Windows rychlá jako nikdy!

Radost nad rychlým během Windows nemívá dlouhého trvání. V pozadí běžící
procesy, rozsáhlé klíče v registru a plný disk velmi rychle ubírají systémové

prostředky, a běh systému se zpomaluje. V následujícím článku se dočtete, jak

můžete tyto brzdy systému uvolnit a vrátit se k plnému výkonu.



Upřímně řečeno, po instalaci třiceti různých programů a her nelze očekávat

rychlost jako u právě nainstalovaných Windows. Na rozdíl od jednoduchého

jednoúlohového systému typu DOS, kde o sobě jednotlivé programy nevědí, pracují

pod Windows 95/98/NT v těsném propojení s operačním systémem i navzájem mezi

sebou. Tyto souvislosti je potřeba někde zaznamenat, a to právě ubírá volné

prostředky.



Rezervy výkonu: Máte několik možností, jak hlavním komponentám (operační paměť

a pevný disk) odlehčit a lépe je využívat. Na následujících stranách najdete

mimo jiné také tipy, jak zrychlit pevný disk, jak optimalizovat využívání

operační paměti a jak ovlivnit běh Windows správným nastavením paměti cache.

Můžete provést další užitečná opatření důkladně vyčistěte svůj systém od

přebytečných procesů a dopřejte systémovým registrům odtučňovací kúru. Pro

enormní urychlení Windows můžete využít naše poslední tři tipy. Dočtete se, jak

s pomocí Ramdisku povzbudit počítač k nečekanému výkonu, jak současně uchránit

systém před viry a škodami, způsobenými nechtěným zásahem uživatele.

Předpokladem však je, aby byl váš počítač velkoryse vybaven operační pamětí.



Postup krok za krokem: U každého tipu je nejdříve uvedena základní myšlenka,

pak následují pro a proti, která byste měli v každém případě zvážit. V závěru

je detailně popsáno, jak byste měli postupovat. Software, který k tomu budete

potřebovat, najdete na vloženém CD, popřípadě na Internetu.



Většina našich tipů, obzvláště poslední tři, vyžadují jisté znalosti a

zkušenosti v zacházení s komponentami Windows. Technicky náročná řešení jsou

označována jako „Profi-tip“. A ještě jedno doporučení na závěr dříve než se

pustíte do prvního kroku, si celý tip přečtěte.



Ostatně, dvě kategorie tipů jsme vědomě vynechali. V článku se podrobněji

nevěnujeme např. zřeknutí se tapety na pozadí ve Windows (asi 1 MB), uzavírání

nepotřebných aplikaci (Excel s otevřenou tabulkou, běžící na pozadí, spotřebuje

15 až 20 MB) nebo ošetřování pevného disku s uloženými daty (defragmentace,

zmenšení velikosti koše). Kromě toho jsme vynechali tipy, s jejichž pomocí sice

dosáhnete zrychlení, ale pouze za vysokou cenu (například nahrazení Průzkumníka

jinou aplikací).







1. Pevné disky(I) – Rozdělení zátěže pomocí dvou disků



Idea: Pokud máte ve svém PC se systémem Windows nainstalovány dva nebo více

přibližně rovnocenných disků (nikoliv logických partiton, ale disků

fyzických!), můžete zvýšit výkon systému. Dbejte na to, abyste rozdělili

přístupy na jednotlivé disky pokud možno rovnoměrně. Jak samotná Windows, tak

mnoho dalších aplikací, potřebují při své práci využívat společné DLL knihovny

ze systémových souborů Windows, takže jeden disk má již dost práce s tím, aby

vyřídil všechny tyto požadavky. Pokud další úkoly svěříte druhému disku,

dosáhnete tím celkově lepšího výkonu. Není k tomu potřeba vůbec nic nově

instalovat. K navýšení rychlosti stačí pouze několik jednoduchých prostředků.



Pro a proti: Zvýšit výkon systému pomocí rozdělení zátěže může každý uživatel,

který má počítač se dvěma nebo více pevnými disky. Nárůst rychlosti je však

znatelný především při používání programů, vyžadujících velký výkon. Zakoupení

nového disku speciálně za tímto účelem se příliš nevyplatí.



Postup: Pokud se nechystáte přeorganizovat od základů celý systém, můžete jej

kdykoliv optimalizovat následujícími akcemi.



1. Aplikace pod Windows velmi intenzivně pracují s dočasnými (temporary) daty.

Když nějaký program (textový editor, tabulkový procesor, grafický editor…)

pracuje s daty, průběžně si je ukládá v dočasném souboru.Tato data zůstávají

otevřena po celou dobu práce v programu, který k nim trvale přistupuje. Výkon

můžete navýšit tím, že budete tyto soubory ukládat na druhý, méně vytížený disk.



Vytvořte si proto novou složku, např. D:\

Temp. V textovém editoru pak otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a vložte do něj

následující řádky:



SET temp=D:\temp

SET tmp=D:\temp



Docílíte tak až desetiprocentního urychlení při práci s některými programy

(zvláště grafickým softwarem pracujícím s velkými obrázky).



2. Některé programy však nepoužívají pro ukládání svých dočasných souborů tuto

systémovou složku, ale nabízejí vlastní nastavení pro pracovní soubory. Takovým

příkladem může být třeba Adobe Photoshop. Ve Photoshopu 5 můžete pod nabídkou

Soubor/Předvolby/Zásuvné moduly a odkládací disky nastavit až čtyři disky pro

odkládání pracovních souborů. Pro dosažení optimálního výkonu byste měli vybrat

rychlé a co nejméně zatížené disky.



3. Internet Explorer si ukládá navštívené stránky do podsložky Temporary

Internet Files ve složce Windows. Díky tomu je možné tyto stránky při příští

návštěvě zobrazit rychleji. Pro změnu umístění této složky použijte následující

postup:



Vytvořte si na druhém disku novou složku (např.: D:\Temporary Internet Files).

V Internet Exploreru zvolte nabídku Nástroje/Možnosti sítě Internet. Na záložce

Obecné klikněte na Nastavení a tam na tlačítko Přesunout složku. Vyberte složku

(v našem případě D:\Temporary Internet Files) a stiskněte OK. V následujícím

dialogu potvrďte přesun.



Pokud chcete přesunout složku s dočasnými soubory pro Netscape Navigator,

vyberte nabídku Edit/Preferences a pak pod Advanced položku Cache. Do kolonky

Disk Cache Folder pak můžete zadat novou složku pro dočasné soubory. Na rozdíl

od Internet Exploreru musíte u Navigatoru přesunout již uložená data do nové

složky ručně.



4. Pro instalaci programů nabízejí Windows standardně složku Program Files,

která se zpravidla nachází na stejném disku jako systém. Z hlediska udržení

výkonu je vhodné další instalace provádět na druhý disk.



TIP: Máte-li ve svém PC dva nebo více pevných disků a operační systém Windows

NT 4 nebo Windows 2000, můžete je spojit pod jedno písmeno diskové jednotky do

tzv. „stripe setu“ (softwarového diskového pole). Při tomto uspořádání zapisuje

systém data střídavě na spojené disky. Dosáhne se tím znatelného urychlení

datového přenosu.







