Český svět a Internet

aneb Zpráva o stavu Internetu v Čechách







Dnešním obsahem trendů by mělo být dění ve světě provozovatelů

Internetu a související oblastí internetových serverů. Jestliže

se ale soustředíme na realitu českého Internetu, tón a zaměření

článku se nevyhnutelně posune někam jinam. Kam? Po pravdě

řečeno, změní se na vytí osamělého šakala sedícího opuštěně na

poušti. Je to vytí pro vytí, vytí osamělé a bezvýsledné – nikdo

prostě neodpoví. To zní samozřejmě nadmíru poeticky a přehnaně,

faktem však je, že v poslední době se odehrála řada věcí

(souvisejících s Internetem), které byly jednoznačně krokem

nazpět, a tak posunů kupředu jsme viděli jen minimum.

Nebudeme si tedy vyčíslovat, kolik procent světové veřejnosti se

každodenně připojuje do Internetu (moc) či za kolik miliard se

prodalo zboží on-line (moc). Stejně tak se nebudu zmiňovat o

jinak zajímavé akci eCity, která by mezi březnem a červnem měla

- cituji – „ukázat současným i potenciálním uživatelům

Internetu, co moderní komunikační médium jako je Internet ve

spojení s mobilním telefonem sítě GSM již dnes umožňuje.“

Většina z aktivních uživatelů Internetu již jaksi tuší, co by

mohl dokázat – kdyby fungoval – a ti ostatní by to asi

pochopili, kdyby dostali šanci do Internetu se snadno a levně

připojit.



Realita naše a u sousedů



Pokud si pozorně pročtete obsah článků o trendech v

technologiích – a nejen počítačových – většinou zjistíte, že v

podstatě vycházejí z reality v cizích zemích. V naprosté většině

případů pouze sledujeme směrem za západ se sbíhající koleje

(vlak tam už skutečně není). V poslední době mi bohužel byly

sundány růžové brýle i v případě našich soukmenovců z bývalého

komunisticko-socialistického tábora.

Zejména v případě Polska se nám jakousi autosugescí (nebo že by

to byla sugesce naší vlády?) podařilo sebe sama přesvědčit, že

naši severní sousedé jsou zemědělský stát a můžeme být hrdi na

náš průmysl, který nás sám protlačí do EU. Je tomu ale skutečně

tak a můžeme se vůbec na sousedy vytahovat, jak jsme na tom

technologicky dobře? Od dob prostudování polských ceníků

internetového připojení se každé ráno budím do české reality

zbrocen studeným digitálním potem.

Pokud se dnes v České republice chce firma připojit do Internetu

pevnou linkou, je nejlevnější možností 14,4 Kb/s za 12 000 Kč

měsíčně (průměrná cena spolehlivějšího poskytovatele plus ceny

Telecomu za používané ústředny). Doufám, že nemusím nikomu

zdůrazňovat, že tato rychlost je skutečně pro jakoukoli práci

firmy NEPOUŽITELNÁ, a dokonce SMĚŠNÁ. Zato zdůrazňovati hodlám,

že v případě přinejmenším těchto pomalejších linek tvrzení o

jejich řádově větší spolehlivosti proti klasickým dial-up

modemům nejsou taktéž pravdivá.

Tyto linky zřejmě díky ústřednám Telecomu padají, a pokud máte

levnější typ modemu, který nedokáže automaticky znovunavázat

spojení, bez „vlastnictví“ stálé stráže ve firmě můžete na

garantované připojení do Internetu zapomenout. Navíc jsem

slyšel/zažil věci neuvěřitelné, kdy ústředny očividně dočasně

odpojovaly linky bez aktivity nebo dynamicky omezovaly její

propustnost, aby ji využily jinde. (Moje známá osoba X se jednou

zdravě naštvala, zavolala do Telecomu, že právě proměřila linku

a našla minimální frekvenční propustnost, a že je bude žalovat.

Druhý den modemy pracovaly na plné rychlosti, garantované

smlouvou a cenou.)

Zkušenosti s českým Internetem se samozřejmě mohou lišit, podle

toho, jakýma očima jaké linky se na Internet díváme. Do IDG se

mi 2MB obrázky vyplácí posílat spíše z klasických dial-up

modemů, než z 28,8Kb/s linek, které „lepší“ firmy mají, nicméně

používají je pro 50 – 100 pracovníků, a tudíž jsou systematicky

nepoužitelné.

Na některých přednáškách o IT hovořím o tom, o kolik rychlejší a

levnější je přenášet soubory digitálně e-mailem, než klasickou

dopravou. Když jsem ovšem nedávno potřeboval z Polska dopravit

životně důležitých 34 MB souborů, DHL to na CD-ROMu dopravila z

Varšavy do Prahy do příštího dne (cca 20 hodin), zatímco

segmenty e-mailem (ftp nebyl k dispozici) prošly po

neuvěřitelných 5 dnech, kdy by už bylo neodpustitelně pozdě. A

potom že jsem paranoidní.

