50 způsobů Jak si vylepšit PC

1. Tipy pro „odemknutí“ zapomenutého systémového hesla
2. Vyhněte se problémům s pevným diskem

3. Nainstalujte si přídavné karty

4. Jak nejlépe využít USB

5. Jak nejefektivněji využít paměť PC

6. Optimalizace swapovacích souborů

7. Tipy pro nákup RAM

Když Microsoft představil Windows 95, konečně jsme si mohli vyzkoušet nedočkavě

očekávaný prvek plug and play. Tato vlastnost byla ve Windows 98 ještě

vylepšena díky možnostem USB (univerzální sériové sběrnice). Přesto, že se v

obou případech jedná o vylepšení příjemná, ani jeden z obou systémů nedokázal

dokonale a bezezbytku zbavit proces instalace nových přídavných karet všech

zádrhelů.

S pomocí našich 10 doporučení pro upgradování hardwaru a přidání nových

ovladačů vyždímáte z technologie plug and play maximum. Současně také

přikládáme praktické rady pro připojení řady USB zařízení k vašemu systému, a

mezi jiným i jak nakupovat přídavné karty.

Zkoumáte, jak by se na hard disku dalo vyšetřit několik drahocenných megabytů?

Pomůže rozdělení disku. Probereme skrz naskrz chybová hlášení a ukážeme vám,

jak pomocí utilit sledovat, jakou část systémové paměti využíváte a jestli s ní

neplýtváte, nebo nenastal-li třeba čas zachránit všechna důležitá data a pevný

disk zahodit. Pomůžeme vám s rozhodováním.

Nakonec pro vás máme i tipy pro nákup paměti. Kolik paměti potřebujete? Kdy už

další přidávání nemá smysl? Jaký typ si máte pořídit? A jaké výhody plynou ze

zvýšení rychlosti, na které se můžete těšit? Poradí vám náš průvodce pro

kupující.

1. 6 TIPŮ PRO ODEMKNUTÍ ZAPOMENUTÉHO SYSTÉMOVÉHO HESLA

Ve srovnání s ochrannými prvky Windows 9× jsou krabice od vloček nedobytnou

pevností. Vaše přihlašovací heslo může kdokoliv obejít pouhým stiskem Ctrl,

Alt, Delete a restartováním počítače v režimu DOS. Pak může hacker v adresáři

Windows smazat soubory s příponou PWL, a deaktivace ochranného hesla je hotova.

1. Předejděte spiknutí.

Pro užší ochranu se musíte spolehnout na hesla v CMOS, která přicházejí na řadu

ještě dříve, než začnou nabíhat Windows. CMOS je součástí firmwaru vaší

základní desky a uchovává kód BIOSu a různá nastavení. Pokud v setupu CMOS

povolíte ochranu heslem, bude systém toto heslo požadovat hned při spuštění,

tedy ještě dříve, než předá řízení operačnímu systému.

2. Nastavte si BIOS podle svého.

Existuje spousta různých verzí BIOSu, a proto vám nemůžeme poskytnout přesné

instrukce. Každopádně budete muset pomocí příslušné klávesy na začátku

bootování spustit setup CMOS. Na obrazovce je většinou vypsáno, o kterou

klávesu se jedná často je to Delete nebo F1. Až se objeví obrazovka setupu

CMOS, vyhledejte v menu volbu „user password“ či podobnou položku (viz níže).

Počítač vás vyzve, abyste zadali heslo. Při jeho vepisování dejte dobrý pozor

na překlepy. Ať jste sebelepšími písaři, projednou vám určitě neublíží, když se

při vkládání hesla budete dívat na klávesnici. Varování: pokud toto heslo

ztratíte nebo zapomenete, nebudete moci svůj počítač používat.

3. Zapomenutá nebo chybně napsaná hesla.

V případě tohoto problému bohužel neexistuje žádné rychlé řešení. Výrobci

BIOSů, motherboardů či PC někdy implementují implicitní heslo, jež bývá známé

jako zadní vrátka. V některých případech může setupový program CMOS vlastní

heslo, které jste před tím nastavili (a zapomněli), ignorovat a aktivovat heslo

implicitní. Za takových okolností zavolejte výrobci vašeho počítače nebo v

případě nutnosti i výrobci motherboardu či BIOSu a zeptejte se, jestli

neexistuje implicitní heslo.

4. Více než slova.

Vyzkoušejte tato slova: AMI, AWARD SW, password a CMOS. U těchto hesel většinou

záleží na tom, jestli jsou napsaná velkými nebo malými písmeny, a tak můžete

vyzkoušet obě varianty.

Pokud neuspějete, mnohé počítače umožňují fyzické resetování obsahu paměti CMOS

z motherboardu. Podívejte se, zda byste v manuálu k počítači či k základní

desce nenašli jumper neboli přepínač, který by uměl vymazat aktuální heslo

CMOS. Pokud takový jumper existuje, můžete se po jeho použití znovu vrátit k

práci.

5. Že systém resetování neumožňuje?

I tak se ale dovnitř dostanete, a to s pomocí jumperu na motherboardu vašeho

počítače, který vám umožní vymazat celý obsah paměti CMOS. Zničí se samozřejmě

i základní informace o systému, k nimž patří nastavení pevného disku, zdroje,

data a času. Takže si před započetím pročišťování CMOS radši opište konfiguraci

hard disku a další důležitá nastavení. A přestože si většina setupových

programů CMOS konfiguraci hard disku automaticky zjistí, určitě nebude na škodu

mít tyto informace po ruce.