2. Pevné disky (II) – Optimální nastavení virtuální paměti



Idea: Nezávisle na vybavení vašeho PC operační pamětí, používají Windows

intenzivně tzv. odkládací soubor (virtuální paměť). Ten je vhodné, stejně jako

dočasné soubory, umístit na rychlý disk. Efektivita se ještě zvýší, jestliže

pro odkládací soubor vyhradíte zvláštní partition (oddíl na disku) a určíte

jeho minimální velikost.



Pro a proti: Zakoupení nového disku speciálně pro odkládací soubor se

nevyplatí. Pokud však ve svém PC již dva disky máte, rozhodně byste měli tento

tip zvážit.



Postup: Nejrychleji se k nastavení virtuální paměti dostanete, jestliže

kliknete pravým tlačítkem myši na ikoně Tento počítač na pracovní ploše.



1. V zobrazené kontextové nabídce vyberte Vlastnosti a na záložce Výkon

stiskněte tlačítko Virtuální paměť. Zde můžete nastavit nové umístění

odkládacího souboru.



2. Windows 95/98 standardně spravují odkládací soubor a dynamicky zvětšují nebo

zmenšují jeho velikost podle potřeby. Máte-li na pevném disku dostatek volného

místa, můžete v dialogu Virtuální paměť zatrhnout volbu Virtuální paměť nastaví

uživatel a nastavit minimální velikost odkládacího souboru. Jakou velikost máte

nastavit zjistíte, jestliže spustíte všechny aplikace, se kterými běžně

pracujete, a poté se v Průzkumníku podíváte na velikost souboru WIN386.SWP

(standardně je uložen ve složce Windows). Toto číslo pak použijte jako

minimální velikost odkládacího souboru. Zabráníte tak fragmentaci virtuální

paměti, která by vedla ke zpomalení přístupu k těmto datům.



3. Pokud se v blízké době chystáte systém od základů přeinstalovat, vyplatí se

vám následující řešení. Optimální umístění pro odkládací soubor jsou vnější

stopy pevného disku. Rychlost přenosu dat je zde asi o dvacet procent vyšší než

na vnitřních stopách. Při instalaci nového disku byste proto měli rezervovat

první partition (leží vždy u kraje disku) pro odkládací soubory Windows. Její

velikost závisí na množství a typu aplikací, které budete instalovat. Ve

většině případů postačuje 200 až 300 MB.



TIP: Ve Windows NT dosáhnete dalšího zvýšení výkonu rozdělením odkládacího

souboru na více disků. Vyberte k tomu jednoduše ty disky, na kterých máte volný

prostor, a u každého nastavte minimální velikost odkládacího (v NT též

stránkovacího) souboru. Po kliknutí na tlačítko nastavit je nutno restartovat

počítač, aby systém mohl provést příslušné změny.







3. Pevné disky (III) – Využití DMA přenosu pro zvýšení výkonu



Idea: Moderní IDE diskové jednotky (pevné disky, jednotky CD-ROM a DVD) mohou

zapisovat data přímo do paměti RAM a odlehčit tak procesoru. Tato metoda je

označována jako DMA (Direct Memory Access). Pro dosažení optimální rychlosti

přenosu dat je potřeba aktivovat DMA jak v BIOSu, tak ve Windows.



Pro a proti: Starší DMA ovladače jsou často chybné. Jejich používání může vést

ke ztrátě dat nebo znemožnění startu systému. Než nainstalujete zastaralé verze

z původního CD, měli byste nejdříve stáhnout novější ovladače z internetových

stránek výrobce vaší základní desky. Pro zajištění bezpečnosti dat je vhodné

provést jejich zálohování.



Postup: Především byste si měli ověřit, že váš počítač i pevné disky vůbec

podporují DMA.



1. Abyste se přesvědčili, že svůj pevný disk podporuje DMA, restartujte svůj

počítač v režimu MS DOS a spusťte soubor DEBUG.EXE. Pro první EIDE master disk

zadejte následujících pět řádků:



o 1f6 a0

o 1f2 22

o 1f1 03

o 1f7 ef

i 1f1



Pokud vrátí program hodnotu „00“, podporuje váš disk mod DMA. Pro první EIDE

slave disk je první řádek „o 1f6 b0“.



Pro první disk na sekundárním IDE řadiči zadejte následující:



o 176 a0

o 172 22

o 171 03

o 177 ef

i 171



Pro druhý disk napište do prvního řádku „o 176 b0“. Také zde znamená výsledek

„00“, že pevný disk podporuje DMA.



2. V BIOSu není zpravidla DMA přenos aktivován. V AMI-BIOSu jej zapnete pod

Advanced Bios Setup nastavením hodnoty IDE UDMA Mode na Auto.



V Award-Biosu je příslušná nabídka pojmenována Integrated Peripherals. Zde

nastavte všechny hodnoty od IDE Primary Master UDMA až po IDE Secondary Slave

UDMA na Auto.



3. Před aktivováním DMA modu ve Windows můžete pomocí sharewaru HD Tach

(www.tcdlabs.com, 956 KB, 49,95 USD) otestovat datový přenos. Pokud test

zopakujete později, uvidíte, která část systému potřebovala změnu.

Neregistrovaná sharewarová verze programu HD Tach funguje pouze pod Windows

95/98. Pro Windows NT/2000 si jej musíte zaregistrovat.



4. Aktivaci modu DMA pro konkrétní zařízení ve Windows lze provést přes

Ovládací panely/Systém a záložku Správce zařízení. Pod odrážkou Diskové

jednotky nebo CD-ROM vyberte požadovanou komponentu a klikněte na tlačítko

Vlastnosti. Na záložce Nastavení zaškrtněte položku DMA. Poté bude nutno

restartovat počítač.



5. Jestliže po restartu zaškrtnutí u položky DMA zmizí, pravděpodobně dané

zařízení tento mod nepodporuje. V takovém případě se informujte u výrobce

pevného disku. Jiná situace nastává, máte-li ve Windows předinstalovaný EIDE

ovladač přímo od dodavatele vašeho PC. V tom případě se může stát, že položka

DMA se vůbec nezobrazuje, a disk přesto pracuje v DMA modu. Může k tomu dojít

např. tehdy, máte-li nainstalovaný ovladač VIA-Busmaster.



6. Ani pod Windows NT se nemusíte zříci možnosti používat mod DMA. Předpokladem

je však nainstalovaný alespoň Service Pack 4. DMA pak můžete aktivovat pomocí

freewarové utility Dmacheck

(download.microsoft.com/dow­nload/winntsrv40/utility/1­.0.0.1/nt4/en-us/dmachcki.e

xe, 27 KB)







4. Zrychlení startu – Optimalizace bootovacího procesu



Idea: Systém Windows 9× je potřeba bootovat poměrně často. Jednak po jakékoliv

nepatrné změně konfigurace, a jednak po zablokování systému. K urychlení tohoto

procesu pomohou některé volby v BIOSu a položky startovacích souborů Windows.



Pro a proti: Pro jistotu byste si měli pečlivě zaznamenat všechny změny, které

v BIOSu provedete, abyste v případě chyby mohli nastavení vrátit. Popsané změny

ve startovacích souborech lze v každém případě doporučit.



Postup: Po několika jednoduchých úpravách bude váš počítač startovat rychleji.



