spojení si u počítače můžete dřív vysedět důlek, než se vám u

špatně udělaného webového katalogu natáhne pár stránek. Navíc je

zde určité omezení ve způsobu platby: pokud nehodláte nebo

nemůžete platit kreditní kartou, jste zpět v normálním světě

šnečí pošty, a dokonce hned dvakrát, protože nejdřív musíte

poslat šek a teprve potom některé společnosti pošlou zboží.

Prodej věcí prostřednictvím Internetu přesáhl v roce 1998 v

samotných Spojených státech závratných 8 miliard dolarů. Každým

rokem přibývá kolem 5 miliónů zákazníků, takže v loňském roce

nakupovalo na Internetu více než 17 miliónů Američanů. Prosinec

byl pochopitelně klíčovým měsícem, pokud by prodej zůstal na

úrovni předchozích měsíců, řada obchodů by zřejmě zkrachovala.

Nárůst obratu byl ale tak fenomenální, že se pro letošní vánoce

začal razit nový název: místo tradičního „bílé Vánoce“ se

objevily „webové Vánoce“. Na příští rok se očekává další

kvantitativní skok v počtu zákazníků. Tento optimismus se odráží

i v závratných hodnotách akcií internetových firem na newyorské

burze.

Ne všichni zákazníci jsou, celkem pochopitelně, spokojeni.

Zvláště před Vánocemi docházelo k zahlcování jak sítě, tak i

jednotlivých firem, takže řada zákazníků zjistila, že jejich

objednávka byla buď úplně zrušena, nebo alespoň odložena na

začátek ledna, což je v případě vánočních dárků poněkud nevhodné

a patří spíše do kategorie špatných žertů. Navíc platí, že cesta

do obchodu je sice delší, ale ve většině případů si dotyčnou věc

můžeme v krámě osahat a přivezeme ji domů, zatímco v případě

virtuálního nákupu si musíme ještě pár dnů počkat. Jedna věc je

ale jistá – ať už je důvodem pro nákup na Internetu cokoliv,

tento způsob prodeje je v posledním roce jediný, který zažívá

opravdový rozvoj. Každopádně však i pro nákupy na Internetu

platí, že je nutné vyzkoušet několik firem, protože jednotlivé

firmy se vzájemně liší výší nabízené slevy. Na tomto místě je

nutné i určité varování před některými menšími search engines,

protože ty jsou natolik propojeny na určité firmy, že prohrabat

se k některým obchodům trvá delší dobu, neboť klíčová slova

poněkud podvodně vyhledávají předplacené firmy.

Kdykoliv uvažuji, jestli si mám pro něco jet do obchodu nebo to

koupit na Internetu, vzpomenu na kamaráda Briana, který po

dvouhodinovém sezení u počítače vydal vítězný ryk a začal tančit

jakýsi improvizovaný tanec na mlatě: „Vánoční nákupy mám za

sebou!“