6. A když žádný jumper neexistuje?

Můžete vymazat nastavení BIOSu tak, že z motherboardu vyjmete baterii CMOS.

Typická kulatá kovová baterie spočívá na motherboardu kousek od přípojky

energie. Pro jistotu si to budete muset ověřit v manuálu. Pokud baterii

odstranit lze, je třeba ji vyndat na několik hodin: bude chvíli trvat, než se

obvody CMOS vybijí.

Na mnoha typech motherboardu je baterie přiletovaná, ale nenechejte se tím

odradit. Pokud má vaše základní deska konektor pro přidání druhé baterie,

můžete starou baterii pomocí jumperu vyřadit z činnosti, počkat několik hodin,

až se CMOS vyčerpá, a pak připojit novou baterii. Pokud takový konektor

nenajdete, budete muset počítač odnést do obchodu, kde vám baterii CMOS

odstraní. Nezapomeňte technikovi říct, aby před vložením nové baterie nechal

obvody CMOS úplně vybít.

2. 7 ZPŮSOBŮ JAK SE VYHNOUT PROBLÉMŮM S PEVNÝM DISKEM

Špatné sektory mohou zvěstovat, že se vám začíná „rozpadat“ pevný disk. Když

vám ale ScanDisk ohlásí, že vaše rok staré PC je horkým kandidátem na místo na

smetišti, je více než pravděpodobné, že se jedná o pozůstatky, které za sebou

nechávají Windows.

Windows 95 a Windows 98 udržují často používané soubory v rychle přístupné

paměti RAM, a nikoliv na pomalejším hard disku. Tak sice vzroste výkon,

současně to ale také znamená, že klíčové systémové soubory nejsou bezpečně

uschovávány na disku pro případ, že se systém, kvůli řekněme selhání aplikace

nebo výpadku proudu, zhroutí.

Jelikož Windows v takovou chvíli nemají možnost přepsat tyto soubory z cache

zpátky na disk, spláčete při následném spuštění počítače nad vejdělkem v podobě

osiřelých zbytků souborů, ztracených clusterů a dalších nepříjemností. Špatné

sektory, které objeví ScanDisk, pak mohou být pozůstatky právě takových náhlých

a neočekávaných kolapsů systému.

1. Spusťte ScanDisk.



Windows 95 OSR2 a Windows 98 tento problém oznámí po každém takovém zhroucení

tím, že při následném nabíhání systému spustí ScanDisk. Každý uživatel Windows

by ale měl sám od sebe ScanDisk pravidelně používat, aby věděl, jak jsou na tom

jeho data na hard disku. Chcete-li spustit ScanDisk, klikněte na Start,

Programy (Programs), Příslušenství (Accessories), Systémové nástroje (System

Tools), ScanDisk. Tento program prověří strukturu souborů na disku a pak

otestuje fyzický povrch disku, aby odhalil poškozené sektory.

2. Rozložení clusterů.

ScanDisk obvykle hlásí tři druhy chyb: ztracené clustery, poškozené clustery či

ztracené fragmenty souborů a překřížení clusterů. První z těchto tří chyb se

vyskytuje asi nejčastěji. Clustery se skládají ze sektorů a jsou to části

úložného prostoru hard disku, v němž jsou uchovávány soubory.

Každý soubor zabírá alespoň jeden cluster a velikost clusteru závisí na

rozčlenění disku a na použitém systému správy souborů. Například na disku o

kapacitě 1 GB zformátovaném tak, aby používal šestnáctibitovou FAT (alokační

tabulku souborů), má jeden cluster velikost 32 KB, což je zbytečně mnoho

(soubor dlouhý pouhý 1 KB zabírá totiž prostor 32 KB). Tentýž disk zformátovaný

s dvaatřicetibitovou FAT používá menší clustery 4 KB. Soubory větší než jeden

cluster jsou uchovávány ve skupinách clusterů nazývaných řetězce.

3. Ztracené clustery.

Chybové hlášení „ztracené clustery“ znamená, že FAT Windows ztratila údaje o

příslušném clusteru, a tudíž neví, kam tento cluster patří. Program vám

nabídne, zda si chcete ztracené clustery uložit do souboru nebo je smazat. Ve

většině případů byste tyto nepoužitelné clustery měli vymazat a pokračovat dál.

Také se ale můžete pokusit ztracená data zachránit. To pak znamená sáhodlouhé

obnovování souborů pomocí utilit umožňujících nízkoúrovňovou editaci, jako

např. Norton Diskedit nebo se obrátit na drahé servisy pro obnovu dat.

4. Vadné clustery nebo ztracené fragmenty souborů.

Toto chybové hlášení oznamuje, že byla část souboru odtržena od zbytku. Opět si

můžete vybrat, zda chcete fragment vymazat, nebo uložit do souboru v případě,

že jste dostatečně zoufalí a hodláte si pohrát s jeho obnovou.