1. Restartujte vaše PC a aktivujte BIOS Setup (většinou stisknutím klávesy DEL

nebo F1). V nabídce BIOS Features (nebo jí podobné) změňte Boot sequence z „A,

C“ na „C, A“. Dále pro všechny disky upravte hodnotu ve sloupci Type z „Auto“

na „User“. Mělo by to ovlivnit pouze typové označení vašeho disku. Pokud ne,

vraťte se raději zpět k automatickému rozpoznání. Změnou bootovací sekvence

ušetříte otestování disketové mechaniky. Nastavení u disků deaktivuje jejich

automatické rozpoznávání.



2. V okně příkazového řádku MS DOS zadáním „attrib -r -s -h c:\msdos.sys“

odstraníte atributy souboru MSDOS.SYS. Otevřete jej pak v libovolném textovém

editoru a do sekce [Options] vložte následující příkazy:



BootDelay=0

BootMenu=0

Logo=0



Tím odpadne pauza při startu, během níž se zobrazuje nápis „Startuje systém

Windows 9ד (BootDelay=0). Skryta zůstane rovněž startovací obrazovka (Logo=0).

Nebude se již zobrazovat ani startovací nabídka (BootMenu=0). Pokud byste ji

potřebovali, zapište „BootMenu=1“, definujte standardní hodnotu

„BootMenuDefault=…“ a „BootMenuDelay=0“.



3. Pokud se soubor AUTOEXEC.BAT používá pouze k zavedení ovladače české

klávesnice pro okno DOSu, ušetříte trochu času i paměti jeho úplným vynecháním.

Odpadne totiž i zavádění dosovského interpretu příkazů COMMAND.COM. Abyste

přesto mohli používat českou klávesnici v okně MS DOS, zadejte do souboru

CONFIG.SYS následující text:install=c:\windows\com­mand\keyb.com

cz,852,c:\windows\command\keyboard.sys



Soubor AUTOEXEC.BAT pak přejmenujte na AUTOEXEC.BAK. Od příštího spuštění se

již nebude COMMAND.COM zavádět automaticky.



4. Do první složky, která se vypíše po zadání dosovského příkazu path (většinou

C:\Windows), uložte (prázdný) soubor WINSTART.BAT. Windows totiž při startu

vždy procházejí celou cestu, dokud tento soubor nenajdou.







5. Autostart, RUN, apod. – Zabraňte skrytým startům programů



Idea: Programy, které zabírají paměť, aniž byste je spouštěli, nejsou nic

příjemného. Kdo nemá volných zdrojů v PC na rozdávání, měl by projít všechna

místa, odkud lze spouštět programy, a vytřídit ty, které nutně nepotřebuje.



Pro a proti: Podle výrobců jsou některé programy natolik nepostradatelné, že se

jejich automatické spouštění v každém případě vyplatí. Mnoho uživatelů si také

zvyklo na to, že v oblasti systray (pravá část hlavního panelu) najdou mnoho

možností k nastavení.



Jestli se vyčištění vyplatí nebo nevyplatí, je proto otázkou vytížení operační

paměti a CPU (aktuální stav zobrazí SYSMON.EXE), ale v neposlední řadě také

vkusu každého uživatele.



Postup: Na těchto místech v systému je vhodné se porozhlédnout po nežádoucích

startech aplikací.



1. CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT (zřídkakdy také WINSTART.BAT A DOSSTART.BAT):

Standardní vyvolání DISPLAY.SYS v souboru CONFIG.SYS je dnes již zbytečné.

Opravdu účelné jsou ve startovacích souborech DOSu pouze příkaz COUNTRY a

nastavení české klávesnice „keyb cz…“. Ve všech ostatních případech můžete

zkusit řádky zablokovat (napsáním „REM“ před daný řádek jej vypnete).



2. WIN.INI: V sekci [Windows] hledejte záznamy „run=…“ a „load=…“

pozůstatky z dob Windows 3.x. Funkci těchto případných řádků můžete zrušit

zápisem středníku na jejich začátek. Pokud pak ve Windows budete něco

podstatného postrádat, vraťte vaše úpravy zpět.



3. Databáze registru: Pro vyhledání potřebných údajů v registru použijeme

program REGEDIT.EXE. Po jeho spuštění si nechte najít „run“, přičemž

prohledávejte pouze klíče a zapněte volbu Hledat jen celý řetězec.



Také v tomto případě doporučujeme zápis namísto mazání pouze označit jako

komentář: Na nalezený záznam dvakrát klikněte a před volání programu vepište

středník. Tím zamezíte spuštění programu bez případných chybových hlášení, a

máte možnost vše kdykoliv vrátit do původního stavu.



4. Složka „Po spuštění“: Deaktivovat položky v nabídce Start/Programy/Po

spuštění můžete velice pohodlně. Stačí smazat nepotřebné odkazy, jako například

„Snadné spuštění Office“. Pokud si nějakým odkazem nejste jisti, jednoduše jej

prozatím přesuňte na pracovní plochu. Ukáže-li se po nějaké době položka jako

nepotřebná, můžete ji definitivně smazat.







6. Snížení zatížení paměti – Defragmentujte databázi registru



Idea: Databáze registru systému Windows je permanentně uložena v operační

paměti. Čím je větší, tím vyšší má nároky na paměť.



Pro a proti: Především je třeba upozornit i zkušené uživatelé, aby se

vyvarovali divokého mazání registru pomocí aplikace Regedit. Zejména klíče

týkající se hardwaru (v sekci Hkey_Local_Machine) byste měli smazat, až když

jste si přesně jisti, k čemu daná položka slouží a že je pro váš systém

nadbytečná.



Další problém souvisí se staršími verzemi Windows 95. Cíleně editovat a

upravovat registr je možné až pomocí REGEDIT.EXE z Windows 95 OSR2.



Postup: Především si vytvořte záložní kopie souborů SYSTEM.DAT a USER.DAT. Poté

si můžete pomocí následujícího postupu vytvořit nový, štíhlejší registr.



1. Otevřete ovládací panel Přidat nebo ubrat programy a odinstalujte všechny

aplikace, které již nepoužíváte.



2. Pomocí Regeditu zjistěte, zda v registru nezůstaly přebytečné záznamy. Ty

klíče, jež se jednoznačně vztahují k odinstalovanému softwaru, smažte.



3. Pročištěním registru však ještě nedocílíme žádaného snížení jeho velikosti.

Registr totiž ještě stále obsahuje proluky a volná místa. Je nutno jej

defragmentovat. Zvolte nabídku Registr/Exportovat soubor registru, označte

volbu Všechna data a zadejte jméno souboru (např. C:\ALL.REG).



4. Restartujte počítač s volbou „Jen systém MS DOS“. Potom do příkazového řádku

zadejte nejprve



smartdrv



a následně



regedit /c c:\all.reg



Pomocí přepínače /c (create) vytvoří Regedit zcela novou databázi na základě

ALL.REG. Po dalším startu pracují Windows s novou, štíhlejší databází registru.



TIP: Pokud na svém počítači provozujete více paralelních instalací operačního

systému Windows, musíte Regeditu pomocí přepínačů /l: a /r: výslovně určit,

který registr chcete nově přepsat. Bližší podrobnosti o syntaxi zjistíte z

nápovědy po zadání příkazu „regedit /?“.