A můžete věřit, že problém nebyl na polské straně. Doporučuji k

prostudování cenové nabídky jednoho z největších polských ISP s

hrůzou zjistíte, že nejenže ISDN či pevné linky jsou naprosto

dostupné, ale například DSL linka (bez ohledu na technologii to

chápejte jako pevnou linku) o kapacitě 2 Mb/s vás přijde na 500

dolarů měsíčně – srovnejte těchto cca 17 500 Kč s 12 000 Kč za

linku 139krát pomalejší.



Waporware?



Waporware je speciální slovo, které se v angličtině používá pro

produkt, o němž se hodně mluví, ale nakonec jako reálný

nakoupitelný výrobek nikdy nespatří světlo světa. Anebo je

prostě všechno úplně jinak. Co to ale vysvětluji – myslím že po

40 letech komunismu jeho význam perfektně chápeme.

Telecom investoval v minulých dvou letech stamiliony korun do

P.R. akcí zlepšujících jeho image. Pokud někdo na sebe nechá

barevné obrázky zapůsobit, považuji to za čistě jeho osobní

problém. Statistika věda je a má cenné údaje, s nimiž si zručné

pero interpretátora ovšem může dělat, co chce.

Zatímco se tak v ČR zvyšují všechny připojovací komunikační

poplatky (musíme dohnat cizinu), v takovém Německu právě zuří

cenová válka, kde některé telekomunikační koncerny dokonce v

určitých hodinách nabízejí „minutové pulsy“ zdarma. Ostatně, i

když některé poplatky mohou být v Evropě vyšší (v těhle

rovnicích bohužel musíme ignorovat realitu koruny a výše našich

platů), stále ještě jsou za podstatně kvalitnější zboží a zisky

zúčastněných díky konkurenci nižší.

Co se pokračující digitalizace telefonní sítě týče, pokud i dnes

zažádáte o telefon, stále ještě máte „dobrou“ šanci po několika

měsících obdržet klasický pulsní telefon, se spojením jdoucím

přes analogovou škatuli, s nímž budete mít problém i s faxem,

natož modem, a i k těm málo on-line službám třeba ČS se prostě

nepřipojíte. Do jisté míry pozitivní je snaha nabízet ISDN

připojení, jež v budoucím zlém světě plném konkurence může

Telecomu zachraňovat dosavadní značnou ziskovost.

Ovšem ISDN již není technologicky zrovna nejmladší, jeho

pořizovací cena není nejmenší, a zejména při datové komunikaci

může být přímo nevýhodná ve srovnání s modernějšími

technologiemi – které ovšem u nás prostě nejsou k dispozici.

Mimochodem, po vyplnění oficiální žádosti o zjištění, zda vůbec

(!) lze ISDN do mého bytu i za ty drahé peníze zavést, již

několik měsíců čekám, zda se vůbec Telecom bude namáhat

odpovědět.

Zmínili jsme modernější technologie, které ale konkrétně?

Klasické modemy se zrychlily zavedením jednotné asymetrické

normy V.90, kde směrem k uživateli můžeme očekávat reálný datový

tok i přes 50 Kb/s. Vyžaduje to digitální ústředny, a samozřejmě

odpovídající modemy u ISP, což pomalu přestává být problémem.

Celosvětově jde spíše o další upgrade modemů, než nějaký

podstatný technologický skok.

Jiné je to u tzv. kabelových modemů, teoreticky fungujících až

400Kb/10Mb rychlostí (rychleji směrem k uživateli) přes rozvody

kabelové televize – tedy bez minutových poplatků. O těch již

byla na stránkách PC WORLDu řeč, bohužel v naší realitě jde o

další z mnoha příkladů waporwaru, což je bohužel realita bez

ohledu na novinky, jež jsem o nich napsal. Ve skutečně několika

málo oblastech již fungují a mluvil jsem s jejich uživateli,

kteří byli extrémně spokojeni se spojením rychlostí 64 Kb/s při

měsíčních konstantních poplatcích pod 1 000 Kč.

Tato technologie má obrovský potenciál (uživatelů kabelové

televize je u nás několik set tisíc) – a loni se celosvětově

prodalo přes 750 000 modemů – přestože ještě neexistuje

dokončená norma, letos to bude přes 1,2 mil. kusů. Typická cena

modemu je 280 dolarů, měsíční připojení 35 – 45 dolarů. Úžasné,

tím spíše, že jsem obdržel několik tiskových zpráv o zahájení

oficiálního prodeje těchto služeb v Praze.