5. Překřížení clusterů.

Tato hláška oznamuje, že jediný cluster je sdílen několika soubory. Překřížené

clustery můžete rozmotat s použitím aplikací, které postižené soubory znovu

uloží, nebo může nechat ScanDisk, aby vytvořil záchranné soubory, jež budou

obsahovat původní data a jež se pak zapíší v podobě CHK souborů do kořenového

adresáře disku C.

6. Fyzické poškození disku.

Tady začíná problém. Aby nedošlo ke ztrátě dat, musí váš systém rozpoznat a

označit poškozené sektory disku, aby do nich Windows nezapisovala data.

ScanDisk to pro vás rád udělá, ale musíte ho o to požádat. Vyberte si na

základní obrazovce ScanDisku volbu Úplný test (Thorough test), a program

provede revizi povrchu disku. Počítejte s tím, že tato operace zabere dost

času, zvlášť když vlastníte vícegigabytový disk s prťavými FAT32 clustery o

velikosti 4 KB.

Celou proceduru můžete urychlit tak, že před spuštěním kliknete na „Možnosti“ a

zatrhnete „Neprovádět test zápisem“ („Do not perform write-testing“). Toto

nastavení omezí testování dat pouze čtením, takže ScanDisk bude hledat chyby

povrchu, zatímco vy si budete dělat vlastní práci.

7. Když hrozí kolaps hard disku.

Je čas na test systémové oblasti souborů. Pokud v těchto sektorech kde je

uchovávána takzvaná master boot record, nezbytná pro nastartování systému a

také další nepostradatelné informace najde ScanDisk chyby, máte opravdový

problém.

Konfigurační data z těchto sektorů nemůžete přemístit na žádné jiné místo na

disku, a pokud budou data poškozena, můžete na disk ztratit přístup. Pokud se

objeví i fyzické chyby, okamžitě si disk zálohujte a rychle začněte přemýšlet o

jeho výměně.

3. 10 PŘIKÁZÁNÍ PRO INSTALACI PŘÍDAVNÝCH KARET

Mojžíš dal 10 přikázání vytesat do kamene. Dělejte tohle, nedělejte ono. A

život byl hned jednodušší. Dnes ale máme pécéčka. A ta nám také mají usnadnit

život a dělat to, a nedělat ono. Vezměte si například funkci plug and play.

Díky této technologii je přidávání hardwaru hračka zvlášť v případě Windows 98

i když k bezchybnosti má přece ještě daleko. Instalace síťové karty nebo

videokarty může například způsobit tzv. „ripple efekt“, i když je zařízení

správně nainstalováno. Amatérská instalace může trvat několik promarněných

hodin, možná dnů. Všem úskalím spojeným s přídavnými kartami se můžete vyhnout,

pokud se budete držet našich 10 přikázání pro instalaci přídavných karet.

1. Nebořte si mosty.



Instalace hardwaru je obvykle také spojená s instalací softwarového ovladače.

Pokud během procesu dojde k problémům, mohou být pozměněny, poškozeny nebo

dokonce vymazány důležité soubory. Takže si vždycky svá data zálohujte.

Ideální je mít kompletní kopii svého hard disku uloženou pěkně v bezpečí skvělý

je Drive Image 2.0 od PowerQuestu. Pokud zálohu nemáte, nahrajte si alespoň

klíčové systémové soubory: system.dat, user.dat, system.ini a win.ini (všechna

v adresáři Windows). Zálohujte si také autoexec.bat a config.sys (v kořenovém

adresáři).

2. Neflákejte domácí úkoly.

Instalace často vyžaduje, abyste prováděli obskurní neodhadnutelné volby, takže

si pečlivě pročtěte dokumentaci, ujasněte si všechny důležité informace, jako

například nastavení COM portu a u hardwaru, který nevyužívá technologie plug

and play, také adresy DMA a IRQ.

Pak se, máte-li připojení na Internet, vydejte na webovou stránku prodejce a

podívejte se na instrukce pro instalaci. A když už tam budete, vyzkoumejte,

jestli neexistuje novější verze ovladače karty a případně si ji stáhněte. Ale

pozor, mnohé společnosti posílají beta-verze ovladačů karet. Pokud nemáte hodně

dobrý důvod věřit, že je beta-verze ovladače v pořádku, neměli byste ji

používat. Jedná se totiž o verzi nedoladěnou, která by nemusela správně

fungovat. Vytěžte ze zkušeností druhých. Pokud prodejcova stránka obsahuje FAQ

(často kladené otázky) nebo knowledge base (báze znalostí), projděte si

informace o problémech a dalších tématech, která se týkají vaší karty.

3. Konzultujte s odborníky.

Pokud nenajdete uspokojivé odpovědi na síti ani v tištěné dokumentaci,

zavolejte, dřív než začnete instalovat, na linku technické podpory prodejce

karty. Odborníci jsou nejlepším zdrojem nejnovějších informací a tipů, které

vám u daného hardwaru pomohou vyhnout se problémům.

Největší knihovna sebraných rad, jež vám pomohou vyzrát nad různými

zapeklitostmi, se nachází na on-line KnowledgeBase sestavené společností

Microsoft (www.support.microsoft.com) a v její přidružené, techničtěji zaměřené

databázi zvané TechNet (www.microsoft.com/technet).