7 Windows 98 Light – Odstraňte Internet Explorer 4/5



Idea: Windows 98 nebo 98 SE můžete drasticky zeštíhlit, odstraníte-li systémový

shell a Internet Explorer. Paměti vašeho PC se tím zřetelně uleví. Lehce toho

dosáhnete použitím utility 98 Lite. Sharewarová verze umožňuje smazat z disku

Internet Explorer a odstranit Active Desktop. K posledně zmiňovanému však

budete dodatečně potřebovat i vaše instalační CD Windows 95 B (nebo C). Pomocí

tohoto programu lze bezproblémově uskutečnit i novou instalaci bez IE.



Pro a proti: Pomocí volby „Sleek“ získáte Windows 98 s rychlejším shellem z

Windows 95. Tato možnost je doporučena především pro PC s malou operační pamětí

a/nebo slabou grafickou kartou. Zmenší se registr a pevnému disku se ulehčí asi

o 50 MB. Doplňkové funkce Win 98 (rozšířená podpora ovladačů, vylepšené

zabezpečení registru) však zůstanou zachovány. Další dvě možnosti („Chubby“ a

„Overweight“) odstraní více či méně funkcí Internet Exploreru. Netscape

Navigator pracuje bezproblémově se všemi volbami.



Postup: 98 Lite je možno aplikovat jak na stávající instalaci Windows, tak při

nové instalaci. Volby jsou v obou případech stejné, pouze u předem připravené

instalace Windows odpadne první krok.



1. Spusťte počítač ze systémové diskety Windows (s podporou jednotky CD-ROM).



2. Spusťte program 98LITE20.EXE (na CD nebo www.98lite.net, 355KB, od 5 USD).

Provede se instalace programových souborů. Pokud máte na pevném disku složku s

instalačními soubory Windows, zvolte ji i pro 98 Lite (tyto variantu

doporučujeme).



3. Z ní spusťte 98LITE.EXE. Pokud jste neinstalovali do složky s instalačními

soubory Windows, 98 Lite vás vyzve k vložení instalačního CD.



4. V menu určete, zda instalujete Windows 98 bez Internet Exploreru na nový

počítač, nebo jej chcete smazat či upravit ve stávající instalaci Windows. V

našem případě zvolíme možnost „Accelerate and/or reconfigure your Explorer

desktop interface“.



5. Následně si vyberte jednu ze tří možností: „Sleek“, „Chubby“ nebo

„Overweight“.



Jestliže zvolíte možnost „Sleek“ a chcete využívat shell z Windows 95, musíte

mít samozřejmě také instalační CD Windows 95. Touto volbou budou také některé

soubory Windows 98 (např. WORDPAD.EXE) dodatečně přizpůsobeny shellu Windows 95.



Volba „Chubby“ uchová některé funkce Windows 98, jako např. panel rychlého

spouštění a vylepšené možnosti pro editaci nabídky Start.



Při nastavení „Overweight“ vám zůstane možnost aktivovat v Průzkumníku náhledy

grafických souborů a zobrazení složky jako stránky WWW.



Tip pro novou instalaci: Pokud má program 98 Lite při nové instalaci používat

instalační soubory Windows 98 (případně Windows 95 pro „Sleek“) z pevného disku

místo z CD, musí být uloženy ve složkách C:\Win98 nebo C:\Win95.







8. SYSTEM.INI – Zredukujte diskovou cache pod Windows 95



Idea: Windows si podle nastavení operační paměti rezervují mnoho místa (20, 40

i více MB) pro diskovou cache (mezipaměť). Zkušený uživatel může v souboru

SYSTEM.INI omezit horní hranici velikosti tohoto cache bufferu. Ve Windows 98

tento zásah již nepůsobí.



Pro a proti: Windows přizpůsobují velikost bufferu dynamicky, automaticky také

snižují velikost cache, která jim zůstává k dispozici pro další aplikace

vyžadující paměť. Jakmile tyto limity sami pevně stanovíte, bude velikost

bufferu (stejně jako u staršího cache softwaru) více méně statická.Toto se zdá

být nevýhodou, avšak při rozumných požadavcích to při běžném provozu nevede k

úbytku výkonu. Výhodou však je, že Windows přistupují méně často na disk a vy

si můžete nezávisle na systémových algoritmech provést vlastní nastavení,

optimalizované pro programy a velikosti dat, se kterými pracujete.



Postup: Otevřete si soubor SYSTEM.INI v libovolném textovém editoru a najděte

sekci [Vcache]. Zapište do ní vrchní mez pro cache „MaxFileCache=“. Jako horní

hranice pro kancelářské aplikace postačuje většinou čtvrtina velikosti RAM. Pro

32MB RAM bychom tedy zapsali „MaxFileCache=8192“, kde uvedená hodnota je v KB.







9. Souborový systém – Optimalizace čtením napřed pro všechna média



Idea: Chování paměti cache pro různé datové nosiče pod Windows je možno

ovlivnit pomocí nastavení v ovládacím panelu Systém, záložka Výkon, tlačítko

Systém souborů. Některé z těchto možností konfigurace hrají důležitou roli pro

výkon počítače. Podle velikosti paměti a nároků na zabezpečení můžete nastavit

cache pro jednotky CD-ROM, diskety a výměnné disky (jednotka ZIP nebo streamer).



Pro a proti: Zvýšením velikosti paměti cache pro určitý typ datového nosiče se

vždy zvýší jeho výkon. Na druhou stranu pro cache bude vymezena část operační

paměti, která pak již nebude k dispozici systému. Zpožděný zápis dat se sice

postará o rychlejší práci a zlepší multitasking, ale pro výměnná média skrývá

riziko, pokud se disketa nebo média Zip příliš rychle vyjmou z mechaniky.



Postup: Pro optimalizování vašeho souborového systému otevřete ovládací panel

Systém, vyberte záložku Výkon a klikněte na tlačítko Systém souborů. Zde

naleznete následující možnosti.



1. Pevný disk: Volbu Optimalizace čtením napřed byste měli vždy nastavit na

hodnotu Úplná. Pod volbou Typické využití tohoto počítače se skrývá nastavení

velikosti paměti cache pro cesty a jména souborů. Tato paměť neuchovává žádné

soubory, ale pouze jména a umístění souborů naposled použitých. Výkon solidně

využívaného síťového PC zřetelně zvýšíte nastavením volby Síťový server.

Windows si pak uchovávají v paměti 64 cest a 2 729 jmen souborů (pro srovnání

při nastavení Přenosný počítač se pamatuje pouze 16 cest a 337 souborových

jmen). Pro celkový výkon systému je podstatně důležitější datová cache pevných

disků, kterou můžeme ovlivnit pouze u Windows 95 (viz tip 8).



2. Disketová jednotka: Deaktivujte políčko Hledat nové disketové jednotky při

každém spuštění počítače. Urychlíte tím start Windows.



3. Výměnný disk: Jestliže používáte Zip, Jaz nebo jinou mechaniku s výměnnými

médii, měli byste aktivovat možnost, která je zde jako jediná zobrazena. Funkce

„zpožděného zápisu“ uchová data v paměti RAM a vyčká před jejich zápisem na

médium na vhodnější okamžik (kdy bude nižší zatížení systému).