Dokážete si ovšem představit mé zklamání, když jsem zjistil, že

ačkoli za cca 1 000 Kč skutečně obdržíte měsíční připojení, za

každý megabajt nad 100 MB zaplatíte 5 Kč, což cenově tuto službu

prakticky srovná s ISDN. Navíc rychlost spojení je „pouhých“ 64

Kb/s, která se může dále „rozdrobit“ s růstem počtu uživatelů na

jednom kabelu. To ovšem zase jen koresponduje s náklady za

přesun dat ze zahraničí, které dnes každý provozovatel Internetu

musí nést. Opravdovou slabinou (padající na hlavu provozovatelů)

však je možnost obdržet toto připojení pouze ve „zlatém

trojúhelníku“ něco málo ulic okolo Václaváku ( v testovací fázi

je i Praha-Modřany, pozn. red. ).

Bral bych to jako výsměch uživatelům, kdyby nešlo skutečně o již

prokázaně perspektivní technologii, která by odstraněním

monopolu na datové linky ze zahraničí mohla zachránit český

Internet. Jakmile se z waporwaru kabelové modemy posunou do

reálna, budu si klást za čest je propagovat, jak jen to bude

možné.

Ještě pokročilejší jsou potom tzv. DSL či ADSL modemy, fungující

přes speciální digitální linku, kterou musí telekomunikační

provozovatel natáhnout od uživatele k nejbližší ústředně. Díky

tomu se o jejich propustnost nedělí skupina uživatelů, jak je

tomu u kabelových modemů, a efektivní rychlost je mnohanásobně

menší. O jejich dostupnosti i v Polsku a souvisejících cenových

relacích již byla zmínka, u nás, vzhledem k monopolu Telecomu na

ústředny a s nimi spojené linky, pro nejbližší léta něco

podobného prostě nehrozí.

Nijak blíže se zřejmě nevyplatí komentovat ani satelitní

DirecPC, který se při rychlosti 400 Kb/s směrem k uživateli v

USA platí mimo špičku paušálním poplatkem, v Evropě nicméně vždy

cca 25 Kč/MB, a tak kromě speciálních případů nemá prozatím

příliš velkou šanci na rozšíření. (Připomínám, že u rychlejších

typů spojení megabajty přibývají rychleji i při obyčejném

prohlížení WWW stránek, protože se natáhnou úplně všechny

obrázky či filmy, na které při běžném většinou jinak nemusíme

čekat.)



Internet zdarma, počítač zdarma?



Jak patrné z textu, za současné úrovně Internetu u nás je to vše

o cenách, se kterými jsou následně svázány i kvalita a rychlost

služeb. V budoucnu se bude platit – a firmy vydělávat –

především na službách na Internetu, nikoliv za vlastní připojení

do Internetu jako dnes, kdy vlastně platíme za to, že smíme

vstoupit do obchodu.

Nejde o žádnou hyperbolu: konstantní měsíční poplatky za telefon

v USA (a potenciálně hrozí v Německu) bez minutových pulsů a

podobných vymyšleností jsou již pro nás jen „konstantním“ snem.

Poskytování WWW stránek a mailu zdarma v zahraničí již umožnilo

vytvořit si řádnou internetovou image řadě „místních“ – zejména

u mailu ovšem již tuto šanci máme i u českých firem.

Po prvních nabídkách celoživotního přístupu na Internet za 100

dolarů či bundlování DSL modemů Compaqem k počítačům bez zvýšení

jejich ceny, se objevuje nový, dech vyrážející trend. Mimo

Internetu zcela zdarma můžete v určitých oblastech získat gratis

i celý počítač – za předpokladu, že buď strávíte, připojeni

k Internetu, měsíčně určitý čas (na části obrazovky se v jakési

podobě kanálů aktualizují reklamy, jichž se prostě nezbavíte),

nebo měsíčně za určitou částku nakoupíte v on-line obchodu zboží

(v případě potravin, nižších cen a dovozu až domů odpor klást

nebudete). Prozatím jsme v prvním roce této nabídky a ta by měla

„postihnout“ asi 700 000 uživatelů.



Závěr



Opět jedny trendy, kdy závěr nemá příliš smysl. Jak uzavřít

téma, jehož problematika se komplikuje a v nejbližší době se

nevyřeší? Většina našich provozovatelů Internetu jsou schopné a

nápadité firmy, a docela se snaží. V rámci konkurence snižují

ceny za postupně se zlepšující služby. Již při samotné propagaci

vlastních služeb se ovšem jako skupina dostávají do

sebezničujícího vnitřního rozporu – čím více marketingu a

reklamy, tím slabší jsou jejich potenciální páky, které by mohly

dát do pohybu Telecom či alespoň vládu. Je vůbec možné prodávat

služby a současně zveřejnit, jak problematické – při srovnání s

potřebami současné kapitalistické společnosti – jsou?