4. Nejprve odstraňte staré ovladače.

Pokud nahrazujete dosud používanou kartu, odstraňte před začátkem instalace

nové karty její ovladače. Přepněte se do Správce zařízení (Device Manager),

pravým tlačítkem klikněte na Tento počítač (My Computer), Vlastnosti

(Properties), vyberte staré zařízení a kliknutím na tlačítko ho odstraňte;

další možnost je začít Ovládacími panely (Control Panel), a pokračovat přes

Přidat nebo ubrat (Add/Remove) hardware.

Ovladač ke grafické kartě tímto způsobem odstranit nemůžete, a proto dvakrát

klikněte na Zobrazovací adaptéry (Display Driver), což je položka ve Správci

zařízení, klikněte na políčko Změnit ovladač (Update Driver) na kartě Ovladač

(Driver) a nahraďte dosavadní ovladač ovladačem Windows\ Standard VGA (viz

obrázek).

5. Instalaci ovladače nikdy nepřerušujte.

Instalaci ovladače vždy dokončete, a teprve pak jej můžete odinstalovat.

Přerušení instalace před dokončením může pozměnit nebo poničit klíčové

systémové soubory tak, že pak nebudete schopni částečně nainstalované

komponenty odstranit pomocí možnosti Přidat nebo ubrat ani ovladač

přeinstalovat.

6. Instalujte vždy jen jednu kartu.

Pokud přidáváte více karet, nainstalujte nejprve jednu, a poté počítač chvíli

používejte. Ujistěte se, že nepůsobí žádné nechtěné efekty, a teprve pak

instalujte další. Bude tak mnohem jednodušší rozlišit a odstranit případné

problémy.

7. Uzemněte se.

Statická elektřina na povrchu vašeho těla může poničit čipy. Dříve než se

pustíte do jakékoliv práce v počítači se vždy uzemněte tak, že se budete

dotýkat velkého uzemněného vodivého objektu (hliník nebo ocel).

8. Buďte jemní, ale důrazní.

Karty vkládejte opatrně. K vsunutí karty do slotu je někdy zapotřebí dost silný

tlak. Ohýbá-li se celý motherboard, přestaňte a zkuste kartu srovnat.

9. Používejte šroubky.

Kartu vždy připevněte k rámečku počítače. I když se zdá, že je karta na

správném místě, může se uvolnit a to pak způsobuje problémy.

10. Schovejte si starou kartu i software.

Murphyho zákon pro instalaci zní: den poté, kdy cokoliv vyhodíte, to budete

potřebovat.

4. 7 TRIKŮ JAK NA SBĚRNICI

S USB (univerzální sériovou sběrnicí) byste ke svému počítači mohli, čistě

teoreticky, připojit 127 periferií, přičemž propojení USB by každé z nich

poskytovalo omezené prostředky. Existuje však několik praktických problémů,

které byste měli vzít v úvahu, aby připojení USB periferií proběhlo úspěšně.

1. Vybudujte propojení USB.

Budete potřebovat hardware a BIOS s podporou USB a také správnou verzi Windows.

Pouhý fakt, že váš motherboard obsahuje USB port, ještě neznamená, že máte

příslušný BIOS a hardware.

O tom, jestli je vaše PC na USB připraveno, se přesvědčíte tak, že spustíte

USBReady což je volně dostupná utilita, kterou najdete na www.usb.org/fag.html.

Ta přezkouší hardware počítače, nainstalované drivery a verzi Windows a zjistí,

co je potřeba, pokud vůbec něco chybí, aby USB fungovala.

2. Starý motherboard.

Pokud máte problémy s USB portem a váš motherboard je starší než 18 měsíců,

může být port špatně postavený. Někteří výrobci motherboardů se zjančili a

zabudovávali USB porty ještě předtím, než byly dokončeny závěrečné specifikace.

Zda je váš počítač takto postižen či nikoli, by vám měl prozradit prodejce.

Pokud má váš motherboard starší nefunkční port nebo nemá USB port nainstalovaný

vůbec, můžete port doplnit přes přídavnou kartu PCI.

3. Operační systém.

Jak Windows 98, tak poslední verze Windows 95 (OSR2.1 a 2.5) USB podporují.

Pokud ale používáte Windows 95, ujistěte se u výrobce dané periferie, že jsou

USB ovladače pro toto zařízení dostupné.

4. Pořád nic?

Pokud má váš systém všechno, co je pro USB potřeba a vám se přesto nedaří uvést

USB periferii do provozu, ujistěte se, že je sběrnice USB aktivována v setupu

CMOS. Přístup do setupu CMOS získáte stisknutím příslušné klávesy (tu vám

oznámí hláška na obrazovce) při nabíhání systému. Kde v setupu naleznete

nastavení týkající se USB, závisí na výrobci a verzi BIOSu.

5. Připojte k jednomu portu USB více periferií.

K tomu budete potřebovat takzvaný hub neboli rozbočovač. Dva externí

obdélníkové konektory, vestavěné do nových motherboardů které tvoří základní

hub vám umožňují zapojit přes každý port jednu periferii. Pokud mají tato

zařízení opět vestavěné huby s externími konektory, můžete přes ně připojit na

základní hub ještě další periferie.

Monitor ADI MicroScan 6P například disponuje hubem se čtyřmi porty, který

nabízí snadný způsob jak připojit myš, klávesnici a další periferní zařízení. A

pokud má některá z těchto nově připojených periferií vlastní vestavěný hub,

můžete k řetězu připojit další články.