4. Jednotka CD-ROM: Volba Optimalizovat přístupovou metodu pro jednotku by měla

být pro všechny novější mechaniky nastavena na hodnotu se čtyřnásobnou a vyšší

rychlostí. Položka Dodatečná mezipaměť by měla být ve většině případů nastavena

na hodnotu Velká. Nižší hodnota je vhodná pouze pro přehrávání multimediálních

souborů, protože zde není předpoklad, že by se stejná data vyžadovala

několikrát.



TIP: Maximální nastavení se čtyřnásobnou nebo vyšší rychlostí odpovídá cache

bufferu o velikosti 1 238 KB. Tato hodnota je podle Microsoftu optimalizována

pro počítače s alespoň 12 MB RAM. Jelikož současné PC tuto hranici většinou

překračují, zvýšili jsme v příslušném klíči registru pod

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Control\Fi­lesystem\CDFS zadanou

hodnotu a změřili jsme výkon při použití videodat.



Toto je výsledek: Maximální hodnota přednastavená v systémovém dialogu nabízí

ve srovnání s minimální velikostí cache výrazné zlepšení. Naproti tomu ruční

zvýšení velikosti mezipaměti pro CD v registru přineslo zanedbatelné urychlení

na hranici měřitelnosti.







10. RAMdisk (I) – Instalujte důležité aplikace do paměti RAM



Idea: S pomocí jednoduchého triku (definovat jednu část paměti jako pevný disk,

tzv. ramdisk) je možné nahrát přímo do paměti často používané utility nebo i

celé aplikační balíky, máte-li dostatečně velkou RAM. Pokud software uložíte v

paměti, znamená to nejen drastické zkrácení startovací doby, ale také stálý

stav programu. Změny způsobené zásahem uživatele, virem nebo pádem systému mají

vliv pouze do dalšího startu. Poté je systém opět nastaven na originální

konfiguraci.



Pro a proti: Pokud chcete tento tip využít pro zvýšení výkonu, zvažte, že např.

pro balík Office byste měli mít k dispozici 50 až 200 MB, v závislosti na jeho

verzi. Dále je možno využít ramdisku k urychlení a optimalizování aplikací,

které pomalu startují a/nebo pracují. Uplatní se také u rozsáhlých aplikací,

jež často nahrávají systémové knihovny ze složky Windows, a tedy z pomalejšího

disku.



Obzvláště vhodné je uložit na ramdisk často používané archivy dat fulltextové

vyhledávání bude značně rychlejší, bez ohledu na to, o který software se jedná.

Pro vzdělávací zařízení, internetové kavárny nebo ostatní veřejně přístupné

počítače je zajímavá odolnost takového systému nebo aplikace. Pokud však chcete

provést jakékoliv změny, musíte je explicitně zálohovat na disk.



Technicky je tato akce velice jednoduchá. I méně zkušený uživatel by měl být

schopen ji bez problémů realizovat.



Postup: Standardní ovladač pro ramdisk ve Windows 95/98 (RAMDRIVE.SYS) není

možno využít pro vytvoření ramdisku většího než 32 MB. Potřebujeme využít

alternativní ovladač. Doporučujeme k tomuto účelu využít freewarový ovladač

XMSDSK.EXE (na CD nebo ftp.simtel.net/pub/simtel­net/msdos/ramdisk/fu_rd19i­.zip,

73 KB).



A toto jsou jednotlivé kroky:



1. Ovladač ramdisku rozbalte nejlépe do složky, která je obsažena v systémové

cestě (např. C:\Windows\Command). V editoru otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a jako

poslední připište tento řádek:



<cesta>xmsdsk /y /t 160000 v:



Jako označení virtuální jednotky jsme zvolili „V:“. Velikost (v KB) záleží na

velikosti RAM vašeho PC a na velikosti nahrávaného softwaru. Volitelný parametr

/y vás zbaví nutnosti potvrdit zavedení ovladače, přepínač /t byste měli u

xmsdsk standardně používat. Neopomeňte také vložený rámeček „Velký ramdisk

důležité tipy“, který popisuje nutné nastavení v souboru CONFIG.SYS.



2. Restartujte počítač. Ve Windows si ověřte, že máte viditelný disk s popisem

„MS-ramdrive“ a požadovanou kapacitou (např. disk V: s necelými 160 MB).



3. Poté spusťte setup instalovaného softwaru a jako cílový disk uveďte právě

tuto virtuální jednotku (v našem případě V:).



4. Po úspěšné instalaci si dejte práci s nastavením všech voleb a možností,

které chcete upravit.



5. Obsah celého ramdisku uložte na pevný disk. Nejsnadněji to uděláte tak, že

si vytvoříte novou složku, např. C:\Ramdisk a do ní přetáhnete všechny složky z

jednotky V:. Stejně funkční a rychlejší než manipulace s myší je následující

příkaz systému MS DOS: „xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h v:*.* c:\ramdisk\“.



6. Vzhledem k tomu, že při každém vypnutí PC se ztratí všechna data z ramdisku,

musí se při každém startu nakopírovat zpět. K tomu nejlépe poslouží dávkový

soubor s následujícím řádkem:



xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h c:\ramdisk*.* v:\



Do složky Po spuštění v nabídce Start umístěte odkaz na tento dávkový soubor.



7. Jestliže mají být uchovány dodatečné úpravy v programu (nastavení, makra,

volby zobrazení), musíte zopakovat kroky 4 a 5. Pokud si do dávkového souboru

(např. REFRESH.BAT) vložíte příkaz xcopy z pátého kroku, můžete provést zálohu

programu pouhým vyvoláním jména dávkového souboru.



8. Odinstalování softwaru proveďte přes ovládací panel Přidat nebo ubrat

programy, aby se smazaly i související DLL knihovny a záznamy v registru. Před

odinstalací se ujistěte, že software je nakopírovaný na příslušný ramdisk.



Nezapomeňte pak smazat i záložní kopii programu na pevném disku (v našem

případě pod C:\Ramdisk) a dávkový soubor pro kopírování ve složce Po spuštění.

Jinak budou při každém startu Windows nakopírovány nepotřebné soubory tohoto

programu na ramdisk, kde by jen zabíraly místo.







11. RAMdisk (II) – Uložení Windows do RAM



Idea: Na ramdisk (tedy do operační paměti) je možno nahrát kompletní Windows.

Celý postup byl testován na Windows 98 SE.



Operační systém Windows, který je kompletně umístěn v paměti, je znatelně

rychlejší než jakákoliv běžná instalace Windows. Každý software je zde tak

rychlý, jako by se nacházel v paměti cache. Např. vyhledávání konkrétního textu

ve všech souborech složky Windows trvá v tomto případě pouze 11 sekund. Na

vykonání stejné akce na pevném disku je zapotřebí 53 sekund, tedy téměř pětkrát

více. V případě Windows v RAM je přístup k datům o 100 až 200 procent

rychlejší. U velkých datových souborů, kde pomalejší přístupovou dobu pevného

disku optimalizuje čtení napřed, je stále zrychlení o 30 procent. Zrychlení je

patrné také při surfování po Internetu. Je to tím, že dočasné soubory i

Internet Explorerem vyžadované DLL knihovny se u této instalace nacházejí na

ramdisku.



Dále popsaná metoda je oproti některým dříve popsaným o mnoho jednodušší, takže

by měla být schůdná i pro uživatele s menší praxí v experimentování s Windows.