Samozřejmě platí, že monopolistický Telecom je žábou na prameni.

Na základě zahraničních zkušeností můžeme doufat, že po

demonopolizaci se během 2–3 let situace alespoň částečně srovná.

Otázkou je, jestli jsme zrovna v pozici, kdy si takové zpoždění

můžeme dovolit.

To ale vyžaduje změnu přístupu vlády, jejíž členové si stále

ještě dovolují prohlášení typu „Co je to ten Internet“. Internet

a počítače se třeba přímo a výrazně nepodílejí na generování

HDP, nicméně jaká bude konkurenceschopnost firem v blízké

budoucnosti, když nikdo ze zahraničí nebude ochoten kupovat ty

kusy železa, či čím to (dokonce i primitivní proudový chránič do

mého bytu jsem si musel sehnat německý) vlastně bilanční schodek

zahraničního obchodu zachraňujeme, bez on-line komunikace v

rámci distribučních kanálů.





Internet 99



Internet 99 by samozřejmě mohl být i názvem tohoto článku,

bohužel již byl jaksi využit pro novu metodiku placení pulsů

firmy Telecom (řada komentářů její politiky vůbec viz hlavní

text). Jak samozřejmě všichni víme – a bylo to obsahem mnoha

článků v tisku, náš hlavní komunikační strážný anděl Telecom pro

tento rok výrazně zvýšil ceny impulsů a současně zkrátil jejich

trvání. Tím zasadil smrtelnou ránu především individuálním

uživatelům Internetu, kteří se připojují denně třeba jen pro

vyzvednutí e-mailu.

Pokud to máme jen stručně sumarizovat, po docela výrazné stávce

uživatelů Internetu na sklonku loňské roku se rozhodl Telecom

nabízet pro ISP (Internet Servis Provider) speciální

„internetová“ čísla, na nichž bude provoz jinak měřen a bude

levnější. Realita během zavádění v letošním únoru byla ovšem

jiná. Právě po uzávěrce tohoto článku hrozila další stávka, a

dokonce odříznutí Telecom od propojení s datovými linkami

ostatní ISP (s hodnocením jsem čekal a čekal, a bohužel dění se

pořád prodlužovalo až za zmíněnou uzávěrku). Kamenem úrazu se

stalo, že ačkoli Internet 99 je o něco levnější během noci, je

to pouze pro delší připojení, a navíc – během dne při kratších

připojeních je dokonce DRAŽŠÍ než normální ceník!! To by

samozřejmě donutilo ISP mít několik telefonních čísel, jedno pro

Internet během dne a pak pro Internet 99 mimo špičku. Skutečné

řešení se bohužel až do konce února neukázalo, zato se během

rozhovorů a disputací ukázala nedostatečná rozhodnost českých

ISP (měli tvrději reagovat již loni během stávky) a skutečná

image arogantního monopolisty Telecomu, který prostě se

zákazníky solidně diskutovat nemusí.



Jsme skutečně ve světě vidět?



Protože nemám příliš mnoho prostoru pro další nekonstruktivní

kritiku, jen malou poznámku. V nedávné době jsem pracovně

strávil tři týdny v Barceloně a během té doby jsem se intenzivně

snažil komunikovat (nikoli komunikoval) s českým Internetem.

Bohužel vás musím ujistit, že zatímco z Barcelony se připojíte

kamkoli do Spojených států či ke kontinentálním sousedům,

vyzvednout poštu z českých serverů nebo se třeba spolehlivě a na

delší dobu připojit na důležitější a populárnější WWW stránky

bylo prakticky nemožné. Z tohoto pohledu se skutečně nacházíme

na jiné planetě, oddělené prostorem zastaralé komunikace.



Job je naše jméno?



Další jobovou zvěstí je, že od 2. února je RadioMobil přinucen

přestat poskytovat služby Paegas Internet Call, na základě

rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Připomínám, že tato

služba nebyla ničím jiným než internetovou telefonií, kdy Paegas

byl schopen komunikovat se zahraničím prostřednictvím Internetu

a značně tak snížit náklady a cenu za spojení. Samozřejmě všude

ve světě vedou komunikační koncerny spory, protože se

pochopitelně cítí ohroženy na profitabilním mezinárodním poli

telefonických hovorů – ale EU již došla k závěru, že internetová

telefonie telekomunikačním regulacím nepodléhá, Čína mimochodem

to samé, a v USA hrozí maximálně zvýšení některých připojovací

poplatků. Jejím zavedením se tak Paegas dostal do technologické

komunikační špičky ( o čemž mj. svědčí ocenění ze světového

kongresu poskytovatelů GSM sítí v Cannes – pozn. red. ), zatímco

náš stát jejím následným zrušením aspiruje na označení největší

zpátečník 1999. Gratulujeme!