Ne všechny periferie však tímto vestavěným hubem disponují. V takovém případě

si můžete koupit zmiňovaný čtyřnebo sedmiportový hub, jako třeba ExpressBus

4-Port Hub od společnosti Belkin.

6. Jediný kanál USB.

Právě u této sběrnice, která umožňuje maximální přenosovou rychlost 12Mb/s pro

všechny připojené periferie, se porty na zadní straně počítače sjednocují.

Pokud potřebujete pro některá zařízení pracující s větším množstvím dat, jako

jsou skenery nebo tiskárny, větší šířku protokolu, musíte přidat další kanál,

třeba již výše zmiňovaný ExpressBus od Belkinu, abyste dostali dalších 12 Mb/s.

7. Energie periferiím.

USB porty nepřenášejí pouze data k periferiím, přenášejí také energii.

Rozbočovače USB se dělí na dva typy: huby napájené sběrnicí, které čerpají

energii přímo z jejího vstupního konektoru a dosahují výkonu až 100 mA na port;

a samonapájené huby, které mají vlastní kabel pro přívod energie a jejichž

výkon je až 500 mA na port.

Pokud připojené USB periferie vyžadují více proudu, než stačí sběrnice

zajistit, může se celá sběrnice zhroutit. Jestli vám tento potenciální problém

hrozí, zjistíte podle varovné ikony vedle položky Ovladač univerzální sériové

sběrnice ve Správci zařízení ve Windows.

5. 6 KROKŮ K DOKONÁLÉMU VYUŽITÍ PAMĚTI VAŠEHO PC

Nedostatek paměti může snížit celkový výkon vašeho počítače, narušit bezchybný

běh aplikací anebo, což je ještě horší, může celý systém zablokovat a zničit

veškerá neuložená data.

1. Uhoďte na RAMku.

Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout problémům s pamětí, je nainstalovat více

RAM (zvláště když máte Windows 9× na 16 MB RAM nebo dokonce ještě méně). Než se

uchýlíte k tomuto kroku, zkuste nejdřív do posledního kousíčku využít paměť,

kterou už v počítači máte. Windows 9× obsahují několik nástrojů, jež vám

pomohou vystopovat a vyřešit paměťové problémy, ale jež také mohou

optimalizovat současné nastavení paměti pro dosažení maximálního výkonu.

2. Měření systémových prostředků.

Pokud máte obavu, že vámi zadané úkoly přetěžují paměť vašeho počítače,

kontrolujte úroveň vytížení systému pomocí utility Měření systémových

prostředků. Najdete ho po kliknutí na Start, Programy, Příslušenství, Systémové

nástroje, Měřič prostředků (v anglické verzi pak Start, Programs, Accessories,

System Tools, Resource Meter).

Pokud ho tam nenajdete, nainstalujte si ho z CD-ROM Windows přes možnost Přidat

nebo ubrat programy (Add/Remove Programs) v Ovládacích panelech (Control

Panel). Najeďte na Příslušenství, klikněte na políčko Detaily a vyberte kartu

hned vedle měřiče prostředků.

Procento volných prostředků vašeho systému zjistíte tak, že umístíte šipku myši

na ikonku měřiče prostředků na systémové liště v pravém dolním rohu obrazovky,

nebo na ikonu dvakrát kliknete, a pak se objeví celé dialogové okno. Pokud buď

„Uživatelské prostředky“, nebo „Prostředky GDI“ klesnou pod 25 procent, měli

byste zavřít nezbytné aplikace a okna.

3. Procenta varují.

Pokud zdroj klesne pod 10 procent, objeví se na obrazovce varování. V tomto

momentě už opravdu stojíte na pokraji katastrofy: okamžitě uložte všechna data,

jeden po druhém zavřete užívané programy a uvolněte paměť.

4. Sledování systému.

Dalším užitečným diagnostickým nástrojem, který je obsažen ve Windows a

umožňuje vám průběžně monitorovat spoustu statistických údajů týkajících se

výkonu počítače, je Sledování systému. Stejně jako Měřič prostředků najdete i

Sledování systému v menu Systémových nástrojů nebo si ho můžete nainstalovat z

CD-ROM Windows. Pod položkou Úpravy (Edit) v hlavním menu okna Sledování

systému si vyberte statistiku, kterou chcete vidět. Pak zvolte Přidat položku

(Add Item) (Podrobnější popis všech statistik viz Důležité statistiky v utilitě

Sledování systému na předchozí straně).

Po otevření dalších aplikací a dokumentů vám tato statistika pomůže udělat si

obrázek o tom, jak rychle se fyzická paměť RAM zaplňuje, kdy začíná narůstat

velikost swapovacího souboru a které programy si syslují nejvíce paměti.

5. Kolik paměti zabírá?

Pro přesné změření množství RAM, které určitý program potřebuje, přičtěte také

hodnoty u statistik „Další paměť“ a „Odložitelná paměť“ (resp. „Other memory“ a

„Swappable memory) a odečtěte "Velikost diskové mezipaměti“ („Disk cache“).

Proveďte jeden výpočet za běhu programu, a druhý po jeho vypnutí. Rozdíl mezi

oběma výsledky vyjadřuje množství RAM, kterou program využívá.

6. Úbytek paměti.