Je nutno disponovat dostatečně velkou RAM mělo by dostačovat 300 MB. Dalšími

nutnými prostředky jsou programy Xmsdsk (viz tip 10) a 4DOS (nebo jiná náhrada

dosovského shellu). Na CD nebo www.jpsoft.com naleznete testovací verzi

produktu 4DOS (762 KB, 69,95 USD) se zkušební dobou 21 dní. V následujícím

postupu budeme používat oba výše uvedené nástroje. Lze použít i jiné

prostředky, ale práce by byla o něco složitější.



Chcete-li umístit kopii Windows do RAM, budete se muset vypořádat se dvěma

problémy:



1. Jak přenést dlouhá jména souborů (long filenames LFN), když jejich podpora

je zavedena až ve Windows?



2. Jak v registru změnit údaje o cestách na hodnoty platné pro Windows na

ramdisku?



Řešení druhého problému je snazší, než se zdá. Stačí pouze ve Windows na pevném

disku vyexportovat databázi registru, a pak ve vhodném textovém editoru

automaticky jednorázově zaměnit „c:\\windows“ za „v:\\windows“.



Větší problém s dlouhými jmény je možno vyřešit překvapivě jednoduchým trikem.

Protože Windows 9× jsou založena na bázi systému DOS, všechny nejdůležitější

systémové soubory splňují konvenci 8.3 (8 znaků jméno a 3 znaky přípona

souboru). To nám umožňuje nejprve pod čistým DOSem zkopírovat na ramdisk

základní komponenty a příkazem „win“ spustit takto redukovaná Windows. Ještě

během startu systému zkopírujeme (pomocí souboru WINSTART.BAT) vše ostatní. Při

zpracovávání příkazů ve WINSTART.BAT je již zavedena podpora dlouhých jmen,

takže následně spuštěná Windows vypadají a fungují jako obvykle.



Pro a proti: Velikost potřebné paměti RAM se liší podle verze Windows. Pro

minimální instalaci Windows 98 je nutno počítat s 200 MB. Pokud však chcete

instalovat na ramdisk i nějaké aplikace, je nutno počítat s patřičným navýšením

velikosti operační paměti (asi 400 MB). Méně paměti bude dostačovat, pokud

celkový rozsah instalace zmenšíte, např. zavedením programu 98 Lite nebo

použitím Windows 95.



Kvůli rozsáhlému kopírování trvá start systému podstatně déle než obvykle.

Musíte počítat až s pěti minutami, než se zobrazí úvodní obrazovka. Proto je

použití Windows v RAM vhodné, pokud není nutno PC často restartovat. V našem

testu jsme neměli problémy s nepřetržitým provozem po dobu několika dní.



Velkým kladem je i zde odolnost systému. Tato Windows přežijí jakýkoliv zásah

uživatele a jeho experimenty, protože při každém novém spuštění systému je vše

opět v původním stavu. Pozdější změny v konfiguraci je možno pomocí dávkového

souboru jednoduše zapsat do obrazu Windows, uloženého na pevném disku.



Jak dále ukážeme, tento experiment sice nabízí možnost návratu k původním

Windows, ale neumožňuje vybírat mezi Windows na pevném disku a těmi v RAM. Aby

toho bylo možno dosáhnout, je nutné s použitím následující metody vytvořit

dodatečnou kopii Windows.



Postup: Jako základ pro použití Windows v RAM můžete použít libovolnou již

existující instalaci Windows.



POZOR: Pokud se rozhodnete vyzkoušet tuto metodu, přečtěte si nejdříve celý

její popis. Až poté začněte s jejím praktickým prováděním. Věnujte také

pozornost doporučením uvedeným ve vloženém rámečku „Velký ramdisk důležité

tipy“.



1. Nejdříve v okně systému MS DOS příkazem „attrib -r -s -h c:\msdos.sys“

odstraňte atributy souboru MSDOS.SYS, otevřete jej v editoru a pod [Options]

vložte následující řádky:



BootMenu=1

BootMenuDefault=5



Tak bude systém příště startovat s volbou „Jen systém MS DOS“.



2. Aby se odkládací soubor vytvářel mimo Windows, je potřeba rozšířit v souboru

SYSTEM.INI sekci [386Enh] o následující řádky:



PagingDrive=C:

PagingFile=C:\Win386.swp



Jsou dva důvody, proč to udělat. Kopírovat swapovací soubor je nesmysl, ale

především by swapování na ramdisk vedlo k nouzovému režimu Windows.



3. Váš systém nakonfigurujte podle svých představ. Pozdější změny nastavení

jsou sice možné, ale poněkud obtížněji proveditelné.



Všechny komponenty, které nebudete používat, smažte nebo odinstalujte. Složka

Windows by měla být velká jen tak, aby se pohodlně vešla na vytvářený ramdisk.



Počítejte na ramdisku také s volným místem (asi 40 až 50 MB) pro dočasné

soubory (např. internetové).



4. Spusťte REGEDIT.EXE. Zvolte nabídku Registr/Exportovat soubor registru,

označte volbu Všechna data a uložte celou databázi do textového souboru s

příponou REG. Tento soubor pak načtěte do textového editoru. Nechejte

automaticky nahradit každý výskyt textu „c:\\windows“ za „v:\\windows“

(jestliže se vaše složka s Windows jmenuje jinak, např. WIN98, postupujte

analogicky). Dejte přitom pozor na dvě zpětná lomítka a ujistěte se, že nebude

brán zřetel na velká a malá písmena (i text „C:\\Windows“ je třeba nahradit).

Při ukládání zvolte formát „pouze text“.



5. Pro jistotu si zkopírujte soubory SYSTEM.DAT a USER.DAT ze složky Windows do

záložní složky. Když se budete chtít později vrátit k Windows na pevném disku,

budete muset tyto soubory v DOSu vrátit zpět do složky Windows.



6. V editoru otevřete soubor AUTOEXEC.BAT a na jeho konec vložte obsah souboru

WinOnRam.BAT (na CD). Na pevném disku musí být k dispozici programy Xmsdsk a

4DOS. Upravte nastavení cest k těmto programům v AUTOEXEC.BAT podle toho, ve

kterých složkách je máte umístěny.



7. Restartujte počítač a v příkazovém řádku DOSu zadejte nejdříve „smartdrv“ a

pak příkaz:



regedit /c <soubor>



Místo <soubor> zadejte úplnou cestu a jméno REG souboru, který jste vytvořili a

upravili ve čtvrtém kroku. Regedit pak vytvoří novou databázi registru s

upravenými cestami.



Pozor! Od tohoto okamžiku již nefungují „normální“ Windows. Abyste je mohli

opět spustit, museli byste obnovit ze zálohy původní DAT soubory a vytvořit

nový registr.



8. Opět restartujte počítač. Pokud nyní na otázku „Windows On RAM“ odpovíte

„a“, začne kopírování první část pod DOSem, zbytek prostřednictvím WINSTART.BAT

a tak se připraví start Windows. Po skončení kopírování by se měla Windows

normálně spustit. Software, který chcete mít rovněž na ramdisku, instalujte do

složky přímo pod složkou Windows (viz tip 10).