Další problém, jemuž musí uživatelé občas čelit, je takzvaný „úbytek“ paměti.

Některé aplikace totiž odmítají uvolnit paměť, kterou využívaly pro určité

úkoly (či tzv. „vlákna“ neboli „threads“) i poté, co byly ukončeny. Chybný

program může postupně vytvářet stále nová a nová vlákna, čímž postupně vyčerpá

veškerou dostupnou paměť.

Zda váš počítač trpí úbytkem paměti, zjistíte podle statistiky „Jádro:

Podprocesy“ (resp. „Kernel: Threads“) v utilitě Sledování systému. Stále

vzrůstající množství vláken zvláště je-li počítač v relativním klidu prozrazuje

úbytek. Zabranou paměť lze ve většině případů uvolnit uzavřením a opětovným

spuštěním aplikace. Pokud ne, je potřeba vše pozavírat a nechat počítač

rebootovat.

6. 4 JEDNODUCHÉ KROKY PRO PROČIŠTĚNÍ SWAPOVACÍHO SOUBORU

Pokud váš počítač potřebuje přístup k většímu množství dat, než kolik se vjede

do paměti RAM, uloží Windows přebytek do rozsáhlého souboru na disk, který se

nazývá swapovací soubor (nebo také virtuální paměť).

1. Přístup k datům.

Přístup k datům na pevném disku je pomalejší než přístup do RAM, proto je dobré

optimalizovat nastavení swapovacího souboru. Abyste se k tomuto nastavení

dostali, klikněte pravým tlačítkem myši na Tento počítač (My Computer) na

ploše, vyberte Vlastnosti (Properties) a klikněte na políčko Virtuální paměť

(Virtual memory) pod kartou Výkon (Performance). Pak postupujte podle bodů 2, 3

a 4.

2. Zkontrolujte velikost swapovacího souboru.

Windows upravují velikost swapovacího soubor podle potřeby. Pokud má váš hard

disk omezenou kapacitu, nemá swapovací soubor dostatečný prostor pro potřebné

rozpínání. V takovém případě musíte na disku uvolnit místo.

Můžete manuálně nastavit minimální a maximální rozměr souboru a to tak, že

vyberete položku „Virtuální paměť nastaví sám uživatel“ („Let me specify my own

virtual memory settings“) v dialogovém okně Virtuální paměť. Nastavením stejné

hodnoty pro minimální i maximální rozměr se její velikost ustálí. Tato operace

by měla zvýšit výkon počítače, protože Windows už nemusejí upravovat velikost

souboru. Ale pozor: pokud není soubor dostatečně velký, riskujete, že nebudete

mít dostatek paměti.

3. Použití rychlejšího disku.



Pracujete-li s více než jedním hard diskem, umístěte swapovací soubor na ten s

nejkratším přístupovým časem. Toho dosáhnete pozměněním nastavení položky

„Pevný disk“ v okně Virtuální paměť a následným rebootováním systému.

4. Defragnemtace disku.



Windows 9× na rozdíl od Windows 3× dovolují fragmentaci swapovacího souboru na

disku to znamená, že není uchováván v jediném souvislém bloku. U systémů, které

ve velké míře využívají virtuální paměť, může mít tato fragmentace velký vliv

na výkon.

Nejjednodušší způsob, jak swapovací soubor defragmentovat, je použití nástroje

Norton Speed Disk. Můžete také vyzkoušet Disk Defragmenter ve Windows 98 (v

menu Systémových nástrojů). Protože Disk Defragmenter považuje swapovací soubor

za nepřemístitelný, musíte ho nejprve přesunout na jiný hard disk (případně

máte-li jeden disk rozdělený na více logických disků, pak stačí soubor

přesunout do některé jiné části), čehož docílíte použitím nastavení „Pevný

disk“ swapovacího souboru, pak disk defragmentujete a nakonec přesunete soubor

zpět.

Pokud máte pouze jeden disk, musíte zatrhnout volbu „Nepoužívat virtuální

paměť“ („Disable Virtual Memory“), rebootovat počítač, defragmentovat disk,

povolit virtuální paměť a znovu rebootovat. Ale pozor: pokud váš počítač nemá

dostatek paměti na to, aby mohl fungovat bez virtuální paměti, nemusí vůbec

naběhnout.

7. 10 TIPŮ PRO NÁKUP RAM

Během několika posledních let výrazně spadla cena RAM a tak se paměť stala

jedním z nejdostupnějších upgradů PC. Většina běžných systémů nyní disponuje

64MB RAM a všechny modely vyšší třídy nabízejí 128 MB.

Takže pokud pracujete s Windows 9× na starém Pentiu s 16 MB a zdá se vám, že

byste své PC měli nějak vylepšit, jste na správné cestě. Na následujících

řádcích najdete všechno, co potřebujete vědět, abyste se dobře připravili na

úspěšné zdokonalení paměťového vybavení.

Správný druh RAM

Podívejte se na motherboard svého PC, kde zjistíte konkrétní typ paměti vhodný

pro konfiguraci vašeho systému.

Znáte-li požadavky motherboardu před nákupem RAM, jste za vodou. Při nákupu

naslepo se vám může podařit přivést váš počítač do stavu, kdy nebude schopen

nabootovat, bude neustále vypisovat různá chybová hlášení týkající se paměti,

nebo (v nejhorším případě) dokonce můžete samotnou RAM zničit. Tady se dočtete

všechno, co potřebujete vědět o motherboardu, než se vydáte na nákup paměti:

1. Druh RAM.

Typ paměti, kterou systém podporuje, určuje čipset. Čipset většiny Pentií první

generace podporuje Fast Page Mode DRAM (dynamická paměť RAM), často označovaná

jen zkráceně DRAM. Existuje i o trochu rychlejší verze známá jako EDO-DRAM.

Čipsety některých novějších Pentií a všech Pentií II také podporují jeden ze

dvou druhů SD-RAM (Synchronizační DRAM). Systémy Pentium a Pentium II s

taktovací frekvencí vyšší než 333 MHz používají SD-RAM vytvořenou pro 66MHz

motherboard. Novější Pentium II, běžící na frekvenci 350 MHz nebo vyšší,

používá PC-100 SD-RAM stavěnou pro 100MHz motherboard. Ve většině starších

sestav SD-RAM bude paměť typu PC-100 SD-RAM pracovat správně, nicméně SD-RAM

pro 66MHz motherboardy na novějších systémech PII fungovat nebude.

2. Typ socketu.



Pro paměťové čipy se používají dva typy modulů: SIMM (Single Inline Memory

Module) a DIMM (Dual Inline Memory Module). Na obrázku vpravo si prohlédněte,

jak vypadají. Většina motherboardů pro systémy 386 a 486 používá 30pinové

sockety SIMM, zatímco většina motherboardů starších procesorů Pentium je

vybavena 72pinovými sockety SIMM. 168pinový DIMM je určen pro EDO-DRAM nebo

SD-RAM, takové DIMMy se vyskytují v novějších typech Pentia první generace a ve

všech Pentiích II.

A zatímco DIMMy můžete instalovat po jednom, 72pinový SIMM vyžaduje instalaci

dvou modulů o stejné kapacitě, a takovému páru se říká banka. U některých

motherboardů musíte dodržet určité pořadí zaplňování socketů největší moduly

většinou patří do prvních bank. Čas od času se můžete setkat i s deskou, která

vyžaduje stejnou velikost všech modulů.

3. Rychlost.

Paměťové čipy pracují s různou rychlostí. Pro čipy DRAM a EDO-DRAM je typická

rychlost 80, 70 a 60 nanosekund (čipy DRAM a EDO–DRAM jsou většinou označeny

číslem, které udává jejich rychlost). Přidání rychlejší paměti na pomalejší

motherboard je v pořádku, ale nezvýší se výkon. Přidání pomalejší paměti na

rychlejší motherboard může způsobit potíže. Proto si kupujte paměť se stejnou

rychlostí jako má paměť již nainstalovaná.

4. Kontrola chyb.

Některé moduly RAM podporují interní kontrolu chyb (neboli paritu), jiné ne.

Nemíchejte je dohromady. Většina procesorů Pentium naštěstí používá paměť bez

parity, takže tato skutečnost se většiny kupujících netýká. Pro jistotu se

můžete přesvědčit v setupu CMOS, protože kontrola chyb musí být umožněna v

BIOSu.

5. Piny.

Staré SIMM a DIMM mají piny zlaté barvy, stejně tak je zlatá i barva paměťových

socketů motherboardu. Novější motherboardy a paměť používají levnější cín,

který má barvu stříbrnou. Je dobré tyto dva kovy nemíchat; za několik let totiž

povrchová vrstva zoxiduje a mohla by způsobovat chyby paměti.

Správné množství paměti RAM

Množství RAM, které potřebuje váš počítač, závisí na operačním systému a jeho

zatížení. Abyste zjistili, kolik paměti už je ve vašem PC nainstalováno,

klikněte pravým tlačítkem myši na Tento počítač (My Computer), zvolte

Vlastnosti (Properties) a vyberte kartu Obecné (General).

6. Minimální požadavky.

Systémy Windows 9× potřebují minimálně 16 MB RAM a to stačí pouze v případě, že

své počítačové aktivity omezíte jen na lehké e-mailování, práci s texty,

prohlížení webových stránek a minimální multitasking. Pokud pracujete s

tabulkovými procesory, prezentacemi nebo databázemi a máte najednou otevřené

dvě nebo tři aplikace, potřebujete 32 MB.

Pokud se přepínáte mezi čtyřmi a více aplikacemi a pracujete s grafikou nebo

hrajete hry, potřebujete 64 MB. Používáte-li Windows NT, je vám zapotřebí od 32

MB do 128 MB RAM, záleží na procesu.

7. Vítaná změna.

Po dokončení upgradu byste při spouštění a přepínání mezi aplikacemi měli

zaznamenat změnu. Čím více paměti přidáte, tím by měl být menší výkon na jeden

megabyte. Tabulky výkonu nahoře vám napoví, jaké hodnoty byste měli očekávat.

Platí tu zákon klesajících výnosů. Některá Pentia se mohou fakticky zpomalit:

některé čipsety soubory čipů, které řídí tok dat v počítači podporují cache

pouze pro prvních 64 MB paměti počítače.