Tip 1: Pokud používáte pouze testovací verzi programu 4DOS, musíte tento

experiment po 21 dnech ukončit. Při startu počítače zadejte po otázce „Windows

On RAM“ odpověď „n“ a zpět do složky Windows zkopírujte původní registr

(soubory SYSTEM.DAT a USER.DAT). Abyste to mohli udělat, musíte nejprve příkazem



attrib -s -r -h %winbootdir%*.dat



odstranit atributy těchto souborů.



Tip 2: Pokud si budete chtít uchovat pozdější změny v konfiguraci, zadejte

příkaz:



xcopy32 /k /r /e /i /s /c /h v:\windows*.* c:\windows



Tím uložíte všechny změněné soubory z ramdisku zpět na pevný disk. Tuto akci si

zjednodušíte, když zmíněný příkaz uložíte do dávkového souboru REFRESH.BAT. Pak

jej můžete kdykoliv jednoduše spustit zapsáním příkazu „refresh“.



Pokud budou Windows po nějakém zásahu do konfigurace (nastavení sítě, ovladač

grafické karty apod.) vyžadovat restart, odpovězte v příslušném dialogu „Ne“,

nejprve zadejte „refresh“ a až pak restartujte PC. Jinak se na ramdisk načte z

pevného disku původní verze Windows bez provedených úprav.



Toto zapisování změn byste měli používat pouze u Windows, která chcete trvale

provozovat v RAM. Všechny úpravy se totiž vrátí zpět, pokud obnovíte původní

databázi registru (viz pátý krok).



Tip 3: Průběh kopírování pod DOSem můžete zrychlit zavedením programu Smartdrv

(SMARTDRV.EXE), za rychlejší start však zaplatíte provozem Windows pouze v

nouzovém režimu.



Poznámka: Autor byl nucen tento experiment po krátkém čase ukončit a vrátit

vypůjčenou paměť původním majitelům :-).







12. RAMdisk (III) – Uložte vybrané soubory v RAM



Idea: Kdo nemá pro ramdisk tolik volné paměti, aby na něj mohl instalovat

aplikace nebo dokonce celá Windows, může přesto svůj systém urychlit pečlivým

nastavením vybraných komponent. Užitečné tak může být umístit na ramdisk např.

interprety WSCRIPT.EXE nebo COMMAND.COM, složku pro dočasné soubory, a to jak

systémové, tak internetové. Také s velkými datovými soubory je možno pracovat

efektivněji, pokud jsou uloženy na rychlém paměťovém disku.



Pro a proti: V každém jednotlivém případě je nutné vzájemně porovnat navýšení

výkonu, vynaloženou práci a riziko. Jednotlivou akci, jako např. nakopírování

velkého dokumentu Wordu na ramdisk, lze provést bez rozsáhlých příprav.

Opravdovou výhodou je to však až tehdy, je-li daný soubor používán sice často,

ale nikoliv trvale (kdy je tak jak tak uložen v operační paměti).



Při použití velkých souborů se však každopádně zrychlí mezipaměť, neboť záložní

kopie budou rovněž ukládány na ramdisku a nikoliv na pevném disku, jak je to

běžné.



Pokud mají na virtuálním disku pracovat komponenty systému (např. WSCRIPT.EXE),

jsou nutné kromě kopírování také jisté změny v registru (v tomto případě v

klíčích „VBSFile“ nebo „JSFile“). Tyto úpravy jsou však pro méně zkušeného

uživatele stěží zvládnutelné. Stejně tak se z principu nedoporučuje přesouvat

přes SYSTEM.INI odkládací soubor na ramdisk.



Postup: Omezíme se pouze na několik typických příkladů, které může každý

uživatel provést s libovolnou komponentou, pro niž je vhodné uložení v paměti.

Předpokladem je opět ramdisk vytvořený pomocí Xmsdsk (viz tip 10). Eventuelně

si vystačíme i s použitím standardního RAMDRIVE.SYS, který je schopen vytvořit

pouze ramdisk do velikosti 32 MB. Takto vypadá příslušný řádek v CONFIG.SYS:



device=c:\windows\ramdrive.sys 20000 /e



Tento ramdisk má kapacitu 20 MB a je standardně označen prvním volným písmenem

po všech nainstalovaných pevných discích.



Příklad 1: Dočasné soubory sítě Internet je možno přesunout jednoduše pomocí

programových dialogů. V možnostech sítě Internet na záložce Obecné najdete

tlačítko Nastavení. Po jeho stisknutí můžete pomocí tlačítka Přesunout složku

změnit umístění dočasných internetových souborů na vámi zvolený (virtuální)

disk. Surfování ještě urychlíte, pokud v tomtéž dialogu zvolíte položku Nikdy u

zjišťování nových verzí navštívených stránek (ty můžete aktualizovat ručně

stiskem klávesy F5). Dočasné internetové soubory se při každém restartu smažou,

což je aspekt, který mnozí uživatelé ocení jako další výhodu.



Příklad 2: Abychom mohli na ramdisk odkládat i běžné dočasné soubory (např. z

programů balíku Office nebo instalačních procedur), vložíme do souboru

AUTOEXEC.BAT následující řádky:



<cesta>\xmsdsk /y /t 40000 v:

md v:\temp

set temp=v:\temp

set tmp=v:\temp



Je nutné nepodcenit velikost volného místa pro dočasné soubory. Musí být tím

větší, čím rozsáhlejší soubory běžně zpracováváte.



Příklad 3: Na ramdisk je také možno velmi jednoduchým způsobem uložit často

používané utility. Nejprve rozšiřte systémovou cestu („path=…“) o zápis

„v:\tools“.



Poté vytvořte ve složce Po spuštění odkaz na dávkový soubor, který bude při

každém startu Windows kopírovat zvolené programy z pevného disku do složky

V:\Tools.



Tato metoda postačuje pro přímé volání těchto programů. Pokud však mají zůstat

zachovány i nějaké vazby na další soubory, bude nutné provést patřičné úpravy v

registru Windows.



TIP: Budete-li ramdisk využívat jen občas, můžete zavedení ovladače Xmsdsk a

AUTOEXEC.BAT podmínit příkazem choice (viz soubor WinOnRam.BAT v tipu 11). V

dávkovém souboru pro kopírování se může pomocí dotazu „if not exist v:\nul goto

Konec“ přejít na cíl „:Konec“, pokud neexistuje ramdisk. Jinak proběhne

kopírování požadovaných souborů.









Správa paměti Windows základní pojmy



Odkládací soubor



Odkládací soubor (též tzv. swapovací nebo stránkovací soubor) tvoří spolu s

operační pamětí počítače virtuální paměť. Pod Windows 95/98 je swapovací soubor

pojmenován EIN386.SWP, ve Windows NT/2000 PAGEFILE.SYS. Windows zakládají

odkládací soubor dopředu ještě předtím, než dojde k nedostatku paměti RAM. Také

málo používané stránky paměti jsou až do svého dalšího použití uloženy na pevný

disk (stránkování). Proto je odkládací soubor neustále využíván nezávisle na

množství operační paměti.







Cache



Jako cache se označuje buffer (vyrovnávací paměť, mezipaměť) pro hardwarové

nebo softwarové komponenty, které pracují s rozdílnou rychlostí. Stará se o to,

aby mohly pracovat co nejrychleji a bez zdržení ostatními procesy.