Správný počet modulů

Kromě toho, že musíte přihlížet k charakteristikám motherboardu, bude také

potřeba zjistit specifické počty a kombinace paměťových modulů. Tento faktor

závisí na počtu volných socketů na motherboardu a na dané kapacitě paměťových

modulů, kterou bude váš motherboard podporovat.

8. Všemocná matka.

Motherboardy rozpoznají v paměťových socketech jen určité kombinace modulů. V

manuálu byste měli nalézt podporované množství systémové paměti RAM a kombinace

paměťových modulů, z nichž lze toto množství sestavit.

Jsou-li na vašem motherboardu dva a více volné sockety SIMM nebo jeden a více

volných socketů DIMM, musíte zjistit kombinace, které motherboard potřebuje,

abyste mohli dorovnat množství RAM na požadovanou hodnotu.

Tak například, když chcete přidat 48 MB na motherboard, který má čtyři volné

72pinové sockety SIMM, s největší pravděpodobností zjistíte, že deska nemůže

přijmout kombinaci čtyř 12MB SIMM ani dvou 24MB SIMM modulů. V takovém případě

je třeba zaplnit dvě z prázdných bank 8MB a zbývající dvě 16MB čipy SIMM.

9. Jsou prázdné pouze dva?

Chcete-li přidat těch samých 48 MB k motherboardu, kde jsou volné jenom dva

sockety SIMM, musíte zvolit jinou cestu. Ta však přes 24MB SIMM rozhodně nevede

a jiná kombinace dvou modulů SIMM, které by dohromady dávaly 48 MB, také

neexistuje. Musíte si tedy opatřit dvojici čipů SIMM, jež by dohromady dávaly

jinou kapacitu, či odstranit stávající dva SIMM a do čtyřech uvolněných soketů

pak doplnit kombinaci, jež dohromady dává 48 MB plus kapacitu dvou odebraných

SIMM.

10. Položte základy.

Než začnete s upgradováním, budete si muset opatřit všechny tyto informace.

Pokud nemáte příslušnou dokumentaci, zavolejte výrobci svého PC nebo prodejcům

paměti. Řada informací o správné instalaci paměťových modulů je také k nalezení

na Internetu.

Přehrávání zvukových CD

Máte problémy s přehráváním zvukových cédéček přes speakery počítače? Pokud CD

spouštíte tlačítkem na čelním panelu mechaniky CD-ROM, signály obcházejí

digitální cesty počítače, putují z CD-ROM přes tenký drátek ke zvukové kartě a

ven k reproduktorům.

A právě tento drát se může uvolnit, takže se přesvědčete, jestli je pevně

ukotven. Většina jednotek CD-ROM obsahuje jack pro sluchátka a knoflík pro

úpravu hlasitosti. A tak přestože váš sytém nemá tento drátek zvaný audio patch

wire nainstalovaný, není problém zapojit sluchátka přímo do mechaniky a oddávat

se poslechu.

Urychlení tiskárny

Máte problémy s tisknutím velkých, složitých grafických souborů? Některé

tiskárny umožňují nastavení, která vám s tisknutím rozsáhlých souborů pomohou.

Vyberte Start, Nastavení (Settings), Tiskárny (Printers), dvakrát klikněte na

ikonu vaší tiskárny a vyberte Vlastnosti (Properties).

Na kartě Detaily pod volbou „Opakování přenosu“ prodlužte dobu, kterou mají

Windows na posílání dat do tiskárny. Klikněte na „Nastavení zařazování“ a

změňte formát Spool dat z EMF na RAW. Po ukončení vraťte nastavení zpět na EMF.

Nelogická písmenka Windows

Windows přidělují drivům písmena následujícím způsobem: jako první přicházejí

na řadu mechaniky ovládané na úrovni BIOSu , k nimž patří většina pevných disků

EIDE. Písmeno C je přiřazeno primární partition na primárním master disku EIDE

většinou se jedná o drive a partition s Windows. Následující písmena jsou pak

přiřazována všem dalším BIOSem řízeným drivům v počítači.

Když jsou označeny všechny primární části, rozdělují se písmena částem

zbývajícím. Nakonec označí Windows písmenem každé softwarově ovládané zařízení,

jako je CD-ROM nebo Zip.

Takže řekněme, že přidáte další pevný drive 12GB EIDE s dvěma částmi C pro

Windows a E pro aplikace. Váš starý 1GB drive EIDE dostane označení D a CD-ROM

teď bude označován písmenem F. Kvůli způsobu, jakým Windows písmena rozdělují,

se nemůžete vrátit ke starému označení CD-ROMu písmenem D.

Opravy CD-ROM disku

Šmouha nebo škrábanec na CD-ROMu může zakrýt klíčové bity a disk se pak nedá

použít. Než jej ale vyhodíte, pokuste se ho vyčistit kouskem měkké látky a

vlažnou mýdlovou vodou. Utírejte ho jemně od středu k okraji nikdy ne kruhovými

tahy. Pomoci mohou také opravné nástroje. Nedokáží sice odstranit hluboké a

mnohačetné rýhy, ale povrchní škrábance odstraňují spolehlivě.

Více o paměti

Přidat si do počítače paměť RAM, nejoblíbenější to způsob upgradování PC,

vyžaduje víc, než pouze otevřít skříň počítače a zasunout paměťové moduly.

Potřebujete znát typ a správné množství paměti, které bude vašemu počítači

vyhovovat.