Nejdůležitější a zároveň největší je cache pevného disku. Jedná se o vyhrazenou

část operační paměti, do které se odkládají nedávno otevřená data. Jestliže

budou znovu potřeba, bude jejich vyvolání rychlejší. Systém je totiž nemusí

číst z nesrovnatelně pomalejšího pevného disku, ale má je k dispozici přímo v

paměti RAM.



Při použití paměti cache pro čtení napřed dochází k načítání dalších částí

souboru ještě dříve, než jsou vyžadovány. Např. u multimediálních dat přispívá

tento mechanismus k tomu, že se ihned neprojeví případné chyby při čtení z

datového media, neboť data jsou v paměti cache uložena natolik dopředu, že je

čas na opětovný pokus o přečtení následujících údajů.



V paměti cache pro zpožděný zápis budou uložena data tak dlouho, než nastane

vhodný okamžik k jejich uložení na datové medium (tedy než bude systém méně

vytížen). Tento proces napomáhá rovnoměrnějšímu vytížení systému a zlepšení

multitaskingu.







Paměť cache pro cesty a jména souborů



V tomto případě se nejedná o datovou cache. Slouží pouze k uložení jmen,

případně umístění posledně používaných souborů. Tím se dosáhne drobného zvýšení

výkonu souborového systému, protože si Windows přečtou umístění souboru přímo z

RAM a nemusejí tak často prohledávat tabulku FAT.







Cesta (Path)



Při spouštění programu z příkazové řádky nebo z nabídky Start/Spustit hledají

Windows tuto aplikaci ve všech složkách obsažených v systémové proměnné „Path“.

Standardně se jedná pouze o odkazy na složku Windows a její podsložku „Command“.







Ramdisk



Ramdisk (někdy také Ramdrive) využívá část operační paměti k emulování

virtuální diskové jednotky. Využívají se k tomu speciální ovladače jako např.

RAMDRIVE.SYS. Části operační paměti je přiděleno písmeno jednotky a je možno ji

použít stejně jako pevný disk nebo výměnné datové médium. Samozřejmě operační

paměť může nabídnout vyšší přenosovou rychlost. Data uložená na ramdisku se

smažou při každém vypnutí nebo restartu počítače.







Dočasné (temporary) soubory



Většina aplikací si vytváří kopii právě zpracovávaného souboru. Při řádném

uzavření dokumentu je tato kopie smazána. Jestliže se však program (nebo

systém) zhroutí, zůstanou tyto zbytky dat na disku.







Virtuální paměť



Díky virtuální paměti mají programy k dispozici více operační paměti, než kolik

je jí v počítači fyzicky nainstalováno. Virtuální paměť se skládá z instalované

RAM a odkládacích souborů na pevném disku. Pozor na případnou záměnu: ve

Windows je jako virtuální paměť označován samotný odkládací soubor.









Velký RAMdisk důležité tipy



Pomocí freewarového ovladače XMSDSK.EXE (viz tip 10) můžete pod systémy DOS a

Windows 9× vytvořit virtuální pevný disk libovolné velikosti. Je však zapotřebí

brát ohled na některé zvláštnosti Windows.



Pokud chcete pomocí Xmsdsk vytvořit ramdisk větší než 64 MB, budete potřebovat

manažer paměti EMM386.EXE s volbou „noems“. A přestože Windows automaticky

nahrávají ovladač paměti XMS (HIMEM.SYS), musíte jej explicitně zavést v

CONFIG.SYS, pokud používáte EMM386.EXE. Proto musí soubor CONFIG.SYS začínat

těmito řádky:



device=c:\windowshimem.sys

device=c:\windows\emm386.exe noems



Kromě toho může Xmsdsk způsobit potíže s pamětí pod Windows, pokud je uložen

„zespoda“ (od prvního volného bytu) „nahoru“, což je jeho standardní nastavení.



Podle našich zkušeností pracuje Xmsdsk bezproblémově s parametrem /t, který

vytváří ramdisk od posledního bytu dolů.









Fámy aneb co vám určitě nepomůže



Některé tipy a triky nejsou ničím jiným než mýty, které přežívají díky zdání

věrohodnosti. Často se jedná o záměrně a jízlivě vypuštěné pohádky, které

postrádají smysluplný základ. Následuje několik fám o vylaďování výkonu

systému, na něž byste neměli naletět.



1. Priorita CPU: S jakou prioritou běží vaše CPU? Stejně jako tato otázka je

podivný i následující „trik“, který by měl na 99 procentech PC vést k rapidnímu

urychlení aplikací. Podle něj je zapotřebí v registru pod

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Services\VxD\BI­OS založit novou

položku typu DWORD pojmenovanou „CPU-Priority“ a nastavit její hodnotu na „1“.

Vsaďte se, že i vy budete patřit k tomu jednomu procentu uživatelů, kterým to

nebude fungovat.





2. Chlazení CPU: Existují programy pro Windows 95/98, jež přepnou nevyužívaný

procesor do úsporného režimu. Nedochází tak k jeho přehřívání a šetří se

elektřina. Podle internetové fámy jsou tyto programy zbytečné. Prý stačí v

registru pod klíčem Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\control\CPU­Idle

vložit novou položku „Idle“ typu DWORD s hodnotou „1“. Pak by se měla Windows

sama starat o ochlazování CPU.



Použili jsme „ruční“ test. Při použití ochlazovacího programu byl procesor

sotva vlažný, bez něj však nepříjemně horký pochopitelně zcela nezávisle na

zmíněném zápise v registru.





3. Ušetřit na truetypových písmech? Fáma o ušetření paměti ve Windows 9× pomocí

odinstalování truetypových písem má kořeny v časech Windows 3.x. Tehdy to

skutečně fungovalo. V novějších verzích si však tímto tipem již nepomůžeme,

neboť současná Windows uchovávají v paměti pouze jména souborů písem, nikoliv

již celé soubory.





4. Výmysly o VXD: Po vydání Windows 98 kolovala skandální fáma. Instalační

program měl údajně opomenout nainstalovat důležitý ovladač VXD. Chybějící

funkce pak převzal jako pomůcka v nouzi soubor VMM32.VXD. Ten by ale neměl mít

stejné schopnosti jako „pravý“, rychlejší ovladač. Jako řešení bylo doporučeno

ztracený ovladač ručně extrahovat z instalačních CAB souborů.



Ve skutečnosti je VMM32.VXD něco cela jiného než náhradní pomůcka. Jedná se

spíše o sběrný zásobník nepostradatelných ovladačů Windows. Svázání těchto

ovladačů do jednoho souboru napomáhá k rychlejšímu startu Windows.





5. Skrytý update Průzkumníka: Průzkumník ve Windows zobrazuje vždy aktuální

obsah nějaké složky. Rovněž změny v systému souborů, které nepocházejí z něj,

ale třeba z příkazového řádku nebo jiné aplikace, zobrazí během několika

sekund. Údajně tomu lze zamezit změnou hodnoty „UpdateMode“ (v klíči

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Control\Up­date) z „1“ na „0“. Tím

by měl každý ušetřit spoustu výpočetního času. Vzhled Průzkumníka lze pak

aktualizovat pouze stiskem klávesy <f5>.



Zní to přijatelně, obzvláště když se daná položka v registru skutečně

vyskytuje. Změna její hodnoty na „0“ však chování Průzkumníka bohužel nijak

neovlivní.

</f5></cesta></soubor></soubor></cesta>